0039622

srdcova kralovna_01 a 03.qxp_Sestava 1 23.11.18 13:37 Stránka 2

KIMMERY MARTINOVÁ

SRDCOVÁ KRÁLOVNA

THE QUEEN OF HEARTS Copyright © Kimmery Martin 2019 All rights reserved Translation © Jana Kordíková, 2019 ISBN 978-80-249-3749-6

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 4

27/11/18 14:30

Judy Martinové, která mě naučila milovat knihy

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 5

27/11/18 14:30

Část první Léto

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 7

27/11/18 14:30

Kapitola jedna

Schůze naprosto znemožňují jakýkoli pokrok

Zadie, současnost, Severní Karolína Téměř sto let předtím, než jsem se narodila, muž jménem Samuel Langhorne Clemens – kterého většina zná spíš jako Marka Twaina – o lidském srdci řekl: Srdce není možné přivést k rozumu; řídí se vlastními zákony a rozbuší ho věci, kterými rozum opovrhuje.

To je naprosto přesné, alespoň podle mě, a já bych o tom měla něco vědět: celý svůj profesionální život jsem věnovala zkoumání srdcí, jejich složitému, neunavitelnému ustrojení, nekonečným možnostem, jak se to v nich může pokazit.

Rozbuší se nám z nejrůznějších důvodů. Některé jsou krásné a probouzejí naši radost k životu. Některé jsou pomýlené a všem kromě nás připadají neskutečně pitomé. Rozbuší se nám kvůli naprosto nevhodnému huličovi, se kterým na vysoké chodíme na biochemii, kvůli jeho bezstarostnému a rozpustilému úsměvu. Rozbuší se nám, když někdo, koho nemáme rádi, dostane co proto. Rozbuší nám ho ale také krutost a nebezpečí.

Nikdy v životě jsem netrávila čas vzpomínkami na minulost, říkala jsem si totiž, že jsem se dostala do klidného období, kdy už mám většinu toho divoce nevhodného bušení za sebou. A i kdybych se chtěla ohlížet, posledních dvacet let mi kvůli nedostatku spánku splývalo – nejdřív kvůli lékařské praxi a pak kvůli invazi miminek –, takže některé ty roky mám úplně v mlze.

9

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 9

27/11/18 14:30

K I M M E R Y M A R T I N O VÁ

Ovšem jisté věci si pamatovat nechci. Ohledně našeho třetího ročníku na medicíně jsme s Emmou uzavřely tichou dohodu: vůbec ho nevytahujeme. Emmin důvod, proč s tím nezačínat, je snad ještě pádnější než ten můj. A jestli na vás nějaká vlastnost mé nejlepší kamarádky udělá dojem už při prvním setkání, určitě to bude její neskutečná sebedisciplína.

Proto mě naprosto vyvedlo z míry, když mi Emma esemeskovala, že to potřebuje probrat.

Nenápadně jsem se podívala na displej telefonu v klíně a zprávu si přečetla třikrát, abych si byla stoprocentně jistá. Nic se na ní nezměnilo. Displej ztmavl, já na něj sáhla, aby se zase rozsvítil, ale nějak se mi přitom podařilo shodit telefon z klína, až s hlasitou ránou dopadl na dřevěnou podlahu. Když jsem ho sebrala a schovala do kabelky, sledovalo mě přitom deset párů vyčítavých očí. Kdo může mít tu drzost číst si uprostřed důležité schůzky esemesku? V čele stolu mě řečnice Caroline Cooperová (absolventka Georgijské univerzity, a navíc i právnické fakulty Vanderbiltovy univerzity) zpražila rozzlobeným pohledem. „Zadie? Jsi tu s námi?“ Ta otázka jednoznačně byla jen řečnická. Moje kamarádka Betsy Packardová (Dukeova univerzita) na mě nenápadně mrkla a Caroline pokračovala, aniž bych jí mohla odpovědět. „Dobrá… měli bychom si stanovit benchmarking, aby na příští rok bylo vše dokonale zoptimalizované. Pojďme využít toho, čeho už jsme dosáhli.“ Caroline pohodila blonďatým mikádem. Byla štíhlá, šlachovitá a v obličeji měla unavený výraz, který zřejmě způsobilo příliš velké množství času stráveného na tenisovém kurtu. „Ano, Jennifer, chtěla ses na něco zeptat?“ Jennifer Grossetová (Ekonomická fakulta Virginské univerzity) si odkašlala. „Chápu, že je třeba jim dát nějaké pobídky, ale našim hlavním cílem přece je, aby učitelé byli víc ­on-line.

Přemýšlím, jaké strategické partnerství by se nám mohlo ­hodit.“ To je něco. Takhle to dopadá, když se vysoce vzdělané bankéřky a právničky snaží vychovávat děti. I na pětivteřinové setkání rodičovského sdružení předškoláků aby si člověk vzal 10

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 10

27/11/18 14:30

S R D C O VÁ K R Á L O V N A

ekonomický slovník. Totéž platilo i pro mou kardiologickou praxi: vedení nemocnice a lékaři, kteří měli na starost řízení ordinace, v sobě měli korporátní kulturu tak hluboce zakořeněnou, že klidně uplynuly hodiny jednání, aniž by kdokoli řekl něco konkrétního. Neustále se zahajovaly nějaké akce, vše se muselo řadit do nových kontextů a opakovaně se musela splňovat nová a nová nařízení.

Podle mého názoru podobné schůze naprosto znemožňují jakýkoli pokrok.

Všichni kolem stolu souhlasně přikyvovali, že není lehké získat učitele na svou stranu. Protože to bylo ožehavé téma, ozvala se řada rozohněných hlasů. Caroline se ten šum snažila překřičet: „Hezky se uklidněte. Teď si uděláme malý brainstorming.“ Další přikyvování.

Otřásla jsem se. I všem ostatním zřejmě byla zima, protože byli dost nalehko a klimatizace běžela naplno. Venku totiž panovalo příšerné vedro. Podle stylu oblékání bylo možné rozdělit přítomné ženy do dvou kategorií. První skupina vypadala, jako by právě přišla z tělocvičny – ale všechny byly dokonale učesané a žádná z nich nebyla zpocená. V našem městě bylo společensky přijatelné chodit v elastickém sportovním oblečení na ranní schůzky do školy i jinam, pokud tedy máte velikost třicet čtyři a dokonalý zadeček k tomu.

Druhá skupina zase byla bezchybně sladěná. Měly zlaté sandály, šifonová tílka, náramky Hermès, supertěsné džegíny a kovové letecké sluneční brýle zasunuté na perfektně vyčesané blond hřívě.

Když se diskuse začala věnovat dárkům pro učitele, ucítila jsem, jak mi v kabelce vibruje telefon.

Nedokázala jsem odolat, vytáhla jsem ho. Další zpráva od Emmy. Mohla by ses stavit zitra pred praci? Musime si promluvit o Nickovi.

Rozbušilo se mi srdce, byla to vyděšená a neovladatelná tachykardie. Všem se nám v minulosti skrývá nějaký takový Nick: zdánlivě obyčejný člověk, kterému se záhadnou subatomickou kombinací jiskření a osobnosti podařilo dostat se nám pod kůži 11

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 11

27/11/18 14:30

K I M M E R Y M A R T I N O VÁ

a odhalit zářivé nitro, o kterém jsme do té doby vůbec nevěděli.

Takový člověk vás dotáhne někam, kam byste se bez něj nikdy nedostali.

Ale zároveň vás také může stáhnout do propasti.

Kdyby mi někdo ve čtyřiadvaceti předpověděl, že ten rok budu svědkem mnoha násilných úmrtí, vůbec by mě tím nepřekvapil. Já je totiž čekala, dokonce se na ně i těšila, to očekávání odráželo mé životní nastavení: šťastná, bezhlavá a žíznivá po vědění. Ale kdyby mi onen věštec sdělil, že příčinou jednoho z těch úmrtí budu já, úplně by mě tím ohromil. Podobné trauma pro mě bylo naprosto nepředstavitelné.

Teď už mi je šestatřicet. I když jsem pořád šťastná a mám zvídavou povahu, jsem si moc dobře vědoma, že v každém okamžiku máme nekonečné množství možností, tudíž i výsledků. Myslíme si, že nás tvarují velké činy – rozhodnutí studovat medicínu, a ne ekonomii, odmítnutí schůzky s jedním chlápkem kvůli jinému, politováníhodný nápad najít si bokovku. Ve skutečnosti však všechny tyto věci pocházejí z podvědomých rozhodnutí, které nám formují život, aniž bychom je brali v úvahu: že se jeden večer vykašleme na učení a radši se díváme na televizi. Že se zasmějeme trapnému vtipu, aby se ten druhý člověk cítil lépe. Že se až příliš dlouho díváme do očí muži, o kterém moc dobře víme, že bychom se mu měli vyhýbat. Je to bezpočet drobných voleb, které se na sebe nabalují do obrovských koulí nebo, jinak řečeno: jsou to rozhodnutí, ke kterým dospíváme, když přehlížíme svůj intelekt a následujeme svá bušící srdce.

Než jsem Emmě stihla odepsat, ozvalo se zaklepání na dveře zasedačky. Když se otevřely, ukázala se šedovlasá hlava ředitelky mateřské školy. „Omlouvám se za vyrušení, dámy,“ začala. „Mohla bych si vás na minutku vypůjčit, Zadie?“ „Jistě,“ odpověděla jsem příjemným tónem a cítila, jak se mi svírá žaludek. Tohle nemůže být nic dobrého. Prosím, prosím, ať Delaney zase někoho nekousla, prosím.

12

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 12

27/11/18 14:30

S R D C O VÁ K R Á L O V N A

„Delaney bohužel někoho pokousala,“ oznámila mi Margery, jakmile se za námi zavřely dveře. „Už zase. Moc mě to mrzí, Zadie, ale víte, že ve školním řádu jasně píšeme, že když kousání přetrvává a nedaří se ho ukončit ani přesměrováním, ani pozitivním vštěpováním, musíme rodiče kousajícího dítěte požádat, aby si ho ze školky vzali. Upřímně doufám, že je vám jasné, že všichni zaměstnanci naší školky k Delaney cítí nesmírnou lásku, stejně jako k ostatním dětem, ale myslím, že jsme se dostali do fáze, kdy musíme vyzkoušet nějaké efektivnější řešení.“ (I ty, Margery?) „Já… Jistě,“ pípla jsem chabě. „Moc mě to mrzí. Nechápu, proč… A koho kousla?“ „S politováním vám musím oznámit, že Sumner Cooperovou. Opět.“ Sakra. „Neděje se u vás doma něco?“ ptala se Margery laskavě. „Nedošlo ke změnám, které by Delaney mohly nějak r­ ozrušit?“ „Ne! Opravdu vůbec nic. Všechno je v pořádku.“ Margery Blitsteinová se zastavila a poklepala mi na rameno. „Zadie,“ řekla. „Znám vás od doby, kdy vaše nejstarší dcera Rowan byla ještě miminko – což je osm, devět let? Mít čtyři děti není nic snadného, ale dobře vím, že vy jste báječná matka.

Dozvěděla jsem se i to, jak báječná jste lékařka. Tohle o vás nic nevypovídá, děti zkrátka někdy koušou. Ono je to přejde.“ „Díky, Margery,“ mumlala jsem. „A když už mluvíme o tom odebírání ze školky, jak dlouhé časové období asi máte na mysli?“ „No, rozhodně tím nechci říct, že by Delaney měla zůstat doma napořád. Vezměte si ji na pár dnů, řekněme na týden, a mezitím zkusíme přijít na nějaké originální řešení celé situace.“ Takže Delaney vyloučili. Ze školky. Báječné. V duchu jsem procházela vše, co mě v příštích pár dnech čeká a neslučuje se to s přítomností tříleté kousalky. V podstatě se to týkalo téměř všeho. Ve své kardiologické ambulanci jsem pracovala každé úterý, středu a čtvrtek, zbytek času jsem se snažila žonglovat s rozvrhy svých čtyř dětí. To sice na první pohled nevypadalo 13

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 13

27/11/18 14:30

K I M M E R Y M A R T I N O VÁ

nijak složitě, ale každé z dětí exponenciálně zvyšovalo složitost celé situace, proto jsme také celou jednu stěnu herny pokryli bílou tabulí s Vennovými diagramy a poznámkami o rozvrhu všech jejich fotbalů, baletů, pozemních hokejů a lekcí hry na kytaru. V duchu jsem si připomněla, že si budu muset najít nějakou výpomoc. Naše chůva studovala vysokou, takže pracovala jen brzy ráno a pozdě odpoledne.

Došly jsme až k Margery do kanceláře. Slyšela jsem, jak se Delaney uvnitř hihňá, zřejmě si hrála s Margeryinou asistentkou Clare. A samozřejmě, jakmile jsme vešly, hned mi bylo jasné, že Delaney ze svého přestupku žádné výčitky svědomí nemá. „Ahoj, duahoušku!“ volala potěšeně, když mě uviděla.

Klekla jsem si. „Delaney,“ sykla jsem, zatímco Margery v pozadí něco špitala Clare, „proč jsi kousla Sumner?“ Ozval se veselý hlásek: „Vůbec nevím, mami.“ „Delaney. To není hezké.“ „No… možná jsem ji kousla, protože je zlá.“ Okřikla jsem ji. „Sumner není zlá. Je to milá holčička.“ „Je zlá. Rozbila mi puclíky, i když jsem jí říkala, aby to ne­ dělala.“ „Dobře, doma budeme mít spoustu času, abychom to probraly.“ Spoustu času. „Teď poděkuj paní ředitelce a paní Beaufortové, že se tu o tebe hezky staraly.“ „Tak jo. Moc děkuju, duahoušci!“ Když jsme se ještě jednou omluvily, zamířily jsme na parkoviště. Zkontrolovala jsem mobil: Sakra. Zmeškaný hovor od Emmy. Když jsem přemýšlela, jestli jí mám hned volat zpátky, telefon znovu zazvonil: můj muž Drew. „Ahoj, krásko,“ pozdravil.

Hned jsem měla podezření. „Ty už zase přijdeš pozdě?“ Mírná pauza. „Ehm, ano,“ přiznal. „Letím do New Yorku.

Udržíš pevnost?“ „Já pevnost musím bránit pořád,“ upozornila jsem ho. „Jsem na to přímo expert.“ Vzdychl. „Já vím,“ uznal. „Moc mě to mrzí.“ Další ticho, pak: „Slíbil jsem klukům, že si s nimi po tréninku ještě zapinkám.“ 14

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 14

27/11/18 14:30

S R D C O VÁ K R Á L O V N A

Jeho ztichlý hlas rychle potlačil veškeré podráždění, které jsem možná cítila. Drew často musel snášet rozmary svého šéfa, který si potrpěl na předem neohlášené služební cesty v zájmu jejich investičního fondu. Nikdy si mi nestěžoval, jak moc mu vadí, že musí rušit sliby, které dal synům, ale vlastně to ani nebylo nutné: já v něm totiž dokázala číst jako v knize. „Víš ty co?“ povzbudila jsem ho. „Tak já je rozptýlím vlastními děsivými tenisovými dovednostmi. Nemusíš se tím ­trápit.“ Do hlasu se mu vrátila energie. „To by bylo skvělé,“ prohlásil a raději se nezmiňoval o tom, že jsem na tenisovém kurtu asi tak stejně použitelná jako bezruký. „Tak já je někam vezmu o víkendu, ano?“ Ujistila jsem ho, že ho miluju, a zavěsila. Podívala jsem se na hodinky. Ještě mi zbývá hodina a půl, což je ideální doba na vyřízení nákupů. Upírku vezmu s sebou a o všem si vážně promluvíme.

Když jsem Delaney poutala do sedačky, pro jednou se mnou ani nezápasila. Pak jsem se do ní pustila a vykládala jí o následcích, hranicích a výhodách, přičemž byla ne­obvykle tichá.

Uvědomovala jsem si, že spoustu z těch věcí nemůže chápat, ale když je ze sebe dostanu, možná se ­natolik uklidním, abych našla nějaké řešení. Zuřila jsem celou cestu až na parkoviště hypermarketu Target, kde jsem se při odpoutávání Delaney ze sedačky konečně uklidnila. „Mami?“ „Ano. Copak je?“ Ozval se vyděšený hlásek. „A pořád se milujeme?“ Podívala jsem se na Delaney. Buclaté tvářičky jí provinile a vyděšeně visely dolů, velké oči zamrkaly a vyklouzly z nich dvě dokonalé slzy. Maličká ramínka se jí třásla, jak ze všech sil potlačovala pláč.

Mé podráždění okamžitě zmizelo. Zkroušené batole totiž obměkčí i to nejzatvrzelejší srdce. Vzala jsem Delaney do náručí a dovolila své nejmenší holčičce, aby mi zabořila mokrý obličejík do hrudníku. Buclaté ruce a nohy mě objaly kolem těla.

15

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 15

27/11/18 14:30

K I M M E R Y M A R T I N O VÁ

„Je mi to moc líto, duahoušku. Moc líto,“ plakala Delaney. „Nechtěla jsem to udělat.“ „To je dobré, zlatíčko,“ chlácholila jsem ji a hladila po zádíčkách. „Pořád se milujeme.“ Sedm ráno byla naprosto absurdní hodina na to, s někým něco probírat, tedy alespoň podle mého názoru, ale pro Emmu už to bylo jako pozdní dopoledne. Většinu dní totiž pracovala od šesti, ovšem v úterý si vyjednala pozdější začátek pracovní doby.

Jednou za čtrnáct dní také dostávala dva dny volna, což jí připadalo jako nevídaná zahálka. Emma byla vždycky workoholik, takže jsem si nebyla jistá, jestli ji to vůbec těší.

Také jsem vstávala brzy, ale ne dobrovolně. Před několika lety jsme si s jednou z kolegyň prosadily utopický ideál, který byl v naší kardiologické praxi, již vždy ovládali muži a řídila se tradičními názory, přímo nevídaný: sdílené pracovní místo.

Během těch tří dnů v týdnu, kdy jsem pracovala, jsem někdy začínala brzy: minimálně jednou týdně jsem musela být na operačním sále, abych prováděla echokardiogramy miminkům s vrozenými srdečními vadami. A během dvou dnů „volna“ jsem se často budila ještě dřív, protože mě na kraj postele vytlačil divoký desetikilový vetřelec, který se k nám vplížil uprostřed noci. I když jsem byla plná napětí, co se Emmě podařilo zjistit o Nickovi, stejně se mi nepodařilo potlačit zívnutí.

Když mé starší děti – osmiletá Rowan a šestiletá dvojčata Eli a Finn – odjely do ranní družiny, potácela jsem se k autu, zatímco Delaney kolem mě nadšeně hopsala. „Mami, takhle se skáče?“ Zhodnotila jsem její kymácející se tělíčko. „Ne tak úplně.“ „A takhle se skáče?“ „No…“ „A CO TEĎ?“ Někdy je jednodušší zalhat. „Jo. Takhle se správně skáče.“ Trvalo snad věčnost, než se mi podařilo Delaney posadit do našeho SUV, protože když jí člověk nedovolil, aby se sama 16

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 16

27/11/18 14:30

S R D C O VÁ K R Á L O V N A

připnula, dostávala regulérní záchvaty, ačkoli svými maličkými prstíky s přezkou a pásem zoufale zápasila. Někdy jsem zaťala zuby a Delaney přemohla, protože jsme prostě neměly čas, ale teď jsem to nechala být. Stejně všichni vědí, že pořád chodím pozdě. Ovívala jsem se a Delaney se prala s přezkou.

Pak jsme konečně vyrazily. „Jsem úplně mokuá,“ oznámila mi Delaney ze zadní sedačky. „Cože?“ ptala jsem se a objížděla zpomalujícího řidiče, který se očividně nechtěl namáhat tím, že by zapnul blinkr. „Ty ses polila pitím?“ „Ne!“ vyla Delaney. „Úplně ze mě teče!“ „No… a jak ses teda namočila, drahoušku?“ „To nevím! Voda mi teče z kůže na hlavě!“ Podívala jsem se do zpětného zrcátka a zjistila, že Delaney vyděšeně ukazuje na upocené čelo.

Po krátkém rozhovoru o pocení jsme dorazily na Queens Road West, kde žila Emma v jednom z těch nádherných domů pro boháče. Zabočila jsem na klikatou příjezdovou cestu lemovanou zakrslými buxusy, které každých pět metrů přerušoval rozkvetlý pukol. Třímetrové nabílené zdi po obou stranách domu lemovaly krásné špalírové hrušně, zadní zahrada připomínala ráj: desítky limetkově zelených hortenzií, kamélie, ze kterých se pečlivou úpravou staly dokonalé malé stromky, a záhony květin ve všech pestrých barvách.

S Delaney jsme šly po příjezdové cestě v oblacích okvětních plátků z pukolů, drť z lastur nám příjemně praskala pod nohama, což se krásně mísilo s bzučením čmeláků v záhonech. I když bylo zářijové ráno a bylo vedro jako v peci, stromy v ­Myersově parku, stoleté duby vysoké jako čtyřpatrové domy, nad Queens Road West vytvářely obrovský tunel, který poskytoval aspoň iluzi chladu.

Jerrie, Emmina australská chůva, souhlasila, že Delaney dnes dopoledne pohlídá. Pustila nás dovnitř a vedla mě do obrovské kuchyně, kde Emma s dokonale rovnými zády seděla u snídaňového pultu. Podívala se na nás přes své želvovinové brýle na čtení a vstala, aby nás přišla pozdravit.

17

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 17

27/11/18 14:30

K I M M E R Y M A R T I N O VÁ

„Dobrá, tak sem s tím,“ vybídla jsem ji, když Delaney odběhla s Jerrií a Emminým synem Henrym. „Možná se díky tomu proberu.“ Emma mi podala kávu a lžičku, protože se jí do mluvení očividně nechtělo. „Jasně, ale nechci, abys propadala panice. No… možná to bude divné, ale nějak to zvládneme. Nemusíš se tím trápit.“ „Když lidé říkají, že se něčím nemám trápit, obvykle pak následuje naprostá katastrofa,“ upozornila jsem ji. „Tak sem s tím.“ Emma přikývla, nicméně vstala, aby udělala další cappuccino. Její kuchyň byla bez poskvrnky. I když jsem tu od té doby, co jsme se obě před více než deseti lety přestěhovaly z Kentucky do Severní Karolíny, bývala minimálně jednou týdně, vždy jsem tu dokonalou místnost musela obdivovat.

Zvlášť když jsem ji srovnala s vlastním domem. Nebyla jsem žádný bordelář, o ­ všem v současné životní fázi byl jakýkoli volný povrch v našem domě pokrytý dětskými věcmi a nějakou poštou. Drew si sice na pořádek potrpěl, ale udělat kariéru ve financích si žádalo naprostou oddanost – obětování prvorozeného dítěte, složení krevní přísahy, úplné odevzdání vlastních koulí. Často byl pryč až dvacet hodin denně, a to ani nemusel cestovat, proto měl jen velmi omezené možnosti nějak zredukovat domácí chaos způsobený čtyřmi dětmi. Nejen že nemohl pomoct s ničím souvisejícím s domácností, zároveň bylo naprosto zbytečné stěžovat si na únavu člověku, kterému někdo dře kůži z těla.

Emma naopak patřila k lidem, kteří dosáhli až chorobné úrovně organizace. V prosklených starorůžových skříňkách byla dokonale vyrovnaná ručně vyráběná keramika a předváděla se před vámi, protože se jednalo o skutečná umělecká díla. A když jste otevřeli zásuvku, čekaly tam na vás kořenky a nádobky na olej v akvarelových odstínech modré a zelené, všechny mířily stejným směrem a měly jmenovky s ozdobným písmem. Stěny, vymalované zářivě světle zlatou, v denním světle vypadaly jako prodloužené sluneční paprsky a při západu slunce zase připomínaly blyštící se ohnivé šperky.

18

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 18

27/11/18 14:30

S R D C O VÁ K R Á L O V N A

„Je to těžké,“ volala na mě přes hluk kávovaru. „Nevím, jak začít.“ „Mohla bys mluvit ještě nejasněji? Já už takhle budu mít mizerný den. Delaney včera kousla Sumner Cooperovou, takže teď je podmínečně vyloučená ze školky. Já jsem příšerně pozadu s papírováním, čímž úplně zabiju odpoledne.“ Emma obrátila oči v sloup a využila příležitosti odbočit od tématu. „Myslím, že si s tím kousáním zbytečně děláš starosti. Je to naprosto normální vývojová fáze, jak bys určitě sama ujišťovala všechny ostatní. Samozřejmě že nikdo není rád, když jeho dítě někdo pokouše, ale…“ „Já bych byla moc ráda, kdyby mé dítě někdo pokousal. Pak bych ho totiž mohla utěšovat a zároveň se cítit morálně na výši.

Je ponižující, když jsi rodič toho kousajícího dítěte, který se zároveň věnuje pediatrii,“ brblala jsem. „Lidi si myslí, že jsem naprosto nekompetentní.“ „Ve třech letech je kousání naprosto adekvátní reakce na hrozbu,“ namítala Emma. „Jednou s tím přestane. Skutečný problém je, že Sumneřina matka je chladná mrcha, která všechno žene do extrému. Navíc na sobě nikdy nemá jiné oblečení než kalhoty na jógu.“ „Tak to pr,“ namítla jsem, protože jsem si na kalhoty na jógu taky potrpěla.

Emma se vrátila k pultu posílená kofeinem a otočila se na mě. „Ohledně Nicka,“ začala bez dalšího zbytečného zdržování. „Možná se bude stěhovat do Charlotte.“ Její slova na chvilku zůstala viset ve vzduchu, zmatená a naprosto nesrozumitelná. Pak se nějak uspořádala do smysluplné věty, zavalila mě a úplně mi vyrazila dech. „Cože?“ dostala jsem ze sebe. „Prosím, řekni mi, že je to jen nějaký nechutný vtip.“

19

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 19

27/11/18 14:30

SRDCOVÁ KRÁLOVNA Kimmery Martinová Z anglického originálu The Queen of Hearts, vydaného nakladatelstvím Berkley v roce 2018, přeložila Jana Kordíková Obálku zhotovila Kateřina Stárková Redigovala Marie Kejvalová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 336 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 334. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Srdcova kralovna_145x227_OK.indd 336

27/11/18 14:30