Issuu

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 1

Blanka Matragi • JEDU DÁL

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Strรกnka 2

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Strรกnka 3

BLANKA MATRAGI

Jedu dรกl

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 4

ISBN 978-80-249-3564-5

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 5

Věnuji všem, kteří to se mnou prož ívají a přežívají

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Strรกnka 6

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 7

Jedu dál

Ještě než se začtete… Hned v druhém řádku vás chci uklidnit. Nebojte se! Nejsem filmové hollywoodské studio. Takové, které po natočení úspěšného filmu louhuje dotyčné dílo do dalších pokračování jako pytlík čaje až do samého vyčerpání nápadu, tématu i chuti. Žádné „Matragi I“, „Matragi II“ až „Matragi XX“ v plánu nemám. Když v roce 2006 vyšla kniha o mé cestě z malého městečka na Českomoravské vrchovině do Bejrútu a o šatníku princezen z Perského zálivu, koupilo si ji mnohem víc lidí, než jsem kdy snila. Za to jim všem upřímně děkuji! Zároveň jsem si ale uvědomila, co všechno se do ní nevešlo! K řadě zásadních událostí došlo, když se kniha rodila v tiskárně, a k dalším důležitým v mezičase, kdy vznikala tato druhá kniha. Mnoho věcí se neplánovaně a nečekaně změnilo. Libanonsko-izraelská válka zpřetrhala některá přátelství, o kterých jsem si myslela, že jsou železobetonová. Ještě větší ťafku jsem dostala při pokusu uskutečnit v České republice svůj sen – Matragi Centrum, které by do přenádherné Prahy přilákalo lidi z celého světa. Nevyšlo to, ale tato – jak my zkušení matadoři průšvihů říkáme – zkušenost zároveň zažehla v mé hlavě plamínky jiných nápadů, které se mi dotáhnout do konce podařilo. Někdejší zážitek z bombardování v Bejrútu způsobil, že jsem nyní našla odvahu přiznat a pojmenovat i prohry ve svém pracovním a soukromém životě, kolem nichž jsem předtím našlapovala a tvářila se, že nejsou. Nemusíte 7

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 8

M a t r a g i

stát v první linii, stačí, že se válka o vás jen otře, a sáhnete si na dřeň úplně všeho. Nikdy už nemůžete být stejní jako před ní. Nevím, jestli jsem se stala lepší nebo horší, ale dozajista otevřenější. Protože když nejde o život, nejde

B l a n k a

o nic. Na rok 2012 předpověděl Nostradamus konec světa. I když se podle vzbouření přírodních živlů v Japonsku, lidských živlů v Libyi i světových hospodářských turbulencí zdá, že měl pravdu, já mám zatím úplně jiné plány. A doufám, že vy také.

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 9

Jedu dál

Měla jsem být kluk… Muži touží po synech, ale pak jsou úplně na měkko a na lopatkách z holčiček. Vím o tom své jako účastnice řady arabských rodinných poporodních pozdvižení i jako nezdařený pokus o kluka svých vlastních rodičů. Když se na Blízkém východě narodí kluk, každá správná arabská rodina se přechodně zblázní. Chlapečkem dosahuje rodinné štěstí vrcholu Kilimandžára. Oslavy se vymykají všem evropským představám adekvátního vítání miminka. Samozřejmě – čím bohatší rodina, tím větší cirkus, protože ten má hranice jen ve finančních možnostech jejích příslušníků. Žena, které se povedlo životní dílo, rozuměj zplodit malého muže, má jednou provždy vystaráno a může si dát, jak se v Čechách lidově říká, nohy na stůl. Matka syna… to je něco, doživotní status. Z trůnu takovou matku nesesadí ani stáří, a už vůbec ne snacha, kterou jí syn jednou přivede domů.

JAKO BY BYLA PRVNÍ NA SVĚTĚ

Zažila jsem takovou pořádnou blahopřejnou audienci v porodnici u jedné své zákaznice z nejvyšších společenských kruhů a nevycházela jsem z údivu. Rodičce bylo vyhrazeno celé jedno křídlo luxusní porodnice. Po celé délce ho lemovaly obří květinové koše, umělecká díla, nad kterými by užasla i ta nejrozmazlenější 9

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 10

operní diva z La Scaly. Když jsem tak kráčela květinovým územím vstříc požehnané matce, napadlo mě, že takhle nějak musí vypadat zhmotněný sen šíleného zahradníka. Na konci květinové cesty se neotevřela brána do ráje, ale do pokoje. Zde přijímala gratulanty hlavní hrdinka. Oblečena v noční košili, ušité speciálně pro tuto příležitost z drahých krajek a cudně přepásané saténovým županem, se pobledle usmívala. Obzvlášť čiperné šestinedělky polosedí pololeží naaranžované na lenošce zvané chaise longue, jinak pochopitelně leží v posteli. Jak chaise longue, tak postel jsou ozdobené nádhernými přehozy. Všichni se k novopečené matce chovají, jako by byla z nejkřehčího porcelánu, a navíc první ženou na světě, která kdy rodila. Tuto zkušenost nemám, tudíž neposoudím, ale jednou jsme v mé dílně vyšívali velmi pracný přehoz se stejnými motivy, jako byly na této poporodní košili. Velmi drahá a filigránská ruční práce, načež přehoz se už pak nikdy na nic jiného nepoužil a skončil bůhvíkde v útrobách rodinných skladišť. Blahopřání rodičce syna je vysoce společenská událost, srovnatelná s vídeňským Plesem v Opeře. Kdo něco znamená, nemůže chybět. Před pokojem „světice“ čekají zástupy gratulantů. Audience může trvat mnoho hodin. Žena a syn dostávají dary stejně drahé, jako byly ty svatební, a všem přítomným je podáván čaj a speciální „porodní“ zákusky. Ty mi trochu hořkly na jazyku, protože jsem bohužel na vlastní oči viděla i opak této piety. Saúdi se dokážou chovat k chudým cizinkám-rodičkám a jejich několikahodinovým kojencům z opačného konce společenského žebříčku bez špetky soucitu, jako k pytlům s odpadky. O tom ale na jiném místě.

KDYŽ SE NARODÍ DCERA

Také se všichni usmívají. Také jsou květiny, i když v méně hojném počtu, a rodičce se říká: „Nebuď smutná, je krásná,“ a otci za zavřenými dveřmi: „Tak příště.“ Bezbřehé nadšení ze synů a umírněná radost z dcer mi ovšem nikdy nekorespondovaly se sebevědomím Arabek. Je asi tak milionkrát vyšší než u Češek, které si tak zakládají na rovnoprávnosti. Co se mě týče, mamince nikdo byt květinami nenaplnil ani ji nezahrnul šperky. Psala se padesátá léta. V Československu řádil tuhý socialismus, jdoucí třídnímu ne10

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 11

Jedu dál

příteli tvrdě po krku. Většina se bála, stahovala se do sebe jako škeble a snažila se neprovokovat a budovat si malá soukromá štěstí uvnitř vlastních rodin. Narodila jsem se po nejstarší sestře Aleně. Tatínek byl brusič skla, maminka celý život prodávala v nádražním kiosku. Na svět jsem přišla doma, za asistence porodní báby, jak to tenkrát na Vysočině ještě běžně chodilo. V mámině posteli za plentou. Soukromí v těžké hodince moc neměla. Tehdejší byt rodičů obnášel kuchyň a jeden pokoj s obrovskými kamny piliňáky. Koupelna chyběla a na záchod se chodilo přes dvůr. Byt se nacházel v boční části budovy radnice, přímo uprostřed světelskosázavského náměstí. Zní to honosně, ale radnice tenkrát měla hodně daleko k dnešní nově zrestaurované barokní stavbě. Baroko nebaroko, šlo o omšelý barák typický pro padesátá léta. Spolu s mými rodiči v něm žilo ještě několik rodin a všechny stejně „luxusně“. Sen o synovi, který by čutal do meruny a táta by ho mohl učit veškeré brusičské fígle, byl natolik silný, že se naši rozhodli, i přesto, že jim dalo značnou práci uživit už dvě děti, pokoušet osud ještě jednou. Po nejmladší Evičce to vzdali. Každopádně, když táta strávil, že má doma „přebuchtíno“, potvrdila se moje teorie, o níž jsem se zmiňovala již v úvodu. Byly jsme jeho holčičky, nad kterými ostražitě bděl. V jeho generaci mužů se city dětem nedávaly nijak okázale najevo. Projevovaly se v činech a člověk je někdy docenil až později s životními zkušenostmi. Tátovi nebylo zatěžko pro nás udělat cokoliv, na co stačily síly i peníze. Včetně vlastnoručního postavení domu. Nejsem prenatální psycholog, takže nevím, jestli fakt, že jsem přišla na svět „jenom“ jako holka, sehrál nějakou roli v mém podvědomí. Jestli moje neochota podřizovat se a hrát druhé housle nesouvisí s tím, že na mne maminka v těhotenství mluvila jako na Milana. Dost možná, že do mne díky tomu v děloze vstoupila nedopatřením řada mužských vlastností. Ať je to jak chce, ze všech tří holek Kyselových jsem se utrhla z řetězu jenom já. Sestry nikdy necítily můj neklid a volání dálek. Obě zůstaly doma a prožívají poměrně spokojeně své obyčejně neobyčejné životy a ani jejich děti nijak zvlášť netouží po rozruchu. Ten „gen dobrodružnosti“ se projevuje zase až ob generaci u malé dcerky mé neteře. Občas se mě někdo ptá, jestli mi sestry třeba nezávidí. Řekla bych, že můj životní styl, v němž nikdy nebylo a není nic předvídatelné ani jisté a který je plný riskantních kousků, je vždycky spíš děsil.

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 12

TATÍNKOVA KOUZLA

„Kdo je váš otec? Čím je? A čím byl jeho otec? A jeho otec…“ V Libanonu jsem si dlouho zvykala na to, že osobnost ženy je odvozována od osobnosti muže. Čím váženější manžel, tím úctyhodnější postavení ve společnosti. Čím váženější otec, tím váženější dcera. Připadalo mi to nespravedlivé a až později jsem tento přístup sice ne tak úplně přijala, ale minimálně pochopila. Souvisí s rodinnou soudržností, která je v zemi bez sociálních pojistek garantovaných státem evropského rázu nutná k přežití. Biblické rčení o padání viny otců na naše hlavy zcela zásadně ovlivňuje osud jejich dětí. I kdyby měla Libanonka ze střední vrstvy tisíckrát západní vzdělání, pokud se vrátí domů, na volné soužití „na psí knížku“ nepřistoupí. To, že by porodila dítě jako svobodná matka a s partnerem mu dělali tátu a mámu bez papírů, je nepředstavitelné už úplně. Jaký je tedy můj táta bez rodokmenu? Dříč! Frajer, který z ničeho postavil rodině dům. Praktický, ale zároveň kreativní člověk. Brusič skla, který vedle toho uměl sázet i stříhat stromy, vyznal se v zedničině. Dům si i sám obložil a dělal na něm omítky. Vždycky jsem byla do všeho hrrr. Nejdřív řež, potom měř. Táta naopak. Jeho opatrnost a rozvážnost mi v pubertě připadala někdy zbytečná. Dnes už ho chápu. Táta byl z šesti dětí a pocházel z vesnice Dolní Březinky. Všechno si musel stokrát sám zasloužit a na vše po drobných našetřit. Profesí sklář-brusič, což byl typický obor pro chudou Vysočinu, takže spousta dřiny za málo peněz, měl prostě k věcem i k penězům hluboký respekt. Za vším, co vybudoval, se skrývalo hodně potu. Moje vzpomínky na tátu jsou tudíž plné retrospektivních záběrů, jak něco dělá. Vstával denně v pět ráno, a když přišel po druhé odpolední domů, ihned ho maminka úkolovala údržbářsko-opravářskými záležitostmi v bytě. Později trávil každou volnou chvilku na stavbě. Večer pak ještě seděl nad domácími pracovními úkoly. Kreslil si nové motivy, které druhý den brousil. A když už mu náhodou zbyla chvilka, něco vyráběl nebo vyřezával pro nás holky. Jako dítě jsem hltala tatínkova kouzla s rozechvěním. Jeden den nebylo nic. Pak si večer v kuchyni sedl ke stolu. Kuchyň byla v našem původním bytě s dvěma místnostmi centrem všeho, tedy i pracovnou. Vzal tužku a nakreslil na papír motýla nebo květinu. Odcházela jsem spát s tím, že až druhý den přijde domů, kresba se zhmotní v broušený dekor na váze. To samé při práci se dřevem. Viděla jsem složenou hromadu prkýnek, jak se do 12

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 13

Jedu dál

nich zakusuje jeho pilka. A pak z nich najednou byl báječný pokojík pro panenky pod vánoční stromeček. V sedmi letech jsem našla v nějakém časopise poličku na knížky. Nesmírně jsem si ji přála. Táta omrknul fotku a knihovničku mi vyrobil. Přeměna hromádky dřeva v zázrak se odehrávala v noci, kdy šrouboval, vyřezával, uhlazoval, lakoval. Díky tátovi od mužů očekávám, že budou něco konkrétního umět. Prodejci čehokoliv, prezentátoři smělých plánů, tvůrci prognóz, jež nelze ověřit, přehazovači bankovek z účtu na účet, marketingoví hráči, kteří jsou vyřízení, když vypadne elektrický proud a nejde jim počítač, mě neoslní. Kuchař, co umí skvěle vařit, muž, který vybudoval hmatatelnou, fungující firmu, ten ano. Jediné, co mému tátovi chybělo, byl obchodní duch. Všechno zvládl, ale kdyby uměl své dovednosti stejně dobře prodat, nadřel by se jen z půlky. Jenže kde by se v něm podnikavost vzala, když přesně tato vlastnost byla v mužích v poválečných letech cíleně potlačována jako něco nehorázného. Došlo mi to po odchodu do zahraničí. Už třicet let jsem součástí národa, kde jsou do „kšeftu“ všichni. Dnes a denně vidím, jak jsou ke schopnosti obchodovat, mluvit o penězích či o výhodách a nevýhodách koupě a nebát se smlouvat o ty nejlepší podmínky vedeny už děti, sotva začnou žvatlat. Tato výchova probíhá po staletí nepřerušovaně po řadu generací. I já jsem se obchodnímu uvažování musela učit, i když ve mně někde zasuté geny obchodnice nutně byly. Tátu jsem svými ambicemi a touhou jít dál a dál možná trochu lekala. O řadu let později jsem jej s maminkou pozvala na svoji první velkou módní přehlídku na Žofín jako své nejdůležitější hosty. Přišel neohrabaně a ostýchavě jako člověk, který není zvyklý stát v centru pozornosti. Podával mi kytku a já jsem v jeho očích zahlédla slzy dojetí…

MAMINKA

Moje maminka byla z úplně jiného těsta. Jednak se ne nadarmo jmenuje Růžena – na cokoliv v zahradě sáhla, to jí vyrostlo a vykvetlo pod rukama – a jednak byla mnohem ctižádostivější než tatínek. Přitom její původ byl stejně prostý jako tatínkův. Maminka pochází z vesnice zvané Horní Bohušice. Měla sice jen bratra, jenže hornobohušická babička brzy ovdověla, a aby obě děti uživila, chodila pracovat 13

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 14

jako námezdní síla – jako děvečka, jak se tomu tenkrát říkalo, k sedlákům na pole. Naši se seznámili, jak to tak běžně chodívalo, na tancovačce. A když se brali, neměli vůbec nic. Mamince se bohužel ve třetí třetině života přihodilo to, co spoustě českých důchodkyní. S tátou, při třech dětech a zaměstnání, svépomocí slepili jako vlaštovčí hnízdo dům a sedřeli se na něm jako koně. Se mnou prožívala všechny vzestupy i pády, sestrám pomáhala s hlídáním dětí. Když už si mohla vydechnout, protože i vnoučata jsou dospělá a samostatná, a užít si klidu, naplno se ponořit do svého květinového světa u domu, ztrácí paměť. Opona nad jejím myšlením se zatahuje a já jsem smutná z té nespravedlnosti. Životní styl, kdy se po nás chce zodpovědné plánování a odklad zábavy na „potom“ – až budou všechny povinnosti splněné – u ní bohužel nevyšel. Očekávané „potom“ nabralo trpkou pachuť. Maminka patří k lidem, kteří moře na vlastní oči viděli až ve středním věku. Mnohokrát jsem ji lákala, aby se přesunula do mého libanonského domu, kdykoliv se jí zachce a na libovolně dlouhou dobu, a moře jí mohlo zevšednět. Ty otevřené hranice pro ni přišly moc pozdě. Nejlépe se cítila ve starém dobrém známém prostředí. Teď se pomalu, ale jistě sune myšlenkově dolů a uvědomuji si, že jsem prošvihla čas vyptat se jí do podrobností nejen na fakta z rodinné historie, ale i na její pocity, tužby nebo plány. Tohle děti ve svém sobectví vůbec neřeší. Nebo vy jste v mládí přemýšleli o přáních a snech svých matek víc než o vlastních? Až teď, kdy se maminka vůčihledně mění v dítě, si uvědomuji, že jsem tu touhu vyprostit se z malých poměrů podědila po ní. Měla jsem jen tu kliku, že jsem se narodila do lepší doby s úplně jinými a zajímavějšími šancemi než ona.

ASI… TEDY URČITĚ JSEM PO MÁMĚ

To, co moji maminku odlišovalo od kamarádek a ostatních sousedek, byly tři věci. Zaprvé tvořivost, i když nekultivovaná. Ta se projevovala třeba neuvěřitelným citem pro aranžmá květin. V tom byla vyhlášená. Zadruhé její postoj k oblékání a zatřetí snaha posunout své děti výš a dál, než měla příležitost ona sama. Nejspíš by to takhle nikdy nedefinovala. Za přeskakování v maloměstské hierarchii 14

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 15

Jedu dál

se platilo osamělostí a tím, že jste se stali terčem otravných drbů. Přesto maminka podvědomě cítila, že nechce být běžný průměr. Že tohle přece nemůže být všechno, co od života dostala a dostane. A také si myslím, že v ní navzdory jejímu původu, výchově a dobovým mantinelům vězel kus furiantství. Ve městě si všichni viděli do talířů a jelo se podle přesně stanoveného řádu. Do dvaceti se provdat, hned mít děti a pak chodit až do penze pokud možno do stejného zaměstnání. Maminka sice podle tohoto řádu spořádané paní, co neskáče výš, než smí, jela navenek také, ale uvnitř proudila dobrodružnější mysl. Podle mne ji vlastně bavilo provokovat a budit závist u sousedů. Tvářila se, že jí jako ostatním stačí držet vrabce v hrsti, ale pro dcery už chtěla, aby se rozmáchly spíš pro ty holuby na střeše. V tom jsem ji rozhodně poslechla.

TŘI PODOBY MÉ MÁMY

Tatínek mi jistě odpustí, že mámě věnuji mnohem víc prostoru, ale maminka se přes nás, své dcery, realizovala. Jak už jsem se zmínila, ohromně si rozuměla s půdou. Byla z rodu zahradnických kouzelnic, které kdyby zasadily rezavou naběračku nebo zahrabaly do země starý budík, tak by jim i tyhle krámy vzešly a nesly hojnou úrodu. Znovu a znovu mě to ubezpečuje v názoru, že k jakékoliv činnosti je potřeba semínko nadání. Zaléváno usilovností může vypučet do středně dobrého výsledku, ale nikdy ne skvělého. Kde talent není, můžete se snažit do aleluja a efekt je nulový. Jsem toho živoucím důkazem. Maminčin zahradnický génius mě minul. Nad to obyčejné zahradničení, kterému se tenkrát věnovaly všechny ženy, neboť co si kdo sám na chudé Vysočině doma nevypěstoval, to na talíři neměl, ovšem cítila potřebu mít na záhonech i tak neužitečnou a nejedlou záležitost jako květiny. Ty jí také rostly a kvetly jak divé. A maminka je pak i sušila. Jak živé, tak suché kytice nedostižně aranžovala, i když v tom byla naprostý samouk a o japonské ikebaně si mohla nechat tak leda zdát. Druhým znakem odlišujícím mámu od většiny byl postoj k oblékání. Šetřila každou korunu, ale přesto by si nikdy neoblékla zástěru na tepláky a na hlavu by si na domácí trvalou nenandala šátek, univerzální to socialistický vesnický kroj. Ji i nás dcery minul nevkus neforemných kostýmků z umělých materiálů, co se v nich člověk zpotil, jen sešel schody v domě. Nevzpomínám ani, že bychom kdy nosily 15

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 16

úděsné brčálově zelené krimplenové kalhoty. Maminka měla jedinečnou schopnost vykouzlit z ničeho něco. Když se jí líbily šaty v časopise, nebo později i nějaký modýlek na televizní hlasatelce, okoukla jej, sehnala si látku a ušila. Navíc v sobě měla cit pro improvizaci. Více či méně manuálně zručné musely být všechny ženy, ale řada z nich si neporadila, pokud neměla před sebou předlohu a přesný rozkres a popis. Nic samy nevymyslely, chyběla jim kreativita. Maminka k tomu, co viděla, přidala i vlastní představivost. Svoje kreace, byť původně plagiáty, povýšila tak, aby dostaly šmrnc! Protože všichni ve městě věděli, z jakých je poměrů, nezbylo jim, než ji (alespoň navenek) obdivovat. Pamatuji si ji, jak chodila v hezkých, v pase projmutých kostýmcích. I když měla pěkné nohy, minisukni nenosila, to jakožto vdaná žena a máma od tří dětí nemohla. Ke kabátku ovšem patřily sukně do půl lýtek. V době mého dětství se nikdy nic nevyhazovalo. Peklo při stěhování nebo při požárech, ale v pubertě jsem tento zvyk velmi ocenila. Máminy modely z mládí putovaly z krabic z půdy a s velkou slávou jsem je nosila do školy jako absolutní bombu. I to je důkaz, že máma byla jako švadlena precizní a nadčasová.

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 201

Jedu dál

Obsah Úvod 7 JEŠTĚ NEŽ SE ZAČTETE… Kapitola 1 MĚLA JSEM BÝT KLUK… 9 Jako by byla první na světě • Když se narodí dcera • Tatínkova kouzla • Maminka • Asi... tedy určitě jsem po mámě • Tři podoby mé mámy Kapitola 2 BYLA JSEM ZRZAVÁ, HUBENÁ A HYPERAKTIVNÍ 17 Jako z hadích ocásků • Opravdoví umělci Kapitola 3 OBLEČENÍ JSEM ŘEŠILA, KAM MÁ PAMĚŤ SAHÁ 22 Maminčina sláva • Módní vzlety a pády v pubertě • Tatínkův šicí stroj Kapitola 4 UČŇOVSKÁ LÉTA A JINÉ 26 Přijímačky na peďák • Budík na čtvrtou • Jsem velká holka, a navíc modelka Kapitola 5 DO PRAHY! 30 Jako když škrtnete sirkou • Výhybka od skla • Babička, moje patronka • Každý máme svého guru 201

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 202

Kapitola 6 VYSOKÁ ŠKOLA 35 Konec jednookých králů mezi slepými • Švadlenky • Za dvojku z klauzury umřu Kapitola 7 SOUKROMÁ ZÓNA 39 Že je cizinec? Neřeším! • Něco víc o mém muži Makramovi • Wisam • Makramova cesta do Čech • Řád neřád • Nikdo mi přistřihávat křídla nebude Kapitola 8 DO NEZNÁMA 46 Jako poraněný, ale odhodlaný pes • Přijetí Kapitola 9 KONEC AKLIMATIZACE 50 Jako Romeo a Julie • Jsem jejich • Náhradní plán Kapitola 10 SALON MEKKAWI 54 Pan Baalbaki • Paříž Kapitola 11 NA VLASTNÍCH NOHOU 57 Z nuly pojde jen nula • Už nejen umělkyně, ale i obchodnice • Neuteču • Hamra, můj osud • Venku se střílí a uvnitř teče šampaňské • Salon se rozjíždí • Sama sobě modelkou v kulisách války Kapitola 12 MINISTRYNĚ PRŮŠVIHŮ 67 Telefonát od pana Akbara • Jsem lepší než on • Pracuji na plné obrátky • Jak se ryje ústy v zemi • A jak se utíká • Sliby plním Kapitola 13 NAVŽDY JEN SVOJÍ PANÍ 80 Jeho promarněná šance • Média na mé straně • Makramova role 202

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 203

Jedu dál

Kapitola 14 JAK JSEM SE PŘIPLETLA DO CESTY VÁLCE 84 Tanec s Bašírem • Trocha válečné novodobé historie • Libanon na tři díly • Sabra a Šatíla • Na jednom konci se střílí, na druhém vyšívá • Můj první padlý • Můj první granát v domě • Mámina pupeční šňůra • Válečná přátelství • Neuvěřitelná náhoda Kapitola 15 CESTA K PRINCEZNÁM 95 Šedomyší taktika nezaujme • Co je embroidery • Módní redaktorka? A proč ne? • Skládání mozaiky • Lidi, a zase lidi • Galeje • Co je obyčejné a co neobyčejné • Hledá se zaměstnankyně • Střihačka s velkým S • Habbouba, paní všech žehliček • Elvi a Mary, strážkyně klidu mého domova Kapitola 16 BRÁNY PALÁCŮ SE OTEVÍRAJÍ 111 Vzdělané a bohaté • Slonová věž korektnosti a charita • Šejcha Fatima • Doteky běžného života a hamburgery • Pořád nenápadně pozoruji • Přítelkyně Michele a Hala • Před branou, za branou • Šejcha Shamma • Sama za sebe • Jedno velké vítězství • Vítězství, ale žádný med • Infarktové stavy s předáváním • Dlouhé prsty královské rodiny • Blízko a zároveň daleko Kapitola 17 NEŠIJI JEN PRO ŠEJCHY 127 O čaj opravdu nejde • Kohoutí paráda se musí blyštět • Jak se měří generál • Dohra Kapitola 18 OPTIMISMUS NA PRVNÍM MÍSTĚ 132 Proroctví svaté Anežky • První delší návraty do Čech • Ztráty na druhé straně • 1992: Akce Styl • 1996: Chci se předvést v Čechách • Jako slon... v žitě • Když ne vy, tak já sama • Vařím se ve vlastní šťávě • Dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku • Už i křičím • Překvapení na závěr • Róba pro první dámu

203

B l a n k a

M a t r a g i

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 204

Kapitola 19 DOMA PROROKEM (ASPOŇ NA CHVÍLI) 144 Raduji se a pořád se učím • Zdob a nemluv • Má přítelkyně také pracuje… Kapitola 20 PRVNÍ KNIHA 149 Myslím světově, ale přizpůsobuji se Čechám • Co mě první kniha naučila • Technicky vzato… • Tři křty Kapitola 21 NEJEN PRACÍ JE ČLOVĚK ŽIV 153 Nikdy mi nikdo nedal od ničeho klíče • Nestydím se a nehraji • Bez pauzy • Bliss • Komu předat veslo • Děti Kapitola 22 ÚSPĚCH MÁ SVÉ TROSKY 162 Vize Matragi Centra • Jak jsme se potkali • Podcenila jsem varování • Krok za krokem • Dopis na rozloučenou • Finále Kapitola 23 SVĚTSKÁ SLÁVA, POLNÍ TRÁVA, ALE… 177 K ocenění se hrdě hlásím • Skleněný klíč od Světlé • V kostele svatého Rocha • Salvador Dalí • František Kupka • Významná česká žena ve světě Kapitola 24 MYSTÉRIUM SVATEBNÍCH ŠATŮ 181 Na chvíli, nebo na věčnost? • Už v tom zase jedu • A v čem ses, Blanko, vdávala ty? Kapitola 25 SOUČASNOST 187 Síla je v optimismu • Nechci usnout mezi princeznami • Jak se rodí inspirace • Předložky do koupelny, porcelán... • A také diamanty... • A kosmetika... • Sportovní móda. Jiná Matragi? • Co bych chtěla vzkázat na závěr Epilog CO MÁM V NOTÝSKU 200 204

Jedu dal1KB_Sestava 1.9.2011 Stránka 12:10 Stránka Jedu dal KB_Sestava 1.9.20111 12:10 206 206

Blanka Matragi

Narodila se v roce 1953 ve Světlé nad Sázavou.

Po ukončení základní školy se ve sklárnách Bohemia ve Světlé nad Sázavou vyučila brusičkou skla. V roce 1974 dokončila Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. V tomtéž roce začíná studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, obor oděvní výtvarnictví. V roce 1976 získává první místo v celostátní soutěži Módní tvůrce, cenu Studia mladých, Českého rozhlasu a časopisu Mladý svět, stává se jednou z nejznámějších módních návrhářek ve střední Evropě. V roce 1978 vyhrává soutěž o námětovou kolekci pro olympiádu v Moskvě, kde také pořádá výstavu. V roce 1979 se vdává za Dr. Ing. Makrama Matragiho, CSc. V roce 1980 získává na Vysoké škole uměleckoprůmyslové titul akademická malířka. V tomtéž roce se stěhuje za manželem do Bejrútu v Libanonu. V letech 1980 – 1982 vytváří první návrhy večerních šatů v soukromé libanonské firmě. V roce 1982 otevírá na hlavní bejrútské třídě Hamra svůj módní salon BLANKA HAUTE COUTURE. V roce 1987 vyhrává světový konkurz na návrhy policejních uniforem v Abu Dhabi ve Spojených Arabských Emirátech. 35 let obléká nejen High Society v Libanonu a v Evropě, ale především manželky, sestry a dcery králů, emírů, šejchů a magnátů v zemích Perského zálivu. Její doménou jsou velké večerní toalety, svatební a zásnubní šaty. V roce 1999 se návrhem a realizací kolekce NEW LINE pro sklárny v Kamenickém Šenově a kolekce skleněné bižuterie pro firmu Moser po letech vrací do oblasti sklářské tvorby.

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 207

V roce 1999 pořádá v Bejrútu výstavu křišťálové kolekce. V roce 2000 se stává čestnou občankou města Světlé nad Sázavou, kde se narodila. 23. dubna 2002 obdržela v Praze Evropskou cenu umění udělovanou Evropskou

Kolekce Haute Couture

unií umění.

Blanky Matragi

30. srpna 2002 jí byla v Praze předána Mezinárodní cena Salvadora Dalího. 3. října 2003 získala od Senátu České republiky a Ministerstva zahraničních věcí titul Významná česká žena ve světě.

pro rok 2012

V březnu 2006 vydala v Čechách svou první autobiografickou knihu BLANKA MATRAGI.

2. května 2007 obdržela za tuto svou knihu cenu Český Bestseller 2006.

zahrnuje 55 nových modelů, inspirovaných hudbou, architekturou a grafikou.

28. listopadu 2008 získala čestný titul Lady Pro od Panevropské společnosti pro Novinkou je snadno kombinovatelná sportovní kolekce, kulturu, vzdělání a vědecko-technickou spolupráci která módní přehlídku zahájí. Comenius.

V září 2011 vydala svou druhou autobiografii JEDU DÁL. V roce 2011 umělecké tvorby velkou módní galapřehlíd„Obecní dům oslavila mi poskytl30. částvýročí svých své prostor, kde připravujeme dlouhodobou výstavu kou v Obecním domě a otevřením retrospektivní výstavy Pak TIMELESS . mé tvorby. Nyní dokončujeme katalog,své takže fotíme obě kolekce. nás čeká instalace výstavy a příprava na galavečer spojený s módní přehlídkou,“ říká Matragi. V únoru 2014 se konala charitativní galapřehlídka ve spoluprácii s Central „Mottem mé Phoenix. sportovní kolekce je od fitness po operu. Group Returne of the Jde o multifunkční kombinovatelnou kolekci, jejíž prostřednictvím se vlastně značka V červnu 2014 získala Cenu Gratis Agit udělovanou ministrem zahraničních věcí Blanka Haute Couture dostane k širokému publiku a všem lidem, zarádi šíření jména České kteříČR mají mojidobrého tvorbu. Poprvé jsem dorepubliky své tvorbyv zahraničí. vpustila počítačovou techniku V září 2014 byla slavnostně expozice sedmi velkých skleněných a musím jí vzdátzahájena hold. Je tostálá nezbytnost budoucnosti. Díkyv parku tomu mohu postoupit zase oukrůček dál,“ usmívá se Matragi. skulptur Zámečku Petrovice Karviné. V listopadu 2015 se stala hlavním porotcem soutěže Beirut Young Fashion Designers Compitition pro mladé módní návrháře v Libanonu, kde předvedla svou kolekci UNIVERSE.

Oslavy výročí začnou 5. října 2011 velkou slavnostní přehlídkou spojenou

V dubnu 2016vepřijala roli porotkyně v soutěži Česká včetně zajištění s galavečerem všech saloncích Obecního domu. DruhýMiss den 2016, bude oficiálně otevřen večerních šatů pro finalistky. obchod se sportovní kolekcí Blanky Matragi v ulici U Prašné brány 2.

bude byla slavnostně otevřena stálá archivu i současné tvorby, V Zároveň květnu 2016 čestným hostem na expozice konferenci Lebanese Diaspora Energy kterou by vBlanka Matragi chtěla nejen obohatit Obecní a hlavní město pro Prahu, 2016 Bejrútu, kde přednesla projev a uvedla svoudům kolekci PHOENIX tisíc ale zároveň přispět k rozvoji kultury, turismu a prosperity České republiky. VIP osobností z celého světa. Archiv Blanky Matragi v nevyčíslitelné hodnotě bude doplněn dary V listopadu 2016 uspořádala v Obecním domě v Praze módní galapřehlídku královských rodin, speciálně věnovanými pro tuto expozici. ELEMENT 35. výročí své pozváni tvorby. významní hosté z celého světa. Nakzahájení budou Její životní výstava oslav TIMELESS v Obecním domě pokročilých v Praze byla prodloužena do Celý koncept je připravován s použitím technologií 3D a 4D formátů, ve spolupráci s českými i zahraničními tvůrci. konce roku 2020.

Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 208 Jedu dal KB_Sestava 1 1.9.2011 12:10 Stránka 208

BLANKA MATRAGI BLANKA MATRAGI

Jedu dál dál Jedu Editorka Denisa Prošková Obálka a grafická úprava Viera Fabianová Fotografie na obálce Lucie Robinson Odpovědná redaktorka Helena Čudová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 208 + 72 stran barevných příloh Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9665. publikaci Sazba PRO 2, a. s. Bratislava Vytiskly TBB, a. s, Banská Bystrica Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednávky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz