0040261

Přes nepřízeň Vévodkyně osudu

Vevodkyne.indd 1

3.8.2019 7:49:57

THE DUCHESS Copyright © 2017 by Danielle Steel All rights reserved.

Translation © Štěpánka Svobodová, 2019 ISBN 978-80-249-3988-9

Vevodkyne.indd 2

3.8.2019 7:49:57

Mým milovaným dětem, Beatrix, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samantě, Victorii, Vanesse, Maxxi a Zaře.

Vždy bojujte za to, o čem jste přesvědčeni, že je správné.

Usilujte o spravedlnost a vše, co si zasluhujete. Zbytek vykoná Bůh a osud. Miluji vás celým svým srdcem i každičkým kousíčkem své bytosti.

S láskou Máma / D. S.

Vevodkyne.indd 3

3.8.2019 7:49:57

Mít odvahu neznamená nepoznat strach nebo zoufalství, ale mít sílu nad nimi zvítězit.

Vevodkyne.indd 5

3.8.2019 7:49:57

1 Zámek Belgrave Castle se rozkládal v celé své nád-

heře přímo v srdci Hertfordshiru, a to už po jedenáct generací, tedy téměř tři sta let. Kromě pár moderních vymožeností a několika spíše dekorativních úprav se tu od šestnáctého století změnilo jen málo. Zámek byl rodinným sídlem Phillipa, vévody z Westerfieldu, a majitelé dodržovali stále stejné tradice již více než dvě stě let. Belgrave Castle vybudovala rodina Lathamova.

Byl to jeden z nejrozsáhlejších zámků v Anglii a díky vévodově bohatství i jeden z nejlépe udržovaných.

Kolem zámku se táhly rozlehlé pozemky, sahající, kam až oko dohlédlo. Tvořily je lesy, velké jezero, které správci udržovali stále plné ryb, aby se tu dalo rybařit, a malé farmy pronajaté drobným farmářům, potomkům původních nevolníků. Po smrti vévodova otce, který zemřel při nehodě na lovu na sousedním vévodství, se panství ujal mladý vévoda Phillip. Pod jeho pečlivým dohledem Belgrave a veškerá jeho půda i nemovitosti velmi vzkvétaly. Nyní mu bylo sedmdesát čtyři a už několik let učil svého nejstaršího syna Tristana, jak celý majetek spravovat. Phillip měl pocit, že jeho starší syn je připravený se role ujmout a odpovědně ji vykonávat.

Trápilo ho však něco jiného. Tristanovi bylo pětačtyřicet let, byl ženatý a měl dvě dcery. Vévodovu mladšímu synovi Edwardovi bylo čtyřicet dva, nikdy se neoženil a neměl žádné zákonné děti, i když nemanželských bezpočet. Nikdo nevěděl přesně kolik, dokonce ani sám Edward. Oddával se pití, hazardu a veškerým rozkoším, které si lze představit, nejlépe když se týkaly rychlých 7

Vevodkyne.indd 7

3.8.2019 7:49:58

koní nebo krásných žen. Bylo zřejmé, že pokud by byl nejstarší, znamenalo by to naprostou katastrofu. Naštěstí nebyl. Ani jeden z Phillipových synů však nezplodil syna, a tedy dědice.

Oba muži byli syny vévodovy první manželky Ara­belly, dcery hraběte a Phillipova bratrance z druhého kolene. Arabella vlastnila sama velmi slušný majetek.

Pocházela z bezúhonné rodiny, aristokratické rodové linie, a když se brali, byla velmi mladičká. Tento svazek schvalovaly obě rodiny. Phillip byl tehdy osmadvacetiletý a nápadně krásná Arabella sotva sedmnáctiletá.

Stala se hvězdou své první společenské sezony v Londýně. Všeobecně se očekávalo, že se tam seznámí se svým budoucím manželem, a povedlo se jí to nad očekávání dobře. Phillip však později zjistil, že s postupujícím věkem se stávala čím dál chladnější, mnohem víc se zajímala o společenské postavení a užívala si výhody svého postavení vévodkyně, než aby se věnovala manželovi. Nezajímaly ji dokonce ani její děti. Byla to velmi sebestředná žena, přestože díky své kráse obdivovaná.

Zemřela na chřipku, když bylo chlapcům čtyři a šest let.

Phillip vychovával děti sám, s pomocí své matky, ovdo­ vělé vévodkyně, která tou dobou byla ještě naživu, guvernantek i početného personálu, který zaměstnával.

Během následujících let se mladé ženy ze sousedství i londýnské společnice, které ho obveselovaly, když jel do města, ze všech sil snažily upoutat jeho pozornost.

Oba chlapci však dávno oslavili dvacáté narozeniny, než se Phillip seznámil se ženou, která mu zcela učarovala a od první chvíle se stala jeho životní láskou.

Marie-Isabelle byla dcerou francouzského markýze, bratrance francouzského krále, který zahynul za Francouzské revoluce. Patřila z jedné strany rodiny k rodu 8

Vevodkyne.indd 8

3.8.2019 7:49:58

Bourbonů a z druhé ke šlechticům Orléanským, tedy z obou stran rodové linie ke královskému rodu. Narodila se během prvního roku Francouzské revoluce, krátce nato byli oba její rodiče zavražděni, jejich zámek vypálen a srovnán se zemí a veškerý majetek rozkraden nebo zničen. Otec už předem vytušil, co se asi bude dít, a jako malinkou ji poslal k přátelům do Anglie, finančně zajištěnou pro případ, že by ve Francii skutečně došlo k nejhoršímu. Marie-Isabelle vyrůstala šťastně a spokojeně v srdci anglické rodiny, která ji přijala jako vlastní a zbožňovala ji. Byla to půvabná mladá dívka, nápadně krásná, se světlými, téměř bílými vlasy, obrovskýma modrýma očima, nádhernou postavou a porcelánovou pletí. Když se seznámila s vévodou, učaroval jí stejně jako ona jemu. Oba byli urozeného rodu, pokrevně spřízněni s monarchy. Marie-Isabelle se do něj okamžitě zamilovala. O čtyři měsíce později se vzali.

Bylo jí tehdy osmnáct a Phillip poprvé v životě poznal opravdové štěstí se ženou, kterou zbožňoval. Tvořili nádherný pár. On byl vysoký, dobře stavěný a elegantní. Marie-Isabelle v sobě spojovala aristokratické zvyky Angličanů, mezi nimiž vyrostla, a šarm Francouzů díky svým pokrevním předkům. Úžasným způsobem obohacovala Phillipovi život. Zámek Belgrave s panstvím milovala stejně jako on a pomáhala mu vnášet do rodinné památky nové překrásné dekorativní prvky.

Zámek se její přítomností rozzářil a všichni ji milovali.

Působila jako sluníčko a svého muže zbožňovala. Bylo mu padesát pět let, když se brali, ale on si v její přítomnosti zas připadal jako chlapec.

Jejich společný život připomínal pohádku, která však příliš rychle skončila. Během prvního roku manželství Marie-Isabellle otěhotněla a zemřela dva dny poté, co 9

Vevodkyne.indd 9

3.8.2019 7:49:58

přivedla na svět holčičku. Dali jí jméno Angélique, protože vypadala jako andílek. Měla stejné světlounké, téměř bílé vlásky a blankytně modré oči jako její matka. Zdrcený Phillip zůstal sám a Marie-Isabelle mu bolestně chyběla. Od té doby věnoval celý svůj život jen dcerce, která byla jeho jedinou radostí. Všude ji brával s sebou a stejně jako bratry ji učil všemu kolem provozu panství. Bral ji spíš jako chlapce a potřebné znalosti jí vštěpoval možná ještě důkladněji. Měla stejnou vášeň pro rodnou půdu a rodinné sídlo jako on a stejné vrozené instinkty. Mnoho zimních večerů spolu strávili hovory o chodu na panství Belgrave a přilehlých farmách.

V létě spolu jezdili na koních, otec jí ukazoval různé změny a vylepšení, která zavedl, a vysvětloval, proč jsou důležitá. Měla naprosto jasnou představu o tom, jak panství funguje, a k tomu hlavu na čísla a finance. Často mu dokonce i radila.

Angélique nechodila do školy. Učila se doma. Mluvila plynule francouzsky. To ji naučila její francouzská guvernantka, kterou jí Phillip obstaral. Chtěl, aby dobře mluvila i jazykem své matky. Marie-Isabelle také ovládala oba jazyky, díky péči rodiny, která ji vychovala. Čím byla Angélique starší, tím pečlivěji se starala o svého otce, pozorně ho sledovala, bála se o něj, když se necítil dobře, a pečovala o něj během jakékoliv slabosti či nevolnosti. Byla skvělou dcerou a Phillip se cítil provinile, že ji nebere do Londýna častěji. Ale to trmácení sem a tam ho unavovalo a už dávno ho přestalo bavit chodit na plesy a velké společenské události.

Na korunovaci svého bratrance krále Jiřího IV. ji však do Westminsterského opatství vzal. Psal se rok 1821, tehdy jí bylo dvanáct a byla jedním z mála dětí, které se ceremoniálu mohly zúčastnit. Díky blízkému 10

Vevodkyne.indd 10

3.8.2019 7:49:58

příbuzenskému vztahu to však král povolil. Angélique byla zvědavá na celou tu parádu a okázalost, těšila se na oslavy, jež následovaly. To už bylo Phillipovi šedesát osm a zdraví mu příliš nesloužilo. Velmi se mu ulevilo, když se zas vrátil na venkov, ale současně byl moc rád, že dcerku na korunovaci vzal. Řekla mu, že na to nikdy nezapomene, a vyprávěla o tom ještě roky.

Od té doby vévoda často přemýšlel o takzvané první sezoně neboli vstupu do společnosti, kterou by měla Angélique absolvovat. Uvažoval o plese, který by pro ni měl uspořádat v jejich londýnském domě na Grosvenor Square, a o mužích, s nimiž by se při té příležitosti seznámila. Nemohl se však vyrovnat s představou, že by ji dal všanc světu tak brzy a že by o ni přišel, předal ji manželovi, který by mu ji určitě odvedl. Byla příliš krásná a nepochybně k tomu jednou dojde, ale Phillip se toho děsil.

O několik let dříve dovolil Tristanovi, jeho ženě a dvěma dcerám, aby se nastěhovali do domu v Londýně, protože už tam nejezdil. Pohodlněji se mu žilo v Belgrave a celkově se tam cítil mnohem lépe. Londýn a tamější společenský ruch ho vyčerpávaly. Angélique vždycky trvala na tom, že je šťastná a spokojená v Hertfordshiru s ním, a do Londýna jezdit nepotřebuje. Raději zůstávala s otcem doma.

Tristanova manželka Elizabeth by klidně mohla převzít odpovědnost, zhostit se role doprovodu a uvést Angélique do společnosti v rámci její takzvané první sezony. Dokonce by pro ni i zorganizovala ples, který by zaplatil vévoda. Tristana však sžírala žárlivost vůči Angélique ode dne, kdy se narodila. Nenáviděl už její matku a s otcovým druhým sňatkem se nikdy nesmířil. Navzdory jejím předkům královského rodu Tristan 11

Vevodkyne.indd 11

3.8.2019 7:49:58

i jeho mladší bratr vždy mluvili o Marii-Isabelle jako o té „francouzské kurvě“. Otec to věděl a velmi ho to rmoutilo. Rok od roku mu dělalo větší starosti nepokryté nepřátelství bratrů vůči sestře od chvíle, kdy přišla na svět.

Podle zákona náležel vévodův šlechtický titul, panství a většina obrovského jmění Tristanovi. Významně menší podíl měl dostat mladší syn Edward. Edward měl zdědit budovu zvanou Dower House na pozemcích panství. Bylo to moc hezké, prostorné panské sídlo, které po dlouhá léta až do své smrti obývala Phillipova matka. Phillip mu také zařídil, aby dostával trvalý příjem.

Ten mu měl zajistit bezstarostnou budoucnost, pokud by si až příliš nedopřával svých neřestí a nerozhazoval.

Ale i pokud by to tak dopadlo, Phillip věděl, že starší bratr se o něj postará. Bratři si vždycky byli blízcí a Tristan by nikdy nedopustil, aby mladší bratr zůstal na mizině. Jediné dceři ale Phillip nemohl zanechat nic jiného než věno, kdyby se vdala. Několikrát před Tristanem vyjádřil svoje přání, aby mohla žít na zámku, jak dlouho bude chtít, a až dospěje, pokud by chtěla, tak v sídle na panství, kterému se říkalo Chaloupka.

Chaloupka byla skoro stejně velká jako Dower House a k jejímu chodu sloužil celkem početný personál.

Otec věděl, že tento dům jí poskytne dostatečné pohodlí. Konečné rozhodnutí bylo ale na Tristanovi. Záleželo jen na něm, jak se k ní rozhodne být velkorysý. Po právní stránce neměl vůči sestře žádné závazky. Otec také požádal Tristana, aby ji podporoval finančně a složil pro ni značnou částku, kterou měla obdržet, až se provdá, jak se slušelo vzhledem k její pozici ve společnosti a šlechtickému původu. Nechtěl, aby Angélique zůstala bez peněz nebo aby po jeho smrti byla odstrčená, ale 12

Vevodkyne.indd 12

3.8.2019 7:49:58

podle zákona neexistoval žádný způsob, jak by tomu mohl zabránit. Byla vydána na milost a nemilost svým bratrům, po něm nemohla zdědit nic. Často o tom s Angélique mluvil a ona trvala na tom, aby si s tím nelámal hlavu. Moc toho ke štěstí nepotřebovala, pokud bude moct bydlet navždy v Belgrave. Bylo to všechno, co si přála a co si uměla představit. Phillip však věděl lépe než ona, jak to ve světě chodí. Vnímal, jak je nebezpečné, že celé panství připadne staršímu synovi. Znal Tristanovu nelítostnou povahu a hamižnost jeho ženy.

Phillip strávil řadu bezesných nocí v obavách o svou dceru. Poslední dobou se mu to stávalo čím dál častěji, protože stárnul a zdraví mu přestávalo sloužit.

Když Phillipa postihla plicní infekce, jeho stav se neustále zhoršoval. Angélique se o něj velmi strachovala.

Několikrát k němu zavolala doktora, aby ho prohlédl.

Již týden trpěl neustálými horečkami. Byl nezvykle chladný listopad, a tak musela dbát na to, aby služebné stále udržovaly v otcově ložnici oheň. Starala se, aby zůstal v teple. Na Belgrave to v zimě často velmi profukovalo. Letos bylo počasí nepříjemně studené a sníh napadl již v říjnu. Když Angélique seděla v noci u otcovy postele a předčítala mu, často slyšela, jak venku fičí vítr. To odpoledne několikrát upadl do dřímoty.

Kdykoliv se vzbudil, působil rozrušeně a tváře měl rozpálené horečkou. Hospodyně paní Whiteová se na něj přišla podívat, když spal, a souhlasila s Angélique, že by měly znovu poslat pro doktora. Jeho komorník John Markham si to také myslel. Markham sloužil vévodovi již dlouhá léta před tím, než se Angélique narodila, a byl téměř stejně starý jako jeho zaměstnavatel, jemuž byl hluboce oddaný. Nikomu se nelíbilo, jak se nemoc vyvíjí. Vévoda měl těžký bolestivý kašel a nechtěl nic 13

Vevodkyne.indd 13

3.8.2019 7:49:58

jíst ani pít, přestože mu Markham několikrát přinesl podnos až do ložnice.

Dům řídil majordomus Hobson a často s Markhamem soupeřil o vévodovu pozornost. Když ale teď vévoda těžce onemocněl, dovolil Hobson Markhamovi, aby se o něj také staral, aniž by mu do toho zasahoval.

Angélique jim byla vděčná, za věrnost a oddanost jejímu otci. Hodného a laskavého vévodu všichni milovali.

Sám se také o všechny staral jako pozorný a odpovědný zaměstnavatel. A Angélique naučil totéž.

Znala každého z lokajů i služebných jménem, věděla o jejich původu i něco z jejich minulosti. Stejné to bylo se zahradníky a podkoními ve stájích a s farmáři a jejich rodinami, kteří měli pronajaté farmy na pozemcích panství. Často se s nimi potkávala při plnění svých povinností kolem zámku, když kontrolovala prádlo s paní Whiteovou nebo poslouchala, jaké jsou problémy v kuchyni. Kuchařka paní Williamsová byla prudká, ale dobrosrdečná žena, která ve své kuchyni vládla železnou rukou a velela kuchtičkám jako generál. Pokrmy, které připravovala, však byly lahodné a hodné každého velkopanského domu. Nyní se snažila nalákat vévodu na některá jeho oblíbená jídla, ale podnosy se jí už celé tři dny vracely netknuté. Když to viděla, plakala v obavách, že je to zlé znamení. Stejný strach měli i ostatní, kteří vévodu viděli. Vypadal skutečně špatně a Angélique to také pozorovala. V osmnácti byla na svůj věk velmi vyspělá, věděla, jak řídit otcovu domácnost, a během posledních několika let ho mnohokrát ošetřovala.

Tentokrát to však bylo něco jiného. Stonal už celý měsíc, bez jakýchkoliv známek zlepšení, a po téměř týdnu v horečkách vůbec na léčbu ani péči nereagoval, přestože o něj bylo vzorně postaráno. Toužil jen spát, což 14

Vevodkyne.indd 14

3.8.2019 7:49:58

mu vůbec nebylo podobné. Doposud ve svých sedmdesáti čtyřech letech byl nesmírně vitální a vše ho velmi zajímalo.

Poslali tedy znovu pro doktora, který potvrdil, že se mu vývoj choroby také nelíbí. Když odjel, pokusila se Angélique otce přimět, aby snědl silný vývar s tenkými plátky kuřecího masa, který mu uvařila paní Williamsová. Otec však nechtěl ani vývar, ani maso, jen dal rukou pokyn, aby tác odnesli. Angélique ho sledovala se slzami v očích. „Papá, prosím… zkus sníst alespoň trochu polévky.

Je výtečná. A raníš city paní Williamsové, když ani trochu neochutnáš.“ Otec se rozkašlal a poté, co se jí pokusil odporovat, bojoval s kašlem dalších pět minut.

Nakonec klesl do polštářů a vypadal nesmírně vyčerpaně. Angélique se zdálo, jako by se scvrkával. Byl čím dál hubenější a ztrácel síly. Nepochybně byl najednou velice křehký a slabý, přestože se vždycky snažil předstírat pravý opak. Poté začal znovu klimbat. Angélique ho vzala za ruku, sedla si k němu a dívala se na něj. Několikrát přišel a zas odešel Markham, nahlédl do místnosti a znovu potichu zmizel.

Majordomus viděl Markhama scházet dolů do kuchyně a tiše se ho zeptal: „Jak je na tom Jeho Jasnost?“ „Prakticky pořád stejně,“ prohlásil Markham s ustaranýma očima. V tu chvíli se k nim přitočila paní Whiteová, aby slyšela, co si říkají. V kuchyni bylo rušno, přestože ani vévoda, ani Angélique nic nejedli. Angélique se chystali poslat večeři na podnose nahoru do ložnice. V domě však bylo dalších dvacet pět sloužících, které také museli nasytit. Belgrave byl velmi rušným místem, obzvlášť v prostorech pro služebnictvo.

15

Vevodkyne.indd 15

3.8.2019 7:49:58

„Co bude s tou maličkou?“ zeptala se paní Whiteová majordoma, když Markham odešel za ostatními sloužícími k večeři. „Kdyby se s Jeho Jasností něco stalo, bude vydaná na milost a nemilost svým bratrům.“ „S tím se nedá nic dělat,“ prohlásil Hobson a přál si, aby ho to neznepokojovalo tolik jako hospodyni. Bohužel to cítil stejně. Stal se tu majordomem už před lety, když mu zemřely manželka i dcera při chřipkové epidemii. Zjistil, že mu život ve službě vyhovuje, a na panství zůstal. Domníval se, že teď by pro Angélique bylo nejlepším řešením se provdat, než otec zemře, a dál žít pod ochrannou rukou svého manžela a s věnem od otce.

Angélique však byla příliš mladá. Doposud ani nebyla uvedena do společnosti v Londýně. V minulých letech to ještě nepřicházelo v úvahu, a ani teď o to nijak zvlášť nestála. Už však bylo zřejmé, že pokud se otec ne­ uzdraví, bude na to příliš pozdě. Jestliže se o to ovšem nepostará následující léto Tristan, což se nezdálo příliš pravděpodobné. Dával jasně najevo, že ho Angéliquina budoucnost nezajímá. Sám měl dvě dcery, šestnáctia sedmnáctiletou, které nebyly zdaleka tak hezké jako jejich mladá, jen o rok starší teta. Angélique by v konkurenci s Tristanovými dcerami lehce oslnila každou londýnskou společenskou sezonu. To bylo ovšem to poslední, o co Tristan a jeho manželka stáli.

Paní Whiteová a Hobson se přidali k ostatním večeřícím a krátce nato šel Markham znovu nahoru, aby vévodu zkontroloval. Chodil po schodech nahoru a dolů celý den. Když vešel, Jeho Jasnost spala. Angélique se jen trochu ponimrala v jídle, které jí předtím přinesl, a Markham na ní viděl, že plakala. Cítila, že otec odchází. Vždy věděla, že ten den jednou nastane, ale ještě na to nebyla připravená.

16

Vevodkyne.indd 16

3.8.2019 7:49:58

Otec se držel další tři dny, aniž by se jeho stav zhoršil nebo zlepšil. Jednou pozdě v noci otevřel oči, které se mu leskly horečkou, a podíval se na ni. Angélique najednou měla pocit, že je čilejší a působí silněji. „Chci jít k sobě do pracovny,“ prohlásil pevným hlasem, který byl skoro stejný jako dřív. Angélique zadoufala, že je to znamení, že mu teplota konečně klesá a že se uzdraví. Celou dobu se o něj zoufale bála, ale snažila se mu to nedat najevo a tvářit se statečně. „Dnes v noci ne, papá. Je tam moc velká zima.“ Služebné totiž nerozdělaly oheň v malé knihovně vedle ložnice, kde vévoda často sedával dlouho do noci nad účetními knihami panství. Vzhledem k tomu, že už více než týden nevylezl z postele, řekla Angélique služebným, že v knihovně není třeba topit. Nechtěla tedy, aby opouštěl teplo ložnice. „Nehádej se se mnou,“ prohlásil vévoda přísně. „Chci ti něco dát.“ V první chvíli ji napadlo, že otec možná blouzní. Ale vypadalo to, že je při smyslech a zcela probraný. „Ale papá, to můžeme udělat zítra. Nebo mi řekni, co to je, a přinesu ti to.“ Byla už na nohou, když odhodil pokrývku, vylezl z postele a s odhodlaným výrazem se postavil. Přiběhla k němu. Bála se, že po tolika dnech v posteli upadne. Když pochopila, že ho nezastaví, vzala ho kolem pasu, aby mu pomohla. Opíral se o ni a kráčeli spolu do pracovny. Angélique se ho ze všech sil snažila udržet na nohou. Stejně jako její matka byla droboučká a měla by co dělat, kdyby se začal kácet.

Po chvíli se konečně ocitli v malé pracovně až po strop zaplněné knihami. Byla tam skutečně velká zima. Toho se Angélique obávala. Otec, který přesně věděl, pro co tam jde, zamířil rovnou ke knihovničce, vyndal velkou, 17

Vevodkyne.indd 17

3.8.2019 7:49:58

v kůži vázanou knihu a ztěžka klesl do křesla. Angélique ho na chvíli pustila z očí, když šla zapálit svíčku na stole. Ve světle svíčky spatřila, jak knihu otevřel, a všimla si, že je dutá. Vyndal z ní kožený váček a jakýsi dopis.

Vážně se na dceru zadíval. Potom se znovu vztyčil, vrátil knihu na místo, a s jejím obsahem v ruce zamířil zcela vyčerpaný a za podpory Angélique zpět do ložnice. Ta rychle sfoukla svíčku v pracovně a pomohla mu zpátky do postele. Otec stále svíral ty věci v ruce a dlouze se zadíval na svou vroucně milovanou dceru. „Chci, abys tohle uložila na bezpečné místo, Angélique. Někam, kde to opravdu nikdo jiný nenajde. Chci, abys to měla jenom ty, kdyby se se mnou něco stalo.

Dávám to pro tebe stranou už delší dobu. Nikomu o tom neříkej. Musíš si to nechat pro sebe. Rád bych věřil, že se můžu na tvého bratra spolehnout, že se o tebe postará, až tady nebudu, ale zákon tě nijak nechrání. Možná budeš tohle jednou potřebovat. Nech si to, měj to někde v záloze a nepoužij to, pokud nebudeš muset. Teď na to rozhodně nesahej. Zabezpečí tě to v budoucnu, kdyby se cokoliv stalo. Až budeš starší, můžeš si za to koupit třeba dům, nebo to použít, abys mohla být spokojeně živa, kdybys nechtěla zůstat v Belgrave, anebo kdybys zjistila, že nemůžeš.“ Mluvil naprosto vážně a srozumitelně o okolnostech, které si nedokázala představit, že by vůbec někdy mohly nastat, a na které nechtěla ani pomyslet. Otec však nemyslel na nic jiného. „Papá, to neříkej,“ ohradila se Angélique a do očí jí vhrkly slzy. „Proč bych tady nechtěla zůstat nebo si kupovala vlastní dům? Náš domov je tady, v Belgrave.“ Byla zmatená tím, co říkal. Nelíbilo se jí to. Z jeho slov ji mrazilo, a když jí podával kožený váček s dopisem, najednou vypadala jako vyděšené dítě.

18

Vevodkyne.indd 18

3.8.2019 7:49:58

„Nemusíš to číst hned, mé dítě. Nech to na dobu, až tady nebudu. Až k tomu dojde, bude to Tristanův domov a Elizabethin. Budeš muset žít z jejich velkorysosti a podle jejich pravidel. Mají dvě dcery, skoro stejně staré jako ty. O tebe se rozhodně nebudou starat na prvním místě. Ale ty u mě na prvním místě jsi.

Je tady pětadvacet tisíc liber, dost na to, abys z toho mohla vcelku dlouho vyžít, pokud je budeš potřebovat a používat s rozumem. Teď si je musíš uschovat. Je to dost na to, abys to jednou mohla jako věno přinést úctyhodnému muži, který tě bude milovat. Nebo pokud to bude nutné, mohou tě ty peníze zabezpečit, než se vdáš, anebo když se rozhodneš zůstat svobodná. Doufám, že Belgrave bude navždy tvým domovem, miláčku můj, nebo alespoň do doby, než se vdáš, ale nemohu si tím být jistý. Požádal jsem Tristana, aby tě tady nechal bydlet v hlavní budově nebo v Chaloupce do té doby.

Je stejně pohodlná jako Dower House, který jsem dal Edwardovi. Osobně bych byl radši, kdybys mohla zůstat zde v domě až do té doby, než budeš starší. Ale budu spát v noci mnohem klidněji, když budu vědět, že máš tohle. Dávám ti to z lásky. Ten dopis potvrzuje, že jsem ti to daroval ještě za života, že je to tvoje a můžeš s tím nakládat podle svého přání.“ Angélique ho poslouchala a po tvářích se jí řinuly slzy. Viděla však, že otec vypadá nyní klidněji než předtím a podle všeho se mu ulevilo, když jí dokázal předat kožený váček a dopis. Jí to připadalo jako celé jmění a skutečně to byla velmi slušná částka. Zjevně ho její postavení trápilo už delší dobu. Obavy o její budoucnost ho musely pronásledovat. Když si od něj s třesoucíma rukama vzala kožený váček, konečně s unaveným úsměvem klesl do polštářů.

19

Vevodkyne.indd 19

3.8.2019 7:49:59

„Nechci to, papá. Nebudu to potřebovat. A teď bys mi to neměl dávat.“ Angélique moc dobře věděla, že to byl první krok na cestě k tomu, aby ji opustil navždy.

Nechtěla mu však pomoct k tomu, aby se tou cestou vydal. Nechtěla ho ale ani zarmoutit, přestože si nedovedla představit, co by asi tak mohla dělat s pětadvaceti tisíci librami. Byla to neuvěřitelná částka, ale popravdě řečeno to bylo to jediné, co jí skutečně patřilo. Pro případ, že by ji starší bratr nepodporoval a neposkytl jí dost peněz, nebude na něm tak zcela závislá. Otec ji svým štědrým darem zajistil do budoucna. „Děkuju, papá,“ to bylo všechno, co ze sebe dokázala vypravit, když se k němu sklonila a políbila ho. Otec zavřel oči a jí po tvářích opět tekly slzy. „Trochu si zdřímnu,“ hlesl vévoda sotva slyšitelně a vzápětí už spal. Angélique se posadila vedle něj a dívala se do ohně, stále s koženým váčkem v klíně. Pro otce bylo zcela typické myslet úplně na všechno a udělat pro ni, co mohl. Kdyby teď zemřel, měla by dost, aby mohla po zbytek života žít spokojeně, pokud ne v přepychu. Pozorovala, jak spí, a přála si jediné. Aby žil ještě hodně, hodně dlouho. To pro ni znamenalo víc než všechno, co by jí mohl dát. Otec byl štědrý, milující muž.

Pak si přečetla jeho dopis, který potvrzoval, co už jí otec řekl. Že jí náleží finanční dar, který od něj právě obdržela, a též tam stálo, že si může ponechat šperky, které koupil její matce v tom krátkém období, kdy byli před její smrtí svoji. Angélique věděla, že kdyby si to Tristan přál, vrátila by mu všechny rodinné památky, které jí otec dal, ale ty krásné kousky, jež Phillip daroval své druhé ženě, byly jen a jen její. Pro tuto chvíli pro ni Phillip nemohl udělat víc, snad se jen modlit, že k ní 20

Vevodkyne.indd 20

3.8.2019 7:49:59

bude Tristan laskavý a bude ji na základě otcova přání respektovat jako svou sestru. Angélique si byla jistá, že se tak Tristan zachová navzdory tomu, jak moc nesnášel její matku. Nakonec byli přece pokrevní příbuzní a dalo se předpokládat, že budou všichni ctít otcova přání. Angélique o tom byla přesvědčená.

Tu noc spala vedle otcovy postele s koženým váčkem a dopisem v kapse dlouhé sukně. Nechtěla otce opustit, aby si věci uložila u sebe v pokoji. Navíc peníze byly u ní na bezpečném místě. Nakonec upadla do hlubokého spánku, schoulená v křesle vedle jeho postele. Jeho přítomnost ji uklidňovala, stejně jako on se cítil bezpečněji, když měl vedle sebe milovanou dceru.

21

Vevodkyne.indd 21

3.8.2019 7:49:59

2 Ráno se Markham a paní Whiteová shodli s Angé-

lique, že se otcův stav zhoršil, a znovu poslali pro doktora. Vévoda měl sice za sebou klidnou noc, ale když se vzbudil, měl ještě vyšší teplotu. Kašlal tak, že sotva mohl dýchat, a celý se třásl pod různými dekami a přikrývkami, které na něj Angélique navršila, aby mu bylo teplo. Nic nepomáhalo. K snídani vypil trochu čaje, ale to bylo všechno.

Doktor ho prohlédl a poté vyšel z vévodovy ložnice celý zamračený. Prohlásil, že je zjevné, že se Jeho Jasnosti přitížilo. Angélique se vyděsila, že možná ještě víc nastydl, když šel předchozího večera do studovny, ale doktor jí vysvětlil, že je mu tak zle kvůli plicní infekci. Pustil by mu prý žilou, ale nemyslí si, že je na to vévoda dost silný. Chystal se navrhnout, aby poslali pro Angéliquiny bratry, ale nechtěl ji ještě víc vyděsit. Angélique zachvátila panika. Pochopila, že otec je na tom opravdu zle, a nechala ho s komorníkem jen na tak dlouho, aby mohla zajít do svého pokoje, zamknout kožený váček do zásuvky psacího stolu a převléknout se.

Pak se co nejrychleji vrátila k otci do jeho ložnice. Otec tvrdě spal a na dotek byl ještě teplejší než předtím. Rty měl vyschlé a popraskané, ale nic nepil, a Angélique si všimla hubených a bílých rukou položených na podušce. Najednou vypadal jako velmi, velmi starý muž.

Angélique pokoj za celý den neopustila a dohlížela na něj. Dýchal nesmírně ztěžka.

Pozdě odpoledne se vzbudil a chvilku s Angélique mluvil. Zeptal se jí, zda váček uložila na bezpečné místo.

22

Vevodkyne.indd 22

3.8.2019 7:49:59

Ujistila ho, že ano, zamkla jej do zásuvky. Pak otec oči s úsměvem zavřel a znovu usnul. Když se vzbudil, byla téměř půlnoc. Otevřel oči a usmál se na ni. Vypadalo to, že je mu lépe, přestože horečka nijak nepolevila.

Působil ale spokojeně, vzal ji za ruku, políbil jednotlivé prsty a Angélique se k němu sklonila a políbila ho na tvář. „Musíš se brzy uzdravit, papá. Potřebuju tě.“ Otec přikývl, zavřel oči a spal dál. Angélique u něj bděla dlouho do noci. Ani se nepohnul. Držela ho za ruku, až nakonec s klidným výrazem ve spící tváři přestal dýchat a tiše se odebral na věčnost. Angélique to okamžitě poznala. Políbila ho na čelo, ještě se ho pokusila probudit, ale byl mrtev. Dožil se sedmdesáti čtyř let.

Prožil život, pro který se narodil, v péči o panství, jež mu bylo svěřeno, a o lidi, kteří na něm byli závislí. Byl úžasný otec, manžel a pán. Zanechal vše v dobrém stavu svému staršímu synovi, a Angélique dal navíc neuvěřitelný dar. Byl po smrti a Tristan se stal vévodou z Westerfieldu, přestože to ještě nevěděl.

Angélique seděla u otce celou noc. Až ráno šla říct Hobsonovi, co se stalo. Poslal jednoho z podkoních, aby dojel na koni pro doktora. Ten zakrátko přijel a potvrdil, že Phillip, vévoda z Westerfieldu, v noci zemřel.

Vyslovil Angélique svou soustrast a odjel. Zpráva se rychle rozšířila po domě a mezi služebnictvem. Angélique měla zpočátku pocit, jako by prožívala zlý sen.

Potom šla pomoct Markhamovi otce umýt a obléknout.

Sluhové ho donesli dolů do knihovny, aby tam ležel vystavený, než dorazí jeho starší syn. Dalšího sluhu vyslali kočárem do Londýna, aby Tristana informoval o otcově smrti. Angélique seděla skoro celý den u otce v knihovně. Sluha se vrátil z Londýna za soumraku 23

Vevodkyne.indd 23

3.8.2019 7:49:59

a hlásil, že Jeho Jasnost přijede ráno. Angélique zabolelo, když zaslechla, že o Tristanovi mluvil jako o „Jeho Jasnosti“, ale bylo to tak. Byl vévodou z Westerfieldu a pánem zámku Belgrave Castle s celým panstvím.

Po většinu noci zůstala Angélique s otcem v knihovně. Dělala mu společnost, dokud ji paní Whiteová nevybídla, aby si šla na chvilku odpočinout. Angélique odcházela jako v mrákotách za paní Whiteovou sníst trochu silného vývaru, který připravila paní Williamsová. Nemohla si vzpomenout, kdy naposledy jedla, a bylo jí to jedno. Otec, kterého tolik milovala, byl po smrti. Nezáleželo na tom, co se děje právě teď – nedokázala si představit život na Belgrave bez něj a vlastně ani nikde jinde. Tisíce vzpomínek jí zaplavily mysl.

Byla teď sirotek, ztratila jediného žijícího rodiče. Věděla, že na jeho místě ho nikdy nikdo nenahradí. Ani bratr, ani manžel, ani žádný muž. Svět se pro ni najednou stal prázdným místem.

Na naléhání paní Whiteové spala tu noc ve své po­ steli. Bylo to poprvé po několika dnech. Byla tak vyčerpaná, že spala tvrdě až do rána. Vzbudila se rachotem, jak přijel kočár, a pokřikováním podkoních, kteří odváděli koně. Slyšela, jak na sebe sluhové volají a také zaslechla hlas bratra Tristana. Tak tedy už přijel. Vykoukla zpoza záclony ve své ložnici a uviděla ho těsně předtím, než vešel dovnitř. Byl ve smutečních šatech a Angélique věděla, že již předchozí den pověsilo služebnictvo na vchodové dveře černý věnec. Nevypadalo to, že by s ním přijela i Elizabeth, dorazil sám. Angélique si pospíšila, rychle se oblékla a vykartáčovala si vlasy, aby ho mohla dole patřičně uvítat. Sdíleli spolu ztrátu milovaného rodiče. Chtěla mu říct, jak je jí to líto.

24

Vevodkyne.indd 24

3.8.2019 7:49:59

Tristan byl v jídelně a snídal. Když vešla, zvedl hlavu. Měla na sobě upjaté černé šaty s vysokým límcem, které se hodily jako smuteční oděv, ale i tak v nich byl vidět její útlý pas. Ve tváři vypadala tak zničeně, jak se skutečně cítila. Došla až k němu a objala ho.

Seděl v čele stolu jak vytesaný z kamene. Otřáslo jí, že sedí v otcově křesle, na jeho obvyklém místě, a že se tam cítí dobře, ale nekomentovala to. Bylo to jeho právoplatné místo. Byl pánem na zámku Belgrave Castle a na celém panství. „Dobré ráno, Tristane,“ řekla tiše a posadila se vedle něj. „Už jsi viděl tatínka?“ Tristan zavrtěl hlavou a otočil se k ní. „Zajdu tam po snídani. Když jsem přijel, měl jsem hlad jako vlk.“ Angélique přikývla. Nevěděla, co na to říct. Sama byla tak zničená otcovou smrtí, že nemohla téměř nic pozřít. Ohromilo ji, že se nešel nejdřív podívat na otce. „Elizabeth dorazí večer. Řekl jsem Hobsonovi, aby paní Whiteová připravila pokoje. Přijedou s ní i děvčata. Edward dorazí zítra. Myslel jsem si, že pohřeb by mohl být v neděli.“ Řekl to neuvěřitelně věcně, jako kdyby mluvil o běžné večeři, ne o otcově pohřbu.

Otec měl být uložen k věčnému odpočinku do rodinné hrobky. To bylo velké štěstí, protože půda byla pro­mrzlá a hrob by se nedal vykopat. Angéliquina matka ležela také v rodinné hrobce spolu s Tristanovou a Edwardovou matkou a několika generacemi rodu Lathamů.

Angélique šla po snídani nahoru a šokovalo ji, když viděla, že několik služebných větrá otcův pokoj a že převlékají postel. Nejdřív si myslela, že jenom běžně uklízejí, ale pak viděla, jak nesou dovnitř vázy s květinami z vyhřívaného skleníku a rozdělávají oheň v krbu, jako by se pokoj měl na noc využít. „Proč to všechno 25

Vevodkyne.indd 25

3.8.2019 7:49:59

děláte?“ zeptala se jich. „To není třeba.“ Pokoj působil ještě smutněji, když to vypadalo, jako by tam měl otec večer spát. A přitom bylo jasné, že už tam nikdy spát nebude. „Paní Whiteová nám nařídila, abychom pokoj připravili pro Jeho Jasnost a pro vévodkyni,“ vysvětlila jí vrchní služebná Margaret. Angélique měla najednou v hlavě úplně prázdno. Pokusila se pochopit, co jí služebná právě řekla a co to znamená. „Oni budou dnes v noci spát tady?“ zeptala se Angélique šeptem. Margaret přikývla. Bylo jí dívky líto. Její starší bratr neztrácel čas a užuž spěchal vklouznout do otcovy role, a dokonce i do jeho postele. Angélique se při té představě otřásla. Začala zjišťovat další podrobnosti a dozvěděla se, že připravují jedny ze dvou nejlepších pokojů s příslušenstvím pro neteře. Byly to mnohem krásnější pokoje, než ve kterých obvykle bydlely, když přijely na Belgrave. Pokoje byly obvykle rezervované pro návštěvy královských hodnostářů.

Zabydlovali se opravdu velmi rychle. Rozhodně ne­ marnili čas.

Angélique se uchýlila do svých pokojů, seděla v křesle a chvíli se celá třásla. Myslela na to, že jim bude muset být k ruce u všech změn, které budou chtít učinit.

Všechno jí to ale připadalo příliš brzy. Vždyť otec nebyl ještě ani pochovaný, stále ležel vystavený v knihovně.

Byl mrtev teprve den. Obrnila se, šla zpátky dolů a dívala se, jak bratr s vážnou tváří vychází z knihovny, kam se byl podívat na otce. „Mimochodem,“ vyrukoval na ni okamžitě a tvářil se ledově. „Elizabeth si myslela, že by ses mohla přestěhovat do jednoho z těch malých pokojů pro hosty. Chce, aby se tu děvčata cítila dobře, a Gwyneth se vždycky 26

Vevodkyne.indd 26

3.8.2019 7:49:59

líbil výhled z tvých pokojů.“ Angélique nemohla uvěřit vlastním uším. Myslela si, že je to její domov, nebo alespoň byl. Teď však patřil jemu, Elizabeth a jejich dcerám. Doslova přes noc se tu stala pouhým hostem.

Ke změnám, kterých se otec tolik obával, už začalo docházet. „Jistě. Připravím ho pro ni,“ řekla Angélique ostýchavě. „A žlutý pokoj pro Louisu?“ ujišťovala se. Byl to ten nejlepší a Tristan to dobře věděl. Spávali tam s Elizabeth během svých krátkých, nepříliš častých návštěv otce. Elizabeth vždycky prohlašovala, že ji venkov nudí. To se zřejmě také mělo změnit.

Angélique se ho neptala, ve kterém pokoji bude spát ona. Vybrala si raději menší pokoj na stejné chodbě, celkem daleko od nich, aby měla trochu soukromí a nepřekážela. Než ale mohla svůj plán uskutečnit, obrátil se na ni Tristan znovu. „Elizabeth si myslí, že bys byla asi spokojenější v jednom z těch pokojů nahoře.“ Nahoře bylo celé jedno podlaží menších hostinských pokojů, které nebyly tak krásně vybavené a byl v nich původní starý nábytek. V každém z nich byl sice krb, ale obvykle tam byl také průvan a zima. Angélique už začala chápat, kudy se bude ubírat její osud v bratrových rukách. Otec jí vyjednal, že by se časem přestěhovala do Chaloupky, a jí to začalo připadat jako moudrý tah. Měla v úmyslu počkat, jak se věci vyvinou, až dorazí Elizabeth a děvčata, ale měla pocit, že by bylo pro všechny lepší, kdyby se uklidila z cesty do bezpečí do Chaloupky.

Nepřipadalo v úvahu, že by vyklidila svůj pokoj během několika hodin, ale hned se pustila do práce. Udělala pro Gwyneth místo v několika závěsných skříňkách, vyprázdnila prádelník a položila na stůl nějaké 27

Vevodkyne.indd 27

3.8.2019 7:49:59