0039779

Sigrid-Maria Größingová

HABSBURSKÉ CÍSAŘOVNY Osudy tajných panovnic

Habsburské císařovny.indd 3

6.11.2018 17:38:01

Sigrid-Maria Größing HABSBURGS KAISERINNEN Rätsel und Schicksale der geheimen Herrscherinnen Copyright © 2017 by Carl Ueberreuter Verlag, Wien Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D-69469 Weinheim Jacket photo © Shutterstock / Nejron Photo Alle Rechte vorbehalten Translation © 2019 by Jiří Vodvárko

ISBN 978-80-7617-243-2

Habsburské císařovny.indd 4

2.1.2019 16:10:42

Našim matkám, Veronice a Pierrette

Habsburské císařovny.indd 5

6.11.2018 17:38:01

Habsburské císařovny.indd 6

6.11.2018 17:38:01

OBSAH

Císařovny v chronologickém pořadí 11 Předmluva 13 ELEONORA PORTUGALSKÁ

16

Roztomilá malá císařovna

BIANCA MARIE SFORZA

21

Ubohá bohatá císařovna

ISABELA PORTUGALSKÁ

25

Chtěla císaře nebo nic

MARIE ŠPANĚLSKÁ

30

Přísně katolická choť Maxmiliána II.

ANNA TYROLSKÁ

36

Téměř světice na císařském trůnu

ELEONORA ANNA MARIE GONZAGA

41

Záštita míru a mecenáška umění

MARIE ANNA ŠPANĚLSKÁ

46

Milovaná choť a spolupanovnice Ferdinanda III.

MARIE LEOPOLDINA

52

Dívčí císařovna

ELEONORA MAGDALENA GONZAGA

55

Císařovna estétka

Habsburské císařovny.indd 7

6.11.2018 17:38:01

MARKÉTA MARIE TEREZA

60

Španělská infantka na císařském trůnu

CLAUDIE FELICITAS TYROLSKÁ

65

Krátký život pro císaře a múzy

ELEONORA MAGDALENA FALCKÁ

68

Císařův nejlepší rádce

VILEMÍNA AMÁLIE Z BRAUNSCHWEIGU-LÜNEBURGU 75 Císařovna ze severu

ALŽBĚTA KRISTINA Z BRAUNSCHWEIGU-WOLFENBÜTTELU 79 Okouzlující „Bílá Bětuška“

MARIE AMÁLIE

85

Překvapivá císařovna na bavorském trůnu

MARIE TEREZIE

90

Nekorunovaná císařovna a matka Rakouska

MARIE JOSEFA

97

Nemilovaná císařovna

MARIE LUDOVIKA ŠPANĚLSKÁ

103

Císařské štěstí krátkého trvání

MARIE TEREZA NEAPOLSKO-SICILSKÁ

108

Veselá choť „dobrého“ císaře Františka

MARIE LUDOVIKA BEATRIX Z MODENY

114

Nenávist k Napoleonovi ji zničila

KAROLINA AUGUSTA BAVORSKÁ

121

Württemberky zavržená, Habsburky milovaná

Habsburské císařovny.indd 8

6.11.2018 17:38:01

MARIE LUISA

125

Habsburská císařovna Francouzů

LEOPOLDINA BRAZILSKÁ

129

Císařskou korunu zaplatila životem

MARIE ANNA

133

Zapomenutá císařovna na Hradčanech

ALŽBĚTA ZVANÁ SISI

139

Pohádkovou císařovnou byla jen ve filmu

ZITA BOURBONSKO-PARMSKÁ

143

Císařovna v exilu

STEFANIE BELGICKÁ A ŽOFIE CHOTKOVÁ

147

Smrt manžela je připravila o císařskou korunu

Poděkování 156 Vybraná literatura

Habsburské císařovny.indd 9

157

6.11.2018 17:38:01

Habsburské císařovny.indd 10

6.11.2018 17:38:01

C Í S A ŘOV N Y V CHRONOLOGICKÉM POŘADÍ

Eleonora Portugalská 8. 9. 1436 (Torres Vedras) – 3. 9. 1467 (Wiener Neustadt), choť císaře Fridricha III. Bianca Marie Sforza 5. 4. 1472 (Milán) – 31. 12. 1510 (Innsbruck), druhá choť císaře Maxmiliána I. Isabela Portugalská 24. 10. 1503 (Lisabon) – 1. 5. 1539 (Toledo), choť císaře Karla V. Marie Španělská 21. 6. 1528 (Madrid) – 26. 2. 1603 (Villamante), choť císaře Maxmiliána II. Anna Tyrolská 4. 10. 1585 (Innsbruck) – 14./15. 12. 1618 (Vídeň), choť císaře Matyáše Eleonora Anna Marie Gonzaga 23. 9. 1598 (Mantova) – 27. 6. 1655 (Vídeň), druhá choť císaře Ferdinanda II. Marie Anna Španělská 18. 8. 1606 (Escorial) – 13. 5. 1646 (Linec), první choť císaře Ferdinanda III. Marie Leopoldina 6. 4. 1632 (Innsbruck) – 7. 8. 1649 (Vídeň), druhá choť císaře Ferdinanda III. Eleonora Magdalena Gonzaga 18. 11. 1630 (Mantova) – 6. 12. 1686 (Vídeň), třetí choť císaře Ferdinanda III. Markéta Marie Tereza 12. 7. 1651 (Madrid) – 12. 3. 1673 (Vídeň), první choť císaře Leopolda I. Claudie Felicitas Tyrolská 30. 5. 1653 (Innsbruck) – 8. 4. 1676 (Vídeň), druhá choť císaře Leopolda I. Eleonora Magdalena Falcká 16. 1. 1655 (Düsseldorf) – 19. 1. 1720 (Vídeň), třetí choť císaře Leopolda I.

11

Habsburské císařovny.indd 11

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

Vilemína Amálie z Braunschweigu-Lüneburgu 21. 4. 1673 (Lüneburg) – 10. 4. 1742 (Vídeň), choť císaře Josefa I. Alžběta Kristina z Braunschweigu-Wolfenbüttelu 28. 8. 1691 (Wolfenbüttel) – 21. 12. 1750 (Vídeň), choť císaře Karla VI. Marie Amálie 22. 10. 1701 (Vídeň) – 11. 12. 1756 (Mnichov), choť císaře Karla VII. Marie Terezie 13. 5. 1717 (Vídeň) – 29. 11. 1780 (Vídeň), choť císaře Františka I. Štěpána Marie Josefa 20. 3. 1739 (Mnichov) – 28. 5. 1767 (Vídeň), druhá choť císaře Josefa I. Marie Ludovika Španělská 24. 11. 1745 (Portici) – 15. 5. 1792 (Vídeň), choť císaře Leopolda II. Marie Tereza Neapolsko-Sicilská 6. 6. 1772 (Neapol) – 13. 4. 1807 (Vídeň), druhá choť císaře Františka II./I. Marie Ludovika Beatrix z Modeny 14. 12. 1787 (Modena) – 7. 4. 1816 (Verona), třetí choť císaře Františka I. Karolina Augusta Bavorská 8. 2. 1792 (Mannheim) – 9. 2. 1873 (Vídeň), čtvrtá choť císaře Františka I. Marie Luisa 12. 12. 1791 (Vídeň) – 17. 12. 1847 (Parma), choť císaře Napoleona I. Bonaparta Leopoldina Brazilská 22. 1. 1797 (Vídeň) – 11. 12. 1826 (Rio de Janeiro), choť brazilského císaře Doma Pedra Marie Anna 19. 9. 1803 (Řím) – 4. 5. 1884 (Praha), choť císaře Ferdinanda I. Alžběta zvaná Sisi 24. 12. 1837 (Mnichov) – 10. 9. 1898 (Ženeva), choť císaře Františka Josefa I. Zita Bourbonsko-Parmská 9. 5. 1892 (Camaiore) – 14. 3. 1989 (Zizers), choť císaře Karla I.

12

Habsburské císařovny.indd 12

6.11.2018 17:38:01

P Ř E D M L U VA

Proč císařovna Alžběta, ale ne císařovna Marie Terezie? Je správné říkat pouze „Marie Terezie“, nebo přece jen „císařovna Marie Terezie“? Proč nejvýznamnější žena v rakouské historii odmítla dát se ve Frankfurtu nad Mohanem oficiálně korunovat na císařovnu? A proč na druhou stranu zdobil titul císařovny i relativně bezvýznamné manželky habsburských císařů? Kdo vlastně byly tyto císařovny, které seděly na trůnu vedle svých mužů a v zákulisí často ovlivňovaly jejich politiku?

Záměrem této knihy je poskytnout čtenáři vhled do života žen, které hrály v habsburských dějinách většinou vedlejší, někdy ale i hlavní roli. Některé byly oficiálně korunované, jiné obdržely pouze titul „císařova choť“, v oficiálních dobových dokumentech se o nich ale přesto psalo jako o císařovnách.

Může to souviset s tím, že mnozí panovníci sice byli už v mládí zvoleni sborem kurfiřtů za nástupce svých otců, na císaře Svaté říše římské národa německého však byli korunováni až později. A návštěvu Říma, kde obdrželi papežovo pomazání, často z politických důvodů odkládali. Tak tomu bylo například v případě císaře Maxmiliána I., který stále znovu odkládal návštěvu u papeže Julia II., o němž věděl, že to hraje na všechny strany a Habsburkům není příznivě nakloněn. Konflikt nakonec vyústil do překvapivého závěru: Maxmilián se de facto korunoval sám, když se v Tridentu prohlásil za „vyvoleného římského císaře“. Fakt, že přitom zároveň pošilhával po tiáře, představuje pouze úsměvnou historickou pikanterii.

Poté se dal papežem korunovat už jen jeden habsburský panovník, Maxmiliánův vnuk Karel V. V roce 1530 v Bologni mu vložil na hlavu císařskou korunu papež Klement VII. Slavnostní akt měl podtrhnout Habsburkův nárok na univerzální monarchii.

13

Habsburské císařovny.indd 13

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

V roce 1556 Karel V. abdikoval ve prospěch svého bratra Ferdinanda, jehož sice nekorunoval papež, zato ho však sbor kurfiřtů prohlásil za „vyvoleného císaře Svaté římské říše“. Habsburkové záměrně upustili od papežské korunovace, protože nechtěli být v budoucnosti závislí na přízni či nepřízni papežů.

Místem korunovace měly být původně Cáchy. Protože však kolínský arcibiskup, který měl korunovaci provést, náhle onemocněl, kurfiřti přeložili slavnostní akt do Frankfurtu nad Mohanem. A tak to už zůstalo, ačkoliv se říšské klenoty nacházely v Norimberku a Cáchách.

Od roku 1356 volil budoucího krále resp. císaře sbor sedmi kurfiřtů. Zpravidla tak, že následník trůnu byl zvolen ještě za života vládnoucího panovníka. Od časů císaře Fridricha III. se stalo nepsaným pravidlem, že kurfiřti vybírali císařova následníka z řad Habsburků. V této souvislosti se nabízí otázka, proč tuto tradici – až na jednu výjimku – neporušili ani v případech, kdy tím došlo k volbě zjevně neschopného panovníka.

Stejně tak, jak při slavnostní korunovaci ve Frankfurtu kurfiřti navlékli zvolenému následníkovi prastarý, otrhaný a ošuntělý plášť, zůstali sami vězet ve svěrací kazajce tradic. Ne vždy se tak stalo ku prospěchu poddaných.

Důvody, proč byly některé císařovny slavnostně korunovány ve Frankfurtu nad Mohanem, nejsou vždy zcela jasné, zpravidla v tom asi hrály podstatnou roli dobové souvislosti.

Jisté však je, že některé nekorunované manželky císařů sehrály v politickém dění a historii habsburské říše větší roli než ta či ona oficiálně korunovaná panovnice.

Osud mnoha císařoven byl – stejně jako obecně osud žen v dřívějších dobách – velmi smutný a vzbuzuje soucit. Často byly provdány již v dětském věku, prošly řadou těhotenství a umíraly již jako šestinedělky. A protože o zákonech dědičnosti se tenkrát téměř nic nevědělo, mnohdy mezi sebou uzavírali sňatky blízcí příbuzní; v případě Habsburků se to týkalo především příslušníků rakouské a španělské větve jejich rodu. Následky byly v některých případech fatální.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem se jeví téměř jako zázrak, že tolik císařoven dokázalo i během krátkého života výrazně ovlivnit především oblast kultury.

14

Habsburské císařovny.indd 14

6.11.2018 17:38:01

P Ř E D M L U VA

Počet habsburských císařoven by byl ještě větší, kdyby osudově nezasahovala smrt. Ženy jako Marie Burgundská, česká a uherská královna Anna, Marie Bavorská, Isabela Parmská nebo Alžběta Württemberská neměly příležitost dosednout na císařský stolec po boku svých manželů, protože zemřely ještě předtím, než byli tito muži slavnostně korunováni na císaře. Těmto ženám se budu věnovat ve své příští knize.

Sigrid-Maria Größingová

15

Habsburské císařovny.indd 15

6.11.2018 17:38:01

E L E O N O R A P O RT U G A L S K Á Roztomilá malá císařovna

Když se kurfiřti rozhodli zvolit německým králem habsburského arcivévodu Fridricha, rozhodně nechtěli nabídnout trůn silnému muži. To, co si mocní preláti v říši přáli, byl slabý panovník. A v osobě Fridricha ho také našli.

Od samého počátku působil Fridrich dojmem podivína. Na trůně vzbuzoval dojem starého mládence, který svůj život podřizuje utajenému plánu skrytému za písmeny AEIOU. Dodnes není jasné, co chtěl král a pozdější císař tímto tajným kódem vyjádřit.

V říši se Fridrichovo panování nijak výrazně neprojevovalo.

Už záhy si vysloužil přezdívku „arcilenoch“. I jako poměrně starý muž zůstával svobodný, což bylo v tehdejších dobách velmi neobvyklé. Žena se do jeho staromládeneckého životního stylu prostě nehodila. Fridrich dlouho vyspával, nikdy nevstal před polednem, a noci trávil v alchymistické laboratoři. S oblibou si dlouho prohlížel vzácné drahokamy, které si před lety přivezl ze Svaté země.

Král Fridrich byl zapřisáhlý samotář. K čemu by tedy potřeboval ženu? Jen stěží ale odolával argumentům, jimiž na něj neustále dotírali jeho rádci. Ti mu připomínali povinnost panovníka oženit se a zplodit syna, který bude jeho nástupcem.

Jinak zemi hrozilo, že po vládcově smrti nastane chaos.

Jen velmi pomalu si Fridrich zvykal na představu, že se bude muset porozhlédnout po vhodné nevěstě. A k nemalému údivu celého dvora začal klást na svoji budoucí manželku vysoké nároky. Když už má po svém boku strpět ženu, musí být aspoň mimořádně krásná!

Pomohla mu náhoda, protože zvěsti o sňatkových plánech německého krále se donesly až k uším manželky burgundského 16

Habsburské císařovny.indd 16

6.11.2018 17:38:01

E L E O N O R A P O RT U G A L S K Á

vévody. A jelikož Isabela byla nejen praktická, ale i politicky obratná žena, okamžitě si vzpomněla na svoji půvabnou portugalskou neteř Eleonoru. Jejím jediným cílem nebylo dopomoci Fridrichovi k osobnímu štěstí; doufala, že díky příbuzenskému vztahu bude snadnější přimět ho k tomu, aby burgundské vévodství povýšil na království.

Fridrich chtěl mít v této záležitosti – jako ostatně ve všem – naprostou jistotu. Sám proto vybral malíře, kterého poslal s dvoučlenným doprovodem a doporučujícím listem k neapolskému dvoru, odkud měli pokračovat lodí do Portugalska.

Dal jim ale tak málo peněz, že působili dojmem loupežníků a skončili ve vězení. Nakonec se díkybohu vše objasnilo a muži mohli pokračovat ve své misi.

Na portugalském dvoře nevycházela trojice vyslaná německým králem z údivu. Portugalsko se totiž stalo díky zámořským objevům velmi bohatým královstvím, zemí oplývající mlékem a strdím. V takové situaci nehrály příliš velkou roli ani rozmíšky v královské rodině, které vypukly po smrti krále Edvarda I. Ze sporů vyšel vítězně Eleonořin bratr, který se v pozici regenta o svoji krásnou sestru příkladně staral.

Fridrichovi vyslanci uchvácení půvabem 14leté Eleonory poslali do Rakouska zprávu o dokonalém stvoření s velkýma černýma očima, hnědými vlasy, oslnivě bílou pletí a křehkou postavou. Kromě toho přičítali portugalské princezně neodolatelný šarm, vlídné vystupování vůči cizincům a excelentní vzdělání.

Lepší nevěstu by německý král nenašel na celém světě!

I přes tyto nanejvýš pozitivní zprávy Fridrich ještě dlouho váhal. Málem až příliš dlouho, neboť na scénu vstoupil zničehonic další nápadník – atraktivní syn francouzského krále.

Eleonora však překvapivě prohlásila, že dává přednost německému králi. Věkový rozdíl 21 let hrál pro mladičkou princeznu podle všeho menší roli než vyhlídka na císařskou korunu.

Tak alespoň interpretoval její volbu rodinný přítel Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II. Eleonora pravděpodobně po zbytek svého krátkého života litovala rozhodnutí, které učinila jako mladičké naivní děvče.

Vzhledem k propastné rozdílnosti povah a zcela odlišnému pohledu na život k sobě totiž Eleonora a Fridrich nemohli najít 17

Habsburské císařovny.indd 17

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

cestu. Německý král se na naléhání svých rádců sice nakonec oženil, dál ale vedl staromládenecký život a na svoji mladou choť nebral žádné ohledy.

Tohle všechno nemohla Eleonora tušit, když se s početným doprovodem v konvoji několika lodí vydala na plavbu přes Středozemní moře, aby se v toskánském Talamone setkala se svým nastávajícím. Listopad není příznivý měsíc pro cestování po moři a mladičká princezna mohla děkovat jen své hluboké víře za to, že ani při běsnění živlů nepropadla panice, zdárně vše přestála a vstoupila na italskou půdu sice jinde, než se plánovalo, ale živá a zdravá. V Toskánsku ji už oplakávali.

S Fridrichem se Eleonora sešla v Sieně. Bylo to dost neobvyklé setkání. Když německý král mimořádně půvabnou dívku spatřil, celý se rozklepal. Situaci zachránila princezna, která k Fridrichovi přistoupila a oslovila ho německy. Jazyk své druhé vlasti se totiž začala učit již během cesty. Atmosféra prvního setkání se díky tomu uvolnila. Král se ale vzchopil jen částečně a brzy odešel do svých pokojů – sám. Ženich a nevěsta pokračovali odděleně v cestě do Říma, kde se měla konat svatba. Skromný oddací obřad provedl 16. března 1452 papež Mikuláš V. Bezprostředně poté se Fridrich znovu stáhl do ústraní, aby si odpočinul před korunovací na císaře Svaté římské říše, k níž došlo o tři dny později. Tento ceremoniál se konal s mnohem větší pompou. Papež při něm nejen korunoval Fridricha na císaře, ale dal pomazání také Eleonoře, které zároveň propůjčil čestné jméno „Helena“.

Zřejmě z finančních důvodů přijal čerstvě korunovaný císař pozvání od Eleonořina strýce Alfonse do Neapole. Eleonora sice přinesla do manželství věno ve výši 60 000 zlatých, její lakomý manžel ale nechtěl tyhle peníze utratit za svatební oslavy. Koneckonců se oplátkou zavázal, že na Eleonoru převede nemovitosti ve stejné hodnotě, aby měla kde dožít.

Eleonořin strýc byl nejen bohatý, ale především veselý a život milující muž. Dal si opravdu záležet na tom, aby novomanželům připravil co nejvíc zábavy. Mladičká císařovna si to užívala, zatímco Fridrich zaujal vůči neapolskému králi odmítavý postoj. Co ale všechny překvapilo na jeho podivném chování nejvíc: císař se na každém kroku své půvabné 18

Habsburské císařovny.indd 18

6.11.2018 17:38:01

E L E O N O R A P O RT U G A L S K Á

choti ostentativně vyhýbal a nepřipustil jakýkoli bližší kontakt.

Podle jedné fámy nechtěl manželství naplnit na italské půdě z obavy, že by zplodil románského bastarda!

Strýc Alfons pochopitelně přemýšlel o té nezvyklé situaci a dospěl k závěru, že Fridricha je nutno nalákat do manželského lože lstí. Dal pokyn Eleonořiným služebným, aby pomocí exotických vůní a svůdných melodií vytvořily prostředí, jemuž neodolá ani Fridrich. A plán se vydařil.

Neapolské intimní sblížení ale neznamenalo, že je císař připraven vést spořádaný manželský život. Do Benátek cestovali manželé odděleně a ubytovali se tam v různých palácích.

Eleonora si život ve městě lagun užívala plnými doušky. Její šťastné týdny však skončily v okamžiku, kdy lékaři vyslovili domněnku, že otěhotněla. Po této zprávě císařský pár spěšně odcestoval do Štýrského Hradce, kde Eleonora poprvé ochutnala tísnivou atmosféru temných, chladných rakouských hradů.

Za masivními zdmi, které měly jejich obyvatele chránit před nepřáteli, odumřel každý její úsměv a každá radost. Bylo to ideální prostředí pro Eleonořina misantropického chotě, který ji neustále napomínal a poučoval. Zvlášť poté, co se ukázalo, že není těhotná. Teprve v roce 1455 přivedla na svět – po těžkém a rizikovém porodu – vytouženého syna. Chlapec pokřtěný jako Christoph ale po půl roce zemřel. Bezcitný Fridrich za to dával vinu Eleonoře. Jak asi musela statečná mladá žena trpět, když jí manžel neprojevoval žádnou lásku, nepronesl k ní jediné vlídné slovo, a dokonce jí ani nedopřál dárky, které dostávala z Portugalska!

Naštěstí byl i druhý potomek, kterého Eleonora přivedla na svět, chlapec. Fridrich zase jednou prokázal svoji bezcitnost tím, že jí chtěl dítě ihned po porodu odebrat a sám se – v souladu s habsburskou tradicí – starat o jeho výchovu. Pochmurný císař odmítal lahůdky, víno považoval za ďábelský nápoj a vyhýbal se i všem ostatním pokušením. Pokud měla nějaká dáma v jeho blízkosti hluboký výstřih, Fridrich zavíral oči.

A kritizoval přepychové šaty, které se jeho ženě naopak líbily.

Neexistovalo skutečně nic, co by ty dva naprosto rozdílné lidi spojovalo. Přitom by stačilo, kdyby Fridrich vyšel Eleonoře aspoň krůček vstříc. Nepochybně by byla vděčná za každé gesto, každou maličkost. Císař ale nedokázal překročit svůj stín 19

Habsburské císařovny.indd 19

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

ani poté, co jeho choť prokázala mimořádné kvality. Především její zásluhou totiž císařská rodina úspěšně překonala spiknutí, které zosnovali vídeňský starosta Holzer a Fridrichův bratr Albrecht, který se chtěl sám dostat na trůn. V obleženém hradě dodávala Eleonora všem odvahu, sama dávala najevo pevné odhodlání vytrvat a nepropadala zoufalství ani ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Možná potřebovala právě takovou zkoušku ohněm, aby vystoupila z manželova stínu a sama se chopila iniciativy. Po návratu do Vídeňského Nového Města začala žít vlastním životem – k překvapení, ale především ku prospěchu všech. Díky osobnímu šarmu dokázala při politických jednáních vytěžit pro císařskou rodinu maximum možného. Lidé si císařovnu, které ani léta strávená v osamění neubrala na kráse, oblíbili, respektovali ji a uctívali. Z Eleonory se stala vyzrálá osobnost, která plně prokázala diplomatickou obratnost, s níž se jako dítě a mladá dívka obeznámila u portugalského dvora.

Svoji veškerou lásku věnovala Eleonora oběma dětem – synovi Maxmiliánovi a dceři Kunigundě. Sama vybrala vzdělané a pedagogicky zkušené učitele, kteří je zábavným způsobem seznamovali se základními poznatky o Bohu a světě. Fridrichovi se to nezamlouvalo, Eleonora se ale mohla odvolat na slova starého rodinného přítele Enea Silvia Piccolominiho, nyní papeže Pia II. Ten její volbu schválil.

Fridrichovi bylo manželčino samostatné vystupování trnem v oku. Mezi manželi propukaly ošklivé hádky a s intimním soužitím byl také konec. V následujících letech už Eleonora další dítě neporodila.

Manželčino zdraví Fridricha ani v nejmenším nezajímalo.

Nevěnoval této věci žádnou pozornost ani poté, co v necelých 30 letech náhle onemocněla. Ozdravné kúry v horkých pramenech v Badenu Eleonoře sice přinesly přechodnou úlevu, o úplném uzdravení však nemohla být řeč.

Když smuteční zvony oznámily 3. září 1467 císařovninu smrt, truchlily pro ni nejen obě děti, ale i celý dvůr. Pouze jeden člověk nedával najevo smutek, když kráčel za její rakví – císař Fridrich. Ten naopak působil dojmem člověka, který se právě zbavil tíživého břemene.

20

Habsburské císařovny.indd 20

6.11.2018 17:38:01

BIANCA MARIE SFORZA Ubohá bohatá císařovna

Nativní horoskop císaři Maxmiliánovi I. předpověděl, že ve třetím úseku své životní dráhy získá velmi mladou ženu, která bude dobré a správné víry („oddaná svému muži, čestná a poctivá“) a dopomůže mu k velkému majetku a blahobytu.

Nejdřív se Maxmilián neúspěšně pokusil získat bohatou dědičku Bretaně, tu mu ale „vyfoukl“ francouzský král Karel VIII. Plán B zněl oženit se s rovněž velmi zámožnou neteří milánského regenta Ludovica il Moro. Mezi všemi urozenými dámami ochotnými sdílet s ním manželské lože byla Bianca Marie Sforza Maxmiliánovou první volbou. Její vzhled a inteligence přitom nehrály velkou roli – nápadníka zajímaly především zlaté dukáty.

Bianca Marie Sforza se narodila 5. dubna 1472 v Miláně.

Prožila vcelku bezstarostné dětství, bez ohledu na to, že politická situace v zemi byla komplikovaná a její otec se stal obětí úkladné vraždy, takže se vlády musel ujmout jeho bratr.

S Ludovicem Sforzou si Bianca dobře rozuměla, život v jeho rezidenci jí nabízel dostatek zábavy a rozptýlení. Strýček byl totiž nejen nesmírně bohatý, ale i kultivovaný kníže, na jehož dvoře si dávali dostaveníčko všichni slavní umělci té doby.

Mezi jeho nejbližší přátele patřil Leonardo da Vinci. Milánský dvůr získal renomé jednoho z nejvýznamnějších středisek v celé Itálii. Ludovico sám potřeboval pro zvýšení důstojnosti své osoby titul vévody – a ten mu měl udělit budoucí manžel jeho neteře!

Bianca nebyla vysloveně hezká, ale ani ošklivá. A zdobil ji lesk zlaťáků, které už měl strýc připravené ve velkých truhlách pro jejího budoucího manžela. Za těchto okolností nehrálo 21

Habsburské císařovny.indd 21

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

příliš velkou roli dívčino vzdělání. Bianca se mohla věnovat věcem, které ji bavily, především své největší zálibě – vyšívání.

Zpráva o tom, že Ludovico il Moro hledá pro svoji bohatou neteř vhodného ženicha, se pochopitelně donesla i věčně zadluženému Maxmiliánovi. I když ještě stále truchlil pro svoji milovanou choť Marii Burgundskou, rozhodl se ucházet o ruku Bianky Marie Sforzy. Měl dobré vyhlídky na úspěch, neboť na mezinárodním sňatkovém trhu byl považován za nejatraktivnějšího ženicha.

Velkolepá svatba se konala v Miláně, ovšem bez přítomnosti manžela, který na ni poslal jen svého zástupce. Maxmilián na setkání s novou manželkou nijak nespěchal. Zatímco v Miláně probíhala svatba, on si ve Vídni užíval radostí života s milenkou. Nutno ale říct, že Maxmilián měl smysl pro umění a liboval si v opulentních slavnostech; kdyby věděl, jak velkolepé představení u příležitosti milánské svatby připravil Leonardo da Vinci, možná by cestu do severní Itálie nastoupil. Leonardo si dal záležet a způsob, jakým zahalil starobylý milánský dóm do sametu a hedvábí, vzbudil všeobecný úžas.

Leonardo měl i tu čest doprovázet Bianku na cestě do její nové vlasti až ke břehům Comského jezera.

Maxmilián pravděpodobně neměl ani obvyklý medailonek s podobiznou své vyvolené. Zato ale přibylo do jeho věčně prázdné pokladnice 25 000 zlatých dukátů, po nichž mělo o dva měsíce později následovat dalších 75 000. I to ale byla pouze záloha. Bezprostředně po svatbě, které se ženich nezúčastnil, obdržel rovněž 100 000 dukátů a dalších 100 000 mělo následovat po naplnění manželství. Král považoval za samozřejmé, že i za titul vévody mu Ludovico zaplatí 100 000 dukátů. Z Maxmiliána se mohl takřka přes noc stát bohatý muž – kdyby ovšem uměl s penězi lépe zacházet. Tomuto muži však protékaly peníze mezi prsty a kromě toho padla velká část získaného jmění na umoření astronomických dluhů.

I když Maxmilián věděl, že Ludovico Sforza je velkorysý kníže, hodnota výbavy, kterou si Bianca přes Alpy přivezla, ho překvapila. Odhadem to byl majetek ve výši 400 000 dukátů.

Jen drahokamy, které nevěsta obdržela jako svatební dar, pokryly celý stůl. K radosti milánského obyvatelstva bylo věno 22

Habsburské císařovny.indd 22

6.11.2018 17:38:01

BIANCA MARIE SFORZA

před nevěstiným odjezdem veřejně vystaveno. Prostí lidé žasli nad obrovskými balíky sametu a hedvábí, svůdnými spodničkami a nočními košilkami z nejjemnějšího lnu, 72 páry střevíců, ložním prádlem se všitými vzácnými kameny a stejně vyzdobenými ubrusy, tisíci kapesníčky, zlatými a stříbrnými příbory. Obdivovat mohli dokonce i nočníky z masivního stříbra. Nezapomnělo se skutečně na nic.

V Miláně mysleli na všechno, nepočítali ale s tím, že novopečený manžel nechá uplynout tolik času, než si pro svoji mladou choť najde čas. Maxmilián neustále měnil plány týkající se jejich prvního setkání, a když další průtahy nebyly únosné, Bianca vyrazila v prosinci roku 1493 do Innsbrucku sama.

I tam ale musela čekat několik dalších týdnů, než se její choť dokázal vymanit z náruče vášnivé milenky. Manželé se nakonec sešli v Hallu, kde však Maxmilián svoji choť jen krátce pozdravil a pak strávil polovinu noci jednáním s brixenským biskupem a milánským vyslancem. Nad ránem ale vyskočil z křesla, jako by si náhle na něco vzpomněl, a zmizel v manželčině ložnici, kde zůstal asi hodinu. Následující den absolvoval svůj běžný program, aniž by se o Bianku dál zajímal. Oficiální svatební noc se konala až v Innsbrucku, kde Maxmilián uspořádal pro svoji mladou choť velkolepou slavnost. Během ní se k Biance choval tak šarmantně a láskyplně, že alespoň na chvíli zapomněla na zklamání způsobené dlouhými odklady. Společně pak manželé odjeli do Holandska. Také Biančino setkání s oběma Maxmiliánovými dětmi v Mechelenu proběhlo harmonicky. Možná i proto, že Philipp a Margareta byli přibližně stejného věku jako jejich nevlastní matka.

Maxmilián ale zmizel z Holandska stejně rychle, jako s manželkou přijel. Bianca tam zůstala sama – s hromadou dluhů, o nichž zpočátku nevěděla, z čeho je uhradit.

Tak to i zůstalo. Maxmilián cestoval po světě s truhlami dukátů, které získal sňatkem, a o svoji choť se nestaral. Bianca se všemožně snažila získat manželovu náklonnost, veškeré její pokusy však byly marné. V Maxmiliánových očích byla málo vzdělaná, rozhazovačná, moc upovídaná, naivní a nepořádná. Prostě mu nebyla dost dobrá. Dokonce ani potomka mu nedala, i když přestála několik potratů. Do politiky nemohla 23

Habsburské císařovny.indd 23

6.11.2018 17:38:01

HABSBURSKÉ

C Í S A ŘOV N Y

zasahovat, jen výjimečně jí Maxmilián dovolil, aby se vyjádřila k nějaké politické záležitosti. Bianca nedokázala pomoci ani svému milánskému strýčkovi, když upadl do zajetí francouzského krále. Přitom by se mu tak ráda odvděčila za všechno, co pro ni udělal!

Zpočátku pociťovala mladá žena nad manželovým chováním jen hluboký smutek. Když ale osobně pocítila dopad Maxmiliánových finančních potíží, jelikož ji jednotlivá města držela jako zástavu, začala upadat do depresí. Ocitla se úplně sama uprostřed světa, jemuž nerozuměla. Když se dal Maxmilián v roce 1508 korunovat v Tridentu na císaře, Bianca u toho nebyla, ačkoli jí náležel titul císařovny. Možná o té události ani nebyla informovaná. Nikdo v jejím okolí se k ní jako k císařovně nechoval a popravdě řečeno si to ani příliš nezasloužila. Vzhledem připomínala stále méně vznešenou panovnici.

Zanedbávala svůj zevnějšek, chodila v ošuntělých šatech a stěhovala se bezcílně z jednoho místa na druhé, bez manžela a dětí, vyhladovělá a bezradná. Nikdo by v ní nepoznal kdysi pohádkově bohatou choť samotného císaře. A Maxmilián jako by na ni úplně zapomněl.

Sužovaná horečnatými záchvaty se Bianca Marie pomalu ale jistě ubírala vstříc smrti. Císař byl o jejím stavu informován, nedokázal však ženě, kterou učinil tak nešťastnou, poslat aspoň pár řádků útěchy. Zvony ohlašující příchod nového roku 1511 zároveň oznamovaly smrt císařovny, která zemřela na zlomené srdce.

24

Habsburské císařovny.indd 24

6.11.2018 17:38:01

Sigrid-Maria Größingová HABSBURSKÉ CÍSAŘOVNY Osudy tajných panovnic Z německého originálu Habsburgs Kaiserinnen.

Rätsel und Schicksale der geheimen Herrscherinnen, vydaného nakladatelstvím Carl Ueberreuter Verlag ve Vídni v roce 2017, přeložil Jiří Vodvárko Obálku s použitím originální fotografie zhotovila Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 160 Vydala Euromedia Group, a. s. – Brána, Nádražní 30, 150 00 v Praze v roce 2019 jako svou 10 314. publikaci Sazbu zhotovil Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Habsburské císařovny.indd 160

2.1.2019 16:11:09