Issuu

VĚČNÁ VÁŠEŇ AUDREY CARLANOVÁ

Vecna vasen.indd 1

06.01.20 10:12

Vecna vasen.indd 2

06.01.20 10:12

VĚNOVÁNÍ

Debbie Wolski Tenhle román věnuji tobě, andělu, který kráčí mezi námi smrtelníky. To ty jsi mě naučila vše o józe, čakrách, a co je nejdůležitější, pomohla jsi mi najít rovnováhu. Nevím, kde bych dnes bez tvé duševní opory a vedení byla. Miluji tě celou svou bytostí. Díky, že jsi mně a celému světu takovým darem. Navždy tvá studentka. Namaste.

Vecna vasen.indd 3

06.01.20 10:12

POZNÁMKA AUTORKY

Všechny poznatky v sérii Lotus House jsem posbírala za léta svého praktikování a studia jógy. Jogínské pozice a nauka o čakrách byly součástí mého vzdělání o umění jógy ve Village Yoga Centre v severní Kalifornii. Veškerá fakta o čakrách a popisy pozic jsem napsala já osobně a vychází z mojí perspektivy registrované instruktorky jógy. Jsou také v souladu se zásadami National Yoga Alliance a projektem Art of Yoga. Pokud chcete sami vyzkoušet některé z pozic popsaných v této knize nebo v dalších dílech série Lotus House, obraťte se prosím na certifikovaného instruktora jógy. Doporučuji, aby každý z vás šel na lekci jógy. Během mého studia jógy a předávání jejích darů svým studentům jsem se naučila, že jóga je skutečně pro každého a pro jakékoli tělo. Buďte k tomu svému laskaví, protože v tomhle životě máte jen jedno.

S přáním lásky a světla, Audrey

Vecna vasen.indd 5

06.01.20 10:12

KAPITOLA JEDNA

Pozice lotosu aneb Dokonalý sed (sanskrt: siddhásana) Pro pozici lotosového sedu se posaďte na podložku s nohama zkříženýma tak, aby sedací kosti spočívaly na podložce. Narovnejte páteř, zvedněte hlavu a ruce si položte na kolena. Ukazováčky a palce se dotýkají. Tato pozice je jednou ze základních jogínských pozic, která nás uklidňuje a pomáhá nám harmonizovat tělo, mysl a naše okolí.

TRENT „Vzbuď se, ty sebelítostivý hovado!“ Jakési vrčení spolu s pronikavou bolestí v noze mě donutilo zamrkat do příliš ostrého světla. Měl jsem pocit, že mám v puse Saharu. Zamlaskal jsem, párkrát zamrkal a zapřel se o stehno své

Vecna vasen.indd 7

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

zdravé nohy jako o oporu. Jak jsem se zvedal do sedu, můj krk, ve kterém se vytvořil svalový uzel, bolestivě zaprotestoval. „Rossi?“ Zakroutil jsem hlavou a podíval se na tu prošedivělou časovanou bombu, kterou byl můj agent. Jeho mohutná postava pohltila část světla, jež do pokoje proudilo okny za ním – okny, která jsem důkladně zavřel ze strachu právě z tohohle momentu, kdy je budu muset zase otevřít a probudit se do dalšího dne plného bolesti, terapie a pak další zatracené terapie. „Co tady děláš?“ zeptal jsem se přes sucho v puse. Natáhnul jsem se po první věci, na kterou moje prsty dosáhly, a vyklopil do sebe lahev pomerančové limonády. Hned jak jsem ale na jazyku pocítil odpornou chuť, málem jsem tu nechutnou tekutinu vyplivnul přes celý pokoj. Podíval jsem se dovnitř lahve a málem se pozvracel. Při pohledu na černé flíčky, vznášející se uvnitř, se všechen alkohol z předchozího večera začal v mém žaludku nepříjemně bouřit. Jídlo. Přesně to potřebuju. Pořádně se nacpat mastným hnusem, který hříchy včerejšího večera pohltí. Poklepával jsem na stůl a hledal rozvozová menu. Ross mě praštil do ruky a u toho shodil ze stolu všechno, co na něm bylo, včetně lahve pomerančové limonády, kterou jsem podle všeho včera večer používal k odklepávání popela z doutníku. Bylo by super si na to vzpomenout před tím, než jsem si pořádně loknul. „Takže tohle se teď z tebe stalo? Šest týdnů odpočinku na zotavenou – a výsledky?“ Rozhlédl se kolem a rukama se plácl přes stehna. „Žiješ ve vlastní špíně. A to pití? Kouříš?“ „Jen doutníky, Rossi.“ Sundal si kšiltovku, uhladil si vlasy a zase si ji nasadil. To nebylo dobré znamení. Jeho frustrace už přesáhla únosnou mez a on za chvíli vypění. Po pěti letech s Oakland Ports už poznám, kdy v něm bouchnou saze. „Foxi, jsi nejlepší pálkař v týmu. Sakra, vždyť ty jsi mezi třemi nejlepšími pálkaři jak americké, tak národní ligy! Tak ses zranil.

Vecna vasen.indd 8

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

No a co?! Seber se a začni se zase soustředit na práci.“ Ross přecházel po pokoji. Posadil jsem se víc zpříma. To nebyl dobrý nápad. V hlavě mi třeštilo tak, že by se to dalo přirovnat ke zvuku pálky, která se při srážce s míčkem roztříští napůl. Chytil jsem se za spánky a zatlačil na ně. V noze mě zabolelo, když jsem si ji pokládal na stůl. „Byl jsi na rehabilitaci?“ Uštěpačný zkurvysyn. Zatnul jsem zuby a ruce zaťal v pěst. „Jasně, že jo, Rossi. Třikrát týdně. A další tři dny chodím do fitka a s Clayem zvedám činky.“ Oči se mu rozšířily. „Jsi si jistý, že můžeš zvedat činky?“ Pokrčil jsem rameny a podíval se z okna. „Taky chodím na páse.“ Dokonce i já jsem ve svém hlase slyšel ten dětinský obranný tón. Ross mě byl schopný vrátit do časů, kdy jsem byl jen pokorný nováček, co se třese na svůj velký úspěch. Uchechtl se. „A co posilování, flexibilita, protahování? S kým pracuješ na tom? V poslední zprávě, kterou jsem dostal od tvého sportovního doktora, bylo, že ti doporučuje cvičit denně jógu.“ Sedl si do křesla naproti gauči, ze kterého jsem si udělal postel. Znovu si sundal čepici. Tentokrát ji držel volně za kšilt mezi koleny. Když se uklidnil, uvolnil jsem se a nechal to napětí odplout z těla. Takovou schopností ovládat moje emoce, jakou měl Ross, nevládl ani můj vlastní otec. Kdybych ho neznal, řekl bych, že musel sloužit v armádě. To, že dokázal všechny svoje sportovce srovnat do latě, jen ukazovalo, jak mu na nich záleží. Agenti nemusí za svými klienty chodit domů a zajímat se o to, jak se jim vede. Ross ale za své hrubé a prudké chování taky schovával fakt, že je tak trochu citlivka. Až na to, že já jsem se se svým týmem neviděl už víc než šest týdnů – od té doby, co se všechno začalo řítit do kytek. Obecenstvo burácelo. Stát vedle domácí mety a čekat na nadhoz se blížilo náboženskému zážitku. Úplně. Pokaždé. Páteř se mi chvěla a vlasy vzadu na krku mi trčely v pozoru, jako by za mnou stál sám Bůh a čekal, až hra začne. Nadhazovač natáhl ruku dozadu a všude se rozhostilo

Vecna vasen.indd 9

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

naprosté ticho. Obecenstvo, komentátor, můj tým – všechno se zastavilo. Byl jsem jen já a míček. Přísahám, že jsem viděl, jak kolem něj nadhazovač sevřel prsty, až mu zbělely klouby… a pak míček svištěl vzduchem jako vysokorychlostní vlak. Řítil se vzduchem a trochu se přitom chvěl. Jeho trajektorie se lehce zvedla a pak začal klesat. Přímo doprostřed. To jsem nečekal. Normálně se u mě nadhazovači středu vyhýbali. A z dobrého důvodu. Střed je moje ideální místo. Napřáhl jsem obě ruce a jemné štípnutí v lopatkách mě ujistilo, že jsem v perfektní pozici. Jak se míček přibližoval, začal směřovat ke strike zóně. S nohama pevně na zemi jsem vytočil celou horní polovinu těla a veškerou silou, kterou jsem v sobě měl, jsem udeřil pálkou do míče. Obklopil mě zvuk nárazu míčku na tvrdé dubové dřevo. Okamžitě změnil směr a vyletěl do vzduchu. Půl sekundy jsem sledoval, jak míček sviští, a pýcha mi dodávala sílu a energii. Potom jsem upustil pálku, otočil nohu a vystartoval. A vtom se to všechno zvrtlo. Bolest mou podkolenní šlachou projela jako horký nůž máslem. Od domácí mety k té první jsem uběhl jen pár kroků, sevřel jsem svou zpustošenou nohu a padal dolů, dolů, dolů. Praštil jsem sebou na červenou antuku a dres se mi ušpinil jako bych byl válečník, co padl v bitvě. Jediné pozitivum bylo, že jsem odpálil homerun. I přesto, že moje šlacha praskla jako gumička, mohli díky téhle mojí ráně chlapi z druhé a třetí mety doběhnout domů a San Francisco Stingers poraženě odtáhli domů. Já jsem odjel v sanitce na operaci roztržené podkolenní šlachy. „Koukej se z toho vyhrabat, chlape!“ Ross mě popadl za rameno a prudce mnou zacloumal. Pak stál a prohraboval se všemi léky a lahvemi alkoholu na stolku vedle gauče. „A tohle děláš se svým časem.“ Ústa měl zkřivená do znechuceného úšklebku. „Divím se, že ti tu zrovna nějaká fanynka nezahřívá postel.“ Usazený na gauči tak, abych se nepohupoval, jsem se zamyslel nad včerejším večerem. Hm? Kde vlastně byla ta kočka? Tiffany, Kristy, Stephanie… Jak se jmenovala? Chvíli řádila na mým péru, ale já jsem přímo uprostřed akce odpadl. A chrápal. Možná odešla,

Vecna vasen.indd 10

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

když jsem jí to neudělal. Normálně se pyšním tím, že jsem pozorný milenec, ale včera večer jsem měl problém dát dohromady dostatek slov, abych utvořil větu, natož abych byl schopný okouzlovat a uspokojovat fanynky. Ross se otočil kolem dokola, zamručel, projel si vlasy prsty a znovu si nasadil čepici. „Kristepane. Prášky, chlast, ženský. Co dál?“ „Podívej, nemusím ti vůbec nic vysvětlovat. Jsem na nemocenský –“ „Tak to teda sakra musíš!“ Byl u mě rychle, mnohem rychleji, než by měl zvládnout chlap, co má obě kolena v háji a je slabý na srdce, a zabodl mi prst do hrudníku. „Máš dvě možnosti. Buďto se sebereš, nebo přijdeš o smlouvu. Copak si neuvědomuješ, že ti jde o prodloužení? Možná že v posledních třech letech jsi na třicet milionů nedosáhl, ale teď riskuješ svou smlouvu na pět let. Ty sumy jsou závratný, hochu. S tím, jak se ti doteď dařilo, máš před sebou nabídku klidně i na sto milionů na pět let! A to všechno může“ – oči mu zahořely – „zmizet!“ Lusknul prsty. „Mrknutím oka.“ Zavřel jsem oči a polkl. Můj agent rozhodně nemluvil o potenciálních sumách v reálných číslech. Doufali jsme, že znovu dosáhneme stejné dohody, aspoň třicet milionů na další tři roky. Pokud ale mluvil Ross pravdu, stoupla moje hodnota na dvacet milionů za rok. „Ježiši,“ zašeptal jsem a srdce mi tlouklo jako o závod. V puse mi najednou vyprahlo jako v kalifornských nížinách v období sucha. Ross položil ruce na opěradlo židle, nahrbil se a zakroutil hlavou. „Musíš se do toho zase dostat. Tým tě potřebuje. Už takhle letos prohráli playoff i další zápasy. Trenér tě chce mít zpátky na jarní tréninky. To znamená, že máš čas do třetího týdne v únoru na to, aby ses vrátil do formy a ukázal manažerům, co v tobě je. Máš tři měsíce na to, abys byl schopný trénovat.“ V jeho tónu zněl náznak nejistoty. „Takže mi říkáš, že pokud do začátku jarních tréninků nebudu schopný naplno hrát, můžou mě vyškrtnout z týmu?“

Vecna vasen.indd 11

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

Ross si párkrát přejel rukou pod bradou. Skoro jsem slyšel, jak mu strniště škrábe dlaň. „Nevím. To záleží na tom, jak se uzdravíš. Jaký máš plán do té doby?“ Teď, když mi hrozilo, že přijdu o smlouvu, a to včetně tolika peněz, které bych nebyl schopný za celý život utratit, jsem dlouze a pomalu vydechnul, dokud ve mně nezůstal žádný vzduch, a já necítil jen pálení v hrudi. „Přestanu s pitím a ponocováním.“ „A začneš chodit na rehabilitaci a na jógu?“ Naklonil hlavu na stranu. Zavrtěl jsem hlavou a rozhodil rukama, abych uvolnil napětí. Právě teď bych nejvíc potřeboval svůj boxovací pytel. „Jóga? Vážně? Podívej, ani za boha se rukama chodidel nedotknu a všechno to ohýbání a kroucení zní neuvěřitelně nudně. Ne, ne, chroupání müsli ponechám vegankám, se kterými randím, a sám přijdu na něco jiného.“ Ross byl v mžiku vedle mě. Dal mi pohlavek do zátylku, přesně jako to dělal můj táta. Ten to ale dělal z legrace. Ross mi chtěl protřepat mozek. Rozpálil jsem se doběla. Zaskřípěl jsem zuby a držel svoje rozčilení na uzdě. Kdybych ho praštil, skončil by se mnou. Ross se uměl chovat jako pitomec, ale myslel to se mnou dobře a záleželo mu na mně. Více méně. Tak jo, pravděpodobně. Buď to, nebo mu záleželo na tom balíku peněz, který shrábnul za to, že zastupuje jednoho z nejlepších hráčů v Major League Baseball. „Nebuď nadutec, hochu. Na ty lekce budeš chodit, to přísahám na všechno, co je mi svatý. I kdybych tě tam měl dotáhnout jako pytel brambor a těm gumovejm objímačům stromů tě hodit k nohám, polejt medem a nechat tě, ať si na tobě smlsnou Žihadla.“ Sakra. Rossova narážka odkazovala ke klubu San Francisco Stingers. Trenér našich rivalů už mě několikrát navštívil, aby upoutal mou pozornost. Snažili se zjistit, kde se schovávám, protože i když právě teď nejsem v nejlepší kondici, jednou se uzdravím. Většinou se natržení podkolenní šlachy zahojí za šest týdnů po operaci a pak

Vecna vasen.indd 12

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

následuje dvouměsíční rehabilitace. Do teď jsem ale rehabilitace dost flákal a nedělal nic navíc, protože jsem si myslel, že se mi noha zahojí, když budu jednoduše chodit, posilovat a používat běžecký pás. To jediné, čeho jsem tím ale bohužel dosáhnul, bylo, že jsem pak v horké vaně rozcvičoval svalové uzlíky. „Tak jo, půjdu tam.“ „Kdy?“ Nadechl jsem se a rozhlédl se po svém bytě. Z rohu se vinul kyselý a smradlavý zápach. Ležela tam umaštěná krabice od pizzy a další různé nádoby od jídla. Už si ani nepamatuji, kdy jsem měl naposledy pizzu. Možná před pár dny? A kdy má vůbec přijít uklízečka? Zavrtěl jsem hlavou a promnul si hruď. Ross čekal na mou odpověď s rukama zapřenýma v bok. „Zítra!“ zamával jsem rukou ve vzduchu. „Půjdu tam zítra.“ „Slibuješ?“ Popošel pár kroků směrem ke dveřím. „Já svoje slovo držím.“ „Jo, tak to bylo vždycky.“ Ramena mu klesla a podíval se dolů. „Dokaž to.“ Praštil dveřmi tak silně, že velký kelímek položený nebezpečně blízko okraje stolu se skutálel na zem ve vlně třešňově zbarvené limonády. Zavřel jsem oči a na čele si promnul bolavou hlavu. „A co teď?“ GENEVIEVE „V žádném případě, Rowe. Řekla jsem ne a myslela jsem to vážně.“ Můj hlas zněl najednou trochu strašidelně, což mi podivně připomnělo mámu. Kdyby tu byla, věděla by, co dělat. Rowan couvnul, zkřížil si na nadmutých prsou ruce a kysele se na mě podíval. „Vážně? Je mi šestnáct, ne pět.“ Podíval se na naši malou sestřičku, Mary, jak si spokojeně pochutnává na křupkách Cheerios. Povzdechla jsem si a na dva krajíce chleba plácla burákové máslo.

Vecna vasen.indd 13

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

„Promiň. Ty lidi ani neznám a navíc potřebuju, abys vzal v pátek Mary na její lekci tance a pak ji zase vyzvednul. Přijdou mi sem dvě klientky na barvení a střih.“ Rowan zvýšil hlas, až skoro křičel. „Pořád ti sem chodí ti tví pitomí klienti. Každý zatracený víkend!“ Praštila jsem nožem od másla o kuchyňskou linku, až kovově zadrnčel. „Jo, a kde si myslíš, že jsem vzala peníze na tvůj baseballový dres? Domníváš se snad, že peníze rostou na stromech? Protože kdyby rostly, nemysli si, že bych na zahradě nevysázela celý sad!“ Zamračila jsem se. Tohle rozhodně znělo, jako by to říkala máma. „Jenom na ten dres jsem šetřila dva měsíce!“ Rowan dlouze vydechnul a ramena mu klesla dolů, trochu se nahrbil. „Fajn! Tak já prostě budu všem prvákům pro smích!“ Vztekle strčil do židle a popadnul sáček s obědem, který jsem mu nachystala. Chytla jsem ho za zápěstí a počkala, až svoje oči zvedne k mým. „Mrzí mě to. Ty peníze potřebujeme,“ zašeptala jsem dostatečně potichu, aby to nenarušilo Maryinu blaženou nevědomost. Můj mladší bratr zavřel oči a nadechnul se. Když oči znovu otevřel, všechen vztek už se z něj odplavil pryč. „Ne, to mě to mrzí. Stejně je to pitomá party.“ Zdálo se mi divné, že se vůbec zeptal, jestli může jít. Obvykle o víkendech zůstával doma nebo v okolí a pozval k nám svoje kamarády, aby soupeřili ve videohrách na Xboxu, na který jsem uškudlila. Dát mu Xbox a ty dvě hry, po kterých celé měsíce toužil, stálo za všechny odučené hodiny jógy navíc a zákazníky, kterým jsem dělala vlasy za polovic. Jelikož stříhám vlasy u sebe v garáži, nemůžu si dovolit účtovat to samé, co si řekne průměrný salon, obzvlášť když na to ani nemám licenci. Jednou ji mít budu, možná. Ačkoliv s tím, jak se účty hromadí, bude tenhle sen u ledu o hodně déle, než jsem si plánovala. „To, že chceš trávit čas s kamarády, není pitomé. Možná bych mohla ty klienty posunout a vzít je někdy v týdnu, abychom nepřišli o ty peníze –“

Vecna vasen.indd 14

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

Přitáhl mě k sobě, pevně mě objal a tím mě umlčel. Na velká medvědí objetí byl můj bratr expert, především když věděl, že mám obavy nebo potřebuju cítit sounáležitost s někým, kdo naší situaci rozumí stejně dobře jako já. Tentokrát to ale bylo jiné. „Díky, Vivvie, ale ne.“ Co si pamatuju, zkracovala moje rodina jméno Genevieve na Viv nebo Vivvie. Mámu jsem proklínala za to, že mě a Mary pojmenovala po našich babičkách, což znamenalo, že i když mi bylo čtyřiadvacet, měla jsem jméno, které sedí na ženu o padesát let starší. „Netrap se tím,“ dodal Rowan. „Vážně, o nic nejde. Chápu to. A navíc, taky si v okolí hledám práci. Abych ti pomohl, víš.“ Zakroutila jsem hlavou a zamávala rukama, jako bych byla blázen, co zběsile odhání neviditelné mouchy. „Ne. Ne, nehledáš. Budeš se soustředit na školu a baseball. Tvojí prací je udržet si samé jedničky a dostat stipendium na dobrou školu, protože moc dobře víš, že tu si dovolit nemůžu.“ Sama jsem nemohla dokončit kadeřnickou školu a radši bych se propadla, než aby příležitost dostat se na dobrou školu unikla i mému bratrovi. Naši rodiče by si to přáli a udělali by pro to všechno. U srdce mě bolestivě píchlo a zaplavil mě smutek. To přejde… nakonec. Tak jako vždycky. Kdyby tu máma s tátou pořád byli, naše životy by byly úplně jiné. Jednodušší. Klidnější. I přesto jsem dělala všechno pro to, abych udržela rodinu pohromadě a v domě, ve kterém jsme žili celý život. „Vivvie, já musím. Nemůžeš pořád pracovat jako šroub.“ „Jsem v pohodě.“ Zabalila jsem Mary oběd a přihodila jsem jí k němu sušenku navíc, aby měla lepší den. „Už se držíme tři roky. Proč to měnit?“ „Možná proto, že jsi nebyla venku s kamarády nebo na rande už…“ Podíval se směrem nahoru ke kuchyňskému stropu a poklepával si prsty po bradě. „Už si ani nepamatuju, kdy jsem tě naposledy viděl s nějakým chlapem.“

Vecna vasen.indd 15

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

Opřela jsem se o vydlaždičkovanou linku. „Do toho ti vůbec nic není. A navíc, s chlapy se vídám pořád.“ Pohrdavě si odfrknul a uchechtnul se. „Jasně, na lekcích jógy. A stříhání se taky nepočítá.“ Zamračila jsem se. Násilím jsem bratra otočila a strkala ho směrem ke dveřím. Náš rodinný dům stál v samotném srdci Berkeley v Kalifornii. Moji rodiče na něj byli náležitě hrdí. Máma vždycky udržovala rodinný krb a můj táta byl právník a pracoval v centru Oaklandu. Dům už byl naštěstí splacený, jinak bych si nikdy nemohla dovolit si ho nechat. I tak se ale účty za opravy a daně z nemovitosti kupily. Setřásla jsem ze sebe starost, která mě přepadla vždycky, když jsem začala přemýšlet nad tím, co dalšího se kdy rozbije a sebere to něco málo, co se mi podařilo ušetřit, a popostrčila jsem Rowana k jeho batohu. Parkety po celém domě už měly svoje nejlepší dny za sebou, ale udržovala jsem je čisté a voskovala je, jak jen to šlo. A moji sourozenci mi samozřejmě pomáhali. Každý měl svoje povinnosti. Dům se za ty tři roky od doby, co máma s tátou umřeli, moc nezměnil. Vzpomínky na ně jsme udržovali co nejvíce při životě – byla to taková naše svatyně na jejich počest. Všechny obrázky, které pověsili, knihy i sošky, kterých si tolik cenili, zůstaly tam, kam je rodiče postupně během let s láskou umístili. Byla to věc, kterou jsem byla odhodlaná zachovat. Můj bratr a sestra tady budou mít vždycky domov, do kterého se budou moct každý den vrátit. Rowan vzal svůj batoh a přehodil si ho přes rameno. Jeho rozcuchané, špinavě blonďaté vlasy mu padaly do hnědých očí. Zvedla jsem ruku, odhrnula mu neposedný pramen z obličeje a pohladila ho po tváři. Všichni tři jsme měli hnědé oči po tátovi. Row a Mary je měli spíš karamelové a moje byly tak tmavé, až se zdály skoro černé. „Dávej na sebe tam venku pozor, ano? Vrať se domů v pořádku,“ řekla jsem. „To se vsaď,“ usmál se Rowan a než vyšel ze dveří, tak mi zasalutoval.

Vecna vasen.indd 16

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

Mary přicupitala do obýváku, tričko oblečené obráceně. Zasmála jsem se: „Zlato, máš obráceně tričko.“ „Já vím! Dneska je ve škole obrácený den. Všichni musíme mít oblečení takhle.“ Otočila naruby předek sukně. „Vidíš, mám cedulku vepředu.“ V očích se jí zablýsklo. Blonďaté vlasy jí splývaly po zádech. „No, to je trochu hloupé, ale fajn. Máš hřeben?“ Mary zvedla mámin starý kartáč. Barva na držadle už byla celá popraskaná a po malých kouscích odpadávala. Nic jsem neříkala. Pokud chtěla Mary mámin starý hřeben používat, dokud na něm nezbyde jediný zub, tak ať. Já rozhodně nebudu ta, která jí vezme něco, díky čemu se cítí dobře. S Mary máme naši vlastní ranní rutinu. Každé ráno a večer si sedne na otoman a já do velkého měkkého křesla, tátova oblíbeného místa na čtení. Já jí pak češu vlasy stejně, jako to dělala máma mně. „Dnes to bude cop nebo culík?“ zeptala jsem se. Našpulila svoje růžové rty. „Dva copy, vzadu svázané k sobě.“ „Óóó, to bude nóbl. Zase ses dívala na moje knížky?“ Knížky o účesech jsem dostala, když jsem se zapsala na kadeřnickou školu, před tím, než měli rodiče tu nehodu. Když umřeli, zbývaly mi jen tři měsíce studia. Problém byl ale v tom – kromě toho, že jsem truchlila – že se ze mě v jednadvaceti letech najednou stala hlava rodiny. Penězi z jejich pojistky jsme splatili dům a přečkali první rok, od té doby to ale jde ztěžka. Usmála se a přikývla. „Jo. Zvládneš to, že jo?“ „Samozřejmě, že to zvládnu. Jsem přece vlasový mistr, ne?“ Polechtala jsem ji na břiše. Mary se zasmála a se širokým úsměvem se zavrtěla. Ten úsměv a růž v jejích tvářích stačil k tomu, abych měla dobrý den. Když se to vezme kolem a kolem, dařilo se nám dobře. Jakmile jsem ji dočesala, běžela jsem k sobě do pokoje, oblékla si čisté kalhoty na jógu, sportovní podprsenku a tílko. Každý den jsem se vyšvihla do jiných jógových legín, což bylo to jediné, na

Vecna vasen.indd 17

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

čem jsem si jednou za pár měsíců dovolila se rozšoupnout. Dnešní model měl růžovočerný mramorový vzor a končil těsně pod koleny. Doplnila jsem ho řetízkem s krystalem, který mi dala moje jogínská guru, Crystal – dáma s velice výstižným jménem. Zastrčila jsem ho za tričko, aby odehnal veškerou negativitu, a vklouzla do obyčejných žabek. Svoje platinově blonďaté vlasy, dlouhé po ramena, jsem svázala do pevného drdolu na zátylku. Pak jsem si na rty nanesla růžovou rtěnku a na každém oku vytvořila tenkou oční linku ve stylu kočičích očí, který mým rysům sluší nejvíc. Nakonec jsem párkrát přejela řasy řasenkou a byla jsem připravená vyjít vstříc novému dni a učit hromady klientů, jak na podložce najít klid.

Vecna vasen.indd 18

06.01.20 10:12

KAPITOLA DVĚ

Kořenová čakra Čakra je často popisována jako rotující vír energie, vytvořený v našem nitru spojením našeho těla a vědomí. Společně se čakry stávají centrem činnosti naší vnitřní životní síly, které se říká „prána“. Pokud je všech sedm základních čaker otevřených a v harmonii, prožíváte tu nejlepší verzi sebe sama.

TRENT Svoje Maserati GranTurismo Sport – které jsem láskyplně nazýval Stříbrná kulka – jsem zaparkoval u obrubníku před studiem jógy Lotus House. Můj sportovní lékař mi domluvil lekci „hatha jógy“. Do začátku lekce jsem měl asi deset minut, a tak jsem do

Vecna vasen.indd 19

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

parkovacího automatu naházel dost mincí na dvě hodiny, a šel se rozhlédnout kolem. Tuhle ulici jako by sem, do starého a fádního sousedství, někdo přenesl přímo ze sedmdesátých let, a to včetně její divoké škály psychedelických barev a textur. Díky zavěšeným květináčům, pestrým vlajkám a malebnému posezení venku vyvolávala v člověku pocit, že je zde vítán. Dělal jsem malé kroky, držel si šlachu a čekal, až se bolest rozplyne, zatímco jsem si prohlížel to zvláštní místo. Před sebou jsem viděl kavárnu Rainy Day Café. Lidé, které jsem viděl na chodníku a v kavárně, na sobě měli zakroucené copánky, afra, batiku, birkenstocky a pohodlné oblečení. Tohle místo mělo rozhodně hippie atmosféru. Prošel jsem okolo knihkupectví Tattered Pages, které rozhodně nepůsobilo jako typická velká knihkupectví. Ne, tohle vypadalo spíš jako dlouho zapomenutá hrobka s fasádou z tmavého dřeva a téměř žádnou výzdobou. Zastavil jsem se a podíval se do jedné z velkých výloh. Police plné knih z druhé ruky lemovaly stěny od podlahy ke stropu a kolem se povalovaly krabice ledabyle naplněné knihami. Stejně jako v kavárně bylo i tady plno. Lidé nenuceně přicházeli a odcházeli a odnášeli si náruče a tašky plné knih. Na dveřích stálo: Zachraň strom – přines si vlastní tašku. Pokračoval jsem po té ulici ztracené v časové bublině. Vedle knihkupectví byla pekárna Sunflower. Zakroutil jsem očima nad tím hloupým jménem, které ale nezabránilo tomu, aby se mi začaly sbíhat sliny ze záplavy sladké skořicové vůně, která se vyvalila ze dveří, když z pekařství odcházel dodavatel. Až budu mít po lekci plné ohýbání a zkroucených zad, rozhodně sem zajdu. Ta vůně… zatraceně, držela se kolem mě, i když jsem kráčel dál. Přední strana budovy studia byla bílá s tyrkysovými detaily. Dvoukřídlé dveře z těžkého skla se tyčily do výšky a vítaly mě. Na každé straně byla vyrytá květina a na ní osoba v nějaké jogínské pozici. Když jsem vstoupil, praštila mě do nosu vůně šalvěje a eukalyptu. Ta cizí vůně mě lechtala v nose. U dlouhého pultu stálo několik

Vecna vasen.indd 20

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

žen s podložkami na jógu přehozenými přes ramena a na sobě měly mikiny na zip sladěné s dlouhými kalhotami. Právě jsem jim okukoval zadečky, když jsem uslyšel, jak na mě někdo volá. „Mohu vám pomoci, pane?“ zeptala se zrzka s ohnivými vlasy a velkýma modrýma očima. Její bledá kůže přímo zářila v kontrastu tyrkysově modrého tílka s logem studia na prsou. Když pobíhala kolem přepážky, pomáhala pravidelným zákazníkům a čekala na moji odpověď, její pevná prsa se pohupovala. „Jo. Jmenuju se Trent Fox a myslím, že jsem přihlášený na lekci, která by měla brzo začít.“ Zrzka nacvakala pár věcí do počítače a přikývla. „Ano. Máte u nás předplacené tříměsíční neomezené členství.“ Rychle a efektivně vytáhla kartu ve tvaru květiny. Nekecám. Květiny. Na zadní straně byl čárový kód. Mávla s ním před skenerem, který byl stejný jako ty, které jsem viděl používat členy u dalších dveří, které pravděpodobně vedly dál do budovy. „Kartu budete používat tak, že ji načtete na támhletom skeneru.“ Ukázala na ty druhé dveře. „Dostanete se tak do budovy během běžných otevíracích hodin. Vzhledem k tomu, že máte neomezený přístup, nemusíte se nahlašovat u přepážky. Za tři měsíce můžete obnovit nebo ukončit své členství.“ Ztlumila hlas, čímž mě přinutila naklonit se blíž, abych ji slyšel. Poskytla mi tím taky skvělý výhled na svá velká prsa. „Nevnucujeme se, takže pokud se rozhodnete, že jóga není pro vás, nebudeme vás pronásledovat.“ Usmál jsem se na ni speciálním úsměvem, ze kterého tály všechny ženské. „Dobré vědět. Povedete tu lekci vy?“ Její tváře se rozzářily krásným ruměncem. Ta barva na ní vypadala dobře. Zavrtěla hlavou. „Ne. Právě teď probíhají dvě lekce. Vinyasa s Milou, ta už začala, a hatha jóga, která je spíš pro začátečníky a mírně pokročilé jogíny. Učí ji každý den v devět Genevieve Harperová.“ „To mi vyhovuje. A jak se jmenuješ ty, kočko?“ „Já jsem Luna Marigoldová, dcera jednoho z majitelů.“

Vecna vasen.indd 21

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

Samozřejmě. „Těším se, že se tu budeme vídat.“ Poklepal jsem na přepážku a zamrkal. Zrudla krásnou karmínovou barvou. „Já taky, pane Foxi. Děkujeme, že jste si vybral Lotus House. Namaste.“ Použil jsem svou novou kartu ve tvaru květiny a vstoupil do nitra přestavěného skladu. Přímo přede mnou se táhla dlouhá chodba. Napravo byly dvě cedule s nápisy Útočiště jogínek a Útočiště jogínů. Na základě koncovek jsem se rozhodl, že vlevo je šatna pro muže a vpravo pro ženy. Pokračoval jsem dál po hlavní chodbě. Na stěnách se vinula namalovaná nekonečná louka. Kráčel jsem ke konci chodby, kde byly otevřené dveře, a zdálo se mi, že vysoká tráva na zdi se pohupuje a pohybuje se mnou. Věděl jsem, že to není možné, ale obraz byl tak živý, že klamal oči. Maloval to sakra dobrý umělec. Za dveřmi vlevo hlasitě hráli Beatles. Zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem byl ve studiu jógy. Vedle dveří byl prosklený prostor, aby zákazníci na chodbě mohli pozorovat právě probíhající lekci. Nejmíň třicet lidí mělo ruce a nohy na podložce a zadky ve vzduchu. Vypadalo to jako moře trojúhelníků a pak, jako by to měli natrénované, všichni zvedli nohu vysoko k obloze. Někteří byli trochu roztřesenější než jiní a někteří zase vypadali, že mají nohy jako nůžky, které se v bocích přirozeně rozdělí. Hispánka se sexy tělíčkem a kudrnatými vlasy po ramena něco zavolala a já bych přísahal, že to bylo „otočte svého psa“. A celá místnost spustila zdviženou nohu, ale ne úplně na zem. Ne, zkroutili celé tělo tak, aby jejich obličeje směřovaly ke stropu a noha, která se předtím vypínala nahoru, byla na zemi a mířila na druhou stranu, ruka byla ve vzduchu. „Do hajzlu.“ V hlavě jsem si udělal poznámku, abych nikdy nechodil na lekci vinyasa, ať už to bylo cokoli. Instruktorka tleskla a celá místnost se otočila zpátky, takže jedna noha se ocitla zpátky ve vzduchu a všichni měli zase tvar trojúhelníku. Jestli je tohle jóga, tak jsem v prdeli.

Vecna vasen.indd 22

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

Bál jsem se dívat dál, takže jsem se zhluboka nadechnul, zatřepal hlavou a podíval se na otevřené dveře o tři metry dál. Z místnosti proudila jemná klasická hudba. Šel jsem blíž a spatřil jsem, že světla uvnitř jsou ztlumená. Na tmavé podlaze ležely zkřížené podložky jako pestrobarevná skládačka. Několik žen si povídalo v hloučku v rohu. Najednou všechny čtyři přestaly mluvit a stočily svůj pohled přímo na mě. Na neskrývaný obdiv ženského pokolení jsem zvyklý, takže jsem si z toho nic nedělal. Místnost nezdobily žádné obrázky ani jiné umění, protože byla od podlahy až ke stropu uměním sama o sobě. Tentokrát byl ústředním motivem les. Stromy zdobily každou stěnu. V zadní části místnosti se tyčily hory namalované tak živě, že jsem chtěl jít dál a udělat si výlet na jejich vrchol. Další stěna se chlubila klidným vodopádem vyvedeným tak detailně, že jsem si představoval, jak při nárazu na skály pod ním stříká voda. Stál jsem ve dveřích a několik žen se kolem mě chtělo protáhnout. Odklopýtal jsem z cesty, opřel se o zeď a čekal, až uvidím, co mám dělat. Možná jsem si měl přinést podložku? Všechny ženy a těch pár mužů rozptýlených po místnosti si rozkládali svoje vlastní. V přední části místnosti stálo malé pódium. Na něm se mihotala malá žena, rovnala kolem sebe věci a chystala si pracovní prostor. Blonďaté vlasy měla stažené do drdolu. Světlo ze zářivek se jí odráželo od hlavy, takže se třpytily jako zlato. Elegantně se zvedla z pokleku. Z jejích pohybů bylo jasné, že se ve svém těle cítí dobře… a to tělo bylo zatraceně sexy. Myslel jsem si, že ta hispánská instruktorka a zrzka u přepážky jsou atraktivní. V porovnání s touhle ženou to ale byly nicky. Když se otočila, vzala mi dech. To byl pro mě úplně nový pocit. Hrudí se mi začalo rozlévat neobvyklé teplo, a když jsem si prohlížel její profil, zatímco se bavila s jiným zákazníkem, rozlévalo se i do zbytku těla. Ženiny rty byly růžové jako žvýkačka a na její alabastrové kůži se krásně vyjímaly. Položila ruce na boky, s úsměvem přikývla a ukázala tak svoje krásné rovné zuby.

Vecna vasen.indd 23

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

Opíral jsem se o zeď a jako šmírák instruktorku hltal očima. Můj pohled patřil jediné ženě, která mi kdy svou krásou vyrazila dech. Byla malá, asi tak sto šedesát, a sotva by mi dosáhla po bradu. To, co jí chybělo na výšce, ale vyrovnávala svými krásně tvarovanými křivkami a postavou ve tvaru přesýpacích hodin. Pod jejím útlým pasem kypěly boky. Černé tílko, které měla na sobě, se natahovalo přes dvojici neuvěřitelně krásných prsou. Sotva by se mi vešly do ruky, a to mám dlaně dost velké. Rozevřel jsem a zavřel pěsti a představoval si, jak obě její prsa beru do rukou a pořádně je zmáčknu. „Ty kráso!“ zamumlal jsem v údivu nad ženou přede mnou. K tílku, které nenechávalo nic fantazii, měla střapaté růžovočerné kalhoty po kolena, které na ni zrovna tak mohl někdo namalovat, jak dobře jí seděly. Olíznul jsem si rty a nepřestával ji pozorovat. Doufal jsem, že se ke mně otočí. Potom konečně přimhouřila oči proti světlu na stropě a její oči, černé jako noc, se setkaly s mými. Vidět ji zepředu v celé kráse mi roztřáslo kolena a probudilo péro. Otočila se na toho, s kým mluvila, položila mu ruku na paži a pak ukázala na volné místo na podlaze. Vzal si podložku a odšoural se na svoje místo. A potom oslovila celou místnost. „Za pár minut začneme. Můžete už zaujmout pozici dítěte a začít zhluboka dýchat.“ Když domluvila, přišla ke mně. Díval jsem se na jemné vlnění jejích rtů, jako by to byla poslední věc, kterou na tomhle světě uvidím. Bosýma nohama docupitala ke mně a zastavila se. Nehty jí ladily se rtěnkou – sytě růžovou, která naznačovala, že její rty budou tak sladké, jak vypadají. Zvedla hlavu a pohledem mě zhodnotila od hlavy k patě. Temeno hlavy jí sotva sahalo k mým ramenům. „Já jsem Genevieve nebo Viv.“ Hnědé oči byly na jejím kulatém obličeji dokonale umístěné. Každé zamrkání jako by mě hypnotizovalo. „Jste tu nový? Je tohle vaše první lekce jógy?“ Sklepal jsem ze sebe to toužebné omámení a napřáhl ruku. „Trent Fox.“

Vecna vasen.indd 24

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

Oči se jí zvětšily, ale ne příliš, jen tak, aby bylo jasné, že to jméno poznává. Moje ruka přímo spolkla tu její, která byla na dotyk velmi příjemná. „Jsem tady kvůli rehabilitačnímu hledisku tohohle cvičení,“ řekl jsem nejistě. Genevieve svraštila čelo, naklonila hlavu a odtáhla ruku. Okamžitě mi začala chybět. Tohle pro mě byla nová reakce. Na jakoukoli ženu. „Máte nataženou podkolenní šlachu, že?“ řekla. Hlava mi vystřelila dozadu, jako by nebyla připevněná ke krku. „Natrženou. Jak to víte?“ Jemně se zasmála a ten zvuk mi v hrudi vyvolal příjemný pocit. Z nějakého důvodu se mi strašně chtělo říct něco vtipného, abych ho uslyšel znovu a znovu. „Můj mladší bratr je fanoušek Ports.“ Zakroutila hlavou. „Nemůžu uvěřit tomu, že jste tady. Rowan se z toho zblázní.“ Slyšet, jak z úst, která jsem si hodlal podmanit – a brzo – vychází jméno cizího muže, mě přimělo postavit se vzpřímeněji a zatnout zuby. „Kdo je Rowan, Jahůdko?“ Její hlava se při mém strohém tónu zaklonila dozadu. „Co? Aha, můj bratr… ten, co fandí Ports.“ Zavrčel jsem. „Promiň.“ Doširoka jsem roztáhnul ruce a ukázal do místnosti. „Takže co tu mám dělat?“ Když se otočila a ukázala mi svůj naprosto dokonalý zadek, zaskřípal jsem zuby a následoval ji. Byl to přesně takový zadek, kvůli kterému psali chlapi zamilované básně – měl tvar srdce a dole byl plnější, takže když do jejího tepla chlap přiráží z jakéhokoli směru, má se za co chytnout. Dovedla mě na pravou stranu místnosti, odkud jsem snadno viděl na pódium, ale pořád měl dost prostoru pro manévrování svého metru devadesát. Při pohybu efektivně popadla podložku z blízkého koše. Znovu si olízla svoje růžové rty, z čehož se mi okamžitě napůl postavil.

Vecna vasen.indd 25

06.01.20 10:12

AUDREY CARLANOVÁ

Zatímco kolem mého místa pokládala nějaké předměty, odhodil jsem mikinu, sundal si boty a ponožky a čekal jsem, až promluví. Když skončila s přípravou pomůcek na jógu, otočila se a podívala se na mě od špiček mých bosých nohou, přes moje tepláky, na bílé tílko, kde pohledem setrvala déle, než bývá vhodné, a pak zvedla hlavu k mé tváři. Ušklíbl jsem se a zvedl obočí. Genevieve položila na zem jasně oranžovou podložku, která byla dlouhá nejméně dva metry. „Vzala jsem vám prodlouženou délku, když jste tak“ – zase mě přejela pohledem – „tvrdý.“ Kousla se do rtu a vyvalila oči. „Myslím velký! Vysoký!“ Zoufale vydechla. „Tak si myslím, že to znamená, že se ti líbí, co vidíš.“ Přejel jsem si rukou po břišních svalech a upravil jsem si gumu na nízko posazených teplácích. Zase se kousla do rtu a pohled jí sklouznul k místu, kde jsem měl na boku položenou ruku. Zavřely se dveře, toho zvuku se lekla a podívala se po místnosti. Červenala se a její tváře byly jako růže. Z čeho ještě by se mohla červenat? „Prostě… se posaďte tady a dělejte to, co my. Budu vyvolávat pozice, a kdyby se vám zdálo, že je ta šlacha pod moc velkým tlakem, přestaňte. Teď už musím začít, ale o vašem zranění a rehabilitaci si můžeme promluvit po lekci, jestli chcete.“ „Myslím, že rozhodně chci, Jahůdko.“ „Jahůdko?“ Zvedla obočí jen o něco tmavší než její vlasy. Naklonil jsem se do jejího osobního prostoru, blízko k jejímu uchu. Čím blíž jsem byl, tím víc se třásla. Ach, takovou reakci jsem měl u žen rád. Až moc. Nejistě mi položila ruku na biceps a já ho zaťal. Na ženskou jako je tahle použiju všechny svoje triky, jen abych ji zaujal. Pravděpodobně jí na dveře klepaly zástupy mužů. Sakra, pravděpodobně měla přítele. Jenom z myšlenky na to, že se jí dotýká cizí chlap, jsem zaskřípal zuby. „Tvoje rty jsou krásný a růžový jako bonbonky. Připomínají mi ty růžový pocukrovaný bonbony, Jahůdky. Moje oblíbený.“ „Ach.“

Vecna vasen.indd 26

06.01.20 10:12

VĚČNÁ VÁŠEŇ

Existují dva druhy žen. Takové, které milují jakékoli přezdívky, projevy obdivu nebo pozornosti, kterými je obdaruju, a potom feministky, které vystřelí při prvním náznaku čehokoli, co považují za šovinismus. Genevievino prosté „ach“ o ní vypovědělo všechno. Nebylo možné ji usadit, ani předpovídat její reakce. Odešla stejně rychle, jako přišla, a bez dalších komentářů se vydala k pódiu. „Tak jo. Díky všem, že jste přišli. Posaďte se prosím na hýždě a posuňte jejich masitou část tak, aby se vaše sedací kost propojila s podložkou. Ruce sepněte před srdcem.“ Podívala se z jednoho účastníka na druhého. „Začneme tím, že zavřeme oči a určíme si naše úmysly pro dnešní lekci.“ Zavřel jsem oči a ona dál mluvila. „Co si dnes chcete ze cvičení odnést? Co chcete přinést do svého života? Možná byste svoje cvičení chtěli věnovat někomu, kdo vaše dobré úmysly potřebuje víc než vy. Uvolněte mysl a soustřeďte se na svůj úmysl. Představte si ho. Nechte ho, aby kroužil kolem vás, a dýchejte.“ Její slova zněla melodicky a okamžitě vyvolávala pocit klidu a vyrovnanosti. Připomínalo mi to okamžiky, kdy jsem byl na hřišti. Nic nemohlo narušit moji koncentraci. „A teď si povězte – co je dnes vaším úmyslem?“ Mé veškeré úmysly jsou vzít tuhle ženu k sobě domů. Za každou cenu. Vyhrát můžeš jenom tehdy, když budeš hrát. GENEVIEVE Proboha živého. Trent Fox sedí na podložce na mojí lekci. Nepanikař, Viv. Seber se. Jsi profesionálka. Je tady na zotavenou, ne abys ho okukovala. Řekla jsem klientům, aby se zapřeli o kolena a ruce a potom je vedla pozicí kočky, ve které prohnuli páteř nahoru a pak dolů, břicho by se mělo dostat nízko, do pozice krávy. Rozhlédla jsem se po místnosti, a zatímco jsem střídala pozice kočky a krávy a správně

Vecna vasen.indd 27

06.01.20 10:12