0040193

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 5

----

Michal Viewegh

--

Lekce Lekce tvůrčího tvůrčího psaní psaní

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 6

Copyright © Michal Viewegh, 2005 All rights reserved ISBN 978-80-249-4095-3

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 7

Prolog Teplé odpoledne na počátku května 2004; autor a jeho nakladatel sedí na venkovní terase kubánské restaurace La Bodeguita del Medio naproti knihkupectví Fišer, kde v pět hodin začíná autogramiáda autorovy nové knihy. „A o čem bude ta příští?“ zeptá se nakladatel. „Už to víš?“ „Ty už seš jak náš otec. Při obědě se baví o tom, co bude k večeři.“ „A divíš se nám? Potřebujeme se prostě ujistit, že naše rozkoše ještě zdaleka nekončí.“ Nakladatel se spokojeně culí. I autor se cítí dobře; nebýt autogramiády a všech těch věcí kolem, řekl by dokonce, že je v dané 7

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 8

chvíli šťastný. Zbývá jim víc než hodina, takže nemusejí spěchat. Čas nenuceně plyne. Může říct cokoli, nemají žádná tabu, ve společné dvanáctileté minulosti nečíhá žádná propast, kterou by bylo nutné obcházet. Definice kamarádství, napadne ho. „Už to vím. Ptáš se z upřímného zájmu, nebo z formální povinnosti?“ „Samozřejmě že z povinnosti. Mám tu otázku na seznamu a rád bych si ji konečně odškrtl. Tak to vyklop, ať se můžem bavit o něčem příjemnějším.“ „Cítil jsem tvou neupřímnost. Moje intuice mě opět nezklamala.“ „A co sis myslel? Že mě po čtrnácti letech v nakladatelský branži bude zajímat literatura? Vzpamatuj se, proboha!“ Přichází číšník, objednají si znovu mojito. „Víš, co je podle Kinga literatura?“ říká autor po chvíli. „Podivuhodné setkání spřízněných myslí. To bych podepsal.“ „S Kingem bych to taky podepsal.“ Ve škvíře mezi šedobílými mraky se objeví slunce a v jediném okamžiku zalije rušnou ulici oslepujícím světlem. Autor si z pouzdra na stole vyndá tmavé brýle. Menší z obou dívek u sousedního 8

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 9

stolu si vyhrne rukávy oranžového trička až k rameni. Nakladatel ji pozoruje. „Řeknu ti to, když tolik naléháš,“ říká autor.

Nakladatel se uchechtne. Přichází kritik se svým obrovským psem a přisedá si. „Kdo z vás probůh tenhle podnik vybral?“ stěžuje si. „Odmítám popíjet v domě, v jehož sklepě drží vězně...“ Pes vrtí ohonem, autor jej hladí po hřbetě. Kritik si objedná pivo. „Můj citový život je v troskách!“ zaúpí náhle. „To přece všichni víme,“ říká nevzrušeně nakladatel. „Mluvíme zrovna o mé příští knize,“ informuje kritika autor. „Bude to příběh, který vznikne během jediného dne, v semináři tvůrčího psaní. Celé se to navíc odehraje přímo před zraky čtenáře.

Prakticky by před jeho očima mělo vzniknout pozoruhodné něco.“ „Podobnejch vět tam bude víc?“ ptá se nakladatel. „Něco jinýho tam nemáš? Co takhle nějakej sentimentální milostnej příběh? Tak čtyři sta stránek? Abysme to mohli prodávat za tři stovky?“ 9

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 10

„Bude to krátký. Pevně sevřená novela.“ Kritik se zasměje. Řekl jsem snad něco vtipného? říká si autor. „Krátký?! Zešílels?“ Pod nakladatelovým teatrálním zděšením probleskuje úsměv. „Bezmála drzé autorské gesto,“ pokračuje autor s jistým zápalem. „Sebevědomá demonstrace tvůrčích schopností. Takhle se to ostatně bude jmenovat: Lekce tvůrčího psaní.“ „Na to zapomeň. Knihu s takovým názvem si koupí jedině úchyl.

Autor se obrátí ke kritikovi. „Tobě se to nebude líbit. A víš proč?“ „Ne,“ ušklíbne se kritik. „Protože tě navzdory svým minulým předsevzetím učiním jednou z hlavních postav. Už tě totiž začínám mít dost, Lumíre.“

10

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 11

/1/ Oskar se podívá na hodinky; seminář začíná přesně za pětatřicet minut. Všechny jeho pohyby jsou od té chvíle rychlejší: najít čisté tílko, vybrat košili, vyměnit hnědý pásek v kalhotách za černý. Problém s ponožkami; ještě ve dvaačtyřiceti neví, zda mají ladit s barvou bot, nebo kalhot. Možná zemře, aniž by se to dozvěděl. V rakvi je to ostatně jedno, oblek i boty budou černé. Napadne ho, zda dva rodinné pohřby v jediném roce mohou podobné úvahy ospravedlnit.

Kde je sakra ta modrá košile? Při otvírání skříně si uvědomí, že jedná skoro panicky. Když je v bytě sám, se zvráceným potěšením dává někdy podobné woodyallenovské hysterii průchod, ale před manželkou s patnáctiměsíční dcerkou v náručí 11

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 12

by měl předstírat rozvahu a nenucenost. Chtěl by snad mít dítě s někým, kdo nervózně poskakuje po předsíni s kalhotami u kotníků jen proto, že ho někde očekává pár studentů?

Proč v něm po tolika letech na volné noze pořád přetrvává skoro absurdní smysl pro zodpovědnost? Copak není svobodný? Jako by se nemohl obléknout v klidu a začít o pár minut později – koneckonců je umělec, ne úředník. Ale nedokáže si pomoci. I na zcela bezvýznamné pracovní schůzky chodí přesně. Když se posadí na botník, aby se spěšně obul, znovu pocítí známou averzi. „Vůbec se mi tam nechce.“ Dominika se usmívá. „Za dvacetiletejma studentkama? Který se přihlásily speciálně na tvůj seminář?“ „Přihlásily se ze zvědavosti! Z pouhého voyeurství! Chtějí vidět takzvanou literární celebritu, to je celé.“ Za jeho falešným rozhořčením se skrývá prostý fakt, že nerad opouští pohodlí bytu, že je líný kohokoli cokoli učit.

Učit znamená vystoupit ze sebe – a přesně tohle se mu mo12

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 13

mentálně nechce. Ze zkušenosti ovšem ví, že ve třídě tuhle nechuť rychle překoná. Když stojí před studenty, pokaždé ožije. Bůhví že v tom není marnivost; to už má za sebou. Co tedy onu proměnu v činorodého vyučujícího způsobuje? Nejspíš – Oskar nedovede najít přesnější vysvětlení – jaksi sám život: nezajímavě abstraktní studenti z jeho pochmurných představ se ve třídě pokaždé promění na podivuhodně konkrétní lidské bytosti. Jejich rozpaky, vyčkávání, zvědavost, poznámkové bloky, svetry, obličeje, úsměvy – to všechno je náhle skutečné a nikdy naštěstí úplně nudné. I ti nejhloupější jsou obvykle něčím zajímaví, byť třeba jen způsobem, jakým si odhrnují vlasy z čela nebo otvírají láhev s minerálkou. Tohle Oskar ostatně zná i odjinud: v posledních letech, když začíná psát nový román, cítí pokaždé podobnou únavu.

Proč ke čtrnácti knihám přidávat patnáctou? Není to vlastně jedno? Záleží opravdu na tom, jestli bude pracovitý, nebo líný? Záleží na tom, jestli bude mít na kontě knih čtrnáct, nebo dvacet? Jaký je v tom rozdíl? To jediné, co nakonec probudí jeho zájem, je konkrétní příběh.

13

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 14

„Řekni tátovi ahoj,“ žádá Báru. „Řekni: Ahoj, táto!“ „Táto.“ „Ahoj.“ „Aoój.“ „A pusu.“ Dostane ji, políbí i ženu a vyjde z bytu. Venku drobně mží; na konec září je chladno. Vzpomene si na Natálii, jak schovávala ruce do vytahaného rukávu některého z těch jejích velkých svetrů. Nevybíráme si témata, ona si vybírají nás.

Dopolední vítr přilepil na mřížku chladiče několik mokrých listů. Oskar zauvažuje, zda je má odstranit, ale potom to nechá být. Volant je nepříjemně studený. Zařadí rychlost, pustí stěrače a vyjede. /2/ Jasmína sedí na vaně jen v kalhotkách a podprsence a soustředěně si lakuje nehty. Oddálí ruku od těla a prohne ji v zápěstí, aby zkontrolovala výsledek. Cítí jakousi neurčitou zvědavost, ale i lehkou nervozitu, která jí připadá zbytečná, 14

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 15

a proto si ji vyčítá. Mává prsty ve vzduchu a čeká, až karmínový lak definitivně zaschne. Před chvílí si přečetla záložky na obou Oskarových knihách, které má doma. Připomene si, jak byly drahé, a přičte mu v duchu záporný bod, jakkoli tuší, že autor za prodejní cenu svých knih zpravidla nemůže.

Ta vědomá zlomyslnost ji potěší. Namaže si celozrnný rohlík pomazánkovým máslem, nalije si sklenici mléka. Dívá se na Oskarovu fotografii. Hezký zrovna není, má takový nijaký účes, velký nos, křivé zuby a dělá se mu druhá brada. Přesto by se vsadila, že bude namyšlený. Jasmína pohodí vzdorně hlavou. Pozná to už z jeho sebevědomého úsměvu. Ale na ni si nic zkoušet nebude. Ona si ten kurz zaplatila, tak co. Náhle jí připadne úžasné, že stačí zaplatit si kurzovné – a slavný autor je jí okamžitě k dispozici. Na čtyři hodiny týdně. Určitě je na peníze stejně jako všichni ostatní. Proč by taky nebyl.

V duchu mu přidělí další záporný bod.

15

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 16

/3/ Stoh knih, které Simona nese, je tak vysoký, že jej musí přidržovat bradou. Ví, že to vypadá roztomile. Přehrává, pomyslí si Jakub. Dělá to kvůli němu. Je potěšen, ale zároveň i trochu zneklidněn. Okované boty a tetování těsně nad zadkem – nyní ho má Jakub přímo před očima – nikoho silnějším neudělají. Sám ví nejlíp, jak je ve skutečnosti křehká.

Simona se zakloní, prohne se v pase a nohou odstrčí křídlo dveří. „Novej život, to bych chápala. Ale proč automaticky hned stěhování? Vůbec ses mě nezeptal. Stěhujem se – a ty mi to jenom oznámíš.“ „Poslouchej se chvíli,“ říká Jakub. „Mluvíš jako nějaká manželka.“ „Kecy,“ odsekne Simona.

Jakub se nenamáhá odpovědět. Ví, že Simona jen potřebuje mluvit. Provokovat. Ujišťovat se – to hlavně. Ty boty jsou příšerné, ale některé věci je nutno vzdát, tuhle životní pravdu už objevil. Bude se rozčilovat jenom nad věcmi, které 16

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 17

dokáže změnit. Krabici s nápisem Různé postaví na kuchyňský stůl a nahlédne dovnitř: několik zavázaných igelitek a malých krabiček, jež nemá smysl otvírat, zažloutlá prodlužovací šňůra, Simonino nevkusné těžítko, jeho literární časopisy, lis na citróny, svíčky a svícínky, fén, šampón, velké balení papírových kapesníků, volně poházené vyvolané filmy, sušené květiny, látkové sáčky s bylinkami, fotografie mámy v rádoby orientálním rámečku s barevnými sklíčky, digitální budík a foukací harmonika. Kristepane. Dovolte ženám, aby vám pomáhaly při pakování. Ušklíbne se a znovu krabici zavře. „Končíme. Je to od čtyř. Zbytek zítra.“ Unaveně se posadí na jedinou z volných židlí. Stoh knih se mezitím pochopitelně skácí na podlahu. Simona nakrčí nos. Jakub zavře oči. Když se na ni znovu podívá, má v ruce Coelha – pozná tu knihu podle šedomodré obálky. Simona s okázalým odporem listuje stránkami. „Tohle,“ prohlašuje a odhodí knihu na zem, „je ta největší sračka, jakou jsem v životě četla.“ 17

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 18

„Říkal jsem ti, ať to nečteš.“ Pohlédnou na sebe. Jde k němu a sedne si mu na klín. „Ten seminář je od čtyř,“ opakuje Jakub. „Vůbec se mi tam nechce. Četla jsem s ním rozhovor. Připadal mi namyšlenej.“ „Co takhle přečíst si nějakou knihu?“ Simona ohrne spodní ret. „Kubo, mně se tam vážně nechce,“ říká po chvíli. „Co to je za bláznivej nápad? Choď si tam sám. Copak já umím psát?“ „Nikdo z těch studentů neumí psát. Kdyby to uměli, nechodili by tam,“ vysvětlí jí poněkolikáté. „Dyk mně dělaj problémy i esemesky!“ „Tak se v nich aspoň zlepšíš.“ Zlehka ho udeří pěstí do hrudníku. „Umět psát se vždycky hodí,“ namítne Jakub a prstem ukáže na Coelhovu knihu. „Představ si třeba, že po absolvování toho kurzu dokážeš napsat naprosto brilantní dopis na rozloučenou. Budeš schopná přesně vysvětlit svý sebevražedný pohnutky a nenecháš tak své bližní v zoufalý nevědomosti.“ 18

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 19

Simona si opře hlavu o Jakubovo rameno. „Ty si blbej, brácho,“ říká tiše. „Víš, že tyhle vtipy nemám ráda.“ /4/ Ropotající žabinec tisíců mládenců a panen, vyvlékající si ze střev mátlivý sen poezie, nutí se v duchu Oskar do pohrdání, které mu má nad studenty zajistit převahu, ale ani citáty z Ivana Diviše zatím nepomáhají. Přestože vede kurz tvůrčího psaní už šestý rok, napoprvé se před těmi neznámými mladými lidmi nikdy nedokáže zbavit lehké trémy.

Je si jistý, že navenek není jeho nervozita znát, ale úsměv, s nímž nyní čelí jejich zvědavým tvářím, ho stojí jisté úsilí.

Během několika minut se ale jako vždy uklidní; koneckonců má před sebou pouhých šest studentů, dva kluky a čtyři holky, po dvojicích rozesazených napříč celou učebnou. Její zařízení je moderní, ale strohé: několik řad lavic ze světle šedého lamina, stále ještě nově působící židle s modrým čalouněním a na velkých oknech zaprášené žaluzie; na zdi pár 19

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 20

fotografií Josefa Škvoreckého a portrét prezidenta. Pokud jde o inspiraci, říká si Oskar, nepředstavuje místnost rozhodně žádný nepovolený doping. Z praktických důvodů a částečně též kvůli své iracionální slabosti pro symetrii požádá studenty, aby si přesedli do druhé řady. Dívka s karmínovými nehty se nepatrně ušklíbne, ale ostatní tak učiní překvapivě ochotně. „Tohle mě na učitelském povolání odjakživa lákalo: možnost svévolně manipulovat s lidmi.“ Skřípotem židlí pronikne přidušený smích – i ten stačí škrobenou atmosféru první hodiny trochu uvolnit. Tři hlavy vlevo, tři vpravo. Rozdá jim připravené kartičky z tvrdého papíru a poprosí je, ať na ně velkými tiskacími písmeny napíší svá křestní jména. To už jim očividně připadá školometské, ale Oskar necítí potřebu to vysvětlovat. Čte jména, která se před ním v rychlém sledu objevují: Eva, Anička, Jasmína, Simona, Jakub a Kamil. Střetne se s Aniččiným pohledem.

Vím, že víš, že vím. Neubrání se tomu, aby si ji na zlomek vteřiny nepředstavil v posteli s Lumírem.

20

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 21

„Tohle,“ ukáže na první řadu prázdných lavic, která ho nyní dělí od studentů. „Co to je?“ Zaraženě ho pozorují. „Jak byste to nazvali? Zkuste to pojmenovat.“ Ticho. „Prázdná školní lavice?“ zasměje se Kamil.

Ve vlasech má tuny gelu. Oskar zavrtí hlavou. „Generační šev, například. Jak jinak?“ „Diskrétní zóna,“ pronese Jakub sedící u okna.

Zní to sebevědomě, což Oskara potěší; dívky většinou odpovídají jakoby s otazníkem na konci. „Dobře,“ pochválí ho. „Ještě jinak.“ „Hranice popularity!“ zvolá Eva. „Hranice solventnosti,“ promluví znovu Jakub.

Oskarovi se ten vysoký černovlasý hoch líbí, jakkoli jeho metafora není úplně přesná. Všichni zdejší studenti platí poměrně vysoké roční školné, takže úplně chudí jistě nebudou.

Připomene si, že je dvakrát starší než oni. „Hranice senility,“ naváže.

21

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 22

„Senility,“ opakuje Kamil.

Ostatní se smějí. „Proč tu jste?“ změní Oskar téma. „Co si od tohoto kurzu slibujete? Čím chcete v životě být?“ Eva chce být novinářkou, ale přesnější představu zatím nemá; určitě nechce psát o politice. Nagelovaný Kamil by se rád stal úspěšným spisovatelem a doufá, že mu Oskar poradí, jak na to. Jasmína hodlá pracovat v nějakém renomovaném týdeníku, nebo ještě raději v televizi. Jakub se zatím jen tak rozkoukává. Co bude dál, to se prý teprve uvidí. I tahle odpověď je Oskarovi sympatická. Simona prohlásí, že se tu rozkoukává s Jakubem. V nevyhlášené soutěži o nejlepší odpověď nicméně vítězí Anička: je ve druhém měsíci, takže nejbližších pár let bude s dítětem doma. Je tu prostě proto, že by z toho jako jiné matky nechtěla úplně zblbnout. Boduje – a ví to. Až na Simonu se všichni smějí.

22

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 23

/5/ Na semaforu naskočí oranžová. Lucie ví, že má zpoždění, a proto na zlomek vteřiny zaváhá, ale potom ve zpětném zrcátku bleskově zkontroluje vzdálenost dodávky za ní a přece jen zabrzdí. Vyřadí rychlost a v té záplavě podzimních barev všude kolem čeká na zelenou. Samá ohnivě červená a žlutá, jen zelená nikde. I ten žalostný zaprášený keřík v betonovém pásu oddělujícím opačný jízdní pruh se na poslední chvíli zmohl na nádhernou karmínovou červeň. Když nás tlačí čas, pokoušíme se ze sebe vydat to nejlepší, pomyslí si Lucie.

Má dobrou, rozvernou náladu. Měla by se ale soustředit, aby na ni ten chlap v dodávce nemusel troubit. Pokaždé ji to vyleká. Rozhodí. Zkusí se vidět jeho očima: praštěná pětačtyřicetiletá ženská ve zbrusu novém japonském miniautíčku.

Chlapy už přestává zajímat; ví to. Alespoň ty, kteří by zajímali ji. To se pozná. Když jede autem, vzbuzuje spíše obezřetnost. Zasměje se. Třešeň vpravo od silnice je zčásti opadaná: kolem paty kmene je pravidelný červenožlutý kruh. Poté, co jí Jakub nedávno oznámil, že se spolu se Simonou odstěhují, 23

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 24

si koupila podobně zářivou látku a ušila z ní stejné závěsy, ubrus i povlečení na polštáře; nakonec jí to připadalo přehnané a věnovala alespoň polštáře překvapené sousedce. Ženská logika, řekl by Karel: Nejdřív šiju, potom přemejšlim. Zesílí topení, odjakživa je zimomřivá. Odjakživa ne. V dětství jezdívali na Rujánu; matka se v těch proutěných koších ustavičně balila do dek, ale ony dvě se sestrou běhaly ve studeném větru celý den úplně nahaté. Dneska, když musí v supermarketu projet s vozíkem kolem chladicího boxu, zastaví a zapne si bundu. Znovu se zasměje. Chlap v dodávce se tváří skoro nenávistně; patrně se domnívá, že se Lucie okázale raduje z nového auta. Neměla zvolit méně nápadnou barvu? zapochybuje. Ne, tahle je hezká, a navíc potřebným způsobem sebevědomá. Copak už dávno nepřišla na to, že musí vůči světu vystupovat aktivně? Nejlepší obrana je útok.

Ozve se hlasité zatroubení. Vyděsí se a rychle vyrazí. Když vzápětí omluvně zdvihne ruku ke zpětnému zrcátku, vytahaný rukáv svetru jí spadne až k lokti.

24

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 25

/6/ Penny: Zatím jsi mi říkal, co dělám špatně. Myslím, že to už chápu. Teď chci vědět, jak se to dělá správně.

Leo (pomalu): Takže chceš, abych ti řekl, jak tvořit literární díla trvalé hodnoty?

Penny: Kdybys byl tak hodný.

(David Lodge) /7/ Bílá tabule za Oskarovými zády je dosud prázdná. „Právě teď, před pár minutami začal čtenář číst tento příběh,“ říká. „Zná jen vaše jména a pár detailů, víc zatím neví.“ Studenti ho udiveně pozorují. Oskar pozná, že se mu podařilo vzbudit jejich pozornost. „Právě v této chvíli čte tyto věty,“ pokračuje. „Doufejme, že s jistou dychtivostí – kterou v tom případě nesmíme zklamat. Nebo naopak s nedůvěřivostí, kterou budeme muset prolomit. Možná také s apriorním nezájmem. Psaní je souboj 25

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 26

o čtenářovu pozornost. Proč by si z tisíců knih měl vybrat právě tu naši? První stránky představují klíčový souboj, který musíme vyhrát.“ „Vyhrát.“ Zaregistruje Kamilovo příliš rychlé, příliš samozřejmé přitakání. „Možná nám pomůže, když si nějakého čtenáře zkusíme představit. Naším čtenářem může být kdokoli... Začněte někdo. Kamile.“ Kamil se bezradně uchechtne. „Vymysli si libovolného čtenáře. Urči jeho věk, povolání, zvyky, momentální náladu...“ „Náladu?“ opakuje Kamil nejistě. „Náladu, v níž se nalézá – právě teď, když začal číst náš příběh.“ „Oukej. Tak třeba... prodavačka v Dieslu. Má blbou náladu.“ Kamil se směje, jako by se mu povedl skvělý vtip. Presumpce neviny, připomene si Oskar axiom kolegy Uhdeho: 26

VIEWEGH_Lekce_tvurciho_psani_zlom.QXD_Sestava 1 12/11/19 9:50 AM Stránka 27

nedovedeme-li rozpoznat studentův talent, musíme se k němu chovat jako k talentovanému. „Myslíš, že ji tenhle příběh zatím baví?“ říká co možná vlídně. „Baví?“ Kamil se rozhlíží po ostatních. „To teda fakt nevim!“ Oskar zjišťuje, že není jediný, komu je Kamilův smích nepříjemný. Očima vyzve Simonu, která překvapeně zamrká. „Já nevim. Tak třeba... zubní laborantka?“ zamračí se.

Pohlédne na Jakuba a zmlkne. „Dobře. Zubní laborantka na mateřské dovolené,“ Oskar se krátce usměje na Aničku. „Dvacet tři let. Může číst jenom tehdy, když malý Pája usne – a to musí ještě předtím poklidit v kuchyni a tak. Přistihuje se, že v prvních minutách se na čtení vůbec nedokáže soustředit, protože hlavou se jí honí desítky nejrůznějších praktických starostí. Zapomněla vypláchnout odšťavňovač. Pod sedačkou je burák, který by Pája mohl vdechnout. A tak dále. K některým odstavcům se proto musí vracet znovu. Zatím ji to po pravdě řečeno příliš nebaví.

27