0039634

MARIE FORMÁČKOVÁ

JAN TŘÍSKA Pohádka o Honzovi

Jan Triska.indd 3

21.11.2017 13:31:44

Marie Formáčková JAN TŘÍSKA Pohádka o Honzovi Copyright © Marie Formáčková, 2017 All rights reserved ISBN 978-80-249-3517-1

Jan Triska.indd 4

21.11.2017 13:31:45

Byl Romeem i Lorenzacciem, byl Faustem i Radúzem, byl králem Learem i Igorem Hnízdem… Byl lecčíms, ale stále zůstával mužem a klukem s nestárnoucí duší a kouzlem, které se nedá naučit ani vypočítat. Lidé ho poslouchali, i když mlčel, a nezapomněli na něj, ani když odešel na spoustu let do světa na zkušenou. To přece pohádkoví Honzové dělají a on přesně takovým pohádkovým Honzou byl…

Jan Triska.indd 5

21.11.2017 13:31:45

„Můj život není výjimečný. Takových lidí, jako jsem já, moje žena a moje děti, běhá po světě spousta. V Americe obzvlášť. Jsem jeden z nich. Běžný politický uprchlík.“ Jan Tříska

Jan Triska.indd 7

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ SE HONZA NARODIL…

… byla středa 4. listopadu 1936. Byl to podivný rok, plný znepokojivých událostí. V Palestině vypuklo arabské povstání, Itálie anektovala Etiopii, začala španělská občanská válka…

A v den, kdy se Honza poprvé nadechl, probíhal v Berlíně před očima světa a říšského kancléře Adolfa Hitlera čtvrtý den letní olympiády… Obloha nad světem se začala pomalu zatahovat, ale Liboc, která byla tehdy pražskou periferií, nic z toho nezasáhlo.

Jenečská ulice, kde Honza se sestrou a rodiči vyrůstal, byla venkovsky poklidná, ostatně od chvíle, kdy došlo k připojení Liboce k hlavnímu městu, uběhlo teprve čtrnáct let. Kolem dokola byla pole, v Divoké Šárce panoval středověk – byly tu skály, srázy, tajemné kouty –, jen dvě koupaliště naznačovala, že kdesi poblíž bude civilizace. Podobné to bylo v nedaleké oboře Hvězda. Ta byla tajemná, léta se tam nesmělo, protože v tamním letohrádku byl za Rakousko-Uherska sklad střelného prachu a v době druhé světové války tam byly vybudovány kryty pro příslušníky SS. 9

Jan Triska.indd 9

21.11.2017 13:31:45

POHÁDK A O HONZOVI

Ale válka jeho dětství příliš nepoznamenala. „Vybavují se mi až ruské tanky, jak jsem je z domu, kde jsme bydleli, viděl přijíždět po Kladenské ulici. Vzpomínám, jak jsme z toho byli strašně vzrušení a nadšení. Maminka našla v naší skromné domácnosti takový úzký červený šál, ten rozstříhala a rychle ušila několik rudých praporků, dala nám je na tyčky a já se sestrou jsme běželi přes pole a těm tankům mávali.

A také si pamatuji, jak z opačných oken domu, ve kterém jsme bydleli, se podél plotů plížili po loktech a po kolenou němečtí vojáci. To bylo velmi zvláštní. V ulici, kde jsme běhali a hráli si, se plížili opravdoví vojáci v helmách, s maskami, puškami…“ Své dětství vždycky označoval za idylické. Říkával, že tatínek byl talentovaný psycholog a maminka talentovaná hospodyně.

Vyznáním protestantka, celý život v domácnosti, tím pádem se svým dětem dostatečně věnovala a výrazně je ovlivnila. Zejména Honza si od ní odnesl do života pořádkumilovnost, dokonce jakési pedantství, které se ovšem netýkalo jenom uspořádání věcí kolem sebe, ale i těch v sobě. Věrnost sobě samému, to byl první zákon, který ho provázel celým životem. A jelikož maminka na malé zahrádce za domem pěstovala zeleninu, která se stala základem rodinného jídelníčku – zejména v dobách nedostatkového masa –, přivedla tím svého syna posléze k vegetariánství.

Prostě na maminku měl Honza štěstí a na tatínka také.

Ten byl vystudovaný psycholog, jmenoval se Karel a měl titul PhDr., ale na okázalosti si nepotrpěl. Lépe než v obleku mu bylo v montérkách a ve své práci se doslova vyžíval. Byl autorem několika vědeckých prací, například na téma věkových a individuálních zvláštností děti nebo diferenciace slabomyslných žáků zvláštních škol. Sestavoval testy na určování inteligence dětí a občas s tím měl problémy, protože v padesátých letech neměla psychologie jako vědní obor zelenou. Spíš naopak. Ale tatínek neuhnul, svého oboru se držel, i když ho mohl vykonávat pouze jako pracovník Státního statistického úřadu. Psychologické 10

Jan Triska.indd 10

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ SE HONZA NARODIL…

poradny tehdy ještě neexistovaly, první vznikla až v roce 1958, avšak v Brně.

Byl to opravdu pozoruhodný člověk. Narodil se v roce 1895, a tak ho postihla vojenská povinnost, když Rakousko-Uhersko vstoupilo do první světové války. Bojoval jako kulometčík, a dokonce padl do italského zajetí. Válku ale ve zdraví přežil, absolvoval vysokou školu a pořídil si rodinu. Mluvil perfektně latinsky a řecky, vedle toho ovládal dalších jedenáct jazyků. Často dostával otázku, jak je možné naučit se třináct jazyků, a on pokaždé odpovídal, že to šlo celkem lehce, protože na gymnáziu, když se učil latinsky, ho profesor při neznalosti mlátil pravítkem přes prsty. A když prý člověk ovládá latinu a řečtinu, s ostatními jazyky je to už snadné.

Honzu ale nejvíc zajímala otcova obsáhlá knihovna, kde vedle psychologických, filozofických a matematických knih byly také sbírky veršů. Ty ho bavily, na nich se učil číst a také si jich hodně dokázal zapamatovat: „Když mi bylo čtrnáct patnáct a sešli se strejdové a tety, maminka hrdě říkala: Jeníčku, zarecituj Seiferta! A když jsem se rozhodoval o své budoucí profesi, tak naši věděli, že umím hezky recitovat, a neměli žádné námitky.“ „Byli jsme chudí, ale šťastní,“ říkával, když dostal dotaz týkající se dětství. To jeho bylo plné pohody, dobrodružství a taky úspěchů. On je sbíral právě na recitačních soutěžích a ve školním dramatickém kroužku.

S rodiči si rozuměl, měla je ráda i jeho žena, ale dlouho si je neužil. Jeho tatínek zemřel v roce 1970, když Honza natáčel ve slovenských Tatrách slavný film Radúz a Mahulena. Maminka odešla v roce 1985. To už byl v emigraci a na její poslední cestě ji doprovodit nemohl. Nicméně se ještě viděli. Přiletěla za nimi na návštěvu do Toronta. Bylo jí tehdy šestasedmdesát, byla ve výborné kondici a Honza na její návštěvu často vzpomínal: 11

Jan Triska.indd 11

21.11.2017 13:31:45

POHÁDK A O HONZOVI

„Obula si tehdy brusle a dělala veselé kroužky na zamrzlém jezeře Ontario. Bylo to fascinující.“ Aby byly rodinné informace úplné: Jeho sestra se stala vědkyní, mikrobioložkou.

12

Jan Triska.indd 12

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ HONZA ROZUM BRAL…

… potkal se s herectvím. A to díky škole, kterou navštěvoval.

Tehdy trvala základní škola jenom osm let, pak následovalo tříleté gymnázium, respektive střední všeobecně vzdělávací škola, jak byla gymnázia přejmenována, ale to není podstatné. Důležité bylo, že osud Honzu dovedl na pražské Nerudovo gymnázium v Hellichově ulici, které se svým rokem založení 1865 patří mezi nejstarší u nás, ale pro Honzovu životní cestu bylo podstatné, že tam od roku 1948 fungoval dramatický soubor. Dokonce skvělý dramatický soubor, který se ani příliš nelišil od profesionálního divadla.

Když tam Honza v roce 1952 přišel, na repertoáru byla Molie`rova Škola manželů, v následujícím roce soubor nastudoval komedii Williama Shakespeara Jak se vám líbí? (tam hrál Honza Olivera) a veselohru Potopa světa od Václava Klimenta Klicpery (hrál tam Honzu), v roce 1954 to byl večer čínské poezie nazvaný Broskvový květ. V dalším roce, kdy Honza maturoval, se hrála dvě představení: Zdravý nemocný od Molie`ra (Honza dostal roli Orgona) a Růžové poupě Jeana Cocteaua.

13

Jan Triska.indd 13

21.11.2017 13:31:45

POHÁDK A O HONZOVI

Soubor vedl a všechny hry režíroval profesor Karel Vetter, vynikající znalec francouzštiny, kterou spolu s němčinou vyučoval, a především milovník divadla. Mimochodem byl spoluautorem scénáře filmu Týden v tichém domě podle Jana Nerudy, který režíroval jeho žák Jiří Krejčík. Na Nerudově gymnáziu v dobách Honzova studia působil už jako penzista, o to víc se ale věnoval dramatickému kroužku, v čemž mu vydatně pomáhal profesor deskriptivy a kreslení akademický malíř Jaroslav Divíšek.

Ze školní kaple se stala aula s jevištěm, portálem a osvětlovacím parkem, z přilehlé třídy šatna – mnohá pražská divadla by takové podmínky záviděla.

V divadelním kroužku Honza exceloval, dalo by se říci, že byl jeho oporou, a díky tomu profesoři zamhouřili oči nad jeho horšími znalostmi z matematiky nebo chemie. Prostě tyto exaktní vědy ho neupoutaly a rád se jim vyhnul. Občas chodil za školu, pokaždé zamířil na Kampu, kam to bylo z Hellichovy ulice kousek, zalezl někam do kouta daleko od očí procházejících a učil se básničky.

Navštěvoval také divadelní oddělení Městské knihovny v Praze, kde trávil dlouhé hodiny četbou knih a článků o takových hereckých legendách, jako byl Eduard Vojan, považovaný za zakladatele moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožitku, nebo Jindřich Mošna, ve své době jeden z nejuznávanějších herců. O jeho osudech tehdy vyšla kniha Františka Rachlíka Jediná láska, kterou přečetl na jeden zátah.

Taky chtěl být hercem, ale ještě netušil, jak to udělat, aby se mu jeho sen splnil. Vedoucí školního divadelního souboru profesor Vetter mu radil, ať se přihlásí na taneční konzervatoř, protože je pohybově nadaný. Dramatický obor mu nedoporučoval.

Ale osud někdy svým miláčkům ve správné orientaci prostě pomůže. V jeho případě to udělal prostřednictvím recitační soutěže, které se díky profesoru Vetterovi na gymnáziu pravidelně 14

Jan Triska.indd 14

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ HONZA ROZUM BR AL…

pořádaly. Do poroty byly zvány slavné osobnosti tehdejšího divadla. A tehdy, když soutěžil Honza, přijal pozvání režisér Václav Krška, který se dostavil v nesmírně elegantním kašmírovém saku, herec Národního divadla Eduard Kohout, krásná a elegantní herečka Irena Kačírková z Městských divadel pražských a především Karel Höger, člen Národního divadla, ale především pedagog, který učil na konzervatoři a divadelní fakultě.

Honza tehdy recitoval verše ze Zpěvů staré Číny v překladu Bohumila Mathesia. Uměl je, ostatně s nimi exceloval už ve školním představení. „Ulomil jsem si na Kampě cestou proutek, možná to byl Ligustrum vulgare, jak se latinsky jmenuje ptačí zob, s tím prutem v ruce jsem recitoval a soutěž vyhrál.“ Získal pohár, členové poroty mu osobně pogratulovali a Karel Höger se ho vlídně zeptal, co plánuje po maturitě. „Chtěl bych být tanečníkem nebo se možná přihlásím na režii, na dokument,“ odpověděl Honza trochu rozpačitě. „Ale mladý muži, proč byste tančil nebo režíroval, když by z vás mohl být dobrý herec,“ řekl mu Höger a jako by mu tak vydal jízdenku do toho správného vlaku. Bylo rozhodnuto a Honza si naplno přiznal, co by opravdu rád dělal. Přiznal to nejen sobě, ale nahlas i svým profesorům a poté i papíru, když vlastnoručně vyplnil přihlášku na Divadelní fakultu Akademie múzických umění.

Rodiče nic nenamítali, už přece víme, že byli rozumní, pro své děti měli naprosté pochopení a byli dalecí toho, vnucovat jim svou vůli. „Ať si sami vyberou, co je bude těšit,“ říkali odjakživa a těmto slovům dostáli.

15

Jan Triska.indd 15

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ STUDOVAL DAMU…

… svět už rozdělovala železná opona na západní a východní blok. Československo bylo v roce 1955, kdy šel Honza k přijímacím zkouškám, už sedm let lidově demokratickou republikou, prezidentem byl Antonín Zápotocký a právě probíhala druhá vlna kolektivizace. Pro ty, kdo to nezažili nebo už zapomněli: Šlo o přeměnu zemědělství ze soukromé výroby na kolektivní. Divadelní fakulta měla za sebou teprve devět let své existence, přesto se stala jednou z nejžádanějších škol a hlásily se na ni stovky uchazečů. Honzovi, který byl dostatečně sebevědomý, především díky středoškolské divadelní zkušenosti a také díky svému vzhledu, se podařilo na sebe upozornit. Bezesporu z něho vyrostl krásný kluk, sice žádný čahoun, ale 177 centimetrů nebylo málo, navíc měl ono těžko definovatelné kouzlo, kterému je lehké rychle propadnout. To je na jednu stranu plus, na druhou stranu to dost často vzbuzuje žárlivost, zejména u těch, jimž „dáno“ nebylo. Ale zase ho podrželo štěstí. Členkou komise byla herečka Národního divadla a také profesorka DAMU Vlasta Fabianová, třiačtyřicetiletá dáma s bohatými pedagogickými zkušenostmi, které získala i během předchozího 16

Jan Triska.indd 16

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ STUDOVAL DAMU…

působení na pražské konzervatoři. Pobavilo ji údajně, když pohledný Tříska předstoupil před komisi a drze se otázal: „Tak co byste rádi?“ Odpověděli mu, že by byli rádi, kdyby jim něco předvedl, a on to udělal.

Recitoval, šlo mu to výborně, a když dokončil, uklonil se a s teatrálním gestem pronesl: „Jsem zcela váš!“ Poté se otočil a odešel. Pro přijímací komisi to prý byl zcela nevídaný přístup, na který její členové rozhodně nebyli zvyklí, a pro Honzu to nevypadalo příliš dobře. Takhle se to vypráví a objevilo se to už v mnoha podobách a vzpomínkách tehdejších očitých svědků. Honza si na to však už nevzpomíná: „Už jsem tenhle příběh slyšel několikrát, hlavně ten můj údajný citát, ale já si myslím, že to je trošku legenda. Anebo se to po čase změnilo v legendu. Já si to totiž moc nepamatuji.“ Každopádně členové komise váhali, zda ho přijmout, ale Vlasta Fabiánová, která se měla stát vedoucí prvního ročníku, je přesvědčila, že v tom chlapci něco je, protože nejen naprosto perfektně recituje, ale navíc je okouzlující. A tak byl přijat.

Možná víc zapůsobilo slovo krásné Vlasty Fabianové, ale příčiny historie neřeší, podstatné jsou výsledky. On na to měl odjakživa vlastní názor. „Určitá dávka sebevědomí musí v každém herci existovat. Bez sebevědomí by dotyčný neměl odvahu předstoupit před plný divadelní nebo koncertní sál či před kameru. Ale na druhé straně si musí uvědomovat, že divadelní sál tam není kvůli němu, nýbrž on je tam kvůli tomu divadelnímu sálu. Tím myslím, že herectví je služebné povolání. Herec je služebník veřejnosti, stejně jako šofér autobusu.“ Učila ho nejen Vlasta Fabianová, ale i Vladimír Adámek, režisér Realistického divadle Zdeňka Nejedlého, který byl na začátku padesátých let děkanem fakulty, poté se stal uměleckým vedoucím divadla DISK, divadelní scény školy. Nebo jeho 17

Jan Triska.indd 17

21.11.2017 13:31:45

POHÁDK A O HONZOVI

manželka Eva Šmeralová, ta se pro změnu děkankou stala v sedmdesátých a osmdesátých letech. Oba vystudovali divadelní školu v Moskvě a byli velkými propagátory metody Stanislavského. Pro upřesnění: Tato herecká metoda, kterou rozpracoval ruský herec, režisér a pedagog Konstantin Sergejevič Stanislavskij, ovlivnila práci divadelních souborů na celém světě. Jejím základem je požadavek, aby se herec psychologicky vcítil do postavy, aby se s ní identifikoval, a důraz se klade i na hlasový projev a pohyby těla.

Honza byl nepřehlédnutelným studentem a začalo se na něj chodit už na školní představení do divadla DISK (zkratka Divadla státní konzervatoře), které je dodnes v pražské Karlově ulici.

V roce 1958 měla premiéru inscenace Učitel tance podle Lope de Vegy, kterou režíroval jeho spolužák Evžen Němec. Honza hrál Aberiga, v dalších rolích se představili jeho spolužáci, jako třeba Nina Divíšková, František Husák, Zdena Hadrbolcová, Libuše Švormová a Jan Kačer.

V divadelní hře Vladimíra Majakovského Ledová sprcha dostal Honza hlavní roli vědce Čudakova, který vynalezl stroj času, jenž dokáže přenést soudruhy do komunismu. Nastudoval ji další z jeho spolužáků František Čech, o několik let starší někdejší student kněžského semináře, který se posléze stal režisérem Divadla Na Zábradlí, než byl odsunut do venkovských divadel.

V roce 1958 nastudoval Jan Kačer, student režie na DAMU, se svými spolužáky hru Viktora Dyka Ondřej a drak. Ta však nebyla určena pro DISK, ale pro Divadlo ABC, kde mladí umělci vystoupili jako nově utvořená skupina Umění mladých. Jan Kačer obsadil do hlavní role právě Honzu a na toho hra udělala velký dojem. Autor se v ní zabývá morálkou a tak zvanou českou národní povahou. Děj je přitom klasicky pohádkový. V malé české vesnici se najde pouze jediný hrdina, který je ochoten bít se 18

Jan Triska.indd 18

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ STUDOVAL DAMU…

s drakem žádajícím nejhezčí dívku ze vsi. Vesničané statečného mladíka nejdřív obdivují, ale když se ukáže, že žádný drak neexistuje, začnou se mu posmívat, ač se z nich zachoval nejlíp.

V posledním roce svých vysokoškolských studií mu spolužák Jan Kačer svěřil hlavní roli Horáce Giddense ve hře Lištičky od americké spisovatelky a dramatičky Lillian Hellmanové; v této hře probíhá boj o moc a hlavně o peníze v rámci jedné jižanské rodiny.

Už jako student začal hrát ve filmech. V roce 1956 ho obsadil režisér Ivo Toman do filmu Váhavý střelec podle románu Lubomíra Možného. Dostal hlavní roli po boku Jaroslava Marvana, který hrál jeho otce. Šlo o příběh mladíka, z něhož teprve vojna udělá správného muže, respektive dobrého výsadkáře.

Divákům se líbil – roli zvládl bravurně – a přišly další nabídky. V roce 1958 si ho vybral režisér Jaroslav Šikl pro svůj krátkometrážní snímek Láska na toulkách, který měl za cíl seznámit diváky s krásami a pamětihodnostmi Karlovarského kraje. On v něm vystupoval jako voják, který je partnerem Jany Hlaváčové, jež ho krajem provází.

V následujícím roce 1959 přišly do kin dokonce tři filmy s jeho účastí. Ten první se jmenoval Kruh. Šlo o psychologické drama o matce, která se snaží zabránit rozpadu svého dlouholetého manželství. Režisérem byl Ladislav Rychman, hlavní roli matky hrála Vlasta Matulová a Honza dostal roli jejího syna Jana, který se právě chystá na vojnu.

Druhým filmem byl povídkový snímek Zbyňka Brynycha Pět z milionu. Hned v první povídce Mistr a dvacátý učedník hraje učně Vaška, který zachrání před pádem ze střechy věže chrámu sv. Mikuláše svého nerudného kominického mistra Karpíška, 19

Jan Triska.indd 19

21.11.2017 13:31:45

POHÁDK A O HONZOVI

od něhož už devatenáct učedníků uteklo. Karpíška hrál Jaroslav Marvan.

Třetím filmem byla První parta režiséra Otakara Vávry podle knihy Karla Čapka. Hlavní roli hrál Eduard Cupák, jehož Honza jako student velmi obdivoval, a dalo by se říct, že byl i jeho vzorem. Ostatně představovali stejný typ energického mladíka.

Eduard Cupák hrál studenta, který musí z existenčních důvodů opustit školu a začít pracovat v dolech. Honza byl jedním z havířů.

V Národním divadle začal také hrát jako student divadelní fakulty. Poprvé to bylo ve hře Karla Čapka Bílá nemoc, která měla premiéru 3. dubna 1958 a kterou režíroval František Salzer. Honza tam dostal roli prvního asistenta, kterou s ním alternoval Josef Gruss. Možná to vypadá jako nějaká epizodní role, ale znalci Čapkova díla vědí, že jde o úlohu dost podstatnou. Ostatně na programu je tato role uvedena hned za profesorem Sigeliem (v ní alternovali Ladislav Boháč a Bedřich Karen), doktorem Galénem (v ní se střídal František Smolík s Jaroslavem Průchou) a maršálem (jehož hráli Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka a Otakar Važanský).

V Maryše bratří Mrštíků, kterou režíroval Zdeněk Štěpánek a která měla premiéru 26. října 1956, dostal malou roli druhého rekruta, kterého si ale zahrál jen občas, protože spolu s ním alternovali Miroslav Doležal, Jaroslav Mareš, Miloš Nesvadba, Josef Mixa, Luděk Munzar a Soběslav Sejk. Ale bylo to krásné představení, které bylo na repertoáru čtyři roky a celkem se hrálo 132krát.

Páže Dunoisovo hrál střídavě s pážetem Warwickovým ve hře Svatá Jana Georga Bernarda Shawa, která měla premiéru 20

Jan Triska.indd 20

21.11.2017 13:31:45

KDYŽ STUDOVAL DAMU…

8. listopadu 1956 v Tylově divadle, dnešním Stavovském, jež je druhou scénou Národního divadla, a kterou režíroval Jaromír Pleskot.

V Molie`rově Donu Juanovi, který měl premiéru 7. prosince 1957 a kterého režíroval Jaromír Pleskot, alternoval spolu s Luďkem Munzarem, Janem Přeučilem, Jaroslavem Horanem a Janem Šmídem roli Pořízka. V hlavní roli se představil Otomar Krejča – a právě ten bude mít na jeho další osud zásadní vliv.

Zahrál si také v Gogolově Revizorovi, a to opět pod režijním vedením Jaromíra Pleskota. Premiéra se odehrála 13. června 1958 v Tylově divadle a Honza alternoval v roli Fedora Andrejeviče Ljuljukova spolu s Bohumilem Bezouškou, Bohušem Hradilem a Emilem Konečným.

Poslední hrou, v níž se představil ještě jako student, byla Srpnová neděle Františka Hrubína, kterou režíroval Otomar Krejča.

Premiéra se konala 25. dubna 1958 v Tylově divadle a Honza střídavě hrál roli Jirky a chlapce. Do hlavní role pan režisér obsadil jeho oblíbenou paní profesorku Vlastu Fabianovou a on měl při některých scénách problém s tím, chovat se k ní drze. „To přece nejde, vždyť je to moje paní profesorka,“ namítal. Nicméně i po letech na tuto příležitost s radostí vzpomínal: „V Srpnové neděli jsem hlavně pískal za jevištěm a pak po něm párkrát přeběhl. Ale během inscenace jsem prožíval horečnou lásku ke Krejčovi jako k tvůrci a režisérovi. Pískal jsem tam Trojanovu píseň – mám rád měsíc bílý… líbej mě ještě chvíli a měj mě taky rád.“

21

Jan Triska.indd 21

21.11.2017 13:31:45

OBSAH

KDYŽ SE HONZA NARODIL…

9

KDYŽ HONZA ROZUM BRAL…

13

KDYŽ STUDOVAL DAMU…

16

KDYŽ SE STAL ČLENEM NÁRODNÍHO DIVADLA…

22

KDYŽ ODEŠEL DO DIVADLA ZA BRANOU…

33

KDYŽ PŘIŠEL SRPEN 1968…

40

KDYŽ PODEPSAL DVA TISÍCE SLOV…

42

KDYŽ DOSTAL NABÍDKU Z KLADNA…

50

KDYŽ NASTOUPIL DO MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH…

52

KDYŽ SE OŽENIL S KARLOU…

55

KDYŽ TOČIL…

60

KDYŽ HO LAPALI…

71

KDYŽ ŠEL HONZA DO SVĚTA…

74

Jan Triska.indd 140

21.11.2017 13:31:48

KDYŽ V ANGLIČTINĚ HRÁL DIVADLO…

85

KDYŽ FILMOVAL…

89

KDYŽ SE ZAČAL VRACET…

96

KDYŽ NĚCO DĚLAL…

111

KDYŽ SE HO PTALI NA HERECTVÍ…

122

KDYŽ HO OCEŇOVALI I KRITIZOVALI…

125

KDYŽ LÉTA PŘIBÝVALA…

127

KDYŽ ODEŠEL…

131

KDYŽ MĚL POSLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ…

136

Jan Triska.indd 141

21.11.2017 13:31:48

MARIE FORMÁČKOVÁ

JAN TŘÍSKA Pohádka o Honzovi Obálku navrhl Vladimír Fára Fotografie na obálce ČTK / Fotobanka ČTK / Horázný Josef, Štěrba Martin Redigoval Richard Straberger Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 144 + 8 stran barevné přílohy

Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9538. publikaci Grafická úprava a sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Jan Triska.indd 143

21.11.2017 13:31:48