0040007

KRZEZJČÍ

Z OSVĚTIMI OSUDY MUŽE, KTERÝ SE NARODIL V ČESKOSLOVENSKU, PŘEŽIL OSVĚTIM A STAL SE KREJČÍM AMERICKÝCH PREZIDENTŮ

MARTIN GREENFIELD

krejci z osvetimi_003.indd 1

10.01.19 16:47

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 4

Martin Greenfield MEASURE OF A MAN Copyright © 2014 by Martin Greenfield Published by arrangement with Regnery Publishing All rights reserved Translation © 2019 by Petr Antonín ISBN 978-80-7617-191-6

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 5

Vûnuji rodinû, kterou jsem ztratil a kterou miluji

(PoÏehnán buì ten, kdo dává Ïivot mrtv˘m.)

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Strรกnka 6

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 7

OBSAH

První kapitola: Druhá kapitola: Tfietí kapitola: âtvrtá kapitola: Pátá kapitola: ·está kapitola: Sedmá kapitola: Osmá kapitola: Devátá kapitola: Desátá kapitola: Jedenáctá kapitola: Dvanáctá kapitola:

..........9 V OSVùTIMI . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 POCHOD SMRTI . . . . . . . . . . . . . 37 P¤IJÍÎDÍ IKE . . . . . . . . . . . . . . . . 50 âAS ZABÍJET . . . . . . . . . . . . . . . . 63 P¤ÍJEZD DO AMERIKY . . . . . . . . . 83 GGG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 KRÁSNÍ LIDÉ . . . . . . . . . . . . . . . 129 KREJâÍM KREJâÍCH . . . . . . . . . . 157 SETKÁNÍ S MENGELEM

OBLÉKAT PREZIDENTY A POLITIKY . . . . . . . . .

. . . . . . . 183

TVÒRCE OBLEKÒ PRO FILMOVÉ HVùZDY

. . . . . . . 208

BAR MICVA V OSMDESÁTI LETECH . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . 226

Podûkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Strรกnka 8

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 9

PRVNÍ KAPITOLA

SETKÁNÍ S MENGELEM

¤íká se, Ïe na lidech si nejdfiíve v‰imnete bot.

Ty jeho mám stále pfied oãima. KoÏené holínky, tmavé jako noc, lesklé jako zrcadlo. Je‰tû nikdy jsem takové nevidûl. V mûsteãku Pavlovo v âeskoslovensku, kde jsem vyrÛstal, mûl kaÏd˘ hospodáfiství a vysoké boty se tam nosily.

Ale ne takové a ne tak nale‰tûné.

Z holínek mu vystupovaly nafouklé kalhoty bez pukÛ.

NaÏehlená ko‰ile bez záhybÛ byla zastrãená pod opasek.

Pfiiléhavé sako pokryté leskl˘mi knoflíky a cvoãky pfiitahovalo zrak k tmav˘m, dozadu sãesan˘m vlasÛm. Elegantní, vyrovnaná tváfi a tfipytící se monokl na oku.

Tehdy jsem je‰tû nevûdûl, Ïe tomu muÏi se fiíká „andûl smrti“. Nevûdûl jsem, kdo je doktor Josef Mengele – Ïe je to nacistick˘ lékafi, kter˘ provádí amputace bez umrtvení, lidem vyloupává modré oãní bulvy a má jich celou sbírku, hází Ïivé dûti do ohnû a dává holãiãkám – dvojãatÛm – bonbony, pak je stfielí do krku a mrtvoly pouÏije pro své lékafiské v˘zkumy.

Nic z toho jsem nevûdûl. Jak bych taky mohl? Byl jsem patnáctilet˘ chlapec. KdyÏ jsem stál v té frontû v Osvûtimi, 9

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 10

KREJâÍ Z OSVùTIMI

vûdûl jsem jen to, Ïe mÛj otec Joseph Grünfeld, moje matka Tzyvia, mé sestry Simcha a Rivka, mÛj pûtilet˘ bratr Sruel Baer a já, Maximilian, máme problém a jsme daleko od domova.

Povím vám, jak jsme se dostali do Osvûtimi. V dubnu 1944, druhého dne svátku pascha, obklíãili Nûmci a Maìafii v‰echna Ïidovská obydlí v na‰í vesnici a dali nám hodinu na to, abychom si zabalili jen vûci, které uneseme. Vy‰li jsme na ulici, museli jsme jít pû‰ky skoro deset kilometrÛ, nacpali nás do dobytãákÛ ve vlaku, kter˘ nás pak odvezl do Mukaãeva (tehdy bylo v Maìarsku, ale nyní se nachází na jihozápadní Ukrajinû). Tak rychle to v‰echno probûhlo.

Vlak supûl osmnáct kilometrÛ, neÏ dorazil do Mukaãeva.

Nejhor‰í byly my‰lenky, které se nám honily hlavou, na‰e nevûdomost. KdyÏ se nûkdy v pfiedstavách vrátím do Mukaãeva, fiíkám si, jaké my‰lenky a pocity se honily hlavou na‰ich rodiãÛ. Vûdûli, jak˘ osud nás ãeká? Mûli pfiipraven˘ nûjak˘ plán pro pfiípad, Ïe by na‰i rodinu rozdûlili? Hráli si na stateãné kvÛli Simche, Rivce, Sruelu Baerovi a mnû?

Nebo si mysleli, Ïe v ghettu strávíme jen nûjakou dobu a po válce se vrátíme domÛ?

Stále mám tolik otázek. Tolik vûcí, které se uÏ nikdy nedozvím.

KdyÏ jsme dorazili do Mukaãeva, Nûmci nás nahnali do velké budovy, ve které byla cihelna. Kolem ní Nûmci postavili dfievûné boudy. Na‰e rodina mûla ‰tûstí, Ïe mohla b˘t uvnitfi, ale jiné Ïidovské rodiny musely Ïít ve stanech.

PfiestoÏe jsme byli v ghettu asi jen mûsíc, stále jsem myslel na na‰e krásné mûsto Pavlovo. Na svûtû nebylo ‰Èastnûj‰ího 10

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 11

SETKÁNÍ S MENGELEM

místa. Îili jsme v rozsáhl˘ch karpatsk˘ch horách, jen pár kilometrÛ od maìarské hranice. Rodina GrünfeldÛ byla dobfie známá a váÏená. MÛj dûdeãek Abraham postavil v na‰í vesnici synagogu. Zhruba padesát Ïidovsk˘ch rodin, které tam chodily na bohosluÏby, byly jako jedna velká rodina. O ‰ábesu (v sobotu) jsme se tam v‰ichni shromáÏdili. KaÏd˘ pfiinesl ãerstvou zeleninu ze zahrady, domácí chléb, slivovici a ta nejlep‰í vína. V na‰em mûsteãku drÏeli v‰ichni pfii sobû.

Byl to krásn˘ Ïivot.

Táta byl strojní inÏen˘r a témûfi kaÏd˘ t˘den cestoval.

Nûkdy bûhem ‰kolních prázdnin mû bral s sebou. Spávali jsme ve stanech u jeho pracovi‰tû, lovili jsme ryby v potocích a jedli na polích s dûlníky. Tûchto v˘letÛ jsem si velmi váÏil.

Vzhledem k tomu, Ïe táta b˘val ãasto pryã, se o v˘chovu dûtí vût‰inou starala máma. Vedla nás dobfie. Mûli jsme hospodáfiství, chovali jsme krávy a slepice a najímali pomocníky, ktefií obdûlávali na‰i pÛdu. V‰echno jídlo bylo z ãerstv˘ch surovin. V‰echno bylo na‰e vlastní. Svítili jsme si petrolejkami a topili v kamnech. Doma jsme mluvili jidi‰ a ve ‰kole jsme se uãili ãesky. KdyÏ dospûlí nechtûli, abychom nûãemu rozumûli, mluvili spolu maìarsky.

Byli jsme sice ortodoxní, ale ne fanaticky. Moji rodiãe nebyli tak náboÏní jako rodiãe mé matky, Geitel a Fischel Bergerovi, ktefií bydleli s námi. KdyÏ mi byly tfii roky, dala mne matka do náboÏenské ‰koly (heder). Byl jsem nejstar‰í a ona chtûla, abych slouÏil jako vzor sourozencÛm. Tolik jsem si pfiál, abych jim ‰el pfiíkladem.

Teì to ale bylo jedno. V‰echno skonãilo. Byli jsme v mukaãevském ghettu, ãekali jsme a dûlali si starosti. Otec byl 11

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 12

KREJâÍ Z OSVùTIMI

jmenován vedoucím ghetta. Usiloval o to, aby rodiny zÛstaly spolu a v‰ichni dostali najíst. Smûl dokonce vycházet ven z ghetta. Mohl utéct, ale neudûlal to.

Nikdo v ghettu nemluvil o mrtvolách a krematoriích.

Pokud o takov˘ch vûcech vÛbec pfiem˘‰leli, nemluvili o nich, alespoÀ ne pfiede mnou a pfied m˘mi sourozenci.

Samozfiejmû jsem uÏ vûdûl, Ïe nacisté jsou zlí. V Mukaãevu jsem vidûl, jak tfii dÛstojníci gestapa drÏeli mého dûdeãka na zemi a ãtvrt˘ mu ostfiíhal jeho dlouh˘ krásn˘ plnovous, kdyÏ si jej odmítl oholit. „Ne!“ kfiiãel dûdeãek. „To je moje síla!“ Pfiesto mu jej ostfiíhali.

Takové obrazy z mládí vás nikdy neopustí. âas stráven˘ s Abrahamem byl vÏdy naplnûn nûjak˘m dobrodruÏstvím. MÛj dûdeãek byl velk˘ a siln˘. Cviãil arabské bûlou‰e. V zimû zapfiáhl konû do saní a brával mû na projíÏìku po snûhu. Celou cestu zvonily rolniãky. Jiné vzpomínky uÏ nebyly tak idylické. Napfiíklad jednou jsem se pfii jízdû na koni ve stáji udefiil hlavou o trám. Dûdeãek mi ovázal hlavu, zvedl mû zpátky do sedla a dal mi do rukou otûÏe. Takhle mû uãil pfiekonávat strach. KdyÏ dnes vidím v zrcadle tu jizvu na ãele, musím se usmívat.

Dûdeãek byl stateãn˘. Kdysi na‰i vesnici plenila tlupa lupiãÛ. KdyÏ ‰el dûdeãek po mostû, jeden z nich ho napadl.

Dûdeãek muÏe srazil na zem, zahryzl se mu do prstu a cel˘ ho ukousl. Chtûl, aby si lupiãi zapamatovali, Ïe nesmí útoãit na na‰i rodinu ani vesnici.

V Mukaãevu v‰ak Abraham odvahou proti NûmcÛm niãeho nedosáhl. KdyÏ jsem ho vidûl poníÏeného a sraÏeného k zemi a nad ním gestapáky, ktefií se posmívali jeho vífie, 12

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 13

SETKÁNÍ S MENGELEM

uvûdomil jsem si, Ïe dûdeãkova síla nestaãí na násilí, kterému jsme museli ãelit. Dostalo se mi tak prvního z mnoha ponauãení o náboÏenské nenávisti. Nechápal jsem postoj nacistÛ. Dodnes ho nechápu. Zabíjet lidi kvÛli jejich náboÏenství? VÛbec mi to nedávalo smysl. KdyÏ lidé nemyslí sami za sebe, dûjí se hrozné vûci. Tohle uÏ vím.

Vzhledem k tomu, Ïe mÛj otec byl vedoucím ghetta, se na‰e rodina dostala aÏ do posledního transportu z Mukaãeva do Osvûtimi. Nikdo nám nefiekl, kam nás posílají.

Vzpomínám si, jak jsem nehybnû a ti‰e sedûl uvnitfi dobytãáku a svíral jsem bratrovu ruku.

Do Osvûtimi jsme dorazili v noci. Vlak se skfiípûním pomalu zastavil. âekali jsme, aÏ se otevfiou dvefie, ale nic se nestalo. Lidé uvnitfi se natahovali, aby se mohli otvory ve vagonu podívat ven. Hodiny plynuly. Strávili jsme tam celou noc a cestující byli nuceni ulevit si uvnitfi vagonu. âlenové mé rodiny se choulili k sobû, aby se zahfiáli, a navzájem se uklidÀovali.

Druhého dne ráno pronikly do vozu paprsky slunce a hfiály nás. KdyÏ se potom uvolnila západka na dvefiích a dvefie se otevfiely, do vagonu vniklo sluneãní svûtlo. Vzpomínám si, Ïe jsem si v tom okamÏiku pomyslel, Ïe v takov˘ krásn˘ den se nemÛÏe stát nic ‰patného. MÛj mladistv˘ optimismus nebyl pfiipraven na skuteãnost, do které jsme mûli vstoupit.

Seskoãili jsme z vagonu a vychrtlí nevlídní vûzni nás postrkovali pryã. „Ven! Ven! Pospû‰te si! Rychle!“ kfiiãeli na nás.

Bylo nám fieãeno, abychom nechali na místû zavazadla a v‰echny cenné vûci, které jsme si pfiivezli s sebou. Mûli 13

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 14

KREJâÍ Z OSVùTIMI

jsme se pfiipojit k houfu, kter˘ se pomalu posouval k branám. Byla to krádeÏ v obrovském mûfiítku. Bûhem okamÏiku se Nûmci zmocnili plodÛ dfiiny a lopocení cel˘ch generací.

I kdyÏ jsme si to v té dobû neuvûdomovali, HitlerÛv stroj na hromadné zabíjení byl vytvofien, aby s bezohlednou efektivitou získal kaÏd˘ gram hodnoty z ve‰kerého zabaveného majetku. VûzÀÛm se zlat˘mi plombami vytrhli zuby a hodili je do kbelíkÛ s kyselinou, v níÏ se rozpustily zbytky kÛÏe a kostí; vlasy ustfiiÏené z na‰ich hlav se pouÏívaly do bomb se zpoÏdûn˘m úãinkem – nic se nevyhodilo, v‰e se zuÏitkovalo.

KdyÏ jsme tam tak stáli a pomalu se ‰ourali dopfiedu, loupeÏ byla tím nejmen‰ím, co nám dûlalo starosti. Byl jsem pfiíli‰ mal˘, neÏ abych vidûl pfies dospûlé. Ale kdyÏ jsme se pfiiblíÏili ke konci fronty, rozeznal jsem Mengeleho. Nevypadal jako monstrum. Byl pohledn˘, vyrovnan˘.

Pfied námi bylo uÏ jen nûkolik rodin a já jsem nevûdûl, co mám dûlat nebo oãekávat. Potom pfii‰la na fiadu na‰e rodina. Maminka tiskla Rivãinu ruku a ve druhé ruce pevnû drÏela mého malého bratfiíãka. Mengele stál pfied námi, klidn˘ a vûcn˘. Prohlédl si nás a pak beze slova pokynul matce, aby bratra postavila na zem. Chtûl poslat maminku doprava a Sruela Baera doleva. Maminka ale nechtûla bratra opustit a sevfiela ho je‰tû pevnûji. Tentokrát jí Mengele pfiikázal, aby ho pustila. Matka odmítla. Mengele tedy pokrãil rameny a pfiikázal mamince, bratfiíãkovi, mlad‰í sestfie Rivce a m˘m prarodiãÛm, aby ‰li v‰ichni doleva. Nûmci se chtûli vyhnout panice nebo povstání, a proto v‰em fiíkali, Ïe odlouãení bude jen doãasné, Ïe se v‰ichni zase uvidí uvnitfi a pak uÏ budou spolu.

14

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 15

SETKÁNÍ S MENGELEM

Nebyla to v‰ak pravda. „Uvidíme se pozdûji,“ fiekla maminka, kdyÏ se na nás podívala pfies rameno. „Uvidíme se pozdûji,“ fiekl jsem a zamával jsem jí.

Tehdy jsem to nevûdûl, ale jedin˘m gestem Mengele zpeãetil osud na‰í rodiny. Ta chvíle, kdy jsem stál v osvûtimské frontû na selekci, byla poslední, kdy jsem spatfiil maminku, bratra Sruela Baera a Rivku.

Mengele nafiídil otci, Simche a mnû, abychom ‰li doprava. Byl jsem rád, Ïe Simcha byla s námi. Tedy alespoÀ do chvíle, neÏ byli oddûleni muÏi a Ïeny a Simcha se musela od táty a ode mû odlouãit. Dlouho jsem nedokázal pochopit, proã ji Mengele neposlal doleva, aby byla spálena. Teì si v‰ak myslím, Ïe znám odpovûì, která mû pronásleduje: Simcha byla vysoká krásná dívka se svûtl˘mi hedvábn˘mi vlasy – pfiedstavovala tak ztûlesnûní Mengeleho genetické posedlosti. V tábofie jsem sly‰el pfiíbûhy o tom, co Nûmci dûlali s mlad˘mi hezk˘mi Ïidovsk˘mi dívkami. Îádn˘ bratr ale nemÛÏe o takov˘ch vûcech pfiíli‰ dlouho pfiem˘‰let, a proto jsem doufal, Ïe to jsou jen fámy.

Simcha byla pryã a my jsme zÛstali s tatínkem sami.

MuÏe a chlapce potom odvedli do jednoho místa, kde nám fiekli, Ïe se musíme svléct donaha. Boty a obleãení nám zabavili. Oholili nám hlavy a tûla a postfiíkali nás nûjak˘m dezinfekãním prostfiedkem, kter˘ pálil jako ãert.

Nejsem si jist˘, ale myslím, Ïe otec nechtûl, aby Nûmci vûdûli, Ïe jsme otec a syn. Ve frontû na tetování jsme v‰ak stáli za sebou, takÏe i na‰e ãísla vytetovaná na pfiedloktí byla za sebou. Otec mûl „A4405“ a já „A4406“. „A“ znamenalo Auschwitz, Osvûtim.

15

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 16

KREJâÍ Z OSVùTIMI

AlespoÀ jsme s tátou spolu, pomyslel jsem si. A bratr a sestra jsou spolu s mámou, dûdeãkem a babiãkou.

Optimismus mû v‰ak rychle pfie‰el.

O nûkolik hodin pozdûji si mû v nestfieÏeném okamÏiku otec pfiitáhl k sobû a za‰eptal: „Teì si s tebou velmi váÏnû promluvím. Spolu to nikdy nepfieÏijeme, protoÏe spoleãnû budeme trpût jeden kvÛli druhému. Budeme trpût dvojnásobnû. Musíme se rozdûlit.“ „Ne!“ vykfiikl jsem. „NemÛÏe‰ mû opustit!“ „Musí‰ mû poslechnout!“ fiekl otec pfiísnû. „Je to jediná moÏnost.“ Nesouhlasnû jsem zavrtûl hlavou, jako bych chtûl jeho slova setfiást. Z pfiedstavy, Ïe by mû opustil, se mi zatoãila hlava. Zmocnila se mû panika. „KdyÏ bude‰ sám, pfieÏije‰,“ pokraãoval otec. „Jsi mlad˘ a siln˘, vím, Ïe pfieÏije‰. A pokud pfieÏije‰ jen ty, uctí‰ nás tím, Ïe bude‰ Ïít, ne Ïe nás bude‰ litovat. Toto musí‰ udûlat.“ Dnes jsem mu za ta slova vdûãn˘. Je‰tû dnes mi rezonují v srdci. Je kruté, kdyÏ ãlovûk cítí vinu kvÛli tomu, Ïe pfieÏil.

MÛj otec v‰ak vymazal jakoukoli budoucí vinu a nahradil ji smyslem. Takov˘ dárek mohl pramenit pouze z otcovy moudrosti. Dal mi dÛvod, abych ‰el dál, dÛvod, abych byl.

Platí to pofiád.

Ale tehdy jsem byl jen tvrdohlav˘ dospívající chlapec, a proto jsem se hádal. Neústupnû. Otec se v‰ak nevzdal.

Byl rozhodnut˘, a svá slova mûl pfiipravená. Brzy mû zaplavil velk˘ hnûv, protoÏe chlapci neumûjí jinak projevit pfied otcem smutek. Vûdûl jsem, Ïe mû miluje, ale nechápal jsem ho. Oné noci, kdyÏ jsem leÏel ve tmû, mi jeho rozhodnutí probodlo srdce jako o‰tûp.

16

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 17

SETKÁNÍ S MENGELEM

Jak by mi to mohl udûlat? pomyslel jsem si. Jak by mû mohl nechat samotného na svûtû? V tomto pekle?

Nazítfií ráno nám Nûmci dávali pracovní pfiíkazy. Byl to druh˘ den na‰eho pobytu v tábofie. Vojáci se zeptali, zda nûkdo ovládá profese jako zedniãinu, tesafiinu, lékafiství a podobnû. Moc jsem neposlouchal, protoÏe jsem se stále je‰tû trápil otcov˘m rozhodnutím nás rozdûlit. Ale vtom mû táta popadl za zápûstí a zvedl mou ruku do vzduchu, jako Ïe se hlásím. „A4406,“ fiekl. „Je to mechanik. Velmi zruãn˘.“ Táta nelhal. Mûl jsem vÏdycky ‰ikovné ruce a nûkolik let jsem pracoval v autoopravnû v Maìarsku. Stalo se to takto.

KdyÏ mi bylo asi dvanáct let, zaãali Nûmci okupovat nûkterá okolní mûsta. Byli stále blíÏ a blíÏ. ·ífiily se zvûsti o Ïidovsk˘ch chlapcích, které odvedli na nucené práce do nûmeck˘ch pracovních táborÛ. Otec se tedy rozhodl, Ïe mû po‰le do Maìarska, abych Ïil u jeho bratrance v Budape‰ti.

Poprosil jsem ho, aby se mnou mohl odcestovat i mÛj star‰í kamarád Jicchak Mermelstein. Jicchak byl chud˘, takÏe otec souhlasil, Ïe mu zaplatí jízdenku na vlak.

Jakmile jsme se na budape‰Èském nádraÏí setkali s otcov˘m bratrancem, pochopil jsem, Ïe to nedopadne dobfie. ·patnû jsem mluvil maìarsky a otcÛv bratranec vypadal otrávenû z toho, Ïe do krásného bytu jeho rodiny se mají vetfiít dva dospívající kluci. KdyÏ pfii‰el ãas veãefie, Jicchak a já jsme byli nuceni jíst v kuchyni u stolu sluÏky. Byl jsem pfiíli‰ svéhlav˘ na to, abych si nechal líbit takovou neomalenost. Po jídle jsem v jidi‰ fiekl Jicchakovi, aby si vÛbec nevybaloval. „Dnes v noci uteãeme,“ oznámil jsem.

17

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 18

KREJâÍ Z OSVùTIMI

„Kam pÛjdeme?“ zeptal se. „Co na tom záleÏí?“ fiekl jsem. „Tady nemÛÏeme zÛstat.

Dnes v noci odejdeme a najdeme si nûjaké místo k bydlení.

Ráno si seÏeneme práci. V‰echno bude v pofiádku.“ Jicchak byl nervózní. Vypadal, jako by se kaÏdou chvíli mûl rozbreãet, ale doufal jsem, Ïe ho uklidní moje neopodstatnûná sebedÛvûra.

Je‰tû té noci jsme se vypafiili. Nenechali jsme Ïádn˘ vzkaz se zprávou, prostû jsme ode‰li.

S Jicchakem jsme bloudili nocí, neznali jsme mûsto ani jazyk. Bylo to po‰etilé a nebezpeãné, ale to nás vÛbec nenapadlo. Byli jsme je‰tû dûti. Chodili jsme po ulicích déle neÏ hodinu, neÏ jsme objevili mal˘ domek, kter˘ se koupal v mihotavém ãerveném svûtle. ·li jsme k nûmu. KdyÏ jsme stáli u dvefií, v‰iml jsem si, jak se Jicchakovi chvûjí ruce, tak jsem zaklepal já. Dvefie se otevfiely a objevila se krásná dívka.

Bylo jí jasné, Ïe jsme pfiíli‰ mladí na to, abychom chápali, co je to za místo, nebo ãím se ona a ostatní dívky uvnitfi Ïiví: byli jsme dûti, ne zákazníci. Pozvala nás dál a zeptala se, jestli jsme zabloudili nebo máme nûjak˘ problém. Byla laskavá a milá, jako star‰í sestra. V místnosti se rozléhal klapav˘ zvuk vysok˘ch podpatkÛ sestupujících po schodech.

Pfiistoupila k nám jiná krásná a milá dívka v rozevlát˘ch ‰atech. Té noci nás nechaly pfiespat v prázdném pokoji. Druhého dne ráno nám pfiedstavily muÏe, ktefií se chtûli dívkám zavdûãit a nabídli nám práci.

Moje práce spoãívala v tom, Ïe jsem jako automechanik opravoval auta. Jicchak pracoval jako tesafi a údrÏbáfi.

Vzhledem k na‰í mladistvé nevinnosti a naivitû nám trvalo nûkolik dní, neÏ jsme pochopili, Ïe na‰e nové „sestry“ jsou 18

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 19

SETKÁNÍ S MENGELEM

prostitutky a Ïe nበ„byt“ je vlastnû nevûstinec. Na tom ale vÛbec nezáleÏelo. Dívky byly velmi milé a staraly se o nás.

Pomáhaly nám s maìar‰tinou, kupovaly nám limonádu a zmrzlinu a v nedûli nás brávaly s sebou na pláÏ.

U na‰ich nevlastních sester jsme bydleli celé tfii roky a vydûlávali jsme dost penûz, abychom se uÏivili a mohli platit za bydlení v nevûstinci. NeÏili jsme si ‰patnû. Îidé v Budape‰ti sice museli nosit velké Ïluté Davidovy hvûzdy, ale nikdo nás neznal, tak jsme je vÛbec nenosili. KaÏd˘ t˘den jsem psal dopis mámû a tátovi. Napsal jsem jim, Ïe jsme se s Jicchakem pfiestûhovali, ale nezmínil jsem se, Ïe bydlíme u kurtizán.

Jednoho dne pfii opravování auta se mi zachytila pravá ruka v motoru a ten ji váÏnû zranil. Jedna z dívek mû rychle odvezla do nemocnice. Tam jsem se rozhodl, Ïe napí‰u rodiãÛm. Nechtûl jsem jim prozradit, co se stalo nebo kde jsem, ale taky bych s nimi nerad pfieru‰il kontakt. KvÛli zranûní jsem v‰ak nemohl psát. Ukázal jsem jedné z dívek svÛj dopis a poÏádal jsem ji, aby napodobila mÛj rukopis. Napsala tedy mou zprávu rodiãÛm a odeslala dopis z nemocnice.

KdyÏ otec uvidûl neznám˘ rukopis, okamÏitû pochopil, Ïe se nûco stalo. Nasedl do vlaku a na‰el mû v nemocnici.

Nejhor‰í na tom bylo, Ïe mezitím se uÏ zastavil v nevûstinci, kter˘ na‰el podle zpáteãní adresy m˘ch dopisÛ. Tam mu nûkdo fiekl, Ïe mi ruka uvízla v motoru a Ïe jsem v nemocnici.

Otec tam stál mlãky a tváfiil se pfiísnû, ale nic nefiekl.

Nebylo to nutné. Jeho pohled mû zahanbil víc neÏ jakákoli slova. Chtûl jsem, aby vûdûl, Ïe dívky byly jako na‰e sestry, milující, laskavé a ochotné nám pomáhat. Ale nikdy jsme o tom uÏ nemluvili. Rovnou mû vzal domÛ.

19

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 20

KREJâÍ Z OSVùTIMI

KdyÏ jsme se vrátili do Pavlova, mÛj pûtilet˘ bratr na mû hledûl, jako bych byl nûjak˘ hrdina. Byl jsem pryã více neÏ polovinu jeho Ïivota a skoro jsem ho neznal. Ztratil jsem kontakt s domovem.

Druhého dne ráno mi otec vysvûtlil, Ïe Ïidovské chlapce a muÏe z nedalek˘ch mûst shromaÏìují a odváÏejí pryã. On a mÛj kmotr se rozhodli, Ïe my chlapci bychom mûli utéct a skr˘t se hluboko v lese.

Právû jsem strávil pár let v Budape‰ti, kde jsem Ïil bezstarostn˘m Ïivotem bez omezení a bez obav. Teì, jen nûkolik hodin po návratu domÛ, mi otec sbalil vûci, ozbrojil mû pistolí a vzal mû na pole, abych se cviãil ve stfielbû. „Nechci,“ odmítl jsem. „Musí‰,“ kfiiãel na mû otec. „Nikdy! AÈ se stane cokoli, chci zÛstat s vámi. Poslali jste mû do Budape‰ti samotného. UÏ nikam nejdu!“ „Neodmlouvej! Nechápe‰ nebezpeãí. Poslechne‰ mû!“ „Neposlechnu! LedaÏe bys ‰el se mnou,“ fiekl jsem.

Otce jsem miloval. Stra‰nû mi chybûl, kdyÏ jsem byl pryã. Jak˘ mûlo smysl vracet se do Pavlova, kdybych se musel skr˘vat v lese jako nûjaké zranûné zvífie?

Nacisté rozhodli za nás. Pfií‰tího dne obklíãili Nûmci a Maìafii nበdÛm a odvedli nás pryã.

Ale i kdyby se nic z toho nestalo, i kdybych se v Budape‰ti nenauãil práci mechanika, otec by pravdûpodobnû nûco vymyslel a fiekl NûmcÛm, Ïe umím nûjaké fiemeslo. Byla to souãást jeho plánu. Nad branou v Osvûtimi byl nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Otec mû chránil tím, Ïe mû doporuãil jako mechanika. Naznaãil tak NûmcÛm, Ïe jsem 20

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 21

SETKÁNÍ S MENGELEM

Îid, jehoÏ dovednosti by mohli vyuÏít, a nemûli by ho tedy spálit.

Jakmile otec oznámil, co umím, zamífiili k nám dva Nûmci a chtûli mû odvést. Pak jsem udûlal nûco opravdu hloupého.

Rozbûhl jsem se pryã.

Nevím proã. V‰ude byly ploty a vojáci. Kam jsem si myslel, Ïe uteãu? Netu‰ím. Ale z nûjakého dÛvodu jsem se dal do bûhu.

Po pár vtefiinách sprintu jsem zaslechl ‰tûkání vlãáka, kter˘ se hnal za mnou. Ruce mi prudce kmitaly, jak jsem se snaÏil natáhnout krok a zrychlit je‰tû víc. ·tûkot byl stále hlasitûj‰í. Podíval jsem se pfies rameno a zahlédl, jak se pes blíÏí. Skoãil a zakousl se mi do nohy. Podíval jsem se dolÛ.

Pes mi visel na l˘tku. Obûma rukama jsem ho udefiil do hlavy. SnaÏil jsem se ho odtrhnout, ale divoce vrãel a cenil zuby. Nakonec mû pustil, ale vytrhl mi velk˘ kus masa. Na mé vûzeÀské uniformû, na psí tlamû a v‰ude kolem byla spousta krve. SnaÏil jsem se neplakat pfied otcem a pfied ostatními muÏi.

Ti dva vojáci pfiibûhli k nám a zavolali psa, aby se pfiesvûdãili, Ïe není zranûn. Potom mû zvedli a odvedli pryã od skupiny. Myslel jsem, Ïe mû moÏná veãer vrátí k otci, ale to se nestalo.

Toho dne – byl to mÛj druh˘ den v Osvûtimi – jsem otce vidûl naposled.

Nûmci mû odvlekli do prádelny. Nevím, jestli chtûli, abych napfied dûlal nûjakou jednodu‰‰í ãinnost, neÏ mû pustí k práci mechanika, nebo zda to byl trest za pokus o útûk.

21

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 22

KREJâÍ Z OSVùTIMI

Po svém sprinterském kousku jsem jim ale chtûl ukázat, Ïe umím tvrdû pracovat a mohu b˘t uÏiteãn˘.

Mou první prací v tábofie bylo praní nacistick˘ch uniforem. Nevûdûl jsem o tom vÛbec nic. V Pavlovu jsme mûli sluÏku, která mi prala v‰echno ‰atstvo. Popadl jsem kartáã a esesáckou ko‰ili a zaãal jsem ji drhnout. Mûl jsem vypranou asi polovinu hromady, kdyÏ vtom se to stalo. Pfiitlaãil jsem takovou silou, Ïe ‰tûtiny kartáãe roztrhly límec. Tváfi vojáka, kter˘ nás hlídal na pracovi‰ti, zbrunátnûla. Nevzpomínám si na jeho slova, ale vybavuji si jeho obu‰ek. Mlátil mû, dokud nevytryskla krev. Chtûl ze mû udûlat odstra‰ující pfiíklad pro ostatní vûznû. KdyÏ skonãil s mlácením, popadl roztrÏenou ko‰ili, hodil mi ji do obliãeje a zaãal nadávat.

Pro toho vojáka uÏ byla roztrÏená ko‰ile na vyhození, ale pro mû ne. Nechal jsem si ji. V prádelnû pracoval jeden hodn˘ pán, kter˘ umûl ‰ít. Dal mi jehlu a nit a nauãil mû, jak udûlat jednoduch˘ steh. Ko‰ili jsem si za‰il. Dodnes nevím, proã jsem to udûlal, ale kdyÏ jsem sebral odvahu, ko‰ili jsem si oblékl a nosil ji pod pruhovanou vûzeÀskou uniformou. Bylo to bláznovství, protoÏe Ïádn˘ jin˘ vûzeÀ ko‰ili nemûl. Ale stejnû jsem to udûlal. Od toho dne se mnou vojáci zacházeli trochu lépe. Mysleli si, Ïe jsem nûkdo, na kom záleÏí, nûkdo, koho nesmûjí zabít. I vûzÀové se mnou jednali trochu lépe. NezapomeÀte, Ïe i kdyÏ nûktefií kápové byli Ïidov‰tí vûzni, b˘vali i krutí. Chtûli se zavdûãit NûmcÛm, takÏe obãas k nám byli tvrdí, aby je Nûmci nepotrestali. Nûkdy byli tihle kápové drsnûj‰í neÏ mnozí Nûmci.

Pokud jsem na sobû mûl svoji vojenskou ko‰ili, nestávalo se to. KdyÏ jsem nosil ko‰ili, nechávali mû na pokoji.

22

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:25 AM

Stránka 23

SETKÁNÍ S MENGELEM

Ta ko‰ile nûco znamená, pomyslel jsem si. A tak jsem ji nosil. Vlastnû jsem roztrhl je‰tû jednu, abych mûl dvû.

Toho dne, kdy jsem si poprvé ko‰ili oblékl, jsem pochopil, Ïe obleãení má moc. ·aty nejen „dûlají ãlovûka“, ale mohou ho i zachránit. AlespoÀ u mne tomu tak bylo.

Samozfiejmû Ïe první lekce ‰ití v nacistickém koncentraãním tábofie je sotva ideální zaãátek kariéry. Daleko radûji bych se zdokonaloval v fiemesle na Savile Row nebo v milánsk˘ch textilkách. KdyÏ se v‰ak ohlédnu zpátky, uvûdomuji si, Ïe ten okamÏik v koncentraãním tábofie byl zaãátkem mého dal‰ího Ïivota. Je zvlá‰tní, Ïe dvû potrhané nacistické ko‰ile pomohly jednomu Îidovi vybudovat nejslavnûj‰í a nejúspû‰nûj‰í americké zakázkové krejãovství.

BÛh má skvûl˘ smysl pro humor.

23

SatyDelajiKor2

1/7/19 8:26 AM

Stránka 240

Martin Greenfield KREJâÍ Z OSVùTIMI Z anglického originálu Measure of a Man, vydaného nakladatelstvím Regnery Publishing v New Yorku v roce 2014, pfieloÏil Petr Antonín Jazyková revize Katefiina Komárková Obálku zhotovila Gabriela Janovská Fotografie z archivu autora Odpovûdná redaktorka Leona Macháãková Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 240 + 16 stran pfiílohy Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Brána NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 351. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz