0040475

001-003 Arabska princezna.qxp_Sestava 1 01.07.20 14:28 Strรกnka 3

TANYA VALKOVร

Arabskรก princezna

Veškeré popsané situace jsou smyšlené, stejně jako hrdinové, kteří v nich vystupují. Jakákoli podobnost s osobami kdysi přebývajícími nebo v současnosti žijícími v Libyi či Saúdské Arábii je čistě náhodná.

ARABSKA KSIĘŻNICZKA Copyright © Tanya Valko, 2013 All rights reserved Translation © Robert Pilch, 2020 ISBN 978-80-249-4256-8

Arabska_princezna.indd 4

30.6.2020 11:33:43

Předmluva

D

rahé čtenářky, drazí čtenáři, jak jsem slíbila, předávám do vašich rukou román Arabská princezna, který je pokračováním příběhů hrdinek Arabské ženy, Arabské dcery a Arabské krve. V této knize se však objevují i nové postavy, včetně princezny Lamii, jejichž osudy mají vliv na příhody hlavních hrdinek a zásadně mění jejich životy.

Ve svém románu jako obvykle vplétám fiktivní osudy postav do skutečných událostí. Informace jsem čerpala z tiskových a internetových zpráv a také z televizního vysílání Al-Džazíry a lokální saúdské televizní stanice. Když jsem se doslechla o činnosti dvou arabských princezen sponzorujících terorismus, nechtěla jsem tomu uvěřit. Debatovalo se o nich jak v katarské televizi, tak v saúdském tisku. O úsilí saúdských feministek jsem se dozvídala nejen z médií. Byla jsem očitým svědkem akce Women 2 drive 17. června 2011, kdy desítky žen vyjely do ulic saúdských měst. Vedla jsem četné soukromé rozhovory se saúdskými studentkami, lékařkami, učitelkami či právničkami, ale i s ženami, které dělají závratnou kariéru v Arábii, a také s vysoce urozenými osobami. Chci ale zdůraznit, že situace popisované v Arabské princezně, stejně jako hrdinové, kteří v nich vystupují, jsou fiktivní. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.

5

Arabska_princezna.indd 5

30.6.2020 11:33:43

Ve svém románu velmi často odkazuji ke zdrojům islámu. Proč to dělám? Pokud chcete porozumět arabské kultuře, musíte se nejdříve seznámit s náboženstvím, z něhož vychází právo šaría, uplatňované v mnoha arabských zemích. V žádném ohledu jsem se nikdy nesnažila kritizovat nebo snižovat hodnotu muslimského náboženství, protože islám považuji za skvělou víru, jen někdy špatně interpretovanou nebo využívanou k nečestným účelům. Osobně nemám ráda přehánění v žádné víře – muslimské, křesťanské či židovské. Nedostatek uměřenosti a zaslepenost vždy vedou ke zkreslením, a to i těch nejvyšších a nejčistších ideálů.

V mnou popisovaném světě prosím nehledejte kritiku Saúdské Arábie, v níž jsem strávila dlouhých a šťastných pět let. Velmi tradicionalistická wahhábistická země se v rámci možností snaží svou společnost duševně zmodernizovat; v poslední době tento proces postupuje skokově.

V popisu a hodnocení této země jsem se neřídila jen svým úsudkem, ale především jsem zohlednila názory rodilých občanů a expatriantů, kteří v saúdské poušti žijí často dvacet nebo třicet let. Na stránkách románu také neodhaluji žádná tajemství, saúdský tisk totiž často píše o mnoha místních slabinách. V něm jsem se dočetla o ohavném vdávání malých holčiček, o soudním procesu a trestu pro otce pedofila, o znásilnění dívky z Katifu a nad ní vyneseném rozsudku, který samotný saúdskoarabský král anuloval, o nově otevíraných univerzitách pro ženy, o stávkách a peticích saúdských feministek a o mnoha, mnoha dalších citlivých záležitostech. Změny vyžadují čas, ale osobně hluboce věřím, že přijde den, kdy budu moci získat turistické vízum do Saúdské Arábie a odjet do této země bez mužského opatrovníka. Doufám, že v nedaleké budoucnosti budou ženy moci chodit po ulicích Rijádu, Chobaru, Džiddy, Mekky a Medíny bez černé abáji a řídit auto. Všem občanům, a především saúdským ženám, to moc přeji.

6

Arabska_princezna.indd 6

30.6.2020 11:33:43

PrĹŻlom j

Arabska_princezna.indd 7

30.6.2020 11:33:43

Mateřství po saúdsku

P

anuje temná libyjská noc, obloha má tmavě modrou barvu, prosvícenou miliardou hvězd. Ze střechy vodojemu, jenž představuje maličký bod v obrovské pustině, která ho obklopuje, je přes den ohromující výhled, ale teď je možné spatřit jen vzdálené, řídce rozeseté světelné tečky. Okolo se ozývá hudba přírody – symfonie neutichajících cikád, občasná vypísknutí divokých králíků, funění ježků a vzdálený štěkot divokých psů. „Tak blízko ke hvězdám.“ Marjánka zvedne ruku a snaží se jich dotknout. „Přej si něco a ono se to splní.“ Rašid si lehá vedle na matraci a přivírá oči.

Ten má ale dlouhé řasy, pomyslí si dívka. Zapomene na hvězdy a nedokáže od přítele odtrhnout zrak. „Musíš se koukat na oblohu, aby se přání splnilo.“ Když mladík vycítí její pohled, obrátí se na bok, podepře si hlavu dlaní a kouká hluboko do očí dívce, která je láskou jeho života. Po čase, který společně strávili, je o tom skálopevně přesvědčený. „Po ničem dalším už netoužím,“ svěří se Marjánka s hrdlem sevřeným vzrušením. „Všechno, co chci, mám u sebe.“ Dotkne se jeho vlasů, které se kroutí a zakrývají mu polovinu hezkého čela. „Ten, koho chci, je na dosah ruky,“ šeptá a naklání se, aby jemně políbila mužovy smyslné rty.

9

Arabska_princezna.indd 9

30.6.2020 11:33:43

On jí ale neodpoví stejně, jen velmi vážně hledí před sebe. „Rašide? Možná jsem se mýlila ohledně…“ Žena se kvůli své dotěrnosti cítí zahanbená a už nechce říct to nejdůležitější. „Jsem to ale hlupačka!“ „Víš, že nejsi, ale…“ Rašid se odmlčí, nakloní se k ní a obejme ji silnou, ale přitom štíhlou rukou. Leží na boku tváří v tvář, jejich dech se mísí, rty jsou tak blízko, roztoužené, pootevřené a připravené k polibkům. Jenže muž je poctivým muslimem a nechce překročit hranici důvěrnosti. „Máš manžela,“ dostane ze sebe nakonec, odtáhne se od Marjánky a klesne na záda. „Není to moje vina!“ „Žádná vina, ale skutečnost,“ říká Rašid rozčíleně. „Nechci s tebou být jen jednou jedinkrát, chtěl bych do konce života, ale není to možné.“ „Ty jsi nikdy neslyšel o možnosti rozvodu?“ Žena mu jemně položí ruku na nervózně se chvějící tvář. „Před mým odjezdem do Libye mi napsal lístek, dal mi plné právo výběru a vrátil mi svobodu.“ Zatímco to říká, přibližuje se a opírá svá mladá ňadra o mužovu hruď. „Takže jste nebyli milující se pár? Nerozloučili jste se před dvoutýdenní dovolenou v přívalech slz a polibků?“ Teprve teď mu docházejí informace, které se mu Marjánka už nějakou dobu snaží sdělit. „Jistěže ne! Náš vztah šel do háje!“ Po těch slovech Rašid skoro vyskočí, otočí se a zakryje křehkou dívku svým tělem. „Taková je pravda. Jinak bych tady s tebou nebyla,“ přiznává dívka šeptem, protože není schopná popadnout dech – ne kvůli váze štíhlého muže, ale vzrušením.

Vášeň, nadšení a touha zalijí mladý pár jako horká voda.

Vpíjejí se do sebe prsty, škrábou se nehty, jeden ze druhého hltají roztouženými ústy mládí velkými doušky. Veškerý okolní svět přestává existovat, nic není důležité, jen černá obloha hladí jejich propletená těla chladným deštěm poblikávajících hvězd. Dotýkají se, zkoumají jazyky a bříšky 10

Arabska_princezna.indd 10

30.6.2020 11:33:43

prstů, otírají se o sebe, a jak chtějí být co nejblíže, přímo uvnitř jeden druhého, proplétají se nohama, rukama, pevně se objímají, drtí si při tom hrudníky a mačkají pozadí.

Dokonale se k sobě hodí, jako by byli dvě poloviny téhož ovoce, dvě spřízněné duše se stejnými touhami a zálibami.

Nic je nepřekvapuje a nic neuvádí do rozpaků, dělají to, po čem vždycky toužili. Bledý úsvit je zastihne v objetí, ponořené do jejich malého světa, do jejich křehkého soukromí.

Růžový mlžný opar se rychle vytratí, rozežene ho teplý pouštní vítr, přinášející s sebou drobný neviditelný písek.

Zasype jejich těla tenkou vrstvičkou prachu, skryje jejich nahotu před blížícím se jasným dnem.

Marjánka mhouří oči, světlo ji dráždí a ona nedokáže pochopit, co ji to obklopuje. Kde to je? Co tady dělá? Její touhou rozpálené srdce se skoro zastaví na místě. K jejím uším se nesou výkřiky a pláč farmářů, kteří se vzdávají halekajícím vládním žoldnéřům jako bezbranné ovce. Rašid… její Rašid se jako jediný brání, padá na zem, kope nohama a nechce se nechat spoutat. Žoldáci ztrácejí trpělivost a jeden z nich vystřelí přímo do obličeje vzdorovitého muže.

Jediná kulka z pistole, vypálená z deseti centimetrů, udělá z jeho krásného obličeje krvavou kaši. Marjánka znehybní, přitiskne si ruce k ústům a nevydá jedinou hlásku, ale panikařící venkovanky začnou ječet a v panice se rozeběhnou do stran jako holubi. Dvě krátké dávky ze samopalu je okamžitě zastaví. Ženy padají – jedna na prázdnou asfaltovou cestu, další na oranžovou půdu krajnice – a svíjejí se v posledních smrtelných křečích. Zůstanou jen dvě, se dvěma malými holčičkami. Stojí jako zařezané u opuncio­ vého živého plotu, ale po chvíli přidřepnou, schovají do náručí pobrekávající holčičky s copánky svázanými barevnými mašlemi a skloní zrak, nechtějí už dál sledovat odehrávající se jatka. Žoldáci přikazují mužům, aby se k nim otočili zády a poklekli. Marjánka vyděšeně třeští oči. Proč se mi to znovu vrací?! křičí v duchu. Já už jsem tu byla! Už 11

Arabska_princezna.indd 11

30.6.2020 11:33:43

jsem to zažila! Vallahi,1 nechci znovu, já už nechci, opakuje jako malá holčička. Náhle všichni žoldáci padají jeden po druhém zastřelení neviditelným vrahem. Marjánka jde, co noha nohu mine, zvedá končetiny, jako by každá z nich vážila tunu. Rozhodla se, že se rozloučí s Rašidem, který se dnes stal další zbytečnou obětí Kaddáfího režimu. Sedá si na špinavou udusanou půdu vedle chlapce, a když se ocitne tak blízko, bojí se pohlédnout tam, kde byl kdysi jeho nádherný usmívající se obličej. Jemně ho vezme za už chladnou ruku a má prázdno v hlavě. Bože můj, ještě před chvílí to byl úžasný člověk, vášnivý milenec, rozesmátý, bezstarostný vtipálek, měl plány do budoucna a plamenné city. A co z něj teď zbylo? Už nic, pozemská schránka, skořápka bez života. Marjánka se nakonec přece jen zadívá do zmasakrovaného obličeje a slzy jí samy vyhrknou do očí. Vzlyká, zlomí se v pase a čelem se dotýká ramene bývalého přítele.

Alespoň zjistil, že jsem těhotná, takže v posledním okamžiku svého života věděl, že po něm něco zůstane, řekne si Marjánka, ale nepřináší jí to úlevu. Co teď budu dělat?! Co udělám? pokládá si pořád dokola trýznivou otázku. Jak se z toho dostanu? Co bude s tím malým človíčkem, kterého nosím pod srdcem? Kolika lidem ještě ublížím svým nepromyšleným a hanebným chováním? Jsem to ale nedospělá, nečestná, usmrkaná, zkažená holka! Rašide, Rašide, jak jsi mi to mohl udělat?! křičí ze všech sil. Jak jsi mohl odejít?

Rašide, Rašide, Rašide…

Marjánka se napne jako struna a zpocenou dlaní si zakryje ústa. Doširoka otevírá své mandlové, v tuto chvíli uslzené oči a hledí do tmy pokoje. Začíná vnímat šumění klimatizace a chlad, který od ní vane. Že bych to zakázané, hříšné jméno vyslovila nahlas? Křičela jsem? ptá se sama sebe zděšeně. Vlasy, mokré od noční můry, se jí lepí k rozpálenému obličeji. Zmocňuje se jí první mohutný stah, 1

Vallahi (arab.) – Bože.

12

Arabska_princezna.indd 12

30.6.2020 11:33:43

šíří se od kříže až k podbřišku. Žena napne tělo a oběma rukama obejme mohutné těhotenské břicho. „Co se děje?“ Hamid bleskově rozsvěcí a sklání se nad rozpálenou, bolestí souženou manželkou. „Už,“ zašeptá Marjánka. „Jak to? Vždyť jsi teprve v sedmém měsíci!“ diví se její manžel a mračí se. „Skoro v osmém,“ opraví ho rodička. „A když chce dítě na svět, my mu v tom nezabráníme.“ „Pojď ke mně, miláčku.“ Manžel rozevře náruč a Marjánka do ní bez dechu padne, aby se přitulila jako ubohé, vyděšené kotě. „Všechno bude dobré. Ničeho se neboj, jsem u tebe.“

j

Marjánka fascinovaně hledí na svou malou dcerušku. Je to neskutečný, nejúžasnější zázrak, kterému ani nechce věřit!

Ještě před pár hodinami bylo děťátko u ní v břiše, a teď mhouří oči a pozoruje svět, který ho obklopuje. „Ta je ale maličká!“ sklání se Hamid nad postýlkou. „Kdyby ještě chvilku počkala, možná by byla větší. Je zdravá? Dojdu pro pediatričku. Proč tady nejsou vůbec žádní doktoři?!“ znervózní a okamžitě chce běžet na lékařský pokoj. „Kdybys rodila v renomované nemocnici, kterých je v Saúdské Arábii jako máku, a v Rijádu ještě víc, a ne na malé soukromé klinice, kde řídí porod nějaká indická gynekoložka, měli bychom jistotu. A péče by byla na vyšší úrovni.“ Kriticky sešpulí rty. „Já tě nechápu! Spřátelit se s doktorkou a riskovat…“ „Nepanikař, tatínku,“ vezme ho za ruku mladá maminka, dojatá starostlivostí, ale zároveň trochu polekaná zvídavostí svého manžela. „Gynekoložka, i kdyby byla nejlepší na světě, nedokáže sama zjistit, jestli je s dítětem všechno v pořádku,“ nevzdává se manžel.

13

Arabska_princezna.indd 13

30.6.2020 11:33:43

„Doktorka Singhová byla u porodu, ale jen co maličká přišla na svět, předala ji do rukou pediatrických specialistů.

Podívej se na kartu, Apgar skóre má deset bodů a všechno má na svém místě.“ „Ty se podívej, jenom dvaapadesát centimetrů a tři a půl kila! Víš, kolik jí schází do průměrného donošeného dítěte?!“ Muž si div nerve vlasy na hlavě. „Chceš mi zkazit celou radost z nejúžasnější chvíle v mém životě?!“ Marjánka si sedá na jednu hýždi a rozčíleně zvedá hlas. „Mohl by sis ty ničím nepodložené obavy nechat pro sebe?!“ „Ale proč nepláče?“ Hamid, zkroušený a vyvedený z míry, ztěžka dosedá do velkého křesla, stylizovaného do ludvíkovských dob. „Ááááá!!!“ Marjánka už má vážně vztek. „Jestli chceš, aby plakala, tak hned začne, a to zároveň se mnou!“ Naštvaně klesne na polštář, přisune blíž ke svému lůžku dětskou postýlku a podá dcerušce prst, aby se ho chytila. „Ta má ale stisk!“ usmívá se rozněžněle a už trochu uklidněný Hamid se přesune ke svým milovaným dívkám. Položí bradu na čelo postele a pohledem hltá každý pohyb, každé mrknutí své malé dcerky. „Ty ses ale rozjel, švagře!“ naruší ticho a klid Darja, která vtrhne dovnitř jako bouře a při pohledu na nemocenský pokoj ihned otevře ústa dokořán. „No, ty vole! Proč tohle všechno?!“ běhá kolem. „Tři pokoje, dvě koupelny, kuchyňský kout?!“ křičí a zvedá obočí. „Ty máš ale postel, ségra, já z toho nemůžu!“ Sedá si k Marjánčiným nohám a poskakuje na zadku jako dítě. „Nemocniční lůžko namontovali do těžkého tradičního dřevěného rámu, takhle bych teda mohla marodit! A bezva dřevěné skříně! Hele!

Viděli jste televizi? LCD, a velká jako kráva! Kolik může mít palců?“ „Asi padesát pět,“ pozoruje Hamid puberťačku tvrdým pohledem. Proč sem přišla? Obdivovat nemocniční 14

Arabska_princezna.indd 14

30.6.2020 11:33:43

apartmá? O tom dost pochybuje, ale nahlas nic neřekne, protože je to přece ženina jediná milovaná sestra. „Darjo, co to do tebe vjelo?“ Marjánka je mnohem upřímnější, a to v polštině. „Můžeš se koukat na filmy na blu-ray, máš tu i přehrávač.

Jestli tu zůstaneš delší dobu, něco ti přinesu. Klidně by se tu dala trávit i dovolená. Maruno, víš, že k tomu máš ještě obývák? Vybavený jako v bohatém domě, s koženou sedačkou, křesly, pohovkou a jídelním koutem se stolem možná pro deset osob. Můžeš přijímat hosty a pořádat mejdany!“ „Představ si, že jsem do téhle nemocnice přišla kvůli něčemu úplně jinému,“ sykne Marjánka skrz zuby. „Á, ty už máš prcka u sebe?“ Dívka konečně přejde k postýlce s nemluvnětem. „Já se takhle malých dětí bojím,“ svěří se už trochu tišeji. „Odkud přišly, kde se vzaly, jaké mají vzpomínky…“ „Nestůj jí za hlavou, nebo začne šilhat!“ Mladí rodiče skoro vyskočí, když uslyší rozkazovačný tón. „Dceruško milovaná, ty jsi ale vyčerpaná!“ Dorota, která samozřejmě přišla s Lukášem a přinesla velkého růžového medvěda sedícího na několikakilogramové krabici s čokoládou, k dceři přiběhne, ale nemá v úmyslu Marjánku políbit. Dárek vrazí do rukou zeťovi a sama se okamžitě skloní nad dítětem. „Ta je ale pěkná, tak krásná, tak moudře kouká, a přitom je jí teprve pár hodin. A jak je silná!“ Dítě má správně vyvinutý úchopový reflex a mačká babiččin štíhlý prst. „To je neskutečné!“ Hamid nadšené tchyni přenechá místo v křesle a navzdory jejímu exaltovanému chování se spokojeně usmívá.

Samozřejmě že jeho dcera je nejkrásnější na světě, ale ani trochu se nepodobá tátovi. To je jedno, pomyslí si, hlavně aby byla zdravá. Taky není po Marjánce, já jsem dárce a ona náhradní matka… Anebo je vyměnili?! Propadá panice a srdce se mu děsem zastaví. Musejí udělat testy DNA. Ano, určitě! rozhodne se.

15

Arabska_princezna.indd 15

30.6.2020 11:33:43

„Koukni, maličká Nadja je celá moje máma,“ rozptýlí Marjánka pochybnosti svého muže. „Víš, že jsem se taky narodila jako nazrzlá blondýna?“ směje se Dorota skrz slzy. „To mě podržte, je ze mě babička!“ Vybíhá z pokoje a roní slzy štěstí. „Ale tvar očí má mandlový, orientální, po vás.“ Lukáš se cítí hloupě a rozhodne se mladé rodiče potěšit. „Ale jsou modré, hele!“ nesdílí Darja jeho soucit. „Z té ale vyroste kráska! Ach!“ Novopečená babička se bleskově vzpamatovala a s červeným nosem se vrací k rodině. „Záplava zrzavých vlnitých vlasů, modré oči s černým obočím, a tohle všechno se snědou kůží.“ „Až příliš snědou,“ ozve se Hamid a přiloží svou světlou ruku k novorozencově snědé ručičce. „Dokonce i Miriam je světlejší, o tobě ani nemluvím.“ „To má po rodině Marjánčina otce, Ahmeda,“ rychle vysvětlí Dorota a pohled má najednou velmi vážný a soustředěný. „Její tety Malika a Chadídža byly hodně snědé.

A vidím, že má po nich i nos,“ směje se. „Dítě je vlastně taková směsice a rysy se ustálí až po několika letech. Myslel jsem, že náš Adámek má po mně jenom pindíka, ale teď se mi podobá čím dál víc,“ obejme Lukáš Dorotu jednou rukou. „Ale na plastiku toho hrbatého nosíku bychom měli začít šetřit už teď,“ přejíždí Marjánka jemně bříšky prstů po maličké tvářičce a dceruška se legračně mračí a prská jako koťátko. „Doroto, nemyslíš, že je Nadja moc malá? Řekni mi, prosím,“ snaží se Hamid rozptýlit své obavy. „Proč se narodila předčasně?“ „Protože spěchala na svět,“ usmívá se babička sladce.

V tu chvíli se zdánlivě odnikud zjeví spřátelený porodník, doktorka Singhová. „Dobrý den, vážení. Nemusíte mít vůbec z ničeho obavy.

Děti se často narodí už v šestém měsíci, což opravdu bývá 16

Arabska_princezna.indd 16

30.6.2020 11:33:43

problém, protože ne všechny orgány mají v tu dobu plně vyvinuté, takže musejí nějakou dobu strávit v inkubátoru. Ale v sedmém nebo osmém měsíci už je zpravidla všechno tak, jak má být, a dítě ještě zůstává v matčině břiše, aby zesílilo, vyrostlo a… vyčerpalo ženu až do krajnosti,“ žertuje. „Vaše maličká je váhou i vzrůstem v normě, to jen nám dospělým připadá, že je novorozenec tak malý. Do jakých rozměrů by asi měl ve své ubohé mamince narůst? I tak jsme měli docela velké problémy, abychom ji dostali na svět, že?“ obrátí se na Marjánku. „Jak se cítíš? Všechno v pořádku? Bolí tě něco?“ „Trošku, dole…“ Dívka rozpačitě skloní pohled, není jí příjemné otevřeně hovořit o svém rozkroku. „O čemkoli nepříjemném mě prosím okamžitě informuj, hned pošlu sestru s léky. Nemusíme trpět, bolest je zlo, sama ses už o tom přesvědčila.“ „Ano, děkuji.“ „Protože tahle holka chtěla bůhvíkomu něco dokazovat!“ nevydrží to Dorota a doktorka s úsměvem na rtech odejde. „Mami, neříkej takové věci, nebo mě aspoň nekárej před ostatními.“ Matka a dospělá dcera přecházejí v rozhovoru do polštiny a Darja zapíná počítač v rohu pokoje. Muži sedí u malého kávového stolku, nechtějí ženám překážet. „Dá si někdo kávu, čaj nebo něco studeného k pití?“ nabízí Hamid a mávne rukou na filipínskou sestřičku, která celou dobu stojí ve dveřích a čeká na příkazy. „Pro mě šampaňské, koneckonců jsem teta!“ křičí Darja jako první. „Dobře, objednáme saúdské šampaňské pro všechny. Já kávu, přidá se ještě někdo? Nespím snad už druhý den,“ vzdychá muž a přejíždí si rukou po rozcuchaných vlasech.

Vypadá opravdu hrozně, má černé kruhy pod očima a bledé, propadlé tváře mu pokrývá strniště. „Cítím se, jako bych rodil sám,“ směje se tiše. „Bylo to těžké?“ ptá se Lukáš a pohladí si pleš.

17

Arabska_princezna.indd 17

30.6.2020 11:33:43

„Člověče, dvacet sedm hodin! Úplný masakr!“ „A neříkala jsem ti, abys rodila normálně, lidsky, šla na porodní oddělení a buď si nechala dát epidural, nebo udělat císaře?“ Dorota se po prvotní euforii z děťátka konečně soustředí na vyčerpanou dceru. „Mami…“ „Nevím, kdo ti napovídal ty hlouposti, že porod je něco úžasného a že nejlepší je rodit přirozeně,“ nenechá se zastavit. „Pitomost! Který současný dobrý porodník by ještě vykládal scestné žvásty o škodlivosti léků?! Doktoři často přemlouvají ženy, aby si prožily přirozenou porodní bolest, ale ti úžasní poradci jsou většinou muži, kteří o prožitcích ženy, co přivádí na svět dítě, nemají ani potuchy. Ale ty jsi přece byla v péči skvělé doktorky Singhové, ne? To ona tě přemluvila? Nemůžu tomu uvěřit!“ Dorota je po pronesené tirádě celá udýchaná. „Bylo to mé a Hamidovo rozhodnutí,“ říká Marjánka anglicky a tak nahlas, aby manžel její slova zaslechl. „Ty, mami, máš tři děti a tvrdíš, že porod je hrůza a příšernost?!

Víš, nečekala bych to od tebe.“ „Jak narození, tak smrt se Pánu Bohu nepovedly a nikdo můj názor nezmění.“ Po těch slovech se Hamid zamyslí a souhlasně přikyvuje. „Něco, co je spojené s obrovskou, nepředstavitelnou bolestí, u mě nebudí radost, a jak první, tak poslední kroky člověka v životě jsou vykoupené právě bolestí. Koukni, jak je Nadja utahaná, pořád jenom spí! Ty jsi byla šťastná, když jsi cítila stahy, které ti rvaly břicho a kříž? Nejspíš ne, protože když jsi konečně vylezla z té hydromasážní vany, přestala se pohupovat na nafouknutých balónech, čichat kadidélka a poslouchat relaxační muziku, tak jsi poprosila o něco na bolest. Mohla sis těch pár hodin utrpení ušetřit a udělat to hned.“ „Prý pár hodin!“ nevydrží to Hamid. „Možná dvanáct, ne-li víc.“ Marjánka si nervózně prokřupává prsty.

18

Arabska_princezna.indd 18

30.6.2020 11:33:43

„Bohužel jsem byla nucená rozhodnout se takhle, protože jsem ji ani za nic nemohla vytlačit a voda už byla zelená…“ „Co?!“ Matka i sestra vytřeští oči. „Chystali mě na císaře, ale dali mi ještě dvojitou dávku na vyvolání porodu. To byla poslední šance…“ „Zelená voda?!“ Dorota doslova ječí jako posedlá. „Darjo, rychle to vygoogli, prosím tě! Třeba proto tolik spí?! Vždyť, k čertu, děcko má brečet a jíst, jíst a čůrat, brečet a kadit a pak znovu jíst a tak pořád dokola. Ona je moc klidná!“ Hamid vyskočí na nohy, Lukáš přešlapuje na místě a neví, co si má počít, a šílená babička začíná rozbalovat nemluvněti plínu. Ošetřovatelka, čekající na pokyn, přiskakuje a několika zkušenými pohyby novorozence přebaluje.

Probuzená Nadja začíná kňourat, čím dál hlasitěji a hlasitěji, až spustí křečovitý brek a všem okamžitě málem popraskají ušní bubínky. „Zelená plodová voda může nasvědčovat nedokysličení dítěte nebo tomu, že vypustilo první stolici, takzvanou smolku,“ překřikuje ji Darja informacemi, vyčtenými z internetu. „A přesně to mi řekli, prostě se únavou a strachem posrala, ale nějak jsem se v téhle praštěné panice nedostala ke slovu.“ Marjánka nemá daleko k pláči, protože ona sama přece byla a pořád je hodně zneklidněná barvou plodové vody a zdravím dítěte. „Ostatně, kdo by mě poslouchal!“ křičí nakonec hlasitě. „Už jsi maličkou krmila?“ Dorota si ničeho nevšímá a její zorničky se vzrušením roztáhnou tak, až skoro zakrývají modré duhovky. Vypadá děsivě. „Mami, ty sis něco vzala?“ Marjánka ji bedlivě pozoruje.

Sestřička bere novorozence do obou rukou, jednou ho uchopí za hlavičku a druhou za zadeček, a přiblíží prcka k polosedící Marjánce. Mladá maminka neví, jak si má dítě vzít, a nakonec Nadja skončí na jejím předloktí s hlavičkou nebezpečně padající dozadu.

19

Arabska_princezna.indd 19

30.6.2020 11:33:43

„Nechte moji nešťastnou vnučku být!“ přiskočí Dorota jako tygřice, bokem Filipínku odstrčí a rychle maličkou popadne. „Vy jí snad chcete zlomit vaz!“ křičí třesoucím se hlasem a vypadá, jako by vzápětí měla vyskočit z kůže.

Hbitě bere barevnou čtvercovou tetra plenu, skládá ji napůl, pokládá na ni prcka a zavinuje ho do pevného balíčku. „Teď s ní můžeš i házet,“ říká a ztěžka oddechuje. „No tak, nakrm ji konečně!“ Hamid s Lukášem si s porozuměním navzájem pohlédnou do očí a vycouvají do elegantního obýváku. „Takový pokoj se hodí, co?“ Pobledlý Hamid se usmívá, je rád, že Polák projevil takt a opustil pokoj dřív, než jeho žena odhalila ňadro. Všechno chápe a spoustu věcí je ochotný akceptovat, jenže Lukáš přece jen není Marjánčiným otcem, ale otčímem. Dokonce i v evropském prostředí by to bylo nevhodné, ale tady, v Saúdské Arábii, je úplně zakázáno, aby muž mimo rodinu zahlédl ženinu nahotu. Uf! ztěžka vydechne a promne si čelo. Být otcem asi nebude snadné a to podivné šílenství, které všechny zachvátilo, je k nevydržení. „Dorota je v poslední době hodně nervózní,“ řekne Lukáš, jako by četl Saúdovy myšlenky, a snaží se vysvětlit chování své ženy a omluvit ji. „Vždycky byla popudlivá a neklidná, má za sebou strašlivé zážitky…“ Smutně se odmlčí. „Ale od návratu z Libye, po měsících strávených uprostřed války během arabské revoluce, je to ještě horší. Nelze se jí divit, ale občas nevím, co dělat,“ stěžuje si. „Vím, že měla smůlu a žila v toxickém vztahu, vzali jí dcery, o které později musela bojovat. Taky chápu, že proto tak nenávidí Araby – narazila na mizernou osobu,“ bagatelizuje celou věc Hamid. „Ale zlí lidé přece žijí všude, na celém světě! Četl jsem o muži, který ve Švýcarsku ve sklepě dva roky věznil a znásilňoval svou náctiletou dceru. Spousta Poláků a Rusů pije alkohol a bije svou rodinu, nemluvě o násilí na dětech. V Česku si chlap pohrával se svou šestiletou dcerou, a když celá věc vyšla najevo, utopil 20

Arabska_princezna.indd 20

30.6.2020 11:33:43

ji v jezeře, bestiálně zavraždil manželku a pak se oběsil,“ vypráví děsivé příběhy, které se dočetl v tisku. „Takových příkladů je spousta,“ souhlasí Lukáš. „Když člověk zažije jednu tragédii, má šanci se z toho nějak vzpamatovat, ale Dorota prožila mnohaleté peklo, ve kterém se jí stalo hodně zlého. To břímě je pro jednoho člověka k neunesení! Když jsem ji potkal v poušti, právě utíkala z vyhnanství na Sahaře, kde ji dva roky drželi v beduínské vesnici, zneužívali ji jako otrokyni a nakonec ji chtěli pro­ vdat za mentálně zaostalého pasáčka.“ „To jsem nevěděl.“ Saúd vážně hledí do modrých očí svého partnera v rozhovoru. „Miriam mi o svých zážitcích a rodině moc nevypráví, a když nechce, tak já ji k tomu nutit nebudu. Tohle všechno se stalo kvůli jejímu otci?“ „Bohužel ano. To on vzal matce dcery a pak, když se jí chtěl zbavit, odvezl ji za svými vzdálenými příbuznými do pouště. Ten arabský…“ Lukáš se trochu pozdě kousne do jazyka. „Už jsem ti říkal, že na národnosti nebo zemi nezáleží.

Na celém světě žijí lumpové, vrazi a ničemové!“ odvětí Hamid, popuzený Lukášovou rasistickou poznámkou. „Ano, souhlasím s tebou!“ Polák je velmi pobouřený vzpomínkou na křivdy, které zažila jeho milovaná žena. „Ale když je arabský muž lump, má za sebou islámské právo šaría,2 které mu dává úplnou moc nad ženou a rodinou a dělá z něj beztrestného. Promiň, že ti to říkám.“ „No, asi máš pravdu.“ Saúd se necítí uraženě, protože přece čte noviny, dívá se na televizi, sleduje novinky na Šaría – Doslova cesta vedoucí k napajedlu; právo řídící život jak sunnitské, tak šíitské odnože islámu. Islám neuznává rozdíl mezi světským a církevním životem, a proto reguluje jak náboženské zvyklosti a uspořádání náboženské moci, tak muslimův každodenní život. Šaría je založena na předpokladu, že právo musí poskytovat vše potřebné pro duchovní i fyzický rozvoj osobnosti.

2

21

Arabska_princezna.indd 21

30.6.2020 11:33:43

internetu a ví, kde žije a co se kolem něj děje. Je jen hodně unavený a teď už nechce dál poslouchat nic o citlivých věcech, o tragédiích a nespravedlnostech, i kdyby se týkaly jeho rodiny. „Jestli dovolíš, půjdu se osprchovat.“ „Dobře. Až přinesou pití, tak ho rozdám. Odpočiň si.

Promiň, že jsem zrovna dnes nakousl tak vážné a citlivé téma,“ kaje se Lukáš a dívá se do zeťova zšedlého obličeje. „Nemám ani špetku taktu.“ Z vedlejšího pokoje dolehne k uším mužů další křik, tentokrát Dorotin, Marjánčin i Filipínčin, doprovázený pláčem nemluvněte. „Co je tohle za debilní opici!“ Dorota křičí ze všech sil, když vidí, jak vysoce kvalifikovaná pseudosestra bere do dlaně maličkou hlavičku čerstvě narozené křehotinky, silou ji obrací k prsu mladé matky a potom ji tlačí a přímo tiskne k bradavce. „Vypadni odsud, okamžitě!“ Mladá babička se neovládá a bříšky prstů klepe dívce na rameno. „Mami!“ Marjánka začne vzlykat, až klid předstírající Darja přiskočí k posteli. „Vy jste snad všichni posedlí!“ Puberťačka se snaží ovládnout chaos. „Ty, Filipínko, imši barra.3 Ty, mami, vezmi si nějaký prášek a konečně se uklidni. A my se tady v klidu podřídíme zákonům přírody.“ Darja se poprvé od příchodu angažuje do věcí, které souvisejí s novorozencem. „Koneckonců, všichni jsme přece savci a ta malá na to musí jenom přijít.“ Když Nadja slyší klidný hlas, ztichne a otevře uslzená očička. „Madam, pán mě zaměstnal, mám podepsanou smlouvu na tři roky,“ Filipínka se nevzdává, protože jí před nosem utíkají obrovské peníze. „Už u nás nepracuješ,“ pronáší Marjánka teatrálním šeptem.

3

Imši barra (arab. libyj.) – Vypadni, mazej, táhni.

22

Arabska_princezna.indd 22

30.6.2020 11:33:43

„Ale…“ „Imši barra!“ kleje arabsky jako její sestra a usmívá se pro sebe. „Co se děje?“ Hamid nakoukne pootevřenými dveřmi. „Pane, madam mi přikázala odejít, ale já jsem přece odpovědná za dítě…“ „Nepřikázala jsem jí, aby odešla, ale aby vypadla, a to poklusem!“ ječí hysterickým hlasem Marjánka. „Dobře.“ Arabský muž se ženského křiku bojí. Bleskově popadne sestřičku za bílý nemocniční plášť a táhne ji do vedlejšího pokoje. „Vracíš se do Nemocnice krále Faisala,“ oznamuje jí tónem nepřipouštějícím odpor. „Pane, ale tam už mě teď nepřijmou!“ Drobná žena se zlomí v pase a začne tiše plakat. „Když jsem odešla, už je konec. Budu se muset vrátit na Filipíny, žít v bídě a dívat se na chudobu svých nejbližších. Pane!“ naříká. „Pokud ne tam, najdu ti práci někde jinde. Když moje žena řekla ne, tak to tak bude. Měla ses starat líp.“ Vystrčí ženu vedlejším vchodem, a když se dveře zavřou, sestřička se otočí, několikrát plivne na kliku a mumlá nějaká slova.

V jejím obličeji se zračí strašlivý vztek. „Proklínám vás, prašiví Saúdové, a vaše rodiny taky!“ šeptá, strhne si z hlavy čepec a rozběhne se pryč.

Sestry zůstanou samy. Marjánka velmi neobratně, ale neobyčejně jemně přisouvá pusinku své malé dcerušky k už naběhlému prsu. Nadja přestává plakat a otáčí hlavičkou na všechny strany, otevírá drobounká ústa a snaží se chytit bradavku. Nakonec se jí to podaří. „Bravo, neteřinko!“ Darja skoro poskakuje a tleská. „Ach, Vallahi…“ Marjánka sotva popadá dech. „Co je?!“ Sestra zneklidní, ale neví, jak by mohla pomoct. „Co se děje?“ „To je ale přísavka.“ Mladá maminka se usmívá skrz slzy. „Četla jsem, že… och!“ Chytí se rukou za podbřišek. „Co je? Tak řekni konečně, co se děje!“ 23

Arabska_princezna.indd 23

30.6.2020 11:33:43

„Děloha se stahuje, ale netušila jsem, že to bude tak svinsky bolet.“ Marjánka se usměje, spokojená, že si to ošklivé polské slovo pamatuje. „Nemluv sprostě před dítětem, ségra.“ Uklidněná Darja se posadí na stoličku, opře si bradu o propletené dlaně a rozněžnělým zrakem pozoruje novorozence. „To je kurevský zázrak… jejda. Úžasný zázrak, nepředstavitelný.“ Dotýká se dvěma prsty nazrzlého chmýří na holčiččině hlavě. „Už je ti líp?“ ptá se sestry. „A tobě?“ „Proč jako?“ „Nehraj to na mě, holka. Když jsi sem přišla, chovala ses strašně. O co ti šlo? Žárlila jsi?“ Marjánka své sestře rozumí, protože jí v žilách koluje tatáž krev a jsou na stejné vlně, i když každá vypadá úplně jinak. Jedna je blondýna, bílá jako mléko, typická Slovanka, druhá je snědá a tmavovlasá, více Arabka než Polka. „Tak co ti je?“ domáhá se odpovědi, protože jí je dívky líto. „Vůbec nic.“ Darja se narovná a stiskne rty jako malá ukřivděná holčička. „Lhát máme my, nám se lhát nemá,“ směje se Marjánka, popadne rukáv trička a přitáhne trucující dívku k sobě. „No tak, sedni si ke mně. O co jde? Že máma při pohledu na vnučku začala šílet, že ji miluje až moc? Máš strach, že tě odsune na druhou kolej a bude teď chtít být jenom se mnou a s prckem? Mluv konečně, nedus to v sobě.“ „No, přesně tak.“ Darja se nakloní a jemně položí hlavu na sestřina stehna. „Nebuď hloupá, srdce matky je bezedná studna, je v něm dost místa pro všechny děti. Když se objeví nové, to staré o nic nepřijde.“ Marjánka volnou rukou hladí sestru po jemných rovných vlasech. „Já jsem si hloupou žárlivostí zničila kus života…“ Teď už obratně přikládá dítě ke druhému prsu a prázdným zrakem hledí před sebe. „Kdybych jen chtěla, už jako náctiletá bych se zase vrátila k rodině 24

Arabska_princezna.indd 24

30.6.2020 11:33:43

a žila v klidné, normální zemi, kde nejsou rebelové, teroristé a kde muži nediskriminují ženy ve jménu několik staletí starých zákonů. Nezažila bych války, znásilnění a další krutosti, kterými jsem si bohužel musela projít.“ „Jak to?“ Darja vytřeští oči a vůbec nechápe, co jí sestra říká. „Prostě to tak vyšlo, že jsi nepřišla na besídku, odkud si nás máma mohla vzít.“ „Všichni mi říkali, že je po smrti,“ šeptá Marjánka, jako by se duchem a srdcem vrátila do té doby. „Vůbec jsem netušila, že bude na mikulášské besídce a že tam zorganizovali naše předání. Když se objevila, jako by spadla z měsíce, a vypadalo to, že ji zajímáš jenom ty a že já jsem jí úplně u prdele!“ vybuchne a zakryje si ústa. „Rozhodně jsem si to tehdy myslela. Do konce života nezapomenu na události toho strašného dne, kdy měla teta Samira nehodu, po které upadla do kómatu, a ty, moje malá sestřičko, jsi zmizela.

Teta Malika mi těsně před svou smrtí chtěla něco prozradit, ale nestihla to. Celou dobu tajila pravdu a to tajemství si vzala do hrobu.“ Když Marjánka prozrazuje tajemství, které tolik let ukrývala na dně své duše, potí se při tom a nemocniční košile se jí lepí k zádům. „Byla jsem na svou mámu neskutečně naštvaná. A strašně jsem na tebe žárlila, protože podle toho, co jsem věděla a co jsem si z toho odvodila, chtěla máma tebe, vybrala si tebe, milovala tebe, zatímco mě odvrhla, opustila… Teď už vím, že to bylo jinak!

Jak moc musela trpět, kolik času a peněz ji to stálo, aby mě v Tripolisu znovu našla. Můj ty Bože! A tehdy jsem já, jako hloupá koza – bylo mi asi tolik jako teď tobě – neodjela s ní a na vlastní přání si připravila těžký osud.“ „Marjánko moje milovaná!“ Darja hřbetem ruky otírá pramínek slz, které jí tiše stékají z koutků očí. Dívky ztěžka vzdychají, zdrcené tíhou vyřčeného. Nakrmená Nadja spí v Marjánčině náruči a tichounce oddechuje. „Víš, když ses objevila, tak jsem to byla já, kdo kvůli tobě začal šílet, ale vůbec jsem nežárlila na tebe, protože tě neskutečně miluju.

25

Arabska_princezna.indd 25

30.6.2020 11:33:43

Od okamžiku, kdy jste odjeli do Libye, se máma strašně změnila, vzdálila se…“ nejistě se odmlčí. „Ostatně sama vidíš, co se děje. Do ničeho mě nezasvěcuje, ale přitom už přece nejsem dítě. Vy máte svá tajemství, svoje záležitosti, zatímco já stojím stranou. Teď, když se narodilo to úžasné dítě, si už můžu dát odchod úplně. Víš, že když máma pospíchala za vámi do špitálu, řekla mi, že jestli se budu loudat, tak můžu zůstat doma?! Vůbec tu nejsem potřeba!

Protože koho by zajímala taková obyčejná holka, když…“ zarazí se, položí si ruku na čelo, drsně si ho mne a nakonec se několikrát zhluboka nadechne. „Máma má svoje tajemství, o která se se mnou taky nedělí,“ šeptá Marjánka. „Nemyslím, že by někomu něco řekla, ani Lukášovi ne,“ usoudí. „Proto je na tom tak, jak na tom je. Je zralá na léčení…“ Po těch slovech se tiše otevřou dveře a do pokoje po špičkách vcházejí Lukáš a Hamid. „Ano, vážení pánové, máma je zralá na léčení, ale nevím, který psychiatr by to zvládl a vydržel. Po jediném sezení by se na vlastní žádost sám nechal zavřít do ústavu nebo se zastřelil,“ usmívá se smutně. „Á, všichni jsou pohromadě! Celá rodinka společně!“ Dorota hlučně vpadne do místnosti a sundává si černou abáju.4 „Teď už celá.“ Manžel ji obejme a skoro násilím ji odtáhne k Marjánčině posteli. „Všechno v pořádku, lásko?“ Lukáš s neklidem v očích pozoruje ženu. „Nikdo nekřičí, nepláče?“ zašklebí se matka skepticky. „Je vidět, že jsem byla pryč.“ Otáčí se na patě, obléká si plášť a odchází. Ostatní se na sebe udiveně dívají, netuší, co dělat, a Lukáš vybíhá za nervózní Dorotou.

j Abája (arab.) – Tradiční svrchní oděv v muslimských zemích; volný široký plášť, který nosí ženy i muži.

4

26

Arabska_princezna.indd 26

30.6.2020 11:33:43

Mladá maminka s dítětem odchází z nemocnice po třech dnech, přestože by tam ve skutečnosti mohla zůstat i celý týden. Luxus a pohodlí, které ji obklopovaly, byly velmi příjemné, o nic se nemusela starat, všechno jí strčili až pod nos, a kdykoli potřebovala pomoc, zazvonila na sloužící sestry nebo lékaře, kteří během minuty přiběhli. Usoudila však, že všude dobře, doma nejlíp a že už je čas zařídit si život po svém, dát mu nový rytmus. „Když jsi propustila kvalifikovanou dětskou sestru, kdo ti pomůže s maličkou?“ dělá si Hamid starosti, zatímco sleduje neobratné pokusy své manželky, která se snaží přebalit nemluvně. „Nezkusíme přijmout někoho jiného?“ „Mám služebnou Nonu a chci se o vlastní dítě starat sama. Věř mi, že nepotřebuji nikoho, kdo by se u mě roztahoval.“ „A jak to bude s kojením?“ Manžel pozoruje Marjánčinu úpornou snahu, navzdory níž se jí v prsou pořád netvoří dost mléka. „Musím přikládat Nadju tak často, jak jen bude chtít jíst.“ „To znamená pořád.“ Hamid se odmlčí a hledí na uplakanou tvářičku své dcerky, která se z matčiných prsou snaží vysát aspoň kapičku a strašně se vzteká, že do jejího prázdného bříška nic neteče. „Budu ještě odsávat tímhle,“ vzdychá Marjánka ztěžka a zvedá odsávačku s pumpičkou. „Doktorka říkala, že kdyby měla malá hlad na umření, můžu ji dokrmit z lahve.“ „Víš, že nejzdravější je přirozená strava. Můžu ti něco nabídnout?“ ptá se Hamid nesměle a Marjánka souhlasně přikývne. „Když žena nemá mléko nebo ho nemá dost, je u nás zvykem najmout si kojnou.“ „Co tě to napadlo?! Nějaká cizí ženská by měla kojit mé dítě?! Zavšivená Indka nebo Filipínka, která má AIDS?!“ rozhořčila se mladá matka. „Zlato, takovou kojnou je možné vyšetřit, odvšivit…“ Hamid se nad přístupem své ženy pobaveně usmívá.

27

Arabska_princezna.indd 27

30.6.2020 11:33:43

„Ty už jsi určitě někoho našel,“ povzdechne si Marjánka, i když v duchu přiznává, že by se jí ulevilo, kdyby tomu malému hladovci dával z prsu i někdo jiný. „Manželka našeho řidiče před dvěma týdny porodila chlapečka.“ „A ona by krmila nejdřív svoje dítě a pak by zbytky mléka dávala naší maličké?“ „Ne, její dítě by kojila jiná žena a ona by byla pouze a výhradně k dispozici Nadje. Co si o tom myslíš?“ „Oni s touhle dohodou souhlasí?“ „Samozřejmě! Žena dostane stejný plat jako její muž a k tomu veškerou stravu, aby bylo mléko kvalitní. Taky u nás bude bydlet, takže by ti s maličkou mohla pomáhat a vstávat k ní v noci.“ „A co bude se mnou a s mými velkými kozami?“ Marjánka má přesto vztek. Žárlí na cizí ženskou, která bude přikládat k prsu její dítě. „Ty se budeš dál snažit, a když se to povede, tak jenom dobře. Když ne, tak ne. Stává se, že ženy s velkými ňadry, jaké máš ty, neprodukují mléko, zatímco ty, co mají nulky, se změní v chodící mlékárnu. S tím nic neuděláš.“ Muž ji laskavě hladí po vlasech. „Četla jsem, že musím jíst sladkosti s anýzem a pít hodně čaje s mlékem.“ Mladá maminka se očividně pořád nevzdává. „Dobře, zkus cokoli. Ženy z mé rodiny doporučují pár kapek červeného vína, aby se otevřely nějaké ty kanálky.“ „Saúdky pijí víno a pak dávají nemluvněti prs?!“ vyjede pobouřená Marjánka. „Asi ne, já nevím. Nejspíš potom mléko vylijí a… až vystřízliví, tak kojí.“ Hamid vybuchne smíchem a žena se k němu připojí. „Zavolej sem tu ženskou! Aby ji vzal čert, že má tolik mléka a já nic. Ale nemůžu přece kvůli své oslí tvrdohlavosti nechat vyhladovět vlastní dítě!“ 28

Arabska_princezna.indd 28

30.6.2020 11:33:43

Do ložnice tichounce, po špičkách vchází štíhlá, mladá a nesmělá Indka. Už od dveří se uklání, kříží ruce na hrudi a sklání hlavu. Má na sobě dlouhé barevné sárí,5 vlasy spletené do úpravného copu až k pasu a na obou rukou jí cinká spousta náramků. Ruce má ozdobené nádhernými květinovými vzory namalovanými henou a uprostřed obočí má pro ženy jejího národa typickou velkou červenou tečku. Voní velmi sladce, trochu kadidly a trochu mandlemi.

Marjánka si všimne, že má čisté dlaně a tělo i vlasy se jí lesknou olejíčky. „Jak se jmenuješ?“ ptá se anglicky, ale odpoví jí jen ticho. „Jméno!“ řekne hlasitěji a důrazněji. „What is your name?“ opakuje. „Má to jen jednu drobnou vadu,“ pozvedá Hamid obočí a komicky špulí rty. „Ani trochu nemluví žádným jazykem kromě své mateřštiny. Už jsem jejímu manželovi nařídil, aby ji začal učit. Do tří měsíců se s tebou dorozumí, samozřejmě jen v základních věcech.“ „Tak jak se jmenuje?“ Marjánka souhlasí, protože se jí kojná líbí. „Alpana.“ Když manžel vysloví její jméno, Indka se usměje a ukloní. „Dobrá, budu jí říkat Alpina, protože mám moc ráda alpskou čokoládu. Ode dneška jsi Alpina!“ křičí Arabka a ukazuje prstem na mladou ženu. „Ty – Alpina!“ Hamid podá kojné nemluvně, které už zase kvílí, a úlevně si vydechne. „Teď budeš mít víc času pro sebe a konečně si odpočineš.“ Hamid je spokojený. „A víc času na mě…“ odmlčí se.

Sárí – Tradiční část ženského oblečení na indickém subkontinentu.

Jde o pruh látky o délce 5–6 metrů, který se nesešívá. Lze ho nosit mnoha různými způsoby, nejpopulárnějším je omotání kolem pasu a upevnění konce na rameni. Sárí se nejčastěji obléká na spodní prádlo a krátkou halenku s krátkými rukávy.

5

29

Arabska_princezna.indd 29

30.6.2020 11:33:43

„Ano, měl jsi pravdu, ale nedám maličkou pryč úplně.

Je to moje dceruška.“ „Nikdo ti ji nebere.“ „To je dobře, protože v naší rodině máme ohledně ztracených a unesených dětí mírnou obsesi.“ Marjánka se vrtí na polštářích a hluboce o něčem přemýšlí. „Asi už je načase, abych ti řekla trochu víc o tragickém vztahu mé matky a mého otce Libyjce. Dozvíš se pár drastických podrobností, ale jsi dospělý chlap a nějak to sneseš, tak nic nekomentuj, prosím. Pro mě jsou to hodně citlivé, choulostivé a bolestné události, na které bych raději zapomněla, a je pro mě nesmírně těžké o nich s kýmkoli mluvit.“ Marjánka sklopí mandlové oči a soustředí pohled na své barevné oblečení. „Věci už ale zašly tak daleko – a měly na ně vliv i nedávné matčiny zážitky během libyjské revoluce –, že celá rodina musí sebrat síly, aby té ubohé ženě pomohla dostat se z bezvýchodné situace a zachovat si zdravou mysl.

A bez znalosti jejích dosavadních osudů nemůžeš tušit, o co vlastně jde.“ „Ani slovem ses nezmínila o svých a Dorotiných příhodách v Libyi,“ šeptá muž vyčítavě. „Ale já jsem nenaléhal, čekal jsem, až se mi sama budeš chtít svěřit. Během toho dlouhého půlroku se přece něco stalo, ne?“ „Neměl jsi mě přerušovat, ale děláš to, ještě než jsem začala!“ křičí Marjánka pištivým hlasem. „Kromě toho jsem ti chtěla vyprávět o své matce, a ne o sobě! Já nejsem ta, kdo je jednou nohou v blázinci!“ vybuchuje a Hamid neví, co si má počít, protože v takovém stavu svou ženu ještě neviděl. „Příčiny Dorotiny neurózy netkví v těch posledních pár měsících, ale v celém jejím těžkém životě.“ Marjánka si ztěžka povzdechne. „Na vyprávění o událostech z poslední doby ještě přijde čas, ano?“ říká už klidněji a snaží se ovládnout. Upraví si pramínek vlasů, masíruje si čelo roztřesenou rukou a nakonec hledí hluboko do očí svého milovaného muže.

30

Arabska_princezna.indd 30

30.6.2020 11:33:43

„Dobře,“ odpovídá manžel, ztuhle sedící v křesle. Musí počkat, musí své neobyčejné, tajemné ženě dát čas. Zbývá mi jen věřit, rozhoduje se. Nikdy mi přece nedala důvod, abych jí nevěřil! Každý má nějaká malá tajemství, řekne si a pomyslí na ta svá, ale nakonec dochází k závěru, že ta jeho nejsou všechna tak malá a nedůležitá. Nu což, život nás zkouší, shrnuje. Srdce mu buší jako kladivo, protože neví, zda je připraven… „Tak tedy,“ začíná Marjánka a zhluboka se nadechne. „Moje milá matka neměla s mým otcem snadný život, na rovinu ti musím říct, že to byl docela velký darebák. Nevím, jaké to bylo v Polsku, protože jsem tehdy byla ještě malá holčička a celý příběh znám od své libyjské babičky Nadji, ale když se mnou jako čtyř- nebo pětiletou přijeli do Libye, snad všichni viděli, jak můj táta drezíruje Dorotu typicky šovinistickým arabským způsobem. Když chtěl, uměl být jemný, citlivý, milující a dával jí pocit štěstí, čímž ji ale k sobě připoutával ještě víc. Bohužel byl častěji sám sebou, tedy odpudivým, zlým lumpem se sadistickými sklony.

Nemluvím o fyzickém týrání, jako je bití, protože k tomu dochází běžně, ale on tu ubohou ženu mučil i psychicky.

Máma se samozřejmě dozvěděla o tom, že znásilňoval svou mladší sestru, Samirku, s čímž si celá rodina nedokázala poradit. A jak na to tehdy zareagoval? Na všechny a na všechno se urazil, odjel pryč snad na celý měsíc a nechal svou mladou ženu samotnou v cizí zemi a v domě, který pro ni byl neznámý. A pak se vrátil, jako by se nic nestalo. Časem si Dorota na nové prostředí začala zvykat a osamostatňovala se, protože vždycky byla chytrá a vytrvalá dívka. Jenže sotva vystrčila nos, seznámila a spřátelila se s pár Polkami, začala vycházet z domu a dostala skvěle placenou práci v polské škole… udělal jí ze života peklo.

Máma se chtěla dostat pryč z Libye, ale mohla odjet jen a pouze sama, tedy beze mne, protože jak víš, podle práva šaría patří dítě otci, a nikoli matce, která ho devět měsíců 31

Arabska_princezna.indd 31

30.6.2020 11:33:44

nosí pod srdcem, v bolestech ho porodí, kojí ze svého prsu a vychovává ho. Ha! Absurdní! Nemyslíš, že je to neskutečně nespravedlivé?“ pokládá řečnickou otázku, protože když chce Hamid odpovědět, zakryje mu ústa rukou. „Přesto moje ubohá máma pořád svého despotického muže milovala dost na to, že byla schopná na všechno se vykašlat, obětovat se pro dobro své rodiny i pro moje, abych měla normální, nerozvrácený domov. Nakonec nás otec odvezl na farmu za městem. Musím říct, že ji zařídil moc pěkně a já mám na to místo jen ty nejlepší vzpomínky, jenže to byla zlatá klec v úplné pustině. Moje šílená zamilovaná máma tam však asi prožila okamžiky štěstí, které měly za následek, že se narodila Darja. Pak začalo ještě horší peklo, protože se můj tatík spřáhl s fundamentalisty. Dokonce vystoupil v televizi během manifestace na Zeleném náměstí v Tripolisu na podporu Usámy bin Ládina po útoku na World Trade Center 11. září roku 2001. Extremismus se v Libyi trestal smrtí, a to na principu kolektivní viny. Když něco podělal jeden člen rodiny, byli potrestáni všichni.

Proto jsme museli doslova ze dne na den uprchnout. Pomohla nám tehdy otcova sestra Malika, která si našla místo na libyjské ambasádě v Ghaně – odjely tam všechny ženy z rodiny. Babička, tety Chadídža a Samira a samozřejmě i já a malinká Darja. Co se v té době dělo s mou matkou, to nikdo netušil a obávám se, že dokonce ani teta Malika neznala úplně celý její příběh.“ „Lukáš mi řekl, že Dorotu potkal uprostřed Sahary, když prchala z dvouletého otroctví.“ Hamid zapomíná na zákaz přerušování, ale Marjánka prolomila první ledy, takže on už může volně mluvit. „Podrobnosti z mámina života v Libyi jsem se dozvídala po částech, když už jsem byla starší. Pár z kontextu vytržených informací, tu a tam strašné vzpomínky, které se mi vracely, anebo sny, které jsem nedokázala spojit do jednoho celku.“ 32

Arabska_princezna.indd 32

30.6.2020 11:33:44

„Ale jak se ocitla na Sahaře?“ diví se poctivý, slušný muž. „To je právě jedno z těch tajemství. Jak k tomu došlo?

Celá léta jsem měla strašlivé noční můry, jak mě a moji matku bijí, jak ji nějaký netvor popadne a vrhne se na ni…“ Tragické vzpomínky u Marjánky vyvolají studený pot a třesavku. Citlivý Hamid ji zahalí do plédu. „Až tady v Rijádu mi po mnoha letech máma poodhalila roušku tajemství, ale všechno mi vylíčila hodně stručně. Těžko se jí můžu divit.“ Marjánka polkne naprázdno, protože jí nervozitou vyschlo v hrdle. Využije toho okamžiku, aby se zamyslela, jak zcenzurovat své další vyprávění, ale nakonec se rozhodne říct celou pravdu. Koneckonců, má se snad za co stydět?

Ať se stydí její otec a jemu podobní arabští muži. „Po otcových fundamentalistických aktivitách všichni očekávali, že bude potrestán, a to i s celou rodinou. On ale pořád nesouhlasil s tím, aby máma sebrala mě a Darju a odjela do Polska. Raději riskoval naše životy, než by manželce dovolil vzít si s sebou děti. Libyjská rodina i máminy polské přítelkyně ji přemlouvaly k útěku, jenže když se k němu konečně rozhodla, bylo už pozdě. Toho dne, kdy chtěla tajně uprchnout, vtrhli do domu policisté i s mým otcem.

Při téhle vzpomínce pořád cítím stejný strach jako tehdy,“ svěřuje se manželovi, který ztěžka oddechuje a vážně hledí před sebe. „Pamatuju si panický strach v máminých očích, když se rozhlížela kolem a hledala únikovou cestu. Nebyla schopná udělat jediný krok. Po chvíli s námi ale vběhla do ložnice, zamkla dveře na klíč a s mou pomocí je zabarikádovala těžkou komodou. Kde jsme vzaly tolik síly, abychom ji přesunuly, to dodnes nevím. Nakonec se s Darjou v náručí bleskově vrhla do nejvzdálenějšího kouta ložnice a mě odtáhla s sebou. Na tu hrůzu nezapomenu do konce svého života!“ Hamid otevírá ústa, aby ji přerušil, ale žena si jeho snahy nevšímá. „Posadily jsme se na podlahu a křečovitě se objaly, ale moje malinká sestřička pořád plakala a tím náš úkryt prozradila. Celé vyděšené jsme zaslechly kroky na 33

Arabska_princezna.indd 33

30.6.2020 11:33:44

schodech a já jsem ze strachu stiskla zuby i oční víčka. Tolik jsem se bála!“ I teď po letech, už jako dospělá žena sedící na krásné, pohodlné posteli, při představě té scény znovu zavírá oči. „Pamatuju si…“ šeptá, „jak někdo zalomcoval klikou a pak udeřil do těžkých dřevěných dveří, které to měly vydržet. Jenže tvrdý kopanec vzápětí rozbil zámek a už bylo jasné, že nás nemůže zachránit vůbec nic. Tehdy už jsem se k Darje přidala a naříkaly jsme společně.“ Hamid naslouchá vyprávění nejen se zájmem, ale i s velkým napětím. V hlavě se mu vyrojí podvědomá otázka: Byla moje žena jako holčička znásilněná zároveň s matkou?

A když mi o tom řekne, dokážu s tím dál žít? Dál ji milovat? Panikaří a v duchu ženu prosí, aby ho ušetřila všech drastických detailů. Pokud máš takové tajemství, tak si ho, prosím, nechej pro sebe! křičí beze slov. Jsem ničema! vynadá si vzápětí. Místo abych s ní soucítil, myslím jen na sebe, na své mužské, šovinistické ego! „Jeden z policistů,“ pokračuje Marjánka dál ve vyprávění, „nejspíš jejich velitel, byl svalovec – páchnoucí, špinavý, už od pohledu násilník, a navíc se zkaženými zuby.“ Otřese se odporem. „Když vyrazil dveře a povalil strašlivě těžkou komodu, která blokovala vchod, okamžitě se na mámu vrhl. My se sestřičkou jsme ležely schoulené na podlaze za postelí. Tahal ji za vlasy, házel s ní o zeď, osahával ji… Jen co ji pustil, ona se jako lvice bránící mladé vrhla k nám, přiskočila a přitiskla nás k sobě.“ Když Marjánka vzpomíná na ty strašné zážitky, tiskne rty a nepřítomným zrakem hledí před sebe. Celá se noří do své tragické minulosti. „Pamatuju si, jak na chvíli odešel z ložnice a opustil naši vyděšenou plačící skupinku. Zlý otec, který stál na chodbě, neudělal jediný krok k nám, aby nás ochránil. Bylo slyšet jen šepot a potom násilníkův oplzlý hrdelní smích. Máma s námi seděla na podlaze jako zkamenělá, jako by byla jen pozorovatelem toho, co se kolem nás děje, ale svýma modrýma očima těkala do všech stran v očekávání dalšího 34

Arabska_princezna.indd 34

30.6.2020 11:33:44