0040366

001-003 Tanec smrti.qxp_Sestava 1 11.06.21 9:03 Stránka 3

Tanec

smrti

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 3

Na památku mého táty Hanse Boije af Gennäs (1922–2007)

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 5

Jediná jistá a dlouhotrvající obrana je ta, co záleží na tobě samém a tvých schopnostech.

Niccolò Machiavelli (1469–1527) – Vladař (1532)

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 7

KA P I T O LA 1 Máma stála ve světlemodrém županu v kuchyni a vařila voňavou kávu. Táta se zrovna vrátil z lyžování, běžkoval na okruhu ve Veně.

Když se objevil, stoupala z něj pára, měl rudé tváře a na čepici tající sníh. Nad zasněženým Örebrem za oknem zářilo slunce, teploměr ukazoval pět stupňů pod nulou. Bylo to jako výjev z pohádky od Elsy Beskowové. Já seděla u kuchyňského stolu a dojídala kaši. Na podlaze si hrála Lina s malým kotětem Esmeraldou. „Saro,“ řekl táta. „Nepůjdeš si se mnou zaběhat na Venu? Jedno kolečko? To ti udělá dobře! Tělu i duši!“ Podívala jsem se na něho, jak tam stojí se širokým úsměvem na tváři. Věděla jsem, že nic by ho nepotěšilo víc, než kdybych s ním vyrazila a jeli bychom směrem na sever přes Kasárenskou k Veně a pak do lesa. Měli bychom slunce v zádech a studily by nás tváře, vzduch by byl svěží, udržovali bychom tempo, díky němuž bychom se pěkně protáhli a zároveň si vychutnali nádhernou zimní krajinu s modrými stíny na čistě bílé křupající ledové krustě pokrývající sníh. „Ano,“ řekla jsem. „Pojedu s tebou, tati.“ Vstala jsem od stolu, hodila na sebe bundu a navlékla si tlusté palčáky, které mi upletla Torstenova paní Kerstin. Vtom se ale všechno změnilo. Nebe za oknem ztmavlo a objevily se na něm vyboulené fialové bouřkové mraky. Sníh zmizel. Spustil se prudký liják a začal bušit do oken. Lina s kotětem také zmizely, a když se ke mně máma otočila od dřezu, byla úplně jiná: neměla hnědé zvlněné vlasy a vlídný úsměv. Viděla jsem jen šklebící se lebku se dvěma prázdnými otvory místo očí.

7

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 8

V panice jsem přiskočila k tátovi. Jeho oči se nezměnily. Nadechl se, chtěl něco říct, ale místo slov mu z úst vyšel tmavý proud vzduchu, šedý popel, který začal kroužit po místnosti.

Všimla jsem si, že nemá zuby.

Pak se na mě vrhl Micke a já vykřikla.

* Byla noc, stála jsem u okna a s pohledem upřeným na náměstí Nytorget jsem se snažila vypít sklenici vody, potřebovala jsem si zklidnit tep. V Linině pokoji bylo hrobové ticho – zdálo se, že jsem ji tentokrát nevzbudila. Okna naší malé kuchyně vedla přímo na náměstí, na němž teď panoval klid. Už byl podzim, i když stromy ještě nezačaly opadávat. Ve světle pouličních luceren kráčela osamělá noční chodkyně s bulteriérem.

O BSV jsem celé léto neslyšela.

Po náhlých úmrtích Johana a mámy na konci jara se mnou několik týdnů nebyla vůbec řeč. Nejprve jsem si přibližně týden poležela v nemocnici. Sally pak se mnou odjela do Örebra a předala mě Ann-Britt a její rodině. Byla jsem jakžtakž schopná zúčastnit se mámina pohřbu na Severním hřbitově, ale skoro nic si z něj nepamatuji. Ann-Britt se o mě skvěle starala, ukládala mě do postele, vařila mi a ve chvílích, kdy se mi vracely minulé zážitky, mě nijak nerušila a nechala mě bloudit jejím domem a zahradou jako duch. Zpočátku jsem vůbec neplakala, ale postupem času – s tím, jak jsem opět začala mluvit – došlo i na slzy.

Ann-Britt trpělivě poslouchala mé nářky, stejně jako Sally s Andreasem, když mě přišli navštívit.

Začátkem července jsem už na tom byla lépe a začala jsem si uvědomovat, že mám mladší sestru, které také není dobře. Měla jsem tehdy pocit, že vycházím z jakési bubliny. Teprve v té chvíli jsem si uvědomila, jak to pro Linu muselo být náročné. Nejprve přišla o svého milovaného koně a pak – sotva rok po tátově odchodu – nečekaně ztratila i mámu. Přestože Lina se mnou bydlela u Ann-Britt, já o její přítomnosti skoro nevěděla. Události posledního roku mě hodně poznamenaly, stres si vybral svou daň.

V červenci jsem žila o poznání normálnějším životem a po8

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 9

malu jsem se snažila být nějak nápomocná i Lině. K svému překvapení jsem ale zjistila, že Lininy reakce jsou v porovnání s mými opačné. Jakkoli měla všechny důvody ke zhroucení, nestalo se tak. Sestra jako by si kolem sebe vybudovala ochranný štít. To, co se odehrává za ním, nikdo přesně nevěděl. Ann-Britt se na mě podívala se zoufalým výrazem v očích. „Ona vůbec nepláče,“ řekla tiše. „Nevím, co mám dělat.“ Zkoušela jsem s Linou promluvit, ale bylo to marné. Její pohled byl tvrdší než dřív a o tom, co prožívá, odmítala mluvit. „Odpočiň si,“ řekla mi místo toho. „Potřebuješ to.“ A tak jsem odpočívala. Postupně se mi začaly navracet fyzické i psychické síly, ovšem emocionálně jsem byla stále na dně. Mámina smrt pro mě byla nepochopitelná. Ne to, že k ní došlo, to jsem chápala, navíc jsem tušila, jak se to asi stalo, nepochopitelné bylo, že jsem ji navždy ztratila. Jak to, že si s ní už nikdy nebudu moct promluvit?

S tím jsem se nedokázala vyrovnat.

Zatímco se ostatní opalovali na Alnängské plovárně – bylo takové vedro, že Univerzitní nemocnice v Örebru musela zrušit plánované operace –, vydávala jsem se na dlouhé procházky městem a hledala odpovědi na všechny tyhle nezodpovězené otázky.

Během roku po tátově smrti jsem zažívala neuvěřitelné věci, ale přitom jsem pořád nechápala, kdo mě pronásleduje a co po mně vlastně chce.

Stále jsem se musela vracet ke všemu tomu, čím jsem si prošla. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím nepochopitelnější se mi to zdálo. V noci jsem nemohla spát, převracela jsem se na posteli nebo si šla sednout na zahradu, abych se trochu zchladila. Požáry v okolních lesích jako by se podobaly mému nitru – hroutící se, zničené krajině bez užitku. To, co se stalo, nemá žádný smysl.

Ve vyléčení prý lidské duši pomáhá její schopnost bránit se nepříjemnému poznání. Pokud tomu tak skutečně je, pak právě tohle se dělo té mé: snažila se zahladit hrůzy a hledala jiná, alternativní vysvětlení prožitých událostí. Pochopila jsem, že člověk může zažívat války, mučení a nesnesitelné ztráty, a přesto je schopen žít dál. Náš instinkt velící přežít je natolik silný, že jsme kvůli němu dokonce schopní manipulovat s vlastními vzpomínkami.

9

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 10

BSV ve skutečnosti neexistuje.

Všechno to byla nejspíš moje reakce na tátovu smrt. Smutek mě přemohl do té míry, že jsem viděla něco, co není, a že jsem si spoustu věcí namlouvala a zveličovala je. Kdysi jsem četla články o psychologii, v nichž se psalo o screen memories – o smyšlených vzpomínkách, které mají překrýt skutečné, jen těžko snesitelné události. Můj mozek si ve snaze vysvětlit nepochopitelné vymýšlel spoustu různých situací a zážitků. Například to, že táta zahynul na chatě nešťastnou náhodou.

Kromě toho mě napadlo, že má psychická nevyrovnanost možná hraničí s psychózou. To, co jsem zažila, jsem si možná jen vymyslela.

Existovala Bella vůbec? Nebyla jen výplodem mé fantazie?

Opravdu se všechny ty nevysvětlitelné věci staly, anebo se odehrály jen v mém mozku?

Věděla jsem, že vědci vyzkoumali, že v lidském životě se někdy mezi dvacátým a pětadvacátým rokem tvoří „okno“, jímž do něj může vniknout schizofrenie. Bylo mi dvacet a zdálo se mi, že by právě tohle mohl být můj případ. Nemám vyhledat pomoc? Anebo je to, že si svou nemoc uvědomuji, signálem, že se začínám uzdravovat?

Pokud BSV opravdu existuje, proč se celé léto neozvalo?

Ať jsem ve svých věcech hledala sebevíc, nikde jsem nenašla onu pečeť se třemi písmeny a korunkami, kterou jsem – jak jsem se domnívala – předtím viděla mnohokrát.

Kam se ty papírky poděly?

Existovaly vůbec?

Můj tichý vnitřní hlas se tomu ale bránil a tvrdil, že to tak opravdu bylo a že jsem skutečně všechny ty hrozné věci zažila.

Dělala jsem všechno pro to, abych ho umlčela.

* V srpnu jsem se věnovala praktickým záležitostem. Sally a Andreas mi pomohli prodat byt na Kungsholmenu a našli mi tři plus jedna ve Skånské u Nytorgetu. Nový byt byl velmi drahý, nicméně jsem byla schopná ho zaplatit z částky, kterou mi vynesl 10

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 11

prodej toho starého, a z dědictví po mámě; dokonce mi ještě dost peněz zbylo. Sally se aukce zúčastnila místo mě a vyhrála ji. Mým hlavním přáním bylo najít pro sebe a sestru co nejdřív nové bydlení, aby Lina mohla začít nový život a nemusela se neustále vracet do pochmurné minulosti. Nechtěla jsem se vrátit na Östermalm ani na Kungsholmen. Nytorget na Södermalmu mi plně vyhovoval. Navíc jsme měly mámino auto, takže jsme mohly kdykoli bez problémů zajet do Örebra.

Ann-Britt nám celé léto pomáhala balit a uskladňovat věci z našeho starého domova. Já ani Lina jsme na třídění čehokoli neměly sílu, ale současně jsme nechtěly, aby náš dům zůstal neobydlený. Shodly jsme se, že uděláme tečku za svým dětstvím a začneme znovu ve Stockholmu, přestože představa, že prodáváme dům, v němž jsme vyrostly, byla skutečně hrozná. Lina ale měla pravdu: kdybychom to neudělaly, musely bychom do Örebra stále jezdit, a kdykoli bychom do domu vstupovaly, bylo by to jako sypat si sůl do rány.

Ann-Britt měla spoustu známých, a díky tomu našla během pár dnů dvě rodiny, které měly o dům zájem a začaly se předhánět, kdo za něj dá víc. Vyhrála příjemnější rodina. Když jsme s nimi s Linou podepisovaly prodejní smlouvu, měly jsme zvláštní pocit, v němž se střetával smutek s úlevou. Když jsme naposledy zavíraly dveře a zamykaly, obě jsme plakaly, ale pak v nás převládl pocit úlevy. Říkaly jsme si, že bude lepší, když nás nebudou neustále ovládat vzpomínky.

Peníze, které mi poté zbyly, mě zajímaly ze všeho nejméně.

Sally se ale rozhodla, že je investuje do akcií a spořicích fondů. „Jsi teď docela v balíku,“ řekla mi zvesela. „Aspoň něco!“ Major, navzdory své pověsti, že nemusí nikdy odpočívat a nikdy nebývá nemocný, mi s velkým porozuměním odložil nástup do práce až na první září. Dokonce mi nabídl, že by to mohlo být ještě později, ale já odmítla. Cítila jsem, že je čas nastoupit na nové místo.

Lina, která chtěla studovat na Stockholmské univerzitě, se nakonec dostala na dva obory: dějiny světového myšlení a literaturu. Nebyla jsem si jistá, jak to dopadne, když začne znovu studovat tak brzy, na druhou stranu neměla práci a nicnedělání by 11

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 12

jí určitě neprospělo. Doufala jsem, že si na univerzitě najde nové přátele a časem snad překoná všechny hrůzy, které zažila.

Zkoušela jsem jí navrhnout, aby znovu začala jezdit, ale ona se na mě podívala svýma pronikavýma očima, které teď vypadaly docela jinak, a pronesla: „Na koně už nikdy nesednu. Takového, jako byla Salome, už mít nikdy nebudu.“ Přiblížily se volby. Všude se objevovaly statistiky, rozhovory s politiky a debaty lídrů jednotlivých stran. Nikdy předtím mi nebyla politika tak lhostejná jako nyní. Měla jsem se rozhodnout, kterou stranu budu volit. Do voleb zbýval týden.

V nejhorším budu losovat, říkala jsem si.

Zadívala jsem se na Nytorget. Žena s bulteriérem mezitím zmizela, nikde živá duše. Přesto se cosi pohybovalo u zahrádky restaurace. Přimhouřila jsem oči. Byly to krysy, kolem stolů a židlí čenichaly dvě velké krysy. Ještě že tu není Sally!

Digitální hodiny na sporáku ukazovaly 3.45. Noční můry jsem setřásla. BSV neexistuje, je to nejspíš jen výplod mé otřesené psychiky. V půl sedmé mi v každém případě zazvoní budík.

Povzdechla jsem si, odložila sklenici a vrátila se do ložnice.

* „Vítám tě na GéEš,“ řekla erese s lhostejným výrazem ve tváři a mdle mi stiskla ruku.

Byl to můj první den v kanceláři generálního štábu. erese, hezká černovláska s pomněnkovýma očima, mě prováděla přízemím a představovala budoucím spolupracovníkům; ukázala mi i jídelnu a toalety. Pak jsem byla usazena ke stolu v kanceláři, v níž pracovali kromě mě a erese ještě další dva zaměstnanci.

Mým úkolem bylo přijímat a rozdělovat příchozí poštu.

Třídění pošty pro mě byl v porovnání s PR agenturou Perfect Match a poradenskou firmou McKinsey velký propad, ale na to mě major upozornil hned na začátku. Pracovat pro armádu byl můj nápad, nezáleželo mi na tom, jakou budu mít pozici. Jiné, daleko atraktivnější a nesrovnatelně lépe placené půlroční zkušební místo v McKinsey jsem po úvaze nakonec odmítla.

12

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 13

To, co se tam dělo na jaře, jako by bylo zahalené mlhou.

Skutečně Johana někdo zavraždil?

V mých vzpomínkách byl doslova mužem snů. Obávala jsem se, že tak chytrého, milého a zábavného partnera už nikdy nepotkám.

Jak to tedy bylo? Vymyslela jsem si okolnosti jeho smrti, abych nějakým způsobem zvládla zármutek?

Zemřel přirozenou smrtí a já to zkrátka nedokážu přijmout?

Nestávám se psychicky nemocným člověkem?

Tyhle řečnické otázky mě v práci pronásledovaly celý první týden, v jehož průběhu jsem otvírala dopisy, ukládala je do zelených desek a roznášela na příslušná místa v budově. Večer jsem vždycky spěchala domů. Najedla jsem se, vyspala a ráno všechno začalo nanovo.

Ke konci týdne jsem se pokusila o bilanci. Práce je zoufale nudná. Spolupracovníci nejsou dvakrát příjemní. Všichni tři – erese a dva mladíci – jsou trochu divní. Samí třicátníci, kteří nemají zájem o kontakt mezi sebou ani se mnou. S každým z nich jsem byla na obědě a zkoušela si s nimi promluvit. Bylo to těžké. erese stejně jako já prodělala základní vojenský výcvik, ale přitom tvrdila, že „nemá ráda vojáky“ a je „v podstatě pacifistka“.

Klas, vytáhlý, štíhlý muž v obleku, vystudovaný ekonom, mi řekl, že „má problém sehnat práci“, a tak „vzal zatím tohle“. Dozvěděla jsem se, že má kočku, ale to bylo asi jediné pozitivum, které jsem na něm shledala. Sture, celkem pohledný mladík se širokým úsměvem, mi zpočátku přišel příjemný, jenže mé pozvání na oběd si vyložil jinak, než bylo míněno, a vytasil se s poněkud nemravnými návrhy. Dva dny nato jsem mu u kopírky jasně řekla, aby se přestal snažit, protože opravdu nemám zájem. Od té doby o mě nezavadil pohledem.

Pokud tohle mělo vypovídat o situaci ve švédské armádě, nebyla to moc dobrá vizitka. Když jsem se ve čtvrtek večer vrátila domů, vyhledala jsem v tátových deskách texty o armádě. Bylo to poprvé od konce jara, co jsem se do nich podívala, a nebylo to vůbec povzbudivé čtení. * 13

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 14

Armáda – jak to, že to s ní takhle dopadlo?

Naše parlamentní strany se vzájemně obviňují ze zanedbání „zájmu o armádu“. „Vojnu“ nabízíme neobratným způsobem a do služby přijímáme jen velmi málo mladých branců.

O důvodech, proč jsme se dostali do takto prekérní situace, přímo související s naší bezpečností v dnešním neklidném světě, se mlčí. (...)

Operace odzbrojení Švédska byla dokončena v roce 2006, zdánlivě se souhlasem všech politických stran. Naše armáda se skládala ze dvou dvojic neoddělitelných součástí. Z nemovitého majetku a výzbroje a z branné povinnosti a personálního zajištění.

V poválečných letech byla armáda schopná postupně postavit do zbraně 800 000 vojáků. Všeobecná branná povinnost pak byla zrušena, stejně tak se armáda zbavila stovek nemovitostí a zbrojních systémů v hodnotě mnoha set miliard (!) švédských korun. Zůstaly jen vzdušné síly v omezeném rozsahu – byly ochuzené o několik flotil a leteckých základen. (...)

Netrvalo dlouho a generální štáb zjistil – a hned také začal bít na poplach –, že Gotland, dříve velmi dobře chráněný, byl ponechán bez ochrany. Všechna zařízení byla zničena nebo rozprodána. Následně došlo k pozvolnému obratu, znovu bude zavedena všeobecná vojenská povinnost. Problém spočívá v tom, že zařízení, vybavení i zkušenosti mezitím přišly vniveč, a to bez jakékoli smysluplné politické debaty.

Nabízí se otázka: Může se to opakovat? Kdo má právo takto bezprecedentně ničit majetek a měnit doktrínu, aniž se předem poradí se svými zmocniteli čili švéd-

14

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 15

skými občany? Kdo z těch, kteří nesou zodpovědnost za to, k čemu došlo, je natolik čestný, aby se k těmto přešlapům postavil čelem a řekl: „Já se na tom také podílel, mýlil jsem se“? Tohle není otázka, to je výzva.

Arvid Eklund, příspěvek v Borås Tidning, 25. 10. 2017 _ _ _ Tehdejší vrchní velitel ozbrojených sil Owe Wiktorin to dnes hodnotí kriticky: „Došlo tu k opomenutí hlavní úlohy – obrany země.“ Švédská televize, Relace Zevnitř, dokumentární film Pära Fjällströma, 8. 4. 2015 _ _ _ Jak se stalo, že Švédové přišli o armádu Taktika spálené země znamená nechat za sebou při ústupu zničenou zemi. Nepříteli toho musí zbýt co nejméně.

V rozhodnutích vydaných armádou v roce 2000, a zvláště 2004, byla tato strategie aplikována na vlastní zemi.

Po ústupu nezbylo téměř nic. Připomínalo to pohyb kombajnu, mizela jednotka za jednotkou. (...)

Ačkoli to provázely neshody v parlamentu, mezi Perssonovou vládou a pravicovou opozicí došlo nakonec k širokému konsensu, jakým směrem jít dál. Zvedat víko kompostéru nechtěl ani generální štáb. Důvod toho jasně vyplývá z knihy Wilhelma Agrella Iluze o míru. Úpadek a zánik švédské národní obrany v letech 1988–2009.

Jakkoli je Agrell jen chladný analytik, dospívá k velmi kritickým závěrům. Jak jinak? Když ministr obrany

15

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 16

Sten Tolgfors mluví o tom, že Švédsko je schopno se ubránit, zní to, jako by mluvil nějakým neznámým jazykem. Tady a teď, u nás i v zahraničí.

V devadesátých letech se jasně ukazovalo, že dny velké armády schopné čelit rozsáhlé invazi jsou sečteny. Armádu bylo třeba zreformovat. A tak se stalo, píše Agrell, že aniž o to někdo usiloval, byla jednoho dne obranyschopnost našeho území minimální.

Plány, které se zhroutily, nutnost dostát závazkům a nakoupit nasmlouvaný a dále nepotřebný vojenský materiál, politici požadující úspory – z toho všeho nakonec vznikla černá fraška. Agrell uvádí i další faktory, které tento proces uspíšily: preference nasazování jednotek v zahraničí a armády založené na on-line komunikaci. (...)

Zásadní chybou, která způsobila zhroucení armády, je podle Agrella změna paradigmatu z hlediska bezpečnostní politiky státu – změna, která stavěla na základě celoevropské bezpečnosti. Z time outu se stal black out. Pokud není Švédsko v ohrožení, nepotřebuje armádu. Tu potřebuje jen Tramtárie.

Po ruské válce s Gruzií se iluze o věčném míru rozpadla v prach.

Claes Arvidsson, úvodník ve Svenska Dagbladet, 26. 9. 2010 _ _ _ Poté co poblíž švédského vzdušného prostoru začaly tat ruské vojenské bojové letouny (což bylo běžné v bě studené války, ovšem přestalo to v devadesátých tech) a co se začaly objevovat zprávy o tom,

16

lédoleže

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 17

u švédského pobřeží byly spatřeny cizí ponorky, pronesl v roce 2013 vrchní velitel Sverker Göransson něco, co vyděsilo občany a pobouřilo politiky. Prohlásil: „V případě napadení se můžeme bránit jen v omezené míře. Bez cizí pomoci bychom to zvládli týden.“ Řekl to proto, že si to opravdu myslel, nebo to byl tajný úkol? Vrchní velitel byl obviněn, že svými slovy trestuhodně zpochybnil bezpečnost země. Göransson na nich nicméně trvá. (...)

Alyson J. K. Bailesová, významná britská diplomatka, která působila v několika severských zemích a vedla Institut pro mírový výzkum Sipri ve Stockholmu, v dokumentu „Co se stalo s armádou?“ říká toto: „Švédsko v posledních letech armádu zeštíhlilo. Ta je teď na severu téměř nejmenší, přestože země je co do rozlohy dvakrát větší než ostatní severské státy. Obávám se, že až si to uvědomí občané, budou dost překvapení a že nezávislí zahraniční experti dojdou po podrobnější analýze stavu k závěru, že Švédsko není obranyschopné.“ (...)

Karlis Neretnieks, bývalý rektor Univerzity obrany, tvrdí: „Pokud v naší oblasti vypukne skutečně vážná krize, začnou závody o ovládnutí švédského teritoria. Pro Rusy by bylo nesmírně výhodné ,vypůjčit‘ si Gotland. Nic to nestojí a je to rychlé. Mohli by říct: ,My vám ten ostrov vrátíme. Nechceme vám ublížit, za dva až tři měsíce, až nám budou pobaltské státy po vůli, vám ostrov zase vrátíme.‘ Proč by to neudělali?“ Armáda, která zmizela, Ingrid Carlqvistová, Gatestone Institute, 7. 8. 2015

17

vzdor 3 tanec smrti.qxp_Sestava 1 20.07.21 12:15 Stránka 18

* V pátek odpoledne jsme skončili už v půl páté, a tak jsem se rozhodla, že zajdu do města na nákupy. Pak jsem chtěla jít domů a podívat se ve veřejnoprávní televizi na závěrečnou předvolební debatu politických lídrů – byla to moje poslední šance si udělat obrázek, který by mi snad mohl nějak pomoct při rozhodování před nedělními volbami.

Procházet se městem mi připadalo trochu zvláštní. Od máminy smrti jsem nevkročila do jiného obchodu než do potravin.

Nyní přišel čas vrátit se do normálnějších kolejí. Přesto jsem měla divný pocit a cítila jsem se velmi osaměle.

Napsala jsem esemesku Lině, jestli by neměla chuť se se mnou setkat. Neodpověděla.

Co dělá člověk mého věku po práci, když bydlí ve Stockholmu?

V době mého působení v McKinsey jsem celé dny pracovala, takže jsem měla čas nejvýš na posilovnu, často v Johanově společnosti. Předtím, když jsem žila u Belly, byly víkendy hned od začátku plné nejrůznějších plánů, které vymýšlela ona a Micke, já se vždy jen přidala.

Co mám dělat teď, když mám normální pracovní dobu, ovšem schází mi přítelkyně nebo přítel, kteří by mi volný čas naplánovali?

Vždycky se dá zajít do obchodního domu NK. Mají tam otevřeno do osmi a mnoho lidí v mém věku ho rádo navštěvuje, i když si tam toho nemůžou dovolit příliš nakoupit.

Hodila jsem tašku na rameno a vykročila po Lindingöské směrem do centra. Ulicí Sturegatan jsem se blížila ke Stureplanu.

Bylo to na začátku září a v Humelgårdenu pobíhaly ve zlatavém odpoledním slunci hrající si děti. Některé stromy už přecházely dočervena nebo dožluta, jiné byly stále zelené a lesklé. K tomuto parku se váže hodně mých vzpomínek, proto jsem se nezastavila a raději přidala do kroku, došla na Stureplan a z něj ulicí Birgera Jarla na Hamngatan.

I v Berzeliově parku se stromy ještě zelenaly. Na tohle místo už tolik vzpomínek nemám, mohla jsem tedy trochu zvolnit krok. Z Hamngatan jsem se dostala na Norrmalmstorg, pak do 18