0040057

Prolog květen 1936

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 7

21.8.19 14:51

Hladověla po jeho něžnostech. Rty a rukama prozkoumával její tělo a ona si vychutnávala pocit, že je zcela obnažená a současně bezpečně ukrytá v jeho lásce. Stále rychleji mířila k onomu magickému bodu, kdy se rozkoš stává přímo nesnesitelnou a přechází do exploze nevýslovného, osvobozujícího blaha.

Ozvalo se škrábání kovu o kámen a všechno bylo rázem pryč.

Jeho rty a ruce jí unikaly. Nechtěla, aby odešel, ale čím zoufaleji se ho snažila zadržet, tím víc se jí vzdaloval. K jejímu vědomí znovu proniklo zaskřípění. Teď ho již definitivně ztratila. Žár v ní uhasl jak ohýnek slámy. S tesklivým povzdechem ho nechala odejít – překrásný sen.

Odpočatá a s úsměvem na rtech otevřela oči. Když k jejímu sluchu opět dolehlo jemné vrzání, teď zároveň s tichým šramotem, nadzvedla se na hedvábném polštáři.

Stíny noci ještě v ložnici bojovaly o svou moc, ale tenký proužek ranního světla již ohlašoval nový den. Vkradl se dovnitř dveřmi terasy, malou škvírou mezi sametovými závěsy v barvě královské modři proťal jako lesklá stuha pokoj, vynesl jeden ze čtyř sloupků baldachýnové postele z temnoty, pohladil ohnutá záda černě oděné postavy klečící u krbu, sklouzl o dva kroky dál po medově zlatých parketách, až se konečně dotkl matně lesklé tapety na zdi.

To Daisy cosi kutila před mramorem obloženým krbem. Nová ­pokojská, kterou zaměstnala teprve před dvěma dny. Brzy zapraskal oheň a služka odspěchala z pokoje, již prozářeného světly plamenů.

Mallory se slastně protáhla pod dekou z prachového peří a lenivě naslouchala důvěrným zvukům, s nimiž se probouzela domácnost v přízemí jejího panského sídla. Tady v Blue Ridge Mountains ve 9

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 9

21.8.19 14:51

Virginii byla rána i nyní v květnu citelně chladná, a tak vstávání ­ještě na několik minut odložila, než oheň krbu naplnil pokoj příjemným teplem.

Myšlenkami zabloudila zpět k telefonátu, který tak toužebně očekávala. Tak teď se konečně všechno chýlí ke šťastnému konci. Vzdor všem hořkostem, zraněním a strašlivým omylům se kruh uzavře. A někdy se zahojí i rána, kterou jí zasadil Bobby. Naděje na smíření se ­nikdy nevzdala.

Usmívala se, když se loučila s vyhřátým lůžkem, přistoupila k vysokým terasovým dveřím a rozhrnula těžké sametové závěsy. S přivřenými víčky hleděla do jasného jitřního světla, které v dálce dopadalo na třpytivě modré hřebeny hor, zatímco stupňovitý reliéf svahů zůstával v temně šedém stínu. Slunce zalilo hebkým ranním svitem dlouhou alej magnolií, jež vedla nahoru k domu až od silnice a skýtala dechberoucí pohled na okázalou bělostnou nádheru.

Stálo ji to malé jmění, když dala po obou stranách příjezdové ­cesty k farmě vysadit dvacet vysokých, statných magnolií. Pomlouvačům ve franklinském okrese tehdy poskytla vděčné téma, což jí ovšem ani v nejmenším nevadilo. Její skvostnou venkovskou rezidenci, stojící na úpatí Stone Ridge Mountain na černých ruinách vyhořelé skromné farmy po rodičích, dnes ze všech stran zdobily verandy nesené bílými sloupy. Naplňovalo ji hrdostí, že lidé v širokém okolí obdivovali fénixe, jenž povstal z popela zcela její zásluhou, a často o něm se závistí ­hovořili jako o Magnoliovém panství.

Odebrala se do koupelny, shodila z ramen blankytně modrou noční košili z jemného mušelínu a pozorovala se ve vysokém zrcadle ­sahajícím až k podlaze. Život vyrýsoval kolem jejích úst a očí první jemné vrásky, i když zatím byly vidět jen při velmi pečlivém zkoumání.

Oslnivá zář mládí sice pohasla a přirozená svěžest nepotřebující krémy, vůně ani drahá líčidla se nenávratně vytratila, ale štíhlou postavu a ženský půvab se všemi příslušnými tvary si zachovala a ve svých ­pětatřiceti letech neměla ani při kritickém pohledu do zrcadla důvod tesknit po ztraceném mládí. Muži se za ní stále obdivně ohlíželi a ona si svůj šarm velmi dobře uvědomovala.

10

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 10

21.8.19 14:51

To nic neměnilo na tom, že již nebyla ta mladá naivní dívka, jejíž zdánlivě odolný a neotřesitelný svět se jí kdysi během několika týdnů zhroutil jako domeček z karet. Tolik toho za neuvěřitelně krátkou dobu ztratila, v neposlední řadě i svou morální nevinnost. Mnoho let se považovala za neporazitelnou, přesvědčená, že je zcela v právu, jen aby se později cítila jako vyvrhel, kterého společnost odmrštila až na samý svůj okraj.

Mezitím došla k závěru, že není pravda ani jedno, ani druhé.

Nikdy, ani jako mladá dívka, nepatřila k těm, kteří pokládají život za romantické dobrodružství. Život není černobílý, ale tvoří ho nekonečná paleta šedých odstínů. Existuje vůbec něco jako svobodná vůle?

Nepohání nás spíš osud, neznalost, naivita, zaslepenost, vlastní nedokonalost a konečně i nízké pudy? Kdybychom měli volbu a mohli svůj život žít ještě jednou, dělali bychom snad jiná rozhodnutí, přestože by okolnosti a naše nedostatky byly stejné? Svobodná vůle je iluze. Každý dělá, co musí – nebo věří, že musí dělat.

Mallory si povzdechla a odvrátila se od zrcadla. Jak rychle to uteklo!

Za to, co by ani v nejodvážnějších snech nepokládala za možné, a čeho přesto dosáhla, zaplatila vysokou cenu. Ale na to teď nechce myslet.

Ne dnes, kdy byl na cestě k ní on.

V koupelně se dlouho nezdržela. Tyto časné hodiny s jejich ob­ čerstvujícím vzduchem bylo třeba využít pro vyjížďku na koni. Toužila po pohybu. Ale když v pohodlném jezdeckém kostýmu vyšla do svěžího rána a bezděčně zamířila pohledem ke Stone Ridge Mountain, změnila plán a poslala stájníka s milovaným grošákem Horským kouřem zpátky do hřebčína.

Tam nahoře začalo všechno dobré a zlé, co ji potkalo a udělalo z ní tu, kterou dnes je. Tady započala její proměna z nezkušené ­Mallory Měsíčního svitu v Dámu Měsíčního svitu. Už téměř patnáct let na onom krví prosáklém místě nebyla. Je načase se tam znovu vydat, prolomit kletbu a konečně udělat tlustou čáru za temnými ­kapitolami minulosti.

Pomalu kráčela přes pahorek, na který vrhala stín mocná, prastará sykamora, minula růžovou zahradu s ozdobným rybníčkem a pavilo11

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 11

21.8.19 14:51

nem. Když se blížila k okraji lesa, v duchu letmo spatřila tabákové pole, které se zde dříve rozprostíralo a při práci za nesnesitelných letních veder vysávalo hektolitry jejich potu. Záhy se ocitla v chladném stínu majestátních viržinských dubů a vysokých ořechovců a dosud rovná lesní cesta se začala vinout vzhůru. Mallory stoupala pravi­ delným krokem vzrostlým lesem s jeho kořenitou vůní, kterou si od dětství spojovala s kouřovou chutí whiskey. Čím výš postupovala, tím byl podrost neproniknutelnější. Keře, trnité houštiny, věčně zelené šlahouny a celá pole vřesu a rododendronů bujely mezi stromy. Jestliže někdejší stezka byla již předtím sotva ­rozeznatelná, v této části horského lesa se už zcela ztrácela. Stalo se z ní tajemství, které dokázal uhodnout jen ten, kdo tuto divočinu znal a nesčetněkrát tudy procházel i za nejtemnějších nocí.

S náměsíčnou jistotou se vyšplhala k pálenici. Dokonce ještě věděla, kde jsou natažené dráty. Na nich kdysi visely plechovky od konzerv, ve kterých šramotily hřebíky, jako varování, kdyby šel někdo kolem.

Konečně se z houští vyprostila. Mezi stromy se otevřela mýtina, rozjasnilo se a před ní se vynořilo místo, kde se ukrývala palírna Kendrickových s primitivními kvasnými káděmi, tlakovým kotlem a měděným hadem kondenzátoru. Již dědeček Carl tady pálil nejlepší whiskey a nejohnivější pálenku v okrese, Měsíční svit Kendricků, ­naprosto ojedinělý destilát. Dynamit udělal všemu konec a nezbylo víc než rozpukané dřevo a zrezivělé trosky.

Ranní vzduch omamoval nasládlou vůní zimolezu. Právě když chtěla udělat posledních deset či patnáct kroků ke skalnímu převisu, zakopla špičkou levé holínky o kamenný hrbolek a skoro upadla. ­Podívala se na zem, vykřikla a zbledla jako stěna.

Zíraly na ni prázdné oční jamky lebky. Okamžitě věděla, komu patřila, a kdo byl zde, kousek pod ní, „tiše“ pohřben.

Zvedla se v ní vlna nevolnosti. Ucítila v nose výpary z kvasícího rmutu, ostrý zápach mužského potu, shnilý dech, který na ni udeřil z těsné blízkosti. V ústech měla chuť krve, jež jí vystříkla do obličeje, po páteři jí přejel závan holého, nezaměnitelného strachu ze smrti, který se smísil s těžkou sladkostí zimolezu a probudil v ní nevýslovný 12

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 12

21.8.19 14:51

odpor a děs. Jako by se v jamkách lebky opět zaleskly ty zlovolné oči.

Viděla, jak vzduchem projel střep a zavrtal se hluboko do oční bulvy.

A potom uslyšela zaječení v nočním lese a tři výstřely, ne hlasitější než bouchnutí korku od šampaňského.

Bum, bum, bum!

Smrt, smrt, smrt!

Stála jako ochromená, přemožená vzpomínkami, které ji strhly jako příboj, jenž uchvátí kousek dřeva. Vzduch se nehýbal, ptáci zmlkli, ani lísteček se nezachvěl. Obklopilo ji naprosté ticho, hrůza ji zamrazila až do morku kostí.

Z hlubin lesa na ni zírali mrtví.

13

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 13

21.8.19 14:51

První část červen 1921

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 15

21.8.19 14:51

1 Dokonce i jižní Virginie pamatovala jen málo tak horkých červnových dní. Tabákové pole Kendrickových bylo v plném květu. Rostliny, dosahující téměř lidské výšky, přes noc překryl zářivě růžový koberec.

Opalizující, sladce voňavá nádhera však neměla mít dlouhého trvání.

Květy okrádaly listy o živiny, které rozhodovaly o kvalitě tabáku. Proto nezbývalo nic jiného než je co nejrychleji odstřihnout.

Mallory Kendricková byla na těžkou práci zvyklá. Nic jiného ­neznala a nenapadlo by ji si stěžovat. Všichni, kteří se usadili ve frank­ linském okrese i jinde v horách, údolích a nížinách Blue Ridge Mountains a byli odkázáni na výnosy svých malých farem, vedli skromný a namáhavý život.

Toho dne se však nemohla přimět, aby se vrátila k bratrovi Robertovi na pole a znovu se pustila do práce. Nesměla však uhýbat před svými povinnostmi. Jako velká sestra musela jít příkladem bratrovi, jemuž bude za několik měsíců patnáct. A od smrti matky ji břemeno odpovědnosti zvlášť tížilo.

Zemřela před třemi lety, po sedmi měsících utrpení, než ji umučily záludné rakovinové nádory. Mallory tehdy na jaře nebylo ještě sedmnáct. Po celé farmě vystavovaly zimolezy na odiv svou rozkvetlou krásu, když matku ukládali tam nahoře u staletých virginských dubů do hrobu.

Mallory čekala na dvoře u pumpy, až se naplní vodou dvě otlučené polní láhve, které jí dovolily na chvíli si odpočinout. Nijak nespěchala a vychutnávala si stín, který k ní dopadal od prostého farmářského ­stavení se stěnami z dubových fošen a malou verandou. Za domem se terén pozvolna zvedal a přecházel do tmavých hustých lesů Stone Ridge Mountain. To všechno byla půda rodiny Kendricků. Od okresní silnice dole v údolí až k rozeklanému vrcholu hory.

17

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 17

21.8.19 14:51

Několik slepic přeběhlo po dvoře a klovalo do špinavé země. Abe, jejich černý kohout s ohnivě červeným hřebínkem, před sebou hnal dvě mladé slípky patřící do jeho harému.

Mallory si s tichým povzdechnutím sundala roztřepený slamák, vytáhla kostkovaný kapesník z obnošené, místy již skoro průsvitné kombinézy a setřela si pot a pyl z tváře. Vlnité vlasy v barvě tmavého medu, které jí sahaly po ramena, si jako obvykle stáhla jednoduchou zavařovací gumičkou do ohonu, aby jí nepřekážely při práci.

Pohledem krátce zabloudila ke stodole, odkud se ozývaly tvrdé, skoro hněvivé údery kladiva. Kov narážel na kov. Obě křídla již hodně ztrouchnivělé dřevěné brány byla dokořán. V polotmě vysokého průjezdu se rýsovaly stíny jejich letité armádní fordky. Byla to půltunka, s úzkou kabinou a krátkou nákladovou plochou ohraničenou prkennými stěnami. Otec se zase jednou snažil opravit vysloužilou rachotinu, ale nezdálo se, že by se mu to moc dařilo. Tenhle pickup přitom potřebovali pro každotýdenní cesty za stálými zákazníky. S oslem Starým Nickem se už dodávky zvládnout nedaly.

Pomalu pumpovala železnou rukojetí. Studená voda stoupala z hlubin, až vytryskla ze zahnutého kohoutku. Sklonila se k němu, nastavila ústa silnému proudu, utišila žízeň a chrstla si chladnou vodu do obličeje.

Současně se trochu styděla, že se tak loudá a zevluje pánubohu do oken, jak v těchto situacích říkával dědeček Carl. Rychle si nasadila klobouk a snažila se láhve co nejrychleji naplnit.

18

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 18

21.8.19 14:51

2 Právě když přišroubovávala uzávěry, zaslechla zvuk motorů. Okamžitě pomyslela na Henryho Irvinga a srdce se jí rozbušilo. Zasmála se sama sobě. Ano, viděla ho ráda. Tolik návštěv zase neměli. A neslíbil jí snad, že až skončí na pile, přijde k nim a pomůže jim s opravou dodávky?

Henry se v motorech vyznal jako nikdo jiný.

Radostné očekávání jí však vydrželo jen chvilku. Auto, které zahýbalo z okresní silnice na pozemek Kendricků, nepatřilo jemu.

Rozpoznala hřmot dvou velmi odlišných automobilů. Temné, téměř melodické mechanické bzučení a vzápětí i štěkavý rachot těžkého náklaďáku, který neslyšela poprvé. Znělo jako Pierce-Arrow Liberty Barneyho Gifforda, distributora whiskey z Roanoke1, velkého města na druhé straně hor. Holohlavý zavalitý prodejce nelegálního alkoholu pracoval na vlastní pěst. Nejel na ničí účet a nepatřil k žádnému z gangů, které ve městě něco znamenaly, od schválení prohibice Volsteadovým zákonem2 před půldruhým rokem kontrolovaly obchod s alkoholem a zároveň provozovaly lukrativní tajné bary či ilegální nálevny, takzvané speakeasies 3. Přirozeně však musel platit „licenční poplatek“ hlavním bossům Eddiemu Wheelerovi a Arniemu Flintovi. Bez toho úplatku, kterému se říkalo granny fee neboli odměna pro bábinku, by ti dva ani policie nemhouřili velkoryse oči nad jeho podnikáním. To spočívalo v tom, že zásoboval své velkoodběratele

1

Roanoke – jméno je indiánského původu a vyslovuje se [ro:nok].

Volsteadův zákon – zákon zavádějící v USA celonárodní prohibici; byl přijat 28. 9. 1919 na návrh člena Sněmovny reprezentantů A. J. Volsteada (*1860 – †1947) přes prezidentské veto. 16. 1. 1920 se stal 18. dodatkem k ústavě USA. Zakazoval požívání nápojů s více než 0,5 % alkoholu. Zrušen byl v roce 1933.

2

Speakeasies – ilegální nálevny; před zavedením prohibice bylo v New Yorku asi 16 tisíc barů, po jejím zavedení se množství speakeasies odhadovalo mezi 30 a 100 tisíci. Každé speakeasy bylo navíc napojeno na další formu organizovaného zločinu. Typicky tvořil součást každého ilegálního baru i nevěstinec, ilegální herna nebo prodej drog.

3

19

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 19

21.8.19 14:51

ve městě Měsíčním svitem, načerno pálenou kořalkou, whiskey a brandy z kopců za Roanoke, a to zejména produkty z franklin­ ského okresu. Přičemž pálenice Kendrickových byla v tomto okrese odnepaměti známá tím, že z jejích měděných trubek vytékala nej­ lepší nelegální pálenka. To platilo jak pro jablkovici Bláznivé jablko, tak pro whiskey, kterou nazvali Horský kouř.

Mallory si povšimla dvou mraků prachu, stoupajících k obloze nad modravě lesklým hřbetem hor. Jeden visel šikmo ve vzduchu jako prapor plápolající ve větru, druhý, který se vznášel za ním, připomínal dlouhou zaprášenou oponu zavěšenou před horským hřebenem. Táhly se za částí lesa, kde se písčitá příjezdová cesta k farmě Kendrickových odpojovala od klikaté silnice, která vedla do Rocky Mountu, největšího města ve franklinském okrese. Tam sídlila správa okresu.

Za několik okamžiků spatřila první vůz. Nevěřila svým očím, když se mezi magnoliemi vynořila elegantní, modře lakovaná limu­ zína s otevřenou střechou a pokračovala dlouhou příjezdovou cestou vzhůru. Před chladičem, jehož mříž se stříbřitě leskla v slunečním světle, pyšně trůnily dva velké reflektory s chromovaným krytem. Zavinuté přední blatníky přecházely do širokých stupátek, sahaly až k zadním blatníkům a stejně jako bočnice pneumatik házely krémově bílé odlesky na paprsky kol a sedadla s luxusním koženým polstrováním.

Za kabrioletem v barvě královské modři jel Barney Gifford ve svém nemotorném černém náklaďáku, připomínajícím starý člun funící za honosnou jachtou. Údery kladiva ve stodole ztichly a v otevřených vratech se objevila vysoká šlachovitá postava jejího otce. Pravou ruku umazanou od oleje si otřel do hadru, který levým loktem tiskl k pasu. Od té doby, kdy se v zimě po matčině smrti zřítil do zledovatělé rokle a způsobil si několik zlomenin ramene a paže, mu levá ruka už moc k ničemu nebyla, což od něj vyžadovalo tím větší obratnost a sílu.

Přimhouřil oči a uviděl, jak se limuzína a Giffordův náklaďák blíží ke dvoru. Jeho ošlehaný obličej okamžitě zkameněl.

20

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 20

21.8.19 14:51

3 Kabriolet Studebaker zajel mezi farmářský dům a stodolu. K Mallory zavanula kořenitá vůně tabáku. Přicházela od neznámého muže na zadním sedadle. Seděl uvolněně, s pažemi samolibě založenými za hlavou, z koutku úst mu trčel doutník, dlouhý jako tyčka dynamitu.

Odhadovala ho tak na pětačtyřicet až padesát. Byl střední po­ stavy, spíš trochu zavalitý, a měl na sobě světlešedý letní oblek s vestou, blankytně modrou košili s bílým límečkem a kravatu s květinovým vzorem. Úzká linka černého kníru nad horním rtem, jakoby namalovaná tužkou, zdůrazňovala hranaté rysy jeho obličeje. Na hlavě měl fedoru4 s vpředu ohnutou krempou v barvě hodící se k obleku, hedvábná stuha na klobouku ladila s košilí. Drsným mužným způsobem vypadal dobře. Řidič vypnul motor a mrštně se vyhoupl z vozu. Byl štíhlý, světlovlasý, s výraznými rysy. Mohlo mu být něco málo přes třicet. V černých polobotkách, černých širokých lněných kalhotách, šedé hedvábné košili a s černým šátkem působil o něco elegantněji než muž na zadním sedadle. Dokonalý oděv nosil s naprostou samozřejmostí, jako by to byla jeho druhá kůže.

Beze spěchu obešel vůz. Přitom se jen tak mimochodem natáhl k sedadlu spolujezdce pro černou kšiltovku se zlatou obrubou. „Pane O’Reilly,“ otevřel zadní dveře a naznačil poklonu. „Nech těch opičáren, Frankie!“ Patrick O’Reilly vystoupil a ledabylým pohybem mu srazil námořnickou čepici z hlavy. Upravil si nohavice, spadající přes dvojbarevné psí dečky a hnědé boty. Přitom se zaleskly zlaté manžetové knoflíky.

Muž jménem Frankie se tiše zasmál, zvedl kšiltovku ze země a hodil ji zpátky do vozu. Mezitím dorazil na dvůr i rozkodrcaný ná-

Fedora – vpředu promáčklý klobouk se širokou krempou; díky gangsterským filmům je dnes fedora prakticky synonymem pro klobouk.

4

21

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 21

21.8.19 14:51

klaďák Barneyho Gifforda a zastavil vedle brány stodoly. Tentokrát se na bočních stěnách škatulovité kabiny skvěl nápis Lion Oil Company, nakreslený zlatým, červeně lemovaným písmem.

Proč se tlustý Gifford snaží každých několik měsíců měnit na své káře logo a někdy i lak, bylo pro Mallory záhadou. Každý včetně policistů tady v okrese a pravděpodobně i na druhé straně v Roanoke a okolí věděl, že nepřevážel nic, co by nebylo tekuté a neobsahovalo alespoň šedesát procent alkoholu.

Barney Gifford vysoukal své masivní tělo z kabiny. Na jeho masitém obličeji a holé lebce se perlil pot a na košili v podpaží se rýsovaly tmavé skvrny. V hluboko posazených očích se zračila nervozita.

K jejímu údivu se z vozidla vynořili ještě další dva muži. Oba něco přes třicet. Jeden měl robustní postavu, pracky nosiče břemen a pozoruhodně měkký výraz ve tváři. Pod rozpláclým nosem se mu ježil tmavě rezatý mroží knír, zakrývající i spodní ret. Nakrátko ostříhané štětinaté vlasy připomínaly struhadlo. Muž vedle něj vypadal se svým asketicky vyhublým obličejem jako vyhladovělý ubožák těsně před smrtí. Jeho nos byl stejně tenký a rovný jako pěšinka uprostřed krátkých řídkých černých vlasů, pečlivě sčesaných a lesknoucích se pomádou. Oči pod nateklými nadočnicovými oblouky měly barvu ledu.

Jedním pohledem zhodnotila, že muži doprovázející bachratého prodejce pálenky nevěstí nic dobrého.

4 Barney Gifford něco šeptal O’Reillymu a ukazoval na Williama ­Kendricka, který vyčkávavě stál ve vratech stodoly, s palcem levé ruky zaháknutým za široký kožený pásek, což dělal vždycky, když se snažil zamaskovat, že jeho levá paže je téměř ochrnutá. „Patrick O’Reilly, obchodník z Roanoke,“ představil se cizinec 22

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 22

21.8.19 14:51

s nesmazatelným irským přízvukem. Přistoupil blíž ke Kendrickovi a se širokým žoviálním úsměvem k němu napřáhl ruku. „Pan William Kendrick?“ Malloryin otec krátce přikývl, ale podávanou ruku ignoroval.

Z jeho tváře se nedalo vyčíst, co si o tomto „obchodníkovi“ a jeho ­doprovodu myslí. „No jo, taky dobře, dačmene.“ O’Reilly se podíval na stále ještě ­špinavou Kendrickovu pravici, potáhl z doutníku a vypustil z úst ­hustý oblak kouře. „Dačmen sedí, nebo ne?“ William Kendrick pokrčil rameny. „Lidi mají rádi nálepky,“ pronesl suše. „Dodávají jim pocit, že dokážou všechno správně zařadit a mají svět pod kontrolou.“ Mallory věděla, co má otec na mysli. Její rodina měla se skuteč­ nými Dutschmen, tedy obyvateli Nizozemska, asi tolik společného jako tenhle O’Reilly s Francouzi nebo Švédy. Prarodiče se v roce 1882 ­vystěhovali z Německa. Otci bylo tenkrát sedm. Protože však místní lidé neuměli správně vyslovit „deutsch“, udělali z toho dačmena.

Patrick O’Reilly se na okamžik zatvářil zmateně. Potom s přezíravým gestem, stále ještě s doutníkem mezi prsty, mávl nad svou nechápavostí rukou. „To je jedno. Nejsem dnes právě naladěný na vysokou filozofii, příteli. Přejdeme radši k obchodním záležitostem.“ „A to?“ zeptal se William klidně.

Muž s postavou kostnatého askety si pohrdavě odfrkl. Současně vytáhl vystřelovací nůž. Čepel vyjela s kovovým cvaknutím ze střenky. Opřený o chladič Giffordova náklaďáku si začal nožem čistit nehty. „Ach, zapomněl jsem vám představit své společníky!“ zvolal O’Reilly. „To bych měl co nejrychleji napravit, protože se s nimi ­budete napříště vídat častěji než se mnou. Tak tohle je Boxer,“ kývnutím hlavy ukázal na mohutného muže, který si právě strčil do pusy žvýkačku a potom si dvěma prsty pravé tlapy ťukl na čelo. „A ta ­hubená tyčka vedle je Žiletka. Má slabost pro ostré břitvy. No a ten znuděný džentlmen vedle mého studebakera je Frank Marlowe. Má na starosti… no, řekněme… nóbl aspekty mého byznysu.“ 23

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 23

21.8.19 14:51

Zeširoka se zašklebil, s požitkem přesunul doutník mezi rty z jedné strany na druhou a úzká čárka nad jeho horním rtem se zkroutila do oblouku.

William Kendrick nehnul brvou. „Mohl byste přejít k věci, pane O’Reilly?“ vyzval ho.

O’Reilly odcvrnknul oharek doutníku přímo ke špičkám Kendrickových holínek. „Povídá se, že lidi tady v horách dají hodně na to, co děláte a říkáte, dačmene. Proto mě napadlo, že když už jsem v tomhle kraji, promluvím si s vámi osobně, abychom dostali věci, které ještě neběží podle mých představ, do správných kolejí.“ Obličej Williama Kendricka zůstal bez výrazu. „Dobrá, jste tady, pane O’Reilly. Tak o co přesně jde?“ O’Reilly zkrabatil čelo a obrátil se na Gifforda. „Něčemu nerozumím? Není dnes snad první sobota v měsíci?“ zeptal se naoko zmateně. „Ale jistě že je, pane O’Reilly!“ ujistil ho tlusťoch. „Díkybohu, tak to jsem rád! Už jsem měl strach, že začínám zapomínat a nevím, jaký den v týdnu je,“ oddychl si teatrálně O’Reilly. „A neuzavřel jsi s dačmenem dohodu, že si každou první sobotu v měsíci přijdeš vyzvednout sto dvacet galonů5 jeho Měsíčního svitu alias Bláznivýho jablka?“ Otylý muž zase přikývl. „Jasně že jo, děláme to tak už od září.“ O’Reilly bezradně svraštil obočí. „A neujistil tě dačmen předevčírem, že je jeho černá pálenka jako vždy připravená k vyzvednutí?“ „Jo, to jo,“ horlivě přitakával břicháč.

O’Reilly si přesunul doutník v ústech, odhalil zuby a afektovaně spráskl ruce. „No skvělé! Takže je všechno, jak má být!“ Opět se otočil k Malloryinu otci. „Teď by vám snad mohla naskočit paměť, dačmene.“ Mallory připadalo, že jeho usmívající se obličej získává vlčí rysy. „Tak dobrá, obchodní záležitosti tedy můžeme uzavřít.“ A jako by se tím všechna nedorozumění vysvětlila, vytáhl z kapsy

5

Galon – jednotka objemu odpovídající asi 3,8 litrům.

24

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 24

21.8.19 14:51

tlustý svazek bankovek, stáhl z něj gumičku, naslinil si palec a začal přepočítávat peníze. „Takže to by bylo při čtyřech dolarech za galon čtyři sta osmdesát babek, mínus deset dolarů přepravní poplatek za jeden náklad. Tu dvacku jako měsíční odměnu pro bábinku taky radši rovnou odečteme, takže sečteno a podtrženo dostaneme pěknou sumičku… jo, čtyři sta padesát dolarů. Jestli tohle není skvělej kšeft!“ Přistrčil Williamu Kendrickovi balíček.

Kendrickův výraz však nesvědčil o tom, že by chtěl peníze přijmout. „Musíte být špatně informován. Můj Měsíční svit patří k tomu nejlepšímu, co pálenice ve franklinském okrese nabízejí. Naše Bláznivé jablko stojí stejně jako Horský kouř už rok pět dolarů za galon, pane O’Reilly,“ pronesl chladně. „Za tu cenu s vámi budu rád obchodovat, ale ani o cent míň.“ Mallory vychovávali ke skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo jí přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla. Otec určitě dobře rozuměl svému řemeslu a dokázal vyrobit obstojný, čistý Měsíční svit. Ale tím naprosto výjimečným citem pro jednotlivé fáze výroby a schopností vyčarovat nezaměnitelně jemnou chuť, které ­dostal do vínku a pak jí s láskyplnou trpělivostí předal dědeček, ­obdařen nebyl.

Od dědečkovy smrti uplynulo už pět let. Od té doby byla její starost, aby z palírny Kendrickových vytékal Měsíční svit mimo­ řádné kvality. Otec to zcela otevřeně přiznával, a to i před věrnými zákazníky. Ne náhodou jí dali přezdívku Mallory Měsíční svit, jež sice občas budila dobromyslné škádlení a příležitostně i uštěpačnou poznámku, ale v podstatě vyjadřovala především uznání pro její ­šikovné ruce a jemný nos.

Všimla si, že muž jménem Frank Marlowe k ní zabloudil pohledem. Jednou nohou stál na stupátku studebakera, obrácený k šéfovi a oběma dalším postavám napůl zády, jako by se snažil zachovat si 25

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 25

21.8.19 14:51

odstup, ale zároveň nechtěl, aby to vypadalo moc nápadně. Jeho pohled byl tak nestoudně přímý a zkoumavý, že si pod ním připadala skoro nahá, jakkoli byla taková myšlenka pošetilá. Do tváře se jí nahrnula krev a rychle se podívala jinam. „A tak to taky zůstane,“ pokračoval zatím otec pevným hlasem. „Jestli se vám to nelíbí, máte možnost utratit své peníze jinde. O kupce není nouze. A pokud jde o váš poplatek za dopravu a to, čemu říkáte ‚odměna pro bábinku‘, tomuhle druhu humoru asi moc nerozumím.“ Patrick O’Reilly nasadil udivený výraz, otevřel ústa, vykulil oči a o půl kroku ustoupil. „Cože? Tak tomuhle humoru nerozumíš, ­dačmene?“ Po uctivém vykání už nebylo ani stopy. „Do háje, to jsem asi něco nepochopil! Hej, Barney, copak jsi mu neřekl, když jste se potkali, že karty v Roanoke jsou rozdaný nanovo? Že si dobrák Eddie Wheeler a Flaška Arnie Flint vzali oddechový čas?“ „A to na věčnost,“ přidal se hubeňour Žiletka. „Jejich gangy jsme teď převzali my. Alespoň to, co z nich zbylo.“ „A že teď platí několik nových pravidel hry?“ ukončil O’Reilly řadu rétorických otázek a podíval se jakoby bezradně na pupkáče Gifforda. „Tak co? Asi ses nevyjádřil dost jasně.“ „Řekl jsem všechno tak, jak jste mi nařídil, pane O’Reilly. Přísahám na boha i na svou čest,“ ujišťoval ho kvapně Barney Gifford. „Nalil jsem mu čistýho vína a vysvětlil stručně a jasně, že teď zavanul jiný vítr.“ „Dobře, dobře, věřím ti,“ zavrčel O’Reilly a se slabým úsměvem se opět obrátil ke Kendrickovi. „No, dačmene, tak v čem je zádrhel? Bude se hrát stejná muzika, jen s nově nataženými strunami a podle taktu, který udávám já. Uděláš dobře, když se tím budeš řídit.“ Williamovy oči se nepatrně zúžily. „Mně je jedno, jaké struny jste natáhl a jaký takt jste udal. Prodám tomu, komu chci já. A jestli máte zájem o můj Měsíční svit, zaplatíte pět dolarů za galon.“ Mallory zaťala pěsti. „Ano, nedáme se vydírat, pane!“ zvolala. „Ani nás nenapadne nechat se…“ „Ty mlč!“ vyjel na ni otec. „Ale táto, já…“ 26

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 26

21.8.19 14:51

„Už ani slovo, Mallory!“ přerušil ji. „To si vyřídí chlapi mezi sebou.“ Jestliže před chviličkou zrudla rozpaky, teď zbrunátněla hněvem.

Neodvážila se však odporovat. Věděla moc dobře, kde je hranice, ­kterou by raději neměla překročit. Ne že by byl otec tyran, nebo dokonce násilník, to určitě ne. Na matku nikdy nevztáhl ruku, a to ani při nejprudší hádce. A Robert ani ona nemuseli mít strach, že by je v opilosti nebo ze vzteku ztloukl, jak to bylo naprosto běžné v mnoha jiných rodinách. Štulec do zad, malý políček nebo pohlavek, ale žádný horší tělesný trest za nepatřičné chování, kterého by se museli bát.

Nicméně vyžadoval poslušnost a měl zásady, z nichž nikdy neslevil.

Ani kvůli ničemovi, jako je Patrick O’Reilly. „No dobře, máš svou hrdost, dačmene, a pro to mám já pochopení.

Muž beze cti není k ničemu, je jako whiskey bez alkoholu,“ pronesl O’Reilly překvapivě smířlivě.

Mallory se na chvilku přestala soustředit, když zaslechla nervózní povzdechnutí elegantního muže u studebakeru. Všimla si ho jen ona, protože ji od něj dělily pouhé tři čtyři kroky. Viděla, že skoro neznatelně zavrtěl hlavou a s pohrdavě sevřenými rty ještě o kus poodešel, jako by podobnou scénu, která se odehrávala u vrat stodoly, zažil již častěji a neměl chuť ji sledovat znovu.

Jakže se jmenuje?

Ano, Frank Marlowe!

Teď vytáhl stříbrnou tabatěrku, vyndal z ní cigaretu a sklepal ji o víčko. Když si rovněž stříbrným zapalovačem připaloval, zvedl hlavu a podíval se jejím směrem. Jejich zraky se střetly.

Na krátký okamžik měla pocit, jako by kouřově modré oči cizince chtěly upoutat její pohled… ano, jako by ji k sobě chtěly přitáhnout.

Několikrát zamrkala, aby prolomila kletbu.

Aniž by od ní odvrátil zrak, sáhl znovu do kapsy pro pouzdro, ­odklopil víčko a s povytaženým obočím, napůl tázavě, jí ho přisunul.

Celá zmatená, že jí v přítomnosti otce tak troufale nabízí cigaretu ze své tabatěrky a přitom se ještě její očividnou bezradností baví, na něj upřeně pohlédla. I když ženy s cigaretou na veřejnosti již dávno nevyvolávaly skandál, stejně bylo nepřípustné, aby se takhle choval.

27

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 27

21.8.19 14:51

Mallory na něj vrhla pohled, od kterého si slibovala, že bude ­skutečně sžíravý, a opět se věnovala irskému gangsterskému bossovi.

Zaregistrovala však ještě, že se šofér tiše zasmál a pokrčil rameny. „Když si někdo zaslouží respekt, jsem poslední, kdo by mu ho upíral. Tvoje zboží je prvotřídní a moji zákazníci umějí Bláznivé jablko ocenit. Dokázal bych ho prodat víc a mohli bychom si o tom popo­ vídat. Ale jedno po druhým,“ pokračoval O’Reilly blahosklonně. „Řekněme, že pro vás venkovany přišel zgruntu nový obchodní systém trochu moc rychle a ještě jste nezaznamenali, že se časy změnily. ­Proto ti udělám přátelskou nabídku.“ William ho mlčky pozoroval. „Za dnešní dodávku ti zaplatím pět babek za galon. To ale zůstane mezi námi, aby bylo jasno. Nechtěl bych, aby někdo přišel na bláznivou myšlenku, že jsem před dačmenem padnul na prdel.“ Krátce se zasmál, ale znělo to spíš jako výhružný štěkot. „Takže pro jednou ­oukej, jo? Potom se laskavě zařadíš mezi ostatní a dostaneš stejně jako všichni čtyři doláče. Zato už nemusíš shánět jiný zákazníky, protože ode dneška bereme všechno, co vyrobíš, nejen Bláznivé jablko, ale i tvou whiskey.“ „Odměnu pro bábinku ale musí vysolit, šéfe! To jinak nejde,“ ozval se Žiletka a odcvrnknul špínu vydolovanou z nehtů ze špičky nože.

O’Reilly přikývl. „Jasně, tomu se nedá vyhnout. Bábinka si svoje vzít nedá, tohle pravidlo je takříkajíc vytesaný do betonu, jestli chápeš, co myslím.“ Jízlivě se usmíval. Že gangsteři ve velkých městech na­hoře na severu rádi nechávali zmizet nemilou konkurenci nebo jiné nepřátele pod cementem ve stavební jámě nebo s kvádrem betonu na nohách někde v hluboké vodě, díky novinám proniklo i do nejzapadlejší pustiny. „Ale jsou to dobře investovaný prachy, dačmene. Dostaneš za ně prvotřídní ochranu, a ta prostě něco stojí. Všichni mají nata­ ženou ruku, od soudce přes okresního návladního až po šerifa a jeho přicmrndávače. Ve všech okresech, kde pracujeme, funguje složitá ­mašinerie vydřiduchů, kterou je potřeba stále promazávat, aby běžela bez nepříjemných poruch.“ 28

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 28

21.8.19 14:51

„Za to jsme tady platili odjakživa,“ poznamenal William s ne­ přístupným výrazem. „A dávám přednost tomu, aby se na tom nic neměnilo.“ Mallory věděla, o čem mluví. Stálým zákazníkům dodávala Měsíční svit většinou ona sama. Když jezdila za obchody, pravidelně nechávala u zadního vchodu některých domů papírový sáček s galonem Bláznivého jablka nebo Horského kouře. Nacházeli ho tam jak soudce Wilcox, tak šerif Henderson, jeho zástupci i další lidé, s nimiž bylo třeba udržovat dobré vztahy. Samozřejmě „vyplaceně až do domu“.

O’Reilly se upřeně zadíval na Williama. „No, na tvým místě bych si ještě jednou dobře rozmyslel, jestli…“ William ho přerušil. „Ušetřete si námahu. Kdo se mnou chce obchodovat, bude to dělat za mých podmínek, nebo vůbec. Myslím, že tím je řečeno vše.“ Jeho tón dával jasně najevo, že nepovolí a že by se vychytralý lump z města měl sebrat a jít. Rozhovor pro něj skončil. „Takže ještě jednou dobrý den, pane O’Reilly.“ „Ale to seš na omylu, dačmene. S tebou jsme ještě zdaleka neskončili.“ O’Reilly zašermoval doutníkem jako s nožem. „Jestli si myslíš, že si můžeš vařit svou polívčičku a obchody s námi ignorovat, tak to seš pořádně vedle. Máme v rukách celý byznys s Měsíčním svitem a zaručuju ti, že ty nebudeš vybočovat z řady a dělat rozbroje mezi našimi dodavateli. Na to můžeš vzít jed. Budeš hezky sekat dobrotu jako všichni ostatní, jinak to s tebou špatně skončí. Je ti to jasný, ty vidláku?“ Žiletka přerušil manikúru a dal pokyn Boxerovi, načež ten otevřel kabinu náklaďáku a vytáhl baseballovou pálku. „Tak se mi zdá, že pokud chceme ještě dnes naložit ty galony Bláznivýho jablka, domluvy stačit nebudou,“ řekl Žiletka a odlepil se od chladiče auta.

Boxer přikývl a baseballovou pálkou, kterou držel ve své levé pracce, máchnul ve vzduchu. „Tohle snadno zmáknem a bude pokoj.“ Vyslovil to tak klidně, jako by bylo potřeba jen rychle naštípat pár polen dřeva.

29

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 29

21.8.19 14:51

5 William, stojící blízko pravého sloupu brány, rychle ustoupil stranou, sáhl do regálu zamaskovaného závěsem ze starého jutového pytle a vytáhl brokovnici s dvojitou upilovanou hlavní. Byl to starý trombon, který s sebou vždycky bral do palírny, protože nebyl ani z poloviny tak těžký jako dvouhlavňový browning, s nímž chodil na koroptve a bažanty. Tahle puška se dala v nutném případě dobře držet i jednou ­rukou. Střelhbitě se postavil stranou O’Reillyho a jeho parťáků, takže k nim byl obrácený levým bokem a zbraň si mohl položit na levý loket, a namířil na šéfa gangsterů. „Zatracená pakáž! Tak to by stačilo!“ vyštěkl. „Okamžitě opusťte můj pozemek, nebo vás poženu sviňským krokem!“ O’Reillyho to nijak nevyvedlo z míry. „Dobře, dobře. Není důvod ztrácet nervy, dačmene. Tahle hra jde na tebe,“ zatvářil se lhostejně, ustoupil a pokynul svým chlapům, aby nastoupili a nastartovali. „Takže hezky prsty ze spouště.“ Jenže čím víc se vzdaloval z dosahu brokovnice, tím hrozivěji zněla jeho slova. „Momentálně máš v ruce lepší argument, ale tak to nezůstane napořád. Svůj Měsíční svit nám dodáš, a to za moji cenu.

Pokud ti v hlavě zbylo jen trochu rozumu, smíříš se s tím a stejně jako ostatní si přijdeš na svý. A když ne, vyřídíme tě. To si pamatuj.“ William jen zavrčel: „Vypadněte z mého pozemku. To je moje ­poslední varování.“ Jakmile Frank Marlowe zasedl za volant Studebakeru Big Six a otočil elektrickým startérem, motor okamžitě naskočil. Barney ­Gifford to neměl tak pohodlné. Náklaďák musel nahodit klikou. ­Boxer a Žiletka, kteří se již uvelebili vevnitř, zřejmě neměli v úmyslu mu pomoct. Zlomyslně se šklebili a pozorovali, jak se moří. Když se motor konečně chytil, z čela i nosu mu kapal pot.

O’Reilly na něj zamával. „Dělej něco, aby ses toho starýho křápu zbavil, a opatři si něco pořádnýho!“ překřikoval rytmické dunění letitého pierce-arrowa. „To je naposled, co pro mě jezdíš s tímhle šrotem.

30

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 30

21.8.19 14:51

V mý partě není místo pro kraksny, který se v horách s nákladem ­Měsíčního svitu na prknech sotva plazí. Je to jasný, Barney?“ V tom okamžiku již na ně volal Robert sbíhající z kopce, na který vrhala stín stará sykomora.

6 Mallory neslyšela, co tlustý prodejce Měsíčního svitu odpověděl.

To však ani nemusela. Nepochybně celý vystrašený začal šéfa okamžitě ujišťovat, že si ihned pořídí moderní dodávku s výkonem mnoha koňských sil.

Rukou naznačila bratrovi, že nemusí běžet, což přirozeně ignoroval. Den, kdy si Barney Gifford jezdil pro Měsíční svit, pro něj představoval vrchol měsíce, protože za pomoc při nakládání beden s baňatými dvougalonovými láhvemi dostal vždycky od tlusťocha čtvrťák.

Když William viděl syna přicházet přes dvůr, rychle vyndal pušku z podpaží, ustoupil do tmavé stodoly a zasunul zbraň pod jutový závěs. „Na čtvrťák dnes můžeš zapomenout!“ křikla Mallory na bratra, který kolem ní běžel za Giffordem. „Proč jsi mě nezavolala, Lory?“ vyčítal jí. Když se Mallory hned nevrátila s naplněnými láhvemi, uvelebil se ve stínu vysokých rostlin a upadl do slastné dřímoty. Ale to si raději nechal pro sebe. „Zvláštní, žes neslyšel Giffordův náklaďák. Jinak přece nejseš nedoslýchavý,“ podívala se na něj Mallory s šibalským úsměvem.

Aby překonal rozpaky, přešel do protiútoku. „Tys mě nezavolala, protože sis chtěla nechat čtvrtdolar pro sebe, přiznej se.“ Zaťal ruce v pěst.

Měl stejně lesklé černé vlasy a pozorné světlé oči jako otec a jednoho dne bude mít nepochybně i stejně mužné rysy. Ale zatím to byl čtrnáctiletý čahoun v krátkých kalhotách, jehož hubené tělo a neohra31

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 31

21.8.19 14:51

bané končetiny ještě nenašly správný poměr. V odložených šatech po otci se doslova topil. Hezký muž, který se v něm skrýval, si musí ještě nějaký čas počkat, než se ukáže v celé své kráse. „Nemluv nesmysly, Bobby. Měl by ses stydět. Jako bych tě chtěla připravit o zasloužený výdělek,“ odpověděla trochu mrzutě. „Dnes se žádné bedny nenakládají, proto taky od tlustého Gifforda nic nebude.“ Robert svěsil ruce a zatvářil se vyjeveně. „Jak to, že ne? Sto dvacet galonů Bláznivého jablka je přece od pátku připravených k vyzvednutí.“ Když viděla, jak prodavač cosi říká O’Reillymu a oba se podívali jejím směrem, krátce zaváhala. Vypadalo to, jako by mluvili o ní, což bylo přirozeně směšné. „Tak přesně ti to taky nemůžu říct, neslyšela jsem úplně všechno,“ našla rychle útočiště ve lži, protože nevěděla, do jaké míry chce otec zasvětit Roberta do sporu s gangsterem. Tušila, že neměl zájem na tom, aby se jeho syn dověděl, co se mezi ním a O’Reillym odehrálo. Díkybohu seděli už oba baseballisti v Giffordově káře a za špinavým sklem byli sotva k rozeznání. Ne, otec Robertovi nic neřekne. Nemusela být jasnovidkyně, aby si to domyslela. Stačilo jí vidět, s jakou rychlostí uklidil zbraň, sotva se syn objevil.

Potlačila povzdech. Milovala otce a věděla, jak mnoho znamená i ona pro něj. A to nejen proto, že po matčině smrti bez řečí převzala tolik další práce v domácnosti i na poli, ani proto, že měla cit pro ­pálení kořalky. Patřilo jí pevné místo v jeho srdci, o tom neměla ­nejmenší pochybnost.

Přesto někdy pocítila bodnutí, když si uvědomila, že pro bratra platí jiná měřítka než pro ni a že s ním má otec jiné plány. Chtěl pro něj jinou životní cestu, než byla dopřána jemu. Takovou, která by ho vyvedla ze stísněného světa franklinského okresu, jenž nenabízel ­žádné šance, a ušetřila ho dřiny na ubohém kousku země, z níž by musel v potu tváře živit sebe a svou rodinu. Snažil se vytvořit mu pro to i patřičné předpoklady. Robert nechodil do školy jen dva až tři ­měsíce v zimě jako většina dětí farmářů, ale celoročně, a očekávaly se od něj dobré učební výsledky, aby se mu tím otevřela možnost dalšího vzdělání, a tím i slibná budoucnost.

32

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 32

21.8.19 14:51

Z toho důvodu ho otec držel pokud možno stranou všeho, co souviselo s ilegální palírnou a mohlo by vést ke střetu se zákonem, čímž by bylo později poskvrněno jeho čisté jméno.

Na protesty nebo snad otevřenou vzpouru proti otcovské autoritě mu zatím chyběla odvaha. Napětí mezi nimi však rostlo. Největší ­kámen úrazu spočíval v tom, že měl Robert přísný zákaz chodit k palírně. Zároveň nesl se vzrůstající nelibostí, že otec naplánoval jeho ­budoucnost, aniž se zajímal o to, co si přeje on.

Jediný ústupek, který otec zatím udělal, se týkal Barneyho Gifforda.

Dovolil mu pomáhat tlusťochovi při nakládání beden. Ale i k tomu byl v podstatě donucen, když se předminulou zimu nahoře při kácení ­stromů po polomu nešťastně sehnul a houser mu pak celé dny prakticky neumožnil jakýkoliv pohyb. „Ale co tak důležitého se vlastně stalo?“ naléhal Robert s podezřením v hlase.

Mallory se zatvářila rozmrzele. Nerada bratrovi lhala. Nelíbilo se jí však také, když se s její odpovědí nespokojil. „Bože, copak jsem ti právě neřekla, že to přesně nevím?“ vyjela na něj, ale potom mu přece jen alespoň něco prozradila. „Gifford asi má nového velkoodběratele, toho chlapa tam vzadu ve studebakeru.

Pravděpodobně se s otcem tak úplně nedohodli. Ale proč přesně se dnes ten obchod nepovedl, to nevím, jasný? Takže na mě přestaň ­dorážet těmi svými věčnými otázkami.“ „No dobře,“ odpověděl uraženě. Ve tváři se mu zračilo zklamání.

V tom okamžiku na něj zavolal Barney Gifford.

33

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 33

21.8.19 14:51

7 „Bobby,“ usmíval se břicháč a mával na něj, „tak sem pojď, chlapče.“ S vágní nadějí, že ještě nemusí být všechno ztraceno, přinejmenším ne jeho čtvrťák, se k němu Robert okamžitě rozběhl, dříve než Mallory stačila zvednout ruku a zadržet ho. „Ano, pane Gifforde?“ zahleděl se na tlouštíka plný očekávání. „Bobby, tohle je pan Patrick O’Reilly. Jezdím pro něj a vyprávěl jsem mu, jaký jsi hodný kluk a vždycky mi ze všech sil pomáháš s nakládáním. Mrzí mě, že z toho dnes nic nebude. Ale pan O’Reilly pro tebe má něco, co se ti bude líbit.“ Spiklenecky na něj zamrkal.

Přes dvůr zaburácel vzteklý hlas Williama Kendricka. „Roberte, okamžitě se vrať k sestře! Ale kvapem!“ Robert moc dobře slyšel. Ale to už se O’Reilly naklonil přes čalouněné sedadlo vozu a s blahosklonně povýšeným úsměvem mu vtiskl do ruky peníz. „Jen ber, hochu. Přece kvůli otcově hloupé tvrdohlavosti nepřijdeš o své spropitné. Ale neboj se, to mezi tvým otcem a mnou se brzy urovná.“ Poklepal ho po rameni jako hodný strýček.

Potom se zase ponořil do sedadla, pohrával si s doutníkem a obrátil se na řidiče: „Frankie, tady jsme hotovi. Můžeme.“ „Roberte!“ zařval opět otec a hnal se za ním. „Sedíš si na uších?“ Otcův hlas k němu skutečně nedolehl. Nevěřícně pozoroval peníz ve své dlani: Na vrchní straně těžké mince se opravdu blyštěla Lady Liberty!

To, co mu ten draze oblečený muž s odvážným knírkem v tomhle luxusním automobilu snů tak ledabyle strčil do ruky, nebyl čtvrťák, ale stříbrný dolar! Na tolik peněz musel uhrovitý učeň v Hardyho konzumu v Rocky Mountu nebo ženy ve tkalcovnách pracovat jeden nebo dva dny. „Roberte Jamesi Kendricku!“ zahřmělo znovu přes dvůr otcovo varování. A když otec někoho oslovil celým jménem, byl nejvyšší čas poslechnout.

34

DAMA MESICNIHO SVITU.indd 34

21.8.19 14:51