0039724

Emil Běžec

Pavel Kosatík

KNIŽNÍ KLUB

emil běžec.indd 3

14.03.19 8:58

emil běžec.indd 2

14.03.19 8:58

© Pavel Kosatík, 2015, 2019 ISBN 978-80-242-6297-0

emil běžec.indd 4

14.03.19 8:58

Co dokázal Zátopek, je zázrak.

Nikdo ze současné generace si to nedokáže představit.*

* Kenenisa Bekele, současný (2019) světový rekordman v běhu na 5 a 10 kilometrů a držitel třetího nejlepšího času všech dob v maratonu

emil běžec.indd 5

14.03.19 8:58

emil běžec.indd 6

14.03.19 8:58

Byl jednou jeden Emil, běžec, Zátopek. Běhal a běhal, celý život, všem utíkal a vyhrával. Nikdy nevzdal ani jeden závod.

Byl to dělník. Obyčejný člověk. Nezdědil, nebo se o tom aspoň neví, žádný zvláštní talent, který by mu usnadňoval cestu životem. Sám sebe si zbudoval a povedlo se mu to ve složitých dobách, za nacistů a za raných komunistů, kdy něco dokázat bylo těžší než kdykoli jindy.

Dokázal to, co si předsevzal, protože o všem, co dělal, přemýšlel víc než ostatní a to, co ho napadalo, dokázal uskutečňovat krok za krokem. Předběhl ostatní, protože měl silnější vůli než oni. Díky té vůli dokázal absolvovat i několikanásobně vyšší tréninkové dávky než ostatní. A při těch trénincích sesbíral energii, která se mu pak při závodech hodila vždycky ve chvíli, kdy soupeřům začala síla docházet.

Všechno dělal kvůli lidem. Zjistil, že když vyhrává, dělá jim to skoro takovou radost, jako kdyby běhali sami, a tak se snažil vyhrávat co nejčastěji. Závodil a vyhrával, aby měli radost. Vycházelo mu to. Měli.

Běhal nejlíp na světě, ale dokázal to dělat tak, že lidé měli pocit, že běhají a vyhrávají spolu s ním. Občas při běhu dřel tak, až se zdálo, že ještě chvíli a snad samou dřinou umře. Ale mnohem častěji vypadal uvolněně, ← Emilovi rodiče před rodinným domkem v kopřivnické ulici 1. května. V roce 2014 na něm přibyla pamětní deska připomínající, že se zde narodil nejlepší atlet na světě.

emil běžec.indd 7

14.03.19 8:58

8

byl známý tím, že při závodě se svými soupeři nenuceně konverzuje. Na některých snímcích, kde v cíli protrhává pásku, vypadá jako člověk požívající nadpozemské milosti.

Za své vítězství nikdy nic zvláštního nedostal, protože si nikdy o nic zvláštního neřekl. Domohl se jen relativně důležitého postavení v armádě, o které však zase přišel, když se jednou, v roce 1968, rozhodl zlobit.

Když o něm člověk čte v dobových novinách, mnoho se o něm nedozví. Ty noviny totiž psal a vydával režim, kdežto Emil běhal pro někoho jiného: pro lidi, pro společnost a pro národ. Ve šťastných dobách to bývá všechno jedno a to samé, ve čtyřicátých a padesátých letech, když závodil, to však totéž nebylo. Takže spousta toho, co pro lidi znamenal a co si o něm vyprávěli, se do novin nedostala.

Hrdinou těch vyprávění ale dodnes zůstal. Před ním se to z velkých evropských běžců povedlo jenom jeho finskému předchůdci Paavo Nurmimu. Mezi válkami se říkalo: „Běží jako Nurmi.“ A po roce 1945 se začalo říkat: „Běží jako Zátopek.“ Leckde v Evropě a po celém světě.

Stát se pro lidi měřítkem hodnot: po něm se to už v takové míře žádnému českému sportovci nepovedlo.

Běhal celý život a bavilo ho to, nemohl si pomoci.

V zimě v létě, ve dne v noci. Když byla tma, svítil si na to baterkou, aby se nezabil. A když napadl sníh a venku běhat nešlo, zavřel se s běháním doma, kam to zrovna šlo.

Třeba do koupelny – a když tam bylo namočené prádlo, při skippingu si je nohama zároveň vypral.

Překonal 61 československých a 18 světových rekordů. Skoro všechny jsou dnes opět dávno překonány běžci, kteří po něm začali závodit jako on a dál posunuli hranice lidských možností. V platnosti dodnes zůstává jen jeho český rekord na 25 kilometrů z roku 1955 (1:16:36,4).

Jeho čas z roku 1957 na tříkilometrové trati (8:18,3) je také dodnes čs. veteránským rekordem kategorie nad 35 let.

emil běžec.indd 8

14.03.19 8:58

V jedné věci však Emil překonán nebyl a lze mít za to, že se to ani hned tak nestane. Získat tři zlaté medaile na jediné olympiádě na všech třech vytrvalostních tratích (5 a 10 kilometrů plus maraton) se po něm doposud nikomu nepovedlo. Nejblíž byl v roce 1976, na hrách v Montrealu, Fin Lasse Viren: po vítězství v pětce a desít­ ce nastoupil i v maratonském běhu, skončil však na pátém místě. Napodobit Emila ani on nedokázal.

Není divu, že si o něm všichni vyprávěli, i on sám na své závody rád vzpomínal a rád se o tyto vzpomínky s lidmi dělil. Časem se z těch vyprávění stalo něco jako pohádka. Jednou, už mu bylo skoro sedmdesát, mu známí v cizině půjčili knížku, ve které byly popsané ty nejslavnější maratony dvacátého století. Mezi nimi i ten jeho. Autor knihy si dal tu práci a zrekonstruoval Emilův helsinský běh na základě nikoli pozdějších vyprávění, ale původních, autentických pramenů. Emil ten příběh hltal, jako by ani nebyl jeho vlastní. Z pohádky se vrátil zpátky na zem, a vůbec to nebolelo.

Existovalo pár běžců, jejichž jména měl důvod zapamatovat si nejen sportovní, ale veškerý svět – protože lidem představili běh nikoli jen jako mimořádný fyzický výkon, ale jako činnost, která může symbolizovat a vyjádřit veškerý lidský osud. Jeho tíhu i radost, která se může dostavit, pokud člověk objeví způsob, jak prokletí tíhy překonat.

Pár běžců to dokázalo, představit běh jako činnost, ze které člověk může poznat, co ho dělá člověkem. Paavo Nurmi, Abebe Bikila, Lasse Viren, Sebastian Coe, Kenenisa Bekele, Mohammed Farah… A Emil Zátopek.

emil běžec.indd 9

9

14.03.19 8:58

10

Beru běžecké boty a obouvám, koupil jsem si je před touhle cestou, v Praze jsem je sotva stačil prošlápnout. Bylo jasné, že až budu v Kopřivnici hledat Emilův rodný dům, nemůžu tam přišpacírovat v polobotkách.

Dnešní čtvrť Luhy tenkrát, když se zde Emil narodil, žádnou čtvrtí nebyla, bylo to pár domků roztroušených v polích, oddělených od města železniční tratí. Dnes je to tady jiné. Domky spravené, pár jich zmizelo, když tu trať rozšiřovali.

Mluvil o tom, kudy jako kluk běhal, ten okruh dodnes sedí: z Prvního května doprava do Na luhách, pak znova doprava do Dělnické a tou dokolečka zpátky. Dohromady ani ne kilometr, člověk se při tom nezadýchá, co dál?

Kousek za domem začíná táhlá cesta kolem zadku Tatrovky, rovinka, která se za městem, kde začíná dnešní průmyslový areál, začíná zvedat. Za čtvrt hodiny je člověk v kopcích a v lese.

Skoro všichni z Emilovy rodiny v té továrně pracovali. On první jí utekl. Pryč od továrny! Běh jako cesta k vlastnímu osudu, šťastnějšímu, než je ten předurčený.

emil běžec.indd 10

14.03.19 8:58

KLUKEM V KOPŘIVNICI

Nikdy to nebylo město moc velkých patriotů. Dodnes není. Bývalo daleko spíš městem ocelovým. Obytné domy obklopovaly srdce, továrnu, kterou tam její původní majitel založil v roce 1850. Vyráběly se tam nejdřív kočáry a potom auta a vagóny, samé těžké věci, co se hýbaly. V dobách své největší slávy, za komunistů, Tatrovka zaměstnávala až čtrnáct tisíc lidí, kvůli ní skoro všichni v tomhle městě žili. Kvůli práci a už skoro ničemu jinému. Dokud práce byla, zůstávali. Když došla, odcházeli pryč. Vztah k místu se rodil pomalu a rodina Zátopkova, která sem přišla v roce 1922, v tom vlastně patřila mezi průkopníky.

Oba Emilovi rodiče byli původem Valaši. Otec František pocházel ze Zašové, matka Anežka, rozená Pavlíčková, se narodila v nedalekém Zubří. Pro lidi odjinud obyčejná vesnická jména, ale Valach ví, co které z nich znamená. Po svatbě žili ve Valašském Meziříčí, až si otce, jako tolik jiných, Tatrovka přitáhla. Nebylo možné pořád dojíždět tam a zpět, a tak se s matkou rozhodli, že si v Kopřivnici najdou nový domov. Našli ho, oba tam žili až do smrti, otec do 84 a matka do 81 let, oba jsou pochovaní na kopřivnickém hřbitově.

Co asi chtěli? O čem snili? Bylo jim souzeno, aby měli celkem osm dětí. Matčin obraz zůstal v rodinné paměti o něco matnější než otcův: jejím údělem bylo zajistit

emil běžec.indd 11

14.03.19 8:58

12

běžný provoz, nikoli vytyčovat úkoly, což byla kompetence otcova. Pokud se některým svým dětem stačila víc věnovat, pak hlavně starším dcerám, které se snažila podporovat také po jejich odchodu z rodiny. V pozdějších svědectvích nejmladších synů Emila a Jirky se matka vedle otce jevila jako o něco méně zářící osobnost, žena zaměstnaná od rána do večera a vysílená svým životem tak, že si údajně nepamatovala jména zbylých dětí a pletla si je mezi sebou.

To František Zátopek, otec, na fotografiích vypadá jako celkem suverénní vládce svého rodinného světa, patriarcha zvyklý mít lidi v něm pevně pod kontrolou.

Byl vyučený stolař: zvláštní profese v ocelovém městě, ale uživil díky ní vlastníma rukama ženu, děti i dům se zahradou a dokázal si časem vyšetřit i čas na spoustu zálib. Díky své činorodé a pracovité povaze i jako námezdní síla a hlava rodiny udržel život všech „svých“ lidí pod dohledem, nebyl to žádný vyčerpaný továrenský proletář.

Ten dům byl nejlepším nápadem jeho života. Při jeho stavbě spojil síly s ostatními členy stavebního družstva a výsledkem bylo, že za železniční tratí, stranou od hlavních kopřivnických ulic, celkem rychle vznikly čtyři přízemní dvojdomky a ve všech zhruba stejné byty, nic moc velikého, obytnou část tvořily vždycky kuchyň, pokoj a ložnice. Do továrny to odtamtud bylo kousek, dnes člověku stačí přejít dvě ulice, aby se dostal k areálu už nepoužívaných výrobních hal a ucítil v chřípí vůni spálené elektřiny, kterou odtud už žádný vítr nikdy nerozfouká.

Skupině nových domků, tehdy v polích, se začalo říkat „Na družstvě“ a ulice, ve které stál Zátopkovic dům, dostala pojmenování 1. května. Rodina se tam přistěhovala ještě před jeho dokončením, pár měsíců předtím, než se Emil narodil.

Pamětní deska, umístěná dnes na domě, připomíná, že se tak stalo 19. září 1922. V tomto domě pak Emil prožil

emil běžec.indd 12

14.03.19 8:58

13

prvních patnáct let života. Zapamatoval si z něho nejvíc kuchyň, kde se odbývala většina rodinného provozu a kde stál taky truhlářský ponk, na kterém otec vyráběl věci na zakázku a ke zvelebení domácnosti. A protože byl včelař, často se tam taky hmoždil s různými vylepšeními svých úlů, na těch si dával záležet ze všeho nejvíc.

Hned vedle ponku stála v rohu opřená další klíčová rekvizita Emilova dětství, a sice „colštok“, stolařské pravítko, kterým otec Zátopek vyplácel své syny, kdykoli došel k názoru, že je to třeba. Což bylo často. Otcové před sto lety byli často choleriky nejen na Valašsku, a tak nebylo ↑ Otec

emil běžec.indd 13

byl výraznější osobností než matka. Péče o osm dětí ji vysílila.

14.03.19 8:58

14

divu, že na některé z těch výprasků se Emil pamatoval celý život, vzpomínal na ně ještě po půlstoletí. Řemen, kterým si otec při tom také často vypomáhal, nakonec matka raději spálila, aby prý „byl doma klid“.

Zahradu kolem domu otec proměnil v malý ovocný sad. Staral se tam o své jabloňové a hrušňové štěpy a hlídal, aby kluci nezralá jablka netrhali, dokud jim to sám na podzim nedovolí. Když jednou přistihl Emila, že trhá, bylo zle. Colštok. K zahradě patřily také četné rybízové a angreštové keře a záhony květin – to všechno rovným dílem kvůli rodině a dětem a zároveň kvůli včelám.

Těch osm dětí navozuje dojem jakési Klapzubovy jedenáctky: velkého a radostného dětského hemžení, jemuž kraluje otec sportovec. Ve skutečnosti to ale bylo jinak, rodina se v tomto kompletním složení nikdy pohromadě nesešla. Především byly mezi sourozenci velké věkové rozdíly, dohromady s rodiči tvořili vlastně tři generace. Nejstarší Ludmile bylo o celých dvacet let víc než Emilovi, vdala se brzy do Brna. Stejně brzy odešla od rodiny i druhá sestra Marie, ta pro změnu zůstala s mužem aspoň v Kopřivnici. Dva Emilovi bratři skončili tragicky. Nejstarší Jaroš spáchal sebevraždu, oběsil se poté, co nešťastnou náhodou způsobil majetkovou škodu, věřitel vymáhal její zaplacení a on nebyl schopen splácet. A Josef se v deseti letech zabil při bruslení pádem na led. Žádná Klapzubova jedenáctka z toho tedy nebyla. Emil svou skutečnou dětskou republiku vytvořil jen s o šest let starším bratrem Františkem a o dva roky starším Bohumilem; když se dva roky po Emilovi narodil ještě nejmladší bratr Jirka, byl půdorys klukovské sourozenecké party dokončen. Ze všech Emilových bratrů se stali v pozdějším životě tatrováci: z Františka byl nakonec zkušební řidič, z Bohumila podnikový kontrolor, z Jirky vedoucí plánovač. Ale než je rodiče vychovali, zažili s nimi ještě spoustu strachu. Báli se o ně.

emil běžec.indd 14

14.03.19 8:58

Dítě rodičovské strachy nevnímá, ani Emil je neviděl.

Jako kluk byl s ostatními bratry pořád venku a v pohybu: nejdřív na zahradě, pak okolo domu a časem na průzkumných výpravách z Kopřivnice dál a dál. Na ulici se hrával fotbal, a když bylo horko, šlo se koupat k říčce Lubině do Drnholce, obce asi tři kilometry vzdálené; byla to první vytrvalecká trasa v Emilově životě. Nejen v létě, ale taky v zimě, to s bruslemi na krku, nebo jen tak, pozorovat ledové kry uhánějící v proudu.

Jeden rozdíl proti ostatním, bratrům i cizím klukům, tam byl. Zatímco oni chodili, Emil běhal. Brzy si toho všimli i jiní: ten kluk lítal všude tam, kde ostatní, normální lidé chodili – a nejenom tehdy, když bylo třeba spěchat večer zvenku domů, aby nepřišel pozdě a tatínek se na něj nezlobil. Když ho otec poslal pro vodu nebo pro něco do obchodu nebo když si ho učitel ve škole poslal pro svačinu, bral to vždycky poklusem. Bavilo ho všecko to, čemu se ostatní bráchové vyhýbali: když napadl sníh, vzal sáně a na nich nejmladšího bratra Jirku, zapřáhl se do nich a tahal ho tak po polích cestou necestou až do tmy.

Zvláštní povaha, ve které se už v dětství poodkrylo, co tam v onom věku vlastně ještě nepatřilo. Síla, vůle k síle.

Honit se, i když to po člověku nechce nikdo jiný. Chce to jen on sám. Ale byla to dřina, ještě žádný sport, ten by mu tenkrát otec ani nedovolil. Byl názoru, stejně jako tehdy ostatní otcové na Valašsku, že člověk má běhat, jen je­‑li to důležité pro nějaký účel v životě či práci. Kdo běhá z jiného důvodu, třeba pro zábavu, oddává se vlastně zahálce a měl by se k práci vrátit – popřípadě být přiveden zpět pomocí colštoku, jak se i v Emilově případě často dělo.

Běh jen tak zbavoval podle otce člověka důstojnosti a hlavně byl zbytečným utrácením času: když otec své kluky uviděl, že kolem domu jen tak blbnou, hned pro ně vymyslel nějakou smysluplnou aktivitu, nejčastěji v souvislosti se svými bohatými včelstvy. Málokdy bylo i o jiné včely tak postaráno jako tenkrát, mezi válkami,

emil běžec.indd 15

15

14.03.19 8:58

16

o kopřivnické včely páně Zátopkovy. Kluci běžci jim ze svých výprav nosili tu jehnědy, tu lipový květ, tu náruče plné květin.

Najednou i oni viděli, že ten Emil běhá opravdu hodně. I na ně, na kluky, to někdy bylo moc. „Nelétaj jako blázen po polu, Emilu!“ nabádal ho prý jeden z bratrů. „Nedělaj to, my bysme měli haňbu!“ Jistě, kdo na vesnici nekráčí vážným, důstojným krokem, ale honí se a štve s koláči potu na zádech, ten nevypadá jako úctyhodný soused. Není to vašnosta, ale blázen, protože proč by se choval jinak než všichni ostatní?

Emil si ze svého tajného kopřivnického běhání dělal legraci ještě o mnoho let později. Už jako šampion, který v roce 1948 přijel do rodného města popisovat své zážitky z londýnské olympiády, vzpomínal, jak doma běhával vlastně tajně, aby si z něj lidé nedělali švandu. „Ještě za války musel trénovat v Kopřivnici v takových místech, kde by nepotkal člověka,“ psaly o tom noviny.

emil běžec.indd 16

14.03.19 8:58

JMENNÝ REJSTŘÍK

Ahldén, Erik 125 Ajgl, Jiří 68 Albertsson, Bertil 122 Anufrijev, Alexandr 219 Aznavour, Charles 222

Čepička, Alexej 165, 167, 168, 171, 173, 175 Černík, Oldřich 305 Čevona, Václav 175, 237 Čikel, Dušan 170, 199

Baillie, William 186 Baťa, Jan Antonín 25, 74 Baťa, Tomáš 29, 74 Bekele, Kenenisa 5–6, 9, 272 Bena, Josef 50 Beneš, Edvard 114–115 Bikila, Abebe 9, 186, 270–271, 358 Bosák, Emanuel 293 Brežněv, Leonid Iljič 289 Brož, František 170 Buffon, Georges Louis Leclerc de 226

Daněk, Ludvík 351 Dante, Alighieri 226 Davisová, Angela 305 Desjatčikov, Alexej 266 Doležal, Josef 168, 232 Dostál, Emil 347 Drozda, Václav 48 Dubček, Alexander 296, 300, 303, 305, 309, 324 Dvořák, Antonín 47–48

Cabrera, Delfo 149 Cihlář, Jaroslav 257–258 Clarke, Ron 248, 271, 356 Coe, Sebastian 9 Connolly, Harold 194 Čapek, Karel 192 Čáslavská, Věra 284, 293, 331, 334–336

emil běžec.indd 369

Farah, Mohammed („Mo“) 9, 272 Feldstein, Petr 167 Fierlinger, Zdeněk 214, 282 Filip, Ota 171 Fišer, Ladislav 170, 181, 198, 238 Galileo Galilei 300 Gebrselassie, Haile 272 Goldstücker, Eduard 302 Gorno, Reinaldo 210 Gottwald, Klement 79, 133, 134, 139, 160

14.03.19 8:59

370

Ingr, Antonín 75 Ingr, Jan Sergěj 115 Ingrová, Dana viz Zátopková, Dana Hägg, Gunder 54–56, 86, 93, 215, 228–229 Janda-Suk, František 47 Haile Selassie 271 Jandera, Otakar 105 Hájek, Jiří 302 Janeček, Václav 170 Haluza, Jan („Ali“) 57–62, 68, Jansson, Gustaf 209–210 75, 239 Jungwirth, Stanislav 55, 168, 170, Hanke, Radim 210, 357 174, 187, 198, 199, 203, 238, 257 Hanzelka, Jiří 139, 247 Havel, Václav 305, 335 Kantorek, Pavel 261 Havlík, Vojtěch 238 Kantůrek, Jiří 292 Heath, Edward 234 Karafiát, Jan 351 Hec, Vojtěch 170 Kekkonen, Urho 331 Heino, Viljo 87, 92, 96, 113, 121, Kněnický, Karel 122 122, 124, 145, 148, 149, 152, Kohout, Pavel 303–304 157–160, 175, 185, 186, 271 Koller, Jiří 170 Heinström, Evert 91, 122, 124 Könönen, Salomon 152 Himl, Antonín 334 Kořán, Ladislav 62, 82, 83, 105, Hitler, Adolf 121, 190, 288 107, 108, 307 Ho Či Min 286 Koscsak, Josef 48–50 Hochman, Josef 52–53 Koskela, Väinö 91, 152 Holeček, Emil 303–304 Kosour, Bohumil 50 Holuša, Jakub 273 Koubek, Miroslav 170 Horáková, Milada 75, Koura, Petr 171 171–172 Kovács, József 219, 243 Hornof, Zdeněk 190, 191, 226 Kovpak, Sydir Artěmovič 134 Hoření, Zdeněk 313 Kožík, František 28, 78, 343 Hošek, Václav 50 Kratochvílová, Jarmila 273 Hrabě, Josef 311 Kriegel, František 302 Hron, Josef 48, 50 Krupička, Jan 41, 143 Husák, Gustáv 300, 302, 303, Kuc, Vladimír Petrovič 219, 228, 309, 310, 334, 335 232, 234, 259, 261, 264, 296 Hynek, Kristián 191 Kučera, Antonín 39, 42, 58, 59 Chataway, Christopher 93, Lédr, Josef 53 202, 234 Lenin, Vladimír Iljič 153 Chromik, Jerzy 234 Grabe, Hans-Dietrich 326, 334 Grodotzki, Hans 266

emil běžec.indd 370

14.03.19 8:59

Lewis, Carl 358 Liška, Ludvík („Lišák“) 83, 84, 170, 199, 274, 278 Lišková, Olga 83 Lustig, Arnošt 280, 320 Lydiard, Arthur 347 Magnan, Pierre 127, 191 Mäkelä, Väinö 152 Malík, Josef 164 Masaryk, Tomáš Garrigue 49, 91, 115, 180 Maslák, Pavel 273 Masopust, Josef 167 Mathesius, Bohumil 321 Mimoun, Alain 90, 122, 124, 125, 201, 202, 261, 262, 351 Moc, Ladislav 168 Mucha, Alexander 297, 300, 309 Musil, Robert 73 Nedobitý, Karel 48, 50 Nejedlý, Arnošt 47 Nepil, František 343 Nikiforov, Grigorij 260 Novotný, Antonín 303 Nový, Vilém 303–305 Nurmi, Paavo 8, 9, 141, 148, 149, 186, 201, 215, 237, 248, 358 Odložil, Josef 199, 273, 335, 359 Owens, Jess 358 Pachl, Rudolf 181 Pachman, Luděk 279, 280, 292, 296, 297, 300, 302–306, 313 Pachmanová, Evženie 306 Palach, Jan 303–304

emil běžec.indd 371

Pavel, Ota 49, 98, 167, 192, 320, 343 Pavlíčková, Anežka viz Zátopková, Anežka Pecka, Karel 324 Pelikán, Jiří 302 Peters, Jim 124, 209–210 Petřek, Vladimír 351 Pieck, Wilhelm 176 Pihkala, Lauri 148 Pirie, Gordon 93, 202 Plachý, Jozef 359 Poděbrad, Aleš 164, 362 Podgornyj, Nikolaj Viktorovič 288 Prchlík, Václav 288, 297 Procházka, Jan 280 Přeček, Jaroslav 68

371

Raška, Jiří 284, 323, 351 Reicin, Bedřich 158 Reiff, Gaston 56, 90, 93, 102, 125–127, 132, 179, 202 Ritola, Ville 149 Roelants, Gaston 220 Rošický, Evžen 91, 92, 148, 245, 275 Roudný, Jindřich 62, 68, 168, 362 Růžička, František 304 Sábl, Václav 124, 157, 158, 163, 188 Sacher, Vilém 162, 278–279 Samaranch, Juan Antonio 336 Schade, Herbert 202, 219, 248, 266 Sibera, Jaromír 179–180, 184 Skobla, Jiří 164, 168, 232 Skokan, František 48 Slánský, Rudolf 158, 200, 283

14.03.19 8:59

372

Slezáček, Jan 48–50 Slijkhuis, Willem 56, 102, 113, 125–126 Smrkovský, Josef 293, 305, 314 Solženicyn, Alexandr Isajevič 326 Spartakus 335 Stalin, Josif Vissarionovič 139, 153, 200 Starý, Rudolf 267 Strniště, Jindřich 48 Strniště, Viktor 48 Stržínek, Alfréd 199 Sukarno 285, 287 Svoboda, Ludvík 85, 282, 324

Vaculíková, Madla 249, 363 Vangelis 222 Viren, Lasse 9, 272 Virtanen, Lauri 271 Vohralík, Václav 48 Vomáčka, Luboš 62 Vrabcová-Nývltová, Eva 273 Vrzáňová, Ája 181 Vykoupil, Jaroslav 163 Werich, Jan 247 Wichterle, Otto 303

Zabloudil, Karel 62 Zápotocký, Antonín 213 Zátopek, Bohumil 14, 21 Šalé, Tomáš („Tomin“) 45–46, Zátopek, František (otec) 12 49, 57–59, 64–65, 67, 70, 143 Zátopek, František (bratr) Šik, Ota 302 14, 21 Škutina, Vladimír 303 Zátopek, Jaroš 14 Šnejdárek, Antonín 107 Zátopek, Jiří 14, 21 Šťastný, František 320 Zátopek, Josef 14 Švadlena, Václav 313 Zátopková (rozená Pavlíčková), Švajgr, Milan 81, 237 Anežka 12 Švorcová, Jiřina 247 Zátopková (rozená Ingrová), Dana 18, 83, 109, 114–118, 122, Takáč, Ivan 170 129, 132, 139, 153, 171, 199, 203, Tergat, Paul 220 213, 216, 227, 229, 232, 239, 246– Tesař, Jan 305 252, 255, 257–258, 260, 262, 270, Tomis, Miloš 170, 238 283–284, 286, 289, 292, 293, Torma, Július 203 296, 319–322, 326, 329, 350– Tyleček, Robert 311 351, 356–357 Tyrš, Miroslav 266 Zátopková, Ludmila 14, 21 Zátopková, Marie 14, 21 Ulbricht, Walter 297 Ullsperger, Ivan 55, 105, 170, 235, Zelenka, Miroslav 53 Zikmund, Miroslav 139, 247 238, 254, 255, 274, 278, 363 Zoščenko, Michajl Michajlovič 115 Vaculík, Ludvík 43, 280, 305, Zvolenský, Alexander 170 306, 313, 363

emil běžec.indd 372

14.03.19 8:59

OBSAH

Klukem v Kopřivnici / 11 Ten chlapec má svou hlavu / 17 Do Zlína / 23 Těžký život s Baťou / 26 Pravidla Zlína / 30 Trp, kozáče, budeš Baťamanem / 32 Emil běží Zlínem / 39 Kdo běhá, ten přemýšlí / 42 Mistři běžci českoslovenští (Běhání v Čechách) / 47 Emil experimentuje / 52 Nejlepší jsou Skandinávci / 54 Běhání s Haluzou / 57 Emil chce vyhrávat / 62 Čekání na konec války / 67 Ideální voják / 74 Běhání 1945–1948 / 86 Viljo Heino a další Finové / 92 Magie běhu / 98 Běhání je věda / 105 Do Londýna / 107 Emil má frajerku / 114 Hry v Londýně / 120 Hrdina se vrací domů. Svatba / 128 Běhání po olympiádě / 133 Emil beseduje / 139 Rok 1949: běhání s Finy a se Sověty / 145 „Svěťák“ ve Vítkovicích / 157 Vznik a fungování ATK / 161 Běhání v ATK / 174

emil běžec.indd 373

14.03.19 8:59

Běhání 1950–1951 / 174 Běhání v Houštce / 179 Houštka 29. září 1951. Nový rekord Emila / 185 Běhání podle teorie / 188 Příprava na Helsinky / 194 Nejlepší hry Emilova života / 201 Maraton / 208 Vítěz nebere všechno / 213 1953: běhání až do silvestra / 217 Šampion, který se nesměje / 224 Bern 1954 / 228 Emil a Ivan (Běhání s Ullspergerem) / 235 Manželství / 247 Jede se do Melbourne / 254 Potřetí na olympiádě / 259 Plavba na „lodi přátelství“ / 263 Nový život vojáka / 266 Emil proti komunistům / 274 Zakažte hry! / 291 Studený oheň / 302 Nové odcházení Emila / 309 Emil hovoří s Rudým právem / 312 Trojský dům / 319 Vrtání / 323 Pozvolný návrat Emila / 329 Emilův trénink dnes / 338 Závěr života / 343 Pozdější život Emila / 356 Epilog / 359 Poděkování / 362 Použité archivy a literatura / 364 Seznam vyobrazení / 367 Filmy o Emilu Zátopkovi / 368 Jmenný rejstřík / 369

→ V roce 2016 v plzeňské závodě Škoda Transportation vyvinuli lokomotivu, kterou na počest slavného českého běžce pojmenovali „Emil Zátopek“.

Dokáže jet až dvousetkilometrovou rychlostí.

emil běžec.indd 374

14.03.19 8:59

emil běžec.indd 375

14.03.19 8:59

Emil Běžec

Pavel Kosatík

Obálka, grafická úprava a sazba z písma Arek a Termina Stará škola (staraskola.net) Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 376 Vydala Euromedia Group, a. s., – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 529. publikaci Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání druhé, doplněné www.universum.cz

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky­‑vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

emil běžec.indd 376

14.03.19 8:59