0039743

něco si přej KAREN RIVERSOVÁ

Neco si prej.indd 1

17.7.2019 14:38:16

Část první

Neco si prej.indd 5

17.7.2019 14:38:16

1.

Sedíš v letadle.

Vlastně v Airbusu. O letadlech nemáš ani páru, takže kdybys takový Airbus měla nakreslit, asi by ti z toho vyšel spíš obyčejný školní autobus s křídly po stranách. Jenže tohle teda rozhodně není ono. Sedadla jsou čalouněná černou a modrou látkou – vypadá nová. Na jejich zadní straně je zabudovaná obrazovka, na které se ukazuje dráha a současná pozice letadla. Je to jako film s tebou v hlavní roli! (Nebo aspoň s tvým letadlem.) Mapou se táhne přerušovaná čára ukazující, kudy už jste letěli i kam ještě poletíte. Dala bys nevíš co za to, kdybys ikonku letadla mohla nějakým kouzlem urychlit a být už doma.

Pomalu toho máš plné kecky.

Tvoje nejlepší kamarádka Kath sedí přímo před tebou a její vlasy se ti občas objeví uprostřed zorného pole.

Kath ani chvilku neposedí. Slyšíš kovové šumění muziky 7

Neco si prej.indd 7

17.7.2019 14:38:16

zesílené až nadoraz, kterou Kath používá jako náhodnou zvukovou kulisu k filmu. Na obrazovce před ní se zrovna dva Britové chystají políbit. Jeden z nich je Benedict Cumberbatch, do kterého jsi blázen, a tak si tu stanici taky honem naladíš, aby ses pokochala tou němou podívanou.

K čemu taky zvuk? Už jsi ten film společně s Kath viděla osmkrát – ležely jste tehdy u ní doma na posteli a házely si navzájem do úst zrnka pražené kukuřice. Většina z nich vám ale stejně přistála ve vlasech. Najednou ti to připadá jako celá věčnost.

To bylo ještě před Paříží.

Kéž by ses tak mohla vrátit v čase a celou Paříž i se vším, co se tam stalo, prostě vyškrtat ze svého života. A ze všeho nejvíc tu pitomou hádku s Kath. Jenže to nejde.

Teď cítíš, jak se v řadě před tebou roztančila, až se ti roztřásl sklápěcí stolek. Občas ve víru divokého vrtění narazí do souseda Maxe, který ovšem není její oblíbený Max, ale ten druhý Max s odstávajícíma ušima, co má pouzdro na tubu polepenou obrázky z Hvězdných válek a nervózně koktá.

Tenhle Max nikdy nesebere odvahu, aby řekl tak vysoké a sebevědomé krásce jako Kath, že sebou nemá tak šít, zato holka o řadu před ní si žádné servítky nebere. Každou chvíli si klekne na sedadlo, otočí se dozadu a ošklivě se zamračí. Je to pohledná Angličanka s ostrými rysy a hlasem jako zvon. „Přestaň už mi konečně kopat do opěradla,“ zavrčí, „ráda bych se vyspala. Mám ti to snad říkat dvacetkrát?“ Kath ji teď určitě ignoruje nebo protáčí otráveně oči.

Protože je k tobě zády, můžeš jen hádat, ale jsi si skoro jistá, že ji pěkně odpálkuje.

8

Neco si prej.indd 8

17.7.2019 14:38:16

„Amíci fakt nemaj úroveň,“ sekne po ní Angličanka, což jí asi příliš popularity v letadle plném Američanů nepřinese. „Anglie fuj!“ zahučí někdo. „No tak!“ napomíná nás pan Appleby.

Kath vedle tebe nesedí, protože jste se pohádaly. „Nemluvím s tebou,“ zavrčela, „my dvě jsme spolu skončily.“ Z jejího tónu se dalo těžko hádat, jestli si dělá legraci, nebo to skutečně myslí vážně. Potom si ale vyměnila sedadlo s Joshem Harrisem, což ti vlastně pořádně hraje do karet. Jsi jí za to vděčná, stejně však pořád nakvašeně zíráš na její hlavu roztančenou v rytmu hudby, zatímco ona ani netuší, jak moc se na ni zlobíš. Kath je teď sevřená mezi dvěma běsnícími spolupasažérkami jako párek v housce a vůbec nesejde na tom, že se na ni ty a ta Angličanka zlobíte z úplně jiných důvodů.

Josh Harris zatím spokojeně podřimuje a oddychuje tak lehounce, že by sis ten zvuk nejradši někam nahrála a pouštěla, kdykoliv se potřebuješ trochu uklidnit. Ten kluk snad i dýchá krásněji než ostatní.

Přepneš obrazovku zpět do režimu mapy a prstem sleduješ dráhu letadla, ale než se dostaneš až nad Kalifornii, rozblikají se na monitoru reklamy na půjčovny aut.

Jak nezdvořilé, pomyslíš si a přepneš zpátky na Benedicta Cumberbatche. Opírá se o zeď a srdečně se směje. Potom si mezi zuby vsune párátko. Kath nechápe, proč se ti tak líbí, když je to vlastně úplně obyčejný týpek. „Má malý oči,“ říkává, „a sevřenou pusu.“ Ale přesně jeho obyčejnost mu přidává na přitažlivosti. I tak je však jen druhý 9

Neco si prej.indd 9

17.7.2019 14:38:16

v pořadí. Jednička je a vždycky bude Josh Harris. Znovu se na něho letmo podíváš a obdivuješ jeho dokonale rovný nos a ucho ozdobené diamantovým cvočkem. Letadlo se zakymácí.

Létání je potlačení nedůvěry, řekl ti táta, než jsi odjela z domu. Teď už víš, co tím myslel. Jak to, že se takový obrovský stroj udrží v oblacích? Vždyť je to skoro absurdní.

A pak tu má něco dávat smysl…

Opřeš si hlavu o sedadlo a snažíš se nemyslet na to, kolik všivých pasažérů se tu rozvalovalo před tebou.

Motor burácí silněji než při minulém letu, ale počítáš, že jsi tehdy byla příliš nervózní a natěšená na to, aby sis takových detailů vůbec všimla. Nebo je to tím, že sedíš na ocase v úplně poslední řadě a zády se opíráš o stěnu letadla, takže si ani nemůžeš sklopit sedadlo. Třeba sem zvuk motorů doléhá jinak. V každém případě se strojem rozléhá nepříjemný rachot: řev motorů, změť hlasů tvých spolužáků a burácivé okřikování pana Applebyho, který v jednom kuse vyskakuje ze sedadla a křičí: „Hej! Hej!“ jen aby si zase sedl, jako by se jeho ustavičným napomínáním konečně něco změnilo. Samozřejmě tím však vždycky dosáhne jen toho, že se na něho zbytek cestujících otráveně podívá, zatímco vaše banda hlučí dál.

Vracíš se ze své první letecké cesty, prvního výletu do zahraničí… Těch poprvé se tu nasbíralo dost, ale pozoruhodná byla jen ta zatracená hádka s Kath. Paříž slibovala tolik úžasných věcí, ale nedala ti nic. Ani první pusu, ani srdce Joshe Harrise, a dokonce ani převratný zážitek, který by vás dva donutil strávit nějakou dobu bez zvědavých 10

Neco si prej.indd 10

17.7.2019 14:38:16

pohledů spolužáků a opravdu se sblížit. Jak měl pak Josh pochopit, jak jsi skvělá, a uvědomit si, jak moc se mu líbíš?

Viděla jsi to přímo před očima – dokonce sis to i nakreslila –, a tak sis připadala zklamaná a okradená, když se tvoje představy nesplnily. Trochu dětinsky jsi spoléhala na to, že ti vlastnoručně nakreslený komiks přinese vytoužené chvilky, jenže nic takového se nestalo.

Nakreslila jsi zemětřesení. (Ta se ve Francii občas přihodí, i když zdaleka ne tak často jako doma v Kalifornii.)

Stačilo, aby se země trochu zachvěla a uvěznila tě s Joshem v bezpečné, ale od ostatních odříznuté místnosti na celé hodiny – ideálně s nějakou tou bagetkou a francouzským vínem. Pomalu byste se poznávali, a protože by tam čistě náhodou stála i postel, klesli byste na ni ve vášnivém polibku. Když by vám došel chleba, živili byste se jen konzervami. Jestlipak mají ve Francii něco tak nesofistikovaného jako ravioli v rajské omáčce? Nakonec jsi nakreslila konzervy s etiketou LE RAVIOLI a LA LUNCHMEAT. Potom tě napadlo, že by se s vámi mohl taky utrhnout jeden z těch mrňavých pařížských klecových výtahů, které jsi vídala ve filmu, a vy byste spolu dlouhé hodiny museli čekat na záchranu. Spojeni osudem a náhodou! Jen ty a Josh Harris v kabině výtahu! Živili byste se mentolovými bonbony a vodou – tyhle dvě věci jsi totiž pro strýčka Příhodu vždycky nosila v batohu.

Všechny tvoje komiksy ale končily stejně – dlouhým polibkem s Joshem Harrisem. Dál už jsi to ale nikdy nerozváděla.

11

Neco si prej.indd 11

17.7.2019 14:38:16

„Láska přece není jen o líbání,“ namítla jednou Kath. „Líbání není vztah. Ty budeš jednou pěkně překvapená, až s někým začneš chodit.“ „Áááá, expert promluvil,“ prskla jsi. „A to víš proto, že jsi deset minut chodila s Charliem Martinem?“ „No jo,“ pokrčila rameny.

Ve skutečnosti ale na Kathiných slovech vůbec nesešlo, protože ty jsi s Joshem Harrisem ani s nikým jiným nechodila. Většinu cesty se Josh stejně jako doma držel Fitzyho a zbytku své uřvané klučičí bandy. Celou dobu se proháněli po pařížských ulicích jako po tělocvičně, plácali si navzájem do dlaní a ani si nevšimli, že ty, Elyse Schmidtová, upíráš na jednoho z nich zamilované pohledy. „Přestaň na něho tak zírat,“ napomenula tě Kath. „Buď ho oslov, nebo to nech bejt, ale tyhle psí oči mě jednou fakt zabijou. Nenávidím, když holky zamilovaně slintaj.“ „Však ty slintat nemusíš,“ zamračila ses. „Ale stejně to dělám,“ přiznala. „Asi mě k tomu strháváš. Je to jako spadnout do bažiny. Z toho tvého věčného zírání na Joshe se proměním ve zkamenělinu.“ „Na Joshe Harrise,“ opravilas ji. „Jako jedno slovo.“ „Když chceš,“ protočila panenky. „Mám tě hrozně ráda, ale bez urážky – jsi cvok. A taky nám kazíš výlet do Paříže.“ Kdybys o tom městě vůbec měla říct něco hezkého, asi bys utrousila, že tam mají tak dobrý chleba, jak jsi čekala – křupavý, měkký a dokonalý. Prostě na jedničku.

Super, Paříži! Jen tak dál! Úžasný karbohydráty! A taky řeka byla pěkná. Mosty přes ni vypadaly jako z romantic12

Neco si prej.indd 12

17.7.2019 14:38:16

kého filmu, a to hlavně v noci, kdy se rozsvítilo pouliční osvětlení.

Romantický film, ve kterém na tebe konkrétně ale žádná láska nečekala.

Jen sychravý únorový chlad Champs-Élysées se ti zavrtal až do kostí, a tak tě teď bolelo celé tělo jako starou babičku, kterou jsi někde v hloubi stejně byla. Artritidou trpíš, co si pamatuješ. „Juvenilní idiopatickou artritidou“, jíž ovšem často říkáš spíš „debilní idiotská artritida“. Stačí si na ni vzpomenout, a už tě bolí prsty. Těšíš se domů na parafínovou koupel a příjemné, úlevné teplo, které pomalu zažene bolest.

Kromě toho, že tam bylo vlhko, Paříž také docela zaváněla zatuchlinou, kvašením, psími výkaly a všemi těmi ulepenými kamennými domy. Stýskalo se ti po domově – po sadech a rozvlněných broskvoních pod věčně modrým kalifornským nebem. Ve skutečnosti jsi vždycky tvrdila, že tě nikdy nekončící kalifornské léto, život na farmě a broskve ke každému jídlu nudí. Ani máma už venkovský život nemůže ani cítit, a tak se s tátou v jednom kuse hádá. Máš podezření, že někde v hloubi duše vůbec nejsi na Kalifornii stavěná. Praví Kaliforňané totiž mají dokonale sněhobílý úsměv, blonďatou hřívu s melírem a hromadu energie.

Kromě toho si moc nepotrpíš na broskve a sladké řeči.

Hodila by ses spíš někam do sněhu, protože jsi náladová a potřebuješ rychlé, ostré střídání ročních období.

A spíš než sladká jsi kyselá. Spíš višeň než zralá broskev. A když se zlobíš, řádíš jako ledová bouře a pokrýváš všechno kolem mrazivým příkrovem elektrického hněvu.

13

Neco si prej.indd 13

17.7.2019 14:38:17

Na skicák si napíšeš „WYOMING“, uzavřeš to slovo do srdíčka a kolem nakreslíš pár stromů. Potom přidáš hvězdami posetou oblohu, zvlněné pole a cválajícího bělouše. Nakonec horu.

Vydechneš. Kdybys měla skutečná roční období, hory, uštípané muchničky, ledové potůčky a opravdový podzim plný šumícího barevného listí, byla bys konečně ve své kůži. Sama ani nevíš proč. Prostě to tak je. Víš to.

Jednoho dne, zasníš se, jednoho dne…

Ulice Paříže ti byly příliš úzké a nacpané obchody, dveřmi a davy lidí. Odkud se jich takové množství vůbec bralo? Cítila ses v pasti, uvězněná a přidušená. Chyběla ti nekonečná obloha.

První den výletu sis ve vetešnictví koupila tyrkysový hedvábný šál s broskvovým vzorem od uhlazeného, křehce stavěného prodavače. (Typický Francouz!) Najednou ses cítila daleko krásnější, skoro jako elegantní dospělá verze tvého šestnáctiletého já. Jako někdo, kdo si umí uvázat šátek tak nenuceně jako Pařížanka a žena. Šátek byl dražší, než jsi předpokládala, protože jsi špatně rozuměla, a pak ses styděla to přiznat. Tím tvoje francouzské nákupy taky skončily, protože ses vydala ze všech peněz, které jsi měla na útratu. Teď ale sedíš v letadle a obtáčíš si šátek kolem palce tak těsně, že zbělá a potom zfialoví, když mu broskve na tyrkysovém pozadí přiškrtí přísun krve. To jsi celá ty! Jedeš do Paříže, aby sis tam koupila vzpomínku na domov, a to ještě na něco, co vlastně ani nemáš ráda.

Josh Harris zachrápe a několikrát ve spánku mlaskne. Zíráš na něho, jako bys ho chtěla kouzlem pohledu 14

Neco si prej.indd 14

17.7.2019 14:38:17

přimět, aby v tobě našel zalíbení. Proč to nemůže fungovat takhle snadno? Nejradši bys mu vyprávěla o broskvovém šátku, o sobě a o tom, že jsi daleko složitější a zajímavější osobnost, než si kdy uměl představit.

Cvoku, promítne se ti v hlavě Kathin hlas. Otočíš stránku a začneš nový obrázek. To samé pole sevřené mezi horami a obsypané lučními květy. Tentokrát přikreslíš do horního rohu ještě měsíc a začneš stínovat noční tmu.

Nezapomeneš ani na padající hvězdu. A ještě jednu.

A další. Na zemi načrtneš rozloženou deku, dvě lahve piva a chladicí box.

Zavřeš oči a v duchu si něco přeješ.

Modlíš se, aby se ještě před přistáním stalo něco, aby tenhle výlet stál přece jen za to. Potřebuješ příběh, který by končil slovy: „A tak jsem se s Joshem Harrisem dala dohromady.“ Tedy – v ideálním případě.

Do spodního rohu nakreslíš Joshe Harrise, jak spěchá na piknik. Když se letmo podíváš na živou předlohu, přesvědčíš se, že má ještě zavřené oči, ale raději přece jen blok trochu nakloníš, kdyby se náhodou chtěl probudit.

Nesmí se dozvědět, že zrovna myslíš na sebe a něho pod hvězdnou oblohou.

Do tváří se ti nažene červeň tak prudce, že se div nezačneš potit, ale kreslíš dál. Teď jsi na dece přibyla i ty a díváš se Joshovým směrem. Když si to budeš dost intenzivně přát, třeba se to nakonec splní? Tak to přece funguje, ne?

Aspoň to tvrdí Kath a ta vždycky ví, co dělá. Je to jed­na z těch holek, která se prostě vrhne na věc a neptá 15

Neco si prej.indd 15

17.7.2019 14:38:17

se každých deset vteřin, jestli je to tak v pořádku a jestli to dělá dobře.

Prostě není jako ty.

Bezděčně zatlačíš na pero, až po něm zůstane v papíru hluboká rýha.

16

Neco si prej.indd 16

17.7.2019 14:38:17

2.

Třetí noc v hotelu jsi vypila čtyři kelímky odporného červeného vína. Bylo to o čtyři kelímky vína víc, než jsi kdy vypila.

A to byla chyba.

Vínem se ti zabarvil jazyk i zuby dočervena, a když ses ráno podívala do zrcadla, vyděsila ses, že se ti v noci stala katastrofa apokalyptických rozměrů. Okamžitě jsi googlila „červené zuby, umírám“, ale wi-fi nefungovala, a tak sis drhla zuby až do krve, čímž ses definitivně přesvědčila, že uhodila tvoje poslední hodinka, protože jsi plivala na­fialovělé sliny a rudou krev do rezavého odtoku umyvadla. Hlava tě bolela jako střep a pokoj se s tebou točil. Že by tumor na mozku? Pravděpodobně.

Když jsi své podezření vyslovila nahlas, Kath se rozespale zasmála. „To je tím vínem, ty ťululum! Obarvilo ti zuby.

A kromě toho máš kocovinu. Ty jsi vážně ještě děťátko.“ 17

Neco si prej.indd 17

17.7.2019 14:38:17

„Aha,“ hlesla jsi a přitiskla si na čelo mokrý ručník, což ti na několik minut ulevilo. Kathini rodiče nemají nic proti tomu, když pije k večeři víno. Celá její rodina je tak dospělá a sofistikovaná, a tak sis víno nikdy nespojovala s kocovinou, ale s Kathinou rodinou. Měla tři trhlé starší bratry, kteří ji nosili na rukou, rodiče, kteří spolu ještě romanticky tančili valčík v obýváku, ťukali si a usmívali se na sebe od ucha k uchu, dokonalí s bílými zuby a vysokými lícními kostmi. Jako párek z reklamy na ten nejlepší život nebo aspoň zubní pastu.

Ty sama jsi víno ochutnala na chodbě hotelu, který vypadal stejně jako všechny ostatní hotely, ve kterých jsi bydlela na všech turné školního orchestru, až na to, že tu bylo všechno legračně mrňavé. Opřela ses zády o nejbližší zeď a patami spočinula na té protilehlé a snažila se ignorovat Charlieho Martina, který ti v jednom kuse sahal na vlasy, protože už měl trochu v hlavě. „Vypadaj tak měkoučký,“ vrkal. „Jako… jako… miminkovský. Nebo chmýří.“ Zavrtěl hlavou a vydechl: „Jako peříčka mááálinkejch ptáčátek.“ Seděla jsi tak blízko u něho, že ti pot z jeho paže promáčel košili, ale pohnout ses nemohla, protože ti alkohol přeměnil nohy na uvařené špagety. „Táta mě nemá rád,“ zanaříkal najednou Charlie a potom propukl v pláč. „Kéž by mi ten sport aspoň trochu šel,“ vzlykal ti na rameni.

Charlie Martin byl ve skutečnosti na intelektuála ze školní kapely docela sportovně stavěný a dalo se na něho i dívat. To přece musel sám vědět. Klidně bys mu to byla 18

Neco si prej.indd 18

17.7.2019 14:38:17

řekla, ale mozek jsi měla měkký jako houbu na nádobí a nebyla jsi schopná ze sebe cokoli konejšivého vypravit, a tak ses nakonec přece jen odplazila do svého pokoje. „Dobrou noc,“ vysoukala jsi ze sebe, když jsi otevírala dveře čelem. „Bonne nuit.“ Doteď nevíš, kam se všichni poděli a kam šli, protože víno podivně pohnulo s tvým vnímáním času. Charliemu spadla hlava a začal hlasitě chrápat. Jinak tam už nikdo nebyl. Zaplaťpánbůh, že se nepokusil ti dát pusu! První polibek si totiž schováváš jen pro Joshe Harrise. Musí to být on. Tvým osudem je Josh, a ne ovíněný Charlie Martin, zařezávající na podlaze příšerného, prťavého francouzského hotelu. V pokoji nebylo dost místa ani mezi postelemi navzájem, natož mezi nimi a stěnou. Koupelna se skládala ze stísněné sprchové kabinky a umývadla namačkaného vedle záchodu. Tam ses pozvracela a bouchla ses při tom do hlavy o trubky vedoucí nad umývadlem. V tomhle městě nebylo místo na nedůstojné tělesné pochody. A pokud jde o tebe, ty jsi nedůstojná většinu času.

O Kath se to říct nedá, a proto ji zároveň miluješ a nenávidíš.

Kath byla pro místa jako Paříž přímo stvořená. Už tu jednou byla, protože její máma dělá právničku jedné kosmetické společnosti a někdy tu má práci. Proto Kath nic pařížského už nemohlo překvapit a brala s bohorovným klidem všechny pachy, malý pokoj i nerovné chodníky.

Proplouvala tím s elegancí baleríny nebo modelky v pauze mezi výstupy na Fashion Weeku.

19

Neco si prej.indd 19

17.7.2019 14:38:17

Takže zatímco ty ses trapně snažila odrhnout chrup od zbytků červeného vína, Kath ležela na posteli ve svých včerejších malých černých, jako by ji snímala kamera pro nejnovější videoklip. „Jsi vůbec vzhůru?“ zeptala ses jí. „Neusínej už!“ „Ne. Jo. Jsem vzhůru. A přestaň na mě civět, šprte,“ zamumlala, aniž by otevřela oči. „Já necivím,“ bránila ses, „ale jdeme pozdě. A taky umírám, kdyby tě to zajímalo! Proč jsi mě nechala to pít?

Kde jsi vůbec byla? A proč vypadáš tak skvěle? Fakt tě nenávidím!“ „Přísně tajný informace. Ty zadarmo nedávám,“ řekla, „takže smůla.“ „Tak teda dík,“ zavrčela jsi. „Je mi mizerně.“ „A já se zase cítím SKVĚLE,“ zašvitořila Kath. „Protože teď už jsem v podstatě žena.“ „Eh,“ odpověděla jsi. „Počkej.“ Znovu ses vyzvracela a kyselá žaludeční šťáva tě pálila na jazyku a štípala v nose. Tak to šlo znova a znova, než ti v žaludku nic nezůstalo.

Do Paříže jsi jela na soutěž školních kapel, která se ovšem nelišila od těch, které jsi znala z Ameriky. Pařížští středoškolští muzikanti byli stejně trapní jako ti ostatní, pokud dokonce ne víc. Jejich nástroje skřípaly a sténaly, oni sami kašlali, kýchali, nastupovali chronicky pozdě a pouštěli noty na zem. A všichni do jednoho byli příšerní. Nebo hráli všichni ostatní tak dobře, že se mi to jen zdálo? První místo vyhráli Švédové – nepříliš početná 20

Neco si prej.indd 20

17.7.2019 14:38:17

školní kapela složená z hubených, blonďatých postaviček s mrtvolně bledou pletí. To, co hráli, se jim podobalo.

Zněli jemněji a éteričtěji než všichni ostatní.

Tvoje kapela skončila třetí, za což ale rozhodně nevděčí tobě, protože ty jsi jen předstírala, že foukáš do flétny. Hudba, kterou hráli tví přátelé, se vzdouvala a zase padala všude kolem tebe, zatímco ty jsi stála uprostřed s kocovinou rozpálenou hlavou a nenáviděla se za to, že nenávidíš Paříž a nejsi tak hedvábně sebevědomá, blonďatá ani éterická.

Pokud na světě v něčem exceluješ, pak v pocitu méněcennosti a z něho pramenící sebenenávisti a v googlení smrtelných onemocnění, kterými můžeš trpět. A taky ve sbírání těch nejpodivnějších příběhů něčí smrti. Každej potřebuje koníčky, řekla by máma, i když pochybuješ, že by zrovna hypochondrii, fascinaci nejtrapnějšími druhy smrti a sebepohrdání schválila jako ten správný druh zábavy pro svoji dceru.

Z pachu vlastních kovových slin ve flétně se ti znovu zvedl žaludek. Bála ses, že se pozvracíš uprostřed Vězeňského pochodu, zvonivé skladby, k jejímuž autorství se hlásí sám pan Appleby. Byl to dlouhý, hlasitý kus v mollové tónině, a tak ti nezbylo než utíkat k východu. Po cestě jsi málem zakopla o Charlieho uprostřed strhujícího sóla na saxofon. Doběhla jsi jen k velkému květináči vlevo od pódia. Pan Appleby se na tebe vyčítavě podíval a pomalu vrtěl hlavou nad tvým slabým žaludkem a mizerným tichým hudebním výkonem. „Hej!“ naznačil ti rty.

To kvůli tobě vaše kapela nevyhrála.

21

Neco si prej.indd 21

17.7.2019 14:38:17

O pár hodin později jste všichni stoupali na Eiffelovku a ty jsi omdlela už v jednom z nižších pater. Ještě dobře, že skupina pokračovala bez tebe dál! Byl to docela divný pocit – jako by se ti do mozku zapíchlo tisíc jehliček a všechno se pomalu ztrácelo v bílé záři. Když ses probrala, šťouchala do tebe špičkou boty pracovnice ostrahy. „Ça va?“ zeptala se. Protože si o tebe nikdo nedělal příliš starostí, nejistě jsi vstala a tvářila se, že se nic nestalo.

Maskování trapasů patřilo mezi tvoje superschopnosti.

Teprve později se ukázalo, že Kath s tebou v době, kdy ses vyvrátila, vůbec nebyla, protože zrovna měla na záchodech sex s objektem své touhy, Oblíbeným Maxem.

To proto jsi tam tak dlouho ležela a nechala se překračovat nezúčastněnými turisty v sandálech. (Co si asi mysleli? Že to filmuješ? Nebo že se ti líbí ležet tváří dolů na skleněné podlaze, kterou bylo vidět až do závratných hloubek po tebou?)

Kath si myslí, že se na ni zlobíš, protože jí závidíš, ale to není pravda. Dokonce ani trošičku. Její Oblíbený Max se ti totiž nezdá o moc lepší než ten Druhý Max: pihy mu pokrývají celé tělo a kromě toho si věčně rýpe do kůžičky kolem nehtů. A co hůř – rty má tak suché, že mu při sebemenším kontaktu musejí popraskat. A dech mu páchne po cibuli a starých mincích.

Na Joshe Harrise prostě nemá.

To ani náhodou.

K večeru jsi zahlédla Oblíbeného Maxe v hotelové lobby v objetí Melody Hartwellové, což znamenalo, že ti Kath buď lhala, nebo že je Max morálně pokleslejší, než 22

Neco si prej.indd 22

17.7.2019 14:38:17

sis myslela. To všechno ti ale bylo fuk, protože záleželo jen na jednom. Omdlela jsi na Eiffelovce, a tvoje nejlepší kamarádka tě nepřispěchala zachránit, protože pro ni někdo jiný byl v tu chvíli daleko důležitější. A navíc kluk. Tím porušila jediné nepsané pravidlo, které jste si vy dvě kdy určily: Kámošky maj vždycky přednost.

A ona dala radši přednost nějakému Maxovi!

Před tebou!

Navíc ve chvíli, kdy jsi byla v opravdovém, nefalšovaném nebezpečí!

Kdyby ten kluk aspoň za něco stál!

V tom zlomku vteřiny, když ses probudila přitisknutá na chladnou, hladkou zem a kolem tebe proudily davy turistů, ses cítila úplně sama. Naprosto opuštěná.

Taky se na ni zlobíš pro to víno. Byl to Kathin nápad.

Možná jsi na něj alergická? Nebo se bije s léky na artritidu?

Tak nebo tak, tenhle Max je o poznání menší než ona.

Kath má na víc! A taky víc dostane. Jednou. Tahle holka přece nemůže skončit s Cibulovým Maxem. Ani náhodou. Jeho čeká tak akorát budoucnost prodejce ojetin v podniku jeho táty.

Ale Kath?

Té budoucnost nabízí všechno, co si jen zamane.

23

Neco si prej.indd 23

17.7.2019 14:38:17

3.

Letadlo se propadne a ty vyjekneš, ale jen tak sama sobě pod nos, jako když spíš a výkřik ti zůstane ochromeně viset v ústech. Vyjde z tebe jen něco jako říhnutí nebo kváknutí. Zní to jako kachna s podrážděným žaludkem.

Super. Protočíš panenky a v duchu si přidáš další položku na seznam důvodů, proč jsi ta nejtrapnější holka na světě.

Byl by to docela fajn podtitulek grafického románu o tobě, který bys asi měla kreslit místo věčných romantických scén s Joshem Harrisem. Elyse Schmidtová: Nejtrapnější holka na světě. Tomu říkám upřímnost.

V knížce bys nosila plášť, ale v jednom kuse bys o něj zakopávala. Skončilo by to tak, že bys při pokusu o záchranu bezbranného kotěte spadla ze stromu. Rychle si načrtneš do bloku možnou obálku a pomalu vybarvuješ písmenka černým inkoustem. Něco na škrábání pera 24

Neco si prej.indd 24

17.7.2019 14:38:17

o papír tě neskutečně uklidňuje a odvádí tvou pozornost od skutečnosti, že tě od jisté smrti dělí jen kovová trubka, v jejíchž útrobách právě sedíš.

Letadlo se znovu otřese, jako by ti tvoji domněnku chtělo potvrdit.

Josh Harris se zavrtí, ale spí dál. Přála by sis, aby se probral a ty se tu necítila tak sama, daleko od bavících se spolužáků. Ukázalo se, že máš příšerný strach z létání. „Hm,“ vypadne z tebe. Další zápis na tvůj neustále se prodlužující soupis strachů a fobií. Až budeš stará, klidně jím budeš moct obtočit celou planetu, pokud ovšem dávno nebudeš kvůli nesnesitelné agorafobii sedět v bezpečí svých čtyř stěn. Už teď se bojíš davů a cizích doteků.

Zhluboka se nadechneš. Vlastně nepřirozeně zhluboka. Hyperventiluješ? Nebo ještě jinak: Je tohle letadlo bezpečné? Kath by tě určitě dokázala uklidnit, jenže ta tě klidně nechala tady vzadu klepat se strachy. Další důvod, proč být naštvaná.

Mělo tě napadnout, že ti létání nebude dělat dobře, když se bojíš tolika věcí: žraloků, výšek, davů, vrahů, hororů, uvíznutí ve výtahu (bez Joshe Harrise), jedovatých hub, duchů, neodvratitelné apokalypsy, únosu a doživotního vězení u nějakého šílence ve sklepě, srážky asteroidu se Zemí, toho, co se stane, až Slunce vyhasne… Jo, a taky koček. To většinou lidi příliš nechápou, ale na kočkách tě děsí jejich mžouravý pohled a oči jako čárky a fakt, že neustále vypadají, jako by plánovaly tvoji předčasnou smrt nebo se aspoň těšily, až umřeš přirozeně a ony tě budou moct nerušeně sežrat.

25

Neco si prej.indd 25

17.7.2019 14:38:17

Vstaneš s nepřirozeně skloněnou hlavou, aby ses nebouchla do zavazadlových boxů nad hlavou. Chceš se rozhlédnout po ostatních a zjistit, jestli jsi jediná, kdo tu potřebuje papírový pytlík, aby zase začal normálně dýchat.

Vtahuješ vzduch nosem, protože víš, že hyperventilaci způsobuje dýchání pusou. A hyperventilace zase způsobuje ztrátu vědomí. Tohle jsi zjistila na internetu, když jsi do vyhledávače zadala „proč se mi točí hlava, když mám úzkosti“. Život před Googlem musel být nesnesitelný, pomyslíš si.

Ostatní cestující ale nedělají nic zvláštního. Většina z nich se dívá na film. Tucty Benedictů Cumberbatchů zrovna smekají klobouk a mrkají. Někdo jí. Matka utěšuje plačící mimino. Spousta lidí spí. Všechno vypadá naprosto normálně, prostě tak, jak to na palubě letadla většinou chodí, což znamená, že se asi nemáš čeho obávat.

Jenže se stejně klepeš strachy.

Nenávidíš tohle letadlo.

Nenávidíš cestování.

Asi je lepší, žes to zjistila teď. Kdybys na to přišla až ve chvíli, kdy celá tvoje identita bude stát na image volnomyšlenkářské stopařky s batůžkem, která spí v hostelech, objevuje jihovýchodní Asii a balí zarostlé Skoty nebo Australany, byl by to podstatně větší průšvih. Vlastně se ti trochu ulevilo. Další role, kterou nemusíš hrát. Člověk má tolik možností, a když nějakou vyřadí, rozhoduje se o to snadněji, kým se chce stát. Kromě toho jsou nespoutané stopařky nejčastější kořistí vrahů.

Znovu si vsuneš do uší pecky a zesílíš Hoppers. Josh Harris občas nosí tričko s jejich logem, a tak jsi začala 26

Neco si prej.indd 26

17.7.2019 14:38:17

doufat, že máte přece jen něco společného. Mohli byste na Hoppers třeba jednou jít spolu. Pokud… Kdyby…

Potíž je jen v tom, že Hoppers hrají příšerně. Smyčce skřípají jako křída o tabuli a řežou do houslí tak dlouho, dokud nezatínáš zuby tak pevně, že ti křupe v čelisti.

Přerušíš hudbu, ale sluchátka necháš na svém místě. Prstem vybíráš další možnosti. Táta ti nahrál svoji oblíbenou písničku od Guns N’ Roses: „Sweet Child O’Mine.“ Když jsi byla maličká, často ti ji zpívával. Bezděky se usměješ. Tvůj táta je veselá kopa a ty se už nemůžeš dočkat, až ho zase uvidíš. Když písnička dohraje, pozastavíš přehrávání a neposloucháš už nic. Nic. A přesně tolik máte s Joshem Harrisem společného. Kdyby se ti jen podařilo trochu se uklidnit a najít pohodlnou pozici, třeba bys usnula. Zavrtíš se, ale bojíš se, aby tvoje paže nepřekročila hranici opěrky. Protože vedle tebe sedí on, Josh Harris. Josh Harris! Kdyby ses nacházela uprostřed komiksu, jistě by ti nad hlavou celou cestu poletoval obrovský vykřičník. Otočíš list v bloku a nakreslíš samu sebe, zabořenou do sedadla letadla. Pak nad sebe doplníš ještě ten vykřičník. Malinko vykulíš oči a pak nakreslíš Joshe Harrise, jak na tebe zbožně zírá. Nad jeho hlavu načrtneš myšlenkovou bublinu.

Elyse Schmidtová je roztomilá! vepíšeš do ní.

Potom ten text rychle a důsledně zaškrtáš. Kde asi leží hranice mezi zamilováním a šílenstvím? Na tohle se pořád ptá Kath a možná přišel čas, aby ses tou otázkou začala taky zabývat.

27

Neco si prej.indd 27

17.7.2019 14:38:17