0040452

001-003 Holka mimo rytmus.qxp_Sestava 1 16.04.19 13:23 Strรกnka 3

Přeložila Kateřina Stupková

LEAH ON THE OFFBEAT Copyright © 2018 by Becky Albertalli All rights reserved.

Translation © Kateřina Stupková, 2019 ISBN 978-80-7617-557-0

Holka mimo rytmus_CS6.indd 4

21.05.19 9:43

Čtenářům, kteří věděli, že se něco chystá, ještě dřív než já

Holka mimo rytmus_CS6.indd 5

21.05.19 9:43

Holka mimo rytmus_CS6.indd 6

21.05.19 9:43

1

NECHCI ZNÍT DRAMATICKY, ale bože chraň, aby Morgan vybírala náš setlist. Ta holka je jak taťka z předměstí s krizí středního věku v těle čtvrťačky.

Tak například teď: klečí na podlaze, stoličku od kláves používá jako lavici a každá písnička na jejím seznamu je takový průměrný klasický rockový song. Jsem vážně tolerantní člověk, ale jako Američanka, hudebnice a lidská bytost se špetkou sebeúcty mám povinnost a privilegium tyhle sračky vetovat.

Nakloním se na svojí stoličce, abych jí nahlédla přes rameno. „Žádnej Bon Jovi. Žádný Journey.“ „Počkat, cože?“ vyhrkne Morgan. „Lidi zbožňujou Don’t Stop Believin’.“ „Lidi zbožňujou perník. A měly bychom snad začít ujíždět na perníku?“ Anna zvedne obočí. „Leah, vážně jsi právě…“ „Jestli jsem vážně přirovnala Don’t Stop Believin’ k pervitinu?“ Pokrčím rameny. „No, jo. Jo, přirovnala.“

7

Holka mimo rytmus_CS6.indd 7

21.05.19 9:43

Anna a Morgan si vymění Pohled s velkým P. Je to Pohled, který říká: a jsme u toho, chystá se postavit si hlavu. „Jen říkám, že je ten song hroznej. Ta slova jsou kravina.“ Poklepu pro zdůraznění na rytmičák. „Mně se ta slova líbí,“ řekne Anna. „Je v nich naděje.“ „Nejde o to, jestli jsou optimistický, ale o to, že je strašně nepravděpodobný, že půlnoční vlak jede, cituju, kamkoli.“ Vymění si další Pohled, teď u toho maličko pokrčí rameny.

Překlad: něco na tom je.

Překlad překladu: Leah Catherine Burkeová je opravdový gé­ nius a už nikdy bychom neměly zpochybňovat její hudební vkus. „Asi bude nejlepší nic nepřidávat, než se vrátí Taylor a Nora,“ uzavře to Morgan. A má pravdu. Nácviky školního muzikálu už od ledna Taylor a Noru plně zaměstnávají. A ačkoli se my ostatní několikrát týdně scházíme, je to k ničemu zkoušet bez zpěvačky a hlavní kytaristky. „Fajn,“ řekne Anna. „Takže dneska končíme?“ „Končíme se zkouškou?“ Ups. Asi jsem měla s Journey držet klapačku. Hele, víte co, já to chápu. Jsem běloška. Měla bych zbožňovat podělaný klasický rock. Ale tak trochu jsem si myslela, že nás všechny tahle živá diskuze o hudbě a perníku baví. Možná se ale někde cestou vymkla, protože Morgan si teď sklízí klávesy a Anna píše mámě, aby ji vyzvedla. Takže je nejspíš fakt konec.

Moje mamka tu nebude dřív než za dvacet minut, takže se po zkušebně plácám i po tom, co ostatní odjedou. Vlastně mi to nevadí. Docela ráda bubnuju o samotě. Paličky se ujmou vedení, z kopáku na rytmičák a znovu a znovu. Pár fillů na tomy. Trocha chhh chhh chhh na hajtku a pak akcent na crash.

Crash.

Crash.

A ještě jednou.

Ani neslyším, jak mi bzučí telefon, dokud nepípne, jak hovor spadne do hlasovky. Očividně je to máma. Vždycky 8

Holka mimo rytmus_CS6.indd 8

21.05.19 9:43

volá, zprávy jsou pro ni až poslední možnost. Čekali byste, že je jí padesát nebo milion, ale je jí jen pětatřicet. Mně je osmnáct. No, jen si to spočítejte. Jsem vlastně taková místní tlustá zmijozelská Rory Gilmorová.

Vzkaz si neposlechnu, protože máma mi pak vždycky napíše – a jak jinak, o chvilku později přijde: Moc se omlouvám, zlato, ale jsem zavalená – pojedeš dneska busem?

Jasně, odepíšu.

Jsi nejlepší. Pusinkovací smajlík.

Mámin šéf je nezastavitelný robotický workoholický právník, takže se tohle stává často. Buď to, nebo jde na rande. Není to ani trochu sranda, mít mámu, co se dostává do akce častěji než vy. Právě teď se vídá s nějakým týpkem jménem Wells.

Je plešatý a bohatý, má maličkatá oušíčka a myslím, že je mu skoro padesát. Potkala jsem se s ním jednou na půl hodiny a za tu dobu zvládl vymyslet šest slovních hříček a dvakrát řekl „propáníčka“.

Nicméně jsem dřív mívala auto, takže to tolik nevadilo – když jsem doma byla dřív než mamka, prostě jsem se tam dostala garáží. Mámino auto se ale minulé léto rozbilo, takže se z toho mého stalo její, což znamená, že domů pojedu s pětatřiceti prváky. Ne, že bych byla zahořklá.

Ze zkušebny máme vypadnout před pátou, takže rozeberu svou soupravu a odnesu ji do nejbližší skříně, pěkně buben po bubnu. Jsem jediná, kdo školní bicí používá. Všichni ostatní mají vlastní sety v přízemí svých osobních sídel. Můj kamarád Nick vlastní přizpůsobitelnou elektronickou soustavu Yamaha DTX450K, a to ani nehraje na bicí. Nikdy, ani za miliardu let, bych si nic takového nemohla dovolit. Ale to je prostě Shady Creek.

Pozdní autobus jede až za půl hodiny, takže ze mě nejspíš bude divadelní fanynka. Nikdo se nestará o to, jestli se náhodou nevkrádám na nácviky, ačkoli premiéra je až v pátek.

9

Holka mimo rytmus_CS6.indd 9

21.05.19 9:43

Upřímně tam chodím tak často, že lidi nejspíš zapomínají, že v té hře nemám žádnou roli. Většina mých kamarádů tam totiž hraje – dokonce i Nick, který až doteď nikdy žádný konkurz na nic nezkoušel. Jsem si dost jistá, že to udělal jen proto, aby mohl trávit čas se svou k zblití krásnou přítelkyní.

Ale protože je fakt boží, podařilo se mu ukrást si pro sebe hlavní roli.

Projdu postranní chodbou, která vede přímo do zákulisí, a vklouznu dovnitř. Samozřejmě první člověk, kterého vidím, je sám mistr slaďoušek, můj kámoš číslo jedna, ničitel všech Oreo sušenek: Simon Spier. „Leah!“ Stojí v postranní části jeviště, napůl navlečený v kostýmu, kolem sebe jednoho kluka vedle druhého. Netuším, jak se paní Albrightové podařilo letos přesvědčit tolik kluků, aby se ucházeli o roli. Simon se vymaní z jejich hloučku. „Přišla jsi akorát včas na mou písničku.“ „Taky jsem to plánovala.“ „Fakt?“ „Ne.“ „Nesnáším tě.“ Drcne do mě loktem a pak mě obejme. „Ne, zbožňuju tě.“ „Z toho tě nemůžu vinit.“ „Nemůžu uvěřit, že mě uslyšíš zpívat.“ Zakřením se. „Ta očekávání, ta očekávání.“ Pak se ozve šeptem vydaný povel, který tak docela neslyším, a kluci se seřadí po stranách jeviště, nadšení a připravení.

Fakt se na ně nedokážu podívat, aniž bych se rozesmála. Hra se jmenuje Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť a všichni Josefovi bratři na sobě mají načechrané falešné plnovousy.

Nevím, možná to tak stojí v kostýmních poznámkách k Bibli nebo tak něco. „Nepřej mi štěstí,“ řekne Simon. „Radši mi řekni, ať zlomím vaz.“ „Simone, nejspíš bys měl být už tam venku.“ 10

Holka mimo rytmus_CS6.indd 10

21.05.19 9:43

„Jo, ale poslouchej, nejezdi autobusem. Jdeme pak do Waf­ fle Housu.“ „Beru na vědomí.“ Kluci se vyhrnou na pódium a já se zanořím hlouběji do zákulisí. Teď, když se hejno rozprchlo, vidím na Cala Price, který jako inspicient stojí u stolku mezi oponami. „Nazdar, Zrzko.“ Tak mi říká, i když jsem jen sotva zrzavá. To je fuk – Cal je cukrouš –, ale pokaždé, když to udělá, v hrudi se mi něco zadrhne. Říkal mi tak táta. Když mi ještě volával. „Už jsi tohle viděla?“ zeptá se Cal a já zavrtím hlavou. Bradou pokývne směrem k jevišti a usměje se, takže postoupím o pár kroků vpřed.

Kluci se kymácí. Nevím, jak jinak to popsat. Učitelka, co má na starosti sbor, mlátí do piana jakousi francouzsky znějící písničku a Simon vykročí vpřed s rukou na srdci. „Kamže se poděly báječné časy…“ Hlas se mu trošičku třese a jeho francouzský přízvuk je příšerný. Ale je tam přede všemi vtipný jako nikdo – klesá na kolena, chytá se za hlavu a naříká – a já ho nechci přechválit nebo tak něco, ale klidně by to mohlo být to nejlegendárnější představení vůbec.

Přijde ke mně Nora. „Hádej, kolikrát jsem ho to slyšela vyzpěvovat v jeho pokoji.“ „Prosím, řekni, že nemá ani tušení, že ho přes zeď slyšíš.“ „Netuší, že ho přes zeď slyším.“ Promiň, Simone, ale jsi prostě nejlepší. Kdybys nebyl gay a zadaný, rozhodně bych si tě vzala. A upřímně, vzít si Simona by muselo být boží – a ne jen proto, že jsem do něj byla nešťastně a tajně zamilovaná několik ročníků. Jde o víc. Tak zaprvé, hrozně by se mi líbilo být Spierová, protože ta rodina je naprosto dokonalá. Nora by byla moje švagrová, navíc bych dostala skvělou starší sestru na vysoké. A Spierovi bydlí 11

Holka mimo rytmus_CS6.indd 11

21.05.19 9:43

v obřím úžasném domě, kde se všude neválí oblečení a nepořádek. Zbožňuju dokonce i jejich psa.

Písnička skončí a já vyklouznu ven do zadní řady hlediště, která je mezi lidmi z dramaťáku toužebně nazývaná muchlovací ulička. Ale já jsem tu sama a k divadlu patřím tak napůl.

Hraní jen pozoruju přes celou místnost. Nikdy jsem v ničem nevystupovala, ačkoli se mě mamka vždycky snažila brát na konkurzy. Ale věc se má takhle: člověk může strávit roky tím, že si bude do bloku čmárat nepovedené fan arty, a nikdo je nikdy neuvidí. Může si bubnovat o samotě v hudebně, dokud se nezlepší natolik, aby mohl vystupovat před lidmi. Ale když jde o hraní, nemáte prostě celé roky, kdy se v tom můžete plácat jen tak soukromě. Musíte vystupovat před obecenstvem ještě dřív, než je to skutečné publikum.

Ozve se nápěv. Dopředu postoupí Abby Susová, na sobě má obrovský, korálky posetý límec a paruku jako Elvis. A zpívá.

Je úžasná, jak jinak. Nemá sice takový ten nekonečný hlas, jako třeba Nick nebo Taylor, ale udrží notu a je vtipná.

A to je ono. Na jevišti se mění v rozpustilého blázínka. Paní Al­brightová se v jednu chvíli upřímně rozchechtá. Což už o něčem vypovídá – nejen proto, že jsem netušila, že se někdo může takhle bez zábran chechtat, ale taky proto, že tu hru už viděla tak tisíckrát. Abby je prostě až tak dobrá. Ani já od ní nedokážu odtrhnout oči.

Když představení skončí, paní Albrightová všechny herce svolá na jeviště, aby jim dala zpětnou vazbu. Všichni se rozprostřou po celé ploše pódia, akorát Simon a Nick se vmáčknou na konec hned vedle Abby. Samozřejmě.

Nick ji chytí kolem ramen a ona se k němu přitiskne. Taky samozřejmě.

Není tu žádná Wi-Fi, takže musím poslouchat, co jim paní Albrightová říká, po čemž následuje nevyžádaný desetiminutový monolog Taylor Metternichové o tom, jak se člověk musí ztratit a stát se svou postavou. Mám takovou teorii: Taylor fakt 12

Holka mimo rytmus_CS6.indd 12

21.05.19 9:43

ujíždí na zvuku vlastního hlasu. Jsem si dost jistá, že má teď, přímo před našima očima, maličké tajné orgasmy.

Paní Albrightová to konečně utne a všichni se vyhrnou do hlediště, cestou sbírají batohy – ale Simon, Nick a Abby čekají v hloučku hned vedle orchestřiště. Zvednu se, protáhnu a zamířím uličkou k nim dolů. A jedna moje část chce jen pět ódy na všechno, co předvedli, ale něco mě zastaví. Možná je to prostě jen až moc bolestně upřímné, až příliš by se to podobalo tomu, jak Leah vyváděla v páté třídě. A to ani nezmiňuju skutečnost, že myšlenka na to, jak jásám nad Abby Susovou, mi nedělá dobře od žaludku.

Plácnu si se Simonem. „Dal jsi to neuvěřitelně.“ „Ani jsem nevěděla, že jsi tady,“ řekne Abby.

Těžko říct, co tím myslela. Možná to byla skrytá urážka.

Něco jako: proč tu vůbec jsi, Leah? Nebo možná: ani jsem si tě nevšimla, protože jsi úplně nepodstatná. Ale třeba moc spekuluju. Ví se o mně, že to dělávám, jakmile přijde na Abby.

Přikývnu. „Slyšela jsem, že se chystáte do Waffle Housu?“ „Jo, myslím, že už čekáme jen na Noru.“ Kolem projde Martin Addison. „Ahoj, Šimeóne,“ pozdraví. „Ahoj, Rúbene,“ odpoví Simon a vzhlédne od telefonu. To jsou jména jejich postav. A ano, Simon hraje postavu, která se jmenuje podobně jako on, protože tomu paní Albrightová nedokázala odolat. Rúben a Šimeón jsou Josefovi bratři a já si jsem jistá, že by to bylo rozkošné, kdyby v tom neúčinkoval Martin Addison.

Martin jde dál a Abby zakoulí očima. Upřímně, je dost těžké ji vytočit, ale Martin to dokáže jen svou existencí. A taky tím, že se může přetrhnout, aby si se Simonem promluvil, jako by se loňský rok vůbec nestal. To je tak podělaně troufalý.

Simon s Martinem moc nemluví, ale já nesnáším i to, že se byť jen trochu snaží. Ne že bych mohla Simonovi diktovat, s kým se může a nemůže bavit. Ale vím – prostě to vidím –, že to Abby štve úplně stejně jako mě.

13

Holka mimo rytmus_CS6.indd 13

21.05.19 9:43

Simon se vrátí zpátky k telefonu, očividně píše Bramovi.

Randí spolu něco málo přes rok a patří mezi ty k poblití šťastné párečky. Ne že by se snad ocucávali na veřejnosti. Sotva se jeden druhého ve škole dotknou, nejspíš proto, že lidi umí být zaostalí zmetci, když jde o gaye. Ale Simon a Bram si píšou a nespustí ze sebe navzájem oči celý den, jako by bez nějakého kontaktu nepřežili ani pět minut. Abych byla úplně upřímná, je těžké na ně nežárlit. Nejde jen o to, že je to pravá láska, kdy mají místo očí srdíčka a měli by si s tím zalézt do soukromí, prostě jako z pohádky. Ale taky o to, že do toho fakt šli. Měli koule na to říct: nasrat, naser si, Georgie, naserte si, homofobní kreténi. „Sejdou se tam s náma i Bram a Garrett?“ zeptá se Abby. „Jo, právě jim skončil fotbal,“ usměje se Simon.

Nakonec skončím vedle Simona na sedačce spolujezdce, Nora sedí vzadu a hrabe se v batohu. Má na sobě vyhrnuté džíny celé pocákané barvou a vlasy si stáhla do rozcuchaného drdolu. Jedno ucho propíchané po celém okraji a v nose maličký modrý piercing z loňského léta. Ta holka je fakt až moc rozkošná. Strašně se mi líbí, jak moc je podobná Simonovi, a ještě víc žeru to, že jsou oba úplně stejní jako jejich starší sestra. Jsou fakt rodinka jak přes kopírák.

Nora se konečně vynoří z batohu a v ruce drží obří neotevřené balení M&M’s. „Mám děsnej hlad.“ „Vždyť právě teď jedeme do Waffle Housu. Doslova teď,“ řekne Simon, ale natáhne se dozadu, aby si trochu vzal. Taky si naberu hrst, jsou dokonale rozteklé – ne úplně na kaši, jen měkkoučké uvnitř. „Takže to nebyl úplnej propadák, jo?“ zeptá se Simon. „Ta hra?“ Kývne. „Vůbec ne. Bylo to boží.“ „Jo, ale lidi pořád kazí svý repliky, a to máme premiéru už v pátek. A podělanej Putifar dneska zkazil celou písničku.

Bože, potřebuju vafli.“ 14

Holka mimo rytmus_CS6.indd 14

21.05.19 9:43

Vytáhnu telefon a projedu Snapchat. Abby postovala neuvěřitelně dlouhý video z nácviku, je to jak montáž z nějaké romantické komedie. Záběr na Nicka a Taylor, jak spolu zpívají na pódiu. Selfíčko Abby a Simona vyfocené fakt hrozně zblízka. Ještě jedno o něco přiblíženější, kde je jen Simon a jeho nosní dírky vypadají tak obrovsky, že Abby do jedné z nich přidala gif pandy. A pak Abby a Nick, znova a znova dokola.

Strčím si mobil zpátky do kapsy. Simon zahne na dálnici Mount Vernon. Cítím se neklidně a divně – jako by mě něco štvalo, ale nemůžu si vzpomenout co. Vzadu v hlavě mě něco píchá jako špendlík. „Nemůžu přijít na to, jakou písničku to bubnuješ,“ řekne Nora.

Chvilku mi trvá, než mi dojde, že mluví na mě, a ještě o něco později si uvědomím, že bubnuju na palubní přihrádku před sebou. „Ty jo, netuším.“ „Je to takhle,“ řekne Nora a zezadu mi na sedadlo zabubnuje klasický dvoudobý rytmus. Bum-plesk-bum-plesk.

Všechno jsou to osminky, rychlé a jedna jako druhá. Můj mozek okamžitě doplní zbytek.

Je to Don’t Stop Believin’. Můj mozek je kretén.

15

Holka mimo rytmus_CS6.indd 15

21.05.19 9:43

2

NA PARKOVIŠTI U WAFFLE HOUSU je spousta aut, která znám ze školy. Simon vypne motor a mrkne se na mobil.

První věc, kterou spatřím, když vylezu z auta, je Taylořina zářivě blond hříva. „Leah! Netušila jsem, že se sem taky chystáš. Fakt jsem si myslela, že jdou jen lidi z dramaťáku, ale jupí!“ Zmáčkne klíčky a její auto dvakrát zapípá. Je to docela vtipné – nepamatuju si, že by Taylor měla džíp. A už vůbec ne takový, co se mu na nárazníku houpou varlata. „Tvoje auto má dost realistický koule, Taylor.“ „Je to fakt trapný, co?“ kráčí mi po boku. „Brácha přijel na jarňáky domů a postavil svý auto před moje. Tak jsem si ho musela vzít.“ „Sakra. To je celkem průšvih.“ „No jo, fakt zkouší, jestli na to mám koule,“ odpoví. A jo, musím to přiznat: občas Taylor fakt zatraceně zbožňuju.

Drží otevřené dveře a já jdu za Simonem a Norou dovnitř.

Vůni Waffle Housu mám hrozně ráda. Je to dokonalá kombinace másla, javorového sirupu, slaniny a možná cibule? Ať je 16

Holka mimo rytmus_CS6.indd 16

21.05.19 9:43

to cokoli, měli by to stáčet a dávat do fixů s voňavou náplní, abych mohla malovat sexy postavy z mangy, které voní jako tenhle podnik. Okamžitě uvidím skupinku lidí z dramaťáku u stolku v rohu. Včetně Martina Addisona. „Tam si nesednu,“ obrátím se k Noře.

Krátce přikývne. „Souhlas.“ „Kvůli Martinovi?“ zeptá se Taylor. „Tak si půjdeme sednout támhle,“ sevřu rty. To s Martinem se stalo už dávno a možná bych to měla nechat být. Ale nemůžu. Fakt ne. Tenhle kluk v minulém roce doslova vyoutoval Simona. Ne, vlastně zjistil, že je Simon na kluky, vydíral ho a pak ho do háje vyoutoval. Od té doby jsem mu řekla sotva půl slova a Nora zrovna tak. I Bram. Nebo Abby.

Sednu si vedle Nory do boxu hned u vchodu a Taylor vklouzne na místo, které Simon očividně držel Bramovi. Když servírka přijde pro první kolo objednávek, všichni kromě mě si objednají vafle. Já si dám jen colu. „Držíš dietu?“ zeptá se Taylor. „No dovol?“ No fakt, kdo tohle říká? Tak zaprvé, právě jsem snědla tři zadky M&M’s. Zadruhé, drž sakra klapačku. Přísahám, že lidi prostě nedokážou pochopit, že existují tlusté holky, co nedrží dietu. Je tak těžké uvěřit tomu, že mám fakt ráda svoje tělo?

Nora do mě šťouchne a zeptá se, jestli jsem v pohodě.

Možná vypadám trochu mrzutě. „Panebože, jsi nemocná?“ zeptá se Taylor. „Ne.“ „Jsem teď mega paranoidní, že něco chytím. Piju litry čaje a nechávám svůj hlas odpočívat, kdykoli nejsem na zkoušce, jak jinak. Umíte si představit, co by se stalo, kdybych tenhle týden přišla o hlas? Netuším, co by paní Albrightová dělala.“ „Jasně.“ 17

Holka mimo rytmus_CS6.indd 17

21.05.19 9:43

„Jsem totiž skoro v každý písničce.“ Divně a ječivě se zasměje. Neumím odhadnout, jestli je nervózní a předstírá, že není, nebo je to naopak. „Možná bys teda měla nechat hlasivky odpočívat,“ navrhnu.

Přísahám, že je to s ní lepší, když zkoušíme s kapelou. Taky mám přitom fakt dobře těsnící sluchátka.

Taylor otevře pusu, aby mi odpověděla, ale v tu chvíli přijde Abby a kluci. Garrett se vmáčkne vedle mě a Bram zase vedle Taylor, Abby a Nick se posadí na konce laviček. A je to komedie, protože Taylor tu seděla jako modelka, jako obvykle, ale teď je na Nicka namáčknutá tak těsně, že se skoro rozvaluje po stole. „Slyšela jsem, že se se Simonem chystáte na jarňáky do Bostonu.“ Taylor. Seděla jsi prakticky Simonovi na klíně asi tak dvacet minut. Ale jasně, nemohla ses na to zeptat dřív, než přišel Nick. „Jo,“ řekne. „Chystáme se obrazit poslední kolečko dnů otevřených dveří – nejdřív Tuftsovu a Bostonskou, pak Wesleyan, NYU, Haverford a Swarthmore. Takže letíme do Bostonu, půjčíme si auto a pak letíme zpátky z Filadelfie.“ „Roadtrip,“ zahlaholí Simon a plácne si s ním. „S vašima mámama,“ konstatuje Abby.

Absolutně nechápu, kolik peněz jsou za tohle lidi schopní utratit. Letenky, hotely, půjčování auta, všechno – a to ještě ani neví, jestli se na ty školy dostali. A vůbec už nezmiňuju skutečnost, že Simon utratil stovky dolarů jen za přihlášky, ačkoli je rozhodnutý pro NYU a nic s ním nehne. A určitě to nijak nesouvisí s tím, že se Bram dostal v prvním kole na Kolumbijskou, tím jsem si jistá. „To je tak boží!“ rozzáří se Taylor. „Já budu v Cambridge, jedu na Harvard. Měli bychom se sejít cestou.“ „Jo, možná,“ řekne Nick a Simon se málem utopí. „Abby, ty taky vyhlížíš školu na severovýchodě?“ zeptá se Taylor. „Ne,“ usměje se Abby. „Já se chystám na Georgijskou.“ 18

Holka mimo rytmus_CS6.indd 18

21.05.19 9:43

„Nechceš být někde poblíž Nicka?“ „To si nemůžu dovolit.“ Je trošku divné slyšet, jak tohle říká nahlas. Zvlášť proto, že půjdu na stejnou školu ze stejného důvodu. Georgijská univerzita je jediná, na kterou se hlásím. Přijali mě už před měsíci. Dostanu stipendium Zella Millera. Už je to hotovka.

Ale nikdy nevím, jak se mám cítit, když mám něco společného s Abby Susovou. Zvlášť netuším, jak si přebrat to, že spolu budeme chodit do školy. Vsadím se, že bude předstírat, že mě nezná.

Garrett se pak rozpovídá o tom, jak je Georgijský technický institut lepší než Georgijská univerzita. Je mi to jedno, ale nejspíš je dobře, že tu není Morgan. Je to zvláštní – Morgan je tak ujetá přes rovnoprávnost a společenskou spravedlnost, že by to do ní člověk neřekl, ale její rodina patří mezi ty, které už na Georgijské studují celá léta. Jsou strašně zapálení do fotbalu. Celý dům mají vyzdobený červenou a černou a obrázky buldoka, univerzitního maskota, a taky před každým zápasem grilují v parku. Nikdy celou tuhle fotbalovou mánii nepochopím. Teda, nechci to nijak shazovat, ale mě na vysoké zajímá spíš ta část s učením.

Chci přestat vnímat, ale Garrett do mě pořád reje. „Hele, mám otázku. Leah, který tři roky života jsou pro studenta Georgijský univerzity nejdelší?“ „Nechám se podat.“ „První ročník.“ „Haha.“ Garrett Laughlin. Jako vždycky.

Nakonec všichni začnou mluvit o Bramově a Garrettově zápase, co hráli minulý víkend. Nick vypadá trochu tesklivě a já se mu fakt nedivím. Ne snad, že by si už nikdy nezahrál.

Zase se vrátí na hřiště, až skončí příští týden nácviky. Ale je to na nic, když se život dál posunuje bez vás. Někdy se cítím opomenutě i tehdy, když život dál plyne i se mnou.

19

Holka mimo rytmus_CS6.indd 19

21.05.19 9:43

Zase se tu zastaví servírka, aby si vyslechla další kolo objednávek, a během dvaceti minut před sebou máme horu jídla. Simon rozjel tirádu o hře, takže mu z talíře ukradnu plátek slaniny, když zrovna nedává pozor. „A mám prostě takový špatný pocit, že se to celý rozpadne, když teď máme konečně taky orchestr a kulisy. Jako pardon, ale kulisy měly bejt hotový už před týdnem.“ Nora se na něj zamračí. „Možná by i byly, kdyby na nich dělal taky někdo jinej než já a Cal.“ „Touché,“ odpoví Garrett. „Ale když se to vezme kolem a kolem,“ ozve se Taylor, „na kulisách přece vůbec nezáleží. Jde jen o hraní.“ Nora si povzdechne a napjatě se usměje.

Chvilku prostě jen sedíme nad talíři a pak nám servírka kaž­dému přinese vlastní účet. To je od ní dost hezké. Nesnáším hromadné účty, protože se vždycky najde někdo, kdo je chce rozdělit rovným dílem – a já nechci být hnusná, ale k tomu, proč jsem si neobjednala ten sendvič za dvacet dolarů, mám důvod. Vystřídáme se u pokladny a pak vyskládáme všechna dýška na jednu hromadu na stole. A jak jinak, Garrett, který si objednal vafle s kopci posypu a polev, s párkem a bramborovými plackami, tam nechá doslova jeden dolar. Nechápu to. Dej prostě opravdové dýško. Sama přihodím pár dalších dolarů, abych to dorovnala. „Pořádný dýško za colu,“ řekne Abby a já potlačím úsměv.

Ostatní se hrnou ke dveřím, ale ona se zdržela a zapíná si kabát. „Mamka bývala servírka.“ „Je to od tebe fakt hezký.“ Pokrčím rameny a usměju se, ale rty mám tak nějak napjaté. V její společnosti se vždycky cítím divně. Prostě s ní mám nějaký problém. Tak zaprvé, nedokážu vystát takhle krásné lidi. Má oči jako Disney princezna, tmavě hnědou kůži, vlnité tmavé vlasy a opravdové lícní kosti. A taky pravý 20

Holka mimo rytmus_CS6.indd 20

21.05.19 9:43

opak syndromu věčně mrzuté tváře. Abby je vlastě takový marcipán v lidské podobě – v malých dávkách super, ale když si dá člověk moc, z té sladkosti se pozvrací.

Napůl se na mě usměje a vyrazíme ven. Taylor a její koule jsou pryč a Garrett už taky odešel na hodinu klavíru. Všichni ostatní tu jen tak postávají. Simon a Bram se drží za ruce, tak trochu, ale propletené mají jen konečky prstů. Což je asi tak maximum, co si ti dva na veřejnosti troufnou.

Na druhou stranu Nick si Abby pěkně přitáhne, jako by si snad museli vynahradit tu hodinu, kdy seděli v boxíku naproti sobě. Typické. Takže to vypadá, že se pouštíme do té scénky „zamilované párečky před Waffle Housem“. Asi bychom se s Norou taky měly začít muchlovat, abychom to nekazily.

Ale Abby se vymotá z Nickova objetí a přijde ke mně. „To je fakt krásný,“ řekne a ukáže na kryt mého mobilu. Je na něm moje skica jedné mangy – bylo to od Anny překvapení k mým letošním narozeninám. „To jsi kreslila ty, že jo?“ „Jo,“ polknu. „Díky, Abby.“ Vykulí oči, jen tak trochu, jako bych ji rozhodila tím, že jsem řekla její jméno. Asi spolu zas tak často nemluvíme. Ne mimo takové to skupinové tlachání. Už ne.

Zamrká a pak kývne. „Takže, Georgijská univerzita.“ „Je škola.“ „Jo,“ zasměje se. A najednou je samé laní oči a váhání. „Chtěla jsem se tě tak nějak zeptat…“ Někdo zatroubí a my obě vzhlédneme. Poznám Abbyino auto – tedy asi auto její mámy, ale dneska ho řídí kluk s těmi nejkrásnějšími lícními kostmi, co jsem kdy viděla – velké oči, snědá pleť, je mu trošičku přes dvacet. „Páni, brácha je doma! Měl přijet až dneska večer.“ Abby se zakření a letmo se dotkne mojí paže. „Tak jo, na tohle nesmíme zapomenout. Zejtra to dořešíme.“ O chvilku později už dává Nickovi pusu na rozloučenou.

Rychle se odvrátím a zamžourám proti slunci.

21

Holka mimo rytmus_CS6.indd 21

21.05.19 9:43

HOLKA MIMO RYTMUS Becky Albertalli Z anglického originálu Leah on the Offbeat, vydaného nakladatelstvím Balzer + Bray, an imprint of HarperCollins Publishers, v New Yorku v roce 2018, přeložila Kateřina Stupková Obálku podle originálního návrhu upravila Jana Šťastná Redigovala Tereza Nekorancová Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici YOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 754. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Holka mimo rytmus_CS6.indd 272

21.05.19 9:43