0039787

Zeny_str.1,3_Sestava 1 3/9/14 12:21 PM Stránka 2

Lékařské pokusy v Osvětimi

HANS-JOACHIM LANG

Îeny_z_bloku_2018.qxd

15.1.2018

10.04

Stránka 4

Hans-Joachim Lang DIE FRAUEN VON BLOCK 10 Medizinische Versuche in Auschwitz Copyright © 2011 by Hans-Joachim Lang, Ofterdingen Alle Rechte vorbehalten Translation © 2014, 2018 by Zlata Kufnerová ISBN 978-80-249-3558-4

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 5

Úvod

Maya Leeová se náhle zarazí. Hledá na internetu, právû napsala matãino jméno. Na obrazovce poãítaãe se jí objeví snímek paÏe, na níÏ je vytetováno ãíslo 2318. Maya Leeová to ãíslo zná. Jím ocejchovali nacisté v Osvûtimi její matku, Magdu Blauovou. 2318 bylo její vûzeÀské ãíslo. To, co Maya Leeová, rozená Blauová, na obrazovce vidí, v‰ak není matãina ruka, matka je právû ve vedlej‰ím pokoji. Je to ruka Deborah Fisherové z New Yorku, vzdálené témûfi 17 tisíc kilometrÛ od domova Mayi Leeové v Melbourne.

O tfii dny pozdûji, 28. ãervna 2006, Magda Blauová umírá, ale její pfiíbûh Ïije dál na paÏi Deborah Fisherové. Newyorská ergoterapeutka je rovnûÏ dcerou ãlovûka, kter˘ pfieÏil holokaust1, a chce své okolí nabádat k tomu, aby se na Osvûtim nezapomínalo. Magdu Blauovou nikdy nepoznala, ale o jejím Ïivotním pfiíbûhu sly‰ela.

Pocítila obdiv k odvaze slovenské Îidovky, která svou funkci blokové vyuÏívala ze v‰ech sil k tomu, aby sv˘m spoluvûzeÀkyním pomáhala. V onom prostfiedí totiÏ mohla konat zázraky stejnû jako drobná gesta dobré vÛle.2 5

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 6

Ubytovny vûzÀÛ v koncentraãních táborech se naz˘valy bloky, které byly oãíslovány. Takzvaní blokoví (Blockälteste) byli vûzÀové, na nûÏ vedení SS pfiená‰elo nûkteré fiídící úkoly. Bezprostfiednû podléhali vedoucím bloku z fiad SS a odpovídali jim za kázeÀ, pofiádek a ãistotu na bloku. ZpÛsob, jak˘m Magda Blauová (tenkrát je‰tû Magda Hellingerová) tuto funkci plnila, utkvûl mnoh˘m z tûch, ktefií pfieÏili, trvale v pamûti. Odli‰ovala se tím od jedné ze sv˘ch nástupkyÀ, Margit Neumannové, av‰ak zejména od blokov˘ch na ostatních blocích bûhem poãátkÛ osvûtimského tábora, kdy esesmani pfii v˘bûru vûzÀÛ do tûchto funkcí dávali pfiednost tûÏk˘m kriminálníkÛm.

Nacistiãtí lékafii pouÏívali Ïeny na bloku 10 jako pokusné králíky. Podle poÏadavkÛ tûchto lékafiÛ – a ãasto pfiímo jimi – byly vûzenkynû tfiídûny: vût‰ina bezprostfiednû po pfiíjezdu do Osvûtimi, nûkteré aÏ v tábofie Bfiezinka.

Jedno v‰ak mûly spoleãné – byly to Îidovky. Rosaline de Leonová, jedna pfieÏiv‰í Ïena z Nizozemska, vzpomíná, Ïe její spoluvûzeÀkynû na tomto bloku pocházely „z nejrÛznûj‰ích zemí“ a byly „nejrÛznûj‰ích národností“. „Pfiicházely tam Polky, Holanìanky, Nûmky, ¤ekynû, âe‰ky, Slovenky, Belgiãanky a Francouzky.“3 Hlavním aktérem na bloku 10 byl gynekolog prof. dr. Carl Clauberg. Blok 10 pfievzal do své kompetence na jafie 1943, aby na Ïenách zkou‰el jednu metodu masové sterilizace. Dal‰í lékafii se k tomuto projektu bez rozm˘‰lení pfiipojili s vlastními pokusy. Doktor Horst Schumann neznal zábrany, coÏ prokázal jiÏ pfiedtím v usmrcovacích zafiízeních v Grafenecku (okres Reutlingen) a Sonnensteinu (okres Pirna), kde se aktivnû podílel na vraÏdûní tûlesnû a du‰evnû postiÏen˘ch. Îeny na bloku 10 si vybíral pro své experimentální metody sterilizace 6

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 7

rentgenem. Doktor Eduard Wirths, svou poslední hodností sturmbannführer SS, byl jako táborov˘ lékafi (Standortarzt) v Osvûtimi nejv˘‰e postaven˘m zdravotníkem. Kromû toho se zab˘val vznikem rakoviny dûlohy a operoval Ïeny z tohoto bloku, aniÏ by se jich ptal, nebo operacemi povûfioval lékafie mezi vûzni, jimÏ se v provozu tábora fiíkalo Häftlingsärzte (lékafii-vûzÀové). Bakteriolog dr. Bruno Weber vedl „Hygienicko-bakteriologickou vy‰etfiovnu zbraní SS a policie Jih-V˘chod“, zaloÏenou v dubnu 1943 na bloku 10 a následnû pfieloÏenou do poboãného tábora Rajsko. Tato vy‰etfiovna bezprostfiednû podléhala „Institutu hygieny Zbraní SS“ a spolupracovala s Hlavním hospodáfisk˘m a správním úfiadem SS, jemuÏ podléhaly v‰echny koncentraãní tábory. Weber, poslední hodností hauptsturmführer SS, vyuÏíval Ïeny z bloku 10 jako dárkynû krve pro speciální v˘zkumy a odebíral jim krev v mnoÏství ohroÏujícím zdraví. Zajímalo ho, jak reaguje tûlo, v nûmÏ se setkají rÛzné krevní skupiny. Weberov˘m zástupcem byl bakteriolog dr. Hans Münch, kter˘ uskuteãÀoval vlastní v˘zkumy: Pracoval na ãasném rozpoznání revmatismu kloubÛ a na metodách urãení krevní skupiny ze slin. Îeny z bloku 10 byly zneuÏívány k pokusÛm také lékafii mimo Osvûtim, byly mimo tábor dodávány jako ze skladi‰tû lidského materiálu.

MUDr. Helmut Wirths z Hamburku, bratr osvûtimského táborového lékafie, si nechával zasílat vzorky tkání.

Pfiinejmen‰ím se podílel na pokusech s ãasn˘m rozpoznáním rakoviny dûlohy, pokud je sám pfiímo neinicioval.

Dr. Bruno Berger z Mnichova a dr. Hans Fleischhacker z Tübingenu si vybrali 29 Ïen (a k nim 57 muÏÛ z nemocniãní ãásti bloku 21 nebo 28), které klasifikovali podle „rasovû antropologick˘ch“ kritérií. Tûchto 86 ÎidÛ nechali dopravit k ‰trasburskému profesoru anatomie 7

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 8

dr. Augustu Hirtovi, kter˘ si jejich mrtvá tûla vyÏádal pro plánovanou sbírku koster.

Blok 10 naz˘vá americk˘ psychiatr prof. Robert Jay Lifton „pfiímo zosobnûním pojmu Osvûtim“.4 Lifton nezná Osvûtim z vlastní zku‰enosti, hovofiil v‰ak s mnoha lidmi, ktefií ji pfieÏili: s obûÈmi i pachateli. Francouzská lékafika dr. Adéla ïde Hautvalová, která v této budovû nûjak˘ ãas pÛsobila jako lékafika-vûzeÀkynû, vydala svûdectví o nezapomenutelném dojmu, kter˘ v ní po pobytu na tomto „místû hrÛzy“ zÛstal. A lékafika Slavka Kleinová5 z KielcÛ, jeÏ byla stejnû jako Hautvalová deportovaná z Drancy do Osvûtimi, popisuje dojem, kter˘ zaÏila hned bûhem první noci na bloku 10, tûmito slovy: „Mûla jsem pocit a mám jej dosud, jako bych se dostala do domu, kter˘ je ãásteãnû peklem a ãásteãnû blázincem.“6 Chtûjí-li mnozí autofii ono nepopsatelné prostfiedí zachytit alespoÀ metaforicky, naz˘vají Osvûtim peklem nebo poukazují na Danta a jeho stfiedovûké hrÛzné sny. Osvûtim v‰ak byla pozemská a soudobá. Rozumu se vymykající skuteãnost, Ïe Osvûtim mohla existovat uprostfied spofiádané civilizace, je neustále pfiítomn˘m apelem nabádajícím k v‰ebecné povinnosti ochránit budoucí generace: Osvûtim se jiÏ nikdy nesmí opakovat. To je nezpochybnitelné a správné. Tato kniha nicménû není pojata jako povinná morální lekce. NemÛÏe jít totiÏ o to, abychom utrpení zneuÏívan˘ch Ïen v bloku 10 pfiipisovali jak˘koliv smysl. K posilování základních lidsk˘ch práv a lékafiské etiky není tfieba míst jako Osvûtim, mûfiítka hodnot lidsk˘ch práv nelze odvozovat z negace zla.

Smysl knihy spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe se na tyto Ïeny jako na obûti nacistick˘ch zloãincÛ nezapomíná.

Deborah Fisherová si nechala v sedmaãtyfiiceti letech vytetovat na levou paÏi vûzeÀské ãíslo Magdy Blauové, 8

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 9

stejnû jako se to praktikovalo v Osvûtimi. Byla by ráda, kdyby se jí lidé na toto tetování a na jeho v˘znam ptali.

A protoÏe i ti, ktefií holokaust pfieÏili, jiÏ brzy zemfiou, chce mlad‰í generaci sama podávat svûdectví, chce tímto provokativním popudem vyvolávat Ïivá setkání.7 To je úctyhodná didaktická úvaha. Tato provokace v‰ak neumoÏÀuje pouze uchovávat pamûÈ, má i podnûcovat, zneklidÀovat. Kromû toho upozorÀuje více na samotnou provokatérku neÏ na její naléhavou prosbu.

Pfiipomínání zloãinÛ nacionálního socialismu, fiíká Saul Friedländer, „se musí obracet jak k intelektu, tak k emocím, má-li zapÛsobit na nastupující generace“.8 Právû tento poÏadavek si na‰e kniha vyt˘ãila jako úkol, neboÈ na konkrétním pfiíkladu lékafisk˘ch pokusÛ zachycuje dimenzi nacionálnûsocialistické ma‰inerie vyhlazování právû z perspektivy tûch, ktefií trpûli. To samozfiejmû neznamená, Ïe pachatelé – v tomto pfiípadû nacistiãtí lékafii – jsou opomíjeni a Ïe se neberou v úvahu ostatní historické prameny.

Pouze nejsou stfiedem pozornosti. Soustfieìujeme se na obûti, tedy na pokusné osoby. Na bloku 10 hrály roli objektÛ, zde se v‰ak stávají subjekty.

Ony subjekty mají jména, a jména tvofií identitu. Tento pfiedpoklad provází také dfiívûj‰í autorovy práce, z nichÏ upozornûme alespoÀ na jednu: Die Namen der Nummern (Jména ãísel).9 Pojednává o onûch v˘‰e zmínûn˘ch 29 Ïenách a 57 muÏích, ktefií byli v srpnu 1943 v koncentraãním tábofie Struthof/Natzweiler zavraÏdûni, protoÏe jejich kostrami si chtûl August Hirt vybavit svou zam˘‰lenou rasovû antropologickou didaktickou sbírku. TfiebaÏe historikové tento bizarní lékafisk˘ zloãin, kter˘ byl poprvé právnû zpracován v norimberském procesu s lékafii, popsali jiÏ mnohokrát, zÛstalo onûch 86 ÎidÛ pohfiben˘ch v masovém hrobû po cel˘ch ‰edesát let bezejmenn˘mi 9

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 10

obûÈmi. Autorovi se podafiilo ukázat, Ïe jejich identifikace je moÏná. Od té doby má jejich hrob na Ïidovském hfibitovû ve ·trasburku Ïulov˘ náhrobek se v‰emi 86 jmény.

Bûhem pátrání po Ïivotopisech v‰ech 86 obûtí se vynofiily Ïivotní cesty kfiiÏující celou Evropu a vedoucí z Larviku v Norsku aÏ po SoluÀ v ¤ecku. Dochované prameny potvrzují, Ïe Ïivotní pouti 29 Ïen, jakkoli byly odli‰né, konãily vesmûs v desátém bloku kmenového tábora v Osvûtimi. To podnítilo zámûr prozkoumat tento blok, znám˘ jako lékafiská pokusná stanice, podrobnûji.

JiÏ pfii prvním studiu pramenÛ se ukázalo, jak chybnû se o tomto bloku psalo a také Ïe Osvûtim pfieÏilo mnohem více pokusn˘ch osob, umístûn˘ch právû na tomto bloku, neÏ se obecnû ví. Proto vznikl odváÏn˘ plán popsat Ïivot na bloku 10 pfiedev‰ím na základû v˘povûdí oãit˘ch svûdkÛ a vysvûtlit, jak k tûmto pokusÛm na lidech docházelo a jak je za takfika nepfiedstaviteln˘ch pomûrÛ vyhlazovacího tábora postiÏené osoby proÏívaly.

ProtoÏe esesmani ze správy tábora pfied osvobozením Osvûtimi vût‰inu podrobnû veden˘ch spisÛ zniãili, lze poãet Ïen, které byly umístûny na bloku 10, urãit jen pfiibliÏnû. Pravdûpodobnû jich tam pob˘valo kolem osmi set. Vût‰ina z nich pokusy pfieÏila, byÈ ãasto se stra‰n˘mi dÛsledky vedlej‰ích úãinkÛ své „léãby“, nakonec v‰ak tyto Ïeny pfii‰ly o Ïivot z jin˘ch dÛvodÛ v Osvûtimi ãi Bfiezince nebo zahynuly na pochodech smrti z rÛzn˘ch pfiíãin.

PfiibliÏnû 300 Ïen pfieÏilo a mohlo se navrátit do své vlasti. O nich jsem vyhledal svûdecké v˘povûdi ze soudních procesÛ, anamnézy, úfiední spisy, Ïivotopisné záznamy, rozhovory, zápisy z v˘povûdí – u mnoha z nich v‰ak znám pouze jejich jména. S nûkolika málo pfieÏiv‰ími, nyní jiÏ ve vysokém vûku, jsem mohl je‰tû osobnû hovofiit. Ze souhrnu tûchto svûdectví se vytvofiil celkov˘ obraz, jak˘ dosud 10

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 11

nebyl k dispozici. Pfiitom je tfieba brát v úvahu také fenomény dynamiky jednotliv˘ch skupin, napûtí mezi rÛzn˘mi národnostmi, ãern˘ obchod, pfiátelství a sexualitu, solidaritu, kulturní aktivity. V neposlední fiadû je v‰ak tfieba zmínit rovnûÏ zázrak, Ïe jedna z vûzeÀkyÀ si smûla vzít s sebou na pokusnou stanici svého tfiíletého syna, a je‰tû mnohem vût‰í zázrak, Ïe onen chlapec pfieÏil pochod smrti a doãkal se osvobození.

Blok 10 patfií k budovám kmenového tábora, které nejsou pfiístupné náv‰tûvníkÛm. Jako pfiíspûvek nûmeck˘ch spolkov˘ch zemí k zachování památníku Osvûtim-Bfiezinka byla tato stavba v roce 1996 opravena. To, Ïe vedení památníku v Osvûtimi rozhodlo, aby se blok 10 zachoval jako pietní místo ticha, ov‰em neznamená, Ïe se odtud zároveÀ odstraní i stopy Ïivota, kter˘ zde existoval. Chci lidem pfiipomenout, kdo byly Ïeny, které zde Ïily a trpûly v nejistotû, neboÈ pro mne nejsou anonymními obûÈmi, n˘brÏ konkrétními osobami majícími jméno a pÛvod.10 Jen málokterá z nich patfiila ke znám˘m osobnostem jako tfieba houslistka Alma Roséová, netefi hudebního skladatele Gustava Mahlera.

Zájem by mûly vyvolat jejich Ïivotní pfiíbûhy, které si s sebou do Osvûtimi pfiinesly, a také to, co je po umístûní na bloku 10 ãekalo: pokusy na vlastním tûle, o jejichÏ následcích nebyly nikdy plnû informovány, a kaÏdodenní pfieÏívání v nesl˘chan˘ch podmínkách. Utrpení, které Ïeny z bloku 10 postihlo, pokusy zdaleka nekonãilo, kromû pokusÛ jim ohroÏovaly Ïivot neustálé selekce.

NeÏ se koneãnû doãkaly osvobození, musely pfiestát nejtûωí choroby, a pfieÏily-li pochody smrti, znovu trpût v nev˘slovné bídû v dal‰ích koncentraãních táborech. Pocity ‰tûstí, Ïe patfií k vítûzÛm, se mísily s obavami z budoucnosti, která je ãekala po návratu a uÏ nikdy ne11

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 12

byla bezstarostná: zastínilo ji zdravotní po‰kození z pobytu v tábofie, bezdûtnost po sterilizaãních pokusech, bída v dÛsledku vyvlastnûní majetku pfied deportacemi, a ãasto také pracovní neschopnost kvÛli chorobám i Jobovy zvûsti o zavraÏdûn˘ch pfiíbuzn˘ch a pfiátelích.

O tom v lékafisk˘ch zprávách Ïádné záznamy nenajdeme. RovnûÏ se nelze doãíst o poniÏujících úfiedních jednáních, která obûti pokusÛ na lidech ãekala, neÏ jim po nekoneãnû dlouhém ãekání vyplatila Spolková publika Nûmecko ãasto ostudnû malé „od‰kodnûní“. Pokud vÛbec. O otfiesnû nedostateãném trestnûprávním vypofiádání nemluvû.

Na to v‰echno se nesmí zapomínat, pokud se v budoucnu bude hovofiit o lékafisk˘ch pokusech v Osvûtimi, jeÏ se obvykle spojovaly pouze se jménem Josefa Mengeleho.11 Tato kniha je vûnována Ïenám z bloku 10 a jejich rodinám.

12

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 13

Víc než opětovné setkání Augusta Nathanová a Carl Clauberg

„Vidûl jste to prase?“ Augusta Nathanová cítí starou, tolik známou tupou bolest. Je 11. fiíjen 1955. To „prase“, které právû ukazovali v televizi, se jmenuje Carl Clauberg.

Pfied tfiinácti lety jí zniãil Ïivot. Jí a nûkolika stÛm dal‰ích Ïen. Nikdy na „tohle prase“ nezapomene. Carl Clauberg, profesor medicíny, zloãinec. UÏ více neÏ deset let ho nevidûla, ani nesly‰ela nic o tom, kde se zdrÏuje.

Av‰ak bolesti, které jí zpÛsobil, jsou dennû pfiítomné. Je pfiekvapivé, Ïe se Carl Clauberg opût vynofiil. Pln nadûje mluvil do mikrofonu jakéhosi novináfie. V mladé spolkové republice ho bude ãekat skvûlá lékafiská kariéra, jakási druhá ‰ance. Pfiímo to z nûj vyzafiovalo. Augusta Nathanová je právû na náv‰tûvû v Düsseldorfu. Musí okamÏitû hovofiit s Hendrikem van Damem, generálním tajemníkem nûmecké Ústfiední Ïidovské rady. Zvedá sluchátko a fiíká do telefonu: „Vidûl jste to prase?“1 V polovinû záfií 1955 obnovily Spolková republika Nûmecko a Sovûtsk˘ svaz diplomatické styky. Tato dohoda zpeãetila status NDR jako druhého nûmeckého státu a obsahovala ústnû dané ãestné slovo sovûtského ministerského pfiedsedy Nikity Chru‰ãova, Ïe bûhem t˘dne budou pro13

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 14

pu‰tûni v‰ichni nûmeãtí váleãní i civilní zajatci, ktefií dosud jsou na území Sovûtského svazu. Bûhem prvních dvou fiíjnov˘ch t˘dnÛ pfiichází do pohraniãního tranzitního tábora ve Friedlandu zhruba 10 tisíc navrátilcÛ. Mezi nimi také profesor medicíny Carl Clauberg.

Propu‰tûné zajatce obyvatelé nad‰enû vítají, zájem o jejich pfiíjezd je obrovsk˘. Témûfi ve v‰ech vût‰ích mûstech se scházejí mohutné davy na hlavních námûstích a v radostné náladû oãekávají jejich návrat. V Kielu, kde má Clauberg zprvu bydlet u své sestry, propukne v noci na 11. fiíjna 1955 na ozáfieném námûstí jásot, kdyÏ se blíÏí houkající a blikající autobus s ohlá‰en˘mi muÏi. „Objímali se i ti, ktefií se nikdy nevidûli,“ informoval pfií‰tí den deník Kieler Nachrichten. „Slova nebyla s to vyjádfiit v‰echny pocity tohoto okamÏiku.“ Tohle noãní pfiivítání pr˘ souzní „s jednou strofou nûmecké národní hymny“.

Se kterou, není uvedeno.

Profesor MUDr. Clauberg v‰ak nepfiijíÏdí do Kielu oním autobusem, n˘brÏ o den pozdûji vlakem. Asi t˘den po pfiíjezdu jde do nemocnice a nechá si operovat k˘lu. Dva dny pfied operací pí‰e své Ïenû: „Právû se chystám nastoupit cestu – jiÏ dlouho ji plánuji –, na níÏ budu na oãích svûtové vefiejnosti a stanu se osobností, kterou média nebudou moci tak snadno opomíjet jako dfiív, tedy pfiinejmen‰ím ta, co mají zájem.“2 Augusta Nathanová byla ze svého zajetí propu‰tûna uÏ pfied deseti lety. Pfiesto se z nûho nikdy neosvobodí.

PfieÏila Osvûtim, pochod smrti do Ravensbrücku a koncentraãní tábor Neustadt-Glewe. Pfii návratu ji na Ïádném námûstí nikdo neãekal. Ostatnû ani nikdo takov˘ nebyl. Kde má teì domov? Augusta Nathanová nechce po válce Ïít v Nûmecku, a dokonce ani nikde jinde v Evropû. Nyní Ïije v USA. V Düsseldorfu se teì zdrÏuje jen 14

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 15

proto, aby uplatnila nárok na od‰kodnûní za internování v koncentraãním tábofie a za ztrátu majetku. Îe se její cesta do Nûmecka shoduje s Claubergov˘m návratem, je pouhá náhoda. Dne 3. listopadu 1955 podává na Clauberga trestní oznámení, coÏ uÏ t˘den pfiedtím uãinila nûmecká Ústfiední Ïidovská rada. ZároveÀ Ïádá, aby mohla b˘t jako spoluÏalobkynû úãastna procesu.3 Dne 7. listopadu 1955 podává Hermann Langbein z Comité International d’Auschwitz na Clauberga dal‰í trestní oznámení, tentokrát jde o trestn˘ ãin zabití. Dne 14. listopadu pfiedkládá Ústfiední rada státnímu zastupitelství seznam 23 svûdkÛ.4 Dne 19. listopadu – chirurgick˘ zákrok, jemuÏ se profesor podrobil, probûhl úspû‰nû – otiskují Kieler Nachrichten pod tuãn˘m titulkem „Spûchá!“ struãn˘ inzerát: „Prof. MUDr. Carl Clauberg hledá nûkolik schopn˘ch písafiek na stroji, které jsou buì nezamûstnané (coÏ je nepravdûpodobné), nebo by mohly pro mne po veãerech ve volném ãase nûkolik dní 2 aÏ 3 hodiny dennû pracovat.“ Zájemkynû se mají hlásit na Chirurgické univerzitní klinice (soukromé oddûlení, ordinace 1). „Je moÏné, Ïe nejlep‰í z nich by mohla získat trvalé zamûstnání. V takovém pfiípadû ji ãeká zku‰ební lhÛta, cesty se mnou vozem po Nûmecku spojené s lázeÀsk˘m pobytem (4 t˘dny) a bûhem této doby práce pro mne dennû 2–3 hod. Hrazené náklady plus plat.“ Kolik zájemkyÀ se na tento inzerát Claubergovi pfiihlásilo, se nedochovalo. Objevili se ale i jiní náv‰tûvníci, jak vypl˘vá ze spisÛ: Dne 19. listopadu pfiichází vy‰etfiující soudce se státním návladním k prvnímu v˘slechu na klinice. Na paní A.5 si pr˘ nemÛÏe vzpomenout, tvrdí pfii v˘slechu Clauberg, kdyÏ mu toto jméno sdûlí. To není ani leÏ, ani souãást obhajoby, neboÈ osvûtimské jmé15

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 16

no Ïeny, která podala trestní oznámení, je jiné neÏ to, pod nímÏ se obrátila na státní zastupitelství. V Osvûtimi se je‰tû jmenovala Augusta Nathanová. Paul Nathan, za nûhoÏ se v roce 1921 provdala v Düsseldorfu, pfii‰el v Osvûtimi o Ïivot, ona pak v roce 1950 uzavfiela druhé manÏelství. „Je pravda, Ïe jsem sterilizaãní zákroky provádûl i já sám,“ udává gynekolog Carl Clauberg pfii v˘slechu do protokolu. „Je docela moÏné, Ïe tomu tak bylo i v pfiípadû paní A.“ Na bloku 10 mûl pr˘ „k dispozici“ celkem 400 Ïen. On sám v‰ak sterilizoval pouze 22 Ïen,7 jak tvrdí. Dal‰í sterilizace provádûl jeden chemik a jeden sanitární ‰ikovatel, sice na jeho pokyn, ale jedinû za tím úãelem, „aby se tato metoda stala pro kaÏdého bezbolestnou“. Jako dal‰í dÛkaz sv˘ch u‰lechtil˘ch zámûrÛ uvádí, Ïe se pr˘ u v‰ech 400 Ïen „jednalo o zcela normální Îidovky“. Jin˘mi slovy: stejnû by musely poãítat s tím, Ïe je v tábofie zavraÏdí v plynové komofie. „Jediné po‰kození, které ty Ïeny mohly utrpût, je neplodnost.“ Jiné poranûní pr˘ bylo nemoÏné. „Já jsem nedûlal pokusy na stovkách a tisících Ïen, jen jsem na 150 Ïen pfienesl svou metodu neoperaãní sterilizace, kterou jsem vyvinul na zvífiatech.“ Vãetnû tûchto 150 Ïen, jak uvádí ve své osobní bilanci, tím údajnû „celkem 400 Ïen zachránil pfied záhubou“.8 V odÛvodnûní stíÏnosti proti vazbû Clauberg svou údajnou nesobeckost vystupÀoval: Neplodnost v dÛsledku jeho injekcí pr˘ sice byla zámûrem a také k ní docházelo, on v‰ak vÏdy jednal „po dohodû s tûmito Ïenami“. „Zafiízení, které jsem vybudoval, bylo pokládáno za ,ústav záchrany Ïivota‘. VûzeÀkynû byly pfiímo posedlé touhou se tam dostat.“9 Dne 21. listopadu 1955 byl na Carla Clauberga vydán zatykaã. ObÏaloba znûla: V letech 1942 aÏ 1945 v koncentraãním tábofie Osvûtim „fyzicky zneuÏil a na 16

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 17

zdraví po‰kodil“ minimálnû 150 vûzeÀkyÀ a zpÛsobil, Ïe „postiÏené ztratily plodnost, pfiiãemÏ tento dÛsledek byl zámûrn˘ a také k nûmu do‰lo“.10 Claubergova stíÏnost proti umístûní ve vy‰etfiovací vazbû byla 24. listopadu První velkou trestní komorou Zemského soudu v Kielu zamítnuta.11 jen a jen proto, Ïe byla Îidovka, vyrvali nacionální socialisté Augustu Nathanovou z jejího domácího prostfiedí. „Byli jsme rodina jako miliony jin˘ch na svûtû,“ pí‰e ve své autobiografii, „rodina se strastmi i radostmi. Nikomu jsme vûdomû neublíÏili, Ïivot zdánlivû plynul ve vyjet˘ch kolejích, dokud se nechopili moci nacisté.“12 Narodila se 26. ãervna 1901 v Gelsenkirchenu jako dcera Hermanna a Idy Cohnov˘ch (maminka Ida byla rozená Hornová). Se sv˘m prvním manÏelem, obchodníkem z Viersenu, zaloÏili v Düsseldorfu rodinu. V letech 1925 a 1929 pfii‰li na svût jejich synové Kurt a Herbert. Paul Nathan si otevfiel obchod s textilem. „Mûli jsme dÛm, pfiátele, tedy v‰e, ãemu se fiíká domov, to v‰e v Nûmecku; v Nûmecku mûli svou vlast také na‰i rodiãe, prarodiãe a mnoho generací pfied nimi. âlovûk pevnû zakofiení, a tak není snadné náhle odejít.“ Pfiesto se jiÏ zanedlouho rozhodli Nûmecko opustit: Augusta Nathanová, její muÏ, oba synové i ‰vagr Siegfried Nathan, kter˘ opustil svou lékafiskou ordinaci ve Viersenu. Nejasné plány na vystûhování mûla rodina jiÏ pfied nástupem nacistÛ, na podzim 1935 je pak uskuteãnila. Tfii dospûlí odjeli autem k pfiátelÛm do Alicante a sondovali situaci.

Augusta se pak letecky vrátila, zru‰ila ‰vagrovu ordinaci i vlastní domácnost, jednala s konzuláty, finanãními úfiady a dal‰ími institucemi. „Dne 1. prosince 193513 jsme za Aniž se čekoholi dopustila,

17

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 18

sebou zanechali – poprvé, nikoli v‰ak naposled – minulost a kus Ïivota, a já jsem odletûla s obûma chlapci, tenkrát jim bylo pût a devût let, do Barcelony.“ V Alicante nachází rodina ubytování, zvyká si na zemi i lidi, nauãí se ‰panûlsky, buduje si novou existenci. „Zkrátka jsme tam byli rádi, cítili se ‰Èastní a spokojení, zaãali jsme zapou‰tût kofieny.“ Tato klidná existence v‰ak netrvala déle neÏ rok. V nové vlasti fa‰isté vyvolali puã proti vládû Lidové fronty, vypukla obãanská válka, a tak rodinû Nathanov˘ch, která Ïila v ãásti ·panûlska dosud ovládané republikány, vznikl problém: Jsou Nûmci, a pro ·panûly není dÛleÏité, Ïe v pfiípadû Nathanov˘ch jde o pronásledované Îidy. „Rozhodující nebyl nበútûk z Nûmecka, n˘brÏ na‰e pasy.“ Byli tedy vyzváni, aby zemi opustili.

S tûÏk˘m srdcem sbalilo pût ãlenÛ rodiny Nathanov˘ch kufry, v‰echno ostatní nechali na místû v domnûní, Ïe se brzy budou moci opût vrátit. „Tato nadûje v‰ak brzy vyprchala.“ Na francouzské lodi s uprchlíky odpluli v polovinû srpna 1936 do Marseille a odtud odjeli na pozvání pfiátel do ·v˘carska. Dûti sice mohly chodit do ‰koly, dospûlí v‰ak jako cizinci pracovat nesmûli. Mnoho dal‰ích moÏností jim nyní nezb˘valo. Siegfried a Paul Nathanové odjeli do Belgie zjistit, zda by se tam mohli usadit. O dva mûsíce pozdûji za nimi pfiijela Augusta s dûtmi, neboÈ její manÏel na‰el práci. Av‰ak i Belgie zÛstala pouhou epizodou, neboÈ po osmi mûsících tuto rodinu vypovûdûli i odtud jako neÏádoucí cizince. Siegfried Nathan si ov‰em obstaral americké vízum a opustil království s vidinou nového Ïivota v Chicagu.

Nyní ãtyfiãlenná rodina Nathanov˘ch zkusila ‰tûstí v Nizozemsku, v Scheveningenu se nastûhovala do zafiízeného bytu a pfiivezla tam krátce pfied Vánocemi 1938 i Natha18

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 19

novu matku, jíÏ nacisté bûhem kfii‰Èálové noci zcela zniãili zafiízení bytu. Rosa Nathanová totiÏ aÏ dotud Ïila se synem Alfredem ve Viersenu. „Ztratili jsme nadûji, Ïe je‰tû nûkde v Evropû najdeme trvalé útoãi‰tû, domov,“ vzpomíná Augusta Nathanová. V‰ude je trpûli jen jako cizince, mûli problémy s pobytem i pracovním povolením. Proto nakonec i oni zaãali uvaÏovat o moÏnosti odejít do Spojen˘ch státÛ. „Po dvouletém úsilí jsme v dubnu 1940 koneãnû získali americké vízum. Byli jsme pfie‰Èastní.

Mezitím vypukla válka, v Holandsku jiÏ nûkolikrát nastala kritická situace, kaÏd˘m okamÏikem se oãekával vpád NûmcÛ. Rychle jsme tedy sbalili kufry, obstarali dopravce a lodní lístky, na‰li penzion pro mou tchyni. Byli jsme jiÏ takfiíkajíc jednou nohou na lodi, jeÏ nás mûla odvézt za svobodou, kdyÏ 10. kvûtna 1940 vpadli do Holandska Nûmci.“ V‰e bylo ztraceno. „Vûdûli jsme, Ïe nás nyní ãekají tûÏké ãasy, nejtûωí v na‰em Ïivotû. A pfiesto jsme si tenkrát je‰tû vÛbec nedokázali pfiedstavit, jak stra‰ná ta doba bude.“ je o necelé tfii roky star‰í neÏ Augusta Nathanová, narodil se 28. záfií 1898 ve vesnici Wupperhof v oblasti Bergisches Land v Severním Por˘ní-Vestfálsku jako nejstar‰í syn noÏífiského mistra. V Kielu, kam se jeho rodina na poãátku nového století pfiestûhovala, si jeho otec otevfiel obchod se zbranûmi. Syn Carl v roce 1916 maturoval a hned pfií‰tí den dostal povolávací rozkaz. Bûhem první svûtové války slouÏil u pûchoty a v roce 1917 se dostal do anglického zajetí, z nûhoÏ byl propu‰tûn aÏ v roce 1919. „JiÏ velmi brzy mû zaujalo bádání v oblasti lidské biologie a záhy mû to táhlo k medicínû,“ fiíká Clauberg o sv˘ch profesních sklonech.14 Je‰tû v zajetí si pr˘ nechal posílat z Nûmecka knihy, aby se pfiipravoval na Carl Clauberg

19

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 20

studium. OkamÏitû po návratu do vlasti se v Kielu zapsal na medicínu, kterou studoval ve zrychleném pováleãném reÏimu: Po ãtyfiech semestrech – se stáÏemi v Hamburku a ·t˘rském Hradci – sloÏil první dÛleÏitou zkou‰ku (tzv. Physikum), po dal‰ích pûti jiÏ státnici (se známkou „dobr˘“), poté studoval je‰tû sedm mûsícÛ a dokonãil disertaãní práci (o pfiíãinách smrti pfii vzduchové embolii). Dne 1. dubna 1925 získal Clauberg povolení k provozování lékafiské praxe a titul doktora medicíny.

Dva roky pfiedtím, 23. kvûtna 1923, vy‰la v listu Kieler Nachrichten zpráva o studentovi medicíny, kter˘ ve tfii hodiny v noci doprovázel ze zásnubní oslavy domÛ mladou Ïenu a v dÛsledku silného poÏití alkoholu se zhroutil na schodech pfied jejím bytem. Dva kolemjdoucí pr˘ mu pomohli na nohy, se tfietím se v‰ak student zaãal hádat, a ten ho pak zezadu nûkolikrát uhodil vycházkovou holí do hlavy. Mladík se otoãil, vytáhl pistoli a vystfielil. „Instinktivnû jsem se obrátil a sáhl do kapsy po pistoli, kterou jsem pfiitom vytáhl a odjistil,“ vypovídal Carl Clauberg po tfiiceti letech a uji‰Èoval, Ïe mu v té chvíli kdosi holí vyrazil pistoli z ruky, naãeÏ padl v˘stfiel. ZasaÏen˘, jedenapadesátilet˘ dûlník, otec dospûl˘ch, jiÏ Ïenat˘ch a provdan˘ch dûtí, kter˘ se právû chystal na jakousi cestu, byl okamÏitû mrtev.

Onen údajn˘ útoãník mûl hÛl proto, Ïe byl nevidom˘,15 jak vypovûdûl syn obûti. Státní zastupitelství se v‰ak nechalo pfiesvûdãit Claubergovou verzí o nutné obranû a pfiípad vÛbec nepfiedalo soudu. Dva roky po této události vytáhla pistoli i lékafiova matka, která se podle vlastního líãení ocitla také v situaci nutné obrany. Její manÏel ji totiÏ podvádûl se svou pfiítelkyní. Emma Claubergová si na oba poãíhala, a kdyÏ se jejich auto blíÏilo 20

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 21

po mostû, vystfielila – ale netrefila se. Kielsk˘ lidov˘ soud Ïárlivou Ïenu odsoudil k penûÏité pokutû za ohroÏování.16 Jako asistent na gynekologické klinice univerzity v Kielu se Carl Clauberg v letech 1925 aÏ 1933 vûdecky zab˘val pfiedev‰ím otázkou plodnosti Ïen. To také odpovídalo hlavnímu zamûfiení této kliniky: zkoumaly se zde Ïenské pohlavní hormony a menstruaãní cyklus. Na základû ãetn˘ch histologick˘ch vy‰etfiení mohli kiel‰tí lékafii poprvé prokázat, Ïe právû novû identifikovan˘ sexuální hormon, patfiící ke skupinû gestagenÛ, totiÏ progesteron, ve druhé polovinû menstruaãního cyklu vyvolává podstatné zmûny na dûloÏní sliznici. V odborn˘ch gynekologick˘ch ãasopisech uvefiejnil Clauberg v roce 1930 test na gestagen, jímÏ lze vylouãit neplodnost a kter˘ se v modifikované podobû je‰tû i dnes pouÏívá jako „ClaubergÛv test“. Talentovan˘ lékafi jej vyvinul v úzké spolupráci s hlavní laboratofií farmakologického koncernu Schering-Kahlbaum AG. Díky této kooperaci se mu kromû toho podafiilo od sebe oddûlit oba hormony, estrogen a progesteron, které se postupnû vytváfiejí bûhem Ïenského cyklu; tím vytvofiil základ pro syntetickou v˘robu obou úãinn˘ch látek. Od té doby se pouÏívají preparáty Progynon a Proluton, i kdyÏ v jin˘ch dávkách, k léãbû neplodnosti.17 V roce 1932 ctiÏádostiv˘ vûdec ode‰el do Královce (Königsberg) na tamní univerzitní gynekologickou kliniku, v roce 1933 se habilitoval a téhoÏ roku vstoupil do NSDAP a SA. V ãervenci 1937 byl nyní jiÏ vrchní lékafi Clauberg jmenován mimofiádn˘m a v roce 1939 fiádn˘m profesorem. V té dobû zkoumal nové cesty, jak Ïenám s uzavfien˘mi vejcovody dopomoci k plodnosti vysok˘mi dávkami syntetického estrogenu, tehdy zvaného Folikel. Vedlej‰ím efektem jeho úspûchÛ byly tuãné ho21

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 22

noráfie od firmy Schering-Werke, k vytouÏené pracovní nabídce z katedry nûkteré univerzity v‰ak nevedly. Clauberg Ïádal o místo ve ·t˘rském Hradci, Kielu a Marburgu, ale pfiednost dostali jiní kandidáti.18 V únoru 1940 se Clausberg ujal v tehdej‰ím hornoslezském Königshütte (dnes Chorzów) vedení gynekologické hornické kliniky a souãasnû byl pfiednostou gynekologického oddûlení v katolické nemocnici sv. Hedviky. Obû tyto funkce zastával jedin˘ odborník i v dobách polského státu.

Friedel Claubergové dosáhl její manÏel, za nûhoÏ se provdala 6. dubna 1933, v letech 1933 aÏ 1939 vrcholu svého vûdeckého bádání. Kromû toho, Ïe provozoval lékafiskou praxi, v té dobû napsal knihu o Ïensk˘ch pohlavních hormonech a pfiibliÏnû 70 odborn˘ch ãlánkÛ o této problematice. Ve‰keré jeho úsilí pr˘ bylo zamûfieno na odstranûní sterility Ïen. „V‰ím, co bylo v m˘ch silách, jsem ho v jeho práci podporovala a pomáhala mu, aÈ uÏ ‰lo o referování, pfiípravu vûdeck˘ch prací ve stenogramu i strojopise, a to na úkor domácí pohody, ba dokonce i na úkor péãe o nûho; to v‰e jsem dûlala v pevné vífie v jeho poslání, ãasto i za cenu vlastních osobních obûtí,“ fiíká Friedel Claubergová, sama nûkdej‰í pacientka svého budoucího manÏela.19 V roce 1928 pr˘ podle vlastních údajÛ zachránil riskantní operací své Ïenû Ïivot, kdyÏ onemocnûla zánûtem pobfii‰nice v oblasti pánve (pelveoperitonitida), i kdyÏ za cenu vedlej‰ího postiÏení trvalou sterilitou. Právû tato okolnost se pak v manÏelství stala pfiíãinou o‰kliv˘ch scén. Jednou dokonce drÏel tento lékafi manÏelce pfied ústy hlaveÀ nabité lovecké pu‰ky a ptal se, zdali má stisknout. Pokud ho miluje, musí pr˘ pro nûho umût taky zemfiít. „Mûla jsem dojem, Ïe mu ãinilo urãité uspokojení, kdyÏ mû Podle názoru

22

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 23

dohnal tak daleko, Ïe jsem se vzlykajíc a nafiíkajíc zhroutila. Na druhé stranû dokázal prosit o odpu‰tûní takov˘m zpÛsobem, Ïe jsem byla vÏdy znovu ochotná se usmífiit,“ líãí Friedel Claubergová ãast˘ vzorec lidského chování.20 Carl Clauberg mûfiil jen 1,54 metru. Tím v˘raznû nesplÀoval v˘‰kové minimum vyÏadované v SS, jejímÏ ãlenem v rozporu s mnoha opaãn˘mi tvrzeními nikdy nebyl. Je pravdûpodobné, Ïe malá postava v nûm vyvolávala komplex ménûcennosti. NedosaÏitelnost univerzitní kariéry jen posílila Claubergovu psychickou labilitu, která se navenek brzy projevovala extrémnû promûnliv˘mi náladami, autoritativním vystupováním, agresivní touhou po uplatnûní a ãím dál ãastûji rovnûÏ alkoholick˘mi excesy. Nûkdej‰í ClaubergÛv dobr˘ znám˘ z ãasÛ v Königshütte jako svûdek v roce 1955 vypovûdûl: „Pan Clauberg byl bezpochyby v˘jimeãnû inteligentní a rovnûÏ nemûl dÛvod pochybovat o sv˘ch schopnostech lékafie a vûdce.

Vlastní v˘znam i v˘znam sv˘ch vûdeck˘ch a lékafisk˘ch v˘konÛ v‰ak pravdûpodobnû vysoce pfieceÀoval. Neustále mluvil tak, jako by ostatní lékafii niãemu nerozumûli, zatímco on dokázal nûco mimofiádného. Mûl trval˘ sklon k agresivní chvástavosti a zejména pod vlivem alkoholu kaÏdou chvíli vybuchl.“ A jako by v tom spatfioval naplnûní dávného proroctví, zmínil se tento znám˘ o tom, Ïe se mu Friedel Claubergová svûfiila s jedním pozoruhodn˘m v˘rokem svého muÏe je‰tû ze ‰Èastn˘ch poãátkÛ jejich manÏelství: „Friedel, tvÛj Carl buì usedne na zlat˘ trÛn, nebo se stane zloãincem.“21 KdyÏ tomuto manÏelství nebylo dopfiáno mít dûti, snaÏil se to pár zprvu kompenzovat tím, Ïe si k sobû vzali doãasnû dceru Claubergovy ‰vagrové. „Ani to v‰ak manÏelovy rodiãovské touhy neuspokojilo,“ pfiiznává jeho Ïena 23

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.45

Stránka 24

bûhem jednoho z pováleãn˘ch v˘slechÛ. „Chtûl mít vlastní dítû.“22 Po nûkolika letech manÏelství navázal Carl Clauberg intimní vztah se svou sekretáfikou, kterou zamûstnal je‰tû v Královci a jeÏ s ním ode‰la do Königshütte.

Tam s ní zplodil dceru a syna, ktefií pfii‰li na svût v letech 1940 a 1943. Tyto dûti adoptoval a chtûl, aby je jeho Ïena spolu s ním vychovávala. Mezitím se svou sekretáfikou dál udrÏoval pracovní i osobní vztah. Obãas Ïil v Königshütte s obûma Ïenami, tu a tam donutil svou manÏelku, aby odjela do jedné oblasti v Karpatech.23 AlespoÀ ‰estkrát za ním tato sekretáfika pfiijela také do Osvûtimi, a jak pfiiznala pfii v˘slechu, „dvakrát nebo tfiikrát se zúãastnila Claubergov˘ch pokusÛ“.24

24

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.46

Stránka 323

Obsah

Úvod ........................................................................ 5 Víc neÏ opûtovné setkání ....................................... 13 Augusta Nathanová a Carl Clauberg Osvûtim. Poãátky ................................................... 25 Do koncentraãního tábora jsou transportovány Ïeny „Negativní osídlovací politika“ .............................. 38 Masové sterilizace jako nacistická „rasová hygiena“ PfiedchÛdce ............................................................. 49 První pokusy v Osvûtimi-Bfiezince Jak to vypadalo uvnitfi ............................................ 70 Orientaãní procházka blokem 10 v kmenovém tábofie Pokusné osoby ....................................................... 81 Îidovské Ïeny témûfi z celé Evropy

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.46

Stránka 324

Interní hierarchie ................................................. 105 VûzÀové-funkcionáfii na bloku 10 Sterilizace injekcemi ............................................. 113 Pokusy Carla Clauberga na lidech Rentgenov˘ pfiístroj a skalpel ............................... 130 Pokusy Horsta Schumanna na lidech âasné rozpoznání rakoviny dûlohy ...................... 142 Pokusy Eduarda Wirthse na lidech Îidovská krev pro vojsko ..................................... 165 Pokusy na lidech v „Ústavu hygieny“ SS (I) Plivací komando a injekce proti revmatismu ....... 174 Pokusy na lidech v „Ústavu hygieny“ SS (II) Hirtova sbírka koster ........................................... 180 Profesor anatomie nechává vraÏdit Mezi strachem a nadûjí ........................................ 191 V‰ední den na pokusné stanici Stûhování na nov˘ blok ...................................... 224 Mimo tábor, uvnitfi nebezpeãného pásma Evakuace a pochod smrti ..................................... 230 Boj o pfieÏití na cestû napfiíã Nûmeckem Osvobození .......................................................... 237 Zachránûn˘ Ïivot, zniãené zdraví

Îeny z bloku 10 - zlom

5.2.2014

20.46

Stránka 325

Léta pováleãná ..................................................... 247 Spolková republika odsouvá a odmítá V˘hled do budoucnosti a podûkování ................. 271 Prameny a literatura ............................................. 281 Poznámky ............................................................. 291 PÛvod snímkÛ ...................................................... 322

Îeny_z_bloku_2018.qxd

15.1.2018

17.31

Stránka 327

Hans-Joachim Lang ÎENY Z BLOKU 10 Lékafiské pokusy v Osvûtimi Z nûmeckého originálu Die Frauen von Block 10.

Medizinische Versuche in Auschwitz, vydaného nakladatelstvím Hoffmann und Campe v Mnichovû v roce 2011, pfieloÏila Zlata Kufnerová Obálku navrhl Miloslav Disman Redigoval Vít Roubíãek Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 328 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9621. publikaci Sazbu zhotovila TYPA, spol. s r. o., Praha Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz