NE! JÁ NECHCI! 001-009 Ne ja nechci.indd 1
14.06.18 12:35
Susanne Mierau Ich! Will! Aber! Nicht! Published originally under the title © Gräfe und Unzer Verlag GmbH München Text copyright © Susanne Mierau 2017 All rights reserved Translation © 2018 by Hana Stuchlíková ISBN 978-80-7549-855-7
001-009 Ne ja nechci.indd 2
15.06.18 17:03
V ý vo j d í těte Vý t ě te
Obsah
DĚTI POTŘEBUJÍ AUTONOMII
35
Předmluva
7
Autonomie a sebeúčinnost
36
Možná vás zajímá, kdo jsem?
9
Vývoj podle vnitřního stavebního plánu Zóna nejbližšího vývoje
38 39
Zapojení dětí do všedního dne
40
Prostředí Ano a prostředí Ne Ne znamená Ne
44 45
13
Co malé děti opravdu chtějí
Emoce od strachu po vztek Proč je utišení tak důležité
48 49
15
Jak se děti učí sebeovládání
50
Dětský mozek to jinak neumí Jak cítí dospělí
20 20
Jak zacházet se silnými emocemi Děti v prvním roce života
52 52
Jak cítí děti
22
Batolata
53
Předškoláci
57
Školáci
57
Puberta
58
Fáze auto autonn oomm ie ie
CO ZNAMENÁ „VZTEKÁNÍ“?
11
„Vzdorování“ není špatné Děti nechtějí rodiče vytáčet
12
Každé dítě jde svou cestou Geny a výchova Proč o „vzdorování“ přemýšlíme špatně Odnaučili jsme se na děti používat násilí
001-009 Ne ja nechci.indd 3
24 25 28 29
Děti od začátku spolupracují Každé dítě chce být součástí společnosti
60 61
15.06.18 17:03
D ěti ěti fungují jinak
Zkušen ost i z dětství Zkušenosti d ě tstv í
ZÁLEŽÍ NA NASTAVENÍ
65
Zátěž vlastní minulosti Rodiče jako oběti v dětství
66 67
Hluboko uložené spouštěče
68
Pomůže nám intuice?
72
Co si pomyslí ostatní?
74
Spolu to zvládneme
76
Začněte myslet jinak
78
001-009 Ne ja nechci.indd 4
VŠEDNÍM DNEM S KLIDEM
81
Základní přísady pro všední den Pozorování
82 82
Pozitivní tělesný kontakt
85
Naslouchání
87
Mluvení
88
Berte to s humorem Vytvořte ostrůvky odpočinku
92 93
Vždycky tě budeme mít rádi
95
Čemu se rozhodně vyhnout Vždyť je to jen plácnutí…
96 97
Křik
99
14.06.18 12:35
Dát pocit bezpečí
RODIČE, DĚTI, HRANICE
133
Následuj svou hvězdu Převzetí odpovědnosti
134 135
103
Stanovení hranic
136
Rutina nás může omezovat Rodiče potřebují každodenní pomoc
104
Konfliktům se nevyhnete
138
Pečujte o sebe
138
Vodítko pro náročné situace
106
Jen taková fáze?
139
Spaní: kde je problém? Pochopte problémy se spaním
108 109
Hádka – zloba z l o b a – vztek vz te k
ZVLÁDÁNÍ KONFLIKTŮ S DÍTĚTEM
Problémové místo: jídelní stůl Pochopení chování dítěte u jídla
105
112
K dalšímu čtení
140
Rejstřík
143
Impressum
144
112
„Já nebudu uklízet, ty budeš uklízet!“
116
Na nočník bez konfliktů
118
Hádky o čištění zubů
122
Když se sourozenci hádají
124
Nadávky a silná slova
126
Náročné situace venku Procházky: od loudání po běh
128 129
Ti druzí
131
001-009 Ne ja nechci.indd 5
SSeerr v i s
14.06.18 12:35
001-009 Ne ja nechci.indd 6
14.06.18 12:35
PŘEDMLUVA
Děti jsou skvělé – až na období vzdoru? Život s dětmi je krásný. Provázet malá stvoření při tom, jak rostou, s sebou nese jedinečné kouzlo. Každý den zažíváme, jak se naše miminko vyvíjí a postupně víc a víc vnímá svět kolem sebe. Učí se otáčet, lézt, chodit. Jak u vytržení posloucháme jeho první slova, natáčíme si první nejisté krůčky a pyšně rozesíláme fotky našeho rozkošného potomka přátelům a rodině. Je to tak krásné! Jenže najednou se všechno změní s prvním dětským „Ne!“ nebo s prostým, ale energickým „Já!“. Někdy to začíná už v kojeneckém věku, kdy chce dítě prozkoumat věci, které my pro jeho ručičky nepovažujeme za vhodné. Když sebou pak dítě zčistajasna mrskne na podlahu a válí se, nebo kolem sebe máchá rukama nohama, nepoznáváme ho. Ještě před chvílí to bylo milé, spokojené miminko a teď je soužití s ním hrou o nervy. Zatímco doposavad dítě radostně souhlasilo s našimi nápady, nebo se aspoň nechalo odlákat něčím jiným, teď přesvědčeně hájí svá přání. Jako rodiče jsme zvyklí udávat směr a řídit den podle našich představ. Jenže najednou to není možné bez obtíží, protože dítě přináší svoje vlastní představy do života rodiny a obhajuje je tu hlasitěji, tu tišeji, ale o to důrazněji. Tato stránka dětského vývoje už se tak láskyplně nezaznamenává, jelikož ruší dosud harmonický rodinný život. Celé řadě rodičů připadá fáze autonomie jako nejtěžší období raného dětství. Čím víc se blíží druhé narozeniny, tím víc se rodiče obávají prvních projevů fáze autonomie, poněvadž ze všech stran slyší, jak náročné to jsou časy. Některé rodiny udělají s prosazováním vlastní vůle dítěte zkušenost už dříve. Často se rodiče doslechnou, že tím dítě chce otestovat hranice,
7
001-009 Ne ja nechci.indd 7
14.06.18 12:36
PŘEDMLUVA
nebo že jde o mocenskou hru a člověk by je měl strčit do kouta nebo vy„Všímá me si každého milníku chovat za pomoci podobných trestů. motorického vývoje, každého Jenže fáze autonomie, jak se období slůvka, ovšem o neméně pozačínajícího osamostatňování říká, je zoruhodném vývoji emocidůležitou součástí vývoje dítěte, kteoná lních dovedností moc rou bychom neměli potlačovat, neboťť nepřemýšlíme. Přitom je tento má vliv na celý život, především na aspekt dětského vývoje zacházení se stresem a konfl ikty. Děti v mnoha ohledech tím se v tomto období učí ovládat – nejnejdůležitějším, protože pok ládříve s pomocí dospělých, později dá zák lad, na kterém spočívá na vlastní pěst. Jako rodiče nestojíme každá duševní schopnost.“ v této fázi vedle vzteklého dítě bezLise Eliotová radně, jak bychom si mohli myslet; pokud ho doprovázíme správně, podporujeme tím jeho sociální kompetenci a celkový vývoj. Existuje celá řada prostředků, které rodičům pomohou slušně projít autonomní fází. Vždycky bychom měli začít s tím, že porozumíme individuálnímu vývoji a způsobu myšlení dítěte. Tak zjistíme, o co skutečně při konfliktu běží. Když víme, jak naše dítě přemýšlí a jedná a z jakého důvodu, můžeme si denní režim vytvořit tak, aby se na něm dítě mohlo víc podílet a aby ubylo konfliktů, ať už půjde o oblékání nebo jídlo. Dopřát dítěti víc samostatnosti není až tak těžké a nám jako rodičům se tím nakonec uleví. Za pomoci několika „tajných přísad“ na každý den a při vynechání těch negativních můžeme své děti provázet fází autonomie s láskou a pochopením, aniž bychom museli sami sebe příliš předělávat.
8
001-009 Ne ja nechci.indd 8
14.06.18 12:36
PŘEDMLUVA
Možná vás zajímá, kdo jsem? Jako studovaná pedagožka a rodinná poradkyně pracuji řadu let s rodiči, od těhotenství až do prvních let života jejich dětí. V uplynulých deseti letech jsem díky svým kurzům, poradenství a v neposlední řadě díky svému rodičovskému blogu získala vhled do života nejrůznějších rodin. Se svými dětmi ve věku 8, 4 a 1,5 roku jsem osobně prožila dvě fáze autonomie a teď stojím se třetím dítětem na prahu další společné cesty tímto obdobím. Pokaždé probíhá ta fáze trochu jinak, každé dítě má jiný temperament, potřeby a schopnosti sebeovládání. S prvním dítětem jsme zažili v průběhu několika let jen jednu jedinou situaci, kdy sebou hodilo na zem a s křikem se po ní válelo. Moje druhé dítě mělo od počátku jiný temperament a otevřelo mi oči pro nový pohled na tuto fázi, který jsem do té doby nevnímala, jelikož jsem byla příliš ovlivněná tím, co se obvykle o „vztekání“ psalo. Stáli jsme u pokladny v supermarketu – klasika! – a můj dvouapůlletý syn se sám chtěl obsloužit sladkostmi. Jenže já jsem měla námitky a vysvětlila mu stručně a jasně, že je má položit zpátky. Vztekle zadupal, mrštil cukrátky o zem a zařval: „Ne! Já nechci!“ „Ale no tak, přestaň se tu vztekat!“, řekla jsem mu. Jeho rychlou a jasnou odpovědí mi bylo: „Ne, ty se vztekáš, mami!“. A s tím netrefi l tak úplně vedle.
9
001-009 Ne ja nechci.indd 9
14.06.18 12:36
010-033 Ne ja nechci.indd 10
14.06.18 12:37
Fáze autonomie
CO ZNAMENÁ „VZTEKÁNÍ“? Možná největší chybou, kterou můžeme udělat, je označovat fázi autonomie jako „vztekání“. Protože tím omezíme svůj pohled na dítě a omezíme naše možnosti, jak se s ní vypořádat. Ovšem když pochopíme, proč jsou děti takové, jaké jsou, můžeme spolu s nimi přijít na řešení, jak najít klidnou cestu. Stojíme teprve na začátku této části života, kdo už teď najde správnou cestu, bude to mít v následujících letech snazší.
010-033 Ne ja nechci.indd 11
14.06.18 12:37
é n t a p š í n e n “ í n á „Vzdorov
c ho ělé vzteklé n m o d a n se á dn é m tek let jsme pektivy. V ž rs e p é Několik desí tn a opa k dívali ze šp tné, je to na a šp í n vání u dětí á v o h totiž není c ěte. případě to ve vývoji dít k ro k ý tn u n důležitý a
Podle slovníku je vzdorování „tvrdošíjný (umíněný) odpor vůči autoritě vycházející z pocitu, že je jedinec v právu“. Podle této defi nice je to tedy vědomá a vehementně vyjadřovaná paličatost. I když můžeme v takové chvilce s dítětem mít podobný pocit, pleteme se ze dvou zásadních důvodů: první důvod spočívá v tom, že chování dítěte má svůj smysl a že s ohledem na jeho potřeby ve vývoji je zcela na místě. Druhým důvodem je, že dítě v žádném případě proti nám vědomě nebojuje, protože toho v této době ještě ani není schopné. Domněnky o období vzdoru, které nám celá léta vnucovala společnost, jsou jednoduše chybné. Proto se nám zdá tak těžké najít dobrou společnou cestu tímto obdobím –
12
010-033 Ne ja nechci.indd 12
14.06.18 12:37
„ V Z D O R OV Á N Í “ N E N Í Š PAT N É
chybí nám porozumění a příklady. Oproti domněnkám vycházejícím z běžné defi nice vzteku nejde v jednání dítěte v první řadě o vzpouru vůči autoritě. Jak také uvidíme, NEJDE tu o mocenskou hru. Záchvatem vzteku nám děti neukazují špatné způsoby a ani nám nechtějí tancovat na hlavě. „Vzdorování“ není u dítěte špatné chování. Naše děti ukazují chování stejně, jako ho ukazují jiné děti po celém světě a jež najdeme dokonce i u našich nejbližších příbuzných ve zvířecí říši, tedy u šimpanzů. I když máme jako rodiče někdy pocit, že to jen naše dítě se takhle chová a jen my jsme si v podobě vzdorovitého dítěte vytáhli Černého Petra, v žádném případě s tím nejsme sami. Po celém světě mají lidé děti, které dávají svou nevoli najevo křikem, pláčem, bitím nebo válením po zemi. Když si tohle představíme, musí nám být jasné: něco na takovém chování musí mít smysl, když se projevuje v tomto úseku života všech lidí na Zemi. Příroda totiž jen zřídka toleruje způsoby chování, které by byly pro vývoj zbytečné.
Děti nechtějí rodiče vytáčet Můžeme si být jisti tím, že děti mají pud sebezáchovy, který určuje i jejich chování k rodičům: dokud jsou malé, jsou odkázané na ochranu, péči a náklonnost těch, kteří jsou jim nejbližší. Mezi dítětem a nejbližší osobou, která se o něj stará, vzniká vazba. Podle toho, jaká je interakce mezi dospělým a dítětem, mohou vzniknout různé vzorce vazeb. Tím jsou myšleny různé způsoby, jakými děti s rodiči spolu navzájem zacházejí: jestli dítě cítí jistotu a jestli mu okolí vyjde rychle a správně vstříc, nebo zda jsou jeho potřeby často přehlíženy a zda až takovou jistotu necítí. Tyto vzorce mají vliv na to, jak dítě vnímá svět a jaké zkušenosti později udělá. Budou mít vliv i na úspěch ve škole nebo na vztahy s přáteli. A přestože se tyto vzorce, které dítě interakcí s rodiči
13
010-033 Ne ja nechci.indd 13
14.06.18 12:37
CO ZNAMENÁ „VZTEKÁNÍ“?
získá, nemusí otisknout do dítěte navždy, mají po mnoho let vliv na jeho prožívání a vnímání. Proto je v souvislosti se „vzdorováním“ důležité povědomí o vazbách, jelikož způsob, jakým my dospělí nakládáme s negativními projevy dětí, má právě na vazbu vliv. Bez ohledu na naši reakci na chování dítěte je na nás stále odkázáno a vytváří si na nás vazbu. Zjedno-
Krátký přehled teorie vazeb Teorii vazeb neboli přimknutí najdeme poprvé u britského pediatra a psychoanalytika Johna Bowlbyho: zjistil, že rané vjemy z prostředí a zkušenosti s vazbami ovlivňují psychický vývoj dítěte. Po skončení 2. světové války pozoroval u dětí vliv odloučení či ztráty mateřské osoby a při výzkumu pro Světovou zdravotnickou organizaci WHO zjistil, že chybějící vztah či přimknutí má často na dítě hluboký dopad a může vyústit až ve smrt. V roce 1970 vyvinula jeho spolupracovnice Mary Ainsworthová „The Strange Situation Test“, který sloužil k určení druhu vazby: vedle modelu jistého, nejistě vyhýbavého a nejistě ambivalentního popsal i vzorec dezorganizovaný, a to u dětí traumatizovaných rodičů. Poznatky Johna Bowlbyho a Mary Ainsworthové byly určující pro vznik nového pohledu na dítě a dodnes slouží jako základ pro řadu vyšetření. Dnes už víme, že vzorce vazeb vzniklé v raném dětství nemusejí přetrvávat po celý život, ale že je možné je změnit. Ovšem jejich vliv na vývoj dítěte je zcela jasný.
14
010-033 Ne ja nechci.indd 14
14.06.18 12:37
„ V Z D O R OV Á N Í “ N E N Í Š PAT N É
dušeně řečeno: i děti si vytvářejí vazbu na rodiče, ač se ti nechovají zrovna pozitivně, nebo je dokonce zanedbávají či zneužívají. Jelikož ještě dlouho budou v řadě věcí potřebovat podporu, neohrožují toto spojení a samy ho udržují, přestože se k nim rodiče třeba chovají velmi negativně, a mají tak z dlouhodobého hlediska na jejich psychické i tělesné zdraví škodlivý vliv. Proto mají vazbu na své rodiče i děti z násilnických rodin. To vše nám ukazuje, že pokud se dítě chová tak, že jsme z něj zoufalí, nedělá to naschvál, aby nás naštvalo – určitě ne v raném dětství. Z hlediska evoluce by nedávalo smysl, aby se děti takto chovaly. Proto potřebujeme vysvětlení, které nám poskytne k chování dítěte důvod. Dítě svým chováním sleduje cíl, který nám dospělým není jasný, nebo si ho dokážeme vysvětlit až později. A přestože ten důvod hned nepoznáme, má chování dítěte svůj smysl.
Co malé děti opravdu chtějí Když se podíváme na cíle většiny projevů chování v tomto období, bude nám brzy jasné, že se vzteklé chvilky objevují ze dvou důvodů: • Dítě se dožaduje samostatnosti, kterou mu nechceme nebo nemůžeme dopřát: „Chci to udělat sám!“ – „Chci si ještě hrát!“ • Dítě má pocit, že zdroje jsou rozděleny nespravedlivě: „Já chci taky…“ – „Já se nechci dělit!“ Na první pohled tato dvě témata nesouvisejí, na druhý je už ale jasné, že se dobře doplňují.
15
010-033 Ne ja nechci.indd 15
14.06.18 12:37
REJSTŘÍK
A
J
amygdala 21–25, 68 analytické myšlení 21, 53 autonomie 12–17, 26, 78, 108, 139
jídlo 8, 40, 78, 104, 113, 114, 136 jemná motorika 17, 42,
Č čistota 104, 120 čištění zubů 41, 122, 124
E emoce 21, 24, 48, 52, 58, 86
F fáze autonomie 28, 36, 53, 58, 75, 82, 88, 104, 124, 131, 137,
G geny 25,
H hormony 48, 74 hrubá motorika 17 humor 92, 93 hygiena 41, 120,
K komunikace 29, 53, 87, 89, 92, 106, 115, 126 konflikt po odstavení 18 konflikty 8, 30, 32, 38, 50, 53, 56, 79, 86, 88, 89, 92, 97, 99, 104–131 kousání 53, 54, 55, 56, 95, 107
intuice 72, 74
P péče o tělo 41, 119 pečující osoby 18, 22 pozorování 26, 82–84 předškoláci 50, 57, 83, 84, 109, 111 přežití 21, 22, 26, 27
Ř řeč 53, 88, 89, 127
S
L limbický systém 20–23, 50, 53, 72, 86
M mocenská hra 8, 13, 29
N násilí 31, 32, 53, 66, 67, 70, 86, 96, 97, 98, 99, 100 naslouchání 72, 87–88 nenásilná komunikace 89 neokortex 21, 23, 53
O I
odpor 12, 18, 24 oxytocin 18, 86
oblékání 8, 42, 43, 105, 107
samostatnost 8, 15, 18, 23, 37, 39, 40, 41, 47, 60, 61, 76, 79, 104, 106, 113, 125, 129, 137, 139 sebeúčinnost 36–37 schopnosti 17, 18, 29, 36, 49, 53, 60, 83, 117, 129 silná slova 126–127 sourozenecká hádka 124–125 spánek 108–111 společnost 131, 137 spolupráce 50, 60, 61, 63, 122, stanovení hranic 25, 47, 108, 136 – 138 stres 8, 48, 49, 50, 51, 67, 76, 99, 128
142
140-144 Ne ja nechci.indd 142
14.06.18 12:45
REJSTŘÍK
styl výchovy 25, 29
Š
teorie vazeb 14 trest 8, 29, 31, 46, 54, 70, 75, 88, 97, 98, 99, 100
školáci 57 špatné chování 95, 115
U
T
uklízení 105, 115, 117 utišení 49
tělesný kontakt 19, 84, 85, 91 tělesné reakce 23 temperament 24, 25, 26, 54, 95, 124, 125
V vazba 13, 14, 15, 98 vzorec vazby 13, 15, 32, 70
vztek 9, 13, 23, 47, 48–58, 74, 86, 89, 93, 100, 104, 106, 107, 116, 125, 126, 131, 138
Z zdroje 15, 18, 23, 26, 45, 46, 60, 106, 112, 124, 139 zkušenosti z dětství 36, 50, 51, 65, 67, 68, 70, 74, 99 zrcadlové neurony 51
143
140-144 Ne ja nechci.indd 143
14.06.18 12:45
IMPRESSUM
Fotografie
Důležité upozornění
Fotolia: strana 132 uprostřed; Getty Images Cover, strana 34 nahoře a dole, 41, 59, 62, 80 nahoře, 98, 102 uprostřed, 107, 114; istock: strana 10 nahoře a uprostřed, 16, 27, 33, 34 uprostřed, 50, 55, 69, 80 uprostřed a dole, 85, 90, 102 dole, 110, 121, 137; Susanne Mierau: strana 6; Astrid Obert: strana 101; Shutterstock: strana 46; Stocksy: strana 6, 19, 31, 64, 94, 102 nahoře, 132 nahoře Syndication: www.seasons.agency.de
Myšlenky, metody a podněty v této knize představují názory, popřípadě zkušenosti autorky. Byly připraveny autorkou podle jejího nejlepšího vědomí a prověřeny s největší možnou svědomitostí. Přesto nenahrazují individuální kompetentní lékařské doporučení. Každá čtenářka a každý čtenář je sám zodpovědný za své činy a jednání. Autorka ani vydavatelství nenesou zodpovědnost za případné nedostatky či škody, které by mohly vycházet z praktických odkazů v této knize.
Susanne Mierau Ich! Will! Aber! Nicht! Z německého originálu Ich! Will! Aber! Nicht!, vydaného nakladatelstvím Gräfe und Unzer Verlag GmbH v Mnichově v roce 2017 přeložila Hana Stuchlíková Redigovala Anna Doležalová Obálku zhotovila Gabriela Janovská Odpovědná redaktorka Marcela Nejedlá Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 144 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Esence Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9942. publikaci Sazba TypoText, s. r. o., Praha 5 Tisk TISKCENTRUM, s. r. o., Brno Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
144
140-144 Ne ja nechci.indd 144
14.06.18 12:45