0039907

001-003 Protovy svety.qxp_Sestava 1 06.12.18 9:40 Strรกnka 3

GENE BREWER

PROTOVY SVฤ TY

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 4

PfieloÏil Richard Podan˘

K-PAX III: The Worlds of prot Copyright © Gene Brewer 2002 This translation of K-Pax III: The Worlds of prot is published by EUROMEDIA GROUP by arrangement with Bloomsbury Publishing Plc. Translation © Richard Podan˘, 2019 Prot’s Report Copyright © Gene Brewer 2004 This translation of Prot’s Report is published by EUROMEDIA GROUP by arrangement with Bloomsbury Publishing Plc. Translation © Richard Podan˘, 2019 ISBN 978-80-7617-206-7

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 5

Protovy světy

âasto se stává, Ïe v‰eobecnû pfiijíman˘ názor jednoho vûku – názor, jemuÏ se nikdo nevyhnul a vyhnout nemohl, aniÏ by vynaloÏil pozoruhodné úsilí, génia ãi odvahu – se ve vûku následujícím stane tak oãividnou absurditou, Ïe jedinou obtíÏí je pfiedstavit si, jak se kdy podobná idea mohla komu jevit uvûfiitelnou.

John Stuart Mill

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Pro Karen

Strรกnka 6

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 7

PROLOG

V dubnu roku 1990 jsem zaãal s psychoanal˘zou tfiiatfiicetiletého psychiatrického pacienta, kter˘ si fiíkal „prot“ (jako „‰prot“, jenom bez „‰“) a tvrdil, Ïe pfii‰el z planety „K-PAX“.

Scházel jsem se s tímto mlad˘m muÏem po nûkolik mûsícÛ a za tu dobu se mi jej nepodafiilo té bizarní historky zbavit a pfiesvûdãit jej, Ïe je pozemského pÛvodu (tvrdil, Ïe k nám pfiiputoval na svûtelném paprsku). Jedinou uÏiteãnou informací, jeÏ z na‰ich sezení vyplynula, bylo, Ïe trpí váÏnou sexuální dysfunkcí, nenávidí jednoho ze sv˘ch rodiãÛ, pokud ne oba, a Ïe má velice skeptick˘ názor na lidskou rasu jako takovou.

Po fiadû t˘dnÛ anal˘zy zaãalo b˘t jasné, Ïe pacient vlastnû trpí vzácnou formou disociativní poruchy identity, pfiiãemÏ „prot“ je v ní dominantním sekundárním egem. Primární osobnost patfiila muÏi jménem Robert Porter, kter˘ zabil vraha své Ïeny a devítileté dcerky a jejÏ frustrace, pocit viny a Ïalu dohnaly k tomu, aby se odvrátil od reálného svûta a uch˘lil se do neproniknutelného krun˘fie, kde jej stfieÏí jeho „mimozemsk˘“ pfiítel.

AÈ uÏ ale byly pÛvod prota a jeho podstata jakékoli, ‰lo o pozoruhodného jedince se spoustou záhadn˘ch astronomick˘ch znalostí, o cosi na zpÛsob geniálního idiota. Co víc, poskytl astronomÛm cenné informace o planetû K-PAX a o dal‰ích, jeÏ mûl údajnû nav‰tívit, a rovnûÏ o dvojhvûzdû, u které mûl jeho svût obíhat v retrográdním pohybu pomûrnû podobném pohybu kyvadla.

Paradoxní je, Ïe podle v‰eho ten muÏ vládl hlubokou schopností porozumût lidskému utrpení. Dokonce byl s to za svého pobytu v Manhattanském psychiatrickém ústavu 7

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 8

uspí‰it léãbu fiady spolupacientÛ, z nichÏ nûktefií u nás byli jiÏ roky. A co víc, povedlo se mu vyfie‰it i jisté problémy, které tr˘znily moji vlastní rodinu!

Nakonec se mi podafiilo, pfiedev‰ím za pomoci hypnózy, prolomit RobertÛv obrann˘ kryt a dosáhnout kontaktu s jeho primární osobností. Poprvé se zdálo b˘t moÏné, Ïe mu budu schopen napomoct, aby se nauãil ãelit smrti své manÏelky a dcery, a tím pádem dostat i prota na pevnou zem.

Nane‰tûstí terapii pfieru‰ilo protovo oznámení, Ïe se hodlá vrátit na svou domovskou planetu, a to sedmnáctého srpna roku 1990, pfiesnû v 03.31, a já jsem jej nedokázal pfiesvûdãit, aby tu „cestu“ odloÏil. Stál pfiede mnou nefie‰itelnû krátk˘ termín, a tak jsem se pokusil o urychlené vyfie‰ení Robertovy krize, jenÏe tím se mi jej zdafiilo jen zahnat je‰tû hloubûji do jeho ochranného krun˘fie. Navíc byla celá nemocnice uvrÏena do zmatkÛ vinou toho, Ïe mnozí pacienti soutûÏili o moÏnost odejít s ním. Do fronty na ten v˘let se postavili dokonce i nûktefií zamûstnanci!

Robert v‰ak odmítl odejít, a kdyÏ prot v plánovaném okamÏiku „odletûl“, zÛstal s námi ve stavu neustupující katatonie. Jedna pacientka, jeÏ trpûla tûÏkou psychotickou depresí, „zmizela“ s protem, ale co se s ní stalo a jak se jí zdafiilo opustit nemocnici, to je stále jen vûcí dohadÛ.

Na celé té epizodû bylo jedinou pfiíznivou vûcí, Ïe prot slíbil se navrátit na Zemi „pfiibliÏnû za pût va‰ich let“. Slovo také dodrÏel a vrátil se pfiesnû sedmnáctého srpna 1995, opût obsadil Robertovu naru‰enou ps˘chu a chránil jej pfied dal‰ím po‰kozením.

Tentokrát nám prot odmítl sdûlit datum svého pfií‰tího – a podle nûj koneãného – odchodu, a tak jsem nemûl ponûtí, kolik ãasu k práci s Robertem mi zb˘vá. To v‰ak nakonec pfiedstavovalo cosi jako skryté poÏehnání: mohl jsem jen pfiedpokládat, Ïe bude dostatek ãasu k dovr‰ení léãebného postupu, díky ãemuÏ snad pomohu Robovi, aby se nûjak smífiil s tím, co se stalo jemu a jeho rodinû, a aby Ïil dál.

8

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 9

Ironické je, Ïe právû díky protovu pfiemlouvání byl nyní Robert podle v‰eho pfiipraven, a dokonce ochoten spolupracovat na svém léãebném programu. V následku toho bylo brzy evidentní, Ïe zaÏil fiadu devastujících incidentÛ uÏ v ranûj‰í fázi Ïivota, vãetnû pohlavního zneuÏití str˘cem z matãiny strany ve vûku pûti let, a také otcovy smrti, kdyÏ mu bylo ‰est. Právû ztráta jediného „pfiítele a ochránce“ (jeho otce) byla poslední kapkou. To tehdy si opatfiil nového stráÏce (prota), kter˘ pfii‰el ze vzdálené planety, takové, která je zbavena násilí, krutosti i ztráty a kde by se nemohlo odehrát nic z toho v‰eho, co Roberta v jeho útlém vûku traumatizovalo.

Jakmile byly tyto uzly rozmotány a objasnilo se, Ïe existují i dvû dal‰í alter ega, koneãnû zaãalo b˘t moÏné, aby se vypofiádal se svou stra‰livou minulostí, vãetnû smrti svojí manÏelky a dcery. Dûlal tak znaãné pokroky, Ïe byl na konci záfií roku 1995 propu‰tûn z MPÚ a nastûhoval se ke své pfiítelkyni Giselle Griffinové, novináfice, která o pût let dfiíve sehrála klíãovou úlohu pfii odhalování jeho skuteãné totoÏnosti (a která se posléze stala jakousi spojkou mezi Robertem a vnûj‰ím svûtem). Zdálo se, Ïe prot a s ním i dvû dal‰í osobnosti, Harry a Paul, byli plnû integrováni do ps˘chy Roberta Portera, kter˘ se podle v‰eho navrátil k relativnû normálnímu Ïivotu: nikde ani náznak disociativní poruchy identity, ani jakéhokoli druhotného symptomu (bolesti hlavy, v˘padky racionality a tak dále), jeÏ si s touto nemocí spojujeme. Prakticky vzato byl Rob po více neÏ tfiiceti letech vûznûní propu‰tûn ze své vnitfiní psychiatrické vûznice.

V‰echny tyto události – vãetnû v˘ÀatkÛ z dvaatfiiceti m˘ch sezení s Robertem/protem – jsou více neÏ podrobnû popsány v knihách Svût podle prota a Na svûtelném paprsku, pfiiãemÏ druhá uvedená konãí narozením jeho a Gisellina syna v létû roku 1997. Tehdy to vypadalo, Ïe jejich rodina (vãetnû dalmatina Karafiáta) snad koneãnû bude uÏ nadobro Ïít ‰Èastnû.

BohuÏel se ukázalo, Ïe tomu tak b˘t nemûlo.

9

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 10

TŘICÁTÉ TŘETÍ SEZENÍ

Zavolali mi to ve ãtvrtek ‰estého listopadu, zrovna kdyÏ jsem uãil, mûl jsem právû svou pravidelnou pfiedná‰ku „Principy psychiatrie“ na Kolumbijské univerzitû, s níÏ je Manhattansk˘ psychiatrick˘ ústav organizaãnû propojen.

Na‰e vrchní sestra Betty McAllisterová se spojila s vedením tamní katedry psychiatrie a nedala jinak, neÏ Ïe musím pfiedná‰ku pfieru‰it, protoÏe pro mne má ‰patnou zprávu.

Giselle jí oznámila, Ïe prot se vrátil, náhle a bez varování, kdyÏ Robert v jejich bytû v Greenwich Village koupal syna.

Trochu mû to vydûsilo, ale zcela jsem tím nevítan˘m v˘vojem pfiípadu pfiekvapen nebyl. Tak za prvé, regrese není u víceãetn˘ch osobností nijak nezvykl˘m úkazem, a za druhé jsem uÏ pfii Robovû rychlém uzdravení v roce 1995 zaznamenal jisté sloÏky, které mi od zaãátku pfiipadaly aÏ pfiíli‰ snadné – napfiíklad jeho jakoby dobfie secviãené odpovûdi na jisté pfiedkládané otázky.

Nejednalo se nicménû o urgentní záleÏitost, a proto jsem se rozhodl dopfiedná‰et a aÏ pak se vrátit na MPÚ. To byla chyba, a nikoli první v dlouhé fiadû trápení, která mû znovu ãekala a jichÏ jsem se uÏ dûsil. Robertova recidiva mû znepokojila natolik, Ïe jsem k nemalému potû‰ení, a dokonce i po‰klebkÛm studentÛ medicíny popletl jakousi triviální záleÏitost. Na‰tval jsem se a oznámil jsem, Ïe okamÏitû pfiejdu ke zkou‰ení; místo posmû‰kÛ se ozvalo skuãení a já jsem jim na odchodu zadal napsat nûco o Hesslerovû paradoxu, aãkoli jsem moc dobfie vûdûl, Ïe na zadan˘ problém neexistuje Ïádná správná odpovûì, a poÏádal jsem jednoho seriózního a (alespoÀ jsem pfiedpokládal) spolehlivého studenta, aÈ jejich práce potom vybere a po‰le mi je.

10

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 11

KdyÏ jsem se vrátil na MPÚ, prot a Giselle a jejich (tedy RobertÛv) syn uÏ na mû ve spoleãnosti Betty ãekali v mé pracovnû. Vfiele jsme se pozdravili. Za tûch sedm let, co se známe, se z Giselle stala témûfi moje dcera, a z prota, aã to zní sebezvlá‰tnûji, cosi jako provûfien˘ pfiítel a rádce. UÏ mu ‰edivûly skránû (v osobû Roba, samozfiejmû) a mûl prokvetlé vousy. Já jsem si naproti tomu od na‰eho posledního setkání vousy oholil a ponechal jsem si jen upraven˘ knírek, abych si nepfiipadal tak úplnû hol˘ ve tváfii.

Neztratil nic ze své sebedÛvûry a dobré nálady. ZamÏoural na mû zpoza dÛvûrnû znám˘ch tmav˘ch br˘lí a hned vyrazil: „Nazdárek, doktÛrku. Pofiád bijeme svou Ïenu?“ (To byla naráÏka na jedno z na‰ich prvních sezení, kdy jsme se namáhavû snaÏili najít zpÛsob, jak spolu komunikovat.)

Aãkoli jsem se nemohl doãkat, aÏ prota vyslechnu a zjistím, kde byl po tu dobu, kdy Robert vedl svÛj na pohled normální Ïivot postgraduálního studenta biologie na Newyorské univerzitû a také oddaného partnera a otce, poÏádal jsem Betty, aÈ jej doprovodí na druhé oddûlení, Ïe si zatím popovídám s Giselle. Ta vyhlídka jej podle v‰eho nadchla, a tak okamÏitû vyrazil ke schodÛm vedoucím k jeho nûkdej‰ímu domovu; Betty mu sotva staãila.

MPÚ je experimentální nemocnice a pfiijímá pouze ty pacienty, kter˘m se jinde nepodafiilo dosáhnout nûjak˘ch v˘znaãnûj‰ích pokrokÛ. Jednotlivá oddûlení odpovídají patrÛm, ve kter˘ch se nacházejí. Napfiíklad ve druhém oddûlení jsou pacienti s rÛzn˘mi psychózami a tûωími neurózami.

Kdo pak u nás v˘znaãnûj‰ího pokroku dosáhne, toho posléze pfiemístíme do prvního oddûlení a tam zÛstane, dokud není zral˘ k propu‰tûní. Ve tfietím patfie jsou rÛzní sexuální devianti, koprofilové a dal‰í, a také autisté a katatonici, a na ãtyfice pak máme nûjaké ty psychopaty, totiÏ takové jedince, ktefií jsou nebezpeãní jak personálu, tak i jin˘m pacientÛm.

Lékafii a ostatní zdravotnick˘ personál mají kanceláfie a vy‰etfiovny v pátém patfie.

11

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 12

KdyÏ prot a Betty ode‰li, zavfiel jsem dvefie, vybídl jsem Giselle, aÈ se posadí, a zakroutil jsem nosem svému maliãkému jmenovci. Ro‰Èácky se zahihÀal a nasadil v˘raz kdesi mezi protov˘m ‰kodolib˘m úsmû‰kem a Robertov˘m nesmûl˘m úsmûvem. „Tak povídejte, co se stalo,“ vybídl jsem Giselle.

Zatváfiila se znepokojenû, anebo moÏná jen unavenû, jak se lidem ãasto stává, kdyÏ si myslí, Ïe se úspû‰nû dostali z bláta, ale najednou se ocitnou v té nejvût‰í louÏi. Upfiela na mû ty zavlhlé laní oãi, coÏ ve mnû spustilo Ïivé vzpomínky na na‰e první setkání pfied fiadou let, kdy se uvelebila právû v tomhle kfiesílku a chtûla ode mû povolení „potulovat se po chodbách“ MPÚ a hledat tu materiál pro ãlánek o du‰evních chorobách pro jeden celostátní ãasopis. „Ani nevím,“ vzdychla si. „V jednu chvíli byl Robert, a najednou uÏ byl prot.“ Luskla prsty. „Takhle rychle.“ Syn se jí po ruce natáhl, nejspí‰ se snaÏil pochopit, odkud se to lusknutí vzalo. „Co jste dûlala, kdyÏ se to stalo?“ „Bolela mû hlava a zkusila jsem si na chvíli zdfiímnout.

KdyÏ bylo potfieba malého vykoupat, poÏádala jsem Roba, jestli by to pro jednou neudûlal on. On to Rob s Genem bájeãnû umí, vstává k nûmu v noci, krmí ho, dává mu jíst a vÛbec, ale hroznû nerad ho koupe nebo pfiebaluje. Ale já mu fiekla, Ïe mû bolí hlava, a on Ïe to tedy udûlá. Ale kdyÏ jsem se vrátila, uÏ tam nebyl Rob. Byl tam prot.“ „Jak jste to poznala?“ „Na to pfiece znáte odpovûì sám, doktore. Prot se od Roba li‰í v tisíci vûcí.“ „Co fiekl?“ „¤ekl: ‚Nazdárek, Giselle. Tak ty jsi teì mamka.‘“ „A vy jste mu na to fiekla…“ „Skoro nic, byla jsem hroznû vynervovaná.“ „A kdo vlastnû vykoupal prcka?“ „Mám dojem, Ïe Rob s tím zaãal, ale nedodûlal to.“ 12

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 13

„ProtoÏe se objevil prot.“ „Asi. Nedal mu správnû plenky.“ „To mû nepfiekvapuje. Nemá moc zku‰eností s mal˘mi dûtmi, lidsk˘mi nebo jin˘mi. Co mi je‰tû mÛÏete fiíct?“ „Nic. Naprosto nic. Prostû tam byl, jako kdyby nikdy neode‰el.“ „Zeptala jste se ho, kam zmizel Robert?“ „No samozfiejmû!“ zakvílela. Pak dodala posmutnûle: „JenÏe o tom nemûl ani ponûtí.“ „TakÏe on neví, kde Robert je?“ AÏ tehdy se rozplakala. Poãítám, Ïe do toho okamÏiku Giselle plnû nedo‰lo, co v‰e to znamená. A znamenalo to jediné: Robert ustoupil tak hluboko, Ïe dokonce ani jeho „ochránce“ (prot) neví, kde se ukr˘vá. Maliãk˘ se taky rozplakal. Tiskla si ho na prsa a já se ji snaÏil uklidnit. „V‰ak my tomu pfiijdeme na kloub,“ sliboval jsem, ale asi ne zrovna pfiesvûdãivû. Myslel jsem si, Ïe takhle na dnû uÏ znovu nebudeme.

Pfiik˘vla a sáhla pro kapesník. Vzal jsem si maliãkého, kter˘ stejnû jako jeho matka bájeãnû vonûl po borovicích.

Gene mi zakroutil nosem. Pfiedstíral jsem, Ïe kfiiãím bolestí, ale tím jsem v‰echno jenom zhor‰il, protoÏe ho to znovu rozbreãelo. „Víte co?“ navrhl jsem Giselle, kdyÏ koneãnû uklidnila sebe i synka. „PÛjdeme ukázat na druhé oddûlení, jaké máte dûÈátko.“ Na‰li jsme prota zabraného do hovoru s pacienty, z nichÏ nûktefií si na nûj evidentnû uchovali pfiíjemné vzpomínky.

Byla tam Frankie, tlust‰í neÏ kdy dfiív, ale usmívala se, coÏ se u ní vidí jen vzácnû. A Milton, kter˘ za holocaustu pfii‰el o celou rodinu, debatû mlãky naslouchal a vÛbec neÏertoval a ne‰a‰koval. Bylo tu i pár takov˘ch, ktefií prota je‰tû nikdy nepotkali a ktefií ho znali jen z doslechu, ale i ti mu dychtivû cosi vyprávûli v pfiehnané, i kdyÏ ubohé snaze vyzískat tím zadarmo lístek na K-PAX, anebo pfiinejmen‰ím 13

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 14

nûjak˘ projev úãasti s jejich trápením. Sebûhlo se kolem nûj taky pût ‰est koãek, pfiedly a otíraly se mu o nohy.

Vût‰ina personálu dobfie znala i Giselle a vzpomínala na ni podobnû v dobrém. A ze seznámení s mal˘m Genem byli nad‰ením bez sebe; jako by je na chviliãku vytrhl z jejich mizerné nálady. Chlapeãek podle v‰eho vÛbec nemûl strach ze v‰ech tûch cizích tváfií, které ho okukují, a na v‰echny se vesele culil.

VyuÏil jsem té pfiíleÏitosti, protlaãil jsem se mezi koãkami a zeptal se prota, jestli by nic nenamítal, kdybychom ho zase pfiijali do nemocnice k „men‰ímu pobytu na zotavenou“. Ujistil mû sice, Ïe není ani trochu unaven˘ a zotavit nepotfiebuje, nicménû to vypadalo, Ïe ta vyhlídka ho úplnû nadchla. Navrhl jsem schÛzku v devût ráno následujícího dne. On na to, Ïe se tû‰í na dal‰í z na‰ich „plodn˘ch“ sezení (neunikla mi naráÏka na to, Ïe pfii nich pojídá ovoce a jiné plody).

Rozlouãil jsem se s ním, vyhledal jsem Betty McAllisterovou a poÏádal jsem ji, aÈ pro nûj najde pokoj, a to soukrom˘, kde jej budou moct neru‰enû nav‰tûvovat Giselle se synkem. Nevymámil jsem z ní ale víc neÏ pok˘vnutí na znamení toho, Ïe m˘m pokynÛm rozumí; oãividnû ji víc zajímalo, co se dûje mezi pacienty a rodinou Porterov˘ch. Tou dobou uÏ si Milton vylezl na stÛl a vykládal dûtinské vtipy, napfiíklad: „Jedna Ïenská nastoupí do autobusu a má s sebou to nejo‰klivûj‰í dûcko na svûtû. Kluk je takov˘ ‰ereda, Ïe se mu v‰ichni ostatní cestující smûjou. Îenská se rozpláãe. Na pfií‰tí zastávce nastoupí nûjak˘ pán, a kdyÏ vidí tu ubreãenou, povídá jí: ‚Ale jdûte, ono nebude tak zle. Tumáte burák.

A jeden dejte i té svojí opiãce.‘“ V‰echny jsem tam zanechal, vrátil jsem se k sobû a vylovil jsem objemnou dokumentaci pfiípadu prot/Robert a zaãal jsem dumat o v‰em frustrujícím i o v‰ech moÏnostech. *** 14

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 15

Druh˘ den ráno jsem ãekal na protÛv pfiíchod a snaÏil jsem se pfiijít na to, co se mohlo stát, Ïe to zpÛsobilo Robertovu náhlou recidivu a návrat do politováníhodného stavu z roku 1990, coÏ v zásadû byl katatonick˘ stav, ve kterém se ukr˘val pfied svûtem za alter egem, jeÏ o sobû tvrdí, Ïe pfii‰lo z nûjaké vzdálené planety.

Dle v‰eho se to stalo, kdyÏ koupal svého ãtyfiapÛlmûsíãního syna. Je moÏné, Ïe v nûm pohled na nahé dûtské tûlíãko vzkfiísil v‰echno utrpení a hrÛzu, jeÏ mu zpÛsobil jeho násilnick˘ str˘c, kdyÏ jemu, tedy Robertovi, bylo pût let?

KdyÏ pfiitom totéÏ nezpÛsobil jeho zjevnû úspû‰n˘ pohlavní Ïivot? Napomenul jsem se, aÈ se neuchyluji k Ïádn˘m takov˘m spû‰n˘m závûrÛm, i kdyÏ jsem doufal, Ïe to skuteãnû bude to pravé vysvûtlení. Alternativní vysvûtlení, totiÏ Ïe se v jeho raném dûtství skr˘vá nûco je‰tû niãivûj‰ího neÏ tyto traumatizující události a neÏ následná smrt jeho milovaného otce, mi totiÏ pfiipadalo mnohem hor‰í. Îe by snad v hlubinách jeho ps˘chy ãíhalo nûco, co jsme zatím neodhalili?

Copak je mysl nûco jako cibule, jak nûktefií tvrdí, a kdykoli odloupneme jednu vrstvu, narazíme jen na dal‰í, a tak dále, aÈ pronikneme jakkoli hluboko?

KdyÏ prota doprovodili do mojí ordinace, nejdfiíve ze v‰eho si sundal tmavé br˘le (s ohledem na citlivost jeho zraku na viditelnou ãást spektra jsem pfii setkáních s ním nechával lampy ztlumené) a pak se hned rozhlíÏel, jestli jsem mu obstaral nûjaké ovoce. A neãekalo ho zklamání. Jako „dárek na pfiivítanou“ jsem naplnil mísu hojností v‰ech plodÛ, jaké se v nemocniãní kuchyni daly sehnat, a dokonce jsem je nechal nakrájet na jednotlivá sousta a dal k nim i ubrousek a vidliãku, i kdyÏ obûma tûm pfiedmûtÛm nevûnoval ani pohled. Vûfite mi, Ïe to bylo váÏnû nûco, pozorovat ho, jak se na ovoce vrhl, v‰echnu opatrnost hodil za hlavu a cpal se s hojn˘mi hekav˘mi a mlaskav˘mi zvuky. KdyÏ skonãil a byl oãividnû spokojen, odhadl jsem, Ïe uÏ asi pûknû dlouho Ïádné ovoce nemûl.

15

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 16

„Ne tak docela,“ namítl a olizoval si jeÏaté vousy okolo rtÛ. „Ale brzy zase vyrazím domÛ, takÏe podobn˘ch pfiíleÏitostí uÏ moc nebude.“ „To myslíte na K-PAX.“ Spokojenû pfiik˘vl.

Vzpomínám si, jak se mi stáhlo hrdlo, kdyÏ jsem se zeptal, kdy na to tak asi dojde.

Bez sebemen‰ího zaváhání mi oznámil, Ïe Zemi opustí jedenatfiicátého prosince. Pfiesnû fieãeno v 11.48 dopoledne v˘chodního standardního ãasu. „TakÏe se nebude muset chystat nic k obûdu,“ dodal potmû‰ile. Byl na první pohled dobfie naladûn˘ a uvolnûn˘, pohodlnû sedûl, nohu pfies nohu v kotníku, ruce zaloÏené za hlavou. „Proã ta zmûna taktiky?“ „Zase jeden z tûch obzvlá‰È nesmysln˘ch v˘razÛ, v jak˘ch si vy lidé libujete. Patrnû následek va‰í násilnické minulosti, fiekl bych.“ (Tím myslel minulost na‰eho druhu, ne mou osobní.) „Dobfie, pfieformuluji to. KdyÏ jste tady byl naposledy, odmítl jste datum svého odchodu uvést. Proã to tentokrát tajné není?“ „ProtoÏe mÛj úkol tady je témûfi u konce. V‰ude samé ‚splnûno‘ – a vy uÏ nemÛÏete udûlat nic, ãím byste to zpackal, ani kdybyste chtûl.“ Ten pov˘‰en˘ komentáfi mû na‰tval. „Jak˘ ‚úkol‘? Patfií k nûmu i to, abyste zase dostal Roberta do permanentního katatonického stavu?“ „Na mou du‰i, gene, vy lidé byste nemûli v‰echno brát tak váÏnû. Na to jsou va‰e Ïivoty pfiíli‰ krátké.“ Na K-PAXu samozfiejmû podobn˘ problém nemají: kaÏd˘ se tam doÏívá tisícovky.

Chvíli jsem se na nûj upfienû díval. „Co jste udûlal s Robertem?“ „VÛbec nic. Jenom si vzal volno od toho svého ubohého Ïivota.“ 16

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 17

„Proã? Co se stalo?“ „Nemám páru, ‰éfíku.“ „Tak jak víte, Ïe si ‚vzal volno‘?“ „Povûdûl mi to, neÏ ode‰el.“ „Co je‰tû vám povûdûl?“ „To je zhruba v‰echno.“ „A vy nemáte ani ponûtí, kam ‰el?“ „Kdepak. To mi nefiekl.“ „Pokud se znovu ukáÏe, dáte mi vûdût?“ „Mais oui, mon ami.“ UÏ v tu chvíli jsem zaãínal mít dojem, Ïe nic nemám pevnû v rukou a Ïe mohu leda tak co nejlépe vyuÏít v‰eho, co se prozatím nabízí. „No dobrá, tak si pojìme minutku povídat o vás.“ „Padesát devût, padesát osm, padesát…“ „Velmi vtipné. Nicménû… kdepak jste byl posledních nûkolik let?“ „Hm? Tak porÛznu.“ „Prote, kdyÏ dovolíte, nûco vám vysvûtlím. Vám dost moÏná tohle v‰echno pfiipadá jako legrace. Cel˘ svût vám patrnû pfiipadá jako legrace. Ale pro Roberta to nic veselého není.

TakÏe bych ocenil, kdybyste se pfii odpovûdích snaÏil b˘t aspoÀ trochu nápomocnûj‰í. Îádám snad pfiíli‰?“ Pokrãil rameny. „KdyÏ to musíte vûdût, byl jsem v‰ude moÏnû po va‰em SVùTù (prot pí‰e i jakoby vyslovuje s velk˘mi písmeny planety, hvûzdy a tak dále; entity tak triviální jako lidé si u nûj nicménû nevyslouÏí víc neÏ malá písmena).

Dalo by se fiíct, Ïe to byla okruÏní cesta na rozlouãenou.“ „A jak˘ byl úãel té ‚okruÏní cesty‘? Pobavit publikum?“ „Místy ano. Ale pfiedev‰ím jsem si promluvil s rÛzn˘mi bytostmi, které se mnou chtûjí odejít na K-PAX. Mám prostor jenom pro stovku z vás. I kdyÏ… to jsem vám povídal uÏ minule, ne?“ „Chcete fiíct, Ïe jste si… vybíral spoleãníky na cestu?“ „Dá se to tak brát.“ 17

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 18

Nenápadnû jsem sáhl po propisce a papíru. „Byl byste tak laskav a povûdûl mi jména nûkter˘ch lidí z toho seznamu?“ Prot si k sobû naklonil mísu, ale byla stejnû prázdná jako mÛj Ïlut˘ notes; zbyla v ní jen trocha ‰Èávy z toho ovoce a on ji vypil. „Za a) ne v‰ichni jsou lidé. A za b) ne, nebyl bych.“ „Proã?“ „Ale mÛj lidsk˘ pfiíteli, na tohle pfiece odpovûì znáte.“ „Tím myslíte, Ïe bychom se pokusili vám zabránit, abyste je s sebou bral, anebo jim ten v˘let rozmluvit? Tak nûco?“ „No a neudûlali byste to?“ „MoÏná ano,“ pfiipustil jsem. „Ale v první fiadû jsem chtûl jednoho dva z nich oslovit a zjistit, jestli mi va‰e tvrzení potvrdí. Myslím tím tvrzení, Ïe jste byl ‚v‰ude moÏnû po svûtû‘.“ „Copak bych vám lhal, slavn˘ soude? A navíc, vy neumíte mluvit s Ïirafou, nebo ano? Nebo s jelenem? UÏ vím jistû, Ïe nerozumíte fieãi Ïádn˘ch va‰ich mofisk˘ch tvorÛ… o tom jsme se uÏ pfiesvûdãili, pamatujete?“ Cítil jsem, jak mi do krku stoupá vztek a zklamání, jako obvykle pfii na‰ich spoleãn˘ch sezeních. „Dobfie, tak kolik z nich jsou lidé?“ „No, pár desítek. ProtoÏe vy jste ten nejne‰Èastnûj‰í druh ze v‰ech.“ „Mluví nûkdo z nich anglicky?“ „Pár.“ „Ale vy mû s nimi nenecháte promluvit.“ „Klidnû si posluÏte. JenÏe budete muset sám pfiijít na to, ktefií to jsou.“ „Îije nûkdo z nich tady v nemocnici?“ U‰klíbl se a povídá: „MoÏná tak jeden dva.“ „Co tfieba takhle: kdyÏ mi povíte jméno jednoho jediného ze sv˘ch spolucestujících, dám poslat do kuchynû pro dal‰í mísu ovoce.“ Patrnû na znamení toho, Ïe téma je uzavfieno, se otoãil a prohlíÏel si akvarel podzimní krajiny ve Vermontu. „Na tohle místo si vzpomínám,“ ucedil.

18

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 19

Napsal jsem si, Ïe se mám pfieptat pacientÛ, jestli nedostali nabídku v˘letu na K-PAX, a Ïe mám poÏádat ostatní personál, aÈ se pokusí o totéÏ. Ne proto, abychom jim pomohli s pfiípravami na cestu, ale abychom je pfiichystali na to zklamání, aÏ je tu nechá jako opu‰tûné nevûsty u oltáfie pfiipoutaného k Zemi gravitací.

Ale pofiád tu je ta hlavní záleÏitost: kde je Robert a proã ustoupil v takovém spûchu? Jak se zdá, nemáme na to, abychom tomu pfii‰li na kloub, víc neÏ dva mûsíce. Dvakrát se mi nezamlouvalo, Ïe zase budu mít na krku nÛÏ. „¤íkáte, Ïe nás opustíte na konci prosince – je nûjaká moÏnost, abyste to poodloÏil?“ „BohuÏel ne.“ „Ale poslednû jste fiíkal, Ïe pro návrat na K-PAX máte tfii okna. Není tohle teprve druhé?“ „Nene. To druhé uÏ uteklo.“ „TakÏe tohle je va‰e poslední moÏnost?“ „Jojo.“ „A kdyÏ jí nevyuÏijete…“ „Pochopil. Ztvrdneme tady navÏdycky.“ „Jak to, Ïe jste prome‰kal to druhé okno?“ „Robert si to zase rozmyslel. Je vÛbec hodnû rozkolísan˘.“ Hned jsem si pfiestal ãmárat. „Robert s vámi tentokrát pojede?“ „Pokud bude pofiád chtít. V‰ak to znáte. Hodnû v té vûci mûní názory.“ „TakÏe vy jste s ním mluvil… od té doby pfied pÛl tfietím rokem, kdy jste zmizel?“ „Sem tam.“ „A to byl jeho nápad, anebo vá‰?“ „MÛj… vût‰inou.“ „A tentokrát to byl vበnápad – vrátit se do New Yorku?“ „KdeÏe. S tím pfii‰el on.“ „Proã vás zavolal?“ „Asi mû potfieboval.“ 19

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 20

„K ãemu?“ „Nefiekl.“ Rozko‰nicky se protáhl, jako pes, kter˘ se krátce prospal a probírá se. „Kde pfiesnû jste byl, kdyÏ si vás zavolal? To mi povûdût mÛÏete?“ „A vûfiil byste mi, Ïe jsem byl zase v zairu? Samozfiejmû, teì se tomu fiíká ‚demokratická republika kongo‘.“ Zavrtûl hlavou. „Ti lidi!“ „Co jste dûlal v Kongu?“ „Nemluvili jsme o tom celou dobu? S tou svojí pamûtí byste mûl váÏnû uÏ nûco udûlat, gino!“ „Zkuste mû nûjak sná‰et, prote. Co dûlal Robert, kdyÏ jste se ukázal?“ „Koupal kluka.“ „Dokonãil to?“ „Kdepak. Podal mi Ïínku a vypadl.“ „TakÏe vy jste to dodûlal za nûj?“ „No, osu‰il jsem to dítû a dal jsem mu plínku, aspoÀ myslím, Ïe tak tomu fiíkáte. Potom jsem ho vrátil do té klece.“ Upíral jsem zraky do notesu, kde pofiád nebylo nic, jen datum a ãas. „Prote, mÛÏete mû ujistit, Ïe tady rozhodnû zÛstanete aÏ do toho jedenatfiicátého prosince v eee… 11.48 dopoledne?“ „Nene.“ „A proã sakra ne?“ „ProtoÏe i pfii rychlosti svûtla zabere nûjakou dobu, neÏ v‰echny shromáÏdím a vypadneme.“ „Tím myslíte, Ïe musíte nabírat v‰echny cestující po jednom? Jako fiidiã autobusu? To je dost primitivní, ne?“ „Jedinou jinou moÏností, herr doktor, by bylo je dát dohromady napfied. CoÏ by ov‰em zpÛsobilo jen fiadu jin˘ch potíÏí.“ Pfie‰krtl jsem si „31. 12.“ „No dobfie, tak kdy pfiesnû odejdete?“ „Nejspí‰ hned po snídani.“ 20

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Strรกnka 271

OBSAH

Protovy svรปty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Protova zprรกva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

Prot3_Kor1

12/18/18 4:10 PM

Stránka 272

Gene Brewer

Protovy světy Z anglick˘ch originálÛ K-Pax III: The Worlds of prot a Prot’s Report, vydan˘ch nakladatelstvím Bloomsbury v Lond˘nû v roce 2004, pfieloÏil Richard Podan˘ Redigoval Pavel Kofiínek Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s. – Kalibr, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 357. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz