0039951

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 3

Charlotte Davisová

ŠŤASTNÉ DÍVKY

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 4

THE GOOD LUCK GIRLS Copyright © 2019 by Working Partners Limited All rights reserved.

Translation © Hana Vlčinská, 2020

ISBN 978-80-242-6974-0

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 5

Mým rodičům, za to, že od počátku tento sen podporovali.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 7

Prolog

Řekli jí, že je to snadnější, když si v duchu pořád zpíváš.

Clementine seděla u toaletního stolku na lvích nožkách a pátrala v paměti po jakékoliv z písniček, které se naučila na piano v salónu. Ale už od aukce měla v hlavě prázdno, zůstal jen bezeslovný nářek strachu, jako kvílení mrtvého. Za ní, s ústy plnými sponek do vlasů, mamá Fleur mumlavě jásala, jaká je to pro Clementine čest, získat tak vysokou nabídku, a jak je na ni pyšná. Paní domu strávila předešlou hodinu tím, že Clementine připravovala na její Šťastnou noc, šněrovala jí nadýchané bílé šaty, malovala jí tváře a sazemi líčila oči. „Měla bys na sebe být taky pyšná,“ pokračovala starší žena.

Kartáčem sčesala Clementininy vlnité černé vlasy z obličeje a sponou je upevnila do elegantního uzlu. Clementine zašimral na zátylku unavený povzdech. „Šestnáct let, konečně opravdová žena. Pamatuju si tě, když jsi byla ještě štěně – ty i tvoje sestra. Ale zvládla to dobře a ty to taky zvládneš, Clementine.“ Clementine nenašla v jejích slovech žádnou útěchu. Mamá Fleur už měla sama dávno po pracovním věku. Její znamení, karafiát, už začalo na vrásčité bílé tváři vadnout, prokletý inkoust už dávno vybledl do šeda. Clementine by zajímalo, kolik si vůbec pamatovala ze své vlastní Šťastné noci. Byla takhle

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 8

8

CHARLOTTE DAVISOVÁ

vyděšená? Byl vůbec někdo? Večerním dívkám se nedoporučovalo mluvit s ranními dívkami o práci. Řekly Clementine jenom základní věci. Nic o tom, jestli se tyhle poslední minuty mají táhnout jako dech zadržený mezi bleskem a zaduněním hromu nebo jestli má mít žaludek stažený, jako by padala do rokle. Dokonce ani Clementinina sestra, Aster, jí nikdy nevykládala podrobnosti o své Šťastné noci.

To Aster jí ale poradila pořád si v duchu zpívat. Nemusí to být tvoje oblíbená písnička, řekla. Vlastně je lepší, když není. Prostě si vyber nějakou, kterou znáš tam a zpátky, a na nic jiného nemysli.

Aster taky naléhala, ať si Clementine nebere žádný sladký bodlák, výtažek, který měly večerní dívky užívat na uklidnění nervů. Dokonce zašla tak daleko, že Clementine řekla, aby mamá Fleur lhala, že si vzala svou dávku. Clementine se nezeptala proč, i když ji to překvapilo. Důvěřovala Aster ve všem.

Teď ale uvažovala, že vzít si kapku sladkého bodláku možná nebyl špatný nápad.

Mamá Fleur zapíchla poslední sponku na místo a přestala si hrát s jejími vlasy. „Skoro hotovo,“ zamumlala. Clementine se pokusila uvolnit a užívat si obskakování. Tohle bylo rozhodně nejlaskavější jednání, jakého se od mamá Fleur za šest let v domě radosti v Green Creeku dočkala. Nikdy předtím ji takhle nekrášlila a pro Clementine to bylo vítané rozptýlení od povinnosti, kterou měla před sebou.

Odkašlala si. „Moc se mi to líbí,“ dostala ze sebe. „Nesnažím se dnes večer udělat dojem na tebe,“ řekla mamá Fleur se suchým smíchem. „Ale i tak jsem ráda, že se ti to líbí.

Když dívka ví, že vypadá dobře, dodává jí to sebedůvěru.“ Pak mamá Fleur zvedla křišťálovou lahvičku s parfémem.

Clementine jí nabídla levou stranu krku, kde se na tmavě hnědé kůži černě leskla její vlastní značka: květ mandarinky, podle

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 9

ŠŤASTNÉ DÍVKY

9

jejího jména, jehož třpytivé lístky se občas chvěly jako v jemném vánku. Ráda si říkala, že jí sluší. Dostala ho, když jí bylo deset let. Tatér pečlivě připravil inkoust a smíchal ho s odpornými přísadami, které mu daly moc. Pramínek jejích vlasů.

Kostní prach. Jed černozubého scinka. Potom jí do prohlubně těsně nad klíční kostí zabodl jehlu, ostrou jako levhartí dráp.

Znamení bude po zbytek jejích dnů připomínkou toho, že je majetkem domu radosti.

Na začátku byl květ mandarinky jenom semenáček – dva svinuté lístky, zkroucená stopka. Ale s každým uplynulým rokem pozvolna rostl, inkoust se pnul po oblouku krku, až se nakonec dnes ráno probudila a našla ho plně rozkvetlý kousek pod čelistí.

Kůže ji při studeném polibku parfému zašimrala. Mamá Fleur vrátila lahvičku na místo. „Tak,“ řekla paní domu a položila Clementine ruce na ramena. V hlase jí zněla neodvolatelnost. Srdce v dívčině hrudi vynechalo úder. Při pohledu do zrcadla se setkala s očima mamá Fleur a na jazyku se jí kupily otázky. „Teď, pamatuj si,“ řekla mamá Fleur, „dnes večer nereprezentuješ jen sama sebe. Reprezentuješ celý dům radosti Green Creek.“ Do hlasu se jí vkradl důvěrně známý varovný podtón. „Ale my všichni víme, jak jsi mimořádná, i ten kunčaft. Proto zaplatil takové pěkné peníze. Dokážeš mu, že to stálo za každý měďák, a pak to oslavíme, slyšíš?“ Nemusela říkat, co se stane, jestli Clementine selže. Plenitelé, svaly domu radosti, znali způsoby, jak dívku potrestat a neponechat přitom na jejím těle ani škrábanec, uměli se vloupat do mysli a vylákat ji na místo bolesti nebo strachu.

Clementine byla už dřív vystavena jejich kouzlům. Všechny byly, aspoň jednou. Každá dívka musela být poučena, když

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 10

10

CHARLOTTE DAVISOVÁ

poprvé přišla do domu radosti, musela se naučit bát se hněvu plenitelů. Některé z nich se z té zkušenosti nikdy nevzpamatovaly – bláznivě blábolící dívky, které byly vyhozeny na ulici, aby umřely.

Zastřená hrozba konečně Clementine rozvázala jazyk. „Mamá Fleur...“ Zaváhala. „Je to – je normální být takhle nervózní? Mám žaludek jako na vodě.“ „To je jen tréma, Clementine. Všechny dívky ji mají. Je to pouze vzrušení, z větší části. A proč bys neměla být vzrušená?“ Zamrkala. „A polichocená. Každá dívka nezíská náklonnost tak důležitého mladého muže.“ „Kdo to vlastně je?“ odvážila se zeptat Clementine. Možná politik, nebo uhlazený obchodník, nebo prvotřídní hráč, kterého pálí v kapse výhry… „Kdybych ti to řekla, jenom bys ještě víc znervózněla,“ odpověděla mamá Fleur. „Bude na tebe určitě hodný. Víc vědět nepotřebuješ.“ Clementine se stáhla, bála se dál naléhat. A nakonec, nezáleží na tom, že? Celý její život v Green Creeku směřoval k této chvíli. Po dnešní noci už ji nečekají žádné práce pro služku, žádné drhnutí nádobí, až z toho bude mít rozedřené ruce, ani pocení nad sporákem. Těšila se na nošení pěkných šatů a lenošení v salónech s ostatními večerními dívkami – včetně Aster, kterou minulý rok sotva viděla. Znovu bude trávit čas se svou sestrou… Clementine věděla, že to na tom bude to nejlepší.

Jenom musí nějak zvládnout dnešní noc. „Jsi připravená, abych ho poslala nahoru?“ zeptala se mamá Fleur. „Ano,“ řekla Clementine a myslela to doopravdy. „Dobře.“ Znovu stiskla Clementine rameno, zabořila jí nehty do kůže. „Nezklam, Clementine.“

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 11

ŠŤASTNÉ DÍVKY

11

Mamá Fleur se otočila a cestou zhasla plynový lustr nad hlavou. Místnost zůstala osvětlená růžovou září lampy ze struskového skla, jako by se červenala. Dveře se za ní s cvaknutím zavřely.

Několik úderů srdce zůstala Clementine sedět u toaletního stolku, stíny odrážely její myšlenky. Muž tady bude každou chvíli. Má vstát, aby ho přivítala? Ležet a čekat na posteli?

Na naplánování tohohle měla celý den. Měla na to roky.

Pak to uslyšela. Těžké skřípání kroků na schodech.

Mysli na písničku, opakovala si. Aster je hned dole. Mysli na písničku.

Dveře se otevřely.

Kunčaft za nimi byl mohutnější, než Clementine čekala, ramenatý býk nacpaný v obleku. Pěkný černý kabát mu sahal ke kolenům, klobouk měl stažený hluboko do hranatého obličeje, lemovaného kaštanovými vousy. Nic na jeho vnějším vzhledu neprozrazovalo, kdo to může být, ale podle lesku theomitového prstenu na palci byl očividně bohatý. Tmavý drahokam byl dost velký, aby se za něj dal koupit celý dům radosti.

Muž se zastavil ve dveřích a přehlédl apartmá: švestkově fialové stěny s obrazy arkettských červených skalnatých hor, zdobený dovozový kobereček pod nohama, plyšová pohovka u zdi, karafa s vínem na stolku. A samozřejmě luxusní široká postel uprostřed místnosti, s vysoce nakupenými polštáři u zlacené pelesti. Nakonec kunčaftův pohled přistál na samotné Clementine, která si podpírala bradu. Olízl si jazykem tenké rty a zazubil se. Clementine se odtáhla, ale pak si za to vynadala. Tohle je dům radosti. Měl by se cítit vítaný.

Muž prudce zabouchl dveře, zapadly hlasitě jako výstřel z pistole. Pověsil svůj kabát a klobouk na věšák. Široká ramena napínala bílou košili obleku, ale Clementine teď viděla, že je

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 12

12

CHARLOTTE DAVISOVÁ

mladší, než si původně myslela. Devatenáct, možná dvacet, s ledově modrýma očima. Udělala opatrný krok dopředu. „Dovolte mi, abych vám s tím pomohla,“ řekla a začala mu rozepínat vestu. „Jistě jste rád, že si můžete po cestě odložit.“ Nacvičená slova jí připadala nepřirozená, ale kunčaft spolupracoval a natáhl ruce, když mu stahovala vestu a uvolňovala kravatu. „A co by asi děvče jako ty vědělo o cestě? Nebo o čemkoliv za zdmi tohohle pěkného podniku?“ řekl líně.

Clementine problikla vzpomínka, sluneční světlo na vodě. „Dost,“ odpověděla.

Znovu si olízl rty a přikročil, aby si ji prohlédl zblízka. Přejel palcem po její značce. „Kůže jako hedvábí,“ zašeptal. „Odvedli s tebou dobrou práci.“ Překvapila ji drsnost jeho rukou, teplo jeho doteku. Jediný jiný muž kromě rodiny, který se jí kdy dotkl, byl doktor z domu radosti a ten měl vždycky navlečené studené gumové rukavice.

Zvedla svou ruku, aby zakryla mužovu a propletla jejich prsty dohromady. „Jsem ráda, že se vám líbí, co vidíte,“ řekla, když sebrala odvahu. „Podívejme se, co ještě se vám líbí.“ Musela říct správnou věc, nebo skoro, protože nadzvedl obočí a zavedl ji k posteli, ruka jako medvědí tlapa stále držela její. Clementine znovu poskočil žaludek. Jenom tréma, řekla si a vzápětí už seděli jeden vedle druhého na okraji matrace.

Muž se sklonil, aby si rozvázal boty. Clementine se snažila najít něco, čím by vyplnila ticho. Tváře jí začínaly hořet. Neměla dovoleno vést jalové rozhovory, nesměla se ho zeptat na jméno nebo odkud pochází. Tato tajemství patřila muži a bylo na něm, jestli je prozradí nebo si je ponechá.

Pak si začal rozepínat košili. Clementine sevřela přikrývku.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 13

ŠŤASTNÉ DÍVKY

13

„Tichá, co?“ zeptal se.

Nervózně se zasmála. „Asi se to tak dá říct.“ „Zdá se, že poprvý jste všecky tichý,“ řekl věcně. „To je dobře. Všechny ty vymyšlený řečičky, co občas děvčata sypou kolem sebe, jenom stojí čas. Radši si chci za svý peníze užít každou minutu.“ Clementine ztratila odvahu. Dýchala teď prudce a trhaně. „Připadá mi, že jste muž, který má spoustu peněz nazbyt,“ odpověděla. Musí ho udržet u mluvení. „No, jsou to peníze mýho otce, zatím.“ Vstal, shodil ze sebe košili a odhalil širokou hruď zarostlou zrzavými chlupy. „Víš, kdo je můj otec?“ Clementine zavrtěla hlavou. „To je dobře,“ řekl znovu. „Už brzo to všecko budu řídit já. A až to bude, občas se vrátím a přinesu ti něco pěknýho, slyšíš?“ Chytil ji za bradu a poprvé se jí podíval do očí. Jeho úsměv byl ostrý jako břitva. „Teda jestli se mnou budeš dobře zacházet.“ Pak už ho Clementine nedokázala dál zdržet. Zvedl ji vzhůru a položil doprostřed postele, vylezl na ni a uvěznil ji mezi svými pažemi. Dech měl kyselý pachem whisky. Když pohledem slídil v jejím výstřihu, Clementine se zvedal žaludek. Tuhle nevolnost si už nemohla splést s trochou neškodné trémy. Bude zvracet.

Musím to zastavit...

Muž se naklonil a začal jí líbat krk.

Clementine se vyděšeně nadechla a zadržela dech. Strnula, zavřela oči. Jeho popraskané rty ji dřely na kůži. Tvrdé zuby s nemotornou touhou tiskly. Po chvíli ale oči pomalu otevřela.

Nebylo to tak zlé, řekla si. Líbání je sice trochu nepříjemné, ale nebylo to tak zlé.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 14

14

CHARLOTTE DAVISOVÁ

Nakonec se uvolnil, plnou vahou ji zalehl a začal se propracovávat po krku dolů, podél její značky. Clementine se kroutila pod dusivým tlakem. „Počkejte,“ dostala ze sebe. Ignoroval ji. Začala se zmítat, zvedla hlas. „Počkejte, prosím...“ „Říkalas, že jsi tichá,“ řekl drsně. Jeho ruka přejela vzhůru po její noze, vklouzla pod šaty, zastavila se na holém koleně.

Srdce jí tlouklo tak prudce, jako když kope kůň. Mysli na písničku, mysli na písničku.

Ruka se posunula výš. „Počkejte, prosím, nejsem připravená...“ Opřel se jí předloktím o krk. Aby ji umlčel, Clementine si byla jistá. Bolestně polkla. Hlava se jí točila.

Nemohla dýchat.

To stačilo, aby se strach, který v ní od rána pomalu narůstal, utrhl ze řetězu a přerostl v divokou paniku. Tohle nechtěla, nebyla na to připravená, nemohla dýchat... „Dost!“ vykřikla a vší silou ho zatlačila do hrudi. Bylo to poslední slovo, které ze sebe dokázala dostat. Jen silněji zatlačil rukou dolů. Zrak se jí rozostřil, oči slzely. Plíce se čím dál víc svíraly. Slepě zašátrala po nočním stolku, hledala něco, cokoliv. Její prsty našly lampu. Popadla ji za nohu.

A rozmáchla se těžkým podstavcem k jeho hlavě.

Muž zařval, zvedl se a přitiskl si ruku na místo, kam ho lampa zasáhla. „Zatraceně!“ zařval a oči se mu blýskaly vztekem. „Za to tě zabiju...“ Clementine ho praštila znovu, silněji. Tentokrát tělo ochablo a on se na ni zhroutil. Pod náhlým drtivým tlakem zalapala po dechu. Shodila ho ze sebe a odkutálela se stranou, vyskočila a zacouvala do rohu ztemnělé místnosti, zády přitisknutá

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 15

ŠŤASTNÉ DÍVKY

15

ke zdi. Kašlala tak prudce, až se bála, že bude zvracet, a vytryskly jí slzy, které ji předtím pálily v očích. Teď tomu dala.

Teď bude ještě vzteklejší a znovu si pro ni přijde a – a...

A on se nezvedal. Clementine ztichla, snažila se zaslechnout jeho dech. Zahlédnout nepatrný pohyb.

Nic. Pomalu se přikradla zpátky k posteli. Ve tmě sotva rozeznávala obrysy jeho těla. Položila mu ruku na hlavu a ucukla zpět, když ucítila v jeho lebce krvavou díru, teplou a mokrou.

Zaplavil ji šok, následovaný tak čirou úlevou, až se jí podlomila kolena. V hlavě se jí konečně vynořila jakási písnička, poslední tři akordy jí zvonily v uších.

Malá Líza se zrzavými vlasy, její první muž spal s jinou asi, chytla ho, pušku si nabila, žadonil, stejně ho zabila.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 17

1 O dvanáct hodin dříve

Aster toužila sevřít v ruce nůž, ale místo toho se spokojila se sevřením pěsti. Číhala v koutě švestkově fialové ložnice a sledovala, jak mamá Fleur ukazuje Clementine její přepychové nové bydlení – do očí bijící kontrast s místností s tvrdým kavalcem, kde spávaly ranní dívky. Zatímco si to Clementine všechno prohlížela, Aster polykala hořkou pachuť v ústech. Jako všechny Šťastné dívky, Clem začínala den svých šestnáctin přivítáním do světa večerních dívek – a ukončí ho tady, v téhle místnosti, svou Šťastnou nocí.

A právě při té myšlence Aster zatoužila po zbrani, při myšlence na svou sestru, lapenou tady s kunčaftem, který navštěvuje dům radosti. Ale bojovat s tím, co přichází, nemělo smysl.

Ne když stačilo nevhodné slovo, aby ti mysl rozdrtil plenitel.

Dívka si uloupí tolik štěstí, kolik může, když se nikdo nedívá.

Tak vyhrála ona.

Mamá Fleur si významně odkašlala, pravděpodobně si všimla Asteřina kamenného mlčení. „Nepochybuju, že už ti ten tvůj zamračený výraz přirostl k tváři, Aster, ale bylo by dobré, kdybys projevila trochu víc nadšení pro velký den své sestry,“ varovala ji.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 18

18

CHARLOTTE DAVISOVÁ

Clementine na Aster upřela oči. „Jenom nemá ráda rána,“ vysvětlovala nervózně. „Nikdy neměla. No tak, Aster, usměj se na mamá Fleur.“ Aster se otočila k mamá Fleur a odhalila zuby. Mamá Fleur stiskla rty do tenké linky. Až příliš důvěrně známý nesouhlasný výraz. Aster nikdy nepatřila k oblíbenkyním paní domu. Ne snad, že by někdy otevřeně vzdorovala – odmítala poskytnout mamá Fleur potěšení z toho, že ji může potrestat –, ale protože vždycky připomínala ruku sevřenou v pěst. Napjatá, nepřátelská. Čekající na moment k úderu.

Ten doutnající hněv v posledních pár dnech jen sílil. Aster nedokázala přestat myslet na svoji vlastní Šťastnou noc před víc než rokem, když ji mamá Fleur prodala kostnatému ještěrovi s prasečími očky. Slíbila Aster, že to bude noc, na kterou bude v životě nejvíc pyšná, noc, kdy se stane ženou.

Nestala se ženou. Stala se stínem se žlučí místo krve a studnou hanby v srdci. Jediná věc, která jí bránila se do té studny zřítit, bylo vědomí, že ji Clementine potřebuje.

Aster si nemyslela, že je možné cítit se ještě bezmocněji, než se cítila, když se jí ten první muž prvně dotknul. Mýlila se. Tohle bylo horší. „Řekla bych, že mi dlužíš omluvu, že, Aster?“ pokračovala mamá Fleur, očividně neuspokojená. „Nebo si mám promluvit s Dexem?“ Hlavní plenitel.

Aster uvolnila prsty. „Prosím o prominutí, mamá Fleur,“ zamumlala. „Clem má pravdu. Jenom jsem už dlouho nebyla vzhůru tak brzo ráno.“ Mamá Fleur jí věnovala studený, vědoucí pohled, ale nechala to být. „No, tahle líná rána jsou jenom jedním z mnoha privilegií, na které se Clementine může jako večerní dívka těšit,“

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 19

ŠŤASTNÉ DÍVKY

19

řekla s vynucenou lehkostí. „Teď mě potřebují dole, abych otevřela dům. Ale věřím, že dál už to tu své sestře ukážeš ty?“ „Bude mi potěšením.“ Mamá Fleur na ni ještě chvíli upřeně hleděla, pak se otočila a široce se usmála na Clementine. „Tak tedy všechno nejlepší k narozeninám, Clementine,“ řekla důležitě. „Uvidím vás obě u snídaně.“ Odešla.

Jakmile byla mamá Fleur z dohledu, Clementine zavýskla a skočila pozadu na postel. Sukně jejích žlutých denních šatů kolem ní zavlála jako zvonek. „U Závoje! Tohle je pokoj jako pro princeznu. Myslím, že je ještě větší než tvůj.“ Aster se navzdory svým obavám zazubila. Založila si ruce. „Jo? Nevidím žádná okna, jako má ten můj. Ale máš pravdu, tenhle pokoj je větší. Rozmazlenost.“ Ve skutečnosti by Aster brala i tu nejmenší místnost, pokud by to znamenalo, že si může nechat svoje okno. Milovala sledování slunce, vycházejícího ráno nad horami, světla, rozlévajícího se jako zlato do údolí, v němž spal Green Creek. Dům radosti byl ve středu města, což Aster nabízelo výhled téměř na všechno, od krámků lemujících Hlavní ulici až po hradbu kolem města, jejíž malta byla smíchaná s theomitovým prachem, aby udržela dál pomstychtivé přízraky.

Ten výhled byl únik, jediný, který měla. „Rozmazlenost, to zrovna,“ pokračovala Clementine. „Tvrdě jsem pro tenhle pokoj pracovala. A pro tuhle postel. Podívej se, dokonce i polštáře mají polštáře.“ „Lepší než ty kavalce nahoře, co smrdí močí?“ řekla Aster. „Mnohem lepší.“ Clementine se posadila a po tváři jí přelétl stín. „Ale hádám, že je to nutné.“

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 20

20

CHARLOTTE DAVISOVÁ

Aster se vkrádal do útrob studený, kluzký pocit. „S tím si nelam hlavu,“ řekla a vytáhla Clem zpátky na nohy. „Pojďme pro všecky tvoje věci, ať se na tomhle místě cítíš jako doma.“ Clementine se vrátilo nadšení. „Pravda, když si pospíšíme, můžeme zastihnout ostatní, než budou muset jít do kuchyně.“ „Ostatní“ byly Tansy a Mallow, Clementininy dvě nejbližší kamarádky. Stále bydlely v podkroví společně se všemi ostatními děvčaty, kterým ještě nebylo šestnáct. Až do dneška patřila Clementine spolu s nimi k pomocnicím v kuchyni. „Připadá ti divné, že nemáš žádnou práci?“ zeptala se Aster, když scházely do jídelny. „No, jestli myslíš tohle, rozhodně mi to nechybí,“ ušklíbla se Clementine. Její úsměv se vytratil. „Ale Tanz a Mal mi budou chybět.“ „Za jak dlouho jim bude šestnáct, za tři a čtyři měsíce? Už brzo z nich budou večerní dívky,“ utěšovala ji Aster. „To je pravda. A občas je uvidím, že ano?“ zeptala se Clementine.

Aster se zastavila. „Ano, je to tak.“ Ale samozřejmě, nebude to stejné, vůbec ne. Večerní dívky a ranní dívky žily oddělené životy, a i když se jejich cesty často křížily, byla mezi nimi neviditelná bariéra, jako závoj mezi živými a mrtvými. Clementine nebude smět s ranními dívkami mluvit o práci – ale pro večerní dívky nic jiného než práce neexistovalo.

Aster bylo řečeno, mnohokrát, aby byla za tu práci vděčná. Šťastné dívky nikdy nehladověly, vždycky měly střechu nad hlavou, dvakrát ročně navštěvovaly lékaře a zubaře. Bavení kunčaftů taky znamenalo, že nosily šaty, o jakých mohla jiná děvčata jenom snít, a užívaly si nekonečné dodávky sladkého bodláku.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 21

ŠŤASTNÉ DÍVKY

21

Bylo to mnohem víc, než mohla většina lidí v Arkettě čekat, obzvlášť venku ve Svrabu, rozeklaném pásmu hor, běžícím středem krajiny. Za dávno minulých časů staré Říše posílali do dolů v tamější větrem ošlehané divočině pracovat každého, koho považovali za zločince. Někteří byli zajati na bojištích v Arkettě, kde předtím bojovali proti útoku Říše. Další do Arketty posílali na páchnoucích vězeňských lodích z kolonií.

Prašná krev, tak jim říkali. Vypadali úplně stejně jako obyčejní lidé čisté krve, až na to, že nevrhali stín. Prvním prašným byly stíny sebrány jako součást trestu a jejich děti se rodily bez nich.

Dluh prašných nemohl být nikdy doopravdy splacen. Když jsi na začátku dlužil deset orlů za krádež, tak na konci roku už to bylo deset tisíc, protože všechno bylo na příděl, od plesnivého chleba až po zatékající střechu nad hlavou.

Teď, asi dvě stě let od pádu Říše, žilo ve Svrabu víc lidí než kdy předtím. Podnikaví obchodníci koupili půdu a převzali dluh prašných výměnou za jejich práci – tahle úprava se stala známou jako Zúčtování. Zúčtování slibovalo lidem čisté krve příležitost stát se bohatými majiteli půdy a žít mezi arkettskou elitou, zatímco prašným slibovalo příležitost odpracovat si celé generace dluhů a konečně si vysloužit svobodu ze Svrabu.

A pro majitele půdy to zafungovalo dost dobře, ale horníci nikdy nezískali nic, na co by se dalo ukázat, kromě polámaných těl a prázdných břich. Brala si je nákaza, mizeli ve chřtánu hory nebo je neviditelnými spáry rozerval nějaký pomstychtivý přízrak. Zúčtování se nedalo uniknout, o to se zákon postaral – hranice Arketty s Ferronem, jejím průmyslovým sousedem na severu, byla chráněna nejlepšími vojáky a nikdo bez stínu se nedostal ven.

A především takto získávaly domy radosti dívky, aby pro ně pracovaly. Hledači pátrali po zoufalých rodinách s malými

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 22

22

CHARLOTTE DAVISOVÁ

dcerkami a nabízeli jim, že je za skromnou odměnu odvedou.

Dívky pracovaly jako pomocnice, dokud jim nebylo šestnáct, a pak sloužily hostům, než dosáhly čtyřiceti. Nemusely za nic platit, ale ani si nevydělávaly žádnou mzdu. Byl to hořký kompromis a všichni to věděli. Ale když bylo v domě příliš mnoho hladových úst, když rodiče po nehodě v podzemí nemohli pracovat, když alternativou pro dívku byl surově zkrácený život v utrpení, zůstávaly domy radosti jedinou možností. Aspoň bude mít plný žaludek. Aspoň získá lékařskou péči. Vlastně, tvrdili vlastníci půdy, byly tyhle dívky šťastné, že mohly žít tak zhýčkaným životem.

Jediný problém byl, že Aster si tento život nikdy nevybrala.

Jako žádná z nich. A žádná ho nikdy nemohla doopravdy opustit. Ne, když jejich emblémy jasně označovaly, kým jsou, dokonce i když zestárly. I když kunčafti velmi často mluvili o tom, jak skvěle se Šťastné dívky mají, nikdy se vlastně nezmiňovali o tom, že většina dívek umírá na ulicích jako žebračky. Mimořádně vzácně se přihodilo, že bohatý zákazník nějakou dívku z domu vykoupil, aby ji měl jen pro své osobní užití. Sotva to však byla lepší volba; když dívku koupili, nikdy nedosáhla věku, kdy by skončila – byla majetkem zákazníka na celý život.

Asteřina ruka se zatoulala ke straně krku, kde jí poskvrnil pokožku řetěz kvítků podobných jasným černým hvězdičkám.

Myslela na to, že uteče. Nemyslet na to bylo nemožné. Jenže značka nesloužila jen jako znamení majetku domu radosti – byla i očarovaná. Když si ji nějaká dívka zakryla – líčidlem, šátkem nebo jakkoliv jinak –, inkoust pálil a žhnul jako železo v ohni. Nejdřív rudě, pak oranžově, pak žlutě, pak bíle. Bolest se dala snést pár minut, ale nakonec srazila na kolena i ty nejsilnější a trvalo hodiny, než úplně ustoupila.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 23

ŠŤASTNÉ DÍVKY

23

Nemohly svoje značky zakrýt, nemohly je odstranit. Nemohly se dokonce dostat ani za přední dveře. Ve vstupní hale stál na stráži Dex a sledoval všechny přicházející i odcházející očima barvy rzi. Měl tam být pro jejich ochranu, ale všichni věděli, že každá dívka, která by se kolem něho pokusila proklouznout, bude chycena a dovlečena zpět k pomalé popravě.

Aster si dřív myslela, že si na dům radosti nakonec zvykne a možná se dokonce i naučí vidět jeho krásu, jak se to stalo mnoha dívkám. Sebeklam jim to nejspíš dělal snesitelnějším.

Ale pro Aster žádné množství času nedokázalo proměnit tenhle sud močůvky ve víno. Jediné štěstí, které viděla, bylo v tom, že ona a Clementine pořád měly jedna druhou. Většina dívek už svoje rodiny nikdy neviděla.

Clementine před ní došla až ke schodišti na konci chodby a brala schody po dvou, hbitá a tichá. Aster ji beze slov následovala, po paměti bez uvažování překračovala skřípající prkna pod kobercem. Zahnuly za roh, minuly druhé patro, kde měla soukromé pokoje mamá Fleur, a pokračovaly nahoru do nedostavěného podkroví. „Hodně štěstí o Šťastné noci, Clementine!“ zašvitořila mladší dívka, když je míjela cestou dolů. Další dvě ji následovaly a málem Aster ve spěchu srazily. „Ou – promiňte, slečno Aster,“ zakoktala jedna z nich. Nejspíš nečekaly, že tady nějakou starší dívku uvidí. Aster sebou při uctivosti v jejím hlase trhla – jako by jen před rokem nebyla jednou z nich. „To je dobré,“ zamumlala. A neříkej mi „slečno“, chtěla dodat.

Ale, samozřejmě, jenom dělaly to, co se jim řeklo. Aster prošla kolem nich.

Podkroví sloužilo jako improvizovaná ložnice a nemělo nic z luxusu zbytku domu radosti, holé podlahy se ježily ohnutými

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 24

24

CHARLOTTE DAVISOVÁ

hřebíky a stěnami pronikal studený ranní vzduch. Řádka důlních lamp nabízela bledé, mihotavé světlo. Na okenním parapetu hnízdil mrtvý škorpion. V noci, když všechno utichlo, bylo slyšet praskání trámu, na kterém se před třiceti lety jakási dívka oběsila na prostěradle, a kdo byl tak hloupý a otevřel oči, viděl i její přízrak, bledý jako měsíc.

Ale teď bylo ráno, hlasité a plné života, a dva tucty ranních dívek pobíhaly tam a zpátky a chystaly se do práce. Popoháněly svoje kamarádky, stlaly si postele a převlékaly se do svých šatů pro služky – škrobené zelené plátno pod nabíranou bílou zástěrou. Přestože měly všechny stejné uniformy, těla byla všech velikostí, tvarů a barev. Všeobecně se vědělo, že dům radosti, který nabízí větší pestrost, získá víc zákazníků.

Když Aster procházela mezi lůžky, zalil ji soucit. Většina Šťastných dívek byla prašné krve jako ona a Clem, dorazily do domu radosti vychrtlé a hladové a společnost jim nedělal ani jejich vlastní stín. Nejmladší, teprve desetileté, pořád ještě vypadaly hubeně. Ale jak rostly, zaoblovaly se a překypovaly zdravím. Všechny ale byly jako prasata krmená na porážku a většina z nich si to ještě ani neuvědomovala.

Nemysli na to, napomenula se Aster. Usmívej se. Pro Clementine. Vydechla a uvolnila se. Otočila se k osamělému zrcadlu v koutě, kde Clementine předváděla Tansy a Mallow svoje šaty.

Nerozlučná dvojice byla vždycky pravým opakem jedna druhé. Tansy s nezkrotnými pískově žlutými vlasy a bílou, pihovatou kůží; Mallow s teplou hnědou kůží a rovnými, krátkými černými vlasy. V patnácti letech patřily mezi nejstarší v podkroví a jejich značky už byly skoro úplně rozkvetlé. Tansyin krk byl posetý trsy květů podobných chomáčkům bavlny, zatímco Mallow měla značku tak jemnou, jako byla sama drsná, každý kvítek se otevíral do pěti srdčitých lístků.

Stastne divky_Kor2.qxp_Sestava 1 01.10.20 23:13 Stránka 25

ŠŤASTNÉ DÍVKY

25

„Tyhle nebudu mít na sobě dnes večer, samozřejmě,“ říkala Clementine, když k nim Aster došla. „Po aukci se převléknu.

Ale už teď mám šatní skříň plnou nových úžasností, jako jsou tyhle.“ „Jsi nervózní?“ zeptala se Tansy a pohrávala si přitom s koncem svého nezkrotného koňského ohonu.

Clementine zaváhala, s odpovědí jasně patrnou na tváři, ale Mallow ji povzbudivě šťouchla ramenem. „Jasně, že není, chystá se odejít z týhle zasraný díry,“ řekla Mallow a rozhlédla se po noclehárně. Clementine po ní bleskla úlevným pohledem. „Ano, ať se dneska večer stane cokoliv, řekla bych, že začít žít jako večerní dívka bude stát za to,“ řekla Clem.

Aster se držela zpátky, pozorovala je a svíralo se jí srdce.

Na rozdíl od Clementine se nikdy s žádnou z ostatních dívek nesblížila. Tak to bylo lepší. Nemohla ztratit lidi, které neměla.

Ale po mojí Šťastné noci by se mi jedna nebo dvě přátelské tváře hodily, pomyslela si Aster. Clementine s ostatními si zjevně myslely, že až dospějí, bude to lepší. Aster neměla to srdce říct jim, že to bude mnohem horší.

Místo toho se přinutila usmát a přidala se k nim. „Pojď, Clem, za několik minut musíme být dole na tvůj snídaňový banket.“ „Ahoj, taky tě ráda vidím, slečno Aster,“ řekla Mallow zcela bez respektu dívek na schodišti.

Tansy se zahihňala: „Slib, že nebudeš až moc dobrá na to, abys nás pozdravila, Clem.“ „Slečno Clem,“ odfrkla Clementine.

Aster se naštvala. „Poslyšte, jsem tady, jenom abych vám všem řekla, že vaše dospělost nezabrání mamá Fleur udělat