0040205

/ Petra Soukupová / Michal Viewegh / / Aňa Geislerová / Miloš Urban / Hana Lasicová / / Jaroslav Rudiš / Marek Epstein / / Markéta Hejkalová / Josef Moník / Irena Hejdová /

3

4

Copyright: © Aňa Geislerová, Irena Hejdová, Markéta Hejkalová, Hana Lasicová, Josef Moník, Jaroslav Rudiš, Petra Soukupová, Miloš Urban, Michal Viewegh, 2018 © „Marek Epstein“ c/o DILIA, 2018 Translation © Boris Dočekal, 2018 Cover illustration © Luděk Bárta, 2018 ISBN 978-80-7549-936-3

P e t r a S o u k u p o v á Zasněženo

Alice nikdy na lyžování moc nebyla, nikdy se to pořádně nenaučila, bála se rychlosti a necítila se na lyžích jistá, ale jasně že tak nějak základně to umí, sjede třeba i červenou sjezdovku, ale to už nerada. Prostě sama by lyžovat nejela, ale když Richard řekl, že po svátcích pojedou na tři dny na hory, vždyť Kájovi je už pět a půl, má nejvyšší čas, pokrčila Alice rameny – jo, proč ne, jen ať se to Kája naučí, ona s Lolou budou někde sáňkovat anebo půjdou na procházku. Ještě dodala: „To je dobrej nápad, Ríšo, to si užijeme,“ aby ukázala, že ho oceňuje, protože poslední týdny před Vánocemi se pořád jenom dohadují, je to hrozný stres všechno stihnout a Richard toho má v práci hodně a Alice toho má taky v práci hodně a všechno to pečení cukroví, které dřív tak ráda dělala, když byla doma s dětmi, ale teď na to není čas. A Kája jí řekl,

5

6

proč si teda cukroví nekoupíme, můj kamarád Max říkal, že oni si ho kupujou a že je moc dobrý. A shánění všech hraček, o které si děti napsaly, a Alici už prostě tečou nervy a ráno na Richarda vyjela zbytečně, tak teď se snaží být milá. „No, hlavně musíme Kájovi sehnat výbavu,“ řekne jí na to Richard a Alice si pomyslí, proč on nikdy nemůže říct nic milýho? Proč nemůže říct, že jo, Alice, to bude hezký rodinný čas. „Půjčovat to nebudeme, rovnou to koupíme,“ řekne ještě Richard a Alice už nemá sílu být dál vstřícná a pomyslí si, dobře, ale to zařídíš ty, Richarde, já nelyžuju, nevyznám se v tom a už takhle toho mám strašně moc.

Ale večer samozřejmě najde na internetu všechny ty nutné věci, které Kája bude potřebovat, a objedná je a vyzvedne a pak zabalí jako dárky. „Přece mu to nebudeme dávat jen tak, když jsou za pár dní Vánoce,“ řekne Richard.

Co se týká samotného pobytu, Richard ji pak naštve, když dá poukaz na ubytování pod stromeček jí, jako kdyby to byl dárek pro ni,

společný pobyt na horách s dětmi, když všichni dobře ví, že Richard si chce zalyžovat, ano – jistě že bude učit Káju, ale ten přece nevydrží na lyžích celý den, takže, a to už Richard Alici řekl, on si ho vezme na dvě hodiny dopoledne a na dvě hodiny odpoledne a mezitím si bude lyžovat sám, protože na rozdíl od Alice Richard lyžování miluje a v posledních letech, s dětmi, si často stěžoval, že už nelyžuje, ale za to nemohly děti, ale jeho práce a možná Alice, která mu jednou, to byl Karlík dvouletý a Lola čerstvě narozené miminko, řekla, že jestli chce odjet na týden na lyže s kolegy z práce, tak ať se nevrací. A možná to neřekla, ale příšerně na něj ječela, že tady má dvě malý děti a ať se probere, ale Lola byla fakt malinká a špatně spala, a Richard řekl: „To byl jenom takovej nápad, ale máš pravdu, že asi ne moc dobrej,“ a nechal to být.

Ale protože na Štědrý den se nechtěla hádat a nechtěla dělat nepříjemnou atmosféru, tak řekla jenom: „Děkuju, Ježíšku, děti, koukejte, pojedem do chaty Růženka, na hory, Kájo, budeš se učit lyžovat.“

7

8

„Já se nechci učit lyžovat,“ řekl Kája, ale i na tohle byla Alice připravená, Kája se nikdy nechce učit nic nového, ale na sport je docela nadaný, určitě mu to půjde, a i kdyby ne, tak se to prostě naučí později, až bude mít víc rozumu. No… nebo se to nenaučí, ona to taky neumí pořádně a žije a rozhodně jí to život nijak nezhoršuje. „Neboj, budem i hodně bobovat,“ dodala a odložila voucher na třídenní pobyt v chatě Růženka s plnou penzí a podala Richardovi další dárek, rukavice, ty, které má, už jsou hrozné. Potřeboval nové, stejně jako šálu, kterou má v dalším balíčku.

Mezitím Kája roztrhal obal svého dárku, ve kterém je fakt moc pěkná lyžařská helma s jako dinosauřími bodlinami, letmo ji osahal, a odložil. „Mami, a kde budu já?“ zeptala se Lola „Broučku, ty budeš s maminkou bobovat, ale kdybys chtěla, tak si lyže můžeš zkusit.“ „Ne, děkuji,“ řekne Lola zdvořile a zaječí štěstím nad panenkou s růžovými vlasy v třpytivých šatech.

„Děkuju, Ježíšku!“ zakřičí směrem k oknu a Alice začne panenku vyndávat z krabice. „Taky děkuju,“ rozbalil konečně Richard rukavice. „Moc pěkný,“ řekne zdvořile a Alice nepozná, jestli se mu opravdu líbí, ale nejspíš Richardovi na takové věci nezáleží, pak si je natáhne, zahýbe prsty a zatváří se ustaraně. „No, ony se roztáhnou,“ řekne po chvilce a Alice se na něj usměje, jestli se neroztáhnou, tak si je vyměň, pomyslí si.

Kája rozbalí lyžařské brýle. „Zkus si je,“ řekne Richard. Padnou mu skvěle. „Jsou super,“ řekne Richard nadšeně. „Tak to Ježíšek trefil, viď?“ „Ne. Já si o brejle nepsal.“ Přesto dostane ještě lyžáky, lyže a funkční prádlo.

A dvacátého sedmého ráno po snídani Alice dobalí věci, Richard je nacpe do auta, pokaždý když přijde nahoru do bytu pro další várku tašek, tak popuzeně řekne něco jako – proboha, tolik věcí? Nebo – to ještě není všechno? Nebo – ale tohle už se tam fakt nevejde. Ale vejde se

9

10

tam všechno a cesta kromě toho, že Lola chce zastavit třikrát na čurání a Kájovi se dělá špatně, proběhne vlastně docela v klidu, Alice se snaží celou dobu udržet dobrou náladu dětí, vlastně má docela dobrou náladu, aspoň vypadnou z města, nejvíc se těší na sníh. V Praze byl zatím jeden den, jen poprašek, někdy v polovině prosince, přes noc napadlo a do deseti ráno to bylo pryč. Vlastně jen ranní cesta do školky byla krásná, ten krásný moment vyjít do toho bílého světa a ticha.

Když zaparkují dole v lyžařském středisku na parkovišti, už tam je sněhu dost, hromady nahrnuté na kraji, kde děti hned začnou blbnout, Alice se udrží a nechá je být, i když budou mít mokré oblečení a možná i boty, jsme přece na horách, oblečení mají náhradní a každý jedny náhradní boty, dívá se na děti, jak se kutálí z hromady dolů, a pak se dívá na nebe. Je zamračeno, škoda, že nesvítí slunce, a pak pro ně přijede z chaty sněžný skútr a musí je vyvézt nahoru, to už jsou děti opravdu nadšené a Alice vlastně taky, dívá se na zasněžené kopce, je to nádhera, i chata je hezká, voní tam jídlo

a oběd je celkem dobrý. Lola samozřejmě nejí maso, jen knedlíky, a Kája nejí nic, protože je v tom kmín, tak sní suchý rohlík, co měl být k polévce, polévka byla čočková, ale taky dobrá, Richarda popudí, jak děti nejí, proč jsou tak vybíravý, řekne Alici, jako kdyby to byla její vina, a zakáže Kájovi dát si zmrzlinu, když nic nejedl, ale Alice řekne, když Richard odejde na záchod: „Kájo, neboj, zmrzlina bude,“ a Kája se na ni usměje, ať si Richard trhne. „Můžeš si dát zmrzlinu jako odměnu po lyžování,“ vrací se Richard ze záchodu. „Pojď, jdeme se převléknout.“ Kája chce jít ale nejdřív na boby, Alice už by souhlasila, ale Richard řekne, že bobovat může, až vypnou vleky, anebo třeba večer, noční bobování, to bude dobrodrůžo, teď zbývají tři hodiny, kdy ještě fungují lanovky, tak pojd.

Alici napadne, přece Kája, když to nikdy nedělal, nebude hned jezdit na vleku, ale mlčí, nebude se do toho Richardovi plést, ale když se Kája rozbrečí při obouvání do lyžáku a Richard na něj zasyčí, ať se uklidní, není přece mimino, aby se neuměl obout, tak mu Alice

11

12

pomůže a vysmrká ho a obejme a do ucha mu zašeptá, že když se bude snažit, bude velká odměna. „Jaká odměna,“ zeptá se Kája nahlas, Alice sama ještě neví, co to bude, cítí Richardův nesouhlasný pohled, chce mu něco kupovat pár dní po Ježíškovi? „Bude to jenom drobnost,“ dodá tedy Alice, vystrčí Káju z lyžárny a oba odklapou v lyžácích ven z chaty, Alice pak převlékne i Lolu, která trvá na tom, že musí okamžitě ven na boby, ne, nepočká, až se Kája vrátí, nepočká ani, než Alice vybalí, musí to být hned a Alice si řekne, vždyť je to jedno, tak nebudeme mít vybaleno, jenom tašku s potravinami šoupne co nejdál od topení, ale ani to nemusela, v pokoji není nijak moc přetopeno a ona stejně dětem sbalila jenom věci, co nemusí být v lednici, a bábovka, co upekla, tady taky určitě vydrží.

Když vyjdou před chatu, sněží. Zatím jsou to jenom malinké vločky, které poletují ve vzduchu, skoro ani nepadají na zem, ale než si s Lolou sjedou kopeček před chatou třikrát, je to už úplná chumelenice. Nádhera. Alice si to

chvíli užívá, tohle je štěstí, jsem se svojí rodinou na horách a je tak krásně.

Před chatu přijíždí skupina lyžařů a zouvá si lyže, Alice hledá pohledem Richarda s Kájou, nemůžou být přece daleko, měli by být asi dole u stanice lanovky, kde je i dětský vlek, ale ať dělá, co dělá, nevidí je, přes ten sníh toho moc vidět není. Měla Kájovi koupit tu oranžovou bundu.

Lola se válí ve sněhu, sama jet na bobech nechce, jedině s Alicí.

Při příští jízdě si Alice narazí ruku, dokonce nahlas řekne do prdele, Lola se na ni dívá, velké oči, promiň broučku, to jsem neměla říkat, ale bolí ji to, a už má mokré nohy, nejradši by šla dovnitř, ale nějak cítí, že by tu měla na Richarda a Káju počkat, a tak jedou ještě třikrát, pak už Alice začne být nervózní, zdá se jí, že sněží víc a víc, kde jsou? Znovu je hledá na sjezdovce, Lola začne kňourat, už chce jít domů a pustit si na telefonu pohádky, už nechce jezdit a najednou je jí strašná zima, a když si lehne na sníh a vztekle se tam mrská a sníh se jí dostane za krk, začne vážně brečet, Alice uzná, že opravdu bude muset jít dovnitř, a náhle si

13

14

uvědomí, že mobil má taky v pokoji, třeba jí Richard volal, sebere Lolu a oklepe ji, popadne boby a vláčí dítě do kopce, když najednou slyší za sebou: „Mami, mami!“ A když se otočí, Kája sám jede na lyžích, sice nejistě, a když dojede k ní, tak spadne, ale nebrečí, dokonce vypadá dost spokojeně, chudák celej zasněženej, Alice ho oklepává a vypne ho z vázání, a už je tu i Richard, ten naopak ladně zastaví, taky on je zasněžený, ale i on vypadá spokojeně. „Sjeli jsme to,“ řekne a Alice tomu nemůže věřit: „Vy jste jeli lanovkou a sjeli jste celou sjezdovku?“ Ale Kája nereaguje, bere boby, Lola samozřejmě přestane brečet a běží za ním, tak se Alice otočí k Richardovi. „Takže dobrý? To přece není možný, že by mu to tak šlo.“ „Jo,“ řekne Richard spokojeně. „Kája je frajer, nejdřív trochu fňukal, ale makal. Klidně mu tu hračku kup.“ Alice by Richarda nejraději objala, a v tu chvíli, teprve teď, jak to, že ji to nenapadlo dřív, ale až teď, jak ho vidí, jak ze sebe oklepává sníh, tak jí dojde, že takhle vlastně Richarda viděla poprvé, takhle se seznámili, Alice byla

kdysi na horách s celou partou ze školy, jistě že to nebylo tady, vůbec to nebylo v Krkonoších, ale ten den taky hrozně sněžilo, takže Alice odpoledne vůbec lyžovat nešla, už tehdy byla jenom sváteční lyžař. Marie sice lyžovala dobře, ale říkala, že tady na českých sjezdovkách ji to nebaví, jeden kopeček, to je nuda, jezdíme s našima do Itálie, říkala, to je hroznej rozdíl, a tak vyšly na túru po hřebeni, ale cestou se zatáhlo a bylo jasné, že sněžit začne, Alice to tehdy vůbec neřešila, ale Marie se bála, protože prostě ona je taková, myslí si, že v Jizerkách by mohly zabloudit ve vichřici, ale co Alice ví, třeba jo, ale spíš asi ne, ale prostě Marie trvala na tom, že musí jít zpátky, a tak šly, a když už bylo jasné, že v žádné vichřici nezabloudí, protože byly skoro v Bedřichově, tak si sedly do hospody a daly si grog nebo svařák a seděly tam, zatímco venku začalo hrozně sněžit a v hospodě bylo najednou plno a najednou vešel Richard. Alice si ho hned všimla, protože byl vysoký, a hlavně proto, že byl celý zasněžený, a když mu to došlo, tak hned zacouval za prosklené dveře a venku se snažil co nejvíc

15

16

se oklepat. Alice ho pozorovala, vlastně se jí to líbilo, jak je pečlivý a jak je slušný, že nechtěl ten sníh nanést dovnitř, a až teprve když na sobě neměl skoro žádný sníh, tak vešel, a to už Alice věděla, že pokud si chce sednout, tak si musí sednout k nim, protože to byly dvě poslední místa v hospodě, a ostatně před chvílí s Marií řešily, co budou dělat, až přijdou dva dědkové a sednou si k nim, shodly se, že jim prostě řeknou, že tu drží místo někomu jinému, ale tady ten vysoký štíhlý mladý muž, to je něco jinýho. Alice to stačila Marii rychle říct, Marie se otočila a na Richarda se podívala, jo, klidně, řekla: „Docela hezkej, že jo?“ „To nevím,“ řekla Alice pochybovačně, aby to nevypadalo, že se jí moc líbí, „ale lepší než nějaký dva starý pupkáči, ne?“ „Jo,“ souhlasila Marie, takže Alice začala uklízet oblečení ze své židle, jasně že si sedne vedle ní, na její straně stolu je víc místa, Richard se rozhlíží po hospodě, až zachytí Alicin pohled, Alice kývne, jo, může k nim, a Richard tedy přijde. „Dobrý den, máte tady volno, prosím?“ řekne až příliš slušně, vždyť není o moc starší než

ony, a Marie kývne, Richard si svlékne bundu a čepici a sedne si vedle Marie. No jo, místo vedle Marie je blíž, říká si Alice, a aspoň ho budu líp vidět, když sedí naproti, i když šikmo. „Nebudu tu dlouho, jenom si chci dát čaj, zahřeju se a ještě si to párkrát sjedu,“ řekne Richard. „V tomhle?“ řekne Marie zhnuseně, kývne směrem k oknu, „dneska už sněžit nepřestane.“ Richard pokrčí rameny: „Když už tady jsem, tak přece nebudu sedět v hotelu.“ Alici se to líbí, že se nenechá odradit blbým počasím, když si přijel zalyžovat, ale Marie řekne: „Hm, tak to my máme naopak, viď, Alice?“ A už před ním Alice vypadá jako slečinka, co nic nezvládne. „No, my bysme asi v tomhle ani jezdit moc nemohly,“ řekne, i když Marie je lepší lyžařka. „Ale možná máte pravdu a už se na to dneska vykašlu. Co pijete?“ Pily svařák, vzpomíná si teď Alice, protože pak si daly ještě tři s Richardem, který byl na víkend se svými kamarády, kteří ale víc pili a míň jezdili, než jemu vyhovovalo, takže se

17

18

od nich trhl už ráno a jezdil sám, než teda potkal ji a Marii. Rozhovor plynul dobře, hlavně mezi Alicí a Richardem, Marie si většinu času s někým psala, v té době chodila s takovým divným klukem od divadla, který ji podle Alice jenom trápil, možná taky proto se ona opila nejvíc, mlčky pila a koukala do mobilu, zatímco Richard s Alicí si povídali o škole a o životě, který, jak se Alici taky líbilo, měl Richard dost srovnaný, alespoň podle toho, co říkal. Alici se líbilo, jak vážně bere školu a svoji nadcházející půlroční stáž v Anglii, jasně že ji v tu chvíli napadlo, že za ním třeba do té Anglie pojede, ale to se nestalo, chodit spolu začali vážně až právě potom.

Když vyšly, už nesněžilo, Alice se cítila trochu opilá a Marie se dokonce zapotácela a Richard ji musel zachytit, už byla tma, rozloučili se před hospodou, zamávaly Richardovi, který odjel na lyžích dolů z kopce, nejspíš se před nimi chtěl vytahovat, odjel do tmy v bezvadných obloucích, kontakty na sebe měli, Alice chtěla s Marií probrat, jestli se mu má ozvat i v Praze, ale Marie jenom mávla rukou:

„Docela nudnej, ne?“ A vyprávěla, co zas provedl její osvětlovač, což zase připadalo nudné Alici, tedy ne to, co provedl, ale to neustálé rozebírání toho zjevně neperspektivního a zbytečného vztahu, a tak poslouchala Marii jen na půl ucha a říkala si, že někdy v týdnu Richardovi napíše, jestli někam nezajdou, pokud tedy on se neozve první, což by bylo lepší. „Víš, že jsem úplně zapomněla, že jsme se seznámili na horách?“ řekne Alice Richardovi teď. „Byl jsi takhle zasněženej, jak jsi přišel do tý hospody.“ Richardovi to chvilku trvá. „A jo,“ řekne pak.

V tu chvíli ale začnou obě děti řvát, Lola chce najednou svoje boby a jezdit sama, Kája jí je nechce dát, přetahujou se, až Kája Lolu shodí, což ji rozzuří a začne řvát ještě hlasitěji. „Kájo, tak snad jsme si řekli, že se k Lole takhle chovat nemůžeš.“ „Spadla na měkký,“ brání se Kája. „To je jedno, ty jsi starší, a navíc kluk, nemůžeš bejt na sestřičku takovej.“

19

Obsah

Petra Soukupová Zasněženo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Michal Viewegh Iglú .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

25

Aňa Geislerová Mapa .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

35

Miloš Urban Hranice flirtu

44

............................................................

Hana Lasicová Láska prochází žaludkem

.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

65

.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

90

Marek Epstein Konec světa .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

97

Jaroslav Rudiš Udělat si dobře

191

Markéta Hejkalová Láska z Laponska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

132

Josef Moník Telefony .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

154

Irena Hejdová Až se zamiluju

175

.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

/ Petra Soukupová / Michal Viewegh / / Aňa Geislerová / Miloš Urban / Hana Lasicová / / Jaroslav Rudiš / Marek Epstein / / Markéta Hejkalová / Josef Moník / Irena Hejdová / Graficky upravil a obálku navrhl Luděk Bárta Editor Boris Dočekal Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 192 Vydala Euromedia Group, a. s. v edici Listen, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 100. publikaci Tisk Europrint a. s., Praha Vydání první

192

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.