0040471

Nevěsta, kterou potkalo Štěstí

h

Janna MacGregorová

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 1

26.9.2019 10:36:45

THE BRIDE WHO GOT LUCKY Copyright © 2017 by JLWR, LLC. Published by arrangement with St. Martin’s Press.

All rights reserved.

Translation © Alžběta Lexová, 2019 ISBN 978-80-249-4014-4

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 2

26.9.2019 10:36:45

Pro Willie.

Nejsem první, kdo tohle říká, ale je to univerzální pravda – jsi nejlepší máma na světě.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 3

26.9.2019 10:36:45

Prolog

Říjen 1797 Berkshire

V

ětšina studentů na Etonu by raději dala přednost návštěvě otce před čištěním nočníků.

Jenže jejich otcové nebyli jako Drake St. Mauer, vévoda z Rentonu.

Nicholas St. Mauer, hrabě ze Somertonu, stál sám ve svém pokoji a snažil se nevnímat, jak se mu třese ruka, v níž držel odhrnutý mušelínový závěs. Věděl, že je to známka slabosti.

Stejně jako upocené dlaně. Znovu si je otřel o kalhoty, ale nijak zvlášť ho to neuklidnilo. Není zbabělec. Otci se postaví.

Ani nemrkal, aby otce nepromeškal, a bez hnutí upíral pohled na černý vévodský kočár ozdobený erbem, který znal stejně dobře jako vlastní jméno. Dva lvi vyzbrojení štíty s rodinnými insigniemi stojící na zadních nohou zády k sobě, připravení postavit se každému nepříteli. Kdykoli jako chlapec ten erb viděl, vzedmula se v něm vlna rodinné hrdosti a úžasu. Dnes z něj cítil jen palčivou kritiku.

Otec na pozemky dorazil před hodinou, ale rektor si Nicka stále ještě nezavolal. Nick polevil v ostražitosti a na pár vteřin zavřel pálící suché oči. Myšlenky mu opanovala

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 5

26.9.2019 10:36:45

6

Janna MacGregorová

ošklivá předtucha, která mu svírala prsa i hrdlo. Odkašlal si, aby se toho knedlíku v krku zbavil, ale marně.

Správně by měl být na zkoušce z latiny. Za běžných okolností by si nenechal ujít příležitost ukázat, co se naučil, ale nyní mu na tom ani trochu nezáleželo. Přijel sem otec.

Skutečnost, že se vévoda rozhodl vážené chodby Etonu poctít svou přítomností, by měla být zanesena do školních análů – šlo o událost vzácnější než zatmění slunce a neméně zlověstnou. Otec za ním nejezdil nikdy.

Nikdy.

Nick navštěvoval různé vzdělávací ústavy už deset let a za tu dobu neměl jedinou návštěvu – až dodneška. Nikomu na něm nezáleželo. O prázdninách zůstával vždy ve škole jako poslední, a teprve když si začínal říkat, že na něj otec nejspíš zapomněl, se na příjezdové cestě objevil vévodský kočár, aby ho odvezl domů.

V patnácti letech pro něj škola představovala jediné skutečné zázemí. Uměl to s čísly, a tak ho neustále přesouvali z jednoho elitního ústavu do druhého. Kdykoli zvládl obsah matematických osnov v dané škole, což se zatím stalo pokaždé, ředitel zdvořile navrhl, že by měl Nick přejít někam, kde by si s jeho analytickým mozkem dokázali poradit. Nick si časem zvykl, že v žádné škole nevydrží dlouho, a tak se z něj stal poustevník. Ani se nesnažil hledat si přátele, protože věděl, že by se s nimi musel brzy zase rozloučit. Takhle byl jeho život snazší.

S příchodem na Eton se ale všechno změnilo. Učitelé se jeho zvláštním zájmům i nadání věnovali a vůbec poprvé měl pocit, že někam patří.

Otec se odporem k synovi nijak netajil. Nikdy mu nedovolil, aby ho oslovoval „otče“ nebo „papá“, Nick se odjakživa musel uchylovat k uctivému „Vaše Milosti“. Dokonce i sloužící v Renton Hall se Nickovi, jedinému vévodovu synovi a dědici, vyhýbali obloukem. Jako by se báli, že také upadnou v nemilost.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 6

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

7

Knedlík v jeho krku se ještě o trochu zvětšil. Poprvé si téhle odtažitosti všiml, když ho vévodský kočár vysadil ve škole nedaleko skotských hranic. Nikdo mu neřekl ani slovo, nikdo se ho nepokusil utěšit. Kočár jednoduše odjel, zatímco tam Nick stál a díval se za ním, dokud mu nezmizel z dohledu.

Vždyť mu bylo teprve pět, zatraceně.

Během let se naučil necítit a nevnímat bolest. Zhluboka vydechl a dusivé okovy, které mu stahovaly hrudník a krk, o něco povolily.

Ticho na nádvoří přerušily zastřené hlasy. Rektor, pan Davies, za vévodou prakticky utíkal a cosi mu rozrušeně vykládal. Nick přitiskl čelo ke skleněné tabulce okna a zoufale si přál slyšet každé slovo. Vévodský lokaj už Nickova otce spatřil a rovnou mu otevřel dvířka kočáru.

Nyní měl Nick osud ve vlastních rukou. Vyběhl ze dveří a řítil se chodbami koleje, div že neporazil dva starší studenty filozofie. „S dovolením,“ zajíkl se hlasem, který pozoruhodně připomínal kvičení prasete. Dva mladíci se přitiskli ke zdi a nešetřili kletbami na Nickovu adresu. V tu chvíli ale už byl v polovině schodiště. Nohy se mu samou nervozitou zapletly, až zakopl a poslední tři schody přeletěl po hlavě.

Dopadl na všechny čtyři. Kolena mu brněla bolestí a ruce měl jako v ohni. Na nic z toho však nedbal, protože myslel jen na to, že musí dostihnout otce a ukázat mu, jaký muž se z něj stal.

Za ty roky od ostatních odkoukal spoustu rituálů a drobností, které dělají džentlmena džentlmenem. Možná si otec všimne jeho pokroků a bude na něj alespoň trochu hrdý.

Nick rozrazil dveře, až práskly do kamenné zdi. Ta rána se rozlehla přes celé nádvoří. Zastavil se a doufal, že se otec otočí jeho směrem – čekal, až si ho všimne.

Vévoda letmo pohlédl Nickovým směrem a pak zvedl nohu na stupínek kočáru.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 7

26.9.2019 10:36:45

8

Janna MacGregorová

Jestli nic neudělá, kočár co nevidět odjede. „Vaše Milosti.“ Rektor ustoupil stranou a nechal Nicka projít. „Vaše Milosti?“ zopakoval Nick a zvedl ruku, ale přísný lokaj mu zastoupil cestu. Naděje, že by ho otec přijel pozvat na návštěvu domů, rychle pohasínala. Přesto očekával, že s ním vévoda alespoň prohodí několik slov. „Prosím, Vaše Milosti,“ zaškemral Nick.

Otec se otočil. Z jeho postavy čišela síla a vitalita. I po čtyřicítce byl vévoda muž, s nímž nebylo radno si zahrávat.

Pískové vlasy a patricijské rysy po něm syn podědil, ale na tvrdý výraz v otcově tváři si Nick nikdy nezvykl. „Co se děje?“ odsekl vévoda.

Nick polkl přes bolestivý knedlík v krku. Od svých pěti let, kdy odjel z rodinného sídla, neplakal a ať se propadne, jestli před otcem dá najevo slabost, potřebu, aby ho měl někdo rád a přijal. „Chtěl jste mě vidět, pane? Možná bychom…

Mohl bych vás požádat o pár minut vašeho času?“ Bože, Nickovi se příčilo, jak zoufale zní. Otci na něm a na jeho úspěších ani za mák nezáleželo. Neměl se namáhat. Vévoda nehodlal ztrácet čas ani se synem, ani s jeho prosbou o dvě stě liber, kterou mu potupně předložil v dopise. Žaludek se mu svíral nevolností, když ten list posílal, ale neměl jinou možnost.

Jeho jediný přítel, lord Paul Barstowe, byl také vévodský syn. Se smělostí sobě vlastní, již mu ostatní mohli jen tiše závidět, zasedl ke karetní hře s hrubiány v místním hostinci a prohrál. A Nick tam byl s ním, protože byl bez sebe nadšením, že ho druhý syn vévody ze Southartu pozval.

Mohutný chlap, který partii vyhrál, Paulovi vyhrožoval, že ho zabije, pokud dluh neuhradí. Zoufalství v přítelových očích zahrálo na Nickovu citlivou strunu a stejně jako každý správný džentlmen se do situace vložil a podepsal Paulovy směnky, aby ho uchránil před újmou. To pro sebe přece přátelé dělají. Odešli z hostince společně, živí

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 8

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

9

a zdraví, a lord Paul Nicka ujišťoval, že mu peníze do týdne vrátí.

Znovu a znovu se dušoval, že dluh splatí, jenže slibované peníze se nikdy neobjevily. Před dvěma týdny se hrubián z hostince objevil na Nickově koleji a poctil ho návštěvou.

Dožadoval se své výhry důraznou ranou pěstí do Nickova břicha a vysvětlil mu, co jeho i Paula čeká, pokud své peníze nedostane. Jeho hrozby byly značně popisné, včetně nechutných výjevů „upravené fasády“ a zlámaných kostí.

Nickovi nezbývalo než požádat o pomoc otce. „Ptáš se, jestli jsem tě chtěl vidět?“ Vévodův hlas zněl Nickovi současně známě i naprosto cize. „Proč bych se po tobě měl vůbec ptát, po zhýralém prostopášníkovi, který vězí až po uši v dluzích? Taková hanba –“ Vévoda stiskl rty do úzké čárky. Narazil si cylindr na hlavu a pečlivě si ho upravil, zatímco celou dobu probodával Nicka ledovým pohledem.

Ozvalo se hromadné zaskřípání a několik studentů se vyklonilo z oken, aby mohlo scénu na nádvoří sledovat. Nick se rozhlédl kolem v marné snaze získat zpět rovnováhu. Popotáhl a rychle si promnul levé oko. Vévoda se zadíval na setřenou slzu na Nickově ruce. Oba věděli, že Nickovi jeho slova ublížila.

Vévoda zavrtěl hlavou. „Jsi slaboch. Nezasloužíš si být mým dědicem. Nejsi hoden ani titulu hraběte ze Somertonu. I štolba by ho nosil s větší ctí.“ Vzedmul se v něm vzdor vypěstovaný léty života v osamění a Nick vykročil vpřed. Další urážku už nestrpí. Otec měl proti němu výhodu dobrých třiceti kil navíc, ale Nick za poslední rok dost vyrostl a nyní už se mohl vévodovi dívat zpříma do očí. „Nemám tě zrovna v lásce,“ pokračoval vévoda tlumenějším hlasem. „Jsi jako jeden z těch marnivých, okázalých dostihových koní, kteří nikdy žádné derby nevyhrají.

Samá paráda, ale skutek utek.“

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 9

26.9.2019 10:36:45

10

Janna MacGregorová

Nick bezděčně ustoupil o krok vzad. Na okraji nádvoří postával hlouček jeho spolužáků a sledoval je. Byli jako supi čekající na hostinu a odváděli Nickovu pozornost od otce. Několik z nich se po vévodově poznámce začalo pochechtávat a ušklíbat. Jiní jen zděšeně přihlíželi. Jeden mladík, markýz z Pembrooku, vystoupil vpřed, ale pak si to zřejmě rozmyslel a zase se stáhl. Ve tváři se mu zračilo cosi podobného lítosti. Lord St. John Howell, největší surovec ze všech, stál v čele hloučku. Byl o dobrých patnáct centi­metrů vyšší než Nick, ale mezi jeho nejvýraznější rysy patřila hruď. Byla mohutná a svalnatá. Připomínala pevný sud.

Nick na ně vycenil zuby, aby skryl ponížení, které mu otcova sžíravá slova způsobila. „Aspoň jeden z rodičů mě miloval,“ zašeptal. „Nechci tě zklamat, ale o ničem takovém se tvá matka nikdy nezmínila,“ ušklíbl se vévoda a pak si zaťukal prstem o tvář, jako by dumal nad složitým matematickým problé­ mem. „A jak by taky mohla? Vždyť jsi ji zabil, sotva tě přivedla na svět.“ Nick zrudl vzteky. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, jestli spolužáci uvidí slzy, které mu stékaly po tvářích. Zatnul pěsti a nespouštěl zrak z muže před sebou. „Neopovažuj se na mě vztáhnout ruku,“ zavrčel vévoda. „No tak, staříku, uhoď mě,“ provokoval ho Nick. V hlubinách otcových modrozelených očí se zaleskla jakási emoce. Nebyla to nenávist, spíš zahořklost a opovržení.

Vévoda uhnul pohledem jako první. Odplivl si na zem, jako by se chtěl zbavit pachuti v ústech. „Skončili jsme.

Asi bude nejlepší, když se budeš odteď Renton Hall vyhýbat. A o nic mě už nežádej. Už toho mám dost.“ „Dost čeho?“ vyhrkl Nick nevěřícně. Vévoda byl jeho jediná rodina. „Tebe. Postarej se o sebe sám. Když máš dost odvahy na to, abys na sebe bral cizí dluhy, pak se určitě nějak

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 10

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

11

protlučeš.“ Vévoda se otočil na patě a nastoupil do kočáru.

Zabušil do střechy a dokonale sladěné čtyřspřeží se dalo do pohybu.

Nick stál jako přikovaný. Díval se za kočárem a snažil se pochopit, k čemu tu právě došlo. V uších mu zvonilo a v ten moment se nedokázal soustředit na nic jiného než na ten tichounký zvuk. „To neproběhlo zrovna hladce, že?“ ozval se vedle něj lord Paul a poplácal ho po rameni. „Zatracený skrblík. Dneska si otci o ty peníze napíšu. Promiň.“ „Tys mu ještě nepsal? Je to už několik týdnů!“ Paulova slova mu zněla v uších s dutou ozvěnou, jako by je zakřičel do studny. Zatřásl hlavou, aby se zbavil mlhy před očima, která ho hrozila pohltit. „Čekám na měsíční apanáž. Bylo by to jednodušší –“ „Pro koho?“ Nick polkl a snažil se nepřijít o poslední zbytky sebeovládání. „Ty sobecký zmetku.“ „Tohle není správné místo ani chvíle na takový rozhovor.“ K jejich roztržce se připojil Alex Hallworth, markýz z Pembrooku, který nedávno zdědil otcův titul.

Lord Paul pokrčil rameny a vrátil se na kolej.

Nick se k Pembrookovi otočil zády. Hruď se mu stále svírala bolestí. „Ani vlastní rodina se s tebou nechce zahazovat,“ posmíval se mu Howell. „Zdá se, že vévoda svojí loutce konečně přestřihl nitky.“ Ostatní se zasmáli, ale očividně jim celá scéna byla nepříjemná. Atmosféra na nádvoří byla hustší než pravá londýnská mlha. Howell byl krutostí proslulý a nikdo se nechtěl stát jeho dalším cílem. „To stačí.“ Pembrookův výhrůžný tón zahnal většinu studentů včetně Howella zpět na kolej.

Nick Pembrooka sotva znal, byl to pro něj jen spolužák, kterému pokývl na pozdrav, když se míjeli na chodbě, a přesto se ho Pembrooke nyní zastal, jako by byli přátelé.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 11

26.9.2019 10:36:45

12

Janna MacGregorová

Díval se spolu s Nickem za odjíždějícím kočárem. „Jestli můžu něco udělat –“ „Odejdi,“ vypáčil ze sebe Nick.

Pembrooke neodpověděl, po chvíli se otočil a nechal Nicka o samotě.

Kousek po kousku jeho vědomí pohlcoval palčivý pocit hanby a ponížení. Snažil se ho ignorovat, ale byl čím dál silnější, až se Nick bál, že ho srazí na kolena. Odvážil se kratičce pohlédnout přes rameno. Zbývající studenti se právě trousili pryč, stejně jako rektor, který při tom mlčky kroutil hlavou.

Tohle byla jeho odměna za to, že se snažil být mužem, kterého by vévoda s hrdostí prohlašoval za svého syna.

Otec ho zapudil.

Nick na tváři ucítil těžké studené kapky deště. Stál bez hnutí na místě, dokud nebyl promočený na kůži a netřásl se chladem. Jestli se pro něj nebesa rozhodla plakat, mohla si ušetřit námahu. Už se rozhodl, co udělá.

Každou ohavnou minutu tohoto dne uzamkne do bezpeč­ né a spolehlivé klece, v níž uzavře i své srdce. Bude silná a neprolomitelná a klíč k ní bude mít jen on.

Otcovu přání vyhoví. Na panství Renton už nikdy nevkročí. A nebude ani vyhledávat vévodovu společnost. Navrch tomu Nick sám sobě přísahal, že už nikdy nepromluví s žádným ze spolužáků, kteří se mu posmívali a pošklebovali, když ho otec ponižoval.

Ať všichni shnijí v pekle.

A slíbil si ještě jednu věc. Ať to stojí, co chce, nahromadí větší majetek, než jakým disponuje vévoda. Udělá pro to všechno, obětuje cokoli.

Ba co víc, dokáže to vlastními silami. Nikoho nepotřebuje.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 12

26.9.2019 10:36:45

Kapitola první O čtrnáct let později Londýn

L

ady Emma Cavenshamová nahlédla do kabelky pošité korálky a dvakrát zkontrolovala její obsah. Padesát liber, které ušetřila z poslední apanáže, stále bezpečně spočívalo uvnitř. Zatímco se kočár řítil čtvrtí Mayfair, Emma si konečně vydechla a zbavila se napětí, jež se v ní hromadilo celý večer. Namísto něj ji zachvátila ničím nezkalená radost, jako by jí v nitru vybuchoval ohňostroj.

Stálo ji to spoustu pečlivého plánování, ale snaha se nakonec vyplatila. Dnes získá vzácné vydání Benthamových esejů a při té příležitosti se podívá do hostince U Černého Falstaffa. Dorazí tam do pětačtyřiceti minut, zaplatí za knihu a vrátí se na ples u lady Daltonové. A svůj úspěch zapije sklenkou piva ve veřejném hostinci, jako by to udělal každý jiný. Nebo tedy přinejmenším každý muž.

Proč by mělo záležet na tom, že je mladá, neprovdaná a žena? Co na tom, že je dcera vévody? Smetánka by její chování možná odsoudila, ale ona na něm neviděla nic špatného. Přísné společenské konvence jí dnešní večer nepřekazí.

Nikdo, dokonce ani její sestřenka Claire, která ji dnes na ples u lady Daltonové doprovázela, netušil, že se Emma chystá sejít s lordem Paulem Barstowem v hostinci za Lon-

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 13

26.9.2019 10:36:45

14

Janna MacGregorová

dýnem. Poté, co zjistila, že lord Paul vlastní knihu, po níž už dlouho prahla, mu napsala vzkaz, v němž ho pozvala k Fal­ staffovi, aby ji od něj mohla koupit. Lepší místo si snad nemohla vybrat, protože v tomhle hostinci ji nikdo nepozná.

Každý střípek jejího dokonalého plánu do sebe krásně zapadl. Kdyby si dosáhla na záda, poplácala by se po nich.

Zažije dobrodružství, získá Benthamovy eseje a vrátí se na ples, než si Claire nebo kdokoli jiný všimne, že byla pryč.

Lokajové a kočí, kteří ji u lady Daltonové vyzvedli, její tajemství neprozradí. „Prr!“ ozvalo se z kozlíku rázně. Vévodský kočár s čtyř­ spřežím se prudce zastavil a Emma div nespadla na podlahu.

Rychle vykoukla z okýnka. V křižovatce dvou ulic stál kočár a blokoval jim cestu. Kdo mohl nechat kočár zrovna na takovém místě? Rozhlížela se, ale nikde neviděla ani lokaje, ani kočí, kteří by k vozu patřili. Jako by ho tam někdo opustil. „Co se děje, Russelle?“ zavolala na jednoho z lokajů vévody z Langhamu.

Russell se k ní sklonil z kozlíku. „Nejsem si jistý, lady Emmo.“ „Můžeme ho objet?“ „Ne, má paní,“ odvětil a pak jeho pozornost upoutalo něco jiného.

Hlubokým hlasem, který Emma nepoznávala, na něj mluvil jakýsi muž a Russell se k němu otočil. Kdyby Emma vystrčila hlavu z kočáru a nechala se vidět bez doprovodu, koledovala by si o pořádný malér. Potlačila touhu vykouknout a nastražila uši. Mužův hlas a intonace Emmě připomínaly tiché hromobití. Naskakovala jí z něj husí kůže.

Nemohla si dovolit žádné zdržení, hrála o každou vteřinu. „Russelle –“ Než stačila dodat cokoli dalšího, rozlétly se dvířka kočáru a dovnitř k ní přiskočil vysoký muž v černém. Jakmile za sebou zabouchl, dal se vůz do pohybu ve směru, kterým měli původně namířeno.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 14

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

15

„Kdo jste?“ Srdce jí div nevyskočilo z hrudi.

Cizinec se otočil zády k ní a sfoukl jedinou lucernu, která osvětlovala interiér vozu. Potom se ladně posadil na sedadlo naproti ní.

Je v maléru. „Proč jste zhasil světlo?“ Hlas se jí chvěl a prozrazoval, jak je vyplašená.

Muž ukrytý ve stínu připomínal tajuplný přízrak, jenž se na ni chystá zaútočit. Nevěnoval jí jediný pohled, pouze si sundal klobouk a odhodil ho na sedadlo vedle sebe. „Kdo jste?“ zopakovala s náznakem hysterie. „Lady Emmo,“ promluvil muž káravým tónem, „světlo jsem zhasil, aby vás nikdo nezahlédl a nepoznal.“ Cizincův sytý, temný šepot ji zaujal. Co je zač a proč přepadl její kočár? Její zvědavost však neměla dlouhého trvání, protože vzápětí projeli pod pouliční lampou. „Lord Somerton,“ sykla. Zrovna tuto noc, kdy si ze všeho nejvíc přála zůstat v utajení, ji musel najít samotářský lord, který se ve společnosti objevoval jen zřídka. Tohle nebyla jen smůla. Osud si s ní ošklivě pohrál a pak se jí ještě vysmál do obličeje.

Nebylo pochyb o tom, že je hrabě se svou štíhlou postavou a tyrkysovýma očima překrásný muž. Ji však jeho vzhled nezajímal – ne dnes v noci. Jeho nejlepší přítel byl zároveň Claiřiným manželem. Teď už Emma před rodiči své malé dobrodružství neutají.

Spadla klec. „Jsem vám k službám, lady Emmo,“ zamumlal. „Já o vaše služby nežádala. Co chcete?“ Zhluboka se nadechla a snažila se potlačit nevrlost. Musela zachránit celý večer a svou knihu. Potřebovala jen trochu šarmu. „Omlouvám se, lorde Somertone, zaskočil jste mě.“ Kočár zničehonic zabočil prudce doprava, až to s Emmou hodilo na stranu. Svezla se po koženém sedadle a v duchu se připravila na to, že potupně spadne na podlahu.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 15

26.9.2019 10:36:45

16

Janna MacGregorová

Lord Somerton ji něžně chytil v pase, až zalapala po dechu, a pak ji opatrně posadil na sedák, jako by byla porcelánová panenka. „Děkuji,“ zašeptala. „Není třeba. Slíbil jsem, že vás dovezu v pořádku domů, a hodlám to splnit.“ Na okamžik odhrnul záclonku a vyhlédl ven. Potom se pohodlně uvelebil a opřel. „Kdo vás požádal, abyste mě dovezl domů?“ zeptala se a s hrůzou čekala na odpověď. „Vaše sestřenka a její manžel,“ odvětil.

Přinutila se vydechnout. Nebude to snadné, ale určitě se jí podaří přesvědčit Claire, aby rodičům nic neříkala. Ale co Claiřin manžel lord Pembrooke a ta záhada sedící naproti ní?

Musí zachránit večer. Somertonova přítomnost je jen maličký výmol na cestě, nic víc. „Cením si vaší nabídky, lorde, ale mám jiné plány. Může vás můj kočí někde vysadit? Třeba v klubu White’s?“ Panečku, její klidná maska byla bez chybičky. „Ne, děkuji.“ Smělý plán si žádal smělé kroky. Možná ji Somerton nechá na pokoji, když mu prozradí pravý důvod svého noč­ního výletu. Určitě její touhu po vzácné knize pochopí. Nezáleželo jí na tom, že se na ni bude dívat svrchu, jako na knihomolku s nosem zabořeným ve stránkách knih. Hodlala získat svou kořist. „Jedu si pro první vydání Benthamových esejů. Sháním tu knihu už přes rok.“ Jeho výraz ve tmě neviděla, a nemohla tak předvídat jeho reakci. Kéž by nezhasil tu proklatou lucernu. „A to vás nenapadlo si tu knihu pořídit na nějakém jiném… úctyhodnějším místě? Slyšel jsem, že existují jakési obchody, kterým se říká knihkupectví,“ utahoval si z ní.

Kousla se do rtu, aby mu neodsekla něco nezdvořilého.

Tím by svou zhoubu jen zpečetila. „Prosím, tohle je moje

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 16

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

17

jediná příležitost, jak tu knihu získat. Ptala jsem se ve všech londýnských knihkupectvích, ale marně. Nikdo ji nemá.

Pan Goodwin z Goodwinova knižního velkoobchodu už měl prodejce, který byl ochoten se se svou kopií rozloučit, ale naneštěstí pak změnil názor.“ „Goodwin?“ odfrkl si Somerton. „Co u všech čertů pohledáváte u Goodwina? To není obchod vhodný pro mladou dámu.“ Sice ho pořádně neviděla, ale přesto cítila, jak se nad ní Somerton tyčí. Pouhá jeho přítomnost ji tlačila do opě­ radla. „Goodwin si nezískal jméno svou knižní sbírkou.“ Mluvil zastřeně a na každé slovo kladl zvláštní důraz, aby ji pořádně postrašil. „Jeho živobytí se točí kolem prodeje informací – je to donašeč a velice úspěšný.“ Nenechá se tím drzounem zastrašit. Nadechla se, aby ho rázně usadila, jenže kočár sebou bez varování trhl tak prudce, že poskočila vpřed a praštila se čelem o jeho bradu. „Dávejte si větší pozor.“ Vklouzl rukou na její zátylek a přitáhl si ji blíž. Obklopila ji jeho vůně – čistá, kořenitá a mužná, tolik odlišná od ostatních mužů ve společnosti.

Emma strnula.

Ani on se nehýbal. „Nemůžete mě unést,“ zašeptala a odtáhla se od něj. Byl tak blízko, že ji jeho dech lechtal na tváři jako letmý polibek. Bez přemýšlení přejela konečky prstů po jeho rtech.

Nikdy si nevšimla, jak dokonalá jeho ústa jsou. Jako stvořená k polibku. Ucukla rukou a rozpačitě zamumlala: „Odpusťte.“ Nejspíš jí přeskočilo.

Pouliční lampa vrhla do kočáru dost světla na to, aby Emma spatřila Somertonovu tvář i nebezpečný záblesk v jeho očích. „Nenesete za mě žádnou zodpovědnost,“ namítla tiše. „Prosím, nechte mě jít.“

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 17

26.9.2019 10:36:45

18

Janna MacGregorová

„Na vaše dostaveníčko?“ zamumlal. „S lordem Paulem Barstowem?“ „Cože? Ne.“ Zavrtěla hlavou, aby se z téhle noční můry probudila. „Jak víte, že se mám sejít právě s ním?“ „Upozornil mě na to jeden z hostů na plese lady Daltonové, když zaslechl vaše plány.“ „K čertu s tím,“ zabrblala. Neměla se svým přítelkyním, Leně a Daphne, svěřovat na veřejnosti. Na plese byla spousta uší. Přesto se nemínila vzdát bez boje. „Tak pojeďte se mnou, když mi nevěříte. Prosím, já tu knihu potřebuji.“ Znovu se mezi nimi rozhostilo ticho, přerušované jen kopyty koní. A pak se vytratil i tento zvuk, když kočár zpomalil a zastavil. Letmý pohled z okýnka jí potvrdil, že dorazili domů. Vnitřek vozu zalila měkká záře lamp ob­ klopujících nádvoří.

Cítila, že tohle je její poslední šance, a tak polkla pýchu, byť to bylo opravdu hořké sousto. Sepjala ruce v klíně, aby neviděl, jak se jí třesou, a zadívala se mu do očí. „Prosím, lorde Somertone, úpěnlivě vás prosím. Jestli se bojíte o mé bezpečí, pojeďte se mnou. Dokážu vám, že mi jde jen o tu knihu.“ Otevřela kabelku a vytáhla z ní padesát liber. „Zaplatím vám. Pokud nestačí tohle, seženu víc…“ Ztěžka si povzdechl a upřeně sledoval vlastní ruce. Že by ho přece jen přesvědčila? Vypadal docela rozpolceně. Emma nervózně nadskakovala na okraji sedáku a čekala na odpověď. Nakonec se rozhodla ho ještě trochu postrčit. „Prosím?“ „Opravdu mě to mrzí.“ Překryl její ruce mohutnou dlaní a stiskl. „Doprovodím vás dovnitř.“ Jeho snaha ji utěšit se míjela účinkem. Emma snad celou věčnost seděla bez hnutí a dívala se do prázdna. Nepochybovala o tom, že jí rodiče uštědří nepříjemnou přednášku, po níž bude následovat nevyhnutelný trest. Srdce jí pokleslo. Na ničem z toho nezáleželo, protože ona už potrestána byla. Benthamovy eseje jí opět proklouzly mezi prsty.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 18

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

19

„Lady Emmo?“ Somerton jí znovu stiskl ruku. Ten něžný dotek však nemohl vymazat pocit zrady, který ji štípal v krku. „Pojďte.“ Pomohl jí vystoupit a dovedl ji ke dveřím. Emma držela hlavu zpříma jako odsouzenec kráčející k šibenici a snažila se na sobě nedat znát hořké zklamání. „Dobrou noc,“ zašeptal Somerton. „Omlouvám se, že jsem vás tak rozrušil.“ Na rozloučenou se nepatrně sklonil nad její rukou. „Můj pane?“ oslovila ho a jejich pohledy se na okamžik střetly. Upřímnost v jeho očích jí brala dech, a tak se raději odvrátila, aby znovu získala vládu nad vlastními emocemi. „Nemohu vám za vaši pomoc poděkovat. Určitě to chápete.“ Otočila se a vstoupila do domu.

Sice se jí podařilo zachovat si hrdost, přesto ji stále tlačila jako knedlík v krku.

Příštího dne Vyhnanství.

Zbavili se jí jako škůdců v kuchyni.

Jediný rozdíl spočíval v tom, že Emmini rodiče ji posílali pryč pro její vlastní dobro a že myším se nikdo neobtěžoval podávat povýšenecké vysvětlení, proč je zapuzuje.

Zbytek sezóny měla Emma strávit na Falmontu, rodinném panství Langhamů. Otec s matkou v tomhle byli zajedno, rozhodli se ji společnými silami chránit před jejím pošetilým chováním.

A to vše jen proto, že toužila po jedné knize.

Navíc nešlo o žádnou lacinou sbírku alžbětinských rýmovaček, ani načančanou romanci o milencích stíhaných osudem, ani tirádu revolucionářů hrozících svrhnout vládu. Šlo o knihu esejů o svobodě jednotlivce.

Emma seděla ve stínu mohutného stromu na své

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 19

26.9.2019 10:36:45

20

Janna MacGregorová

oblíbené lavičce v zahradě jejich městského sídla. Zaklonila hlavu a zadívala se na bezmračné modré nebe. Soukromý park, proslulý udržovanými zahradami a oranžériemi, byl jejím útočištěm. Mohla se tu procházet celé hodiny, aniž by ji někdo vyrušoval. Zahradníci a zbytek služebnictva vždycky ctili její soukromí. A bůh ví, že dnes samotu potřebuje.

Před očima jí proběhla buclatá červená veverka s tvářičkami naditými zásobami jídla. Zvířátko si ji prohlédlo, jako by snad ona narušovala jeho soukromou oázu klidu, a pak zamávalo huňatým červeným ocáskem a začalo brebentit.

Nyní ji kárala už i veverka. Tvoreček na okamžik přerušil tirádu, jako by čekal na odpověď. „Od zítřka to tu budeš mít jen pro sebe.“ Alespoň někdo bude z jejího vyhnanství těžit. „Kdybys měla kouska slušnosti v těle, ušetřila bys mě toho žvanění.“ „Mám tu drzou bestii zneškodnit?“ ozval se jí u ucha hluboký, smyslný hlas. „Než však vyrazím do bitvy, musím se zeptat, jak se dnes spanilé lady Emmě daří?“ „Jako někomu, koho vypověděli na venkov.“ Na tváři ji polechtal jemný větřík, ale odmítala se otočit. Ten hedvábný hlas si nemohla s nikým splést. Nepotřebovala ho vidět, aby věděla, že jde o jejího nevítaného zachránce z předchozí noci. „Opět jste mě našel, lorde Somertone. Co tady děláte?“ „Vévoda s vévodkyní mě požádali o schůzku. Účastnili se jí i lord a lady Pembrookovi,“ oznámil jí. „Zajímalo je, jak daleko jste se dostala, než jsem vás zastavil.“ „Aha, vy máte na mysli mou sestřenku Claire, ten ideál ctnosti, markýzu z Pembrooku, a jejího naprosto bezchyb­ ného manžela, markýze z Pembrooku, jinak známé jako šťastný páreček.“ Nechtěla být tak sarkastická, ale upřímně, co od ní Somerton čekal?

To by spíš slepá liška unikla smečce loveckých psů, než by se Emmě podařilo utéct před Somertonem. Při té myšlence

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 20

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

21

ztěžka polkla. Už tak to bylo dost ponižující, ale skutečnost, že ji dopadl právě on, činila všechno ještě horší. Zrádce. „Zítra mě posílají na Falmont,“ řekla sklesle.

Veverka se posadila na zadní, jako by ji jejich rozhovor nesmírně zajímal, a rozlouskla si jeden oříšek. „Mrzí mě, jakou jsem v tom sehrál roli.“ Byl tak blízko, že na uchu cítila jeho vlahý dech. A jestli se nemýlila, dokonce přejel rty po její tváři.

Emma k němu necítila odpor, jaký by si po včerejšku bezesporu zasloužil. Naopak jí v hrudi klíčila dosud nepoznaná emoce. Po zádech jí přejel mráz, až se bezděčně napřímila. „Neomlouvejte se. Znala jsem rizika.“ Jeho dech ji znovu polechtal na tváři. Emma zavřela oči a soustředila se na Somertonovu vůni. Musel se sklánět přímo nad ní. Obklopilo ji aroma rumu, vyčiněné kůže a muže. Nejradši by se v něm utopila. „Nechci, aby se události včerejší noci negativně odrazily na vašem vztahu s lady Pembrookovou,“ řekl Somerton. „Velice jí na vás záleží.“ „Nebojte.“ Vstala a otočila se k němu čelem. „Claire je pro mě jako sestra a sestry vůči sobě nevraživost nechovají. Alespoň to tvrdí matka. Pokud se s naší rodinou budete stýkat i v budoucnu, zjistíte, že se nezlobíme dlouho. Nicméně, pokud se mi vy a váš přítel Pembrooke budete snažit diktovat, co můžu a nemůžu –“ „Jen klid, lady Emmo.“ Zvedl před sebou ruce v rukavicích, jako by se vzdával. „Nikdo nemá v plánu vám dávat lekce slušného chování. A já ze všech nejmíň.“ Pravda, ve vycházkovém kabátci mu to proklatě slušelo, ale tón jeho hlasu jí připomínal jednoho z vrchních štolbů na panství. Podobným hlasem konejšil splašené koně. Tohle se jí ještě nestalo. Obvykle se muži otočili na podpatku a bez ohlédnutí odešli, když se jim opovážila postavit a otevřeně sdělit, jak očekává, že s ní budou zacházet.

Neměla slov.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 21

26.9.2019 10:36:45

22

Janna MacGregorová

„Pembrooke se oženil s vaší sestřenicí, takže se pravděpodobně budeme stýkat mnohem častěji,“ řekl. „Nechci, abyste se v mé přítomnosti cítila nepříjemně.“ Tón vrchního štolby odložil a nahradil ho sytým hlasem, který by okouzlil i vřeštící fúrii. „V jistém smyslu vám nejspíš dlužím dík,“ prohodila zlehka. „Věděl jsem, že jste velmi inteligentní,“ poškádlil ji a obe­šel lavičku, která je oddělovala. „Navzdory tomu, jak moc čtete.“ Včera v noci se zachoval čestně a jednal s ní s úctou.

Nemohla ho vinit za situaci, v níž se ocitla. Přesto na něj měla vztek. „Byl bych radši, kdybyste zůstala,“ přiznal. „Londýn bez vás bude nudné místo.“ Pokud mohla soudit z jeho intonace a drobného zaváhání, myslel to zcela upřímně. Zajímavé. Myslela si, že s výjimkou Leny si její nepřítomnosti nikdo nevšimne. „Londýn a společenská sezóna mi mají málo co nabídnout.“ Popravdě smetánku nesnášela se stejným zápalem, s jakým odmítala jíst růžičkovou kapustu. Už měla po krk namyšlených pávů a zhýralců bažících po majetku, kteří si ji prohlíželi jako lákavou kořist. „Byli na vás vévoda s vévodkyní moc přísní?“ Ta prostá otázka po ní sklouzla jako kousek hedvábí. „Ano, byla to hrůza. Nesmím se ani rozloučit se svou přítelkyní, lady Lenou Eatonovou. Dnes večer jsme se chtěly zúčastnit plesu u lady Faroldové.“ Emma plesy v lásce ne­měla, ale Lena je zbožňovala a ona zbožňovala Lenu. Pro své přátele by Emma přetrpěla cokoli. „Vstoupily jsme do společnosti ve stejný rok a od té doby jsme všude chodily spolu.“ To, že jí rodiče zakázali se vidět s Lenou, ji bolelo víc než jejich přednáška a vyhnanství. Měla pocit, jako by ji rozsekli vejpůl. S Lenou byly do té chvíle nerozlučné.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 22

26.9.2019 10:36:45

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

23

Emma si uvědomila, že si nervózně pohrává s prsty, a rychle toho nechala. „Určitě vás potěší, že jsem si ze včerejška odnesla důležité ponaučení. Až budu chtít příště cestovat inkognito, nevezmu si otcův kočár s vévodskými insigniemi na dveřích. Pronajmu si drožku.“ „Našel bych vás v jakémkoli povoze. Kdyby se rozkřiklo, co jste včera večer podnikla, vaše pověst by byla v tros­ kách.“ Neplísnil ji, ale hrozba v jeho slovech byla přesto jasně postřehnutelná. „Copak vy se nechcete seznámit s nějakým smělým a galantním džentlmenem, který vám poplete hlavu?“ „Ani v nejmenším.“ I v pokročilém věku dvaadvaceti let byla jakožto vévodova dcera žádaný úlovek. Měla spoustu času najít si manžela, pokud si bude přát. Jenže právě tím si nebyla vůbec jistá. Na Falmontu si bude moct číst, jak dlouho bude chtít, aniž by musela knihy odkládat kvůli nesnesitelným společenským událostem. Nicméně bez Leny ji na rodinném panství čeká spousta osamělých večerů. „Přinesl jsem vám dárek na usmířenou,“ řekl Somerton. „Neměl byste mi nic dávat.“ Její odpověď překvapila i ji samotnou. Odkdy se stará o společenské konvence? To je přece k smíchu.

Usmál se a sáhl pro něco do kapsy vycházkového kabátce.

V uších jí hučela krev, když nesměle přebírala balíček a pomalu ho rozbalovala. Hrabě byl kouzelník. Sehnal knihu, po níž tak dlouho pátrala, tu, pro kterou si jela včera v noci. „Benthamovy eseje,“ zašeptala. „První vydání.“ „Kde jste ji našel?“ K její nevýslovné lítosti se jí do mysli začal vtírat zdravý rozum. Ta kniha byla příliš vzácná a drahá, než aby ji od něj mohla přijmout jako dárek. Především od něj. „Somertone, to nemohu –“ „Nesmysl. Je z mojí knihovny. Už jsem ji četl. Rád vám ji přenechám.“ Přistoupil k ní blíž a díval se, jak opatrně svazek otevírá.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 23

26.9.2019 10:36:45

24

Janna MacGregorová

Myslí to vážně? Vždyť tohle je vzácnost. „Chci vám ji darovat.“ Usmál se na ni a jeho přitažlivá tvář byla náhle naprosto neodolatelná. „No tak, můj nejlepší přítel a vaše sestřenka jsou manželé. Takže my jsme v podstatě –“ „Přátelé,“ dořekla za něj.

Opravdu byl jiný než ostatní muži, s nimiž se doposud setkala. Upřímně se zajímal o to, jakou knihu sháněla. Nenápadně zvedla oči a prohlédla si ho. Minulou noc ji jeho plný spodní ret fascinoval. V jasném denním světle ji přímo uhranul. A křivka horního rtu byla neméně úchvatná. Jaké by to asi bylo, kdyby se jí jeho rty dotkly? Jak by chutnaly?

Existoval jen jeden způsob, jak to zjistit.

Nabídne mu, že za eseje zaplatí polibkem. Emma si knihu přitiskla k hrudi, aby si dodala odvahu. „Musím vám zaplatit. Dávám přednost férovým výměnám, jedna hodnotná věc za jinou.“ Povytáhl obočí. „Vezmu si ji výměnou za polibek.“ Překvapilo ji, jak zadýchaně zní. Vždyť ona s ním flirtuje! Ještě nikdy nic podobného nedělala, ale pokud už měla strávit zbytek sezóny ve vyhnanství, chtěla si s sebou alespoň odvézt vzpomínku na první polibek.

Nedívala se mu do tváře, a tak ji jeho potlačované uchechtnutí trochu polekalo. „Polibek?“ Než stačil cokoli dodat, zvedla se na špičky a přitiskla rty na jeho ústa. Tváře jí plály červení a od chodidel se jí nohama začalo šířit příjemné brnění, které postupovalo nahoru až do prsou. A pak se Somerton pohnul.

Odtáhl se s neskrývaným šokem ve tváři a cosi nejasně zamumlal. Řekl, že chce víc, nebo že chce pryč?

Proč to se svým štěstím vůbec zkoušela? Byl to ten nejpohlednější muž, jakého kdy viděla, a ona mu právě ukradla polibek. Odvrátila se, aby zakryla rozpaky. Jejich setkání

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 24

26.9.2019 10:36:46

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

25

bylo už tak dost hrozné a ona mu právě nasadila korunu.

Nezáleželo na tom, co Somerton nyní řekne. Očividně mu její polibek připadal odporný.

Zničehonic ji otočil a vzápětí se jejich rty setkaly. Vzal její tvář do dlaní, jemně jí zaklonil hlavu a začal ji líbat.

Jeho ústa se pohybovala proti jejím a Emma zcela ztratila ponětí o čase. Všechny myšlenky se jí vykouřily z hlavy a zůstal jen ten polibek, jediná věc, po níž toužila.

Popadla ji neovladatelná touha se ho také dotýkat, a tak mu zapletla prsty do hedvábných pramenů, o odstín světlejších, než měla ona. Potom mu položila ruce na ramena a cítila, jak se mu pod jejím nesmělým dotekem vlní svaly. „Je tohle poprvé, co vás někdo políbil?“ Somertonův hluboký hlas ji zcela očaroval. Zmocnilo se jí vzrušení, které však rychle vystřídalo zděšení.

Bylo to tak poznat? „Ano…“ „Dobře.“ Zatlačil jazykem na její ústa. Zdravý rozum šel stranou a Emma s povzdechem rozevřela rty. Bylo to úžasné. Něžně vyzýval její jazyk ke společnému tanci a tentokrát byl jeho polibek hlubší, vlhčí a vášnivější. Nemohla uvěřit tomu, že ji Somerton líbá tak náruživě. Prozkoumával ji. Učil ji. Přejel zuby po jejím spodním rtu, jako by ho ochutnával. Snažila se k němu přitisknout co nejblíž.

Až příliš brzy bylo po všem.

Emma otevřela oči a zjistila, že na ni Somerton upírá zářivě tyrkysový pohled. Jeho plné, zvlhlé rty přitahovaly její pozornost a znemožňovaly jí utišit bouři, která jí zuřila v nitru. Pátrala očima v jeho obličeji a snažila se vtisknout si každý rys do paměti. Tvář mu lemovala hranatá brada a ostré lícní kosti. Výškou a postavou připomínal vikingského krále.

Nejúchvatnější na něm však byly uhrančivé modrozelené oči. Uvědomovala si, jakou mají moc. Kdykoli se objevil na nějaké společenské akci, což bylo jen velmi zřídka, mohly se dámy z vyšší společnosti přetrhnout, aby ho zaujaly.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 25

26.9.2019 10:36:46

26

Janna MacGregorová

On však dával přednost samotě. Nezdálo se, že by toužil po dámské společnosti.

Zamrkal a jemně zatřásl hlavou a pak se na ni zadíval, jako by byla exotický tvor, na něhož narazil během výpravy v džungli. „Včera v noci, když jsem zastavil váš kočár, jste v sobě měla vášeň, jakou jsem ještě u nikoho neviděl.“ „Moje rodina by to nazvala lehkomyslností.“ „Možná z jejich úhlu pohledu. Ale z mého? Jde o vzácnou a překrásnou věc.“ Odkašlal si.

Odpověděla tak, jak ji to učili. „Děkuji, lorde Somertone.“ „Za polibek, nebo za knihu?“ V očích mu šibalsky zajiskřilo a náhle byl opět škádlivý a hravý, stejně jako když ji v zahradě objevil. „Za obojí,“ zašeptala. „Není vůbec zač. Potěšení bylo na mé straně.“ Natáhl k ní ruku.

Nejistě vložila dlaň do té jeho, ale on se neuklonil, jak by čekala. Namísto toho jí rukou potřásl, jako by byla muž.

Z toho gesta jí poskočilo srdce. V jeho očích se zračila naděje a z úsměvu čišela upřímnost, jakou u něj ještě nezažila. Emma se kousla do rtu, aby se nerozesmála. Tohle bylo perfektní – loučili se jako sobě rovní, ne jako nepřátelé. „A to všechno kvůli knize.“ Sklonil se a pošeptal jí: „Bylo dobře, že jsem vás včera večer vypátral. Nechci ani pomyslet na to, v jakých potížích jste se mohla ocitnout.“ Emma se napřímila. Nemínila si vyslechnout další přednášku – ani od veverky, ani od anglického lorda. Notabene lorda, kterého právě políbila. „Děkuji za vaši starost, ale nebylo to nutné. Umím se o sebe postarat v každé situaci.“ Somerton se ohlédl přes rameno a pak se na ni znovu oslnivě usmál. „Možná mám i jiné knihy, které by vás zaujaly.“ Flirtuje s ní? Do společnosti vstoupila už před čtyřmi a půl lety a za celou tu dobu jí nevěnoval jediný pohled.

Emma se roztřeseně nadechla. „Záleží na žánru.“

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 26

26.9.2019 10:36:46

Nevěsta, kterou potkalo štěstí

27

„Mám vynikající vkus, nebojte.“ Z jeho smyslného tónu se jí znovu rozbušilo srdce. „To já také,“ opáčila. Bože, měl tak vzrušující hlas. „Inu…“ Somerton sklopil zrak k zemi, jako by nechtěl odejít. „Možná byste mi po návratu do Londýna mohla udělat prohlídku zdejší zahrady.“ Nesmělost v jeho hlase ji překvapila. „To bych moc ráda.“ „Děkuji za vaši společnost. Na shledanou, sladká Emmo.“ S těmi slovy odešel a nechal ji o samotě. Naposledy se rozhlédla po zahradě. Jak moc jí bude na Falmontu chybět!

Veverka rozhodně zatočila ocáskem, zastříhala huňatýma ušima a upustila prázdnou ořechovou skořápku. Potom se rozběhla k nedalekému dubu a zmizela v koruně. Očividně usoudila, že už tu není nic k vidění.

Emma vykročila k domu. Před odjezdem na Falmont musela sbalit všechny knihy a memoáry, které za celá ta léta nasbírala. Během svého vyhnanství bude mít víc než dost času na to, aby je všechny přečetla znovu. Benthamovy ese­ je a Vzpomínky kurtizány od Angely Tarteové s ní pojedou v kočáře.

Knihy člověka dokážou vzít na ta největší dobrodružství.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 27

26.9.2019 10:36:46

Kapitola druhá O pár let později Langham Hall

E

mma si hrála s těžítkem z broušeného skla. Dotek ostrých hran v dlaních ji uklidňoval, stejně jako duhové odlesky, které sklo s každým pohybem vrhalo do všech koutů knihovny. Nebyla si jistá, jak dlouho už u mahagonového stolu sedí, ale hodiny za tu dobu určitě minimálně třikrát odbily celou.

Celou desku pokrývaly papíry a její oblíbené knihy.

Přímo před sebou měla rozevřeného Půlnočního hlasate­ le, nejpopulárnější bulvární plátek v Londýně. Po přečtení dvou řádků na druhé stránce zůstala sedět jako zařezaná.

Keith Mahon, hrabě z Aultonu, po tříměsíčním období smutku hledá novou hraběnku.

Ta slova v ní rozžehla plamen nenávisti.

Nevnímala okolní nepořádek a soustředila se jen na dopis, který jí před třemi měsíci, těsně po Lenině smrti, poslala její komorná Mary Butlerová.

List byl datován osmého července 1813 a napsala ho lady Lena Aultonová, předchozí hraběnka z Aultonu, svému nenarozenému dítěti. Sepsala v něm každé moudro a životní lekci, které by se její dceři v tvrdém světě, který ženám dvakrát nepřál, mohly hodit.

Nevesta kterou potkalo stesti.indd 28

26.9.2019 10:36:46