kurátor
PRŮVODCE UMĚNÍM V PRAZE
Text © 2018 Valérie Dvořáková, Ján Gajdušek, Štěpánka Veselská Fotografie © 2018 Teodorik Menšl Grafický design © 2018 Milan Nedvěd Vydala © 2018 Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum ISBN 978-80-242-6247-5 www.kurator.guide
Úvod VEŘEJNÉ INSTITUCE Národní galerie očima Jiřího Fajta
4 6 22
GALERIE Velké soukromé galerie Zavedení galeristé Malé galerie se silným programem Malé progresivní galerie Školní galerie Fotografické galerie Galerie, které také stojí za pozornost A kam dál?
144
Rozhovor Camille Hunt & Kacha Kastner
146
ARCHITEKTURA
154
UMĚNÍ VE VEŘEJNÉM PROSTORU Sochy a pomníky Street art Galerie pod širým nebem Umění v metru
182
220
Rozhovor Krištof Kintera
226
Festivaly
238
Kavárny a kluby
242
Dárky a suvenýry
246
Rozhovor Michal Novotný
250
14 umělců, které byste měli znát 5 architektů, kteří postavili Prahu 10 míst, kam za uměním mimo Prahu 10 obrazů, na které jsme v Česku pyšní
260
Rozhovor Oldřich Uttendorfský
300
Autoři
308
60 62 72 88 98 118 126 134
182 202 214
270 276 286
4
Úvod Máte rádi umění? Aspoň trošku? Pokud ano, zkuste poznat Prahu s Kurátorem. Tak dlouho jsme čekali na pořádný přehled pražských galerií, až jsme ho napsali sami. Vybrali jsme to nejlepší z umění napříč staletími ve městě, v kterém žijeme. kurátor je elegán, co se nebojí experimentovat. Miluje svět, ale jeho srdce je doma. Poslouží jako praktický zdroj informací přímo v terénu a během přejezdů se do něj můžete i začíst. Provede vás velkými galeriemi, zatáhne na soukromou vernisáž a poradí, kam zajít po výstavě na pivo.
Chtěli jsme zkombinovat klasického průvodce s knížkou, která neudělá ostudu v žádné knihovně. Proto jsme oslovili spoustu skvělých lidí, kteří dali Kurátorovi duši. Jste zrovna v tuhle chvíli v Praze? Najděte se na mapě a zkuste zajít na místo, které je vám nejblíž. Třeba narazíte na osudovou sochu nebo na výstavu obrazů, které by přece „zvládl namalovat každý“.
Děkujeme Oldřichu Uttendorfskému, který na začátku všeho vyslovil potřebu „michelinského guidu“ po pražských galeriích. Kateřině Havrlant, která jako první v Kurátora věřila a podpořila jeho vznik. Hlavnímu městu Praze, které udělilo Kurátorovi grant podmiňující jeho vydání.
5
6
Veřejné instituce
7
V Praze rozhodně není o umění nouze. Začněme tím, čím do české kulturní scény přispívá stát a město. Veřejné instituce jsou pražské stálice a o jejich pobočky tu zakopáváme téměř na každém kroku. Budovy, ve kterých se sbírky ukrývají, jsou navíc mnohdy uměleckým dílem samy o sobě.
VEŘEJNÉ INSTITUCE
8
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA
Národní galerie Praha spravuje nejvýznamnější a největší uměleckou sbírku v České republice. Ohromná instituce je rozeseta do několika historických budov po celé Praze, od těch turisticky exponovanějších až po téměř skryté. Troufáme si říct, že ani většina Pražáků nezná všechny. Galerie spravuje díla, která svou šíří pokrývají veškeré dějinné epochy Českých zemí, ale i plno zahraničních autorů. Kromě toho začala galerie v posledních letech českému publiku konečně představovat i velká jména současného světového umění. A tak se třeba ve Veletržním paláci nafoukla ohromná loď s uprchlíky Aj Wej-Weje, v paláci Kinských a Anežském klášteře visely malby Gerharda Richtera nebo se otevřely velké výstavy Kathariny Grosse či Marie Lassnig. Co je ve sbírkách nejlepší? Zeptali jsme se současného ředitele Jiřího Fajta, který pro vás vybral osm svých nejoblíbenějších děl. (str. 22)
9
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA
Veletržní palác
Klenot české funkcionalistické architektury představuje na ploše 13 500 m2 sbírku více než 2 000 děl moderního a současného umění. Nejzvučnější jména jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh nebo Gustav Klimt doplňují rozsáhlé expozice českého umění, designu a architektury 20. a 21. století. Několik prostor paláce je věnováno i krátkodobým výstavám širokého tematického zaměření. Malá a velká dvorana poskytují působivé prostory současným světovým umělcům, zatímco zdarma přístupné cykly v přízemí představují vztah umění a videa i tvorbu nejmladší umělecké generace. Díky kavárně a artovému knihkupectví to ve Veletržním paláci navíc příjemně každodenně žije. UMĚNÍ 19., 20. A 21. STOLETÍ
1
ADRESA
Dukelských hrdinů 47, Praha 7 OTEVÍRACÍ DOBA
út–ne 10–18 VSTUPNÉ
0 až 350 Kč v závislosti na kombinaci a výstavě DOPRAVA
tram 6, 17 (zastávka Veletržní palác) tram 1, 6, 8, 12, 17, 25, 26 (zastávka Strossmayerovo nám.) WEB
www.ngprague.cz
TIP KRIŠTOFA KINTERY A OLDŘICHA UTTENDORFSKÉHO
VEŘEJNÉ INSTITUCE
10–11
VEŘEJNÉ INSTITUCE
12–13
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA
Šternberský palác
Všechna tři patra tohoto nádherného paláce z konce 17. století zaplňují díla špičkových evropských umělců od antiky až do konce 18. století. Když říkáme špičkoví, tak opravdu nepřeháníme: visí tady obrazy od El Greca, Anthonise van Dycka, Rembrandta van Rijn, Lucase Cranacha a Agnola Bronzina. Mezi nejvýznamnější díla patří Růžencová slavnost Albrechta Dürera a dva oltářní obrazy Petra Paula Rubense z nedalekého kostela sv. Tomáše. Šternberský palác je sice jedním z nejhonosnějších pražských vrcholně barokních paláců, vstup do něj ale budete chvilku hledat. Skrývá se za nenápadnou postranní uličkou Arcibiskupského paláce. S návštěvou byste si ale měli pospíšit. Stávající sbírková expozice bude v dubnu 2019 uzavřena, aby celý palác mohl projít rozsáhlou rekonstrukcí. EVROPSKÉ UMĚNÍ OD ANTIKY PO BAROKO
2
ADRESA
Hradčanské nám. 15, Praha 1 OTEVÍRACÍ DOBA
út–ne 10–18 VSTUPNÉ
0 až 350 Kč v závislosti na kombinaci a výstavě DOPRAVA
tram 22, 23 (zastávka Pražský hrad) WEB
www.ngprague.cz
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA
Klášter sv. Anežky České
České země mají to štěstí, že se i přes všechny války a katastrofy dochovalo neobyčejné množství prvotřídního středověkého umění. To má svá specifika a uvědomují si to i kurátoři Národní galerie. Zatímco dnes jsme zvyklí na to, že obrazy visí na zdech, ve středověku to tak nutně nebylo. Proto jsou na jejich zadních stranách často namalovány různé motivy, nebo dokonce další obrazy. Expozice v Anežském klášteře je tomu uzpůsobena a některé deskové obrazy jsou umístěny do prostoru. Zdá se to logické, ale v mnoha muzeích se s tím nesetkáte. Prostory kláštera jsou samy o sobě unikátní, a to včetně čerstvě zrekonstruovaných zahrad, které jsou koncipované jako sochařská galerie pod širým nebem. Místo stromů tu stojí díla od Aleše Veselého, Stanislava Kolíbala, Karla Malicha, Františka Skály a dalších českých sochařů 20. století. STŘEDOVĚKÉ UMĚNÍ V ČECHÁCH A STŘEDNÍ EVROPĚ 1200–1550
3
ADRESA
U Milosrdných 17, Praha 1 OTEVÍRACÍ DOBA
út–ne 10–18 VSTUPNÉ
0 až 350 Kč v závislosti na kombinaci a výstavě DOPRAVA
tram 6, 8, 15, 26 (zastávka Dlouhá třída) WEB
www.ngprague.cz
TIP MICHALA NOVOTNÉHO
VEŘEJNÉ INSTITUCE
14–15
22
Národní galerie očima Jiřího Fajta
Podobně jako v zahraničí i u nás má Národní galerie mezi veřejnými galeriemi a muzei bezesporu unikátní postavení. Oproti podobným institucím v zahraničí se k ní ovšem váže jedno specifikum. Její sbírky a výstavy jsou rozmístěny do osmi historických budov v Praze i mimo ni. Zorientovat se v tomto spletitém systému paláců a klášterů nám nepomůže nikdo jiný než sám ředitel galerie. Jiří Fajt nastoupil do funkce ředitele Národní galerie v roce 2014 a od té doby pracuje na postupném oživování dříve spící instituce. Za ty čtyři roky se toho nestalo málo: vznikla tradice „grand openingů“, které dvakrát ročně velkolepě otevírají výstavy ve Veletržním paláci, nedávnou soutěž o novou vizuální identitu vyhrálo prestižní Studio Najbrt a v blízké budoucnosti se plánuje ambiciózní architektonická soutěž. Mezitím se Jiří Fajt snaží najít způsob, jak zdánlivou roztříštěnost sbírek obrátit ve výhodu, a bojuje o financování nákupů děl současného umění, aby galerie plnila svoji úlohu a mapovala současnou uměleckou scénu.
Národní galerie očima Jiřího Fajta
23
24
NÁRODNÍ GALERIE OČIMA JIŘÍHO FAJTA
Národní galerie v Praze měla v minulosti velké štěstí. Po první světové válce se do jejího čela dostal Vincenc Kramář, znalec a sběratel umění, jehož vášní byly dynamické světové trendy, které se v jeho éře teprve rozvíjely za velké skepse laické i odborné veřejnosti. Vincenc Kramář dal ale na svou intuici, a zatímco pro galerii skupoval zásadní díla středověku, sám sbíral malby a sochy tehdy mladých malířů, kteří byli ochotni svá díla prodávat za velmi příznivé ceny. V Čechách to byli Emil Filla nebo Otto Gutfreund, v Paříži už Picasso, Braque nebo Derain. Bez Kramáře by dnešní expozice zkrátka nebyly, čím jsou. Z jeho osobní sbírky se později stalo zlaté jádro dnešní Národní galerie a dostalo ji na mapu zásadních evropských institucí. Jiří Fajt se postavil nelehkému úkolu a ze všech pokladů, které expozice i depozitáře Národní galerie ukrývají, pro vás vybral osm svých osobních favoritů. A vysvětlil i proč.
1. Mistr Theodorik (činný 1355–1367): Sv. Kateřina, 1364–1365 3 Anežský klášter „Po korunovaci císařem Svaté říše římské v roce 1355 dosáhl Karel IV. vrcholu politické kariéry a stal se svrchovaným vládcem nad obrovskou částí evropského kontinentu. Jeho císařský majestát, jakož i neotřesitelnou moc měly na věčnost připomínat rozsáhlé umělecké podniky, kterým se osobně věnoval a na jejichž realizaci nešetřil penězi. Vedle Prahy, výpravné císařské rezidence s palácovým komplexem a katedrálou na návrší nad Vltavou, věnoval velkou pozornost hradu Karlštejnu nedaleko Prahy uprostřed královských hvozdů, který vystavěl jako trezorové úložiště pro nejcennější soubor svatých ostatků, tzv. říšský poklad. Vzácné památky na Kristovy poslední pozemské dny a relikvie říšských světců, zasazené do bohatě zdobených zlatých relikviářových schrán, nechal umístit v kapli sv. Kříže v karlštejnské Velké věži. Její výzdobou pověřil svého dvorního malíře mistra Theodorika, jenž nechal stěny svatyně pokrýt nikoliv tehdy obvyklými nástěnnými malbami, ale kobercem sto třiceti deskových obrazů. Toto nebeské vojsko mělo střežit nejcennější říšské svátostiny Jiří Fajt se jako historik a současně pečovat o spásu umění zaměřuje na duše karlštejnského pána, středověk. Vůbec nás římského císaře a českého proto nepřekvapilo, že na první místo pasoval Mistra Theodorika.
25
26
NÁRODNÍ GALERIE OČIMA JIŘÍHO FAJTA
krále Karla IV. Mimořadné postavení mezi karlštejnskými světci měli i Karlovi osobní patroni, k nimž se řadila i sv. Kateřina: v den jejího svátku roku 1332 totiž mladý následník trůnu svedl u severoitalského San Felice první vítěznou bitvu, po které byl pasován na rytíře. Karlštejn byl největší malířskou zakázkou uskutečněnou v Evropě ve 14. století.“ 2. Monogramista IP (činný v prvních třech desetiletích 16. století): Votivní oltářní retábl / Epitaf Štěpána Schlicka kolem 1526 3 Anežský klášter „Nepolychromovaná řezbářská práce vznikla rukou dvorního sochaře pasovských biskupů, jenž signoval svá mistrovská díla monogramem IP. Patřil k největším a nejžádanějším umělcům své doby, jak dokládá i okruh jeho významných zákazníků, k nimž patřil Zdeněk Lev z Rožmitálu, nejvyšší úředník Českého království za vlády Jagellonců na počátku 16. století, nebo Štěpán Schlick, zakladatel horního města Jáchymova v Krušných horách, které se díky bohatým nalezištím zlata a stříbra záhy rozOblíbenec Jiřího Fajta rostlo v druhé nejlidnatějbude odteď i vaše eso ší město Čech. Jeho slávu v rukávu, až přijde řeč na sochařství 16. století!
60
Galerie
Praha možná není největší město, počtem galerií je však srovnatelná s některými západoevropskými metropolemi. Zorientovat se v místní galerijní síti proto vyžaduje docela dost času a občas i trpělivosti. Každá galerie je unikátní, i tak nám ale pár vodítek pomohlo rozdělit pražskou scénu do několika skupin.
61
GALERIE
62
Museum Kampa
VELKÉ SOUKROMÉ GALERIE
V Praze jsou čtyři velká výstavní centra, která do značné míry formují místní uměleckou scénu. Jedná se sice o soukromé instituce, svým významem a kvalitou programu ale mnohdy suplují ty státní, zejména co se týče prezentace současného umění. Veřejnosti nabízí vždy několik souběžně probíhajících výstav. Za dobu svého fungování si vybudovaly jméno a mohou si tak dovolit velké přehlídky zahraničních umělců nebo retrospektivy významných autorů 20. století. Svým kulturním programem často přesahují hranice výtvarného umění a snaží se vyhovět jak odborné, tak laické veřejnosti. Některé z nich nabízí umělcům rezidenční programy a systematicky kolem sebe budují komunitu návštěvníků i podporovatelů.
63
GALERIE
64–65
20
VELKÉ SOUKROMÉ GALERIE
Centrum současného umění DOX Jedna z největších pražských soukromých kulturních institucí pro prezentaci umění, architektury a designu. V centru probíhá vždy několik paralelních, často kolektivních výstav českých i zahraničních umělců. DOX sídlí v budově bývalé továrny, která byla přeměněna v působivý výstavní prostor o ploše více než 3000 m2. Součástí je kavárna na terase s výhledem na otáčející se sochu od Davida Černého. DOX slouží také jako organizační a celospolečenská platforma pro prezentaci kulturních a politických diskuzí a přednášek. Od roku 2017 je jeho součástí i nepřehlédnutelná vzducholoď Gulliver architekta Martina Rajniše. Tím ovšem rozvoj centra nekončí, DOX se nezadržitelně rozšiřuje. Nejčerstvěji připojený prostor, multifunkční sál DOX+ od studia Petr Hájek Architekti, vyniká mimo jiné svou fasádou připomínající čalouněnou sedačku.
ADRESA
Poupětova 1, Praha 7 OTEVÍRACÍ DOBA
po, so, ne 10–18, st, pá 11–19, čt 11–21 VSTUPNÉ
180 Kč (90 Kč) DOPRAVA
tram 6, 12 (zastávka Ortenovo náměstí) WEB
www.dox.cz
MALÉ PROGRESIVNÍ GALERIE
Pražská galerijní scéna je mnohovrstevnatá, a to hlavně díky skupině malých galerií, které zdárně následují progresivní zahraniční trendy. Pořádají mnohdy dost alternativní výstavní projekty a mapují směřování současného umění a jeho nových médií. Vystačí si i s minimálním rozpočtem a jejich význam tkví především ve vernisážích a dernisážích, v mezidobí v nich většinou moc návštěvníků nepotkáte.
99
GALERIE
100–101
MALÉ PROGRESIVNÍ GALERIE
INI Project & A.M.180 Gallery INI je galerie neodmyslitelně spojená s kurátorkou a ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karinou Kottovou. Vede ji od roku 2011 a kromě výstav současného umění pořádá rezidenční program pro české i zahraniční umělce a kurátory, přednášky nebo performance. INI je také iniciátorem a spoluorganizátorem Ceny Věry Jirousové pro mladé i etablované kritiky výtvarného umění a audioplatformy rozhovorů s autory a tvůrci výstavních projektů UMakArt (You Make Art). Galerie A.M.180 je nezávislá platforma uměleckých sourozenců Anežky a Jakuba Hoškových stojící na principech punku. Už od roku 2003 propojuje aktuální multimediální umění a hudbu, pořádá přednášky, videoprojekce, performance a koncerty. Od roku 2017 sídlí na Vinohradech společně s INI Gallery. A.M.180 collective také pořádá hudební festival Creepy Teepee v Kutné Hoře a podílí se na provozu klubu Underdog‘s na pražském Smíchově.
35
ADRESA
Jeronýmova 9, Praha 3 OTEVÍRACÍ DOBA
informace dostupné na webu DOPRAVA
tram 5, 9, 15, 26 (zastávka Husinecká) WEB
www.iniproject.org, www.am180.org
230
ROZHOVOR
KRIŠTOF KINTERA
Pamatujete si zpětně ten moment, kdy jste se rozhodl, že budete pracovat s uměním? Ano. Samozřejmě to nevím přesně, ale bylo to v čase dospívání, kdy jsem přestal skoro ze dne na den vrcholově sportovat, protože mi to najednou přišlo ploché. Dělal jsem atletiku za Slavii Praha, běhal jsem dlouhé tratě. Najednou mě to přestalo uspokojovat, tak jsem začal fotit. Pak mi nestačila ani fotka, protože ta je svým způsobem odkázaná na dokumentování okolního světa. A mně přišlo strašně dobrodružné právě ten svět doplňovat o svoje věci. Od té doby jsem tomu naprosto podlehl a tvrdě si za tím šel. Že by pozůstatky sportovního přístupu? Asi mi z toho něco zůstalo. Být umělcem je často velmi lopotné i fyzicky náročné, člověk musí překonávat spoustu momentů neúspěchů, musí být takový zaťatý. Občas mám pocit, že trpím zátopkovským syndromem – když už nemohl, stejně běžel dál a rval to dopředu v takové křeči. Tak se občas cítívám taky. Měl jste někdy okamžik, kdy jste si říkal, že se na to prostě vykašlete a půjdete dělat něco jiného? Ne. Nikdy. To se nesmí stát. Umění rozhodně není snadné zaměstnání.
154
Architektura
155
Co se architektury týče, má Praha mezi evropskými městy výjimečné postavení. Díky zachované gotické zástavbě, ukázkám vrcholného baroka i zcela výjimečné kubistické architektuře se z ní stala encyklopedie slohů. Není divu, že je Praha už roky oblíbenou filmařskou lokalitou – na jednom místě najdete věrohodné kulisy Paříže, Londýna i Berlína. Na rozdíl od jiných středoevropských měst se Praha jen tak tak vyhnula plošným urbanistickým změnám na přelomu 19. a 20. století i následnému válečnému ničení. I díky tomu zůstal vývoj stavitelství od 10. století až dodnes téměř neporušený. Následující výběr představuje průřez dějinami architektury. Na profláklé památky zapomeňte a připravte se na to, že za některými stavbami si budete muset trochu zajet. Ujišťujeme vás ale, že právě ty dělají Prahu Prahou.
ARCHITEKTURA
156–157
STŘEDOVĚK
Anežský klášter
S touto raně gotickou stavbou na pravém břehu Vltavy je neodmyslitelně spojeno jméno Anežky Přemyslovny, princezny a zakladatelky kláštera. I díky jejímu královskému původu se na stavbě skutečně nešetřilo a od roku 1231 postupně rostl velkolepý komplex – nejprve budovy konventu a pak i dva kostely, sv. Salvátora a sv. Františka. V průběhu staletí ale klášter postihla řada požárů i jiných poškození, až byl v závěru 18. století úplně zrušen a postupně chátral. V 60. letech minulého století se ho ujala Národní galerie (str. 14), stavba byla kompletně zrekonstruována a prohlášena národní kulturní památkou. Díky galerii jsou prostory dnes přístupné, a tak si můžete koupit vstupenku v bývalé jídelně a prohlížet si obrazy v místech, kde původně obědvaly a spaly řeholnice řádu klarisek.
3
ADRESA
U Milosrdných, Praha 1
226
ROZHOVOR
Krištof Kintera
227
228
ROZHOVOR
Krištof Kintera je jedním z nejúspěšnějších současných českých umělců. Jeho tvorba se pohybuje na široké škále od drobných sošek přes sochy ve veřejném prostoru až po instalace zabírající celé místnosti. Jeho díla se mezi sebou někdy dost liší, díky typicky hravému rukopisu ho ale bezpečně poznáte. S Krištofem Kinterou jsme se sešli týden před vernisáží jeho velké sólové výstavy Nervous Trees v Rudolfinu, uprostřed hory polystyrenu a nespočtu štaflí. Náš rozhovor díky tomu probíhal za nezvyklé kombinace zvuku vrtaček, motorových pil a kdesi v povzdálí zkoušejícího symfonického orchestru.
229
Kam byste se sám jako umělec zařadil? Vnímáte se jako sochař, nebo multimediální umělec, anebo se vůbec nikam řadit nechcete? Právě. Pro mě není důležité, do jaké škatulky zapadám. Vůbec se tím nezabývám a jenom činím to, co považuju za důležité. Většinou z toho vychází, že nějakým způsobem pracuju s hmotou. Slovo umělec navíc dost nemám rád. Zní pejorativně a lingvisticky svádí k myšlence, že to je člověk, který něco umí. Možná je to v kontrastu s tím, co dělám, ale nemyslím si, že by člověk nutně musel něco umět, aby byl umělcem. Je v tom případě vůbec potřebné umělecké vzdělání? Myslím si, že nutné není. Vzdělávací instituce jsou dobré k tomu, že se na nich spřátelíte s ostatními umělci a uvedou vás do kontextu uměleckého světa. Samozřejmě se tam dá i něco naučit, ale to všechno jde mimo školu – praxí.