TANČI JEN PRO MĚ
Tanci_jen_pro_me.indd 3
3.2.2020 14:25:43
Přeložila Irena Steinerová
Pretty Girls Dancing Copyright © 2017 by Kylie Brant. All rights reserved. Published by arrangement with Browne & Miller Literary Associates, LLC. Translation © Irena Steinerová, 2020 ISBN 978-80-242-6504-9
Tanci_jen_pro_me.indd 4
3.2.2020 14:25:43
Toto dílo je smyšlené a veškerá jména, postavy, organizace, místa i události jsou buď dílem autorčiny fantazie, nebo jsou použity ve smyšlených situacích. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, ať už živými či mrtvými, nebo skutečnými událostmi je čistě náhodná.
Tanci_jen_pro_me.indd 5
3.2.2020 14:25:43
Pro Gradyho, jehož úsměvy mi rozsvěcují svět
Tanci_jen_pro_me.indd 7
3.2.2020 14:25:43
Whitney DeVriesová
30. října 23:48 Whitney zašmátrala pod polštářem po bzučícím mobilu, přečetla si text na displeji a usmála se. Prijdes?
Při pohledu na to slovo ji zalila vlna vzrušení. Přijde? Od chvíle, co s Patrickem dali dohromady plán, změnila názor už aspoň desetkrát. Napůl očekávala, že i on si to nakonec rozmyslí. Vážně by jel na mopedu dvanáct mil jen proto, aby se mohli poprvé setkat naživo? Když se o tom před pár týdny začali bavit, znělo to dobrodružně. Teď ale její nadšení začínaly kalit pochybnosti. Jestli to praskne, táta ji vážně zabije. Pípnutí ohlásilo další zprávu. Objevil se animovaný obrázek smutného oslíka sedícího v závěji doplněný textem: Brzy ze me bude peknej zmrzout!
Whitney vyprskla smíchy a zadusila ten zvuk polštářem. Na Patrickovi se jí nejvíc líbil smysl pro humor. Navíc byl mnohem 9
Tanci_jen_pro_me.indd 9
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
hezčí než kluci u nich ve škole. Chodil do druháku, o rok výš než ona, měl blonďaté vlasy, modré oči jako Liam Hemsworth a hrozně roztomilý ďolíček ve tváři, když se usmál. Zatím ho viděla jen dvakrát, když přijela navštívit babi do Blackstonu. Šly tenkrát na nákup do potravin a on tam zrovna doplňoval zboží do regálů. Když procházely kolem, babi si všimla, jak po něm Whitney pokukuje, a zašeptala: „To je ale fešák!“ Smály se tomu celou cestu domů. A pak, za pár měsíců, ji zčistajasna požádal na Facebooku o přátelství. Její nejlepší kámoška Macy tvrdila, že je to určitě nějaké znamení. Dva týdny nato jí poslal zprávu. Nezname se nahodou z Blackstonu? Nebylas loni v lete s babickou v Moulders? V té kavárně měli nejlepší ledovou kávu s čokoládou a babi tam mohla Whitney vzít jen tehdy, když u toho nebyla máma, která to neschvalovala. Patricka si tam Whitney nikdy nevšimla a líbilo se jí pomyšlení, že si ji omrknul stejně jako ona předtím jeho v prodejně potravin. Brzy si už vyměňovali zprávy denně. On jí popisoval, jak se před rokem zranil při ragby a jak ho deprimovalo sedět celou dobu na střídačce. Ona se mu svěřila, že se strašně pohádala s mámou a tátou, protože se vykašlala na balet, aby měla víc času na fotbal, a pak tam zkejsla jako pitomá náhradní brankářka. Svorně nadávali na přísné rodiče a otravné bratry (Patrick měl dva). Mohla si s ním povídat – skutečně povídat –, i když si vlastně nikdy netelefonovali, protože Patrick měl doma nulové soukromí. Dnešek ale bude jiný. Bude si s ním moct poprvé promluvit tváří v tvář, na což loni v létě nenašla odvahu. Whitney s narůstající kuráží naťukala zprávu: Hned tam budu. Rychle, aby si to nestihla – znovu – rozmyslet, vyklouzla z postele, odložila mobil na noční stolek, naaranžovala polštáře doprostřed lůžka a zakryla je peřinou. Táta ji už dneska kontroloval, když se vracel z odpoled ní směny, což znamenalo, že touhle dobou bude dávno v limbu. Rychle se převlékla do oblečení, které si předem nachystala pro 10
Tanci_jen_pro_me.indd 10
3.2.2020 14:25:43
Tanči jen pro mě
případ, že by se Patrick skutečně objevil. A pro případ, že z toho rande sama zbaběle nevycouvá. Přistoupila k zrcadlu a projela si kartáčem vlasy. Zaslechla jakýsi šramot a ztuhla. Čekala se zatajeným dechem. Nic dalšího se už neozvalo a Whitney tiše vyfoukla zadržovaný vzduch. Máma byla v posteli už několik hodin, a jakmile zalehl i táta, mohl se vzbudit jedině Ryan. V deseti letech ještě občas míval zlé sny, což byl paradox, protože většinu času byl noční můrou on sám. Oblékla si fuchsiový tříčtvrteční kabátek, který měla přehozený přes židli, popadla mobil, strčila ho do kapsy a zamířila k oknu na boční dvorek. Nebylo to poprvé, co se v noci potají kradla z domu, proto už přesně věděla, jak odsunout kterou úchytku u okenní sítě proti hmyzu, aby šla sundat. Otevřela okno, vysadila síť a opřela ji o zeď. Vrhla poslední pohled k zavřeným dveřím ložnice a přehodila nohu přes parapet. Pak druhou. Za okamžik už mrštně doskočila na zem a zamířila dozadu přes zahradu. Brát si kolo by bylo příliš riskantní. Rodiče měli ložnici přímo nad garáží a otec měl uši jako rys. Ledový vítr kolem ní vířil suché listí, které jí šustilo pod nohama. Ten zvuk se v okolním tichu rozléhal až nepřirozeně hlasitě. Zachvěla se a za chůze si zapínala kabát. Park, kde měla sraz s Patrickem, byl vzdálený jen pár bloků. Stráví s ním maximálně hodinu, pak se vrátí a vleze oknem zpátky do svého pokoje. Nikdo si ničeho nevšimne. Náhle si v duchu představila, jak se za oknem tyčí silueta otce, až se bude vracet, a její kroky znejistěly. Většinou byl v pohodě, ale kvůli některým věcem dokázal úplně nesmyslně vyvádět. Třeba kvůli zákazu vycházení po večerce. Ozvalo se další zapípání a Whitney zalovila v kapse po mobilu. Jestli se to provali, vyfasuju dozivoti. K tomu obrázek vězně za mřížemi. Usmála se, prsty se jí roztančily po klávesnici. Ty? To ja mam fotra policajta. Skoncim na samotce!
11
Tanci_jen_pro_me.indd 11
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
Když spěchala podél plotu sousední zahrady, pes Baxterových třikrát zaštěkal. Bedlivě sledovala okna domu, žádné se však nerozsvítilo. Hned se jí lépe dýchalo. Už jen kousek. Na ulici nebyl žádný provoz, když Whitney přecházela vozovku. To ji nepřekvapovalo. Po setmění se v Saxon Falls nic nedělo – tedy, ne že by měla moc příležitostí se o tom na vlastní oči přesvědčit. Její rodiče byli zastánci předpotopní výchovy a dceři tím pádem stanovili večerku na desátou. Jednou se jich zeptala, jestli ta svá pravidla našli vytesaná do kamenných tabulek někde v jeskyni, ale nikdo z nich to nepovažoval za vtipné. Znovu jí pípl telefon, Whitney se podívala na zprávu a očekávala, že bude od Patricka. Psala jí však Macy. Je z toho neco? Jo.
Doprovodný smajlík měl vypláznutý jazyk a Whitney navzdory chladnému vzduchu zahořely tváře. Zatím vlastně moc nepromýšlela, co se bude dít, až se s Patrickem poprvé osobně setká. Jejich konverzace se v posledních pár týdnech netočila kolem ničeho jiného. Jeho táta byl voják ve výslužbě a rodině velel stejně jako dřív své četě. Zdálo se, že je ještě přísnější než Whitneyin táta, jemuž s Macy občas přezdívaly Attila Bič Boží. Whitney už viděla na vchod do parku a přidala do kroku. Bude stydlivý nebo se ji pokusí políbit? Jiní kluci to zkoušeli a některým to i dovolila. K ničemu víc nedošlo, i když se jí Macy kvůli tomu smála a říkala, že je netýkavka. Michael Feldman se jí pokoušel strčit ruku pod triko a ona mu rozrazila ret. Vypadal pak jako orangutan s brýlemi. Netušila, co by udělala, kdyby to zkusil Patrick. Pípl jí mobil, Whitney zpomalila a pohlédla na displej. Nemuzu se dockat az te uvidim. Pocítila teplo v podbřišku a odpověděla: Jsem tu. Napínala zrak a pátrala po něm. Oblohu pokrývaly cáry mraků a zastíraly Husty‼
12
Tanci_jen_pro_me.indd 12
3.2.2020 14:25:43
Tanči jen pro mě
hvězdy, ale tu a tam vykoukl srpek měsíce, zazářil a zase zmizel. Vzadu za fontánou se tyčil památník druhé světové války. Tam měli domluvený sraz, zatím to však bylo příliš daleko, než aby ho dokázala rozeznat. Místní park jí nikdy nepřipadal strašidelný, ale také tam nikdy nebyla v noci. Sama. Město šetřilo na veřejném osvětlení, a tak v celé oblasti svítilo jen pár pouličních lamp, které musely o půlnoci zhasnout. Otřásla se chladem, přitáhla si kabátek k tělu, vytáhla mobil a zapnula na něm baterku. Támhle. Teď už Patricka viděla, nebo spíš jeho moped zaparkovaný u pomníku. Žaludek jí udělal pár kotrmelců. Ona ušla v řezavém větru pouhých pár bloků, zato on jel v tom nečase dvanáct mil, jenom kvůli ní! Přidala do kroku a v duchu si říkala, že možná – možná – Patrickovi dovolí, aby ji osahával, jestli bude chtít. „Hej ty,“ zvolala tiše, když se blížila k památníku. „Ještě jsi nezmrzl na rampouch?“ Za sochou se mihl stín, ale její zrak putoval za něj k rozměrnému obrysu čehosi před hranicí lesa, který lemoval park. Pomník stál na konci areálu a nic jiného velkého už tam nebylo. Nebo aspoň nemělo být. Pak jí to najednou došlo. Bylo to auto. Dodávka. Whitney se prudce zastavila, žaludek se jí sevřel panikou. Postava, která se vynořila zpoza sochy, byla celá v černém. Obličej. Ruce. Oblečení. Whitney nemarnila čas křikem. Prudce se otočila a rozběhla se pryč. Ten člověk možná zná park, ale v okolních lesích se orientovat nebude. Právě tam Whitney mířila, strach dával jejím nohám křídla. Jestli se jí povede se tam dostat, má naději. Mezi stromy ho může setřást. Najít stezku, kterou on nebude… Mohutná postava ji srazila na zem. Odkutálela se, zuřivě přitom kopala a mlátila kolem sebe. Dvě černě oděné ruce ji popadly za ramena a přimáčkly k zemi. Do jedné z nich se zakousla a uslyšela šťavnatou nadávku. Pak jí paží projelo ostré bodnutí. Otevřela ústa a chtěla zařvat. Ke rtům se jí přitiskla černá rukavice. 13
Tanci_jen_pro_me.indd 13
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
Whitney se nepřestávala bránit, ale ruce i nohy měla najednou jako z olova. Tyčila se nad ní postava v černé kukle. V žilách jí stále tepala panika, ale myšlenky se jí rozutíkaly. Měla pocit, že pozoruje samu sebe z dálky, jako mouchu zmítající se na sběratelově špendlíku. Všechno se jí rozmazalo před očima a pokoušely se o ni mdloby. Tíha, která na ní ležela, se však náhle zvedla. Svoboda! Ta myšlenka byla jako injekce adrenalinu. Když ale poručila nohám, aby se pohnuly, neposlechly ji. Zkusila zvednout ruku. Jenom jí zacukaly prsty. Cítila, že ji někdo bere do náruče. Odnášel ji ten nenáviděný muž v černém. Přemýšlení jí dělalo čím dál větší potíže, ale jedna mlhavá myšlenka se jí přece jen vylíhla v hlavě. Proletěla jí mozkem. Dnešní tajný útěk z domova byl největší chybou jejího života.
14
Tanci_jen_pro_me.indd 14
3.2.2020 14:25:43
Janie Willardová
1. listopadu 11:30 „Janie, jdi dopředu, prosím tě. Za chvíli bude nával.“ Janie uvízl dech v hrdle a pocítila tíži na prsou, když neochotně odcházela od fritéz a grilů. Cestou z kuchyně k pultu podniku Mléčné pokušení se soustředila na pomalé a rovnoměrné dýchání, kterým obvykle zaháněla hluboce zakořeněnou úzkost. Léky, které měla v kabelce, by jí komunikaci s lidmi trochu usnadnily, v posledních měsících se však snažila dávku snižovat. Nechtěla skončit jako její matka, která už bez chemie nedokázala přežít ani den. Ke vchodu se hrnul houf středoškoláků a Janie si stoupla za kasu s připraveným bločkem na objednávky. Přejela pohledem obličeje příchozích a zjistila, že je všechny zná, alespoň tedy od vidění. Byli to jenom známí, protože Janie se s nikým nekamarádila. Kromě Alyvie Naughtonové, která jí v mateřské školce vtrhla do života jako velká voda a vůbec jí nevadilo, že trvalo skoro devět měsíců, než na ni Janie poprvé promluvila. Věta „vrať mi to pitomý autíčko“ nakonec stvrdila jejich přátelství, které trvalo dodnes. 15
Tanci_jen_pro_me.indd 15
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
U pultu se dav rozdělil do dvou řad. Janie uchopila propisovačku a automaticky pronesla: „Přejete si?“ „Jo, totiž…“ Dívka hypnotizovaně zírala na nabídku na zdi, jako by nevnímala frontu lidí za sebou. „Asi… kornout politej čokoládou. Ten střední. Ne, počkat. Jak se jmenuje ten s posypkou? Tak radši ten.“ Pro Janie bylo jednodušší se skloněnou hlavou zapisovat objednávky a zády k zákazníkům točit zmrzlinu. Větší problémy jí dělalo oznámit cenu, vzít peníze a vrátit drobné. Komunikovat. Prodejna se povážlivě plnila lidmi. Hlukem. Vzduchem poletovalo tolik… slov, tolik otázek vyžadujících odpověď. Naštěstí ale ne od ní. Janie dokonale ovládala umění vypnout – přejít do automatického režimu, jak tomu říkal její terapeut –, soustředit se na monotónní úkony a přitom se snažit nevnímat útržky rozhovorů, které se kolem ní vznášely. „… vidělas, co měla včera na sobě? Docela hrůza, nemyslíš…“ „… pryč už dva dny…“ „Cade vypadal, že se mu to líbí.“ „… asi utekla s nějakým klukem. Její táta je prej děsně přísnej…“ „Je to hroznej sukničkář, komu by se…“ „Tři dvacet osm, prosím,“ vyhrkla Janie, ale hlas se jí přitom nezachvěl. Vzala si peníze a odpočítala drobné nazpátek. Ta holka – Ellie Breitbachová – za ní sedávala ve druhém ročníku při matice. Nikdy spolu neprohodily jediné slovo. S kornoutkem v jedné ruce a mincemi v druhé se dívka otočila a navázala v hovoru s kamarádkou tam, kde skončila. „Stejně to dělá hrozně okatě. Znemožní se, jestli…“ „Přejete si?“ Janie se soustředila na dalšího zákazníka. A pak na dalšího. Obě fronty se postupně zkracovaly. Janie vytěsnila okolní hovor tak dokonale, že když se ozval ten pronikavý hlas, chvíli trvalo, než jí došlo, co říká. „Co si o tom myslíš ty, Janie?“ 16
Tanci_jen_pro_me.indd 16
3.2.2020 14:25:43
Tanči jen pro mě
Ztuhla. Potlačila rostoucí paniku a očima pátrala po osobě, která ji oslovila. Když ji poznala, sevřel se jí žaludek. „O čem?“ Heather Millerová si pečlivě nacvičeným pohybem prohrábla dlouhé blonďaté vlasy a nechala je volně prokluzovat mezi prsty, zřejmě kvůli klukovi, který se na ni lepil u stolku a zbožně ji pozoroval. „O té holce, co před pár dny zmizela v Saxon Falls. Určitě jsi o tom slyšela. Bylo to ve zprávách. Možná se prý stala obětí Desetimílového vraha jako tvoje sestra. No není to hrůza?“ Janie se honily hlavou různé odpovědi, zůstaly však nevyřčené. Napadala ji spousta věcí. Třeba že Heather je pěkná mrcha a jediná osoba na světě, kterou Janie opravdu nesnáší. Nejradši by jí vmetla do obličeje, že se nenechá vyprovokovat a neudělá jí tu radost, aby na její hloupé řeči zareagovala. Při pouhé zmínce o Desetimílovém vrahovi totiž Janie měla chuť řvát bezmocným vztekem. Nic z toho samozřejmě neřekla nahlas. „Myslím, že se pletou,“ odvětila bezvýrazně. Vedoucí provozovny Doris jí jako obvykle přispěchala na pomoc od druhé pokladny. „Dost těch nesmyslů,“ zahalasila. Pak ztišila hlas a dodala: „Zbytek už obsloužím sama. Můžeš jít dozadu.“ Janie se otočila jako v mrákotách. Heatheřin hlas ji pronásledoval celou cestu do kuchyně. „No a co? Stejně se o tom dozví. Vysílají to na místním kanálu. Prý je to přesně jako s její…“ Janie prošla kuchyní a zamířila rovnou k věšáku u zadního východu, kde si nechávala věci. Popadla kabelku a zalovila v ní po něčem, čím by zklidnila rozdrásané nervy. Nejistou rukou našmátrala krabičku cigaret a jednu vyklepla ven. Zapálit se jí povedlo až na třetí pokus. Zhluboka nasála kouř do plic. Nijak jí to však nepomohlo utišit rozbouřenou krev v žilách. Pohřešuje se dívka. Tentokrát v blízkém okolí. Začne to znova. Propukne hysterie. Nastane nevyhnutelné srovnávání. Janiina rodinná historie se bude propírat nad šálkem kávy i u rodinných 17
Tanci_jen_pro_me.indd 17
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
večeří. Únos její sestry před sedmi lety byl totiž největší senzace, jaká se kdy ve West Bendu v Ohiu odehrála od posledního lynče před více než stoletím. Janie bylo deset, když Kelsey zmizela. Jako pára nad hrncem. Titulky v novinách se změnily v senzacechtivá klišé. Beze stopy. Vypukla mediální horečka. Janie měla pocit, že pokaždé když zapne televizi, mluví se tam o únosu Kelsey Willardové. Janie si opřela hlavu o fasádu a vyfoukla tenký proužek kouře. Vzhledem k ročnímu období bylo nezvykle chladno, ona však měla pocit, jako by jí pod kůží sálala pec. Zaplavovaly ji vzpomínky a hruď se jí přitom svírala hrůzou. Jejich dům byl plný lidí ještě celé týdny po té události. Místní policie a pak i kriminálka. Pastoři, sousedé, příbuzní, přátelé… snad každý, koho kdy znali, se v té době objevil u nich doma. V dětství se Janiina sociální fobie projevovala jako selektivní němota a davy, které zaplňovaly dům, ji děsily skoro stejně jako sestřino zmizení. Když nemohla utéct do svého pokoje, naučila se splynout s dřevěným obložením stěn. To však neznamenalo, že neviděla – a neslyšela –, co se kolem děje. Vtáhla kouř a pohlédla na cigaretu sevřenou mezi prsty. Její máma tenkrát tvrdila, že tragédie probouzí v lidech to nejlepší, ale ona si tím nebyla tak jistá. Lidé říkali, co se slušelo a patřilo, ale Janie pod soucitem v jejich očích tušila utajované vzrušení. Jako by je fascinovalo a zároveň děsilo, že se náhodou nachomýtli k tomu nejhoršímu, co se rodině může přihodit. Jako děti dychtící po dobrodružství, které se přikradou ke strašidelnému domu, plácnou dlaní do zdi a pak rychle utečou do bezpečí, jen aby se mohli chlubit: Byli jsme takhle blízko! Ozvalo se bouchnutí dvířek auta a Janie strnula. Přes parkoviště spěchal k zadnímu vchodu Matt Thorson, kolega o pár let starší než ona. Prošel kousek od ní, ale vůbec si jí nevšiml a vešel do budovy. Když se za ním zabouchly síťové dveře, opět si vydechla. Věděla, že každá pohřešovaná dívka do devatenácti let na území státu 18
Tanci_jen_pro_me.indd 18
3.2.2020 14:25:43
Tanči jen pro mě
nevyhnutelně vyvolá mediální hysterii, která opět přitáhne pozornost k Willardovým. Napadlo ji, že rodiny předchozích obětí na tom zřejmě nebudou lépe. Ještě horší byly chvíle, kdy se objevily neidentifikované pozůstatky ženského těla. Telefonáty týkající se jejich ohledání a porovnávání výsledků s Kelseyinou DNA matku vždy na několik dnů upoutaly na lůžko. Dozvuky Kelseyina únosu připomínaly kolotoč hrůz, z něhož nebylo možné uniknout. Svezla se po studené zdi a posadila se na promrzlý betonový chodník. Někdo lepší a charakternější by si teď dělal kvůli té neznámé holce ze Saxon Falls starosti. Janie by možná také byla znepokojená, kdyby to nezažila už tolikrát. Ta husa se nakonec objeví živá a zdravá a ukáže se, že prostě jen tak zdrhla z domova, projížděla se s kámoši kradeným autem nebo se někam zašila se svým klukem. Vždycky to tak bylo. Jenže mezitím se už reportéři začnou hrabat v minulosti, její máma skončí jako rozklepaná troska a otec bude ještě odtažitější než obvykle. Už jen to by byl důvod nenávidět novináře. Janie si znovu přiložila cigaretu ke rtům. Všichni na Willardovy velice rychle zapomněli, jakmile začaly stopy v Kelseyině případu chladnout. Jakmile začaly návštěvy policie řídnout. Mámini a tátovi známí – ti, co se jim ještě úplně nevyhýbali – začali tou dobou nasazovat falešný veselý výraz a mleli o všem a o ničem, jen ne o Janiině sestře. Policajti nakonec úplně přestali odpovídat na jejich telefonáty. Uplynul víc než rok a po Kelsey stále ani památky. Janie bylo jen jedenáct, přesto si uvědomovala, co to znamená. Kelsey se už nevrátí, bez ohledu na to, co říkali rodiče. Její život se teď dělil na Před a Po, dvě kapitoly ve stejné knize. Nejdřív měla sestru. Pak už ne. Podpatkem rozdrtila nedopalek cigarety na betonu. Zapálila si další. Nemůžeš přece považovat léky za pouhou berličku a přitom si namlouvat, že cigareta neslouží stejnému účelu. Hlavou jí zněla slova doktora Drakea. Občas mluvil rozumně, i když to, co říkal, Janie nechtěla slyšet. O některých věcech ale neměl ani páru. 19
Tanci_jen_pro_me.indd 19
3.2.2020 14:25:43
Kylie Brant
Třeba o tom, že Janie bude už navždy poznamenaná Kelseyiným zmizením. A jak by to mohlo poničit vzpomínky na sestru, kdyby to Janie dopustila. Hlavou se jí mihla představa. Ona a Kelsey, když byly malé, s rozpřaženýma rukama běhaly kolem dokola po zahradě a hrály si na motýly. Vyleť vysoko, Janie! Vyleť vysoko. Máma jim dokonce k Vánocům toho roku koupila podobné náhrdelníky s motýlky. Janie se nad tou vzpomínkou pousmála. Úsměv jí však ztuhl na rtech, když si vzpomněla, že Kelsey měla na krku ten její, když zmizela. Vyfoukla dým a ta vzpomínka se rozplynula jako obláček kouře ve vzduchu. Nahradila ji myšlenka na neznámou dívku ze Saxon Falls. Třebaže šlo nejspíš jen o nějaký úlet, dá její zmizení pěkně zabrat těm, kteří tu zůstali. Janie jen těžko hledala pochopení pro holku, která za sebou úmyslně čeří vody emocí. Neví totiž to, co ví Janie. Že tragédie změní celou rodinu. Někdy i rozbije. Rodiče se rozejdou. Ostatní sourozenci si vytvoří mechanismy zvládání zátěže. Zasmušile se usmála. Mechanismy zvládání zátěže. Fráze jako vystřižená z terapeutického sedánku z kategorie 200 dolarů za hodinu, která po překladu do lidské řeči znamenala hledání normálnosti. Sama tím strávila spoustu let, než byla dost stará, aby jí došlo, že „normálnost“ je nedosažitelná, protože neexistuje. Aspoň ne pro Willardovy. Už ne. Komín sousední restaurace vychrlil tenký proužek dýmu, podobný tomu, který vyfoukla Janie. Sestřin únos je nezničil. Ne úplně. Bylo to spíš, jako by někdo vzal gumu a Kelsey z jejich rodiny kousek po kousku vymazával. Sestra postupně mizela, až z ní zbyla jen nezřetelná šmouha. Ostatní členové rodiny měli rozmazané obrysy. Pořád tam byli, ale tak nějak… méně. Oklepla popel z cigarety na štěrkové parkoviště, které lemovalo chodník. Sledovala žhnoucí jiskřičky. Věděla, že v příštích několika dnech bude muset mámu hlídat. Vypnout telefon. Snažit se jí 20
Tanci_jen_pro_me.indd 20
3.2.2020 14:25:43
Tanči jen pro mě
zabránit, aby se dívala na televizi. Stopit ranní noviny. Stačilo totiž málo, aby to Claire Willardovou vychýlilo z úzkostlivě dodržované oběžné dráhy. Janie věděla, jak je matka pod svým elegantním a pečlivě upraveným zevnějškem ve skutečnosti křehká. Claire chodívala dvakrát měsíčně s přítelkyněmi na partičku bridže, pracovala jako dobrovolnice v kostele a navštěvovala dámské kluby ve městě – dokonalá hospodyňka z předměstí. Pokud ještě někdo jiný věděl, kolik času tráví sezením na Kelseyině posteli se sklenicí vodky v ruce, tak o tom nemluvil, dokonce ani Janiin táta. Hlavně ne její táta. Janie sevřela rty. Před lety se rodiče dost drsně dohadovali kvůli máminu pití, tátově práci, a proč už proboha Claire nemůže nechat minulost minulostí? Během času však museli uzavřít příměří. Janie občas jejich hádky chyběly. Ty aspoň působily opravdově. Nepřítomným pohledem sledovala provoz na silnici před podnikem. Život šel dál i za těch nejhorších okolností. Nakonec se každý z nich vrátil ke své roli. Janie si často říkala, že její rodiče by si za své herecké výkony zasloužili Oscara. Chodili na třídní schůzky a chválili ji za prospěch. Když měla Janie promluvit před třídou, ještě stále se měnila v uzlíček nervů, ale jinak jí to pálilo. Proto také teď, když začaly chodit dopisy o přijetí na vysokou školu, měla konečně příležitost vypadnout. Až do maturity však byla rozhodnutá zůstat ve své staré roli: tichá a nenápadná samotářka, kterou všichni přehlížejí. Většinu času jí to totiž náramně vyhovovalo. „Je Janie venku?“ Z otevřených zadních dveří vylétla Dorisina slova a Janie se vyškrábala na nohy. Upustila cigaretu, zašlápla nedopalek a sklonila se pro kabelku. „Janie?“ Vedoucí vystrčila hlavu a rozhlédla se na obě strany. Janie otevřela ústa k odpovědi, ale vtom zaslechla Mattův hlas. „Zrovna jsem přišel, ale nikde jsem ji neviděl.“ „Tak kde proboha –“ Za zbytkem ženiných slov se zavřely dveře. 21
Tanci_jen_pro_me.indd 21
3.2.2020 14:25:44
Kylie Brant
Janie se rezignovaně uchechtla a vykročila ke vchodu. Bylo to dokonalé shrnutí jejího života v posledních sedmi letech. Její sestra možná byla duch. Neviditelná však byla Janie.
22
Tanci_jen_pro_me.indd 22
3.2.2020 14:25:44
Claire Willardová
2. listopadu 12:00 „Já vím, že do jara je ještě daleko, ale na plánování není nikdy moc brzy. Líbilo by se mi, kdyby se záhony v místním parku osázely fialovou a rudou šalvějí. Petúnie jsou tak…“ „… přísahám, že ten kluk zdědil lenost po tátovi. Někdy se ani neosprchuje, a běda, když po něm chci, aby hnul prstem…“ „… třídenní výprodej v Quinn’s. Ty jejich boty jsou prostě úžasné, nemyslíš?“ Claire Willardová usrkávala z vodky s martini a nechala kolem sebe poletovat útržky rozhovoru. Druhá sklenička vždycky trochu otupila hrany, byla odměnou za úzkostlivou péči, kterou věnovala svému vzhledu. Při třetí nebo čtvrté sklence už byly potíže s ranním vstáváním dávno zapomenuté. Claire prahla po té požehnané otupělosti. Bedlivě si ji střežila. Stejně jako sbírku duhově zbarvených pilulek, které tajně schovávala v miniaturním šuplíčku v podstavci starožitných pendlovek v ložnici. Pondělní oběd ve společenském klubu ve West Bendu byl středobodem každého týdne, kromě období kolem svátků, kdy 23
Tanci_jen_pro_me.indd 23
3.2.2020 14:25:44
Kylie Brant
většina lidí nevěděla, kde jim hlava stojí. Účastnice se z týdne na týden mírně obměňovaly, jelikož ostatní ženy měly i jiné schůzky, důležitější závazky nebo bůhvíjaké další povinnosti. Claire občas schválně vynechala a předstírala, že i ona má život tak nabitý, že jí dělá potíže to všechno stihnout. „Claire, co si o tom myslíš? Ty máš vždycky tak dobré nápady.“ Zamrkala a s pohotovostí vybroušenou dlouholetou praxí opět zaměřila pozornost na ostatní. „Znáš mě, já jsem všemi deseti pro trvalky. V parku bych nejradši viděla záhony plné tulipánů. Denivky v létě a chryzantémy na podzim. V tom případě by se musela vysadit jen desetina letniček, pouze jako okrajové záhony. Z krátkodobého hlediska je to sice dražší, ale dlouhodobě to naší organizaci ušetří peníze.“ Ten návrh nevyžadoval dlouhé přemýšlení, jelikož se o něm dohadovaly každý rok. Claire občas uvažovala, jestli těm ženám skutečně záleží na barvě záhonů, o něž pro město pečují, na nejnovější módě nebo drobných domácích rozmíškách, anebo jestli se stejně jako ona zabývají malichernostmi v zoufalé snaze uniknout před zející vnitřní prázdnotou, která je hrozila zcela pohltit. Někdy ji takové bezvýznamné tlachání uklidňovalo. Dokonce jí připadalo normální. Ale jindy – když měla zvlášť černý den – by na ty ženy nejradši zaječela, proč mrhají časem na takové hlouposti, když existují mnohem důležitější věci, které je potřeba řešit. Třeba nezvěstné děti. Unesené dívky. Její Kelsey. Jeden den po druhém. Tak jim to donekonečna omílali v té nemožné podpůrné skupině, kam s Davidem nějakou dobu docházeli. Claire to brala den po dni celých 2592 dnů. Tvrdili, že čas všechno zhojí. Lhali. „Ty jsi tak chytrá, Deirdre.“ Mírně se odklonila, zatímco před ni mladičká servírka kladla bílý porcelánový talíř. Umně naaranžované kousky hlávkového salátu ozdobené cherry rajčátky a posypané plísňovým sýrem se vydávaly za salát. „Vždycky objevíš ty 24
Tanci_jen_pro_me.indd 24
3.2.2020 14:25:44
Tanči jen pro mě
nejlepší výprodeje. Příště ti strčím do auta čip a budu tě sledovat pokaždé, když vyrazíš na nákup.“ Ženy se rozesmály a Claire zvedla koutky úst. Díky vtipným poznámkám a schopnosti nezávazně klábosit byla oblíbenou členkou skupiny. Po Kelseyině únosu Claire rychle zjistila, že lidé mají omezenou toleranci k cizímu neštěstí. Jejich soucit sahal jen do míry, která jim byla příjemná, a při dalších projevech zármutku začínali nenápadně couvat. Nikdo nechtěl slyšet, že tragédie může člověka postihnout bez varování, že udeří zcela nahodile. Bylo pohodlnější věřit, že lidé se z toho nejhoršího žalu, jaký si lze představit, jednoduše oklepou a zase se budou zajímat o jehlové podpatky a projekty ke zkrášlení města. To bylo ovšem možné pouze za předpokladu, že si postižení nechají svou bolest pro sebe. Claire se naučila skvěle udržovat tajemství. Jakmile všem donesli salát, cinkání kovu o porcelán začalo melodicky podkreslovat jednotlivé rozhovory, které se prolínaly, odbočovaly a proplétaly jako zahradní pěšinky. Claire jako obvykle seděla vedle Barbary Huntové, která bývala její nejlepší kamarádkou v těch dávných dobách, kdy ještě měla energii nějaké přátelství udržovat. Barbara pro ni zůstávala nejbližší ze všech známých. Vždy když nabyla podezření, že se toho děje víc, než Claire dává najevo, měla dost slušnosti na to, aby nevyzvídala, a snažila se ji chránit před těmi, kteří tolik taktu neměli. „Becca říkala, že Janie minulý týden excelovala při písemce z chemie. Jako obvykle.“ Barbara se pousmála a vzhlédla od talíře. „Trochu jí závidí. Janie jdou přírodní vědy tak snadno! Kéž bychom dokázali na příští pololetí najít někoho na doučování s jejími vědomostmi. Ta naše holka sotva proleze s C minus.“ „Chudinka malá,“ poznamenala Claire automaticky, ale myšlenkami byla jinde. Říkala jí Janie vůbec o tom testu z chemie? Nemohla si vzpomenout, ale domnívala se, že spíš ne. To David sledoval její elektronickou žákovskou knížku a hlídal prospěch. 25
Tanci_jen_pro_me.indd 25
3.2.2020 14:25:44
Kylie Brant
Claire se soustředila na to, aby dcera chodila na kontroly k doktoru Drakeovi a užívala léky, které jí předepsal – úkol, v němž v tomto školním roce hanebně selhala. Nikdo mimo rodinu si neuvědomoval, jak tvrdohlavá umí její nespolečenská dcera být. „Možná bychom mohly udělat výměnný obchod a Becca by pomohla Janie s angličtinou. Má hrozné potíže s panem učitelem Lathamem.“ Hlavně proto, že ten člověk byl naprostý sadista, který odmítal brát na vědomí její sociální fobii. „S tím mají potíže všichni,“ podotkla Mimi Swensonová, drobná tmavovláska, která uzobávala ze salátu jako vybíravý ptáček. „Když jsem chodila na střední, minimálně jednou týdně mě přivedl k slzám. Udělám všechno pro to, aby ho Lizbeth příští rok nedostala. Prý se z něj stal pěkný chlípník.“ „Pokud si vzpomínám, tak i Kelsey byla v přírodních vědách eso.“ Claire mírně ztuhla a Barbara pokračovala. „Ona samozřejmě vynikala ve většině předmětů.“ Claire věděla, proč to její kamarádka říká, a byla jí za to vděčná. Barbara patřila k těm nemnoha lidem, kteří se nebáli vyslovit Kelseyino jméno. Většina lidí se chovala, jako by nikdy neexistovala, a opatrně se vyhýbali jakékoli zmínce o ní, aby nezpůsobili trapnou situaci. Barbara věděla, že je to jako podělit se o vybranou lahůdku s hladovějícím. Claiřinu vděčnost však kalila bolest. Jako obvykle ji sklíčilo to sloveso. Kelsey byla. Ne Kelsey je. Ani Kelsey bude. Pokaždé když v prvních letech slyšela, jak se o jejím děťátku mluví v minulém čase, bylo to jako bodnutí nožem do srdce. A když to Claire poprvé bezmyšlenkovitě pronesla sama, proplakala pak několik dní. Mluvit o Kelsey v minulém čase totiž znamenalo, že se Claire vzdala naděje. Že už nevěří, že se jim jednoho dne dcera vrátí domů. Občas sledovala nějaký publicistický pořad o rodině, která se opět shledala se ztraceným potomkem. Matka rodiny vždycky říkala: „Nikdy jsem nepřestala věřit. Vždycky jsem měla pocit, že 26
Tanci_jen_pro_me.indd 26
3.2.2020 14:25:44
Tanči jen pro mě
bych poznala, kdyby tu moje dítě už nebylo.“ Ani Claire se po sedmi letech ještě naděje nevzdala. Vadilo jí však, že je pro ni stále těžší si ji udržet. „Ano,“ odvětila opožděně a znovu sáhla po sklenici. „Obě děvčata musela zdědit matematické a přírodovědné nadání po otci. Bůh je mi svědkem, že mou silnou stránkou nebyl žádný z těch předmětů.“ „Jaké štěstí, že Janie má talent na matematiku,“ vložila se do rozhovoru Karla Ferinová. „V tom oboru by se mohla úplně vyhnout mluvení na veřejnosti.“ Po jejím komentáři se kolem stolu ozvalo nervózní hihňání a Claire skryla nával rozhořčení za posmutnělý úsměv. „Vím, že je to k nevíře, ale při debatách o domácích pracích nemá Janie vůbec žádné potíže s vyjadřováním. Možná bych měla prosadit, abychom se příště šly dohadovat před školu. Třeba bych pak sem tam nějakou tu hádku vyhrála.“ Smích uvolnil napětí. Karla byla ve skupině poměrně nová, přistěhovala se do West Bendu před několika lety, když tu sehnala místo realitní makléřky. Claire ji nikdy neměla moc ráda. Její humor v sobě skrýval jízlivost a kritický osten. Ještě před pár minutami si stěžovala na lenost svého syna, ačkoli podle toho, co Claire slyšela, byl nedostatek ambicí tím nejmenším z chlapcových hříchů. Vyhodili ho ze školy a měl neustále opletačky se zákonem. „Hodlá si Josh dodělávat maturitu, Karlo?“ zeptala se Barbara a s povzdechem odstrčila talíř. „Myslím, že dneska už může dělat zkoušky částečně online, takže mu to nebude kolidovat se zaměstnáním.“ Tvořily sehraný pár; Claire nejdřív zneškodnila zraňující slova sebekritickým humorem a Barbara pak na pachatelku vypálila pichlavou poznámku maskovanou za účastnou radu. Claire pocítila ke kamarádce prudký příval sympatií. David si často stěžoval na bezohledný svět marketingu, ale tyto každotýdenní obědy představovaly specifické válečné pole, které si vyžadovalo 27
Tanci_jen_pro_me.indd 27
3.2.2020 14:25:44