0039620

Pripad doktora Karpety_001 az 003.qxp_Sestava 1 13.12.18 11:25 Stránka 3

ˇ Jaroslav Bocek

ˇ´ Pripad doktora Karpety

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 4

Copyright © Jaroslav Boãek – dûdicové c/o DILIA, 1982 ISBN 978-80-7617-127-5

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 5

[I]

Bylo úter˘. Sedûl jsem v poloprázdném sálu kavárny nad ‰achovnicí s postavenou koncovkou a línû jsem uvaÏoval o protitahu, jak˘ by bíl˘ musel udûlat, kdyby ãern˘ ‰el s konûm z c3 na e4. Tah vûÏí se mi nelíbil a nápad atakovat ãerného krále stfielcem a dát mu ‰ach mi pfiipadl tak primitivní, Ïe jsem ho ani nebral v úvahu. Koncovka urãitû nebyla tûÏká, ale nemohl jsem s ní pohnout, snad Ïe mû její fie‰ení ve skuteãnosti nezajímalo. Postavil jsem si ji, abych netratil ãas, neÏ se tu objeví nûkdo z na‰í úterní ‰achistické party, ale opravdu namáhat mozek jsem nemûl chuÈ. Tak jsem s ní jen tak nezávaznû koketoval, co kdyby; tfieba fie‰ení pfiijde samo na nûkolik pokusÛ. Pfiitom jsem bloumal oãima po kavárnû, takÏe jsem kapitána Jandu zahlédl, hned jak se objevil vedle ‰atny. Zamífiil rovnou ke mnû. „Neru‰ím?“ zeptal se, kdyÏ vidûl, Ïe mám rozestavenou koncovku. „Naopak, jste vítán,“ fiíkám, „alespoÀ si dáme pofiádnou partiãku.“ Janda je vynikající ‰achista. Hraje bez parádiãek, trochu na styl Botvinnika, nejdfiív pûchota a potom tûÏké zbranû; já sám mám rád hru spí‰ volnûj‰í, s kombinacemi od samého

[5]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 6

zaãátku, ale musím uznat, Ïe proti jeho systematickému valu figur dosáhnout remízy je úspûch.

Zaãal jsem rozestavovat figury s pocitem úlevy, Ïe nemusím fie‰it koncovku, do které se mi nechtûlo, a Ïe zároveÀ mám dÛvod, proã jsem se jejího fie‰ení vzdal. Nespûchal jsem.

Zvolna jsem vybíral z krabice figury a pozoroval pfiitom, jak si Janda sedá a zapaluje si cigaretu. V na‰í ‰achistické spoleãnosti platí Janda trochu za tajemného ãlovûka. Je to dáno uÏ jeho profesí. Je totiÏ kriminalista. ¤íkáme mu tady kapitán, ale ve skuteãnosti doopravdy nevím, jakou má hodnost. ¤íká se o nûm, Ïe je ve své branÏi tfiída. Ani to doopravdy nevím. Nikdy o tom nemluví.

Jednou jsem ho naÈukl, aby dal k dobru nûjakou historku. Nedal. Jen fiekl: „Nepfiedstavujte si, Ïe to, co dûlám, je nûjaká romantika. Z devadesáti procent normální bûÏná úfiední rachota a ten zbytek, to jsou zase spí‰ vûci odporné neÏ zajímavé.“ Rozestavuju tedy figury a pfiitom si myslím, Ïe je to zvlá‰tní, Ïe o tom ãlovûku naproti sobû nevím nic jiného neÏ to, jak hraje ‰achy. Asi je v práci stejnû systematick˘ jako ve hfie, napadá mû, nejdfiív pûchota a pak tûÏké zbranû. A tlaãit celé pole dopfiedu, vzájemnû ho vázat, aby ani skulinou nic neuniklo.

UÏ jsem k nûmu chtûl natáhnout ruce, aby si zvolil barvu, kdyÏ se na mû dlouze podíval, jako by pfiekonával zábrany, a fiekl: „Máte ãas?“ „Pochopitelnû Ïe mám, jinak bych tu nesedûl.“ „Nemyslím na jednu partii nebo na dvû, já myslím, jestli máte tak tfii nebo ãtyfii hodiny ãasu.“ Podíval jsem se na hodinky. Bylo nûco po tfietí. „KdyÏ zavolám domÛ, Ïe pfiijdu pozdûji,“ fiíkám, „tak mám ãasu habadûj.“

[6]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 7

„Potfieboval bych od vás, abyste mi pomohl, nebo alespoÀ poradil.“ „Já vám?“ podivil jsem se. „Ano,“ pfiitakal, „dûlám takov˘ zvlá‰tní pfiípad. Moc divn˘ pfiípad. Pracuju na tom uÏ pfies rok. A ãím hloubûji pronikám, tím je to divnûj‰í a záhadnûj‰í. Vlastnû se mi to zdá naprosto neuvûfiitelné a fantastické. A fantastika není mÛj obor.“ Janda neklidnû zamáãkl nedokoufienou cigaretu, opfiel si lokty o stÛl a zaãal vzru‰enû Èukat prsty pravé ruky na hfibet dlanû levé. „Vlastnû jsem udûlal chybu. Mohl jsem se toho pfiípadu dávno zbavit. Asi tak pfied pÛlrokem jsem mûl nûkolik dnÛ podezfiení, Ïe by to mohlo mít nûco spoleãného se ‰pionáÏí.

Kdybych to byl tenkrát pfiehrál na kontrarozvûdku, oni by v tom moÏná ‰pionáÏ na‰li. Abyste rozumûl, ten pfiípad se dneska nedá uzavfiít jinak neÏ administrativnû, protoÏe ten ãlovûk zmizel a uÏ ho nikdo nenajde. JenÏe to se ‰pionáÏí nemá nic spoleãného. Také jsem myslel na drogy. Víte, my o tom moc nepí‰eme a ne‰ífiíme to, ale tady pfies nás jde kanál, z Turecka a z Blízkého v˘chodu do Skandinávie a západní Evropy. Ale drogy v tom také nejsou. Je to mnohem záhadnûj‰í. Snad proto jsem se do toho zakousl.“ Zase si zapálil. „Normální pfiípady, co mi chodí na stÛl, jsou stra‰nû pfiízemní. Vût‰inou. Vlastnû vÏdycky, i kdyÏ se tváfií rafinovanû, nakonec se ukáÏe, Ïe jsou pfiízemní. JenÏe tohle je jiné.

Z hlediska práce v terénu a vy‰etfiování mám cel˘ pfiípad uÏ uzavfien˘. JenÏe si s ním nevím rady. Tak mû napadlo, Ïe vy, kter˘ pí‰ete pfiíbûhy a máte s tou fantazií pofiád nûco spoleãného, budete mít k té vûci jin˘ pfiístup a tfieba tam najdete nûco, co mi uniklo.“ Kapitánova nabídka mi zalichotila.

[7]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 8

„Já ov‰em nevím,“ fiekl jsem nicménû opatrnû, „jestli budu schopen splnit va‰e oãekávání. Zejména jde-li skuteãnû o pfiípad tak v˘jimeãn˘.“ „Splníte, splníte. Nesplníte, nesplníte,“ fiekl kapitán Janda, „to uÏ je riziko fiemesla, Ïe se v‰echno nepovede. Ov‰em,“ teì se zarazil a dál mluvil pomalu, jako by váÏil tíhu kaÏdého slova, „je tu je‰tû jedna nepfiíjemná, skoro bych fiekl aÏ trapná stránka vûci. Materiály, do kter˘ch vás chci nechat nahlédnout, jsou pfiísnû dÛvûrného charakteru…“ „MÛÏete se spolehnout na moji mlãenlivost,“ vpadl jsem mu do fieãi.

Janda se pousmál, snad mé horlivosti, pak zavrtûl hlavou, a jak se na mû díval, maliãko pfiivfiel víãko levého oka. „NemÛÏu se spolehnout na nic, co nezajistím,“ fiekl, „a pak, nejsem Ïádn˘ soukrom˘ detektiv, kter˘ nechá nahlédnout do materiálÛ kamaráda ze ‰achÛ. To prostû nejde. Jsem pfiedstavitel instituce, a v‰echno tedy musí mít svou institucionální formu. Rozumíte?“ „Nerozumím.“ Znovu se usmál, ale teì jinak neÏ pfiedtím, skoro li‰ácky, jako by mû, natvrdlého, ten úsmûv mûl osvítit. „NemÛÏu si nechat poradit, ale mÛÏu si od vás objednat odbornou expertizu.“ „Aha,“ hlesl jsem, ale o moc moudfiej‰í jsem nebyl. Janda se ale zatváfiil, jako by uÏ to nejhor‰í mûl za sebou. „Je to trochu trapné, mezi námi,“ dodal rychle, „my vám za tu práci nemÛÏeme dát víc neÏ pár stovek. Kdybyste byl vûdec, nebo akademik, tak snad víc; zkrátka, tady je smlouva, jestli mi chcete pomoct, pfieãtûte si ji a podepi‰te, víc neÏ ãtyfii hodiny vás tím doufám nezdrÏím.“ To uÏ vytáhl z náprsní ta‰ky dvojit˘ tiskopis s hlaviãkou kriminálního oddûlení mûstské správy policie, kde jsem se já

[8]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 9

(mé jméno bylo vepsáno) zavazoval, Ïe pfiíslu‰nému oddûlení poskytnu odbornou expertizu „z oblasti psychologie a fantastiky“, jak tam stálo, v pfiípadu nezvûstného doktora Milana Karpety, za coÏ obdrÏím odmûnu podle pfiíslu‰ného sazebníku. Nakonec dÛleÏitá dou‰ka, Ïe v‰echny materiály, které mi budou k expertize svûfieny, mají charakter sluÏebního a státního tajemství a Ïe toto tajemství jsem povinen zachovávat.

Pfieãetl jsem si lejstro dvakrát a nesmûle jsem poznamenal, Ïe „psychologie a fantastika“, jako jeden obor, snad ani neexistují, a Ïe je tedy není moÏno takto souhrnnû uvádût. „To je jedno,“ mávl rukou Janda, „to je pro na‰e cifr‰piony a ti tomu stejnû nerozumûjí. Kdyby bylo nûkomu nûco divné, tak vysvûtlím ‰éfovi, o co ‰lo. Toho se bát nemusíte.“ „Jak myslíte,“ fiekl jsem a podepsal originál i kopii. Originál mi Janda nechal a kopii si vzal. Peãlivû si ji uloÏil do náprsní ta‰ky.

Pak jsem zavolal domÛ, Ïe pfiijdu o nûco pozdûji.

[9]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 10

[ II ]

Mûl jsem opravdu romantické pfiedstavy. Kanceláfi, kam mû Janda zavedl, vÛbec nevypadala jako kriminalistické pracovi‰tû z filmov˘ch detektivek; byla jako kaÏdá jiná kanceláfi, kde se úfiaduje. Psací stÛl, dvû velké skfiínû plné spisÛ, niωí stolek, tfii Ïidle, v rohu místnosti pak nízk˘ kulat˘ stolek se sklenûnou deskou a s tfiemi obyãejn˘mi kfiesílky. Na stûnû obraz hlavy státu. A hned za dvefimi neforemn˘ stojací vû‰ák z oh˘baného dfieva, na nûj jsem si povûsil kabát. „Dáte si kávu?“ zeptal se Janda, kterému neuniklo mé zklamání nad vzhledem jeho pracovny. „To ani nemusí b˘t,“ poznamenal jsem a rozpaãitû jsem pfie‰lapoval uprostfied neútulné místnosti. „Nemusí, ale mÛÏe,“ fiekl a vy‰el. Chvíli mû nechal samotného. Za okamÏik se v‰ak vrátil, staãil jsem si jenom v‰imnout drobn˘ch kotouãkÛ prachu pod skfiínûmi, které zfiejmû uÏ del‰í dobu nestály uklízeãce za sehnutí. „Hned to bude, vodu jsem uÏ postavil,“ pravil Janda, „posaìte se tfieba tamhle k tomu kulatému stolku a rád bych, pokud moÏno, abyste se zde cítil jako doma. BohuÏel, je to kanceláfi, Ïádn˘ budoár. âlovûk si na to ãasem tak zvykne, Ïe to ani nevnímá.“

[ 10 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 11

Posadil jsem se do o‰oupaného rohového kfiesílka, ãelem do místnosti.

Janda odemkl stÛl a vyndal ze zásuvky tlusté zelené desky svázané tkanicí. Pfie‰el s nimi k mému stolku a natoãil je ke mnû. Na deskách bylo ãíslo spisu a pod ním nápis: Dr. Milan Karpeta, nezvûstn˘. „Tak tady to je,“ poklepal Janda ukazovákem na desky, tahem za voln˘ konec uvolnil kliãku na tkanici, ale pak, jako by se mu najednou do vûci nechtûlo, odtáhl ruku a se slovy „No, ale dfiív tu kávu“ vybûhl z místnosti.

Desky na stole se vnitfiním pfietlakem samy rozevfiely. Vidûl jsem, Ïe uvnitfi zelen˘ch desek jsou ãtvery jiné. Nahofie jedny modré, pomûrnû tenké, a pod nimi troje rÛÏové, podstatnû silnûj‰í.

Díval jsem se na záti‰í s deskami na stole a napadlo mû, Ïe je to vlastnû hrozné, Ïe se Ïivot ãlovûka nakonec vejde do jednûch zelen˘ch desek. A zaãal jsem najednou chápat zvlá‰tní Jandovu mlãenlivost mezi ‰achisty. Jeho pfiece musejí napadat podobné my‰lenky, kdyÏ se tím neustále zab˘vá. Také mû napadlo, Ïe dûlat kriminalistu asi není moc pfiíjemné a milé fiemeslo. Na‰tûstí jsem nemûl ãas své ‰eré úvahy rozvíjet.

Janda se vracel s dvûma ‰álky, místností zavonûla káva a naráz ji uãinila útulnûj‰í. „BohuÏel,“ fiekl Janda, kdyÏ usrkl ãerného horkého odvaru, „budete si to muset v‰echno pfieãíst.“ Pfiejel palcem po hfibetu desek. Pak ale vzal do ruky útlé modré desky, které leÏely nahofie, a zamyslel se nad nimi. „Tohle byste snad ani ãíst nemusel,“ podotkl, „to dûlali na obvodû a tam je taková základní fakticita pfiípadu, kterou byste z toho musel vytahovat. Jednodu‰‰í bude, kdyÏ vám základní údaje pfierecituju zpamûti. Tenhle pfiípad je totiÏ zvlá‰tní uÏ tím, Ïe v nûm oproti jin˘m pfiípadÛm základní

[ 11 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 12

fakta hrají nepatrnou roli. AlespoÀ se tak domnívám, a vlastnû proto jsem si vás pozval. Ov‰em znát je musíte, jinak byste se v pfiípadu neorientoval.“ „Já si to klidnû pfieãtu,“ nabídl jsem. „To je zbyteãné. Tady ve spisech jsou fakta rozházená, a já vám je vypovím tak, Ïe budete mít od zaãátku pfiehled.“ „Jak myslíte,“ fiekl jsem, dopil jsem kávu a zapálil jsem si cigaretu. „Stalo se tedy toto,“ rozhovofiil se Janda, „V pondûlí 20. kvûtna se dostavila do úfiadovny obvodní správy policie v Praze 2 v RiÏské ulici paní Hedvika Karpetová, jedenapadesátiletá kadefinice, bytem v ¤ímské ulici na Vinohradech, aby oznámila, Ïe se jí ztratil manÏel, MUDr. Milan Karpeta, ‰edesátilet˘, zamûstnan˘ na zdravotním stfiedisku Prahy 4 jako obvodní lékafi ordinující na poliklinice ve Fialkové ulici. Ode‰el z domu ráno v pátek 17. kvûtna, nasedl do svého auta znaãky ·koda a odjel do práce. Kolem pÛl páté veãer téhoÏ dne telefonoval, Ïe se zdrÏí, aby nemûla obavy, ale ani v pátek, ani v sobotu, ani v nedûli se domÛ nevrátil. V pondûlí tedy ‰la jeho zmizení ohlásit. Na poliklinice se pak zjistilo, Ïe doktor Karpeta toho dne, to jest v pátek 17. kvûtna, normálnû pfii‰el do práce, zaparkoval auto jako vÏdy pfied poliklinikou, ordinoval, pustil sestru domÛ jiÏ v pÛl druhé – byl pátek a ona chtûla jet na chatu – a zdrÏel se pak v ordinaci asi do pûti hodin. Pfii odchodu popfiál uklízeãce pfiíjemnou sobotu a nedûli, nasedl do vozu a odjel smûrem k VinohradÛm. Uklízeãka se za ním dívala oknem. Auto dotyãného bylo pak nalezeno zaparkované a zamãené na druhé stranû polikliniky, u zadního vchodu z ulice Jasmínové. To se ov‰em stalo aÏ…“ Rychle zalistoval papíry v modr˘ch deskách. „Ano, aÏ 22. kvûtna ve stfiedu, kdy se nepfiítomnost doktora Karpety stala na poliklinice senzací, si nûkdo v‰iml, Ïe

[ 12 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 13

jeho auto stojí na druhé stranû budovy. Nûktefií svûdci z okolí se domnívali, Ïe tam auto stálo jiÏ od páteãního veãera nebo od soboty od rána, ale s urãitostí to nikdo nemohl potvrdit.

Potud základní skuteãnosti.“ Napil se kávy a prolistoval papíry v modr˘ch deskách. „Pak je tu je‰tû popis pohfie‰ované osoby. Sto sedmdesát pût centimetrÛ vysok˘, soumûrné, atletické postavy, ãerné kadefiavé vlasy, tmavohnûdé oãi, v˘razn˘, takzvan˘ fieck˘ profil, na svÛj vûk neobyãejnû mladistvého vzezfiení. Aã mu bylo ‰edesát, vypadal na dobfie zachovalého ãtyfiicátníka. V dobû zmizení mûl na sobû béÏov˘ plá‰È do de‰tû a svûtle hnûd˘ oblek. Fotografie nebyla pfiiloÏena, protoÏe manÏelka Ïádnou fotografii pohfie‰ovaného doma nenalezla. Pr˘ se nerad fotografoval. Pak je tu popis jeho zubÛ z kartotéky téÏe polikliniky, ale tím vás nebudu zatûÏovat, ostatnû Ïádná mrtvola nalezená v následujících mûsících na území republiky nemûla tent˘Ï zubní obraz. Prostû od té chvíle, kdy doktor Karpeta popfiál uklízeãce pfiíjemnou sobotu a nedûli, zmizel, jako by se vypafiil, a chybí po nûm jakákoliv stopa. Auto bylo odbornû prohledáno, ale bez v˘sledku. Pozdûji jsme na‰li v kartotéce obãansk˘ch prÛkazÛ v Praze 3 jeho fotografii, tady je, mÛÏete se na ni podívat.“ Janda pfiede mû posunul kartu s nacionáliemi doktora Milana Karpety, v rohu byla nalepená fotografie celkem pohledného muÏe stfiedního vûku, kter˘ se na snímku tváfiil dost nejapnû, ale to se také dalo pfiiãíst na vrub fotografa.

ProhlíÏel jsem si chvíli tu cizí tváfi a pak jsem poznamenal: „To ov‰em je fotografie z mlad‰ího vûku.“ „Ano, souhlasí,“ pfiitakal Janda, „tato fotografie pochází z pûta‰edesátého roku, byla tedy pofiízena necel˘ch deset let pfied Karpetov˘m zmizením. Pozoruhodné ov‰em je, Ïe v‰ichni dotazovaní nezávisle na sobû tvrdí, Ïe Karpeta ve

[ 13 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 14

skuteãnosti, dokonce i po deseti letech, vypadal stejnû mladistvû jako na této fotografii.“ „To je divné,“ poznamenal jsem, „mezi padesátkou a ‰edesátkou se lidé hodnû mûní.“ „To je jenom zaãátek divností,“ fiekl trochu netrpûlivû Janda, „tfieba star˘ doktor SirÛãek, b˘val˘ primáfi interny na Bulovce, tvrdí, Ïe stejnû stafie Karpeta vypadal uÏ v pûtaãtyfiicátém, kdyÏ u nûho zaãínal jako sekundáfi. Ale to zatím nechme a zÛstaÀme je‰tû chvíli u faktÛ. Bez této fotografie, kterou jsem obstaral aÏ pozdûji, v‰echno to, co jsem vám doposud fiekl, zjistili ho‰i z obvodu zhruba do 22. kvûtna. Dali vûc do svodky pro celostátní hlá‰ení a pak nechali pfiípad asi mûsíc spát. To moÏná byla chyba, nejspí‰ ale ne, v Ïádném pfiípadû bych jim to nevyãítal. Podobná náhlá zmizení star‰ích pánÛ kolem ‰edesátky se vût‰inou fie‰í zcela pfiirozenou cestou sama. Buì je v tom nûjaká Ïenská, na muÏského pfiijde druhá míza, on si na t˘den vyjede, aby si nûco uÏil, a pak se buì pokornû vrátí k manÏelce, nebo se zaãne horeãnû rozvádût. Obãas se v tomto vûku objevuje stesk po domovû, nûjaké záhadné ‚hajmvé‘, jak fiíkají Nûmci, jestliÏe dotyãn˘ pochází z venkova, nûco v nûm praskne, on se tam najednou musí vrátit, ubytuje se v místním hot˘lku, pobíhá po okolní krajinû, prolézá kfioviska, kde si jako kluk hrál na indiány, no a za tfii ãtyfii dny se toho nabaÏí a konec záhady. Nebo pak jsou ty smutnûj‰í varianty. Infarkty za chÛze na ulici, autonehody, to se pak pfiípad uzavírá v nemocnici nebo na patologii. JenÏe pfiípad doktora Karpety se touto pfiirozenou cestou nevyfie‰il.

On se nevrátil ani jsme ho nevylovili z Vltavy. Zmizel a nebyl.

Ani Ïiv˘, ani mrtv˘. JenÏe to prostû nejde, aby nám mizeli lidi, a my nevûdûli kam. U nás není mofie, aby nûkoho odplavily vlny nebo seÏrali Ïraloci. U nás se ãlovûk prostû musí najít. Tak po ‰esti nedûlích pfii‰el pfiípad na stÛl mnû. To bylo…“

[ 14 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 15

Janda zase zalistoval v modr˘ch deskách. „Ano, pfiesnû 2. ãervence , tenkrát bylo úter˘, zrovna jako dneska. MoÏná Ïe jsme pak spolu odpoledne hráli ‰achy. No, já jsem tenkrát mûl od osmého dovolenou, takÏe jsem na vûci za ten t˘den nestaãil udûlat víc neÏ ovûfiit fakta, sehnat jeho fotografii, kterou jste uÏ vidûl, a trochu si oÈukat lidi kolem. V první chvíli jsem myslel nejspí‰ na vraÏdu. Îe ho nûkdo klepl a nûkde zakopal, a tak jsem klidnû, bez v˘ãitek svûdomí do toho Bulharska odjel. Takovou vraÏdu totiÏ, tu buì musíte chytit hned, jít jako pes za ãerstvou stopou a v‰echno odhalit zatepla. A kdyÏ se to nepodafií, tak se k ní musíte dÛkladnû prokopávat, kousek po kousku. Ten první moment ãerstvé stopy se uÏ stejnû prome‰kal a na systematickou práci nad pfiípadem bylo dost ãasu. Víte, pro vás jako laika to bude moÏná znít trochu cynicky, ale kdyÏ se vraÏda nepopadne hned, tak je lépe trochu poãkat, aÏ mrtvola zamfie a zaãne páchnout. To myslím fakticky i obraznû. Ona se nûjak pak pfiihlásí sama. Jel jsem tedy k mofii. Ale fieknu vám, Ïe tady vzadu,“ Janda si poloÏil dlaÀ na zátylek hlavy, „tady mi to zÛstalo zapsáno a nûjak mi to celé tfii nedûle, co jsem tam dole byl, cel˘ pfiípad pfiemílalo a ‰rotovalo.“ Zamyslel se s rukou na temeni hlavy. Nûkolik okamÏikÛ jsem mûl dojem, Ïe vÛbec zapomnûl na moji pfiítomnost. Pak se vytrhl z my‰lenek. „Nedáte si je‰tû jednu kávu?“ zeptal se. „Ne, dûkuju, to bych asi neusnul.“ „Jestli dovolíte, já si je‰tû jednu uvafiím. Já totiÏ stra‰nû kafuju.“ Vzal ‰álky a ode‰el s nimi do vedlej‰í místnosti.

[ 15 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 16

[ III ]

Zatímco si kapitán Janda vafiil kávu, pfiitáhl jsem k sobû kartu s fotografií doktora Karpety a prohlíÏel jsem si bedlivû jeho podlouhlou tváfi s v˘razn˘mi nadoãnicov˘mi oblouky a s klasick˘m nosem. Zaujaly mû podivnû rozchlípené rty, které dávaly muÏi na snímku charakter urãité primitivnosti, snad aÏ pfiitroublosti. Najednou jsem mûl dojem, Ïe ten ãlovûk se tak divnû tváfií ne zásluhou ne‰ikovného fotografa, ale zcela zámûrnû, aby vypadal jinak neÏ ve skuteãnosti. Nevím, proã mû to napadlo. Pootevfiené rty v‰ak tak oãividnû zkreslovaly proporce i v˘raz tváfie, Ïe jsem se této my‰lence nemohl ubránit.

Zkusmo jsem zakryl spodní ãást snímku dlaní. Najednou na mû hledûly chytré, zvídavé, skoro v˘smû‰né oãi. A sotva jsem dlaÀ odtáhl, tváfi zase nabyla zamÏen˘, nejapn˘ v˘raz. „To je zvlá‰tní snímek,“ fiekl jsem, kdyÏ se Janda vrátil s novou porcí kávy, „skoro mám dojem, jako by ten ãlovûk chtûl ze sebe dûlat trochu debila.“ „Také mû to napadlo,“ fiekl Janda, „ale mnohem pozdûji neÏ vás. V‰ichni, kdo ho znali, mi svornû tvrdili, Ïe podobné mu to je, ale Ïe takhle smû‰nû nikdy nevypadal. Dal jsem si to dohromady s prohlá‰ením jeho manÏelky, Ïe se nerad fotografoval, myslel jsem si tedy, Ïe nebyl fotogenick˘ – ãehoÏ

[ 16 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 17

by toto zde byl pádn˘ dÛkaz; a Ïe se tedy fotoaparátu vyh˘bal. Teprve pozdûji mi do‰lo, Ïe to mohl b˘t zámûr. Poãkejte, ale to uÏ zase pfiedbíhám. Kde jsem to skonãil?“ „Odjel jste na dovolenou k mofii do Bulharska,“ napovûdûl jsem mu. „Aha, odjel jsem do Bulharska a tam mi to tady vzadu pofiád ‰rotovalo. A hned jak jsem se vrátil, pustil jsem se do vûci naplno. Nejdfiív jsem zjistil, Ïe se Karpeta zatím neobjevil a Ïe ani nebyl identifikován mezi tûmi nûkolika neboÏtíky nalezen˘mi v dobû mé nepfiítomnosti. To jen posílilo mé pÛvodní podezfiení, Ïe by mohlo jít o vraÏdu. ¤íkám to podmínûnû: mohlo by jít, protoÏe nic urãitého jsem si myslet nemohl.“ Janda se na okamÏik zarazil a pak pokraãoval. „Teì musím zaãít trochu z jiného konce, abyste rozumûl mému postupu a mému zpÛsobu my‰lení a abyste eventuálnû uÏ tady mohl hledat nûjak˘ jin˘ v˘klad.

JestliÏe najdeme zabitého ãlovûka a víme, kdo to je, je to tak trochu jako rovnice o jedné neznámé. Je tu konstanta – mrtv˘; a ten uÏ sám svou existencí poskytuje mnoho stop. Jak byl zabit, kde a kdy byl zabit, jak se na‰el, kde a kdy se na‰el, prostû je tu mnoho znám˘ch a neznámá je jen jedna – pachatel. KdyÏ najdeme mrtvolu a nevíme, kdo to je, je to trochu jako rovnice o dvou neznám˘ch. A jak známo z matematiky, na dvû neznámé musíte mít dvû rovnice. Nejdfiív vyfie‰íte tu jednodu‰‰í, coÏ obvykle b˘vá identifikace nalezeného ãlovûka, a pak fie‰íte tu druhou, protoÏe pak je to opût rovnice o jedné neznámé. Není to takhle jednoduché, jak to fiíkám, ale v podstatû to tak je. JenomÏe záleÏitost s Karpetou nemûla jednu nebo dvû neznámé. Mûla tfii, moÏná ãtyfii. Pochopitelnû jsem si to takhle abstraktnû matematicky nevyjadfioval, ale jedno mi bylo jasné, Ïe s pfiípadem nepohnu, pokud nebudu vûdût co nejvíc o tom ãlovûku a o lidech kolem nûho.

[ 17 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 18

Dal jsem si tedy první a základní úkol: dostat obraz doktora Karpety. NezatûÏovat se tím, jestli byl zabit, nebo ne.

Nepfiem˘‰let o tom, jestli se nûkde toulá a pfiespává po chatách, nebo jestli se ulil mezi praÏskou galerku, nebo jestli se ztratil nûkam na Slovensko a Ïije u nûjaké cikánské rodiny – také takov˘ pfiípad jsme mûli a trvalo dva roky, neÏ jsme toho ãlovûka na‰li. Prostû nic, Ïádné teorie, Ïádné pfiedbûÏné kombinace a úvahy, obraz ãlovûka a jeho Ïivota.

Na první pohled to vypadá hroznû sloÏitû, kdyÏ to takhle povídám, ale vût‰inou je to jednodu‰‰í, neÏ si myslíte. Obvykle jsou tu dva póly. Rodina a práce. Pak tu b˘vají je‰tû nûjací pfiátelé, které sdruÏuje nûjak˘ spoleãn˘ koníãek, jako tfieba nás ty ‰achy, a nûkdy je tu také milenka nebo milenec, ale to vût‰inou buì prosakuje do rodiny, nebo se to nûjak projevuje v zamûstnání.

Víte,“ Janda se pousmál takov˘m zvlá‰tním, shovívav˘m úsmûvem, kter˘ jsem u nûho je‰tû nikdy nevidûl, „my lidé jsme trochu, no, trochu smû‰ní. KaÏd˘ z nás si myslí, kdovíjak je jedineãn˘, jak je zvlá‰tní, individuální a zajímav˘, jak jsou jeho radosti neopakovatelné a jeho strasti nesdûlitelné, ale pfiitom Ïijeme v‰ichni, nebo skoro v‰ichni, dost podobnû. Skoro stereotypnû bych fiekl. Nûjak jsme uchopeni tou chvílí, kdy vletíme do Ïivota, a pak nás to nese. Pfiijde válka a pak jsme v‰ichni nûjak poznamenaní tou válkou. Je tfiicet let míru a pak jsme v‰ichni nûjak poznamenaní tím mírem. Ale v tûch vrstvách, v tûch generacích Ïijeme stra‰nû podobnû.

No, abych to neprotahoval: Základní rozhození na rodinu a práci u Karpety, alespoÀ pfiedbûÏnû, platilo do puntíku.

Byla tu manÏelka, dcera a zeÈ. Jestli má rodiãe nebo sourozence, to jsem v té chvíli nevûdûl. Pak tu bylo nûkolik spolupracovníkÛ, o kter˘ch jsem zatím rovnûÏ nic nevûdûl, ale

[ 18 ]

BocekKor2

11/21/18 12:37 AM

Stránka 19

trochu jsem si to dovedl pfiedstavit, protoÏe ony tyhle polikliniky jsou také v‰echny dost stejné.

Tak jsem se do toho pustil. Pro zaãátek jsem nechtûl nic jiného, neÏ aby mi lidé volnû vyprávûli, prostû aby mi podali svûdectví o tom, jak˘ byl nebo jak oni znali svého muÏe, otce, tchána, spolupracovníka. V˘povûdi jsem stenograficky zaznamenal. Na nahrávání moc nedám, techniky se lidé hned polekají, pfiipadají si jako u v˘slechu a hlídají kaÏdé slovíãko, ale kdyÏ si jen tak jako dûlám poznámky, pfiipadá jim hovor mnohem nezávaznûj‰í. Záznamy jsem pak pfiepsal, pfiiãemÏ jsem vynechal takové ty nicnefiíkající fieãiãky, které se snad v‰ude opakovaly, jako Ïe dotyãn˘ nemÛÏe pochopit, kam pan doktor zmizel, jak zmizel a proã zmizel a tak dále. No, to je pro zaãátek v‰echno. Záznamy v˘povûdí jsou v téhle první sloÏce.“ Janda vzal ze zelen˘ch desek nejhofiej‰í rÛÏové desky a podal mi je.

[ 19 ]

BocekKor2

11/21/18 12:38 AM

Stránka 272

Jaroslav Boãek P¤ÍPAD DOKTORA KARPETY Obálku navrhla SoÀa ·edivá.

Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pragma, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 286. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé, v EMG první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetov˘ch knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz