0040412

(3)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 3

2. 10. 2018 9:55:48

© Ivan Karas, 2018 Illustrations © Josef Quis, 2018 ISBN 978-80-7549-990-5

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 4

2. 10. 2018 9:55:49

Jak přišla velká voda

A

bylo zase horké léto, obloha jako vymetená, několik dní už ani nekáplo, jen vzduch se v horku tetelil. Jednou takhle po ránu

se Třasořitka protáhl, otevřel dveře chaloupky, že vyběhne ven na sluníčko a… „žbluňk!“. Hned na prahu stál po kotníky ve vodě.

A zatímco nevěřícně koukal na to nadělení, od lesa se k nim brodila (5)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 5

2. 10. 2018 9:55:49

Monča s kozou Lízou. Louka celá pod vodou, kůzlata ji měla až po břicha a tenké nohy se jim bořily do bláta, sotva je vytáhla.

A Monča už z dálky haleká: „Co se to tady děje? Kde se vzala všechna ta voda, když všechno okolo je na troud suché?“ „No, to bychom taky rádi věděli,“ odpověděl jí Kulíšek. „Asi se potok za naší chaloupkou vylil z břehů, ale kde se v něm zčistajasna vzalo tolik vody?“ „No jo,“ povzdechl si Třasořitka, „ale jestli to takhle půjde ještě chvilku, tak nám ta velká voda chaloupku odnese!“ Vtom se Kulíšek plácnul rukou do čela a povídá: „A co jestli má nahoře na potoce bobr Čenda protrženou hráz? To bychom tedy byli v pěkné šlamastyce! To se musí honem vyšetřit. Jdeme!“ zavelel rázně. „Jdu s vámi,“ na to Monika.

Lízu i s kůzlaty nechala na stráni

(6)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 6

2. 10. 2018 9:55:50

pod lesem, kam voda ještě nedosáhla, však ony se neztratí. Jen proutěný košíček s nasbíranými bylinami si vzala s sebou, aby jí neuplaval po proudu. Čvachtalo jim pod nohama, Monča si i sukýnku pěkně vykasala, to aby si ji vodou nezmáčela, ale že bylo teplo, nic si z toho nedělali, hlavně aby už tam byli.

K Čendovi to nebylo daleko a sotva dorazili, viděli, že na hrázi panuje čilý ruch. Což o to, bobří hráz byla bytelná a nepovolila, ale naplněná až po okraj a přetékala. A Čenda spravoval a proplétal, ale pomalu už neměl čím, všechny tenké kmínky v okolí už ukousal.

Však už ho taky od samého hlodání pěkně bolely zuby, tváře měl ovázané šátkem s obkladem z léčivého puškvorce, aby srazil horkost. A malí bobříci, co se na jaře narodili, uštipovali rákosová stébla a pomáhali mu hráz vyztužit, co jim jejich síly stačily. „No tak, nestůjte tady s otevřenou pusou!“ houknul na ně Čenda. „Tady mi nejste nic platní, běžte se raději podívat, co se děje nahoře na rybníce, nebo nás to spláchne všechny až do moře.“ A do těch tří jako když střelí do vrabců. Když doběhli k rybníku, hned jim bylo jasné, kolik uhodilo. Na dubové větvi nad hladinou tam seděl vodník Lukáš a brečel a brečel. A brečel tak, že voda v rybníce šla vrchem přes hráz i stavidlo. „Co tady bulíš, vodnickej?“ zeptal se Kulíšek. „Jestli hned nepřestaneš, odnese nám velká voda naši chaloupku!“ přidal se Třasořitka. „A Čendovi hráz i s jeho bobřím hradem.“ (7)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 7

2. 10. 2018 9:55:50

„V-vám se to ř-řekne,“ zavzlykal vodník. „Ale vyhasla mi moje vodnická f-faj a a to je ten malér. Přes tři sta let mi nevyhasla a teď tohle. To já teď ani nemůžu domů do rybníka.“ „A pročpak bys nemohl?“ založila si Monča ruce v bok a přísně se na něj podívala. „Tobě je úplně jedno, že bobří hráz už hrozí protržením? A že zvířátka na loukách podél břehů musejí utíkat? A že se v trávě utopí spousta broučků, kteří nestačí uletět?“ „Jo? A jak si zatopím v kamnech, abych se ve studené vodě ohřál a uvařil rybí polívku? Když pod vodou nevykřešu jinak ani jiskřičku. A nemluvě o tom, že jsem pro smích všem sumcům, kaprům i ploticím. A ty to na mě vyslepičí v celém povodí.“ A zase začal ronit slzy. „Tak a dost!“ dupnul si Kulíšek. „Takovej starej zkušenej vodník a neumíš si poradit s takovou prkotinou? Tak když neumíš, od čeho máš kamarády? Stačilo snad poslat po proudu nějakou čudlu se vzkazem a ne hned na nás posílat takovou vlnu.“ A pak zavelel: „Třasořitko, poohlídni se kolem po nějakých křemíncích, a ty, Lukáši, koukej už slézt z toho stromu a nastav faj u.

Vykřešeme pár jisker a bude zase dobře, no ne?“ „Nikam nechoď, Třasořitko,“ mávl rukou vodník. „Křemínků tady mám plnou kapsu a pěkně lesklých. Ale tu faj u mám prázdnou, nějak jsem se zamyslel… a došel mi vodnickej tabák.“ A na důkaz vytáhl z kapsy pytlík. Otočil ho vzhůru nohama, ale nevypadlo ani smítko.

(8)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 8

2. 10. 2018 9:55:50

(9)

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 9

2. 10. 2018 9:55:50

„Tak to se tedy zamysli ještě jednou a pořádně. Snad jsi, ty trumpeto vodnická, aspoň nezapomněl, co do takového poctivého vodnického tabáku patří?“ ujal se slova pro změnu Třasořitka. „No to ne, základ je dobře vysušené, jemně drcené dubové listí. To aby měl tabák tu správnou sílu,“ na to Lukáš. „Jejda, a ty ho máš tady na hrázi málo?“ kroutí udiveně hlavou Třasořitka. „Za chvilku ti ho nadrtím, co budeš chtít!“ „Jenže to není všechno.

( 10 )

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 10

2. 10. 2018 9:55:51

Taky trochu mateřídoušky na zjemnění, aby té síly zase nebylo moc…“ „A tu mám já tuhle v košíčku!“ ani nenechala Monča Lukáše domluvit. „Sbírala jsem si cestou léčivé bylinky, co teď zrovna kvetou, už mi taky docházejí.“ „No a ještě zbývá ždibec puškvorcového kořene pro vůni. Aby mi to v kuchyni nepáchlo rybinou a bahnem. Jenže ten mi tu všechen na jaře ukousaly ondatry a natahaly si ho do hnízda,“ povídá smutně Lukáš.

Všichni tři se zamysleli, co jako teď, ale vtom to Kulíškovi došlo.

Hvízdnul na prsty tak silně, že to nemohl přeslechnout ani Čenda s ušima ovázanýma šátkem a za chviličku už se štrachal z potoka na hráz ke stavidlu. „Co je? Co se děje?“ povídá celý udýchaný. „Neptej se,“ na to Kulíšek a než se Čenda nadál, rozvázal mu šátek s obkladem. „Tebe bolí čelisti od hlodání a hráz máš stejně jako cedník, zatím tady Lukášovi stačí troška do faj y a budete mít po starostech oba.

Tak mu tady nahlodej hromádku a pěkně najemno.“ ( 11 )

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 11

2. 10. 2018 9:55:51

No to byl samozřejmě pro Čendu úkol snadný. Než se nadáli, smíchal Kulíšek dubové listí s puškvorcem, k tomu špetku mateřídoušky, nacpal Lukášovi faj u a ještě mu naplnil pytlík. To aby měl do zásoby, kdyby se zase zamyslel. A Třasořitka už měl připravené křemínky, stačilo jednou křísnout, Lukáš zabafal a už se kolem linula vůně z vodnické faj y.

Mezitím už začala v rybníce opadat voda. Lukáš od samé radosti skočil šipku ze stavidla, vynořil se a zavolal: „Díky, kamarádi!“ A pak už se nad ním zavřela hladina, nejspíš už měl hlad na tu rybí polívku.

Ostatní se vydali zpátky k domovu a ještě z dálky slyšeli koncert, který od samé radosti spustily žáby v rákosí.

A sluníčko, aby nezůstalo pozadu, se do toho řádně opřelo, aby louky a břehy rychleji vysychaly.

( 12 )

Zlom_Jak se kouli snehulaci_final.indd 12

2. 10. 2018 9:55:52