Victor Methos
OBHĂ JCE
Jedna Holčička spatřila sladkost, kterou ten muž držel. Za ním stála modrá dodávka s otevřenými posuvnými dveřmi a muž se usmíval od ucha k uchu. Holčička ho už viděla. Přijel k její škole a seděl v dodávce na protější straně ulice. Jednou na ni zamával, ale ona ani nezvedla ruku na pozdrav. Maminka ji učila, aby nemluvila s lidmi, které neznala. „Nesmím mluvit s cizími.“ „No to je super, zlato,“ řekl, stále s úsměvem. „To je dobrá lekce. Ale já se jmenuju Joe. A jaké je tvoje jméno?“ „Tabitha.“ „Tabitha. To je moc pěkné jméno. A vsadím se, že ti je šest.“ Přikývla. „Jo, šest.“ „No, Tabitho, mně je čtyřicet dva. Vidíš? Teď už nejsme cizí. Ty znáš mě a já tebe. Vezmi si tu dobrotu, bude ti chutnat. Mám tu i pár balonků.“ Ty balonky už viděla a nemohla je pustit z hlavy. Měly různé barvy: zelenou, modrou, červenou, fialovou a růžovou. To byla její oblíbená a ona si chtěla o jeden růžový říct, ale napadlo ji, že by se měla nejdřív zeptat maminky. Maminka ji učila, že jí nikdo nikdy nic nedá jen tak – že 11
Obhajce_001-184.indd 11
01.07.19 13:47
Victor Methos
když něco vypadá až moc dobře na to, aby to byla pravda, nejspíš to pravda není. Tabitha si byla celkem jistá, že za ten balonek bude muset zaplatit. „Chceš balonek, zlato?“ Přikývla. „Já ale nemám peníze.“ Muž se zasmál. „Je zadarmo, zlato. Jenom proto, že jsi tak hezká. Tak který bys chtěla?“ „Růžovej.“ „Růžový? No to je skvělá volba. Podám ti ho.“ Muž nastoupil do dodávky a odvázal růžový balonek. Prolezl otevřenými dveřmi a podal jí ho. Ruce měl špinavé a ona si všimla, že má špínu i za nehty. „Tumáš.“ Tabitha se usmála a udělala pár kroků vpřed. Když natáhla ruku a sevřela provázek v dlani, ucítila tlak na paži. Bolelo to a ona nevěděla, co se to děje, pak ale uviděla mužovu ruku. Jeho prsty zbělely, tak pevně ji tiskl. Jeho tvář se proměnila. Předtím se usmíval, teď však jeho obličej vypadal jako něco, co vídala ve své ložnici pokaždé, když zhasla lampička. Jako něco, z čeho mívala noční můry. Dokonce i jeho oči vypadaly najednou jinak. Byla tak vyděšená, že nemohla ani vykřiknout. „Mám tady pro tebe další dárky,“ zavrčel muž. Vtáhl ji do dodávky a zabouchl dveře.
12
Obhajce_001-184.indd 12
01.07.19 13:47
Dvě Brigham Theodore přeskočil výmol. Pádil po chodníku, jako by závodil, ale nikde nebylo žádného soupeře. U jedné z budov seděl schoulený bezdomovec. Brigham proběhl kolem něho, pak ale zastavil a otočil se. Měl několik dolarů, které si šetřil na slavnostní oběd. Brigham si dva dolary nechal a zbytek dal bezdomovci. „Bůh vám žehnej,“ poděkoval mu bezdomovec a široce se usmál. „Rádo se stalo,“ odvětil Brigham a znovu se rozběhl. Na semaforu naskočila červená, on se rozhlédl na obě strany a utíkal dál. Bílá dodávka zatroubila a jen těsně se mu vyhnula. Brigham netušil, jak dokázal uniknout tak velkému vozidlu řítícímu se přímo na něho, a tak jen zamával a křikl „Pardon!“, ale dál pokračoval v běhu. Kongresové centrum bylo toho dne nacpané. Přísahu tam skládalo víc než dvě stě novopečených právníků. V Salt Lake City se přísahy pokaždé skládaly právě v Salt Palace. Brigham doufal, že tam bude občerstvení, protože ještě nejedl, spěchal sem rovnou z práce. Ředitel základní školy, kde pracoval jako „vedoucí údržby“ – což byl nový, honosný termín pro školníka –, mu 13
Obhajce_001-184.indd 13
01.07.19 13:47
Victor Methos
dal na dopoledne volno, odpoledne se však musel vrátit. Byl si celkem jistý, že bude první člen Utažské advokátní komory, který se zároveň živí jako školník. Brigham spěchal dál ulicí. Budovu nedávno přestavěli, stále však vypadala jako baseballová aréna, kterou také dřív bývala. Na zdech dosud viselo několik plakátů zvoucích na Salt Lake Comic Con, který se odehrál skoro před třemi měsíci. Vzal schody po dvou, proběhl několika dveřmi a pokračoval po dalším schodišti. Ve velké posluchárně se mlely dvě stovky lidí ve společenských oděvech, zatímco rodinní příslušníci seděli na skládacích židlích a fotili si je na mobily. Brigham vklouzl do první skupiny. Skoro všichni se tam navzájem znali, protože chodili na Utažskou univerzitu nebo Univerzitu Brighama Younga, zatímco on sem přišel z Tulaneovy univerzity. Po hurikánu Katrina byl totiž jeho ročník práv zrušen. Než aby přestoupil jinam, přerušil na čas studium, pak se vrátil a dokončil ho. Chtěl si založit praxi někde na venkově. Ve většině velkých měst totiž připadal jeden právník na každých šest nebo sedm obyvatel. Trh byl tak nasycený, že nikdo nemohl najít práci. A firmy, které místa nabízely, buď platily málo, nebo předpokládaly, že budou jejich zaměstnanci za firmu dýchat. Nestál ani o jedno, tak si vybral místo, jež se zdálo být tak daleko od New Orleansu, jak to jenom šlo: Salt Lake City v Utahu. „Dámy a pánové, posaďte se prosím,“ vyzval někdo přítomné. Pro novopečené právníky tu byly rozestaveny nové skládací židle. Brigham se posadil na konec řady vedle muže s nezapáleným doutníkem v ústech. Předsedkyně Utažského nejvyššího soudu mluvila několik minut o vznešenosti a významu práva a o tom, jak připomíná svému manželovi, který je lékař, že zatímco špičky jeho 14
Obhajce_001-184.indd 14
01.07.19 13:47
Obhájce
oboru před dvěma sty lety přikládaly pacientům pijavice, kapacity toho jejího sepisovaly ústavu Spojených států. Ta historka vyvolala smích. Potom promluvil o vznešené staré profesi děkan Utažské univerzity a přidal několik anekdot z onoho jednoho roku, kdy skutečně praktikoval právo, než se začal věnovat akademické dráze. Na pódium se vrátila předsedkyně nejvyššího soudu a požádala absolventy, aby povstali. Brigham se spolu s ostatními zvedl ze židle. Předsedkyně nejvyššího soudu začala předříkávat přísahu a po každé větě počkala, až ji uchazeči o členství v komoře zopakují. Slibuji věrnost zákonům státu Utah a zákonům Spojených států amerických a budu se jimi řídit. Budu hájit Ústavu státu Utah a Ústavu Spojených států amerických. Budu se řídit Kodexem profesionálního chování schváleným Nejvyšším soudem státu Utah. Budu chovat v úctě soudní dvory a soudní úředníky. Neposkytnu právní radu ani se neujmu žádného případu, pokud by to bylo v rozporu se zákonem, a povedu jen takovou obhajobu, o níž budu přesvědčen, že ji mohu vést v rámci zákona, pokud nepůjde o osobu obviněnou z veřejného deliktu. V případech mně svěřených uplatním jen prostředky shodující se s pravdou a ctí. Nikdy se nepokusím zmást soudce nebo porotu žádnou lstí ani nepravdivým prohlášením. Budu zachovávat mlčenlivost a bránit tajemství svého klienta a nepřijmu žádnou kompenzaci v souvislosti se záležitostmi svého klienta, pokud to nebude s klientovým vědomím a souhlasem nebo se souhlasem soudu. Zdržím se kontaktu se všemi závadnými osobami a nepředám dál žádný fakt škodící cti nebo pověsti zúčastněné osoby nebo svědka, pokud to nebude vyžadovat povaha případu, kterým jsem byl pověřen. 15
Obhajce_001-184.indd 15
01.07.19 13:47
Victor Methos
Nikdy z osobních důvodů neodmítnu případ bezbranného nebo utiskovaného ani nebudu neodůvodněně zdržovat číkoliv případ. Brigham ta slova opakoval, vzrušený, nervózní a vylekaný zároveň. Když byla přísaha složena, ozval se za ním jásot diváků, kteří aplaudovali svým milovaným. On tam nikoho neměl, takže odešel, jakmile obdržel svá osvědčení. Za rohem byl stánek s párky v rohlíku a Brigham si koupil jeden s kompletní oblohou. Posadil se na obrubník, jedl a zíral na listiny, které obdržel. Pořád dokola si četl osvědčení komory: hlavičku soudu, pod níž se nacházelo jeho jméno a prohlášení, že nyní může provozovat právo. Teď mohl poskytovat rady a přijímat za ně peníze. Na rtech se mu objevil úsměv, ale vydržel tam jen letmý okamžik. Musel se vrátit do školy a ke své uniformě. Dojedl párek v rohlíku a rychlou chůzí zamířil ke škole, s osvědčením v podpaží.
16
Obhajce_001-184.indd 16
01.07.19 13:47
Tři Amanda Pierceová seděla v autě a cítila povrch zbraně. Rukojeť, hlaveň, cítila její tíhu. Všichni v Utahu nosili zbraně, většinou otevřeně v pouzdrech, ale ona nikdy neměla tu potřebu. Salt Lake City bylo ve srovnání s jinými velkoměsty bezpečné. Policie se tam zabývala hlavně řízením pod vlivem a držením marihuany. Po schodišti před soudní budovou scházeli dva zástupci šerifa s mužem, kterého vedli mezi sebou. Vypadal skoro normálně až na oranžovou vězeňskou kombinézu s nápisem UTAH DOC na zádech a na stranách nohavic. Do zápěstí se mu zarývala pouta. Byl to velký chlap, tlustý a svalnatý zároveň, skoro metr devadesát vysoký. Zdál se být prošedivělý a na krku měl tetování, které vypadalo jako pozůstatek nějaké nemoci. Amanda pohlédla dolů na zbraň. Na okamžik zavřela oči. Když je zase otevřela, podívala se na fotografii pověšenou na zpětném zrcátku: šestiletou holčičku v halloweenském kostýmu princezny s kouzelnou hůlkou a třpytivými růžovými botami. Amandě stékaly po tvářích slzy. Vzlykala, neschopná je zadržet. Emoce jí svíraly hrdlo, až se jí zdálo, že nemůže 17
Obhajce_001-184.indd 17
01.07.19 13:47
Victor Methos
dýchat. Takhle plakala několikrát denně. Nejprve se slzami bojovala a snažila se tvářit statečně. Nikoho však neoklamala a sama sebe už vůbec ne. Byla nenapravitelně zlomená, už nikdy nemohla být stejná jako dřív. A kdykoliv nebyla něčím zaměstnaná, přišly slzy. Znovu se na toho muže podívala. Smál se něčemu, co řekl jeden ze zástupců. Zastrčila pistoli do kabelky a vystoupila z auta. Berle, ležící na zadním sedadle, byla otlučená a gumový špunt na jejím spodním konci se drolil. Pokaždé když se na ni podívala, ji to přeneslo zpátky do provincie Kandahár, kde jí nášlapná mina utrhla nohu pod kolenem. Zaváhala, pak si strčila berli pod rameno a obrátila se k soudní budově. Obloha byla šedá, ale slunečná. Salt Lake City bylo jedno z měst s nejvíce znečištěným ovzduším ve Spojených státech. Několik guvernérů po sobě dovolovalo velkým podnikům vypouštět do vzduchu, cokoliv se jim zachtělo. A protože údolí bylo vlastně mísa obklopená horami, žádné zplodiny se odtamtud nedostaly ven. Amandě přišlo příznačné, že i obloha toho dne vypadá, jako by se jí udělalo zle. Se skloněnou hlavou přešla trávník před soudní budovou. Parkovala u něj dodávka z Metropolitní věznice okresu Salt Lake se zástupcem šerifa za volantem, která čekala na vězně. Amanda zamířila naproti vězni a dvěma zástupcům. Minula je a vyšla několik schodů, až se ocitla nad sestupující trojicí. Když se od ní vzdálili, zastavila se a otočila. Amandina pistole rychle vyklouzla z kabelky. Představovala si ten okamžik každou vteřinu celý uplynulý týden. A pokaždé se ta scéna v jejích představách odehrávala zpomaleně. Myslela si, že jí bude trvat déle vytáhnout zbraň, což jí poskytne čas na rozmyšlenou. Myslela si, že zástupci převážející vězně budou mít čas zareagovat a vězni dojde, 18
Obhajce_001-184.indd 18
01.07.19 13:47
Obhájce
co se blíží. Potřebovala, aby ji viděl a uvědomil si, že je to ona. Zvedla pistoli. „Hej!“ Muž a zástupci šerifa se otočili. V jejich tvářích se zračil úžas a jeden ze zástupců sáhl po zbrani. „To je za Tabithu,“ řekla. Spoušť se poddala snadno. Muž otevřel ústa, ale dostal ze sebe jen začátek slova, než se do něho zavrtala první kulka. Druhá a třetí šly mimo, ostatní ho však zasáhly. Provrtaly mu lebku a on se zhroutil na schodiště před soudní budovou. Zástupce už držel pistoli v ruce, ale Amanda zahodila zbraň a zvedla paže na znamení, že se vzdává. Usmívala se, zatímco jí po tvářích stékaly slzy, a nepřestala se usmívat, ani když ji zástupce srazil na zem a kolem zápěstí se jí sevřela chladná ocel pout.
19
Obhajce_001-184.indd 19
01.07.19 13:47
Čtyři Brigham pracoval do šesti večer, kdy naposledy prošel chodby, aby se ujistil, že nic nepřehlédl. Když kráčel kolem sborovny, uviděl svého šéfa Ricka, jak leží na gauči s nohama na područce a usrkává pivo. Rickova pleť měla světlehnědou barvu, zatímco jeho vlasy byly čistě šedé, skoro až bílé. Brigham nepotkal nikoho, kdo by dokázal přesně odhadnout jeho věk. Jejich pohledy se setkaly a Rick se usmál. „Pojď sem, B.“ Brigham vešel dovnitř a svalil se na židli. Každý sval mě napjatý a nohy ho bolely, ale rozjaření ze složení přísahy ještě nevyprchalo. Stále byl v euforii a měl chuť jít tancovat nebo na nějaký večírek a dobře se bavit, ale neměl na to peníze a neměl ani přátele. „Co že nikdy nikam nechodíš?“ zeptal se Rick. „Vlastně nikoho neznám.“ „Jsi tady už přes rok. Možná je načase.“ Brigham zatlačil zády do opěradla kancelářské židle, která se s ním zaklonila dozadu. „Jediní lidé, které vídám každý den, jste vy.“ Zasmál se. „No jo, my nejsme ta pravá sociální skupina. Ale ty jsi mladej kluk. Kolik ti je, šestadvacet?“ 20
Obhajce_001-184.indd 20
01.07.19 13:47
Obhájce
„Jo.“ „Měl bys píchat každou holku v dohledu. Tak proč tady se mnou vytíráš podlahy?“ „Peníze jsou peníze.“ Potřásl hlavou. „Tohle pro tebe není. Ty sem nepatříš, B. Viděl jsem, jak jsi chytrej. Z těch knížek, co čteš o přestávkách, bych nerozuměl ani slovu. Pořád ještě studuješ, co?“ „Už jsem skončil. Dneska jsem složil přísahu pro přijetí do komory.“ „Do komory?“ „Advokátní. Jsem oficiálně právník.“ Rick chvilku mlčel a pak vybuchl smíchy. „No, to jsi jedinej právník, kterýho jsem kdy viděl ohánět se mopem.“ Vstal, šel k malé ledničce, vyndal další pivo ukryté v plastovém sáčku pod nějakou zeleninou a podal ho Brighamovi. „Gratuluju. Upřímně.“ Přiťukli si a Brigham se dlouze napil. Pivo štípalo a bylo studené. „Tak co teď?“ zeptal se Rick, když si dal znovu nohy nahoru. „Musím si najít práci.“ „Je jí dost?“ Brigham se napil a zavrtěl hlavou. „Ne. Ale pošlu svůj životopis do každé právnické firmy, kterou najdu, a uvidím, co se stane.“ „Dobrý plán. Můj děda byl právník. Řekl jsem ti to někdy?“ „Ne.“ „Tak ti to říkám teď. Bojoval za lidská práva dole na jihu v Mississippi, když tam začalo jít do tuhýho. Zabili ho za to, člověče. Jednou večer vyšel z krámu a prásk. Střelili ho do hlavy. Jedna rána. Zabili ho, protože si myslel, že policie nemůže jen tak mlátit černochy. Ale pamatuju si ho. 21
Obhajce_001-184.indd 21
01.07.19 13:47
Victor Methos
Říkával mi, že se Pán vždycky postará, aby spravedlnost nakonec zvítězila, tak to říkal. ,Pán se vždycky postará, aby spravedlnost nakonec zvítězila.ʻ Víc si toho od něj nepamatuju, ale ty chlapy, co ho zabili, zatkli a bílá mississippská porota je pak zprostila viny.“ Na okamžik se zahleděl na nějaký bod na zdi a oči se mu zaleskly. „Není mi jasný, jak v jeho případě spravedlnost zvítězila.“ Brigham zavzpomínal na svého dědečka, odsouzeného zločince a trestance. Vybavil si pach vězení, kde ho navštěvoval – pot a lysol. Jediné, co ho dědeček kdy naučil, bylo, jak přilepit izolační pásku k dolarové bankovce, strčit ji do prodejního automatu a hned nato ji zase vytáhnout – jak si koupit limonádu a peníze si nechat. „Váš táta byl taky právník?“ zeptal se Brigham. „Ne, ten na to neměl hlavu. Já taky ne. Táta byl automechanik a já skončil tady. Ale nestěžuju si. Něco jsem si našetřil na důchod a mohl bych kdykoliv odejít.“ „Tak proč neodejdete?“ „Co umřela Mandy, nechci být sám. Doma na mě čekají jenom sendviče a televize.“ Dopil pivo, s heknutím se zvedl a strčil láhev zpátky do plastového sáčku, aby si ji odnesl domů. „Zítra si vezmi volno a běž si hledat práci, jasný?“ „Udělám to. Díky, Ricku.“ Když odcházel, položil Rick ruku Brighamovi na rameno. Brigham ještě několik minut počkal, než dopil pivo a zamířil domů. Musel se vyspat na dlouhý den. *** Domovem mu byla garsonka v části města známé jako Avenues. Ulice tam byly tak úzké a značení tak matoucí, že nikdy nepoznal, z kterého směru může čekat auto. Semafory jako by byly rozmístěny náhodně a každý den 22
Obhajce_001-184.indd 22
01.07.19 13:47
Obhájce
nebo dva Brigham zaslechl, jak se při bouračce mačká plech. Projel na kole ulicemi směrem ke starému viktoriánskému domu. Byl rozdělený na pět bytů a on si pronajal ten sklepní, nejlevnější. Šlo se tam chodbou a po zchátralém točitém schodišti. Když tlačil kolo dovnitř, jedna z dalších nájemnic otevřela dveře. June měla na sobě tričko Depeche Mode a černé džíny, na hlavě bílou pletenou čapku. Obruby jejích brýlí byly tak tenké a zohýbané, že vypadaly, jako by jí měly každým okamžikem spadnout z obličeje. „Ahoj,“ řekla. „Ahoj.“ „Pracoval jsi přes čas?“ „Musel jsem si dneska vzít pár hodin volna, tak jsem se zdržel v práci, abych to nadělal.“ Nejprve zaváhal, ale musel jí to povědět. Tlak v jeho nitru sílil a snad by vybuchl, kdyby to neudělal. „Dneska jsem složil přísahu advokátní komoře.“ „No páni! Myslela jsem, že máš před sebou ještě tak rok.“ „Ne, bylo to dneska.“ Objala ho a ucítil její sprchový šampon. „Moc ti gratuluju, Brighame. Chystáš se to oslavit?“ „No, ani ne. Myslel jsem, že dneska brzo zalehnu.“ „Cože? Ani náhodou. Půjdeme ven.“ „To nemusíš, June.“ „Kecy. Jdeme.“ „Tak já se alespoň převléknu.“ *** Brigham se rychle osprchoval a oblékl si džíny a košili. June seděla na jeho gauči a dívala se na televizi. Vstala a narovnala mu límeček. June mu rovnala límeček od chvíle, 23
Obhajce_001-184.indd 23
01.07.19 13:47
Victor Methos
kdy se do domu nastěhoval. Navštěvovali se, sledovali spolu Battlestar Galacticu na Netflixu, a občas spolu zašli na večeři, když ani jeden neměl nic jiného v plánu. Dál se nikdy nedostali. Právě teď byla doslova jeho jediný přítel a sex by jejich přátelství zničil. To za to nestálo. Za západu slunce vstoupili do nedalekého grilu. Byl hned vedle veganské restaurace a říkalo se, že se do sebe jejich majitelé jednou pustili pěstmi. Několik lidí venčilo psy a pár dalších tu joggovalo. Avenues nebylo dobré místo pro rodiny, a tak tu místo nich žily páry se psy. Servírka je usadila k oknu vedle nějakých univerzitních hráčů amerického fotbalu a June objednala bruschettu. Restaurace byla vždycky plná studentů a fotbalisté už měli na stole před sebou několik prázdných lahví od piva. Byli tak hluční, až je servírka požádala, jestli by se nemohli trochu ztišit. „Tak co teď, Brighame? Budeš teď dobývat svět jedním případem za druhým?“ „To nevím. Volná místa nejsou. Dvě zdejší školy pumpují právníky do státu, který jich už víc nepotřebuje. A všude jinde je to stejné. Myslím, že je to vymírající profese.“ „Právníci budou potřeba vždycky. Lidi svoje spory sami nevyřeší. Kromě toho, všichni politici jsou právníci – ti tu profesi nenechají vyhynout.“ „Snad.“ Brigham ochutnal bruschettu. Byla tak mastná, že mu z ní olej ukápl na košili. Osušil si skvrnu ubrouskem. „A co ty? Diplom z výtvarného umění se musí někde hodit.“ „Myslím, že větší šance než výtvarníci mají ti, co vystudovali tanec. Možná budu muset ‒“ „Hej!“ křikl jeden muž od vedlejšího stolu. „Hej, kočko, jak se jmenuješ?“ Brigham se ohlédl. Muži valili na June oči, jako by seděla u stolu sama. 24
Obhajce_001-184.indd 24
01.07.19 13:47
Obhájce
„Nevšímej si jich,“ řekla. „Hele, kočko, přisedni si k nám. Napij se s námi. Nestyď se.“ Brigham se k nim obrátil. „Je tady se mnou, pánové. Vystačíme si.“ „Naser si, buzíku. S tebou se nebavíme.“ Kdykoliv byl Birghamův otec opilý, popadl opasek a vybil si agresivitu na Birghamovi nebo jeho matce. Když vystřízlivěl, plakal a prosil o odpuštění. Všechno bylo v pořádku, dokud se neopil znovu. Opilecké siláctví mělo v Birghamově srdci zvláštní místo. Birgham cítil, jak se v něm probouzí vztek, ale připomínal si, že když lidé pijí, nejsou sami sebou. Ti studenti byli obyčejní opilci. „Co další rundu na mě, pánové?“ „A co kdybych vyšukal tu hubenou děvku do prdele a nechal tě, aby ses na to díval?“ Birgham se usmál a otočil se zpátky. Před sebou měl sklenici vody a talíř s bruschettou. „Birghame, nevšímej si jich.“ Popadl talíř, otočil se a vší silou ho po fotbalistovi hodil. Trefil ho do obličeje, zatímco rajčata mu pleskla na límec. „Je čas jít,“ řekl Birgham, popadl June za paži a táhl ji ven z restaurace. Ti tři fotbalisté vyskočili na nohy, tak opilí, že skoro upadli jeden přes druhého. Ale i v tomhle stavu byli rychlejší a silnější než Birgham. Zahnul za roh do uličky mezi veganskou restaurací a grilem, a aniž pustil June, rozběhl se k další ulici. Fotbalisté byli ale moc rychlí a už ho měli. Dva ho popadli zezadu za paže a ten, který dostal zásah talířem, od něhož měl na oblečení mastné fleky, mu zepředu zastoupil cestu. 25
Obhajce_001-184.indd 25
01.07.19 13:47
Victor Methos
„Nějaký problém, chlapci?“ ozval se nový, neznámý hlas. Patřil plešatému muži, s boulemi svalů na zkřížených pažích, který vypadal jako zápasník ve volném stylu. Na opasku měl připnutý zlatý odznak detektiva policie Salt Lake City. „Zachránil ti prdel,“ jen zavrčel fotbalista a při odchodu vrazil do Birghama ramenem. Detektiv přecházel uličkou a čekal, až budou ti tři mimo doslech. „Co jsi jim sakra provedl, Birghame?“ „Nic.“ „Hodil po jednom talíř s bruschettou,“ ozvala se June. Detektiv potřásl hlavou. „V mojí restauraci?“ „Byla to jenom rajčata, Wille.“ „To je napadení, troubo. Snažíš se stát právníkem, nemůžeš jen tak někoho napadnout. A mně to tam patří a budu muset vysvětlit zákazníkům, že o nic nešlo. Lidi chtějí při jídle klid, ne rvačky.“ „Promiň.“ Will znovu potřásl hlavou a zamířil k zadnímu vchodu do kuchyně restaurace. Brigham se zasmál a June ho oběma rukama šťouchla do hrudi, až se zapotácel dozadu. „Co je?“ řekl. „Nakopali by ti zadek.“ „No a nenakopali.“ „Ale chystali se na to.“ „Jenže to neudělali. Je to v pořádku.“ Povzdechla si, jako by musela něco po padesáté vysvětlovat dítěti. „Není to v pořádku, Brighame. Snížil ses na jejich úroveň. Když to uděláš, nejsi lepší než oni. Měl jsi je prostě ignorovat a oni by ztratili zájem. Proč jsi to udělal?“ „Já nevím. Omlouvám se.“ „No jasně.“ „Ne, vážně – bylo to nerozumné. Omlouvám se. Už se to nestane.“ 26
Obhajce_001-184.indd 26
01.07.19 13:47
Obhájce
Obočí měla naježené a vypadala rozčíleně. Pak její vztek vyprchal stejně rychle, jako se objevil. Znovu si povzdechla a vzala ho za paži. „Tak pojď, troubo. Půjdeme do kina.“
27
Obhajce_001-184.indd 27
01.07.19 13:47
Pět Druhý den ráno se Brigham probudil časně. Zadal do Googlu „právnické firmy v Salt Lake City“ a přečetl si seznam. Nejméně třicet jich bylo dosažitelných pěšky a půl tuctu jich sídlilo v budově US Bank, vzdálené asi půldruhého kilometru od jeho domu. Měl jenom jeden oblek z druhé ruky, který koupil na místě zvaném Deseret Industries, a dvě kravaty. Vzal si svoji nejlepší bílou košili, což znamenalo tu jedinou, na které nebyla žádná skvrna, a přeleštil si polobotky vlhkým papírovým ubrouskem. Brigham se na sebe podíval do zrcadla. Nevypadal ani trochu jako právník. Vypadal jako člověk, který si na právníka hraje a bojí se, že ho každý prokoukne. Na tom však nezáleželo – stejně neměl toho dne nic jiného na práci. Jízda na kole byla krátká a snadná, převážně z kopce, takže nemusel moc šlapat a riskovat, že se zapotí. Budova US Bank stála v Main Street, za největším nákupním centrem v Utahu a naproti Lamb’s Grillu – restauraci, kde se Brigham vždycky chtěl najíst, ale nemohl si to dovolit. Zamkl kolo ke stojanu s novinami, vytáhl šest životopisů a vešel dovnitř. Přízemí bylo samé sklo a naleštěná ocel. Za černým pultem pospával starý člen ochranky. Brigham proklouzl kolem něho k seznamu nájemníků 28
Obhajce_001-184.indd 28
01.07.19 13:47