0040461

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 1

V l a d i m í r

H o u d e k

Cesta na tenisový trůn

KNIŽNÍ KLUB

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 2

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN Vladimír Houdek Copyright © Vladimír Houdek, 2019 All rights reserved Photos © Martin Sidorják, 2019 © sport-pics.cz/Pavel Lebeda © Getty Images © Rafa Nadal Academy © Sport Towers Prague All rights reserved ISBN 978-80-242-6293-2

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 3

„Bez ohledu na to, jak se cítíte uvnitř, vždy se snažte vypadat jako vítěz.”

A R T H U R

A S H E

3

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 4

Milosrdný traffic

7

O kus blíž snu

8

Nebylo proč váhat

16

První titul z Bolu

20 26

Využitá šance

30 39

Finálová pomsta v Melbourne

41 53

Druhý grandslam!

55

Test se vším všudy

74 82

Obsah

Program jako klíč

85

První velká „trefa“

97 104

Podruhé „down under“

107

Slzy ve Wimbledonu

116 136

Naštvání jako vzpruha

139

Hrát doma? Prima, ale také stres

144 154

Neproměněné šance

158 172

Velké finále

186 198

První titul pro Kristýnu

202

Jde to i na antuce

208 221

17. 7. 2017

230 236

4

Singapurské setboly

240

S dobrým pocitem

246

Přehled světových jedniček ATP a WTA

250

Doslov

253

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Strรกnka 5

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Strรกnka 6

6

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / MILOSRDNÝ TRAFFIC

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 7

Milosrdný traffic New York se probouzel do srpnového rána. Seděl jsem před hotelem Essex House by Marriott u Central Parku v turnajovém autobusu směr Flushing Meadows, a i když klimatizace běžela po americku a třásl jsem se zimou, pomalu mě poléval pot. Od rána jsem bojoval s časem; dřívější hráčský bus mi ujel a začínala mě svírat obava, že začátek zápasu Karolíny s Anou Ivanović nestihnu. Spílal jsem si do amatérů, ale to bylo tak všechno, co jsem mohl dělat.

Pověstný newyorský traffic byl naštěstí milosrdný. Než jsem se pár minut před začátkem zápasu usadil v hráčské lóži, dokonce jsem stihl rychlou kávu. A pak už… Mísila se ve mně nervozita s napjatým očekáváním a záblesky optimismu, že by to mohl být Karolínin den. Den, kdy potvrdí i na grandslamu a v zápase s velkou hráčkou, že může brzy patřit do absolutní špičky. Už dlouho jsem věřil, že na to má, že jednou může být opravdovou hvězdou a zvedat nad hlavu ty nejcennější trofeje.

Důkaz, ten jsem si přál hlavně kvůli ní; aby i ona definitivně uvěřila, že je blízko.

7

Chris Evert: „Šampionem musíte být v srdci."

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / XXXXXXXXXXXX

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 8

8

Nevím proč, ale fragmenty z dětství a mládí na tenisové Spartě se mi vybavují takřka výhradně na grandslamech. Sedím v hledišti, čekám na začátek zápasu a nervozity mě ušetří právě tyhle vzpomínky.

Na to, jak táta dostal trenérskou nabídku ze Sparty a jak jsem se z Bohemky stěhoval s ním.

Na spoustu dětí, kterou drezúroval u odrazové stěny, na desítce a obou minikurtech.

Na sbírání míčků Kodešovi, Hřebcovi, Pálovi a spol. při ligových zápasech.

Na příjemnou klubovou atmosféru a kroket před chatkou legendárního servismana Petra Jurosze.

Na přísného ředitele areálu pana Cajthamla, který nepustil na kurt nikoho, kdo neměl bílé ponožky.

A také na to, jak jsem s Hankou Mandlíkovou chodil běhat do Stromovky a sledoval její tréninky s respektovaným Tomášem Dvořákem.

Právě Tomáš mi pak nabídl spolupráci, chtěl, abych se věnoval jeho synu Filipovi. To už jsem za sebou měl první trenérské krůčky po boku táty. Možná to zní zvláštně, ale už tehdy jsem pomalu přemýšlel o trenéřině, věděl jsem, že Wimbledon nikdy nevyhraju. Jenomže tenis byl už tenkrát celý můj život a já to nehodlal měnit.

V naší rodině to ani jinak nešlo; maminka hrála za Spartu I. ligu, táta se stal ve Stromovce dlouholetým trenérem tenisové školy. S bráchou Pavlem jsme díky tomu trávili dětství na kurtech. Pavel to nakonec dotáhl do extraligy a já uplatnil svůj „náhradní plán“ – tenis jsem si začal užívat jako trenér a manažer. A pořád užívám.

1 | O kus blíž snu Za celý první set jsem snad nepromluvil. Když Karolína proměnila setbol a získala první sadu poměrem 7:5, poprvé jsme na sebe s jejím koučem mrkli. S úsměvem a postřehnutelnou úlevou. Byla to dobře rozehraná bitva. Te už ji jenom dokončit…

Ana byla bývalá světová jednička, ostřílená hráčka, navíc si do Ameriky přivezla výbornou formu. Den před zápasem jsem ji z Players Lounge sledoval při tréninku, hrála skvěle. Říkal jsem si, že Karolínu čeká náročný test – těžký zápas, navíc na centrkurtu Louise Armstronga, ve frenetické

atmosféře a proti výborné soupeřce. Kdyby ho ale zvládla, mentálně by ji to posunulo o velký kus dopředu.

Zatímco trenéři zápas prožívali velmi emotivně, já zůstával v klidu.

Vždycky se snažím být soustředěný; potřebuju mít při sledování zápasů klid, takže naše komunikace byla minimální. Popovídali jsme si až za dalších pětatřicet minut, kdy Karolína proměnila mečbol. Za stavu 5:4 a 40:15 vypálila první servis, který Ana do kurtu nevrátila. Ihned si sice vyžádala jestřábí oko, ale nepochybně tušila, že má pramalou naději.

Ještě než se na obří obrazovce objevil důkaz, Kája zvedla ruce nad hlavu.

Pak naším směrem poslala úsměv, sbalila si tašku a šla si užít studiové interview před kurtem Arthura Ashe mezi fanoušky. A já po deseti letech spolupráce věděl, že splnění snu je zase o kus blíž. Že to bylo ve čtvrtek 28. srpna 2014, to už si budu pamatovat asi napořád.

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / O KUS BLÍŽ SNU

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 9

S Milanem Janků (vlevo) při Prague Open

9

Björn Borg: „Pokud se bojíte porážky, nemůžete vyhrát."

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / XXXXXXXXXXXX

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 10

10

Na talent se dá ukázat prstem; kdo tenisu rozumí, pozná ho relativně snadno už v raném věku. Ale na budoucího šampiona? To určitě ne. Předpoklady jsou jedna věc a to, jak s nimi hráč naloží, druhá. Mnohdy hraje roli i štěstí, anebo věci, které natolik ovlivnit nelze. Například zdravotní trable nebo fyzické dispozice. I proto je asi namístě používat slovo potenciál. Také ho slýcháte tak často?

Předpoklady, ty budoucí šampion mít musí. Bez určité míry talentu, fyzických predispozic, pevného zdraví a touhy být jednou nejlepší to zkrátka nejde, zvláš v současnosti, kdy se hraje tenis téměř na celém světě a kdy vyrůstají desítky akademií nabízející takřka dokonalé podmínky k tréninku včetně studia. Výkonnostní strop ale do značné míry určuje právě míra talentu, chcete-li potenciál. Budoucí šampion ho musí mít hodně velký, i když změřit ho nikterak nelze. Ale pozor: kdo je první na světě, může mít talentu klidně méně než ten, kdo je desátý nebo sedmdesátý. Možná měl víc píle, touhy a štěstí, zatímco ten druhý předpoklady z nějakého důvodu nenaplnil.

O Ivanu Lendlovi někteří experti říkali, že nebyl bůhvíjakým talentem, zato měl nesmírnou vůli něčeho dosáhnout. Právě díky tomu prý trumfl jiné, kteří byli možná talentovanější, ale tenisu ne dost oddaní. Jsme u merita věci – o konečném (ne)úspěchu rozhoduje spousta faktorů, často maličkostí. I proto jsem vůči slovu potenciál od jisté doby imunní.

Každý, kdo se pohybuje v tenisu, už se s podobným případem jistě setkal.

Vzpomínám si, že jsem jako začínající trenér říkal o jednom žáčkovi (a bohužel i jeho rodičům): Kdo jiný by se měl naučit tenis, když ne on?

Ten kluk může jednou vyhrát Wimbledon. Ale přestože talent byl evidentní a údery téměř dokonalé, chyběla touha a tah na branku. Proto po mnohaletých zkušenostech říkám, že šampion se musí narodit. Protože poskládat mozaiku předpokladů a naplnit je tak, aby hráč došel až na vrchol, je mimořádně složité.

Jsou věci, které ovlivnit nelze. Například zmíněnou míru talentu.

Anebo (aspoň částečně) zdraví; jednomu hráči dovolí snášet i extrémní tréninkovou zátěž, jinému komplikuje sportování od juniorských let a sebedokonalejší životospráva, kondiční příprava a fyzioterapie mohou být k ničemu. Kdo chce být úspěšný, potřebuje i štěstí. Vždycky ale říkám, že mu musí jít hodně naproti.

Tvrdím, že tím nejdůležitějším ze všech možných předpokladů budoucího šampiona je touha a vůle. Touha něčeho dosáhnout a vůle jít za tím přes všemožné překážky a nezdary. Nezdolné chtění být nejlepší, stát se výjimečným. K tomu je potřeba velké srdce a láska k tenisu; musí být pro hráče vášní, ba posedlostí.

Všimli jste si někdy, jak glosuje zápasy a jejich aktéry na Eurosportu Mats Wilander? S jakým zaujetím to dělá? Jak zápasy prožívá a jak je fascinován tím, co viděl a o čem mluví? To není maska, ale nefalšovaná posedlost tenisem! Právě proto byl před lety světovou jedničkou a roky patřil do absolutní špičky.

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / O KUS BLÍŽ SNU

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 11

Na grandslamech často potkávám ve fitku hráče po třicítce a nestačím se divit, jak dřou. Kolikrát se ptám sám sebe, proč to dělají a jestli to mají zapotřebí. Asi ano, protože tenis je jejich život. Těm, kteří někdy vyhráli grandslam, už nemůže jít o peníze, dávno jich mají dost, aby užívali sladkého nicnedělání. Tenis je ale jejich práce, jejich láska, zkrátka všechno.

Proto se znovu a znovu snaží prodrat na vrchol, by po delším zranění, nebo zkrátka proto, že jim chybějí výsledky, kterých dosahovali dřív. Chtějí být lepší, protože jsou tenisem posedlí a neumějí si představit život bez rakety, atmosféry velkých turnajů a bez úspěchů.

Mimochodem – před časem jsem vyslechl rozhovor jedné špičkové tenistky s koučem, který jí říkal: Počkej, jak se ti ve finále roztřese ruka, až si uvědomíš, že hraješ o milion dolarů. Odpově ? Ruka se mi možná roztřese, nebude to ovšem kvůli tomu milionu, ale protože budu chtít ten pohár! Určitě správný přístup, asi ten nejlepší.

Mluvil jsem o talentu a vůli, ale zbývá spousta dalších věcí, které musí mít velký šampion.

Měl by to být zápasový typ, který to nejlepší dokáže uplatnit v nejdůležitějších chvílích. Není nutné umět zahrát v tréninku stokrát bekhend kros bez jediné chyby, jde o to, dokázat zahrát jeden optimální úder za stavu 30:40 (anebo 40:30) při mečbolu.

Musí mít vynikající kondici, aby mohl obstát ve sportu, v němž jsou všichni hráči skvělými atlety a kde se často rozhoduje ve velkém vedru a vlhku ve třetí či páté sadě.

11

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 12

Karolína Plíšková na US Open 2016

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Strรกnka 13

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Strรกnka 14

Juan Martin Del Potro

Musí být odolný při neustálém cestování, které je v tenisu extrémní, zvládat časové posuny a aklimatizaci, necítit se na turnajích daleko od domova osaměle a nepodléhat drobným bolístkám.

Mít pevné zdraví, které je pro mnohé na cestě vzhůru limitující. Podívejte na Del Potra, jaké trable provázejí jeho kariéru. Nebýt jich, mohl být možná dávno světovou jedničkou. Nestal se jí. Ne proto, že by neměl dost talentu nebo touhy, ale prostě proto, že mu to nedovoluje zdraví.

Musí se umět obrnět trpělivostí, jelikož všechno nejde vždycky tak, jak by si hráč přál.

Mít štěstí, které může mít spoustu tváří. Může při vás stát, až bude jestřábí oko rozhodovat o klíčovém esu na velkém turnaji. Může vám přihrát do cesty skvělého kouče nebo ideálního deblového partnera. Může vás uchránit od zranění, anebo vás poslat mezi nemocné na konci sezony, kdy bude čas šrámy vyléčit, a ne jako Thomase Mustera před (tehdy) životním finále v Key Biscayne s Lendlem; v Miami ho srazil opilý řidič. (Což Rakušana naštěstí nezlomilo, po zranění se úspěšně vrátil a později se stal světovou jedničkou.)

Co je mimořádně důležité, je mentální síla a sebevědomí. S nejistotou v mysli nelze dojít na vrchol. Vybavuji si jeden rozhovor s Karolínou, která mi relativně krátce před prvním titulem na WTA Tour v Kuala Lumpur 2013 s až odzbrojující vírou v sebe samu řekla: Vlá o, neboj, já to trefím… Byla si jistá, že se dočká, že ten „její“ turnaj a první velké vítězství přijde. Není frajeřina tomu věřit, když už člověk dva tři turnaje vyhrál, ale když na ten průlom pořád čeká a navíc je v období, kdy se mu zrovna nedaří. Pokud pořád věří, je mentálně hodně silný. Zdravé sebevědomí dává hráči sílu pro rozhodující chvíle kariéry i jednotlivých zápasů. Kdo ho nemá, bude pochybovat při každém big pointu, setbolu a mečbolu.

A ještě něco: nesmím zapomenout na pokoru. Bez pokory vůči tenisu, svému umění a soupeřům to také nejde. Není umění slavit s pompou každý vyhraný zápas nad velkým rivalem mezi juniory. Umění je s trpělivostí a pokorou pracovat dál a vystačit s dechem až do chvíle, kdy pomalu řídne vzduch a – dojít až na vrchol.

Kudy že vede cesta? A která je ta správná? Je to cesta geniální techniky Rogera Federera? Nebo neuvěřitelné vůle Rafaela Nadala? Anebo snad perfektní kombinace několika předností, jako v případě Novaka Djokoviće? Už jen při pohledu na tyto tři hráče je zřejmé, že na tenisový trůn vedou nejméně tři cesty. Jenom je potřeba najít tu vlastní.

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN / O KUS BLÍŽ SNU

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 14:48 Stránka 15

15

BOOK_185x265_fin_2.qxp 05.02.19 16:57 Stránka 256

CESTA NA TENISOVÝ TRŮN Vladimír Houdek Obálka, grafická úprava a sazba Kateřina Kuželová Fotografie © Martin Sidorják (titul, str. 5, 12-13, 14, 18, 22, 24, 25, 27, 29, 32, 34, 35, 40, 42, 43, 44, 46-47, 49, 51, 52, 54, 57, 58, 62, 63, 64-73, 75, 76, 77, 78, 81, 87, 88, 92, 93, 94-95, 96, 98, 99, 100, 102-103, 105, 108, 109, 110, 112, 113, 114-115, 116, 117, 118, 121, 123, 124, 126-135, 138, 141, 148-149, 150, 156-157, 159, 160, 161, 162, 163, 165,166, 167, 168, 170-171, 174-185, 187, 188, 189, 191, 192, 193, 196-197, 198, 199, 201, 203, 204, 205, 207, 209, 210, 211, 212, 215 – reprofoto, 217, 218-219, 222-229, 231, 235, 237, 238, 239, 241, 242, 245, 247, 248-249, 251) Další fotografie: © sport-pics.cz/Pavel Lebeda (str. 9, 17, 21, 30, 31, 60-61,145, 153, 250), © Getty Images (38, 83, 84, 106, 137, 155, 173, 200, 220, 253), © Rafa Nadal Academy (48), © Sport Towers Prague (240) Odborní poradci JUDr. Jan Slanec, Mgr. Jakub Svoboda Odpovědný redaktor Filip Hladík K vydání připravila Lucie Wittlichová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 256 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 414. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz