Přeložila Marie Macháčková
C. L. Skelton
HARDACRE Copyright © The Estate of CL Skelton 2014 All rights reserved.
Translation © Marie Macháčková, 2020 ISBN 978-80-242-7020-3
Saga_rodu_Hardacru.indd 4
12.10.2020 8:57:55
Kniha první Dokař
Saga_rodu_Hardacru.indd 7
12.10.2020 8:57:55
Kapitola první Sam Hardacre ve svých pevných okovaných botách podupával po kamenné dlažbě nasáklé rybím slizem a marně se snažil rozproudit krev v zmrzlých nohách. Ani prsty na rukou – zarudlé, šlemem olepené špičky trčící z cárů špinavého plátna, jimiž měl omotané dlaně – necítil a pracoval automaticky s rutinou, kterou získal za dlouhé roky strávené za řeznickou lavicí. Ve svém oboru kuchání ryb byl Sam mistr. Do levé ruky uchopil sledě, v pravé svíral vyvrhovací nůž, ocelový nástroj s čepelí ostrou jako břitva a s rukojetí omotanou protiskluzovými pruhy pevného plátna. Na všechno mu stačil jeden pohyb, šlo to ráz na ráz v dokonalém rytmu: zabodl nůž do ryby, provedl čistý řez tak, aby páteř zůstala vlevo, pravým palcem vydloubl z rozchlípené rány vnitřnosti, hodil je do kbelíku, a než vykostěný sleď dopadl do sudu, už nožem páral dalšího. Když dokončil vrstvu, na chvíli si udělal pauzu a prosypal sledě solí a ledem. Přitom tiše klel, jak se mu sůl dostala do otevřené rány. Zhruba o půl sudu dřív mu nůž sjel a Sam se řízl do palce. Krátce si bolavý prst vsunul do úst, vysál ránu, odplivl si do kbelíku s vnitřnostmi, a už kuchal další rybu. „Sakra, to je kosa.“ A mělo být hůř. Do prvního prosince zbývalo jen pár týdnů a ocelově šedivý den sliboval krutou zimu. Od šedé hladiny Severního moře fičel mrazivý vítr a zakusoval se do těla. Každodenní úprk rybářských šalup, které připlouvaly s větrem 9
Saga_rodu_Hardacru.indd 9
12.10.2020 8:57:55
o závod v zoufalé snaze být první na trhu, skončil. Poslední loďka skasala špinavé hnědé plachty a vyložila zbylé koše. V listopadu 1885 panovala v britských rybářských přístavech skličující monotónnost. Grimsby, ležící v ústí řeky Humber jižně od yorkshirských hranic, se od ostatních podobných míst odlišoval jen tím, že byl větší, hlučnější a odpudivější. Hranaté dřevěné pilíře podpíraly dlouhé zvlněné střechy, ale prostor pod nimi byl otevřený všem čtyřem živlům. Skřípění a sténání otočných sklápěcích jeřábů, které vykládaly z lodí kluzký náklad, provázelo vrzání lan v kladce, když námořníci na chvíli uvolnili napjaté svaly a koš se dostal na přístavní molo. Do toho všeho se ozýval nepřetržitý pronikavý křik racků, kteří kropili střechu přístřešků našedlými exkrementy. Ptáci se vrhali za každým odhozeným kouskem ryby nebo drobů a o každé sousto se rvali s vyhladovělými vandráky, na něž už žádná práce nezbyla a kteří jako mořská pěna proplouvali z přístavu do přístavu. Na molu se neslo chraplavé pokřikování licitátorů, jemuž nerozuměl nikdo kromě kupujících, a ustavičné spory přístavních dělníků, kteří se handrkovali o to, jak si rozdělí práci. Na druhé straně přístřešků, odvrácené od moře, postávali mezi postranicemi povozů vyhublí koně, a jakmile byl náklad složený, klopýtali přes kočičí hlavy a vůz rachotil za nimi. A všechen ten shon a ruch podbarvoval zápach rybiny, protože rybí vnitřnosti a sliz byly všude – na stěnách, na bednách, povozech i lidech. Sam Hardacre na okamžik vzhlédl a zalétl pohledem k portýrům, kteří co nejrychleji plnili sudy rybami a vytahovali je na řeznické lavice. Živobytí každého vyvrhovače záviselo právě na těchto lidech. Sam už měl téměř všechny ryby očištěné. Další sud by byl jeho čtvrtý a šesťák by mu hezky zaokrouhlil denní mzdu. Zatracený palec! Zranění ho brzdilo v práci. Bodnout, říznout, vykuchat: znovu vzhlédl a všiml si portýra, kterého dobře znal. 10
Saga_rodu_Hardacru.indd 10
12.10.2020 8:57:55
„Křivák jeden,“ odplivl si Sam pohrdlivě. Portýr zachytil jeho pohled a přikývl. Sam věděl, že ho to bude stát nejméně půlpenny, ale tenhle sud je jeho a možná dostane dokonce dva. Znovu si ocucal bolavý palec, odplivl krev a portýr mu mezitím posadil sud na lavici. Sam položil půlpenny na desku a sledoval, jak ji portýr shrábl špinavou rukou. „Přihraj mi ještě jeden.“ „Nebude to zadarmo.“ „Ta půlpenny stačí!“ „Penny! Sam zdvihl nůž a přistrčil ho chlapíkovi k nosu. „Tahle kudla zvládne vykostit kdeco. Nezahrávej si. Dej sem ten sud.“ Portýr ucukl a křečovitě polkl. „Tak se hned nevztekej, Same. Vždyť si jenom dělám srandu. Máš u mě dva sudy.“ Se Samem Hardacrem se chtěl dostat do sporu málokdo. „A ty máš u mě kopanec za ty kecy,“ zavrčel Sam. Usmál se, když viděl, jak se portýr klidí. Věděl, že dnes má svých pět sudů jistých. Dva šilinky a šesťák minus půlpenny a k tomu ještě třeťák z továrny na zpracování guána a rybích zbytků. Dnes se mu dařilo. Může koupit jehněčí páj na večeři, čerstvé mléko pro kluky a ještě sklenici černého piva pro Mary. Dokonce i mezi drsnými dokaři, kteří se v horku i v mraze dřeli, potili a mrzli v rybářských přístavech, Sam Hardacre vynikal: vysoký sto osmdesát centimetrů, ošlehaný větrem, samý sval a šlacha. Měl nakrátko ostříhané pískově hnědé vlasy, pronikavé modré oči, pevnou ostře řezanou bradu a na sobě ani gram tuku navíc. Už třináct let putoval po Británii křížem krážem podle toho, kam ho zavedla sleďařská flotila. V tento listopadový čtvrtek roku 1885 to byl měsíc od chvíle, kdy přijel do Grimsby. V neděli se chystal opět naložit Mary a děti na vůz a vypravit se sedmdesát kilometrů do Bridlingtonu, aby stihl první loď, která tam dopluje v úterý ráno. 11
Saga_rodu_Hardacru.indd 11
12.10.2020 8:57:55
Do Bridu se moc netěšil. Nebyla tam udírna a on za kuchání ryb pro sleďaře získal téměř o polovinu víc, protože dělal jak vykosťování, tak i filetování, ale do Bridu se sledi příliš nevozili. Utěšoval se tím, že tam nebude dlouho, jenom čtrnáct dní, a potom zamíří do Whitby – a pak ho čekají další dva sleďařské dny v Grimsby. Portýr přistrčil Samovi dohodnutý sud. „Ten je můj!“ Když Sam uslyšel ten hlas, vzhlédl a přimhouřil oči. Byl to Bill Gormley. Chlap jak hora, břicho mu přetékalo přes provaz, který se mu zařezával v pase a přidržoval obnošené kalhoty z tvrdého seržového plátna, knoflíky mu už dávno upadaly. Gormley se vzdálil od své řeznické lavice a teď držel nešťastného portýra za límec. „Dones to k mý lavici, ty smrade,“ zavrčel. Drobný mužík vykvikl a Sam odložil vyvrhovací nůž, nabral hrst rybích vnitřností a přistoupil ke Gormleymu. Oba chapi se měřili přes hlavu nešťastného portýra. „Nepleť se do toho, Hardacre. Tohle je můj rajon a ten parchant to ví,“ burácel Gormley, ale portýra pustil. „Sud zůstane, kde je,“ prohlásil Sam. Portýr stál a mnul si krk. „Zmiz,“ pobídl ho Sam. Portýr zatěkal ustrašeným pohledem z jednoho na druhého a pak jeho radu poslechl a pospíchal pryč. Sam se opět otočil ke Gormleymu. „Jestli ten zasranej barel chceš, tak si pro něj poď.“ Gormley ho opravdu chtěl, a moc. Ale zase ne tolik, aby se kvůli němu pustil do křížku se Samem Hardacrem. Potíž však byla v tom, že teď se z toho stala už otázka kdo s koho, a člověk si musel uchovat pověst, pokud chtěl v docích přežít. Lidé jako vždycky okamžitě vycítili, že se k něčemu schyluje, a utvořil se kolem nich nevelký hlouček. Každý z přihlížejících měl nějakou dobrou radu a padala šťavnatá slova. Gormley se rozhlédl kolem, aby zjistil, jestli má šanci uniknout. 12
Saga_rodu_Hardacru.indd 12
12.10.2020 8:57:55
Obával se, že dostane nakládačku, ale už nemohl couvnout. Chvíli váhal, ale potom zaťal pěsti, zprudka se otočil a s hlasitým řevem se na Sama vrhl. Sam uhnul, levačkou mu do otevřených úst vrazil hrst rybích vnitřností a zároveň ho pravačkou udeřil vší silou do masitého podbřišku. Ruka mu v záhybech Gormleyho tuku zmizela téměř až po zápěstí. Gormley se zlomil v pase bolestí a zároveň začal dávit. „Chlupatí!“ ozval se varovný výkřik. Po molu se volným krokem blížili dva strážci zákona. Ve vteřině všichni čumilové stáli opět u svých vyvrhovacích lavic a skláněli se nad prací. Jeden ze strážných se u Sama krátce zastavil. „V mém revíru nic takového nestrpím,“ varoval ho tlumeně. Sam na něj vrhl bezvýrazný pohled a strážník pokračoval dál. Sam vykuchal posledního sledě a potom čekal, až si zástupce udírny zkontroluje jeho práci, zaplatí mu mzdu a odveze si jeho pět sudů. Od začátku směny uplynulo deset hodin. Mohl to zvládnout za míň, jenom za devět, kdyby neměl pořezaný palec. Ale i tak, třeťák za hodinu byl slušný obnos. Úředník z udírny jeho barely téměř neprohlížel, protože Sama a jeho práci znal: vysázel mu na dřevo pět šesťáků a šel dál. Sam poskládal kus plátna, položil si ho nad obočí, sklonil se a široký kožený popruh lavice si přehodil přes čelo, vstal a zvedl těžkou zapáchající desku do vzduchu. Když procházel kolem Billa Gormleyho, pohrdlivě si uplivl. Těžký náklad táhl z přístavu nahoru do kopce, procházel kolem dlouhé řady lodních přepravek a kolem plachtářů a míjel hospody, v nichž začínalo být živo, protože mužům v kapsách cinkala dnešní mzda. I ženy už byly na place. Zatím jejich služby stály šesťák, ale v devět hodin se cena sníží na třeťák a kolem půlnoci už to bylo za penny nebo za bab ku, prostě to, co dotyčnému po celém dni zbylo. Na cestu 13
Saga_rodu_Hardacru.indd 13
12.10.2020 8:57:55
k továrně na zpracování guána a rybích vnitřností se člověk ptát nemusel. Stačilo jít za nosem tam, kde to páchlo nejvíc, a když už se ten smrad nedal vydržet a člověku se zvedal žaludek, věděl, že je u cíle. Sam ukázal kbelík s nasbíranými vnitřnostmi a nový předák ho přeměřil pohledem. „Není plný,“ prohlásil, „ale dám ti za něj dvoupenci.“ „Naval třípenci, nebo ti ten sajrajt vyklopím na hlavu,“ zavrčel Sam. „Pak poznáš, kolik tam toho je.“ „Dobře, dobře, dělám si srandu.“ To určitě, pomyslel si Sam. Nebyl dnešní. Nepochyboval o tom, že větší část z peněz stejně skončí tomu mizerovi v kapse. Popadl třípenci a načmáral křížek. Pro dnešek měl padla. Zítra ráno v pět celý ten smradlavý kolotoč vypukne nanovo. Sam si strhl špinavý hadr z rukou a hodil ho do pangejtu. Potom se rychlým krokem vydal od guánové továrny k místu, kde bydlel a které leželo přibližně kilometr odtud. Ve zdejších ubytovnách bydleli sezonní dělníci a cena se zvyšovala podle toho, jak daleko ležela budova od zapáchající továrny, ačkoliv když foukalo od východu, stejně se zápachu nevyhnul nikdo. Napřed narazil na uhnívající chatrče stojící u rozbitých kamenných chodníků. Z děravých okapů stékala voda po mokvajících stěnách, plaňkové dveře pokrývala plíseň a rozbitá okna byla utěsněná starými hadry a mokrými novinami. Dveře vedly z ulice přímo do místnosti, v níž mnohdy bydlelo až deset lidí. Jediné slušné budovy v okolí patřily kovárně, kde byl vzduch prosycený kouřem z rozžhavených uhlíků a zevnitř se ozývalo neustálé bušení kladiv, a stájím, v nichž to páchlo koňskou mrvou. V této oblasti obvykle v každé ulici sídlily až tři hospody, jejichž vzhled se nijak nelišil od okolních domů, prozrazoval je pouze hluk – zevnitř se neslo hulákání a obscénní popěvky, jak ženy a muži hledali zapomnění v lahvi levné kořalky. 14
Saga_rodu_Hardacru.indd 14
12.10.2020 8:57:55
Sam kráčel dál a postupně budovy vypadaly stále úhledněji a ulice přívětivěji. Podél cesty se táhly řady solidních domků z červených cihel s hezky natřenými dveřmi a bílými pemzovými schůdky. Byly postavené na patro a po osmi v jednom bloku, mezi nimiž vedl průchod do zadní uličky, lemované skoro dva metry vysokou cihlovou zdí, z níž ústila vrátka na dlážděné dvorky za každým domkem. Na dvorku visela šňůra na prádlo, stála tam kůlna na uhlí a suchý záchod. Některé domky v Reed Street obývala jedna rodina, ale většinou je sdílelo rodin víc, v každé místnosti jedna. Uvnitř byl jeden velký pokoj a vzadu dvě menší místnosti. Samův nájemce bydlel také v jednom z domků a vlastnil půl bloku. Většinu místností pronajímal prodavačům a lépe situovaným lidem, ale občas dělal i výjimku a pravidelně ubytovával i několik sezonních dělníků, všechno „slušné a vážené občany“. K nim počítal i Sama Hardacra. Většina ulic se mohla pochlubit obchodem na rohu, kam místní věrně chodili nakupovat, a Reed Street nebyla výjimkou. Ve zdejším krámu se prodávaly potraviny – vajíčka, maso, sýry, masové koláče, sladké pečivo, všechno, co hrdlo ráčilo. Každý obchůdek měl vlastní specialitu a prodejna v Reed Street se pyšnila nejlepším jehněčím pájem v Grimsby. Sam vstoupil dovnitř. „Jeden jehněčí páj,“ požádal. Držel se kousek dál od pultu, aby vevnitř nic nezašpinil. „Za dvoupenci nebo čtyřpenci?“ zeptal se majitel obchůdku. „Za čtyřpenci,“ řekl Sam bez váhání. „Vidím, že jsi měl dobrý den, Same,“ řekl muž, který ho už dobře znal. „Nestěžuju si.“ „Mám tady jeden čtyřpencový ze včerejška, dám ti ho za tři pence, jestli chceš.“ Sam byl v pokušení nabídku přijmout, ale nakonec odmítl, raději si vzal čerstvý koláč a vyšel zase ven. Zabočil do zadní 15
Saga_rodu_Hardacru.indd 15
12.10.2020 8:57:55
uličky a obyčejnými dřevěnými vrátky, které byly od loňska čerstvě natřené, vstoupil na dvůr jejich domku. Sklonil hlavu, aby se vyhnul prádlu, které se sušilo na šňůře, a nezašpinil je svým pracovním oblečením. Otevřel zadní vstupní dveře a zamířil nahoru po jednoduchých dřevěných schodech obyčejnou chodbou s holými zdmi natřenými zelenou a žlutou barvou. Mary Hardacrová se za Sama provdala před jedenácti lety a za tu dobu mu porodila čtyři děti, tři chlapce a jednu dívku. Dva chlapci, Joe a Harry, zvrátili nepřízeň osudu a nuzného prostředí a přežili. Jeden chlapec se narodil mrtvý a holčička žila jen šest týdnů. Když zemřela, bylo to poprvé, kdy Mary viděla Sama plakat. Navždy bude mít do paměti vyrytý obrázek, jak Sam svírá drobné tělíčko v náručí, slzy mu tečou po tvářích a proklíná osud, který ho připravil o dcerku, po níž tolik toužil. Právě tento domek v Grimsby byl jejich první společné bydlení. Sam si vzal na svatbu den volno z práce a sňatkem vysvobodil Mary ze spárů opileckého otce a matky, která se živila jako prostitutka. Místnost měla zhruba pět krát pět metrů a byly tam jen dvě holé postele s tvrdými matracemi – přikrývky a polštáře si museli donést svoje. Větší kovaná železná postel s mosaznými pelestmi vypadala kvalitně a očividně původně patřila do přepychověji zařízeného prostředí než do zdejšího nuzného pokoje. Na ní pod hrubými šedými dekami, které Mary prala každý týden, spali Sam a Mary. Druhá postel byla menší, necelý metr na šířku, a připomínala spíš dřevěnou paletu. Na ní spali oba chlapci obrácení proti sobě, takže každý měl nohy na polštáři toho druhého, a ob noc se střídali na místě u stěny. V místnosti stály čtyři židle a hrubý oprýskaný stůl. Židle byly každá jiná, jedna obyčejná kuchyňská, druhá s vyplétaným opěrákem, která zažila lepší časy, a další dvě pocházely 16
Saga_rodu_Hardacru.indd 16
12.10.2020 8:57:55
z různých sedacích souprav, které už dosloužily, a měly každá jiné polstrování. Jedna z vybledlého červeno-žlutého pruhovaného damašku, druhá byla potažená kusem plátna ze starého povlečení a látka byla připevněná hrubými čalounickými hřeby zatlučenými do dřeva. Na vytahovacím okně visel červený závěs, který byl překvapivě v tak dobrém stavu, že v porovnání s omšelým nábytkem působil až nepatřičně. Nejpozoruhodnějším kusem vybavení v místnosti však byla černá masivní lesklá litinová kamna. Na pravé straně měla ohniště s dvěma vysunovacími rošty, které se daly nastavit nad oheň, když bylo potřeba postavit konvici nebo vařit na pánvi. Nad ohněm byl připevněný mohutný, sazemi zčernalý hák, na nějž se zavěšoval kotlík s polévkou. Nalevo od topeniště byla trouba s těžkými železnými dvířky, zavěšenými na pevných vycíděných pantech. Při těch vzácných příležitostech, kdy měli kus masa na pečení, se otevřel boční průduch a do trouby se vháněl horký vzduch z ohniště. Nad kamny byla masivní krbová římsa pokrytá zeleným plyšovým přehozem s těžkými střapci a po prvé straně se tyčila masivní skříň. Kolem celých kamen se ve spodní části táhla velká mosazná lišta, na koncích doplněná mosaznými odklápěcími uhláky. Veškerý majetek měli uložený ve skříni a dvou proutěných koších, přes něž byly přehozené rohožky, aby vzniklo další místo k sezení. Zařízení doplňovalo několik malých koberečků na podlaze a aspidistra zasazená v hliněném květníku, kterou si Mary vozila všude s sebou. Tohle bylo Maryino království – všechno, co se týkalo domácnosti, bylo v její režii. První den v novém bydlení vždycky nejprve vydrhla podlahy, vycídila kamna a natřela je grafitovou pastou, vyprášila matrace a všechno důkladně prohlédla, jestli se tam neusídlila nějaká havěť. Teprve když bylo všechno bez poskvrnky a každý kout zářil čistotou, připravila jejich první jídlo. Jedli poměrně slušně a podle měřítek doby nepatřili k chudině. Sam vydělal v průměru dvanáct šilinků týdně a k tomu 17
Saga_rodu_Hardacru.indd 17
12.10.2020 8:57:55
ještě navíc pár drobných za to, co dostával z továrny na zpracování rybího odpadu. Na tyhle peníze se nesmělo sáhnout. Každičká penny šla rovnou do plechovky, která sloužila jako jejich trezor. Tato stará, otlučená a zčernalá cínová pokladnička, zdobená uprostřed zlatým proužkem, zaujímala čestné místo na krbové římse. Byly v ní uložené doklady o svatbě, rodné listy dětí a uspořené peníze, které sloužily jako pojistka na zlé časy. Použili by je pouze v nejvyšší nouzi, kdyby všechno ostatní selhalo. Občas z ní museli něco vybrat, ale pokaždé tomu předcházela dlouhá a vážná debata. Osmnáctého listopadu roku 1885 pokladnička obsahovala čtyři zlaté sovereigny, osmnáct šilinků ve stříbře, dvě pence a jeden čtvrťák. Každé odpoledne kolem čtvrté postavila Mary na kamna dva velké hrnce s vodou – na každý rošt jeden. Z kouta místnosti vytáhla zinkovou vanu, která tam během dne odpočívala dnem vzhůru, a postavila ji doprostřed místnosti hned před oheň. Potom ke dveřím dala velké pozinkované vědro a oboje naplnila vodou. Pro vodu musela ke kohoutku, který byl na dvoře hned vedle latríny, a stálo ji to osm cest s těžkou konvicí nahoru do schodů. Jakmile zaslechla na chodbě Samovy kroky, rozložila na podlahu u dveří včerejší noviny. Sam se objevil ve dveřích. „Dobrý den, manželko,“ pozdravil ji a dal si pozor, aby stoupl přesně na noviny. Často jí říkal „manželko“, protože byl pyšný na to, že jejich vztah je posvěcený a má vyšší váhu než partnerství většiny jejich známých, kteří se zřídkakdy obtěžovali tím, že by oficiálně uzavřeli sňatek. „Dobrý den, manželi,“ odpověděla Mary. „Jehněčí páj,“ oznámil a podával jí papírový pytlík. Mary si ho od něj s vážnou tváří vzala. Na muže se mohla spolehnout. Za všech okolností se postaral, aby každý den měli alespoň jedno výživné jídlo. „Kde jsou kluci?“ zeptal se. 18
Saga_rodu_Hardacru.indd 18
12.10.2020 8:57:55
„Hrajou si vzadu na ulici,“ odpověděla Mary. Sam jí podal zbytek dnešní výplaty. „Tohle je třípence do pokladničky,“ dodal. „A Joe může zaskočit pro pivo a konvičku mlíka.“ „Joe má svoje povinnosti, Same.“ „Ještě není šest, má dost času.“ „Můžem si to dovolit?“ Mary byla vždycky opatrná. „Udělej, co říkám, Mary.“ Sam shodil špinavou jutovou zástěru a ponořil ji do vařící vody v kýblu, zatímco Mary pospíchala dolů, aby Joea poslala na nákup. Když se vrátila, Sam už byl téměř svlečený. Mary posbírala z novin odložené oblečení, kalhoty přehodila přes mosaznou mříž u krbu, aby uschly, ponožky a košili odložila stranou, že je potom vypere. Samovy spodky položila na postel a prohlédla je, jestli náhodou nepotřebují někde zašít, ale byly v pořádku. Nechala je tedy na lůžku, aby si je mohl obléknout, jakmile ze sebe smyje sliz a špínu z práce. Sam s úsměvem sledoval, jak Mary chodí kolem něj po místnosti sem tam, vkládá jehněčí páj do trouby a na kamna pokládá hrnec s oloupanými bramborami. Na něho se skoro nepodívala. V tomhle byla legrační – když byl manžel nahý, odvracela od něj oči. Znala tedy od pohledu jen některé části jeho těla: slaným větrem ošlehnou tvář, která vypadala starší než na třicet pět let, silné opálené hrdlo, které mu vystupovalo z rozhalenky špinavé košile, svalnaté paže, holé za každého počasí a poznamenané starými i zhojenými šrámy a jizvami, které mu způsobil ostrý břit jeho pracovního nože. Měl ruce dělníka – mohutnou dlaní zakryl celé její rameno. Mary u mužů nesnesla malé ruce. Měl je její otec, proto si je spojovala s krutostí a slabostí. Jakmile manžel odložil košili a pracovní kalhoty na zem, otočila se k němu zády. Pohled na jeho bílou kůži na zádech, kam se nedostalo slunce, jí byl tedy cizí, protože ji vnímala 19
Saga_rodu_Hardacru.indd 19
12.10.2020 8:57:55
pouze rukama. Jejich manželské lože se vždy topilo ve tmě a tak tomu bude napořád. Samova světlá kůže, uchráněná nepřízně počasí, však působila mladistvě, a kdyby se narodil do bohatší rodiny, měl by světlou pleť a blond vlasy. Nyní však měl tvář tmavou, dohněda opálenou, a vlasy ostříhané tak nakrátko, že barva se nedala téměř určit – byly sluncem vybělené do pískova. Jeho plavá barevnost se projevila na starším synovi, který byl světlovlasý a měl modré oči, jejichž odstín nedokázal změnit žádný vítr ani slaný vzduch. Samovy oči hleděly na svět zpříma a nezáludně: čistá přímočará modř, průzračná, bez hřejivého odstínu, ale poctivá, bez skrytých hloubek a tajemství. Mary v nich stále viděla oči malého chlapce a jejich pohled byl často nevinnější než pohled jejích dětí. Někdy – pokud měla na uvažování vůbec kdy čas – přemýšlela, jak se mu podařilo si nevinnost uchovat. Jak Sam dokázal přežít v drsném prostředí a stále s takovou bezelstností hledět na svět, v němž poctivost představovala riziko? Sam měl však to štěstí, že do vínku dostal ke své upřímnosti i neobvyklou fyzickou sílu, která mu umožňovala baštu své osobní slušnosti uhájit. Jeho vysoká svalnatá postava symbolizovala vítězství nad nepřízní osudu. Mary měla velké štěstí. Díky Samovi měla ona i děti bezpečné útočiště. Bez něj by byla ztracená. Sam se opatrně ponořil do zinkové vany, nohy si musel přitáhnout až k bradě, a začal se drhnout kartáčem a hrubým domácím mýdlem, až mu kůže po celém těle zarudla. Pak zavolal Mary, aby mu vydrbala záda. To jí nevadilo – pokud měl choulostivé partie ponořené pod vodou, nezdráhala se přistoupit blíž. Jenom ho odmítala vidět celého, a když tedy vstával z vody, přidržela si ručník před očima a teprve potom mu ho přehodila přes ramena. Potom se znovu vrátila ke stolu, zatímco Sam se osušil, oblékl si spodky a náhradní manšestrové kalhoty. Přes hlavu si přehodil flanelovou košili, zastrčil si ji do kalhot a přistoupil k oknu. Vytáhl horní panel nahoru 20
Saga_rodu_Hardacru.indd 20
12.10.2020 8:57:55
a vystrčil hlavu, aby se ujistil, že na ulici pod nimi nikdo nejde. Potom zdvihl zinkovou vanu a obsah vychrstl z okna. Do místnosti vešel jejich nejstarší syn a nesl konvičku mléka a hrnek piva. Joe vypadal jako miniaturní obdoba svého otce, ale přestože mu bylo teprve deset, už bylo zřejmé, že nebude mít Samovu mohutnou postavu. Podědil po otci řadu rysů, ale každý ještě trochu výraznější. Pískově hnědé vlasy měly nádech do zrzava, modré oči o trochu světlejší odstín a hranatá brada byla ještě hranatější. Joe se o sebe v deseti už dovedl postarat, a když promluvil, hleděl dotyčnému zpříma do očí. Ale nebyla v tom zdravá sebedůvěra, spíš útočná výzva. Nechodil, ale vykračoval si jako kohout na smetišti. A podědil otcovu razanci, ale ne jeho vnímavost. Joe nikdy o laskavost nežádal ani ji nikomu neprokázal. Otce bezvýhradně respektoval a matku miloval. Jinak Joseph Hardacre necítil strach ani náklonnost k žádnému božímu stvoření. Vzápětí po Joeovi přišel i Harry. Byl o tři roky mladší než bratr a byl to vřelý soucitný chlapec – do tvrdého světa, do něhož se zrodil, se vůbec nehodil. Zůstal stát kousek za Joem – vždycky se držel o krok vzadu – a nevinnýma doširoka otevřenýma očima, zasazenýma v oválné tváři, hleděl tázavě na matku. Měl mnohem tmavší oči než bratr, téměř tak tmavé jako Mary, a tváře si stále uchovávaly zbytky dětské oblosti, takže i v tom víc připomínal matku. Měl rovněž její dlouhé štíhlé ruce, ale dosud nepoznamenané mozoly za roky těžké práce. V mnoha ohledech byl Joeovým protipólem. Joe konal, Harry přemýšlel. Joe vítal konflikt jako příležitost dokázat svou mužnost, Harry se sporům vyhýbal. Joe prodával noviny, Harry zoufale toužil je číst. Bylo téměř neuvěřitelné, že v této zcela negramotné domácnosti se Harry sám od sebe naučil abecedu a postupně písmenka zvládal skládat do jednoduchých slov. Joe prodával noviny ráno a večer, čímž přispíval jednou nebo dvěma pencemi do rodinného rozpočtu a zároveň si tak uchovával svou žárlivě střeženou nezávislost. Harry 21
Saga_rodu_Hardacru.indd 21
12.10.2020 8:57:55
si noviny, které Joe večer předtím přinesl domů, vždycky prohlížel, vyhledával slova, která už znal, a sem tam se naučil nějaká nová. Mary milovala Joea, protože to byl její druhý Sam, správný muž, připravený a ochotný přijmou každou výzvu, kterou mu nepřátelský svět vmetl do tváře. Sam miloval Harryho, protože byl jemný jako Mary, možná mu připomínal i dceru, kterou mohl mít, kdyby přežila, a také se mu líbilo, že Harry je ten chytrý, kdo touží po vzdělání. Sam se všemi prostředky snažil Harryho touhu po vzdělání podporovat a k Joeově nespokojenosti chlapci nosil malé obrázkové knížečky, aby mu se čtením pomohl. „Kdy bude čaj?“ zeptal se Sam. „Brzo,“ odpověděla Mary. „Donesu hrnky,“ nabídl se Sam. Přistoupil ke skříni a vytáhl malovaný hrnek se svatebním portrétem královny Viktorie a Alberta a přelil do něj černé pivo. „Kde máš svůj hrnek, Same?“ „Mně k jídlu stačí čaj,“ odpověděl. „Půlku piva si musíš vypít, jinak letí z okna,“ prohlásila Mary. Sam se nehádal. Věděl, že by to udělala. Podal tedy ze skříně další hrnek a polovinu piva odlil do svého. „To má říz,“ pochvaloval si, když se zhluboka napil černého piva. „Dáte si mlíko, kluci?“ zeptal se a otočil se k dětem, které způsobně seděly na podlaze vedle litinových kamen. „Ano, táto,“ řekl Harry dychtivě, vyskočil a utíkal k otci. „Ani nápad,“ prohlásila Mary pevně. „Ohřeju jim ho, až Joe roznese noviny.“ Harry se toužebně zadíval na smaltovanou konvičku s čerstvým mlékem, ale neprotestoval a vrátil se k bratrovi. Sam ani Mary toho moc nenamluvili, ani nebylo třeba. Stačilo jim, že jsou spolu. Mlčky popíjeli pivo, zatímco chlapci 22
Saga_rodu_Hardacru.indd 22
12.10.2020 8:57:55
brebentili u kamen. Jakmile se uvařily brambory, vytáhla Mary z trouby rozpečený jehněčí páj a vložila ho na talíř před Sama. Ten ho pečlivě rozdělil na stejné díly a Mary mezitím každému naložila na talíř brambory. Když byli po jídle, Mary hned uklidila ze stolu a Harry zaběhl na dvorek pro kbelík vody a umyl nádobí. Joe zachumlaný po uši, aby mu nebyla zima, vyrazil roznést noviny. Sam si přisunul židli ke kamnům a z krbové římsy sundal malou plechovku a hliněnou dýmku. Tabák v krabičce byl nakrájený na oválné černé plátky, asi osm centimetrů dlouhé. Sam vzal vrchní plátek, opatrně ho promnul mezi prsty a tabák rozmělnil. Nasypal ho pečlivě do dýmky, aby mu ani kousek neupadl, a když se přesvědčil, že fajfka dobře táhne, vzal papírovou ruličku, kterou Mary předtím položila k plotně, a zapálil si. Kdyby se někdo Sama Hardacra zeptal, pro co žije, nejspíš by odpověděl, že největší potěšení v životě cítí tehdy, když si po náročném pracovním dni poprvé potáhne ze své dýmky. Na pár blaženým okamžiků mlčky spokojeně pokuřoval. „Same?“ ozvala se Mary. „Co?“ „Pořezal ses na palci.“ „To je jenom škrábnutí.“ „Ani bych neřekla,“ namítla Mary. Trochu neochotně jí dovolil, aby se na ránu podívala. „Rozhodně to není jenom škrábnutí,“ opakovala. „A začíná se ti to podebírat.“ Sam jen tak nezávazně zamručel. „Harry,“ obrátila se Mary k mladšímu synkovi, „zaběhni na roh do obchodu a kup plechovku Germolene. Tady máš penny.“ Germolene byla růžová mast, kterou Mary používala jako univerzální lék. Pokud se někdo z rodiny pořezal, udělal si modřinu nebo dostal vyrážku, postižené místo mu důkladně namazala mastí. Vzhledem k tomu, že dosud se vždycky všechno uzdravilo, chovala Mary k této léčbě bezměrnou 23
Saga_rodu_Hardacru.indd 23
12.10.2020 8:57:55
důvěru a odmítala poznámky, že „by se to spravilo tak jako tak“. To bylo rouhání. Harry se vrátil s mastí a čtvrťákem, který mu prodavač vrátil. Mary nabrala pořádné množství masti, natřela Samovi ránu a zavázala ji čistým bavlněným hadříkem. Jakmile byla hotová, posadila se do židle na druhé straně kamen a pozorovala, jak manžel spokojeně pokuřuje. Bylo skoro osm hodin, když se Joe vrátil a pyšně matce podával dvě pence a půlpenny. „Jsi šikovnej kluk,“ usmála se Mary na syna. „Tady máš něco pro sebe,“ dodala a vtiskla mu do dlaně půlpenny. „Dobrá práce, Joe,“ utrousil Sam. Potom vstal a vzal čtvrťák, který zůstal ležet na stole, kde ho Harry odložil, když se vrátil s mastí. „A to je pro tebe, Harry, zejtra si něco kup.“ „Děkuju, táto,“ rozzářil se Harry. Nasoukal se pod postel a vylezl ven s malou červenou plechovkou. „Já si to radši ušetřím.“ Sam se usmál. Věděl, že to Harry řekne. Mary ukrojila čtyři krajíce chleba, čtyři plátky margarínu a ohřála pro chlapce mléko. Čerstvé mléko nechala pro děti, ona se Samem si dala silný oslazený čaj se sušeným mlékem. Když byli chlapci v posteli, Sam a Mary se pustili do uklízení. Nakonec se Mary převlékla do červené flanelové noční košile, kterou jí Sam daroval vloni k Vánocům, vytáhla si vlásenky z černých vlasů a protřepala si je, takže se jí rozvlnily po zádech až k pasu. Posadila se na židli a nechala Sama, aby jí vlasy padesátkrát pročísl kartáčem. Každé čísnutí pečlivě odpočítal. Na tento večerní rituál se Mary vždycky těšila. Potom se Sam svlékl do spodků a pak si tiše, aby nerušili děti, lehli do postele. „Mary,“ zašeptal Sam. „Co je?“ „Jsi fajn ženská, Mary.“ „A ty dobrej chlap, Same Hardacre.“ 24
Saga_rodu_Hardacru.indd 24
12.10.2020 8:57:55
Chvíli leželi mlčky a potom se Mary natáhla a vzala Sama za ruku. Jemně mu prsty přejela po ztvrdlé kůži a hladila ho po jizvách a mozolech. „Snad se ti ten palec nezhorší.“ „To bude dobrý. Neboj se.“ Opět se na okamžik rozhostilo ticho. „Mary, ti naši kluci, Harry a Joe…“ „Jsou to hodní kluci, Same.“ „To přece vím. Právě proto pro ně musíme něco udělat.“ „Co tím myslíš, Same?“ „Nechci, aby se museli dřít jako já.“ Tohle opakoval téměř každou noc. „Joe by to zvládl, kdyby musel, ale u Harryho nevím.“ „Zabilo by ho to.“ Dlouho ani jeden z nich nepromluvil. „Same,“ zašeptala Mary. „Same, musím ti něco říct.“ Když mlčel, pokračovala. Nikdy to ještě neřekla a ani teď nevěděla, co ji k tomu přimělo. Oba věděli, že je to pravda, jenom to nikdy nevyjádřili. „Same…, miluju tě.“ Ale Sam už mezitím usnul.
25
Saga_rodu_Hardacru.indd 25
12.10.2020 8:57:55
Kapitola druhá Následující ráno ve čtvrt na čtyři vstal Sam z postele, prohrábl uhlíky v kamnech a rozdělal oheň. Když se plameny rozhořely, položil na plotnu konvici s vodou, a než se začala vařit, oblékl se. Potom přichystal čaj. Pro Mary ho nalil do malovaného hrníčku a donesl jí ho, potom do sebe rychle obrátil dva šálky, popadl kousek chleba a těsně před pátou už vycházel z domu. Límec u krátkého kabátu si vyhrnul co nejvýš, aby se aspoň trochu uchránil před zimou. Mary seděla v posteli a upíjela čaj. Laciný kýčovitý hrníček s malovaným obrázkem svírala v obou dlaních a láskyplně si ho prohlížela. To byl první dárek, který od Sama dostala. Když se poznali, bylo jí šestnáct. Stalo se to tady v Grimsby, v rybářském přístavu. Sam zrovna začínal svou kariéru s kucháním ryb. Mary měla tehdy přes sebe přehozený starý pytel od uhlí, aby svoje drobné tělo uchránila alespoň trochu před zimou, a nohy jí vězely v odložených pánských těžkých děravých botách, které jí byly o několik čísel větší. A jako obvykle měla ukrutný hlad. Černé rozcuchané mastné vlasy měla svázané do nepořádného uzlu. Pod vysokým čelem se v popelavě šedém vyhublém obličeji vyjímaly ohromné modré oči, zastřené zoufalstvím. S propadlými tvářemi a prázdným žaludkem obcházela 26
Saga_rodu_Hardacru.indd 26
12.10.2020 8:57:55
kolem pracujících mužů, jestli se jí náhodou nepodaří někde popadnout nějaký zbytek, aby zahnala nesnesitelný hlad. Byla drobná, sotva metr padesát, jenom kost a kůže, klouby na prstech jí vystupovaly a nehty měla zulámané a špinavé. Navzdory zuboženému stavu z ní vyzařoval jistý půvab, téměř příslib krásy, která se skrývala pod vší tou špínou. Měla plné rty, a kdyby se usmála, oči jí zajiskřily, unavené tělo nebylo věčně v napětí a dokázala myslet na něco jiného než na holou existenci, byla by z ní atraktivní dívka. Její otec jí ráno vlepil facku a vyhodil ji ven s výhrůžkou, aby se bez jídla nebo peněz nevracela. Mary se snažila najít práci, obvykle drhla, uklízela nebo pomáhala v přístavu, ale dnes neměla štěstí. Existovaly jen dva způsoby, jak si dívka jako Mary mohla vydělat peníze. Buď mohla prodat sama sebe za momentálně platnou sazbu tří pencí, nebo mohla krást. Obě možnosti ji děsily, ale ještě víc se bála otcova výprasku, kdyby se domů vrátila s prázdnou. Nakonec skončila mezi rybáři v přístavu, bezcílně se motala kolem a sledovala, jak se muži sklánějí nad svými řeznickými lavicemi, portýři přenášejí sudy a lodě vykládají úlovek a vydávají se opět na moře. Třikrát zahlédla, jak z koše, který lodní jeřáb přenášel na břeh, vypadla na zem ryba, ale třikrát u ní byla příliš pozdě, dvakrát musela ustoupit pobudům, kteří měli ještě větší hlad než ona, a jednou ji předběhl nenasytný racek. Jak ubíhal den, Mary byla stále hladovější a zoufalejší. Lodě vyložily veškerý úlovek a téměř všichni vandráci to už vzdali a vrátili se zpět do svých chatrčí. Zůstala tedy prakticky sama s muži, kteří stále ještě pracovali v docích. Mary už hlady málem neviděla na cestu a ta muka nedokázala vydržet. Rozhodla se – jiné řešení neexistovalo. Rozhlédla se po řadě tvrdých drsných chlapů, kteří plnili vyvrženými rybami poslední sudy, a vybrala si. Sam vypadal mladší než ostatní a taky byl trochu čistší. Přiblížila se zboku k jeho lavici a vynutila na rtech úsměv. 27
Saga_rodu_Hardacru.indd 27
12.10.2020 8:57:55
„Nechceš se povyrazit?“ Málem se těmi slovy zalkla. „Zkus někoho jinýho.“ „Ale mně se líbíš ty.“ „Padej.“ Mary se prosmekla kolem lavice, až stála těsně u sudu s rybami. Rychle popadla kus ryby, ale nebyla dost rychlá. Sam po ní chňapl velkou tlapou a už ji pevně držel za paži. „Prosím, pane,“ žadonila Mary. „Těch pár kousků nikomu chybět nebude.“ Sam cítil pod rukou její kostnatou paži a zadíval se do těch ohromných očí, z nichž se teď na šedivé propadlé tváře valily slzy. Zalovil ve své pracovní zástěře a vytáhl z ní čtvrtku ve přového páje, zabaleného v novinách. „Přestaň fňukat,“ vyštěkl. „Tumáš, sněz to a počkej, až tady skončím.“ Mary se opřela o jeden z olepených mastných dřevěných sloupů a hltala jídlo. Vybrala z novin všechno do posledního drobečku, aby ani kousek nepřišel nazmar. Usoudila, že už je rozhodnuto. Prodala svoje tělo za kus koláče. Přešlapovala na místě a ustrašeně si Sama prohlížela. Bude to bolet? Při tom pomyšlení se zachvěla. Některým ženám se to podle všeho líbilo a dělaly to pro potěšení, jiné z toho měly děti. Bože, to by nepřežila. Co by si počala s dítětem? Zabila by se. Zkusila se odplížit. „Zůstaň, kde jsi,“ zavrčel Sam. „Už to skoro mám.“ Mary, ochromená hrůzou, ztuhla na místě a snažila se na nic nemyslet. Sam naplnil poslední sud a dostal za něj celé dva šilinky. Mary nikdy neviděla tolik peněz pohromadě. Ten jí určitě dá třípenci. „Tak jdem,“ řekl Sam a naložil si lavici na záda. Beze slova kráčeli k továrně na zpracování rybích zbytků, kde Sam dostal další dvoupenci, a pak ji vedl do Reed Street do patrového domku, v němž bydleli nyní. Mary ho poslušně následovala a byla příliš vyděšená, než aby dokázala ocenit 28
Saga_rodu_Hardacru.indd 28
12.10.2020 8:57:55