STRACH Z LÉTÁNÍ
Byl to jeden z oněch hororových letů, které vyvolávají přání, aby se člověk vůbec nenarodil. Přitom všechno začalo nevinně. LH 963 odstartoval přesně v 15 hodin 10 minut při slunném podzimním počasí a let přes Alpy do Říma sliboval ryzí potěšení. V Tivoli, vysoko v albanských horách, jsem si rezervoval hotelový pokoj, abych v odloučenosti malebného městečka přemýšlel o svém novém románu, látce, kterou jsem nosil v hlavě už dva roky. Ale všechno se vyvinulo jinak. Jakmile jsme přeletěli hlavní alpský hřeben, letadlo společnosti Lufthansa, aerobus nejnovějšího typu, se začal najednou otřásat a chvět. Nad sedadly se rozsvítil nápis Připoutejte se, prosím a z palubních reproduktorů se ohlásil kapitán: „Dámy a pánové, prosím vás, abyste se ihned vrátili na svá místa a připoutali se. Nad horní Itálií se vytvořila oblast extrémně nízkého tlaku a očekáváme silné turbulence.“ Pokud jde o létání, nepatřím k nejodvážnějším – v Africe a Asii jsem nasbíral pár zkušeností –, a tak jsem přivykl být za letu vždy připoutaný. Lehce zneklidněně jsem pohlédl z okna do bizarní krajiny s věžemi šedivých mraků, avšak už záhy mi cáry mlhy výhled znemožnily. Nebe se zatáhlo, otřesy letadla byly stále mohutnější a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi ta situace nevadila. Při takových příležitostech používám trik, který mi před lety poradil jeden americký psychiatr při letu do Kalifornie. Vezmu do ruky nějakou věc, která je zrovna v dosahu, a tisknu ji tak 5