1 Hvězdičko, zatřpyť se maličko
Hned jsem si všiml, že tam Flitr není. Necítil jsem totiž jeho konejšivý žár. Když jsem usínal, byl ke mně přitulený jako obvykle, ale najednou jsem se probudil chladem, protože mě na hrudi nehřál jeho teplý dech. Protřel jsem si oči a zamrkal, abych se probral. Přitom jsem znovu prožíval sen, který se mi zdál. Byl to známý sen, a kdybych byl kočka, určitě bych z něj předl blahem. Přede mnou se ještě třpytily jeho střípky. Zelené světlo ozařující oblohu. Obrovská hora a pod ní skalnatá krajina. Pak to všechno zmizelo. 9
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 9
11.06.20 11:02
Posadil jsem se na posteli a uviděl jsem Flitra. Seděl na parapetu, v pokoji bylo takové světlo od hvězd a měsíčního svitu, že to téměř vypadalo, jako by se už rozednilo. Vyhrabal jsem se z postele a pořádně roz hrnul závěsy. Ovanul mě studený noční vzduch z otevřeného okna. Flitr vylétl na okenní římsu a zvedl hlavu. Vychrlil spršku jiskřiček, zůstala po nich stopa ve tvaru kruhu, jako když točíte prskavkou. Uprostřed toho kruhu se třpytila Polárka. Nebylo to poprvé, co jsem Flitra našel, jak hledí z okna, ale teď se to stávalo čím dál častěji. Díval jsem se, jak zář pohasíná, potom jsem k němu vztáhl ruku a dotkl se jeho hřbetu. Pod prsty mi přeběhly mihotavé vlnky, jak jeho šupiny měnily barvy. Hleděl jsem z okna a představoval si, jak se Ted, Kat a Káj tulí ke svým dráčkům. Bezděčně jsem se při té představě usmíval. Společně jsme byli komando superhrdinů a s draky po boku pro nás nebylo skoro nic nemožné. Pak se mi ale do toho obrázku vloudil Kilián, náš úhlavní nepřítel, a celý ho podupal a rozmetal, 10
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 10
11.06.20 11:02
což mi připomnělo, že to možná není až tak jednoduché. Na začátku léta se totiž Kilián vkradl do dědovy zahrady a opatřil si draka. A co víc, když tenhle jeho drak na něco dýchl, kvapem to vyrostlo do velikananánských rozměrů! Kilián nejdřív vypěstoval olbřímí slunečnici, aby vyhrál školní soutěž. Hned potom nelenil a začal zvětšovat dračilku. Dráček, který se z toho plodu vyklubal, se zhruba během deseti minut proměnil z kuřete v tyranosaura. K tomu byste se tedy rozhodně tulit nechtěli! Pouze díky tomu, že se Flitr rozzářil jako maják, se tyranodrak vznesl a zamířil k domovu. Aspoň jsme doufali, že letěl domů, protože jsme stále ještě nevěděli, kde se dračí domov vlastně nachází. Přemítal jsem, jak na to máme přijít, ale byla to jen jedna z věcí, které se mi pořád dokola honily hlavou. Například jsem se pokoušel odhadnout, co všechno by Kilián mohl vyvést s drakem, kterého stále ještě měl. S drakem, jenž měl na svědomí dýně o velikosti Popelčina kočáru. 11
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 11
11.06.20 11:02
Právě jsem se chystal zavřít okno, když se s vrznutím otevřely dveře do mého pokoje. Prudce jsem zatáhl závěs a doufal, že Flitr zůstane venku a nikdo ho neuvidí. Kvůli našim jsem byl neustále v nejvyšší pohotovosti, zvlášť v poslední době. Máma se pořád snaží zvládat práci veterinářky i péči o zatoulaná zvířata a mou sestru Lolinku, takže připomíná obratně žonglující chobotnici. Táta má obvykle na uších sluchátka a je zavřený ve své hudební bublině. Ale dokonce už i oni si začali všímat napáchaných škod. Tak velké množství propálených a rozdrásaných věcí se už přece jen nedá skrýt nebo svést na kocoura. Ve dveřích se objevila rozcuchaná hlavička a mně spadl kámen ze srdce. „Co to děláš, Lolinko?“ zašeptal jsem. „Měla bys spát. Zítra máš svůj velký den.“ Lolinka se zaculila. „Teď já vstávám.“ Pohlédl jsem na budík vedle své postele. Byly tři hodiny ráno. Oficiálně tedy už měla narozeniny, ale 12
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 12
11.06.20 11:02
pochyboval jsem, že mámu s tátou potěší, že oslava začala už před kuropěním. Zavrtěl jsem hlavou. „Ještě ne, Lolíku. Je moc brzy.“ Zakabonila se, ale její zamračený výraz rázem zmizel, když se závěs zavlnil a škvírou dovnitř proklouzl Flitr. Přilétl k Lolince, začal jí kroužit kolem hlavy a vypouštěl obláčky kouře. Lolinka se blaženě chichotala a v očích měla stejné zářivé jiskřičky jako děda. Neubránil jsem se úsměvu. Zvlášť když jsem pomyslel na své tajemství. Od té doby, co se Lolinka pokoušela vypěstovat draka z ananasu a proměnila celý obývák v bažinu, jsem totiž pochopil, že ze všeho nejvíc touží po drakovi. A jelikož zrovna krásně dozrála poslední úroda dračilek, věděl jsem, že jí můžu dát ten nejlepší narozeninový dárek na světě. Nastal čas, aby Lolinka měla svého vlastního dráčka.
13
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 13
11.06.20 11:02
2 Modré tornádo a nepříliš ranní ptáče
Lolinka to vydržela do pěti a pak oficiálně zahájila oslavu svých narozenin. Pochodovala po předsíni v kostýmu Batmana a tloukla na buben tak dlouho, dokud se všichni nevyhrabali z postele a nezačali slavit s ní.
14
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 14
11.06.20 11:02
Když jsme později dorazili k bábince a dědovi na narozeninovou snídani, Lolinka se prohnala dveřmi jako miniaturní tornádo. Takhle nastartovaná byla poté, co vylízala mísu se zbytky cukrové polevy, kterou máma ozdobila její dort. Vytvořila mořskou vílu na skále – tedy to byl oficiální název. Upřímně řečeno, ten výtvor vypadal spíš jako tuleň v paruce. Ovšem jen pokud jste přimhouřili oči a nezajímaly vás detaily. Bábinka odložila talíř s haldou palačinek, který držela v ruce, popadla Lolinku v běhu a vzala ji do náruče. „Všechno nej nej nej k narozkám, Lolinečko,“ zasmála se. Lolík bábinku pevně objal a šťastně se chichotal. „Giga!“ vykřikla a začala se rozhlížet po dědovi. Vyhlédl jsem z okna, protože jsem čekal, že za námi přijde ze zahrady. To byl přesně jeho styl, rýt zahradu v tuhle denní dobu. A pak jsem si všiml, že máma s bábinkou se po sobě nenápadně podívaly. 15
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 15
11.06.20 11:02
„Děda ještě hajá,“ řekla bábinka a postavila Lolinku na zem. Většině lidí by na tom asi nepřišlo nic divného a máma by nejspíš s radostí vyměnila náš dům za to, aby si mohla trochu přispat. Ale děda ne. Klidně by předběhl ranní ptáče a už by dávno sekal zahradu, než by se vůbec vyhrabalo z postele.
„Nazdárek, Špuntíku,“ pozdravil mě s šibalským úsměvem děda, když jsem nesměle pootevřel dveře do jeho pokoje. Seděl v posteli s tácem na klíně a stavěl loď z ohromné hromady sirek. Odsunul ji stranou, když do pokoje vtrhla Lolinka a hupsla k němu na postel. „Nejsi nemocný, dědo?“ zeptal jsem se a sedl si na kraj matrace. „Kdepak. To jen bábinka se pořád strachuje.“ Lolinka se k němu přitulila a děda ji objal. „Takže přijdeš na oslavu?“ zeptal jsem se. Děda Lolinku pevně stiskl. „Dneska ne,“ řekl. 16
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 16
11.06.20 11:02
Poznal jsem, že je z toho stejně zklamaný jako my, ovšem jak měl ve zvyku, nehodlal nám to říct. „Ale schováte mi trochu marmelády, viď, Lolinko?“ Šibalsky se na ni zazubil. Lolinka se na něj zamračila a mě napadlo, jestli nezačne pronikavě ječet jako siréna. Opravdu nebyl dobrý nápad překazit jí plán narozeninové oslavy. Místo toho se však k dědovi naklonila a dala mu pusu na zarostlou tvář. Potom sáhla do kapsy a vyndala z ní lepkavou hrudku zatvrdlé modré polevy. Byla celá od žmolků z její kapsy, ale děda zjevně pochopil, že je to od Lolinky nesmírná oběť. „Děkuju, Lolinko,“ prohlásil s vážnou tváří. „Přesně to jsem potřeboval, abych si trochu vylepšil tady tu nemastnou neslanou kaši. Nemohla bys mi to hodit do misky?“ Lolinka vylezla z postele a spokojeně začala míchat vychladlou kejdu, kterou měl děda k snídani a která nyní získala podezřelý namodralý odstín. „Takže, Špuntíku…“ řekl děda. 17
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 17
11.06.20 11:02
Bylo mi naprosto jasné, co má na mysli a kam míří. Jak už víte, když došlo k tomu zmatku kvůli Kiliánovu nabobtnalému drakovi, děda se dozvěděl o Flitrovi a ostatních dracích. A i když bylo super, že všechno ví a už si nemusím nic vymýšlet, trval na tom, abych s ním uzavřel dohodu, což už tak super nebylo. Ta dohoda totiž spočívala v tom, že na konci letních prázdnin pustíme všechny draky na svobodu. Už jsme viděli, co takový obrovský drak dokáže natropit a jaký umí způsobit chaos, a děda prohlásil, že mít čtyři takové draky nikdo z nás nezvládne. V koutku srdce jsem věděl, že má pravdu. Ale byl to tak maličký koutek, že bylo snadné ho úplně přehlédnout. Potíž byla v tom, že jsem ostatním stále ještě neřekl, na co jsem přistoupil. Prostě jsem nebyl s to jim tu zprávu sdělit. Bylo mi jasné, že budou neuvěřitelně zklamaní. Pořád jsem doufal, že dokážu dědu přesvědčit, aby si to rozmyslel. A tak trochu už jsem ho nalomil, když jsem pro nás získal dva měsíce navíc. Nakonec 18
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 18
11.06.20 11:02
souhlasil, že si dráčky můžeme nechat do října, než oslavíme narozeniny – Ted, já a Lolinka jako poslední ze všech. Ale bylo mi jasné, že víc už ho nepřesvědčím. A jelikož Lolinka měla mít za pár hodin narozeninovou oslavu, náš čas už skoro vypršel. „Po dnešku je čas pustit draky na svobodu, nezapomněl jsi?“ zašeptal děda. Začaly mě brnět ruce. Opravdu jsem mu nechtěl odpovědět, protože kdybych to udělal, znovu bych souhlasil, že draky pustíme. A čím víc jsem o tom
19
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 19
11.06.20 11:02
přemýšlel, tím víc jsem si uvědomoval, že s tím prostě souhlasit nemůžu. Potřeboval jsem jiný plán, ale nic mě nenapadalo. Vůbec nic. Můj mozek obvykle bez ustání chrlil nápady, ale teď to vypadalo, jako by se rozhodl vypnout. Vzápětí se do pokoje přištrachaly bábinka s mámou a začaly dědu opečovávat, uklízely a říkaly nám, abychom mu dopřáli „trochu klidu“. Podíval se mi přímo do očí a mně připadalo, jako by se mu nad hlavou rozsvítila slova, která nahlas nevyslovil: „Nezapomeň, co jsi slíbil.“ Nechal jsem se od bábinky vypakovat z pokoje a přitom jsem cítil, jak mě polévá horko. I když jsem přesně věděl, co si děda myslí, nemohl jsem na to přikývnout. Dokonce jsem se mu už ani nemohl podívat do očí. Protože už jsem věděl, že svůj slib nedokážu dodržet.
20
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 20
11.06.20 11:02
3 Dárek pro Lolinku
Ještě než mě začnete odsuzovat, musím vám říct, že jsem teď prostě draky nemohl pustit. Copak to šlo? Vždyť Lolinka se těšila, že se jí vylíhne dráček. Tu máš, Lolíku, splnil se ti sen – a jen tak mimochodem, zítra ho musíš vrátit. To by bylo fakt kruté, no ne? Nechal jsem mámu s bábinkou obskakovat dědu, tátu poslouchat rádio a vyvedl jsem Lolinku na zahradu. Přes plot jsem zahlédl Nerudu – to je dědův mrzutý soused. Nakládal na kolečko fazolové lodyhy, které právě vytrhal. Nechtěl jsem se s ním střetnout 21
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 21
11.06.20 11:02
a propíchnout Lolinčinu narozeninovou bublinu. Neruda totiž stále ještě neskousl, že mu Kiliánův přerostlý drak srovnal zahrádku se zemí. Díky dědovi si Neruda myslel, že to způsobil výbuch metanu z kompostérů, a nikoli gigantický ohnivý pšouk obrovitánského draka, ale stejně jsem měl pocit, že i přes dědovo vysvětlení to pořád klade za vinu mně. Soudím podle nevraživého pohledu, který na mě vrhal, kdykoli mě viděl. Zastavil jsem se u úlů, do kterých chtěl děda někdy v budoucnu nasadit včely, a u jednoho jsem nadzvedl víko, abych ho ukázal Lolince. Dychtivě strčila hlavu dovnitř a pak ji hned zase vytáhla a tvářila se zklamaně. Nejspíš si myslela, že jsem jí tam schoval dárek. Neruda prošel za plotem kolem nás a naštěstí pokračoval směrem ke svému domu. Zůstával jsem k němu otočený zády, dokud nezmizel uvnitř. Předstíral jsem, že mě ten úl náramně zajímá. Potom jsem odvedl stále ještě nespokojenou Lolinku dál do zahrady. Flitr nad námi poletoval, dokud jsme 22
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 22
11.06.20 11:02
nedošli k dračilkovému stromu. Pak slétl níž a usadil se na jednom z dlouhých kaktusovitých listů. Dračilkové stromy jsou asi ty nejprapodivnější rostliny, jaké kdy můžete spatřit. Děda ten strom poprvé uviděl, když jsme spolu uklízeli zahradu. Připomínal mu mohutnou hřívu vlasů obrácenou vzhůru nohama. Tedy pěkně ježatou hřívu. Taky má zářivě žluté a oranžové úponky a speciální měsíčně bílé květy, které kvetou jen jednu noc, a jakmile odkvetou, začnou růst plody – dračilky. Lolinka se na strom koukala, ale dobře věděla, že se ho nesmí dotknout. V tom jsem byl vždycky hodně přísný. Plody potřebovaly čas, aby vyrostly a dozrály, a nemohl jsem riskovat, že je nedočkavé ručičky utrhnou dřív, než nastane ta správná chvíle. Ale dnešek byl jiný. Viděl jsem na stromě pár dračilek a všechny byly sytě červené. Vlastně některé vypadaly, že co nevidět prasknou, protože z nich trčely na všechny strany ježaté šupiny připomínající ananas. Měl jsem ohromnou radost, že dračilkový strom zase vypadá zdravě. 23
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 23
11.06.20 11:02
Už jsme se nemuseli potýkat s drakem, který všechno zvětšoval do obřích rozměrů, což strom vysilovalo. Taky jsem mu denně sypal ke kořenům trochu popela, takže se mu dařilo den ode dne lépe a lépe. Snažil jsem se, aby vše proběhlo v tichosti. Došlo mi, že až Lolince řeknu, že dnes je den, kdy se jí vyklube vlastní dráček, vydá ze sebe tak pronikavý řev, že možná prolomí zvukovou bariéru. „Hele, Lolinko, předvedeš mi, jak umíš tichoulince mluvit?“ Lolinka svraštila nosík a rty do nechápavého výrazu. Znovu jsem se jí téměř neslyšně zeptal a usmíval jsem se, abych jí dal najevo, že je to začátek hry. Lolinka se vždycky nechala zlákat ke hře. „Pšššt,“ vydechla co nejtišeji a skrčila se, aby byla stejně maličká jako její pidihláseček. „Výborně,“ zašeptal jsem. „A mohla bys mluvit tímhle hláskem, až ti ukážu tvůj dárek k narozeninám?“ Lolinka vykulila oči a vážně přikývla. 24
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 24
11.06.20 11:02
„Tak jo,“ řekl jsem. Vzal jsem ji za ruku a přivedl ji blíž ke stromu. Usmál jsem se na ni. „Všechno nejlepší, Lolinko!“ Podívala se na mě, na strom a pak zase na mě. Kývl jsem směrem k jedné dračilce. „Ještě pořád chceš dráčka?“ zeptal jsem se. „Teda jestli sis to rozmyslela, nevadí.“ Upřímně řečeno, hodně jsem zvažoval, jestli má mít Lolinka dráčka. Ale nakonec jsem usoudil, že to s Flitrem nějak zvládneme. Když Lolinka pochopila, co říkám, málem jí vypadly oči z důlků a zalomcovala mi rukou. Cítil jsem to až v paži a bezděčně jsem se usmál. Lolinka dychtivě vykročila vpřed a vztáhla ruku k jednomu plodu. Flitr jí ovanul obličej kouřovým dechem. Kýchla a odtáhla se. Zkusila 25
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 25
11.06.20 11:02
uchopit jiný plod a Flitr udělal totéž. Sklonila hlavu a zakabonila se. Pomalu obcházela strom a každou dračilku pečlivě zkoumala. Nakonec zahlédla jednu schovanou hluboko mezi listím stromu. V porovnání s ostatními byla maličká, ale jakmile k ní Lolinka vztáhla ruku, červená slupka začala žhnout. A vzápětí jí plod spadl do dlaní. Zírala na něj s otevřenou pusinkou, která vypadala jako malé kulaté „o“. Pak dračilka s lupnutím praskla a vystřelil z ní drak. Přistál na zemi, celý ulepený od dužiny a semínek. Díval jsem se, jak se Lolinka sklonila a opatrně dráčka zvedla. Nemohl jsem si nevzpomenout na onu noc, kdy se Flitr vylíhl ze své dračilky. Jaký to byl pocit, když mi úplně poprvé vyskočil na ruku. Tento dráček byl zářivě stříbrný s jasně modrými bodlinami na hřbetu a špičce ocásku. Růžky mu zářily, jako by byly od lepidla s třpytkami, kterým Lolinka polepovala všechny své obrázky.
26
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 26
11.06.20 11:02
A potom udělal něco naprosto nečekaného, něco, co žádný jiný drak nikdy neudělal. Otevřel tlamičku, ale místo chrlení jisker začal zpívat. Nemyslím, že by zpíval slova nějaké písně. Byl to jen jakýsi zpěvavý zvuk, který ani nedokážu popsat, ale když jsem ho slyšel, objevovaly se mi před očima všemožné obrazy. Viděl jsem odraz měsíce ve zčeřené vodě a taková ta zelená světla, která jsou vidět na severním pólu. A barvu oblohy, když se schyluje k bouřce. Bylo to, jako by všechno tohle vydávalo tóny a ty společně vířily a propojily se do jediného úžasného zvuku. Rozléval se ve mně blažený pocit, jako bych za studeného dne pil horkou čokoládu. Tak nějak jsem si připadal. Lolinka vypadala stejně okouzleně jako já. Jedna věc byla naprosto jistá. Právě jsem získal cenu za nejlepší narozeninový dárek všech dob.
27
Chlapec ktery letal s dracky_3_CC19.indd 27
11.06.20 11:02