Issuu

Charlie Donlea NevÄ›Ĺ™te tomu

Neverte tomu_145x227.indd 3

01/02/19 11:46

Neverte tomu_145x227.indd 4

01/02/19 11:46

Redovi, rybáři, tátovi, příteli

Neverte tomu_145x227.indd 5

01/02/19 11:46

„DOKUMENT: film nebo televizní pořad, který je založený na skutečnosti či popisuje skutečnou událost, dobu či životní příběh, drží se faktů a neobsahuje žádné smyšlené prvky.“ Cambridgeský slovník angličtiny

Neverte tomu_145x227.indd 7

01/02/19 11:46

„V hraných filmech je režisér Bohem, v dokumentech je Bůh režisérem.“ Alfred Hitchcock

Neverte tomu_145x227.indd 8

01/02/19 11:46

PLÁŽ SUGAR BEACH SVATÁ LUCIE, VÝCHODNÍ KARIBIK (MALÉ ANTILY)

Neverte tomu_145x227.indd 9

01/02/19 11:46

Velký Piton Jalousie Plantation 29. března 2007 S tou krví budou potíže. Došlo mi to, hned jak mi dopadla na tvář. Prýštila mu z hlavy, stékala mu po bradě a pak odkapávala na žulový útes, nejdřív jen pár rudých kapiček, jako když začíná pršet před bouřkou, ale posléze se z ní stal souvislý pramínek, jako kdyby mu někdo do místa na hlavě, kam dopadla moje rána, zarazil pípu. Moje chyba a nesprávný úsudek, což bylo hloupé, protože až dosud mi všechno perfektně vycházelo. Před chvilkou měkké podrážky mých bot prošly bahnem v posledním záhybu ostrého výstupu na Piton. Hladina adrenalinu v krvi se zvyšovala, takže se mi šlo skoro lehce. Endorfiny mi dobře posloužily. Jejich pomoc ještě budu potřebovat cestou dolů. Zabití člověka vyžaduje dokonalé plánování, přesné načasování a štěstí. Doufejme, že mám dneska večer to vše na své straně. Zjevil se v mém zorném poli. Díval se z útesu dolů a slunce vrhalo jeho stín mým směrem, jako by na zemi malovalo černou kočkovitou šelmu. Stál vedle deky rozložené na skále spolu s lahví šampaňského a dvěma vysokými sklenkami. Slunce v dáli se blížilo k obzoru a vrhalo paprsky na klidné karibské vody. K hladině to bylo třicet metrů. Rovně dolů k mělčině u úpatí kopce. Žádná šance, aby moře nějak zásadně ovlivnilo jeho pád. To mám ověřené ze včerejška. Tenhle večer je dobře promyšlený. Kromě hloubky vody započítávám i čas pro cestu nahoru a návrat dolů do bungalovu. Trasu resortem mám naplánovanou, v úvahu beru i nečekané okolnosti, což je pro správnou strategii naprosto nezbytné. Ovšem nejdůležitější bylo odhadnout čas, který strávím tady na útesu. Ale to nemělo být dlouho. Z křoví stačilo udělat pár nehlučných kroků vpřed a dostat se do jeho blízkosti. Nesmělo dojít k fyzickému kontaktu. Ten by totiž zanechal vodítka, vlákna a stopy. Zbraň mi ale dovolovala udržovat odstup. Zvednutá ruka se na chviličku zastavila v nejvyšším místě nad mou hlavou a pak prudce udeřila do jeho lebky. Slušná rána. Přímý úder, který nečekal a pravděpodobně ani

Neverte tomu_145x227.indd 11

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

necítil. Kromě krátkého spojení neuronů v centrálním nervovém systému nejspíš nic nevnímal. Žádnou bolest, ani utrpení. Samozřejmě tedy pokud nebyl ještě při vědomí, když přepadl přes okraj útesu. Snažím se na to nemyslet. Okamžitě mi došlo, že ten útok byl příliš agresivní. Původně ho měl úder jen omráčit, aby se nebránil. Místo toho ho skoro zabil. Reflexivně si sáhl do zátylku a padl na kolena. Můj pohled kontroloval, jak se situace vyvine. Zřejmě pochopil, že na skálu kape jeho krev, a sebral sílu, aby se potácivě postavil zpátky na nohy. Než se ale mohl otočit, moje bota dopadla na jeho záda a on zmizel. Dopad ani šplouchnutí vody nebylo slyšet. Od pohledu přes okraj skály mě odradily obavy, že si někdo mohl všimnout jeho padajícího těla, vzhlédnout a spatřit mě. Můj zkoumavý pohled přelétl skalnatý ostroh a hlavou mi letěly úvahy, jak vyřešit tu šlamastyku. Krev by totiž naznačila něco jiného, než byl můj plán. Trvalo jen zlomek vteřiny, než mě napadlo, co udělám. Krvavá jatka na skále se stejně nedala odstranit. Nicméně kapky krve na mém obličeji se vyřešit musí. Při bližším zkoumání se ukázalo, že mám krev i na prsou a na levé ruce. Další červené tečky potřísnily mou zbraň. Tohle byla politováníhodná chyba – chyba, kterou způsobila moje přehnaná dychtivost. Všechny tyhle zádrhele se vyřešit nedaly. Bylo potřeba vybrat ten nejnaléhavější – tedy krev na mém těle – a pro tu najít vysvětlení. Nezbývalo než se otočit od zapadajícího slunce a zakrvácené skalní plošiny a běžet dolů z Pitonu, křovím, po schůdkách, které lidé vytvořili z balvanů a bambusu, a přímo do bungalovu.

Neverte tomu_145x227.indd 12

01/02/19 11:46

Velký Piton Útes 29. března 2007 Julian Crist stihl výstup na Velký Piton na jihozápadě ostrova Svatá Lucie ani ne za třicet minut. Zdolání vrcholu patřilo k oblíbeným výletům a Julian tu samou cestu se skupinou přátel poprvé podnikl už předchozího dne. Dnes večer však vystoupal jen na skalnatý ostroh nad Soufriere, který si včera vybral jako dokonalé místo k pozorování západu slunce. Jednoduchá túra, při níž stačilo jen sledovat stezku obtáčející se kolem úpatí kopce. Nejnáročnějším úsekem bylo asi padesát strmých schodů, které vybudovali místní obyvatelé ve skále z balvanů a bambusu. Jakmile turista překonal tuhle jedinou výzvu, zbytkem cesty už snadno protančil po prašné cestičce, která nabízela výhledy na Karibské moře a pláž. Už samotný výšlap byl malebný, ale když Julian dospěl na ostroh, uvědomil si, že si pro svůj plán vybral bezchybné místo. Sundal ze zad batoh a rozložil na hladké žule deku. Všude pod ním se otevíral nedotčený výhled na záliv, nad nímž by asi za čtyřicet minut mělo začít klesat slunce z bezmračné modré oblohy a zapadnout za horizont. Podíval se na hodinky. Před jejím příchodem muselo být všechno dokonale připravené, aby napravil svou hloupost. Málem všechno zničil. Obvinil ji neprávem, zvlášť když naopak sám něco skrýval. Ale dneska večer jí to vynahradí. Vytáhl z batohu dvě vysoké sklenky a otevřel šampaňské značky Veuve Clicquot Yellow Label. Korkový špunt vystřelil obloukem do vzduchu a dopadl někam za okraj útesu. Trochu se mu sevřel žaludek. Už podvacáté od chvíle, kdy začal stoupat na Velký Piton, si sáhl do kapsy a prsty ohmatával okraje předmětu uvnitř, aby se ujistil, že ho neztratil. Když měl Julian všechno nachystané, postavil se vedle deky a zadíval se na zapadající slunce. Na druhé straně zálivu se nakláněla k hladině plachetnice s barevnou plachtou vzdouvající se ve větru. Vpravo viděl Sugar Beach a malou skupinku lidí, která sledovala západ slunce. Pokud na zemi existovalo hezčí místo, on tam nikdy nebyl.

Neverte tomu_145x227.indd 13

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

Za sebou zaslechl zapraskání větvičky a nejdřív ho napadlo, jak se dostala nahoru, aniž by si toho všiml? Než ale tahle myšlenka mohla pobídnout k akci jeho svalstvo, celým tělem mu projela ostrá bolest. Začala v hlavě. Zastavila čas a zbrzdila jeho pohyb, jako kdyby plaval v oleji. Až pramínek krve ve vlasech a na uchu probral jeho mysl. Dotkl se hlavy v místě, odkud bolest vycházela, a když klesl na kolena, podařilo se mu dát ruce před sebe. V předklonu na všech čtyřech sledoval krev, která odkapávala na skálu, jako by malíř poťukával štětcem o plátno. Na pravou ruku mu dopadaly sluneční paprsky, takže prsty vyhlížely jako rudé vidlice. Měl pocit, jako by mu nepatřily. Vrávoravě se zvedl a učinil několik nejistých kroků, dva dopředu, jeden do strany ve snaze otočit se. Prudké nakopnutí – do kříže – způsobilo, že cukl hlavou dozadu a řítil se k okraji útesu. Zase cítil chvění v žaludku, jako když předtím vystřelil špunt ze šampaňského. Překroucený obraz kopce se zeleným listovím zaplnil po tři následující vteřiny Julianovo zorné pole, než ho pohltil oceán. Nahoře na útesu rudnoucí slunce dopadalo na rozstříknutou krev a vrhalo na žulu obrysy dvou vysokých sklenek a lahve šampaňského. Prodlužující se stíny tří neživých předmětů čerpaly paradoxně tmu ze slunečního světla, dokud asi za hodinu nevybledly a nerozplynuly se v noci.

Neverte tomu_145x227.indd 14

01/02/19 11:46

Soudní síň Vrchní soud ostrova Svatá Lucie O devět měsíců později Reportérka stanice NBC stála před kamerou s mikrofonem v ruce a budovou soudu za zády. Kameraman odpočítával: „Tři, dva, jedna.“ Ukázal na ni. „Právě jsme se dozvěděli, že porota v případu Grace Seboldové je zpět v soudní síni. Pro rodinu Juliana Crista to bylo dlouhých devět měsíců, než našli spravedlnost pro svého syna, který byl v březnu zabit tady na ostrově Svatá Lucie. Tělo Juliana Crista, studenta čtvrtého ročníku newyorské lékařské fakulty, bylo nalezeno ráno 30. března, když ho vyvrhlo moře na známou pláž Sugar Beach, kam přijel se svými spolužáky na kamarádovu svatbu. Původně se mělo za to, že z jednoho z legendárních kopců na ostrově spadl nešťastnou náhodou, ale detektivové brzy začali mít podezření na cizí zavinění. Už po dvou dnech vyšetřování byla zatčena a obviněna z vraždy Cristova kolegyně z lékařské fakulty a zároveň jeho přítelkyně Grace Seboldová. Následoval vypjatý a občas i divoký soudní proces. Dnes o dalším osudu Grace Seboldové rozhodne dvanáct porotců.“ Reportérka si přiložila prst k uchu. „Právě se dozvídám, že porota přichází. Přepojíme se do soudní síně, abychom si vyslechli verdikt.“ Produkce přepla dovnitř soudní síně plné diváků, kteří seděli v lavicích jak na nedělní bohoslužbě. Reportéři a kameramani ze stanic CNN, BBC a FOX News se shromáždili u zadní stěny. Členové poroty se šourali na svá místa a síň šuměla tichými obavami, které občas přerušilo cvakání fotoaparátů, jak se fotografové snažili zachytit každičké gesto či výraz tváře. Do ticha se s rachotem otevřely postranní dveře a soudní zřízenec přivedl Grace Seboldovou. Novináři začali šílet, aby získali co nejlepší záběry tajemné Grace Seboldové, popisované v uplynulých třech měsících jako brilantní budoucí lékařka a zároveň jako nemilosrdná vražedkyně. Zřízenec ji dovedl k jejímu obhájci sedícímu u stolku před soudcem. Advokát vstal, když Grace přišla, a něco jí zašeptal do

Neverte tomu_145x227.indd 15

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

ucha. Grace lehce přikývla. Soudce přivedl soudní síň ke klidu třemi údery kladívka. „Zahajuji slyšení Vrchního soudu ostrova Svatá Lucie, jižního okrsku, v případě sporu stát Svatá Lucie versus Grace Seboldová.“ Soudce pohlédl na porotu. „Pane předsedo, došli jste k jednomyslnému závěru?“ „Ano, Vaše Ctihodnosti,“ přitakal muž středního věku se složkou papírů v ruce. Zřízenec od něj papíry převzal a podal je soudci, který si je položil před sebe. Výraz jeho tváře nic neprozradil, když desky otevřel a mlčky si verdikt přečetl. Potom se rozhlédl po přeplněné síni. „Chtěl bych požádat všechny, kteří jsou dnes v soudní síni přítomni, aby se zdrželi jakýchkoliv projevů emocí, až přečtu verdikt. Dále žádám tisk, aby zůstal v novinářské sekci a nepronikal za zábradlí.“ Soudce znovu sklopil zrak k verdiktu a po krátké pauze se zadíval na Grace Seboldovou. „Slečno Seboldová, vstaňte, prosím.“ Grace poslechla, její židle se posunula po dlaždicích a prořízla ticho nepříjemným zaskřípěním. „V případu stát Svatá Lucie versus Grace Seboldová,“ začal soudce číst, „v bodě obžaloby vražda prvního stupně, shledává porota obžalovanou… vinnou.“ Soudní síní to zašumělo, ozvala se kombinace potlesku rodiny a přátel Juliana Crista a vzlyků a vzdechů rodičů Grace Seboldové. „Grace Janice Seboldová, byla jste shledána vinnou vraždou prvního stupně a na rozsudek si počkáte v nápravném zařízení Bordelais. Slečno Seboldová, rozumíte obviněním, která jsou proti vám vznesena, a možnému trestu?“ Grace téměř neslyšitelně zamumlala: Ano. „Chcete promluvit k soudu či k porotě, jak je vaše právo?“ Grace zavrtěla hlavou a zase zamumlala: Ne. Soudce opět třikrát zabušil kladívkem, zatímco advokát se pokoušel podepřít Grace. Váha jejího těla ho přemohla, a tak ji usadil na židli. Vzápětí se u ní zjevil zřízenec, popadl ji v podpaždí, zvedl ji a odváděl ke dveřím. Přestože soudce neustále klepal kladívkem, reportéři na Grace při odchodu ze soudní síně pokřikovali otázky. „Udělala jste to, Grace?“ „Jste vinna?“

Neverte tomu_145x227.indd 16

01/02/19 11:46

N E V Ě ŘT E T O M U

„Budete se odvolávat, Grace?“ „Litujete toho, co jste udělala?“ „Nechcete něco vzkázat Julianově rodině?“ Jeden obzvlášť neodbytný reportér se probojoval až k zábradlí a naklonil se, aby byl co nejblíž postrannímu vchodu. Zřízenec vlekl Grace ke dveřím. „Grace!“ zavolal reportér tak naléhavě, že zaujal její pozornost a přiměl ji, aby na něj pohlédla. Když se jejich pohledy setkaly, reportér strčil mikrofon nad zábradlím co nejdále, takže zmenšil vzdálenost mezi sebou a Grace na úctyhodných třicet centimetrů. „Proč jste Juliana zabila?“ Grace zamrkala nad jeho neomaleností. Zřízenec odstrčil mikrofon stranou a prosmýkl se s Grace dveřmi a křičící reportéry a jejich cvakající fotoaparáty nechal za sebou.

Neverte tomu_145x227.indd 17

01/02/19 11:46

ČÁST I. DOKUMENT

Neverte tomu_145x227.indd 19

01/02/19 11:46

KAPITOLA 1

Mezinárodní letiště Hewanorra ostrov Svatá Lucie březen 2017 o deset let později

IDNEY RYANOVÁ DOPSALA, ULOŽILA SOUBOR A NOTEBOOK ZA-

klapla. Sáhla pod sedadlo a schovala počítač do svého příručního zavazadla. Tlak v uších jí napověděl, že stroj zahájil klesání. Vytáhla z tašky silný fascikl, otevřela ho a vyňala z něj dopis, který stál na začátku její cesty. Milá Sidney! Je to už hodně dávno. Patnáct let? Blahopřeji ti ke všem úspěchům. Sleduji tvoji kariéru, jak si asi umíš představit, hodně podrobně. Bojuješ za ty, co si neumějí pomoct sami. Jak si určitě uvědomuješ, tvoje úspěchy zdaleka nemají odezvu jen u těch, kdo z nich mají zrovna užitek. Lidem jako já, jejichž osud byl určen už dávno, dáváš naději, že se věci mohou přece jen změnit. Budu předpokládat, že můj příběh znáš. A doufám, že se ti tento dopis dostane do rukou. Jsi doslova a do písmene moje poslední šance. Zákonné prostředky jsem už vyčerpala. Tady to funguje jinak než ve Státech. Za těch deset let jsem justiční systém Svaté Lucie dobře poznala. Už neexistují žádné skulinky, žádné oficiální možnosti. Od téhle chvíle mi může pomoct pouze jediná věc – přezkoumání důkazů. Jinak život strávím tady. A s každým dalším rokem se zdá, že se o můj případ zajímá míň a míň lidí. Poslední dobou mi připadá, že si na mě kromě mé rodiny už vůbec nikdo nevzpomene.

Neverte tomu_145x227.indd 21

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

Ráda bych tě požádala, Sidney, jestli bys nemohla pomoct své dávné kamarádce. Samozřejmě chápu, že mi nemůžeš nic zaručit. A také nejsem schopna ti to nějak vynahradit. Přesto ti píšu. Už nemám nikoho, na koho bych se mohla obrátit. S mým právním zástupcem ti poskytneme veškeré informace. Třeba zrovna ty uvidíš, co jiní přehlédli. Děkuji za jakoukoli pomoc, kterou své staré přítelkyni nabídneš. Se srdečným pozdravem Grace Seboldová Sidney dopis složila a zadívala se z okna. Letadlo lehce klouzalo dolů, jako by chtělo dosednout do oceánu, když vtom se zjevila ranvej a bezpečně přitáhla Airbus A330 na pevnou zemi. Po pětiminutovém pojíždění letadlo zastavilo na asfaltu před dveřmi terminálu. Všichni na palubě otevírali schránky nad hlavami a brali si svá zavazadla. Sidney vyšla dveřmi letadla na schůdky a z vlhkého karibského vzduchu se jí v mžiku leskla kůže potem. Sestoupila dolů, kde z asfaltu stoupal žár jako jakési neviditelné plameny. Zamířila k terminálu, zatímco její štáb se postaral o kameramanské vybavení. Když měla za třicet minut za sebou vstupní formality, usedla na zadní sedadlo nákladního taxíku a řidič vyrazil na svou cestu po kopcích Svaté Lucie a klikatými silnicemi, které křižovaly jejich svahy. Po většinu šedesátiminutové jízdy se za okny taxíku míhaly kopce zarostlé svěžím deštným pralesem. Nakonec řidič podřadil a dodávka s námahou stoupala do prudkého svahu. Když zdolali strmý sráz u Jalousie Plantation, na druhé straně údolí se naskytl výhled na oceán. Voda v odpoledním slunci smaragdově zářila a z téhle výšky působila téměř pohlednicově, jak jasně kobaltová modř u kraje přecházela do tmavě modré dále od břehu. Řidič začal sjíždět do údolí k hotelovému resortu Sugar Beach. Na rozdíl od série několika předchozích prudkých výjezdů, jež motor dodávky jen stěží zvládal, jízda dolů probíhala za neustálého kvílení brzd a v pomalém projíždění serpentin. Čím níže sjížděli, tím výše se po obou stranách zdvíhaly dva vulkanické kužely: Velký a Malý Piton. Prehistorický ráz přírody kolem budil v Sidney dojem, jako kdyby mířila do Jurského parku. Konečně dodávka naposledy odbočila a před nimi se otevřela vysoká železná brána hotelového resortu. Když se dveře vozu

Neverte tomu_145x227.indd 22

01/02/19 11:46

N E V Ě ŘT E T O M U

odsunuly a Sidney vystoupila z dodávky, zase na ni zaútočil vlhký vzduch. „Slečno Ryanová, vítejte v Sugar Beach,“ pozdravila ji zaměstnankyně hotelu a nabídla jí košík s ledově studenými ručníky. Sidney si omotala ručník kolem zátylku. „O zavazadla se postaráme,“ dodala žena s příjemným karibským přízvukem. „Váš zaměstnavatel předem vyřídil check-in, takže váš pokoj už je připravený.“ Sidney přikývla a následovala ženu po chodníčku lemovaném březulemi, jejichž stín nabízel úlevu od horka. Její průvodkyně ji cestou upozorňovala na zajímavosti v okolí. „Tímto směrem je spa,“ ukázala. „Věhlasné a velice oblíbené. Nalézá se přímo v deštném pralese.“ Sidney se usmála, přikývla a zadívala se do lesa na budovy s dřevěným schodištěm, které připomínaly stromové domky. Potom žena ukázala na druhou stranu. „Tato stezka vás dovede na pláž.“ Převislé větve palem kryly dlouhý dlážděný chodníček. Těžké vějíře šelestily ve větru po celé délce cestičky, na jejímž konci Sidney ze svého místa zahlédla sluneční světlo a vlnobití. Ještě jednou odbočily. „A zde je váš bungalov.“ Žena odemkla a vpustila Sidney do moderně zařízené místnosti s bílým, neposkvrněným nábytkem. Podlaha z tmavého třešňového dřeva se leskla v odpoledním slunci, které dovnitř pronikalo okny a prosklenými dveřmi. „V minibaru najdete vše, na co byste mohla mít chuť – vodu, džus, limonádu. Také alkohol. Vaše zavazadla přivezou za okamžik.“ „Děkuji,“ řekla Sidney a vrhla pohled na cedulku na dveřích, pokoj číslo 306. „Ano,“ přitakala zaměstnankyně hotelu na její tázavý pohled. „V tomto pokoji bydlela.“ Sidney přikývla. „Kdybyste něco potřebovala, zavolejte,“ dodala ještě žena. „Děkuji.“ Sidney zavřela dveře a nechala se ochlazovat klimatizací, aby se jí odlepila halenka od těla. Rozhlížela se po pokoji, klouzala pohledem od naleštěné dřevěné podlahy přes svěží zařízení koupelny a terasu zalitou sluncem až k posteli s nebesy a zářivě bílou přikrývkou. Pohladila ji a posadila se na kraj postele. Před deseti lety spala Grace Seboldová tu noc, kdy byl zabit Julian Crist, právě v tomto pokoji.

Neverte tomu_145x227.indd 23

01/02/19 11:46

KAPITOLA 2

IDNEY SE ŠTÁBEM KRÁČELA PO KLIKATY CH CESTIČKÁCH, KTERÉ

se vinuly až na pláž, nádhernou zelenající se tropickou zahradou. Jakmile minula bazén, její tenisky se zabořily do písku pláže Sugar Beach. Okolo ní se k nebi tyčily dva vrcholky. Po pravici na severu Malý Piton, po levici na jihu Velký Piton. A mezi nimi se táhlo dvě stě metrů bělostného písku, který se třpytil ve slunečním žáru. V místech, kde písek omýval příliv, byla pláž tmavší, jako vlhký karamel. „Slečna Ryanová?“ zeptal se mladý muž, který k ní přistoupil. „Sidney,“ odpověděla a potřásla mu rukou. „Darnell. Budu vás a vaše kolegy dnes provázet. Můžeme vyrazit?“ Sidney přikývla. Ohlédla se na kameramana a ukázala na Pitony. „Vemte to tady, pár pomalých záběrů od úpatí až k vrcholu s mraky na obloze. Třeba z toho budeme moct sestříhat blížící se tropickou bouři. To by mohla být dobrá upoutávka, v jednu chvíli krásné počasí, vzápětí divoká bouře. Záběry shora by se taky hodily, jestli si je můžeme dovolit.“ Pohlédla zase na Darnella. „Je to náročný výstup?“ „Na vrchol?“ opáčil mladík a usmál se. Měl široké bílé zuby. „To teda jo. Ale na skalní výběžek? Snadný.“ „Vážně?“ podivila se Sidney. „Jasně,“ přitakal Darnell. Ukázal na Sidneyin biceps, potom napnul svůj sval a žoviálně se zasmál. „Věřte mi, v pohodě.“ Za třicet minut vyřídili potřebná povolení a podepsali, že se zříkají veškerých nároků v případě nehody, což bylo nutné, aby se mohli vydat na výšlap na Velký Piton s průvodcem. Celodenní túra až na vrchol zabrala přes čtyři hodiny. Cesta ke skalnatému ostrohu, kde došlo k zabití Juliana Crista, představovala půlhodinový

Neverte tomu_145x227.indd 24

01/02/19 11:46

N E V Ě ŘT E T O M U

výšlap po úzké stezce lemované hustými keři s občasnými výhledy na záliv na severu a na Jalousie Plantation na východě. Asi v polovině trasy narazili na schodiště z kamenů s provizorním zábradlím z bambusu. Stavba byla v průběhu let porůznu zpevněna dalšími balvany a hrazením. Uměle vytvořená konstrukce vyřešila přechod strmé rokle, která by se jinak jen obtížně zdolávala. „Darnelli, změnila se v uplynulých letech nějak tahle část výstupu?“ zeptala se Sidney, když dospěli k schodišti jak z doby kamenné. „Ne, takhle to vypadalo vždycky.“ „Takže před deseti lety tu bylo stejné schodiště?“ „Jasně, úplně stejný.“ Sidney pokynula štábu. „Natočte schody odzdola až nahoru a zase zpátky. Z pohledu člověka, který po schodech stoupá, nikdo jiný ať v záběru není. Změřte mi, za jak dlouho vyjdu nahoru. Párkrát to sjedeme, ať máme průměrné časy, jak dlouho trvá schody vyjít, vyběhnout je klusem a pak ještě sprintem.“ Sidney vyrazila za Darnellem po kamenném schodišti, prvním náročnějším úseku celodenní túry. Při stoprocentní vlhkosti a teplotě téměř třicet pět stupňů měla už v polovině schodiště tílko úplně mokré. Zdravá šestatřicetiletá žena v dobré fyzické kondici. Sidney si spočítala, že je teď o deset let starší než Grace v době, kdy měla tuto cestu údajně vykonat. Sidney potřebovala podporu bambusového zábradlí. Ostrý výstup před vrcholem vyžadoval, aby se chytila zábradlí na obou stranách a vytáhla se nahoru. Tam se rozhlédla a zase seběhla dolů. Potom si vzala od jednoho člena štábu stativ, rozložila ho na celou výšku, hodila si ho přes rameno a znova vystoupala po kamenech, přičemž se mohla přidržovat jen jednou rukou. Když byla spokojená se svými pokusy, našla Darnella pod stromem. „Jak je to ještě daleko?“ „Moc ne,“ odpověděl a odlepil se od kmene stromu. „Pár serpentin.“ Pokračovali po úzké prašné cestě až do posledního ohybu stezky. Husté listoví se rozevřelo a před nimi se objevil skalnatý výběžek – v hladké béžové žule se zrcadlilo odpolední slunce. Sidney došla na místo a hned si představovala, jak by mohla pojednat tento majestátní a tragický výjev. „Tady to je?“ ujišťovala se, když opatrně vstoupila na ostroh.

Neverte tomu_145x227.indd 25

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

„Jasný.“ Darnell měl víc odvahy, neohroženě došel až na kraj. „Sletěl přímo tady. Do vody.“ Ukázal na římsu a tleskl. Sidney se zastavila kousek od kraje skály, ohnula se v pase a opatrně pohlédla dolů. Srdce měla až v krku. Byla to pořádná výška. Ohlédla se. Štáb právě dorazil na výběžek, poté co natočil schodiště ze všech úhlů, jaké si přála. Sidney zamířila k Leslie Martinové, své kolegyni, otočila se a rozhlédla se kolem dokola. Rozpřáhla paže. „Potřebuju záběr na tenhle výhled. Z pohledu osoby, která vychází ze zatáčky a sleduje výběžek, mýtinku a záliv. Taky budeme potřebovat záběry při západu slunce, s dlouhými stíny směrem ke kameře. Přibližně v době, kdy byl zabit.“ „Přímo tu upoutávku vidím,“ ozvala se Leslie. „Nádhera, ale trochu z toho běhá mráz po zádech.“ Sidney přikývla. „Doneste sem taky nějakou deku, šampaňské a dvě skleničky. Záběr zespoda, jo? Na úrovni země, dvě sklenky v popředí a za nimi zapadající sluníčko.“ „Jsi génius, líbí se mi to,“ pochválila ji Leslie. „Je to už dávno,“ přerušil je Darnell. „Jak ten kluk spadnul z římsy. Proč vás to po tolika letech zajímá?“ „Děláme průzkum.“ „Kvůli nějaký knížce?“ „Ne, pro film.“ Darnell se opět usmál. „Film, jo?“ „Dokumentární pořad.“ Sidney se vrátila na ostroh, zatímco se štáb chystal natáčet místo, kde byl zabit Julian Crist. Vychutnávala si osamělý výhled na oceán a na pláž, po níž se ruku v ruce procházeli hosté resortu a jejich stopy se rozplývaly v písku. „Tak dobrá, Svatá Lucie, vyprávěj mi, jak to bylo.“

Neverte tomu_145x227.indd 26

01/02/19 11:46

Dívka ze Sugar Beach „Pilotní“ díl * Na základě rozhovorů s očitými svědky z místa činu Na Svatou Lucii přijeli oslavovat a toto ráno, v den dvacátého výročí svatby, se vybrali k pozorování východu slunce. Před úsvitem, s tmavými obrysy dvou Pitonů po obou stranách pláže jako mohutnými nočními hlídači, pár nasedl do kajaků. Obloha byla ještě tmavá, a tak jim na cestu svítil pouze měsíc. Sugar Beach, která ležela na západě ostrova, představovala dokonalé místo pro sledování západu slunce. Kdo chtěl pozorovat jeho východ, musel překonat skoro dvacet kilometrů hornatého terénu směrem na východ. Druhou možností byl oceán. Osm kilometrů pádlování po klidném moři zavedlo kajakáře na jižní cíp ostrova kousek za Vieux Fort a nabídlo jim volný výhled k východnímu horizontu. Rozsvítili si čelovky a vydali se tmou kolem Velkého Pitonu. Drželi se asi padesát metrů od pobřeží a pluli rychlostí skoro tří uzlů. Tenhle náročný výlet podnikli předtím už mnohokrát. Drželi se za sebou, on pádloval před ní, takže mohla využít jeho záběru. Po hodině pádlování se inkoustová noc rozplynula a nebe nabylo barvy blankytné modři. Po pěti kilometrech přenechal muž své ženě vedení, dokud se před nimi nevynořila jižní část ostrova. V těch místech udržovali rovný směr, takže se dostali dál od pobřeží, odkud se jim skýtal ničím nerušený výhled k horizontu. Když minuli Vieux Fort a pohupovali se uprostřed Karibského moře, přitáhli kajaky k sobě a napili se vody z lahví. Zklidnili dech, právě když se slunce vynořilo z oceánu. Byl to nádherný pohled, když slunce prorazilo horizont. Pár se k sobě naklonil a políbili se. Za deset minut slunce jasně zářilo a jeho odraz ve vodě dosáhl až ke kajakům. Muž a žena otočili lodě a vydali se na cestu zpět k Sugar Beach. Dva vrcholky v dáli jim sloužily jako kompas. Díky stálému severozápadnímu proudu jim trvalo jen něco přes hodinu, než se dostali k úpatí Velkého Pitonu. Pokračovali dál. Poslední ohyb a před nimi se zjevila pláž. Protože bylo pořád ještě brzy, zela kromě několika časných chodců prázdnotou. Kolem bungalovů panoval klid. Pár zaměstnanců chystalo lehátka a nádobí a sklenice v plážovém baru.

Neverte tomu_145x227.indd 27

01/02/19 11:46

CHARLIE DONLEA

Žena zabrala pádlem na levém boku, potom ho zanořila napravo, stejně jako po celé tři uplynulé hodiny. Tentokrát však pádlo neproklouzlo vodou hladce, narazilo na něco pevného. Cukla sebou, protože se lekla, jestli její kajak nechce převrhnout nějaké vodní zvíře. Ale když pohlédla do vody, okamžitě poznala, že o zvíře se nejedná. Její jekot málem způsobil, že se její manžel, který se pár metrů před ní už už chystal vystoupit z lodě do mělké vody, převrhl. Rychle se otočil, když jeho žena bez přestání hystericky křičela a mlátila pádlem do vody ve snaze dostat se co nejdál. Když se k ní vrátil, zvedl se mu žaludek. Ve vodě se vznášelo na břiše tělo s roztaženýma rukama a nohama jako parašutista v letu. A krvavý vír zakalil křišťálově čistou vodu.

Neverte tomu_145x227.indd 28

01/02/19 11:46