0039942

john

grisham

klient

KNIŽNÍ KLUB

Pøeložil Josef Orel

THE CLIENT Copyright © 1993 by John Grisham. All rights reserved.

Translation © Josef Orel, 1995, 2007 ISBN 978-80-242-6157-7

Klient - 2018.indd 4

22.05.2018 7:28:30

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 5

Věnováno Tyovi a Sheae

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 7

1 Markovi bylo jedenáct let. Už dva roky občas kouřil a prozatím se nepokusil s tím přestat. Dával si však pozor, aby tomu nepropadl úplně. Nejraději měl cigarety Kools, oblíbenou značku svého bývalého otce. Matka kouřila denně dva balíčky Virginia Slims, a on jí během týdne dokázal ukrást tak deset dvanáct cigaret. Měla moc práce i problémů. Možná byla trochu naivní, pokud šlo o její syny; ani ve snu by ji nenapadlo, že by starší syn mohl v jedenácti letech kouřit.

Zlodějíček Kevin bydlící o dvě ulice dál, prodal někdy Markovi za dolar balíček ukradených marlborek. Většinou se však Mark musel spokojit s matčinými tenoučkými cigaretami.

To odpoledne, kdy vedl svého osmiletého bratříčka Rickyho po pěšině do lesa za jejich parkovištěm karavanů, měl v kapse tyhle čtyři cigarety. Ricky byl nervózní, protože si měl dnes poprvé zakouřit. Minulý večer přistihl Marka, jak si schovává cigarety v krabici od bot pod postel, a pohrozil mu, že to na něho řekne, jestli mu starší bráška neukáže, jak se to dělá. Plížili se lesní stezkou, která vedla k jedné z Markových tajných skrýší, kde trávil o samotě mnoho hodin pokusy naučit se šlukovat a vyfukovat kroužky z cigaretového dýmu.

Většina ostatních kluků ze sousedství se dala na pivo či marjánku, na neřesti, jichž obou se Mark chtěl rozhodně vyvarovat. Jejich bývalý táta byl alkoholik, který oba chlapce i jejich matku tloukl vždy po každém ošklivém pivním flámu. Mark viděl a pocítil důsledky alkoholu. Bál se i narkotik.

7

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 8

„Zabloudils?“ zeptal se ho mladší bratr, když sešli z pěšiny a prodírali se po pás vysokým lesním podrostem. „Bu zticha, jo?“ řekl mu Mark, aniž zpomalil. Otec chodil domů jenom pít, spát a nadávat jim. Te byl bohudíky pryč. Už pět let se Mark staral o Rickyho. Připadal si jako jedenáctiletý otec. Naučil ho, jak se kope míč a jak se jezdí na kole. Vysvětlil mu to, co věděl o sexu. Varoval ho před drogami a chránil ho před tyranizováním. A te se cítil přímo strašně, protože ho měl sám zasvětit do jedné z neřestí.

Ale šlo jen o jednu cigaretu. Existovaly mnohem horší věci.

Když podrost skončil, ocitli se pod košatým stromem, z něhož viselo lano zavěšené na silné větvi. Křoviny ustoupily malé mýtince. Za ní se táhla zarostlá blátivá cesta, ztrácející se za kopcem. Z dálky sem doléhal hluk dálnice.

Mark se zastavil a ukázal na kládu blízko lana. „Posa se tady,“ přikázal Rickymu. Ten se poslušně opřel o kládu a plný obav se rozhlédl kolem, jako by je mohla pozorovat policie. Mark ho sledoval jako poddůstojník řídící výcvik nováčků, zatímco vytahoval z kapsy košile cigaretu; uchopil ji mezi palec a ukazováček pravé ruky a snažil se vypadat nenuceně. „Znáš tedy pravidla?“ zeptal se a hleděl svrchu na Rickyho. Pravidla byla pouze dvě a ten den o nich mluvili už nejméně stokrát, až byl Ricky z toho úplně vedle, že s ním bráška zachází jako s miminem. Obrátil oči v sloup a odpověděl: „Jo, jestli to někomu řeknu, tak mi nařežeš.“ „Správně.“ Ricky se postavil do pozoru. „A smím vykouřit jenom jednu denně.“ „Správně. Jestli tě přistihnu, žes vykouřil víc, tak si mě nepřej. A jestli přijdu na to, že piješ pivo nebo si zahráváš s drogama, tak teprv uvidíš!“ „No jo, já vím, to mi taky nařežeš.“ „Jo.“ „A kolik denně jich vykouříš ty?“ „Jenom jednu,“ zalhal Mark. Někdy to byla pravda. Jindy ale vykouřil tři nebo čtyři, podle toho, kolik jich právě sehnal. Stiskl filtr mezi rty jako gangster.

8

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 9

„A jedna denně mě může zabít?“ zeptal se Ricky.

Mark vyndal cigaretu z úst. „Rozhodně ne hned. Jedna denně je skoro neškodná. Ale z víc bys mohl mít trable.“ „Kolik denně jich vykouří máma?“ „Dva balíčky.“ „Kolik to je?“ „Čtyřicet.“ „Jejda! To musí mít dost trablů.“ „Máma má trable všeho druhu. Nemám dojem, že by jí cigarety nějak zvláš vadily.“ „A kolik jich kouří denně táta?“ „Čtyři nebo pět balíčků. Stovku za den.“ Ricky se nepatrně ušklíbl. „To tedy brzo umře, že jo?“ „Doufám, že jo. Jestli bude pořád pod párou a bude kouřit jednu cigaretu za druhou, za pár let ho to oddělá.“ „Co je to kouřit jednu za druhou?“ „Zapalovat si novou cigaretu od staré. Přál bych si, aby kouřil deset balíčků za den.“ „Já taky.“ Ricky mrkl směrem k mýtince a zarostlé blátivé cestě. Pod stromem byl stín a chládek, ale za obvodem jeho koruny pálilo slunce. Mark stiskl filtr mezi palcem a ukazováčkem a zašermoval cigaretou před ústy. „Máš strach?“ posmíval se Rickymu, jak si to může dovolit jen starší bratr. „Ne, nemám.“ „Mně se zdá, že máš. Hele, drž ji takhle, jo?“ Zamával jí, přiblížil ruku k ústům a pak si cigaretu teatrálně vložil mezi rty. Ricky ho dychtivě pozoroval.

Mark cigaretu zapálil, vyfoukl malý obláček dýmu, pak ji znovu uchopil a obdivoval. „Nesnaž se šlukovat kouř. To pro tebe ještě není. Jenom opatrně vtáhni a honem vyfoukni kouř ven. Jsi připravený?“ „Bude mi špatně?“ „Když budeš šlukovat, tak určitě.“ Dvakrát rychle popotáhl a vyfoukl kouř na efekt. „Koukej, doopravdy to nic není. Šlukovat tě naučím později.“ „Dobrá.“ Ricky nervózně natáhl palec a ukazováček a Mark mu mezi ně opatrně vložil cigaretu. „Tak do toho.“ Ricky pomalu vsunul vlhký filtr mezi rty. Ruka se mu 9

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 10

chvěla a rychle vtáhl a vyfoukl kouř. Pak si dal ještě jednou malého šluka. Kouř se mu nedostal dál než k předním zubům. Mark ho starostlivě pozoroval. Doufal, že se Ricky zakucká, zezelená, pak se pozvrací a už nikdy nebude chtít kouřit. „To nic není,“ prohlásil hrdě Ricky, držel před sebou cigaretu a obdivně si ji prohlížel. Ruka se mu chvěla. „Není to nic extra.“ „Chutná to ale legračně.“ „Jo, to jo,“ Mark se usadil na kládě vedle něho a vytáhl další cigaretu z kapsy. Ricky rychle zabafal. Mark si zapálil a pak seděli v klidu pod stromem a radovali se z tiše stoupajícího kouře. „Je to legrace,“ opakoval Ricky a okusoval filtr. „Jo, je to bezva, ale proč se ti klepou ruce?“ „Neklepou.“ „Klepou.“ Ricky ho ignoroval. Předklonil se, opřel se lokty o kolena, vtáhl hlouběji a pak odplivl do bláta, jak to viděl u Kevina a větších kluků za parkovištěm karavanů. Nic to nebylo.

Mark sešpulil ústa přesně do písmene O a pokusil se vyfouknout kroužek dýmu. Myslel si, že tím zaručeně mladšímu bratrovi zaimponuje. Kroužek se mu však nepovedl a šedý kouř se rozplynul. „Řekl bych, že jsi moc malej na to, abys už kouřil,“ poznamenal.

Ricky se zcela soustředil na bafání a odplivování a měl obrovskou radost z tohoto gigantického pokroku k mužné dospělosti. „V kolika jsi začal ty?“ „Bylo mi devět, ale byl jsem dospělejší než ty.“ „To říkáš vždycky.“ „Protože je to vždycky pravda.“ Seděli vedle sebe na kládě pod stromem, pokojně pokuřovali a dívali se na travnatou mýtinu za hranicí stínu stromu.

Mark byl opravdu v osmi letech mnohem dospělejší než Ricky. Byl i mnohem dospělejší než ostatní děti v jeho věku.

Byl vždycky dospělý. Když mu bylo sedm, udeřil otce baseballovou pálkou. Co následovalo, nebylo moc hezké, ale ten 10

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 11

opilý idiot přestal aspoň bít matku. Mockrát se s ním porval a mockrát dostal nařezáno. A Diana Swayová od té doby hledala útočiště i radu u svého staršího syna. Utěšovali se navzájem a kuli pikle jak přežít. Když jim otec natloukl, plakali spolu. Vymýšleli jak uchránit Rickyho. Když bylo Markovi devět, přesvědčil matku, aby požádala o rozvod. A přivolal policisty, když se zpitý otec objevil, sotvaže obdržel návrh na rozvod. U soudu Mark svědčil o tom, že jim otec nadává, že je zanedbává a bije. Tak velmi brzy dospěl.

Ricky první uslyšel přijíždět auto. Hluboký, rychle sílící hluk motoru přicházel od blátivé cesty. Pak ho uslyšel i Mark a přestal kouřit. „Ani se nehni,“ zašeptal Mark Rickymu. Znehybněli.

Dlouhý černý nablýskaný lincoln se objevil na kopečku a zamířil přímo k nim. Vysoký plevel na cestě mu dosahoval až k přednímu nárazníku. Mark odhodil cigaretu na zem a botou ji zašlápl. Ricky udělal totéž.

Jak se vůz blížil, zpomaloval, až se téměř zastavil. Pak se otočil a dotkl se větví stromu, když je krokem míjel. Zůstal stát napříč cesty. Kluci byli schovaní přímo za ním. Mark obešel kládu a proplížil se podrostem až k řadě keřů na okraji mýtiny. Ricky ho následoval. Zadek lincolna byl od nich sotva patnáct metrů. Pozorně si ho prohlíželi. Měl poznávací značku Louisiany. „Co tu dělá?“ zašeptal Ricky.

Mark vykoukl z křoví. „Pst!“ Na parkovišti karavanů slyšel, že sem do lesa chodí teenageři na rande s děvčaty nebo kouřit marjánku. Tenhle vůz však určitě nepatřil nějakému teenagerovi.

Motor zhasl a vůz zůstal stát v houštině. Asi minutu se nic nedělo. Pak se otevřely dveře, vystoupil řidič a rozhlédl se kolem sebe. Byl to tlouštík v černém obleku. Měl velkou kulatou lysou hlavu se zbytkem ulízaných chlupů za ušima a s černým prošedivělým plnovousem. Odklopýtal k zadku vozu, zápolil s klíčky, až se mu nakonec podařilo otevřít kufr. Vytáhl hadici na vodu, jeden konec zasunul do trubky výfuku a druhý protáhl štěrbinou levého zadního okna do kabiny vozu. Pak 11

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 12

zabouchl kufr a znovu se rozhlédl dokola, jako by se obával, že ho někdo pozoruje. Nakonec zmizel znovu v autě.

Motor naskočil. „Sakra,“ řekl tiše Mark a zaraženě hleděl na auto. „Co to dělá?“ otázal se Ricky. „Zkouší se zabít.“ Ricky zvedl hlavu o pár centimetrů, aby lépe viděl. „Tomu nerozumím, Marku.“ „Nevystrkuj tak hlavu. Vidíš přece tu hadici, ne? Kouř z výfuku jde do auta a zabije ho.“ „Chceš říct, že dělá sebevraždu?“ „Jo. Jednou jsem viděl v kině, jak to takhle udělal jeden chlápek.“ Krčili se za keři a dívali se na hadici, táhnoucí se od výfuku k oknu. Motor běžel pravidelně a naprázdno. „A proč se chce zabít?“ zeptal se Ricky. „Jak to mám vědět? Něco ale musíme udělat.“ „Jo, radši odtud honem vypadneme.“ „Ne. Bu aspoň minutu zticha!“ „Jdu pryč, Marku. Jestli chceš, tak se koukej, jak umře, ale já padám.“ Mark popadl bratra za rameno a přinutil ho skrčit se. Ricky ztěžka dýchal a oba se potili úzkostí. Slunce zašlo za mrak. „Jak dlouho to potrvá?“ zeptal se Ricky třesoucím se hlasem. „Moc dlouho ne.“ Mark pustil bratra a plácl sebou na všechny čtyři. „Zůstaneš tady, rozumíš? Jestli sebou hneš, nakopu ti do zadku.“ „Co chceš udělat, Marku?“ „Prostě tu zůstaň, myslím to vážně.“ Mark se svým útlým tělem přitiskl téměř až k zemi a po loktech a kolenou se plížil křovím k vozu. Tráva byla suchá a vysoká nejméně půl metru. Věděl, že ho muž nemůže slyšet, ale měl strach, aby neviděl, jak se vlní tráva. Zůstával přímo za autem a plazil se jako had po břiše, až se schoval za kufrem. Sáhl po hadici, opatrně ji vytáhl z výfuku a položil ji na zem. Zpět se vrátil o něco rychleji a za chvíli se už zase krčil vedle Ric12

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 13

kyho, který ho úzkostlivě sledoval a čekal na něho schovaný v husté trávě a křoví pod větvemi okraje koruny stromu. Věděl, že pokud by byli zpozorováni, mohou utéct za strom a pěšinou zmizet dřív, než by je ten tlus och stačil chytit. Čekali dál. Uběhlo pět minut, které jim připadaly jako celá věčnost. „Myslíš, že už je mrtvej?“ zašeptal Ricky chraptivým slabým hláskem. „To nevím.“ Náhle se dveře vozu otevřely a muž vystoupil ven. Brečel a něco si mumlal. Odpotácel se k zadku vozu a tam uviděl hadici ležet v trávě. Zaklel, když ji zastrkoval zpět do výfuku. V ruce měl láhev whisky a vztekem bez sebe se rozhlížel kolem sebe po lese. Potom odklopýtal znovu do auta.

Něco si zabručel a zabouchl dveře.

Kluci ho s hrůzou pozorovali. „Je to úplnej cvok,“ zašeptal Mark přiškrceným hlasem. „Koukej, vypadneme odtud,“ řekl Ricky. „To nemůžeme! Kdyby se zabil a my to viděli nebo o tom věděli, mohli bychom mít z toho spoustu potíží.“ Ricky zvedl hlavu, jako by se chtěl dát na útěk. „Tak o tom nikomu neřekneme. Poj honem, Marku!“ Mark ho opět chytil za rameno a násilím ho přitiskl k zemi. „Ani se nehni! Neodejdeme odsud, dokud já neřeknu, že jdeme.“ Ricky pevně stiskl víčka a rozplakal se. Mark znechuceně potřásl hlavou, ale nemohl odtrhnout oči od auta. Malí bráškové nadělají víc obtíží, než za co stojí. „Nech toho,“ zavrčel na něho přes za até zuby. „Já se bojím.“ „Dobrá. Už se vůbec nehýbej, jo? Rozumíš? Ani se nehni.

A přestaň bulit.“ Mark se opřel lokty co nejblíž k zemi a chystal se znovu proplížit k autu vysokou trávou. „Tak ho nech umřít, Marku,“ zašeptal vzlykající Ricky.

Mark se na něho zlostně podíval přes rameno a klidně si to namířil k autu. Motor stále běžel. Plazil se stejnou cestičkou lehce polehlé trávy tak pomaloučku a opatrně, že i Ricky, te už očima oschlýma od slz, ho mohl stěží vidět. Ricky pozo13

Klient 125x200.qxd

28.11.2006

12:04

StrÆnka 14

roval dveře u řidiče. Očekával, že se rozlétnou a ten šílenec vyskočí z auta a zabije Marka. Stál na špičkách jako sprinter na startu, připraven dát se okamžitě na útěk lesem. Viděl, jak se Mark objevil pod zadním nárazníkem, opřel se rukou o koncové světlo, aby neztratil rovnováhu, a pomalu vytáhl hadici z výfuku. Tráva tiše zapraskala, podrost se trochu zavlnil, a Mark byl opět zpátky. Lapal po dechu, potil se a kupodivu se sám pro sebe usmíval.

Seděli na bobku v podrostu jako dva brouci a pozorovali auto. „Co když znovu vystoupí?“ zeptal se Ricky. „A co když nás uvidí?“ „Nemůže nás vidět. Ale kdyby si to k nám namířil, dělej to, co já. Utečeme dřív než stačí vykročit.“ „A proč neutečeme hned?“ Mark se na něho zle podíval. „Snažím se mu zachránit život, chápeš? Možná, dost možná, že pochopí, že to nefunguje a možná že se rozhodne ještě počkat nebo tak nějak. Je to tak těžké pochopit?“ „Vždy je to cvok. Když se chce sám zabít, tak klidně zabije i nás. Je to tak těžké pochopit?“ Mark zavrtěl nespokojeně hlavou. Vtom se však dveře vozu náhle znovu otevřely. Muž se z nich vyvalil, bručel, něco si vykládal sám pro sebe a vztekle oddupal trávou k zadku auta. Uchopil konec hadice a zíral na ni, proč nechce poslouchat. Přitom se pomalu rozhlížel po mýtině. Namáhavě dýchal a potil se. Díval se po stromech a kluci se přitiskli až k zemi. Sklopil oči a náhle ztuhl, jako by pochopil. Tráva u zadku auta byla lehce zválená. Poklekl, jako by si ji chtěl prohlédnout zblízka, ale pak místo toho vsunul hadici zpátky do výfuku a vrátil se rychle ke dveřím. Zdálo se, že mu je jedno, jestli ho někdo za stromy pozoruje. Chtěl prostě co nejrychleji zemřít.

Dvě hlavy současně vykoukly sotva pár centimetrů nad houštinu a nekonečně dlouhou minutu zíraly křovím. Ricky byl připraven utéci, ale Mark přemýšlel. „Marku, prosím tě, poj už,“ žadonil Ricky. „Vždy nás málem viděl. Co když má pistoli nebo jinou zbraň?“ 14

John Grisham KLIENT Z anglického originálu The Client, vydaného nakladatelstvím Doubleday v New Yorku roku 1993, přeložil Josef Orel Obálku navrhl Emil Křižka Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 440 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9851. publikaci Sazba Cadis Praha Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání třetí Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Klient - 2018.indd 440

22.05.2018 7:28:40