klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 5
P¤EDMLUVA
Postavy v tomto románu jsou naprosto fiktivní. Nûkteré popsané události v‰ak fiktivní nejsou, pfiedev‰ím ty, jeÏ se odehrály v okupované Francii bûhem léta r. 1942, a pfiedev‰ím velk˘ zátah „Vélodrome d’Hiver“, k nûmuÏ do‰lo 16. ãervence v srdci PafiíÏe. Kniha není historické dílo a ani neusiluje jím b˘t. Jde o mÛj hold dûtem z „Vél’ d’Hiv’ “. Dûtem, které se nikdy nevrátily. Dûtem, které pfieÏily, aby mohly vyprávût. T. de R.
Nota bene: Na str. 224 a 225 jsou ukázky projevu ministerského pfiedsedy Jean-Pierre Raffarina z 21. ãervence 2002, u pfiíleÏitosti 60. v˘roãí událostí Vél’ d’Hiv’.
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 7
MÛj BoÏe! Co mi to tahle zemû dûlá? JelikoÏ mû zavrhla, mysleme na ni bez lásky, sledujte, jak ztrácí ãest i Ïivot. IRENE NÉMIROVSKY, „Suite Française“ (1942)
Tygfie! Tygfie, skvoucí se, i v pÛlnoãním pralese, kdo jen moh b˘t stvofiitel stra‰nû plavn˘ch tygfiích tûl? WILLIAM BLAKE, „Zpûvy zku‰enosti“ (pfiel. Jifií Valja)
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 9
PA¤ÍÎ,
âERVENEC R.
1942
u‰ení na dvefie nejdfiív zaslechla dívenka. Pokoj mûla nejblíÏ vchodov˘ch dvefií do bytu. Zprvu, je‰tû omámená spánkem, si myslela, Ïe to je tatínek – vrací se z úkrytu ve sklepû. Zapomnûl si klíãe a teì mu do‰la trpûlivost, protoÏe jeho první plaché zaklepání nikdo nesly‰el. Ale pak se ozvaly hlasy, silné a v tichu noci surové. „Policie! Otevfiete! Hned!“ Bu‰ení zaznûlo znovu, hlasitûji. Zar˘valo se jí aÏ do morku kostí. Mlad‰í bratfiíãek, kter˘ spal ve vedlej‰í posteli, se zavrtûl. „Policie! Otevfiete! Otevfiete!“ Kolik je hodin? Vyhlédla skrz závûsy. Venku byla je‰tû tma. Vylekala se. Vzpomnûla si na nedávn˘ tlumen˘ rozhovor, kter˘ zaslechla pozdû v noci, kdyÏ rodiãe mysleli, Ïe dcerka spí. PfiiplíÏila se tehdy ke dvefiím ob˘vacího pokoje a poslouchala a ‰pehovala je ‰kvírou v prknech. TatínkÛv nervózní hlas. Maminãin úzkostn˘ v˘raz. Mluvili spolu rodn˘m jazykem, jemuÏ dívenka rozumûla, i kdyÏ ne tak plynnû jako oni. Tatínek ‰eptal, Ïe doba je tûÏká. Îe musejí b˘t stateãní a hodnû opatrní. Proná‰el divná neznámá slova jako: „tábory“, „zat˘kání, velké zátahy“, „razie pfied rozednûním“, a dívenka si lámala hlavu, co to v‰echno asi znamená. Tatínek ‰eptal, Ïe nebezpeãí hrozí pouze muÏÛm, ne Ïenám, ne dûtem, a proto Ïe se kaÏd˘ veãer pÛjde schovat do sklepa. Ráno dûvãátku vysvûtlil, Ïe bude lep‰í, kdyÏ nûjakou dobu bude pfiespávat dole. Dokud „situace nebude bezpeãná“. Co pfiesnû znamená „situace“? ptala se v duchu dívenka. Co je „bezpeãn˘“? Kdy bude situace zase „bezpeãná“? Ráda by se dozvûdûla, co tatí-
B
9
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 10
nek myslel tím „táborem“ a „zat˘káním“, ale bála se pfiiznat, Ïe rodiãe tajnû poslouchala, a to hned nûkolikrát. Proto si netroufla poloÏit otázku. „Otevfiete! Policie!“ Jestlipak policie na‰la tatínka ve sklepû, ptala se sama sebe. To proto jsou tady – pfii‰la snad policie odvézt tatínka na nûkteré z tûch míst, o kter˘ch se zmínil bûhem tlumen˘ch pÛlnoãních rozhovorÛ: do „tábora“, daleko, nûkam za mûsto? Dívenka rychle a ti‰e jako my‰ka pfieÈapkala k maminãinû pokoji na konci chodby. Maminka se probudila v tu vtefiinu, kdy ucítila ruku na rameni. „Je tu policie, maman,“ za‰eptala dívenka, „mlátí na dvefie.“ Maminka chvatnû vyhoupla nohy zpod pfiikr˘vek, vlasy si odhrnula z oãí. Dívenka si pomyslela, Ïe vypadá unavenû, stafie, mnohem star‰í neÏ na sv˘ch tfiicet let. „To chtûjí odvést tatínka pryã?“ naléhalo dítû Ïalostnû, ruãkama tisklo matãiny paÏe. „To pfii‰li pro nûho?“ Matka neodpovûdûla. Chodbou se znovu rozlehlo to hulákání. Matka si spû‰nû pfiehodila Ïupan pfies noãní ko‰ili, vzala dívenku za ruku a zamífiila ke dvefiím. DlaÀ mûla horkou a lepkavou, jako dítû, pomyslela si dívenka. „Ano?“ zeptala se matka pla‰e, neÏ otevfiela zástrãku. MuÏsk˘ hlas. Vy‰tûkl její jméno. „Ano, monsieur, to jsem já,“ potvrdila. Do slov jí pronikl pfiízvuk, silnû, skoro nevlídnû. „Otevfiete! OkamÏitû! Policie!“ Matka si pfiitiskla ruku na hrdlo a dívenka si v‰imla, jak je bledá. Vypadala vyãerpanû, jako zkamenûlá. Jako by nemûla sílu na jedin˘ pohyb. Dívenka je‰tû nikdy nevidûla v matãinû tváfii tolik strachu. Ucítila, jak jí v ústech vyschlo úzkostí. MuÏi opût zabu‰ili. Maminka neohraban˘mi, tfiesoucími se prsty otevfiela dvefie. Dívenka zamrkala pfiekvapením, ãekala zeleno‰edé uniformy. Venku stáli dva muÏi. Jeden policista v tmavém plá‰ti po kolena a s vysokou kulatou ãapkou. Druh˘ má béÏov˘ pr‰iplá‰È. V ruce drÏí seznam. Znovu zopakuje Ïenské jméno. A pak to tatínkovo. Mluví dokonale francouzsky. Jsme tedy v bezpeãí, pomyslí si 10
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 11
dívenka. Pokud to jsou Francouzi a ne Nûmci, nic nám nehrozí. Pokud to jsou Francouzi, neublíÏí nám. Matka pfiitáhla dcerku k sobû. Dívenka cítila, jak jí pod Ïupanem bu‰í srdce. Pfiála si maminku odstrãit, pfiála si, aby se maminka postavila zpfiíma a upfiela na muÏe kuráÏn˘ pohled, aby se pfiestala choulit, aby nedovolila srdci bu‰it takhle, jako vydû‰ené zvífie. Pfiála si, aby maminka byla stateãná. „MÛj manÏel je... tady není,“ vykoktala maminka. „Nevím, kde je. Nevím to.“ MuÏ v béÏovém pr‰iplá‰ti se prodral do bytu. „Pospû‰te si, madame. Máte deset minut. Sbalte si nûjaké obleãení. Aby vystaãilo na pár dní.“ Maminka se ani nehnula. Tfie‰tila oãi na policistu. Stál na chodbû, zády ke dvefiím. Tváfiil se lhostejnû, znudûnû. PoloÏila mu ruku na tmavû modr˘ rukáv. „Monsieur, prosím –“ zaãala. Policista se obrátil a smetl její ruku pryã. V oãích tvrd˘, prázdn˘ v˘raz. „Sly‰ela jste mû. PÛjdete s námi. Va‰e dcera také. OkamÏitû poslechnûte rozkaz!“
11
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 12
PA¤ÍÎ,
KVùTEN
2002
ertrand se opozdil, jako obvykle. SnaÏila jsem se nad to povznést, ale vadilo mi to. Zoe se opírala o stûnu, znudûná. Byla tak neuvûfiitelnû podobná otci, aÏ jsem se obãas musela pousmát. Ale dnes ne. Vzhlédla jsem k starému vysokému ãinÏáku. Byt na‰í Mamé. Star˘ byt Betrandova dûdeãka. A tady budeme bydlet. Odstûhujeme se z bulvár Montparnasse, opustíme jeho hluãnou dopravu, nepfietrÏitû houkající sanitky mífiící do tfií nemocnic v sousedství, jeho cafés a restaurace, a pÛjdeme do téhle tiché úzké uliãky na pravém bfiehu Seiny. Marais nebyl arrondissement, kter˘ bych dobfie znala, i kdyÏ jsem upfiímnû obdivovala jeho vûkovitou chátrající krásu. Jestli jsem z toho stûhování mûla radost? Nebyla jsem si jistá. Navíc Bertrand se na mÛj názor stejnû dvakrát neptal. Po pravdû, neprobírali jsme to spolu vÛbec. Rozjel akci se sv˘m obvykl˘m elánem. Beze mû. „Támhle jde,“ zabruãela Zoe. „Jen s pÛlhodinov˘m zpoÏdûním.“ Sledovaly jsme Bertranda, jak se blíÏí ulicí sv˘m typick˘m smysln˘m krokem. ·tíhl˘, snûd˘, pfiekypující sex-appealem, archetyp Francouze. Mluvil do mobilu, jako obvykle. Za ním poklusával jeho obchodní spoleãník, vousat˘ a rÛÏolící Antoine. Kanceláfie mûli na rue de l’Arcade, hned za Madeleine. Bertrand byl dlouho partnerem architektonické firmy, je‰tû dfiív, neÏ jsme se vzali,
B
12
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 13
ale pfied pûti lety zaãal podnikat samostatnû, pouze s Antoinem. Bertrand nám zamával, ukázal na mobil a stáhl oboãí. „Jako Ïe nemÛÏe toho ãlovûka setfiást od telefonu,“ u‰klíbla se Zoe. „To akorát.“ Zoe bylo teprve jedenáct, ale obãas jako by u ní uÏ vypukla puberta. Za prvé tu byla její v˘‰ka, kterou pfiedbûhla v‰echny svoje kamarádky – a taky velikost jejích nohou, jak by dodala ponufie – a pak ta pfiedãasná schopnost logického uvaÏování, která mi obãas vyráÏela dech. Ve váÏn˘ch, ofií‰kovû hnûd˘ch oãích mûla nûco dospûlého, i v zadumanû pozvednuté bradû. Taková byla odjakÏiva, uÏ jako mrÀous. Klidná, vyrovnaná, na svÛj vûk obãas zralá aÏ pfiespfiíli‰. Antoine se ‰el s námi pfiivítat, zatímco Bertrand pokraãoval v telefonátu tak hlasitû, aby ho sly‰ela celá ulice, máchal rukama ve vzduchu, zase se ‰klebil a ãas od ãasu se ohlédl, aby se ujistil, Ïe sly‰íme kaÏdiãké slovo. „Problémy s dal‰ím architektem,“ vysvûtlil Antoine s diskrétním úsmûvem. „Sok?“ zeptala se Zoe. „Ano, sok,“ potvrdil Antoine. Zoe si povzdechla. „To znamená, Ïe tu mÛÏem tvrdnout cel˘ den.“ Dostala jsem nápad. „Antoine, nemáte u sebe náhodou klíã od bytu madame Tézac?“ „To opravdu mám, Julie,“ rozzáfiil se Antoine. Antoine na mou francouz‰tinu vÏdycky odpovídal anglicky. Myslím, Ïe to povaÏoval za projev pfiátelství, ale mnû to lezlo na nervy. Vyvolávalo to ve mnû dojem, Ïe i po tûch dlouh˘ch letech, co tady Ïiju, stojí moje francouz‰tina za starou baãkoru. Antoine okázal˘m gestem vyãaroval klíã. Rozhodli jsme se jít nahoru, my tfii. Zoe hbit˘mi prstíky vyÈukala u dvefií digicode. Pfies listím zastínûn˘ dvÛr jsme pro‰li k v˘tahu. 13
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 14
„Tenhle v˘tah nenávidím,“ postûÏovala si Zoe. „Papa by s tím mûl nûco udûlat.“ „Miláãku, ale on teì rekonstruuje byt po pradûdeãkovi,“ fiekla jsem. „Ne cel˘ dÛm.“ „No, ale mûl by!“ broukla trucovitû. KdyÏ jsme ãekali na v˘tah, mobil mi zaãifiikal melodii Dartha Vadera. Mrkla jsem na ãíslo svítící na displeji. Volal Joshua, mÛj ‰éf. Ozvala jsem se: „Jo?“ Joshua jako obvykle ‰el k vûci. „Musí‰ se vrátit do tfií. Uzávûrka ãervencov˘ch ãísel. Definitivnû teãka.“ „Jéminkote!“ odsekla jsem drze. V telefonu jsem zaslechla uchechtnutí a pak ‰éf zavûsil. Joshuovi jako by pokaÏdé udûlalo radost, kdyÏ jsem fiekla jéminkote. MoÏná mu to pfiipomnûlo mládí. I Antoinea moje staromódní amerikanismy zfiejmû vÏdycky pobavily. Pfiedstavovala jsem si, jak si je zapisuje, a pak je sv˘m francouzsk˘m pfiízvukem zkou‰í vyslovit. V˘tah byl jednou z tûch nenapodobiteln˘ch pafiíÏsk˘ch vymy‰leností, s miniaturní kabinou, ruãnû ovládanou plechovou mfiíÏí a dvojkfiídl˘mi dfievûn˘mi dvefimi, které se ãlovûku nevyhnutelnû zhouply pfiímo do obliãeje. Vmáãknutá mezi Zoe a Antoinea – kterému maliãko ujela ruka s jeho kolínskou Vétiver – jsem bûhem jízdy nahoru zahlédla v zrcadle odraz svého obliãeje. Vypadala jsem stejnû zdrchanû jako ten sténající v˘tah. Kampak se podûla rÛÏolící krasavice z Bostonu, stát Massachusetts? Îena, která mi oplácela pohled, byla v tom obávaném vûku mezi pûtaãtyfiicítkou a padesátkou, v zemi nikoho charakteristické ochabováním, vznikajícími vráskami a plíÏiv˘m nástupem menopauzy. „Mnû se ten v˘tah taky hnusí,“ zahuãela jsem zasmu‰ile. Zoe se zazubila a ‰típla mû do tváfie. „Mamko, v tom zrcadle by vypadala hnusnû i Gwyneth Paltrowová.“ Neubránila jsem se úsmûvu. To byla typická Zoe. 14
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 15
aminka se rozvzlykala, nejdfiív tichounce, pak hlasitûji. Dívenka na ni ohromenû zírala. Za cel˘ch deset let svého Ïivota je‰tû nevidûla maminku plakat. Zdû‰enû sledovala, jak po maminãinû bílém pomuchlaném obliãeji teãou slzy. Ráda by mamince fiekla, aÈ s tím pláãem pfiestane, pfií‰ernû se za maminku posmrkávají pfied cizími pány stydûla. Ale pánové nevûnovali maminãin˘m slzám sebemen‰í pozornost. Pfiipomnûli jí, Ïe by si mûla pospí‰it. Nemûli ãasu nazbyt. Chlapeãek v loÏnici dál spal. „Ale kam nás vlastnû chcete odvézt?“ naléhala matka prosebnû. „Moje dcera je Francouzka, narodila se v PafiíÏi, tak proã ji chcete taky? Kam nás odvezete?“ MuÏi uÏ nepromluvili. Tyãili se nad ní, zlovûstní jako obfii. Mamince zbûlely oãi strachem. Rozbûhla se do svého pokoje a zhroutila se na postel. Po pár vtefiinách se napfiímila v zádech a obrátila se k dívence. Hlas se jí zmûnil na sykot, obliãej na nehybnou masku. „Probuì bratfiíãka. Obleãte se, oba dva. Vezmi nûjaké obleãení, pro nûho i pro sebe. Honem! Pospû‰ si, hoì sebou!“ Její bratfiíãek hrÛzou ztratil fieã, kdyÏ juknul za dvefie a spatfiil cizí muÏe. Vidûl maminku, rozcuchanou, vzlykající, jak se snaÏí balit. Zmobilizoval v‰echny síly, které na‰el ve svém ãtyfiletém tûlíãku. Odmítl se hnout. Odmítl poslouchat. Nehybnû stál, drobné paÏe zaloÏené na prsou. Dívenka shodila noãní ko‰ili, popadla bavlnûnou halenku
M
15
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 16
a sukni. Chodidly vklouzla do stfievícÛ. Bratfiíãek ji pozoroval. Z maminãina pokoje k nim doléhal pláã. „Jdu do na‰í schovávaãky!“ za‰eptal. „Ne!“ pfiesvûdãovala ho. „Jde‰ s námi, musí‰.“ ChÀapla po nûm, ale vykroutil se z jejího sevfiení a vyklouzl do dlouhého hlubokého ‰atníku, zabudovaného do stûny jejich loÏnice. Do ‰atníku, ve kterém si hrávali na schovávanou. Schovávali se tam ãasto, zamykali se tam, a bylo to jako jejich vlastní domeãek. Maman a Papa o schovávaãce vûdûli, ale vÏdycky pfiedstírali, Ïe nevûdí. Volali dûti jmény, vyslovovali je hlasitû a zvesela: „Ale kam ty na‰e dûti ‰ly? To je divné, vÏdyÈ tu pfied minutkou byly!“ A bratfiíãek i dívenka se potû‰enû chichotali. Mûli tam baterku a pár pol‰táfiÛ a hraãky a kníÏky a dokonce i láhev vody, kterou maminka kaÏd˘ den doplnila. Bratfiíãek je‰tû neumûl ãíst, proto mu dívenka hlasitû pfiedãítala „Un Bon Petit Diable“. ZboÏÀoval pohádku o sirotku Charlesovi a dûsivé Madame Macmiche a jak ji Charles za v‰echnu její krutost nakonec potrestal. âetla mu ji dokola pofiád a pofiád znovu. Dívenka vidûla, jak na ni bratrova tváfiiãka juká z temnoty. V náruãi svíral medvídka a uÏ se nebál. MoÏná tam nakonec bude v bezpeãí. Mûl tam vodu i baterku. A mÛÏe si prohlíÏet obrázky v knize Contesse de Ségur, jeho oblíbené, o Charlesovû velkolepé pomstû. MoÏná by ho tam prozatím mûla nechat. Ti muÏi ho nikdy nenajdou. Pozdûji bûhem dne se pro nûho vrátí, jen co jim muÏi dovolí jít zpátky domÛ. A Papa, schovan˘ ve sklepû, ten jistû pochopí, kde se maliãk˘ schovává, ov‰em pokud vÛbec pfiijde nahoru. „Bojí‰ se tam?“ vyhrkla ti‰e, zatímco muÏi je uÏ volali. „Ne,“ ujistil ji. „Nebojím. Zamkni mû. Nenajdou mû.“ Zavfiela dvefie za drobnou tváfiiãkou a zamkla. Klíã si pak pustila do kapsy. Zámek byl maskovan˘ otoãn˘m zafiízením, vytvarovan˘m jako fale‰n˘ vypínaã. Za ostûním se obrys zabudované skfiínû nedal vÛbec rozeznat. Ach ano, mal˘ tam bude v bezpeãí. Nepochybovala o tom. Dívenka za‰eptala jeho jméno a dlaní se opfiela o dfievûné ostûní. „Pozdûji se pro tebe vrátím. Slibuju.“
16
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 17
e‰li jsme do bytu a za‰átrali po vypínaãích. Nic se nestalo. Antoine rozevfiel dvû okenice. Dovnitfi proniklo slunce. Místnosti byly holé, plné prachu. Ob˘vací pokoj se bez nábytku zdál obrovsk˘. Zlatavé paprsky dopadaly kose dlouh˘mi zaprá‰en˘mi okenními tabulkami a na tmavû hnûdé prkenné podlaze tvofiily kaluÏe svûtla. Rozhlédla jsem se po prázdn˘ch policích, po tmav‰ích obdélnících na stûnách, kde kdysi visely krásné obrazy, po mramorovém komínu, kde v m˘ch vzpomínkách hofiely zimní ohnû a Mamé natahovala kfiehké bílé ruce k teplu plamenÛ. Zamífiila jsem k jednomu z oken a zadívala se na tich˘, zelen˘ dvÛr. Byla jsem ráda, Ïe Mamé odtud ode‰la dfiív, neÏ vidûla ten prázdn˘ byt. Trápilo by ji to. Trápilo to mû. „Pofiád to tady je‰tû voní po Mamé,“ ozvala se Zoe. „Shalimar.“ „A ta pfií‰erná Minette,“ dodala jsem a zhnusenû nakrãila nos. Minette byla posledním mazlíãkem na‰í Mamé. Inkontinentní siamka. Antoine se po mnû pfiekvapenû ohlédl. „Ta koãka,“ vysvûtlila jsem. Tentokrát jsem to fiekla anglicky. Samozfiejmû jsem vûdûla, Ïe „la chatte“ je Ïensk˘ rod pro „koãku“, ale souãasnû to znamenalo „ãiãinu“. A já rozhodnû nestála o to, aby se Antoine fiehtal nûjakému pochybnému dvojznaãnému v˘znamu.
V
17
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 18
Antoine byt hodnotil pohledem odborníka. „Elektrické rozvody jsou zastaralé,“ poznamenal a ukázal na staromódní pojistky z bílého porcelánu. „A topení jakbysmet.“ Obfií radiátory byly zãernalé ‰pínou, ‰upinaté jako plaz. „Jen poãkejte, aÏ uvidíte kuchyni a koupelny,“ prohodila jsem. „Vana má zvífiecí tlapy,“ pochlubila se Zoe. „Bude se mi po nich st˘skat.“ Antoine zkoumal stûny, poklepával na nû. „Pfiedpokládám správnû, Ïe s Bertrandem chcete provést kompletní rekonstrukci?“ obrátil se pak ke mnû. Pokrãila jsem rameny. „Já vlastnû nevím, co v‰echno má v plánu. Pfiestûhovat se sem byl jeho nápad. Osobnû nejsem z téhle adresy nijak odvázaná. Chtûla jsem nûco... praktiãtûj‰ího. Nûco nového.“ Antoine se zakfienil. „AÏ s tím skonãíme, bude to zbrusu nové.“ „MoÏná. Ale pro mû to pofiád bude byt na‰í Mamé.“ V bytû stále je‰tû pfietrvávaly její stopy, i kdyÏ se uÏ pfied devíti mûsíci odstûhovala do sanatoria. Babiãka mého muÏe tu Ïila dlouhé roky. Vybavila jsem si na‰e první setkání, pfied ‰estnácti lety. Tehdy na mû udûlaly mocn˘ dojem v‰echny ty obrazy star˘ch mistrÛ, fiímsa mramorového krbu vyzdobená rodinn˘mi fotografiemi ve zdobn˘ch stfiíbrn˘ch rámeãcích, zdánlivû prost˘ elegantní nábytek, nesãetné knihy vyrovnané na policích v knihovnû, klavírní kfiídlo zahalené pfiepychov˘m rud˘m sametem. Proslunûn˘ ob˘vací pokoj nabízel v˘hled na tich˘ vnitroblok, jehoÏ protûj‰í zeì pokr˘vala hustá zástûna bfieãÈanu. Právû tady jsem se s ní poprvé uvidûla a nabídla jí pravou ruku – rozpaãitû, protoÏe jsem si nezvykla na tradiãní pfiivítání, které moje sestra Charla oznaãovala jako „ta francouzská líbaãka“. âlovûk nikdy nemá potfiást PafiíÏance rukou, dokonce 18
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 19
ani pfii prvním setkání. Na kaÏdou tváfi se jí vtiskne jeden polibek. Ale tehdy jsem to je‰tû nevûdûla.
19
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 20
uÏ v béÏovém pr‰iplá‰ti se opût podíval na seznam.mmm m„Poãkat!“ fiekl. „Chybí jedno dítû. Chlapec.“ Vyslovil jeho jméno. V dívence se na okamÏik zastavilo srdce. Matka se po dcerce ohlédla. Dívenka chvatnû pfiitiskla ukazováãek na rty. MuÏi ten pohyb nepostfiehli. „Kde je chlapec?“ naléhal muÏ. Dívenka popo‰la dopfiedu a nervóznû si zamnula ruce. „Bratfiíãek tady není, monsieur,“ odpovûdûla dokonalou francouz‰tinou, francouz‰tinou rodilé mluvãí. „Odjel uÏ na zaãátku mûsíce, se znám˘mi. Na venkov.“ MuÏ v pr‰iplá‰ti se na ni zadumanû podíval. Pak bradou prudce pok˘vl na policistu. „Prohledejte byt. Rychle. MoÏná se tady skr˘vá i otec.“ Policista se hluãnû hnal místnostmi, neohrabanû otvíral dvefie, nakukoval pod postele, do skfiíní. Zatímco policista se neomalenû propracovával bytem, druh˘ muÏ pfiecházel po pokoji. Sotva se k nim otoãil zády, dívenka chvatnû ukázala matce klíã. Papa pfiijde a vyzvedne ho, pfiijde pozdûji, naznaãila nûmû ústy. Matka pfiik˘vla. V pofiádku, jako by tím fiíkala, chápu, kde je chlapec. Ale pak se zamraãila a rukou naznaãila odemykání – kde klíã nechá‰, jak se Papa dozví, kde je? MuÏ se prudce obrátil a pozoroval je. Matka zkamenûla. Dívenka se roztfiásla strachy. Chvíli si je mûfiil pohledem a pak ráznû zavfiel okno.
M
20
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 21
„Prosím,“ vydechla matka. „Je tady takové horko!“ MuÏ se usmál. Dívenka si pomyslela, Ïe v Ïivotû nevidûla tak nechutn˘ úsmûv. „Necháme ho zavfiené, madame,“ fiekl. „Dnes pfied rozednûním vyhodila jedna dáma dûcko z okna a sama vyskoãila za ním. Nechceme pfiece, aby se to opakovalo.“ Matka mlãela, onûmûlá hrÛzou. Dívenka na muÏe hledûla vztekle; nenávidûla ho, nenávidûla ho do posledního kousíãku. Hnusila si jeho krevnat˘ obliãej, jeho lesklá ústa, studen˘, mrtv˘ v˘raz v oãích, i jak tu stál – rozkroãen˘, s plstûn˘m kloboukem postrãen˘m do ãela, tuãné ruce zaloÏené za zády. Nenávidûla ho ze v‰ech sil, jak je‰tû nikdy nikoho v Ïivotû nenávidûla, mnohem víc, neÏ nenávidûla toho dûsného kluka ve ‰kole, Daniela, kter˘ jí ‰eptával stra‰né vûci, potichounku, stra‰né vûci o pfiízvuku její matky, o pfiízvuku jejího otce. Poslouchala, jak policista pokraãuje s hromotluck˘m prohledáváním. Chlapce nenajde. SkfiíÀ byla ukrytá pfiíli‰ dÛmyslnû. Chlapec tam bude v bezpeãí. Nikdy ho nenajdou. Nikdy. Policista se vrátil. Pokrãil rameny, zavrtûl hlavou. „Nikdo tu není,“ fiekl. MuÏ v pr‰iplá‰ti postrãil matku smûrem ke dvefiím. VyÏádal si klíãe od bytu. Podala mu je, mlãky. V fiadû se‰li ze schodÛ, v chÛzi jim pfiekáÏely uzly a balíky, které nesla matka. Dívenka horeãnû pfiem˘‰lela – jak pfiedá klíã otci? Kde ho má nechat? U domovnice? Bude touhle dobou uÏ vzhÛru? Kupodivu, domovnice uÏ vzhÛru byla a ãíhala hned za dvefimi. Dívenka si pov‰imla podivného, nad‰eného v˘razu v jejím obliãeji. Proã se tváfií takhle, lámala si dívenka hlavu, proã se nepodívá na maminku ani na ni, ale pouze na oba muÏe, jako by ji ani matku nechtûla vidût, jako by je vÛbec nevnímala? A pfiitom maminka se k téhle Ïenû chovala vÏdy laskavû, ãas od ãasu domovnici pohlídala miminko, maliãkou Suzanne, kterou ãasto trápilo bolení bfií‰ka, a její matka byla tak trpûlivá, zpívala Suzanne ve svém rodném jazyce, nekoneãnû dlouho, a dûÈátku se to líbilo, mírumilovnû usnulo. „Víte, kde je otec a syn?“ zeptal se policista domovnice. Podal jí klíãe od bytu. 21
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 22
Domovnice pokrãila rameny. Je‰tû pofiád se pohledem vyh˘bala dívence i její matce. Klíãe ‰oupla do kapsy bleskov˘m laãn˘m pohybem, kter˘ se dívence vÛbec nelíbil. „Nevím,“ broukla domovnice na policistovu otázku. „Poslední dobou jsem manÏela moc nevídala. MoÏná se nûkde schovává. I s klukem. Zkuste prohledat sklepy nebo sluÏební prostory pod stfiechou. UkáÏu vám kde.“ DûÈátko v malé domovnické loge zaãalo pokÀourávat. Domovnice se ohlédla pfies rameno. „Na to nemáme ãas,“ zavrãel muÏ v pr‰iplá‰ti. „Musíme si pospí‰it. KdyÏ to nepÛjde jinak, je‰tû se vrátíme.“ Domovnice odbûhla pro nafiíkající dûcko a pfiivinula si ho k hrudi. Prohlásila, Ïe ví o dal‰ích rodinách v sousedním domû. Jejich jména vyslovovala s tak zhnusen˘m v˘razem, jako by proná‰ela vulgární slova, takové ty sprosÈárny, co slu‰n˘ ãlovûk nikdy nevypustí z úst.
22
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 23
ertrand koneãnû strãil mobil do kapsy a obrátil pozornost ke mnû. Obdafiil mû sv˘m typick˘m neodolateln˘m úsmûvem. Proã mám tak nemoÏnû pfiitaÏlivého manÏela, podivila jsem se v duchu uÏ po kdovíkolikáté. KdyÏ jsem se s ním seznámila, pfied mnoha lety na lyÏích v Courchevelu ve Francouzsk˘ch Alpách, byl to ‰tíhl˘ chlapeck˘ typ. Dnes, v sedmaãtyfiiceti, statnûj‰í, silnûj‰í, doslova vyzafioval muÏnost, „francouzství“ a styl. Byl jako dobré víno, dozrával do elegance a síly, zatímco já si byla jistá, Ïe svoje mládí jsem ztratila nûkde mezi Charles River a Seinou a s pfiíchodem stfiedního vûku jsem rozhodnû nevzkvétala. MoÏná Ïe stfiíbrné vlasy a vrásky podtrhly Bertrandovu krásu, ale já nepochybovala, Ïe z té mojí ubraly. „Tak co?“ zeptal se nedbale, majetnicky mi poloÏil dlaÀ na h˘Ïdû, tfiebaÏe nás sledoval jeho spoleãník a dokonce i na‰e dcera. „Tak co, není to senzace?“ „Senzace,“ zopakovala Zoe. „Antoine nám právû vysvûtlil, Ïe se komplet v‰echno musí pfiedûlat. To znamená, Ïe stûhovat se nebudeme nejmíÀ je‰tû rok.“ Bertrand se zasmál. Fantasticky nakaÏliv˘ smích, nûco mezi hyenou a saxofonem. Tohle byl s m˘m manÏelem ten hlavní problém. Byl opojnû okouzlující. A s oblibou tu svou schopnost zapínal na pln˘ plyn. Docela by mû zajímalo, po kom to zdûdil. Po rodiãích, Colette a Edouardovi? Byli zufiivû inteligentní, kultivovaní, ãitelní. Ale okouz-
B
23
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 24
lující rozhodnû ne. A co jeho sestry, Céline a Laure? Dokonale vychované, bystré, s bezchybn˘mi zpÛsoby. Ale smály se pouze v pfiípadû, Ïe to povaÏovaly za svou povinnost. Dom˘‰lela jsem si, Ïe to pravdûpodobnû pochytily od Mamé. Od vzpurné, bojovné Mamé. „Antoine je hrozn˘ pesimista!“ u‰klíbl se Bertrand. „Budem tu bydlet cobydup. Bude to vyÏadovat hodnû práce, ale nasadíme na to na‰e nejlep‰í lidi.“ Následovali jsme ho dlouhou chodbou po vrzavé prkenné podlaze a nakoukli do loÏnic, obrácen˘ch do ulice. „Tahle stûna musí zmizet!“ ukázal rozhodnû Bertrand a Antoine pfiik˘vl. „Kuchyni potfiebujeme dostat blíÏ. Jinak si sleãna Jarmondová bude stûÏovat, Ïe to není ‚praktické‘.“ Poslední slovo pronesl anglicky a uliãnicky na mû zamrkal, pfiiãemÏ prsty vykreslil do vzduchu malé uvozovky. „Vlastnû to je velk˘ byt,“ poznamenal Antoine. „Impozantní.“ „Dnes ano. Ale za star˘ch ãasÛ b˘val mnohem men‰í, nesrovnatelnû skromnûj‰í,“ vysvûtlil Bertrand. „B˘valy to tûÏké ãasy pro moje prarodiãe. Dûdeãek zaãal slu‰nû vydûlávat aÏ v ‰edesát˘ch létech, kdy pfiikoupil byt na protûj‰í stranû chodby a spojil je do jednoho.“ „TakÏe kdyÏ byl pradûdeãek kluk, bydleli v téhle malé dífie?“ ujistila se Zoe. „Pfiesnû tak,“ pfiisvûdãil Bertrand. „Právû v téhle dífie. Támhleten pokoj patfiil jeho rodiãÛm a on sám spal tady. Bylo to nesrovnatelnû stísnûnûj‰í.“ Antoine zamy‰lenû poklepal na pfiíãku. „Ano, ãtu ti my‰lenky,“ usmál se Bertrand. „Chtûl bys z tûch dvou pokojÛ udûlat jeden, co?“ „Pfiesnû tak,“ pfiiznal Antoine. „To není ‰patn˘ nápad. Ale je‰tû to chce promyslet. Ve stûnû tu je o‰idná ãást. Pak ti to ukáÏu. Silné ostûní, kter˘m se táhnou potrubí a podobnû. Není to tak snadné, jak se zdá.“ Podívala jsem se na hodinky. PÛl tfietí. 24
klíč 1 2007-05-25 14:17 Stránka 25
„Musím jít!“ oznámila jsem. „Mám schÛzku s Joshuou.“ „Co udûláme se Zoe?“ zeptal se Bertrand. Zoe zvedla oãi ke stropu. „Pfiece to: mÛÏu se na Montparnasse vrátit autobusem.“ „A co ‰kola?“ naléhal Bertrand. Dal‰í pohled vzhÛru. „Papa! Je stfieda! Ve stfiedu nemám odpolední vyuãování, zapomnûls?“ Bertrand se po‰krábal na hlavû. „To za m˘ch ãasÛ...“ „To byl ãtvrtek, ‰kola nebyla ve ãtvrtek,“ odrecitovala Zoe. „Komick˘ francouzsk˘ vzdûlávací systém,“ povzdechla jsem si. „A je‰tû navrch vyuãování v sobotu dopoledne!“ Antoine se mnou souhlasil. Jeho synové nav‰tûvovali soukromou ‰kolu, kde v sobotu dopoledne Ïádné vyuãování nebylo. Ov‰em Bertrand – stejnû jako jeho rodiãe – byl zaryt˘m vyznavaãem francouzského vefiejného ‰kolství. Chtûla jsem Zoe zapsat do dvoujazyãné ‰koly, v PafiíÏi jich bylo hned nûkolik, ale klan Tézacov˘ch o tom odmítal tfieba jen sly‰et. Zoe byla Francouzka, narozená ve Francii. A bude chodit do francouzské ‰koly. Momentálnû chodila do Montaigneova lycée, poblíÏ Luxembourské zahrady. Tézacovi stále zapomínali, Ïe Zoe má americkou matku. Na‰tûstí její angliãtina byla bezchybná. Nikdy jsem na ni nemluvila jinak a Zoe pomûrnû ãasto jezdívala na náv‰tûvu k m˘m rodiãÛm do Bostonu. Skoro kaÏdé léto trávila na Long Islandu s mou sestrou Charlou a její rodinou. Bertrand se ke mnû obrátil. V oãích mûl ten nepatrn˘ lesk, pfied kter˘m jsem se mívala na pozoru, kter˘ znamenal, Ïe teì bude buì hodnû zábavn˘, nebo hodnû krut˘, pfiípadnû oboje. Antoine oãividnû vûdûl, o ãem to svûdãí, aspoÀ soudû podle toho, jak pokornû zaãal studovat své znaãkové koÏené mokasíny se stfiapci. „Och ano, jistû, v‰ichni pfiece víme, co si sleãna Jarmondová myslí o na‰ich ‰kolách, na‰ich nemocnicích, na‰ich nekoneãn˘ch stávkách, na‰ich domovních instalacích, na25