0040389

Napsal a nakreslil

ONDŘ EJ SEKOR A

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 5

21.08.19 11:15

TRAMPOTY BROUKA PYTLÍKA

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 7

21.08.19 11:15

JAK SI BROUČEK TONÍČEK PLETL BUBEN S KLARINETEM

„Tram taramta, tram taramta, bum, bum, bumbumbum! Neběhej mi do cesty a zůstaň vzadu!“ „Trííí, dríí, kulili kulili!“ „Ticho, kdo to tak divně dělá klarinet?“ „Prosím, Toníček!“ žalovaly tenké hlásky.

Vtom se všichni zarazili. Byla to dlouhá řada broučků, každý měl na hlavně papírovou čepici, u pusy držel slámku jako nějakou trumpetu a všichni koukali s vykulenýma očima na velikého brouka, který jim dělal kapelníka a rozčiloval se:

(9)

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 9

21.08.19 11:15

„Ty hloupý broučku, když chceš dělat klarinet, tak to musíš spustit jinak. Takhle: ‚Tůdli, důdli, máálo nůdlí.‘ Tak přece hraje klarinet!“ Milý brouček nafoukl pusu a spustil na slámku, ale spletl se. Hrál: „Tůdli, důdli, hrrrnec nůdlí!“ „Dost, dost, dost! Budeš raději dělat buben!“ řekl veliký brouk. „Vždyť ty všechno zmotáš! Ty bys nám s těmi nudlemi dal!“ a vzal broučkovi slámku a dal mu místo toho hrníček. „Na ten si bubnuj! Koukej, takhle: ‚Hrrrrr – hrrrrr – hrníček, hrrrrr – hrrrrr – Toníček!‘ Tak vidíš!“ Ach, to se to všem líbilo! Ten veliký brouk si uměl pěkně hrát! A hned spustili celou kapelu: „Dzin, dzin, dratata!“ a Toníček do toho mlátil na hrníček, až to hřmělo blízkým lesem.

Veliký brouk s papírovou čepicí a s velikým chocholem šel vpředu, rozháněl se kapelnickou holí a za ním šla celá kapela malinkých broučků.

PROČ POTEMNÍK NEUTRHL BROUČKU TONÍČKOVI HLAVU

„To je ale blázen, ten Pytlík,“ řekla tlustá tetka Majka, když viděla tu komedii. „Že se nestydí, takový dospělý brouk, a hraje si jako malé dítě!“ hubovala jedna nažloutlá mandelinka.

( 10 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 10

21.08.19 11:15

„A vůbec by se to nemělo bůhvíjakým hastrošům dovolit, dělat takový rámus!“ zahučel černý brouk Potemník, který se probudil v díře.

Nu, a teď se vlastně ta hloupost začala.

Velký brouk, ten bláznivý brouk Pytlík, nechal muziku muzikou a začal si hned hrát s malými broučky na vojáky. „Ha, broučci a broučata,“ zavolal a ukázal broučkům na Potemníka jako nějaký vojevůdce: „Tam je černý nepřítel, do něho!“ A hned si zaveršoval: „Chyťte pušky, kulomety, zamiřte hned do poplety!“ To se ví, broučci byli hned pro, vzali své slámky, na které předtím troubili, namířili jimi na Potemníka jako puškami a dělali, jako by stříleli: „Bác, bác, bác!“ Samozřejmě jen tak pusou. „A teď hurá!“ vykřikl veliký brouk a vrhl se proti Potemníkovi. Broučci za ním, a jak byli rozjaření,

( 11 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 11

21.08.19 11:15

začali slámkami bušit do Potemníka. Toníček s hrníčkem také a říkal si: „Bum, bum, hrníček, to tě tluče Toníček!“ a tloukl Potemníka hrníčkem do hlavy, jako by se nechumelilo!

Co vám mám povídat, to vám byla mela! Ještě štěstí, že tam byli ostatní broučci, kteří se do toho dali, odtrhli honem malé broučky se slámkami, Toníčka schovali pod kamínek a Pytlíka rychle vyhodili.

Jinak nevím, co by byl Potemník udělal. Vždyť křičel, že Toníčkovi utrhne hlavu a z Pytlíka že udělá píseček do zahrádky. „Pane Potemníku, na mou duši, že vám toho Pytlíka chytíme, a to pak uvidíte, jak mu vycinkáme!“ chlácholili všichni Potemníka.

Ba dokonce se k tomu namanul i jeden přihlouplý Chroust, který to bral vážně a hned se začal nabízet, že opravdu Pytlíka polapí. „Já se za ním rozletím a to pak uvidíte!“ a chtěl se hned rozletět.

Ale to víte, než se Chroust rozletí… Pořád roztahoval křídla, stahoval, roztahoval,

( 12 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 12

21.08.19 11:15

sta­ho­val, roztahoval… stahoval… až z toho Potemník usnul jako malé děťátko. „Tak já tedy nepoletím, když nechcete!“ řekl Chroust, když Potemník začal chrápat. A odešel Pytlíka hledat pěšky.

JAK PYTLÍK VYHÁNĚL STRAŠIDLA, KTERÁ VOLALA „MAMÍÍÍ!“

Ach, Chrouste, Chrouste, kam jsi šel hledat Pytlíka?

Ty jdeš kamsi k řece a Pytlík je přece stále ještě tu, nikam neutekl, vždyť byl schovaný za kamínkem a teď šťourá pod něj a vytahuje ukrytého Toníčka.

Už ho vytáhl, ale Toníček je bledý jako stěna a třese se jako osika. „Poslyšte, strýčku,“ šeptá, „mně se zdá, že pod tím kamenem straší!“ „Hu, cože? Co to povídáš, Toníčku?“ „Na mou duši, strýčku, straší tam, a moc!“ „Pro pána krále, a ty jsi tam něco viděl?“ „Ne, neviděl, strýčku, ale slyšel. To vám bylo naříkání a bědování, já myslím, že to bylo jistě strašidlo!“ Skutečně, zpod kamene vycházel tenounký, úpěnlivý zvuk. Znělo to jako: „Mamííí, mamííí!“

( 13 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 13

21.08.19 11:15

„Toníčku, Toníčku!“ vykřikl Pytlík odhodlaně, „velká chvíle nastala, uvidíš, jak se teď Pytlík vyznamená!“ a táhl Toníčka za sebou pod kamínek. „To neznáš Pytlíka, ten se ničeho nebojí!“ A zase to znělo jako: „Mamííí, mamííí!“ Najednou Pytlík něco nahmátl a ono to zapištělo. „Už ho mám, už mám strašidlo!“ vykřikl a chytil to za nohu.

Toníček honem utíkal ven a křičel na celé kolo: „Pojďte séééém, Pytlík chytil strašidlóóóó!“ Pytlík to táhl ke vchodu. Bylo to černé jako bota a ještě po cestě to křičelo: „Mamííí, mamííí!“ Ale Pytlík neznal slitování. „Nic, strašidla se tu netrpí, to by tak hrálo!“ a vyhodil to ven.

Ach, bylo tam toho ještě víc. „Mamííí, mamííí,“ křičelo to pořád. Ale Pytlík bral jednoho po druhém a tak vám jich vyházel na trávník osm. A pak vylezl ve vší slávě sám. „To koukáte, jelimánkové, jak dovede Pytlík se strašidly zatočit!“ řekl vítězoslavně, když viděl, že kolem kamínku už je velký shon.

( 14 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 14

21.08.19 11:15

Ba, až moc velký shon tam byl. Stálo tam plno rozhořčených broučků, jedni drželi plačící strašidýlka za ruce a druzí se pustili zhurta do Pytlíka. „Prosím vás, strejdo, proč nedáte těm malým cvrčkům pokoj? Copak se to sluší, takhle je vyhazovat z pelíšku?“ Propánakrále, tak ona to nebyla žádná strašidla!

Vždyť to byli mladí cvrčci! Pytlíku, Pytlíku, tys to zmotal!

CO SE VŠECHNO DĚLÁ, ABY DĚTIČKY NEPLAKALY

Opravdu, byli to malí cvrčkové, kterých bývá v létě pod kameny až hrůza. A báli se, chuděrky malé, proto tak křičeli to své mamííí. „Teď byste je měl, strejdo, aspoň trochu rozveselit!“ spustili na Pytlíka broučci. „Ať to nějak napravíte!“ Byla to pravda. Je-li Pytlík jenom trochu dobrák, tak opravdu pro cvrčky něco udělá. „Tak jo!“ vzdychl Pytlík za chvíli. „Proč ne, to já rád. Chcete, dětičky, já vám budu dělat koníčka!“ nabídl se, hned klekl a vzal dva cvrčíčky na záda a chodil s nimi jako

( 15 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 15

21.08.19 11:15

kůň. „Hop, hop,“ říkal cvrčíčkům do taktu, „hop, hop,“ chodil mezi kamínky, až cvrčíčci radostí tleskali rukama.

Ale najednou se Pytlík zarazil. „Caparti, víte co? Já mám nápad! Uděláme to jako v cirkuse.

Celé představení!“ Postavil cvrčky do řady za sebou a začal běhat dokolečka jako cirkusový kůň. Jeden cvrček se roz­běhl a vyskočil mu na záda. Postavil se, za chvíli tam za něj skočil druhý, pak za něj třetí, jako krasojezdci v cirkuse, za něj čtvrtý a teď začali shromáždění brouci tleskat, malá broučata začala hrát na slámky jako cirkusová hudba, jedna můra do toho začala dělat šaška a za chvíli uháněl Pytlík už se všemi osmi cvrčky na zádech.

Nadšení neznalo mezí. Pak si dokonce někdo mezi nimi vzpomněl, že v pořádném cirkuse by měli být také sloni. Tak začal křičet: „My chceme slonýýý! My chceme slonýýý!“ A ostatní obecenstvo spustilo s ním: „My chceme vidět slonýýý, my chceme vidět slonýýý!“ „Jo, ještě vám budu dělat slona!“ řekl Pytlík, zastavil se a sešoupl cvrčky na zem. „Něco jiného ale udělám,

( 16 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 16

21.08.19 11:15

svezu malé cvrčky na vozíčku!“ prohlásil slavnostně.

A vytáhl, pámbu ví, odkud to vzal, malý vozíček se čtyřmi koly. „Jééé!“ zvolali všichni s údivem, protože, jak tu byli, nikdo nic podobného nikdy neviděl.

Tu se však malí cvrčci rozplakali: „My – my – my do toho nepůjdeme, my se bojíme!“ A už zase brečeli na celé kolo a volali: „Mamííí, mamííí!“ „Neplačte, dětičky, to je přece legrace, Pytlík vám ukáže, jak se na tom jezdí. Kdo chce tahat?“ Přihlásila se jedna velká bzučivá moucha, že chce tahat. „Jedeš, ty opice! Ty bys tomu dala! Lítala bys s tím jako blázen!“ vyhodil ji Pytlík. „Já potřebuju nějaké hodně malé koně!“ „Prosím, tak my bychom třeba tahali,“ ozval se někdo tenkým hláskem. Všichni se udiveně rozhlíželi, kdo to může být, až se najednou pod jejich nohama vymotali dva malincí broučci se žlutými krovkami, sotva je bylo vidět, nebyli větší než blechy, a že by tedy tahali. „Tak, bon, bon, mrňouskové!“ jásal Pytlík, „s vámi to bude prima! Vy aspoň daleko neutečete! Tak, cvrčci, podívejte se, jak se to vozí, vždyť to nic není, nebojte se!“ a vlezl do vozíčku. Sotva se tam vešel.

Malí broučci na sebe mrkli a zapřahali se. „Tak napřed hodně pomalu?“ ptali se Pytlíka.

( 17 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 17

21.08.19 11:15

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 18

21.08.19 11:15

„Neptejte se hloupě, trpaslíci, jako byste dovedli také běhat rychle, vy kratinožkové! Budete rádi, poběžíte-li rychleji než šnek. Tak alou!“ Broučci na sebe znovu mrkli a „Teď!“ zapištěli a – hůůůůůůů, vozík s Pytlíkem se rozjel jako bouře a hůůůůůůů, vyletěl dopředu jako blesk. „Pomóóóóc!“ křičel Pytlík a držel se, aby nesletěl.

Spřežení se řítilo šílenou rychlostí, že nebylo ani možné počítat kilometry, jinak by z toho byl světový rekord.

Docela samozřejmě. Vždyť ti malí broučci, to byli dřepčíci, skákači, nejrychlejší skokani broučího světa, a letěli jako divocí.

Na jedné cestě, kde byla zakázaná rychlá jízda, si chtěli strážníci zapsat jejich číslo. Štěstí, že žádné neměli.

A štěstí vůbec, že zmizeli. Protože tím řevem, který brouci kolem cirkusu ztropili, se zase probudil Potemník a chtěl Pytlíka hrozným způsobem ztrestat.

CO CHTĚL POTEMNÍK VŠECHNO PYTLÍKOVI UDĚLAT A CO UVIDÍTE

Víte, děti, já bych si na Pytlíkově místě nebyl s Potemníkem nic začínal. Brouk Potemník je sice dobrák od kosti, také jeho dětičky, které žijí jako mouční červi

( 19 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 19

21.08.19 11:15

v mouce, jsou dobré od kosti – proto se dávají papat ptáčkům v klecích –, ale rozzlobit nebo ve dne vzbudit se Potemník nesmí. „Až já ho chytím,“ nadával, „já ho položím na záda, že se nebude moct do smrti obrátit na nohy, já mu ukousnu tykadla, já mu svážu dohromady křídla, já mu udělám z každé nohy dvě, já ho hodím slepicím…“ Vtom se za ním ozvalo: „Ko – ko – ko – ko – ko – ko – ko…“ „Pro pánečka, slepice!“ polekal se Potemník a rychle se schoval, aby ho nesežrala. Ale nebyla to slepice, byla to koktavá bába Krtonožka. „Ko-ko-ko-koho hledáte?“ ptala se. „To-to-to-toho Pytlíka?“ A když jí Potemník řekl, že ano, ona honem, že tedy o-o-o-ona mu pomůže hledat.

Byla to náramně silná paní, měla nad zemí krámek se žížalím masem a Pytlík jí tím rámusem odehnal všechny zákazníky. „Te-te-te-ten si to ode mne nahrabe!“ hrozila

( 20 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 20

21.08.19 11:15

velkýma rukama, které vypadaly jako krtčí tlapy, „je-je-je-jen co ho chytíme!“ Tak si plácli, domluvili se, že budou Pytlíka honit společně, aby jim nebylo smutno, a vydali se za ním. Potemník ještě jen, že si vezme na cestu deštník. A vzal si. Takový červený, puntíčkovaný.

A Pytlík? S tím se dřepčíci – skákači zastavili někde u vody. „Poslouchejte, kluci, dám vám ten vozík darem, bude váš, ale nechte mě z něj aspoň vylézt!“ řekl Pytlík celý bez sebe. „Tak dobře, pane šéf. Ale přidejte nám k tomu něco!“ žádali rozjaření skákači a podrželi vůz. „Přidám!“ řekl Pytlík. Slezl s vozu a dal každému pohlavek.

Důkladný. A honem rázoval pryč a měl skákání dost na celý život.

Vlastně neměl. To by ani nebyl Pytlík. Však uvidíte.

( 21 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 21

21.08.19 11:15

JAK SE MALÉ KOBYLKY UČILY SKÁKAT DO DÁLKY

Jak se ta celá věc vlastně stala? Inu, na pěšince u vody učila stará kobylka svoje dětičky skákat do dálky. Dvě skákaly dobře, ale nejmenší z nich, Martička, takový capart mrňavý, pořád ne a ne skočit. „Já neci státat, já se bojím, ze bych zasjápja nejatého bjoucta!“ vymlouvala se pořád, ale všichni se jí smáli, protože na pěšince vůbec žádný brouček nebyl. „Tak, Martičko, jen žádnou legraci,“ zvolala maminka přísně, „a skákat! Jedna… dvě… tři…!“ Ale Martička přece neskákala, jen se narovnala, utřela si jednu slzičku, která jí skočila do očka, a že má přece jen strach, aby náhodou nezašlápla žádného broučka. „Tak, kdo neskáče, ten dostane nasekáno! Už si jdu pro proutek!“ řekla maminka a rozhrnula trávu, aby si nějaký našla. Ale vtom polekaně vykřikla. Zrovna za tou trávou stál Pytlík. „Koukám, koukám, paničko, že vám nechtějí dě­ tičky skákat. Ale já je to naučím! Vy mě neznáte? Já jsem přece Pytlík, brouk Pytlík!“ A už to ze sebe hrnul jako hrkačka: „Já jsem přece pomocník Ferdy Mravence! Já všechno vím, všemu rozumím a každému poradím! Vždyť já jsem se narodil v biografu v zábradlí.

( 22 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 22

21.08.19 11:15

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 23

21.08.19 11:15

Panečku, já toho už na světě viděl…“ Teď odstrčil starou kobylku, až ji břicho zabolelo, a cpal se mezi mladé kobylky. „Já vás, vy kašpárci, naučím skákat, to budete koukat!“ a už se škrábal na hrbolatý kámen. „To je nejlepší – skákat odněkud z výšky. Tak, teď se hezky dívejte, jak se to dělá!“ Vysmrkal se nejprve do velikého kapesníku, paty srazil k sobě, špičky dal od sebe, pokrčil kolena.

„A teď pozor, přímo hleď, ráz dva…“ Plááááásk! – Pytlík chtěl říci tři, ale už to neřekl. Lidičky, to byl skok, – ten kámen s Pytlíkem se zdvihl, vyletěl do vzduchu, propánakrále, on to nebyl vůbec kámen, to byla žába a rovnou s Pytlíkem do vody. Žbluňk! Voda se rozstříkla na všechny strany.

( 24 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 24

21.08.19 11:15

„Pomóóóc…!“ volal Pytlík z vody. „Vytáá – žbluňk – hněte mne!“ křičel a plácal kolem sebe rukama.

V té chvíli se ozval něčí hlas ze břehu, radostný hlas: „Už ho máme! Sláva, teď nám neuteče!“ křičel kdosi.

Honem se tam podívejme. Ha, vždyť je to Chroust, Chroust, který šel hledat Pytlíka. „Teď ho konečně polapím!“ zajásal ještě a skočil bez rozpaků za Pytlíkem do vody.

Ne, Pytlíka chytit nedáme! „Honem, kobylky, strčte všechny tykadla do vody, ať Pytlíka vytáhneme!“ zavelela stará kobylka. Všechny její děti to udělaly a vida, Pyt­ lík se chytil tykadel a co nejrychleji vylezl na břeh.

To jste měli vidět, jak s něho tekla voda. A jak utíkal!

Chroust, to se rozumí, se ve vodě plácal také.

Najednou chňap! Chňap­ la po něm žába, která ho chtěla sníst, ale popíchala se o jeho drápky. A zase chňap!

Chňapla po něm malá ry­-

( 25 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 25

21.08.19 11:15

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 26

21.08.19 11:15

­ ič­ka a popíchala se jen o trošičku méně. Ale vtom už b na Chrousta plula s otevřenou hubou větší rybička.

JAK BYL CHROUST RÁD, ŽE HO NAKONEC CHYTILA PŘÍŠERA ZA LÍMEC

Teď je s Chroustem amen! Už ho ryba spolkne. Ale ne, koukejte, koukejte, najednou se zdvihla z bahna jakási příšera, strašidlo takové, chrstla rybičce bláto do očí a vzkřikla: „Jdeš pryč!“, takže rybička zmizela, jako když do ní střelí.

Připlula ještě větší rybička, ale příšera zase beze strachu proti ní, chrstla jí hrst bláta do očí a rybička zase zmizela, jako když do ní střelí. Nakonec příšera chytila Chrousta za límec a vytáhla ho z vody na břeh. „Tak jsem vás přece jen zachránila. Vy tu někoho chytáte, že ano?“ zasykla na břehu Chroustovi do ucha. „A – žbluňk – ano!“ blekotal namočený Chroust a přitom mu stříkala z úst voda jako z vodotrysku. „Vy jste nějaký strážník?“ otázala se příšera. „Ne – žbluňk – nejsem. Já – žbluňk – jsem Chroust.“ „A já jsem Splešťule Blátivá, bydlím tady v bahně.

Ale to vám povídám, jestli někoho chytáte, tak jdu s vámi!“ křičela na Chrousta a už se chtěla rozběhnout.

( 27 )

BR_PYTLIK_spojeny 1–76TISK–21.8.2019.indd 27

21.08.19 11:15