Diář od Báry Nesvadbové 2019
Diář od Báry Nesvadbové na rok 2019 Copyright© Barbara Nesvadbová Illustrations © Iva Skřivánková, 2018 Design a sazba Marie Štumpfová Odpovědná redaktorka Veronika Šafářová Počet stran 176 Vydala Euromedia Group, a.s. Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel: 295 536 111 objednávky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz EAN 8594051531313
„Jsem feministka. Ženou jsem už hodně dlouho, proto by bylo hloupé, nestát na svojí straně.“
Maya Angelou
leden
únor
1
Út
1
Pá
2
St
2
So
3
Čt
3
Ne
4
Pá
4
Po
5
So
5
Út
6
Ne
6
St
7
Po
7
Čt
8
Út
8
Pá
9
St
9
So
10 Čt
10 Ne
11
Pá
11
12
So
12 Út
13
Po
Ne
13 St
14 Po
14 Čt
15
Út
15 Pá
16 St
16 So
17
Čt
17 Ne
18 Pá
18 Po
19 So
19 Út
20 Ne
20 St
21
Po
21 Čt
22 Út
22 Pá
23 St
23 So
24 Čt
24 Ne
25 Pá
25 Po
26 So
26 Út
27 Ne
27 St
28 Po
28 Čt
29 Út 30 St 31
Čt
Čest?
VÍRA?
Pákistán Devadesát procent žen čelí násilí v rodině, v rurálních oblastech dochází stále ještě, byť výjimečně k trestu ukamenováním. Za manželovy zločiny bývá hromadně znásilněna jeho žena, ročně zemře na tisíc žen „vraždou ze cti“.
Saúdská Arábie Takřka pro každý úkon – cestu, studium, lékařský zákrok, právní či bankovní transakci potřebuje žena povolení svého opatrovníka (manžela, otce, bratra), pokud se vzepře, tresty bývají převelice tvrdé, výjimkou není ani „zmizení“.
Právo?
RODINA?
Afghánistán Zoufalá bída, cílené násilí, takřka žádná ekonomická práva, polovina nevěst je mladších šestnácti let, každou půlhodinu zemře jedna žena v důsledku špatného zdravotnictví a nízkého věku rodičky. Afghánské ženy se dožívají nejnižšího věku vůbec – průměr dožití je čtyřicet pět let, proti světovému průměru, který je sedmdesát tři.
Tradice?
Mali Každá desátá žena zemře během těhotenství či porodu. Obřízka dívčích genitálií je pro každou čtrnáctiletou takřka pravidlem.
Irák Ženy bývají zcela v područí své rodiny, převážně partnera. Nemohou samy vydělávat, rodiče mají strach posílat dcery do škol, úzkost plodí převelice častá beztrestná znásilnění. Pravidlem jsou nucená manželství, bití i „vraždy ze cti“.
DESPEKT?
Kongo Muž je v praktickém ohledu vždy nadřazen ženě, ozbrojené konflikty v zemi doprovází masivní znásilňování, na kterém se podílí jak vládní ozbrojené složky, tak rebelské skupiny. OSN označilo Kongo jako hlavní místo světa sexuálního násilí. Dochází ke skupinovému znásilňování starých žen i malých holčiček. Vojáci a rebelové připomínají nespoutané tlupy bez zrnka morálky, či cti.
Štěstí, že jsme se nenarodily tam…
prosinec—leden
31 1 2 3
Silvestr
Den obnovy samostatného českého státu
Karina / Vasil
Radmila / Radomil
Litovala jste někdy, že jste ženou?
Diana
Dalimil
Tři králové 1412 – Johanka z Arku, spolupatronka Francie, „Mé hlasy byly od Boha.“
4 5 6 poznámky
leden
7 8 9 10
Vilma
Čestmír
Vladan / Vladana 1908 – Simone de Beauvoir, filozofka „Žena brzy pozná, že erotická přitažlivost je její nejslabší zbraní, otupí se zvykem.“
Břetislav
Jak se bráníte harassmentu?
Bohdana
Pravoslav
Edita / Leontýna
11 12 13 poznámky
leden
14 15 16 17
Radovan / Radovana
Alice
Ctirad 1933 – Susan Sontag, spisovatelka „Příčetnost je pohodlná lež.“ „Susan, jestli budeš pořád jen ležet v knížkách, nikdy se nevdáš.“
Drahoslav
Kde je pro vás osobně hranice mezi nevinným komplimentem a nepříjemným obtěžováním?
Vladislav / Vladislava
Doubravka / Fabián
Ilona / Sebastián
18 19 20 poznámky
leden
21 22 23 24
Běla
Slavomír / Slavomíra
Zdeněk
Milena
Komu nejvíc ublížilo ME TOO? A pomohla ta kampaň někomu?
Miloš 1892 – Marina Cvětajevová, básnířka, spsovatelka „Spravedlnost je vlak, který má bohužel zpoždění.“
Zora
Ingrid
25 26 27 poznámky
leden—únor
28 29 30 31
Otýlie / Manfréd
Zdislava
Robin / Erna
Marika 1785 – Magdalena Dobromila Rettigová, kuchařka „Co si kdo navaří, to si má také sníst.“
Bála jste se někdy nějakého muže?
Hynek / Jasmína
Nela / Hromnice 1929 – Věra Chytilová, filmová režisérka „Ženský úděl je mnohem těžší. I v okamžicích, kdy jste v jiném stavu, kdy už vůbec nemůžete, musíte nějak fungovat.“
Blažej
1 2 3 poznámky
Co je pro vás největší bezpráví, kterému ženy čelí (celosvětově)? Porušování práva na spravedlivou mzdu. Jev společný silným ekonomikám i zemím rozvojovým, napříč všemi kontinenty. Kdo je pro vás historická hrdinka? Česká a uherská královna Marie Terezie či anglická královna Alžběta I. V které zemi byste opravdu nechtěla být ženou? V zemích střední Afriky, jako jsou Středoafrická republika či Kongo, ale ani v západoafrické Nigérii, a to i přesto, že Afriku jako kontinent jsem si na svých cestách zamilovala. Politická nestabilita spojená s násilím, vysoké procento negramotnosti, nízká úroveň zdravotnictví, zažité rituály, to jsou samy o sobě faktory, které znesnadňují, ne-li vylučují citelnější posun k alespoň elementární obecné akceptaci práv žen. Co je pro vás mezníkem ženské emancipace? Jednoznačně volební právo pro ženy spojené s právem na obsazování veřejných úřadů. Země, které ho zavedly jako jedny z prvních, jsou dnes hodnoceny na špičce ve faktickém naplňování rovnosti práv obou pohlaví. Kdy jste toužila být kluk? Nikdy.
Jak bude vypadat rodina roku 2060? Upřímně nevím. Je možné, že bude většinově naplňovat klasickou definici spočívající v tradičním spojení rodičů a dětí s rozdělením mužské a ženské role. Ale také je možné, že se posune do podoby širšího sociálního společenství, které plní své společenské role, ale již nemá svůj základ v obou rodičích, kdy děti budou procházet několika rodinnými uspořádáními podle toho, jak budou rodiče měnit partnery. Nebo začneme rodinu ztotožňovat s pojmem společná domácnost? Věřím však i do budoucna v sílu pokrevních vztahů, ať již bude toto společenství označováno jakkoli. Zklamalo vás někdy ženské přátelství? Ne, ale stejně tak mě nezklamalo ani to mužské. Co nejhloupějšího jste kdy udělala pro muže, kterého jste osudově milovala? Dokazovala mu, že řadu věcí svedu lépe než on. Opravdu jsou ženy stále ještě „slabší pohlaví“? Pokud budeme srovnávat, kolik zvednou v nadhozu, pak prokazatelně ano, ale myslím, že tohle ženy vůbec netrápí. Některá srovnávání patří do kategorie zbytečných.
Lenka Bradáčová vrchní státní zástupkyně
O peníze jde až v poslední řadě? Než se dostaneme ke krizi bílého muže a k záchranným sítím pro zbytky maskulinity, mohli bychom v rámci rovnoprávnosti dotáhnout pracovní ohodnocení. Což?
Dlouhodobě pracuji s mnoha módními značkami, které podporují náš fond Be Charity. Nedávno šperkařství Gismondi postovali fotku z autogramiády a mezi ohlasy zaznělo: „Krásný prsten, ona je chytrá, to ne že ne, ale na mne až příliš velká feministka.“ Hodná majitelka Gismondi Naďa mne hájila, jak mateřská a pečující jsem. Bizar. Jaká paradigmata o obrazu ženy máme stále v hlavě? Chvilku jsem chtěla napsat do diskuse, zda ona píšící dáma opovrhuje vlastním volebním právem, občankou, řidičákem, vysokoškolským diplomem či profesí. Protože jestli ne, jestli výše zmíněné k životu potřebuje, pak feministkou jistě je. I když třebas sama nechce. Pochopitelně jsem se na to pak vykašlala, moje submisivní a pečující povaha nesnáší konflikty. Zajímalo by mne, kde feminismus získal tak protivnou pověst. Hlásit se k tomuto hnutí takřka hraničí s členstvím v nějakém hodně obskurním čarodějnickém spolku. V rámci „Kopu za kluky, jsou to moji kamarádi“ jsou i velice schopné podnikatelky, samy zaměstnávající de-
sítky mužů, ženy, které reálně mají muže v domácnosti, ochotny k hádce, že ony jistě ne, ony emancipaci nepotřebují, k feminismu se nepřihlásí. Snad jedině na mučidlech. Pevně doufám, že averzi k mužům mi nikdo nepřišije. Muži jsou moji nejbližší přátelé i spolupracovníci. A pár (přesně dva, takže pár) jsem milovala tolik, že vzpomínka dodnes palčivě bolí. Žiji podle teze „jednej lokálně, vnímej globálně“. Nicméně ani s největším úsilím moje participace na zlepšení života dívek kupříkladu v Kongu nebude příliš znatelná. Co však akcentovat můžu, je situace v zemi, kde bydlím, platím daně a vychovávám vlastní dítě. Být feministkou pro mne rozhodně neznamená muže negovat, odmítnout uvařit večeři a zahodit pěkné krajkové prádlo. Naopak baví mne jak boeuf bourguignon, tak Agent Provocateur. A osobně jsem vlastně ani žádnou radikální feministku, která by muže negovala a za svá práva bojovala extremisticky, nepotkala. O pálení podprsenek vím jen ze školy. A v hloubce duše je mi vlastně
jakýkoli -ismus děsně protivný. Nicméně některá fakta zanedbatelná prostě nejsou. Statistický úřad Eurostat ve svém přehledu uvedl, že Češky jsou na tom s platem nižším o dvacet dva procent v celé Evropě kromě Estonek nejhůře. Vysokoškolsky vzdělané ženy vydělávají v průměru o patnáct tisíc měsíčně méně než muži s identickou vysokou školou. Přitom nařízení ministerstva ochrany práce a sociálních věcí z roku 1945 mzdové a platové zrovnoprávnění žen uzákonilo. Jen papír? Nelze opomenout , že na hranici chudoby v naší krásné zemi žije třetina samoživitelek a více než čtvrtina seniorek. Když se zamýšlím nad rodinou, pak mementem je pro mne rozhodnutí ústavního soudu pro právo na střídavou péči. Jakkoli bolestný a pro srdce kteréhokoli dítěte těžký rozchod rodičů musí být, pak přenášet každý týden šaty, boty a medvídka z místa na místo hezkou představou není. Nicméně, když už mu slavný soud přiřkne uspořádání půl na půl, jak k tomu pak přijde maminka, která například obětovala na tři roky praxi operatérky na chirurgii, tzn. už se nikdy k původní kariéře nevrátila, její příjem značně poklesl, takzvaně se obětovala pro rodinu a v endefektu jí zůstaly jen ty pomyslné oči pro pláč? Jak? Mrzí mne, že právě v oblasti rodinné, v kontextu soužití, současná středoevropská společnost pozbývá tabu i víry. Ba i paradigmat uspořádání. Ale tahle až extrémní svoboda stále plodí nespravedlnost. Říkat „otcovská dovolená“ nově schválenému týdnu volna mi přijde spíše jako nemístný vtip.
A nezapomeňme ještě ta zcela vážně míněná prohlášení ze soudní síně: „Vždyť jsem ji celou dobu živil.“ Generace mužů, kteří mne obklopují, vyrůstali vedle nesmírně emancipovaných matek. Za mého dětství ani nic jiného neexistovalo. Každá máma mého spolužáka chodila do práce a v pozdním odpoledni dávala tu pomyslnou „druhou směnu“. Není divu, že dcery těchto ve čtyřiceti sedřených maminek dnes často rády přivítají platinovou kartu a vidinu nicnedělání. Jen jak moc vyžaduje svoboda odpovědnost, identicky ji vyžaduje ji i nesvoboda. Vlastnímu rozhodnutí a osobním činům ještě nikdo nikdy neutekl. A důsledky onoho života po vzoru Američanek doby předválečné s sebou nesou už leckteré memento. Příjemným faktem současného života v rámci střední Evropy je eventualita volby. Nehlasuji pro kvóty. Nemyslím, že bychom je potřebovali. Vnímám možnost aspirovat do kterékoli práce jako otevřenou, a pokud se budoucí zaměstnavatel bude obávat porodu či chřipek dětí, pak patří spíš do minulého století. Co mi však přijde jako dobrý nápad, je reaiizace onoho ustanovení z pětačtyřicátého – práva na stejnou mzdu. Šokující realitou totiž je, že na zeměkouli širé neexistuje jediná země, kde by ženy veškerých věkových skupin vydělávaly více než muži. Světové ekonomické fórum uvedlo, že rozdíly se vyrovnají, pokud vývoj bude pokračovat lineárně, až za dvě stě sedmnáct let. Tak v této oblasti bych zásah uvítala. Už kvůli vlastní dceři.
Barbara Nesvadbová
srpen—září
26 27 28 29
Luděk / Luď ka
Otakar
Augustýn
Evelína
Umíte lhát?
Vladěna
Pavlína 1879 – Alma Mahler, autorka memoárové literatury „A vždycky budu muset lhát…“
Linda / Samuel
30 31 1 poznámky
Co je pro vás největší bezpráví, kterému ženy čelí (celosvětově)? Podceňování... nejen od mužů, ale i v práci a v odměňování. Kdo je pro vás historická hrdinka? Mám ráda svou patronku Maří Magdalénu. V které zemi byste opravdu nechtěla být ženou? V takové, kde je povoleno pokořit a trestat ženy fyzicky.
Zklamalo vás někdy ženské přátelství? Ano. Co nejhloupějšího jste kdy udělala pro muže, kterého jste osudově milovala? Uvěřila jsem mu, když tvrdil, že je zdráv. Opravdu jsou ženy stále ještě „slabší pohlaví“? Řekla bych to jinak. Myslím, že ženy jsou pořád ještě ženami...
Co je pro vás mezníkem ženské emancipace? Jakékoli násilí a jakékoli znevýhodnění ženy ve věcech práva. Kdy jste toužila být kluk? Nepamatuju si. Jak bude vypadat rodina roku 2060? Rodina bude zase rodina, proměňovat se bude způsob její existence. Vlivem prudkých klimatických změn, bující elektroniky a vzájemného prorůstání kultur.
Magdalena Dietlová novinářka
„Pokud se řídíte všemi pravidly, přicházíte o veškerou zábavu.“
Katharine Hepburn
„Úspěch je dostat to, co chcete. Štěstí je chtít to, co dostáváte.“
Ingrid Bergman
„Především buďte hrdinkami, a ne oběťmi svého života.“
Nora Ephron
„Nechci, aby ostatní lidé rozhodovali o tom, kdo jsem. Chci si to rozhodnout sama.“
Emma Watson
„Díky tomu, že párkrát prohrajete, si uvědomíte, jak obtížné je vyhrát.“
Steffi Graf
„Ženami se nerodíme, ženami se stáváme.“
Simone de Beauvoir