Issuu

Krvavý pomeranč HARRIET TYCE

Krvavy pomeranc.indd 4

24/01/19 19:29

MĂŠ rodinÄ›

Krvavy pomeranc.indd 5

24/01/19 19:29

Krvavy pomeranc.indd 6

24/01/19 19:29

Prolog Napřed si zapálíš cigaretu. Tenký proužek kouře se kroutí a vznáší se ke stropu. S prvním potáhnutím se ti zadrhne vzadu v krku. Teprve pak sestoupí do plic a s jemným zabrněním se vsákne do krevního oběhu. Nedopalek položíš do popelníku a začneš chystat scénu. Klekneš si na pohovku, nakloníš se přes její opěradlo a přivážeš provaz k poličkám. Kouř ti zavane do tváře, až ti začnou pálit oči. Provaz obalíš hedvábným šátkem, aby byl hebčí, a jednou dvakrát za něj zatáhneš, abys zjistil, jestli pevně drží. Neděláš to poprvé. Máš to nacvičené a ověřené. Vypočítané na milimetr a dotažené do dokonalosti. Takhle, ani o kousek víc. Nesmíš spadnout. Žádaný je pouze čisťoučký náznak smrti. O to tu běží. Scéna je připravená, vybraný film připravený k přehrání. A jako pomyslná tečka pomeranč položený na talíři. Vezmeš nůž. Je velmi ostrý. Má dřevěnou rukojeť a střenku z žíhané oceli. Zabodneš ji do kůry a jedeš. Půlka. Čtvrtka. Osminka. Pomeranč oloupeš. Pod slupkou je bílý. Dužina tu a tam krvácí. Spektrum západu slunce. Víc podnětů nepotřebuješ. Ve vzduchu se vznáší pach kouře, postavy na obrazovce ti tančí před očima. Hladké hedvábí ostře kontrastuje s drsným provazem. Krev šumí v uších, jak se blížíš k cíli. Exploze sladké citrusové chuti 7

Krvavy pomeranc.indd 7

24/01/19 19:29

Harriet Tyce

na jazyku tě přitáhne zpátky dřív, než se dostaneš k bodu, odkud nebude návratu. Vždycky to zabere. Víš, že jsi v bezpečí, o samotě. Za zamčenými dveřmi. Jenom ty a slastný vrchol, jehož se chystáš dosáhnout. Pouze za několik chvil.

Krvavy pomeranc.indd 8

24/01/19 19:29

1 Nad hlavou se mi klene šedivá říjnová obloha, taška na kolečkách je těžká. Čekám na autobus a sčítám plusy. Soud je u konce, utnutý v polovině právním argumentem vzneseným na základě nedostatku důkazů. Smést ze stolu obžalobu je vždycky příjemné a můj klient je blahem bez sebe. A největší plus pro nás všechny? Je pátek! Víkend. Domácí pohodička. Už jsem si naplánovala, že tentokrát udělám všechno jinak. Jeden drink. Maximálně dva – a jdu domů. Zastaví přede mnou autobus a já se vydám na zpáteční cestu k Temži. Po příjezdu do advokátní kanceláře zamířím rovnou ke koncipientům a počkám, až si mě mezi vyzváněním telefonů a vrčením kopírky někdo všimne. Nakonec ke mně vzhlédne Mark. „Dobrý večer. Klient už se ozval. Všichni řvou nadšením, že se vám podařilo vysekat je z té loupeže.“ „Díky, Marku. Důkazy stály na vodě. Taky mám radost, že už je to vyřízené.“ „Skvělá práce. Na pondělí tu nemáte nic, ale přišlo vám tohle,“ řekne a ukáže na tenkou hromádku papírů na svém stole svázanou růžovou stuhou. Nepůsobí nikterak pozoruhodně. „Bezva. Děkuji. Co je to?“ 9

Krvavy pomeranc.indd 9

24/01/19 19:29

Harriet Tyce

„Vražda. Pěkná. A vy povedete obhajobu,“ odpoví, spiklenecky na mě mrkne a papíry mi podá. Odejde z místnosti dřív, než se zmůžu na slovo. Stojím tam s lejstry v ruce a kolem mě se to hemží koncipienty a stážisty. Obvyklý páteční shon. Vražda. Povedu svou první vraždu. Na tohle jsem se připravovala celý svůj profesní život. „Alison. Alison!“ Dělá mi potíže soustředit se na toho, kdo mě volá. „Jdeš na drink? My už jsme na cestě.“ Sankar a Robert, oba advokáti, něco přes třicet. Za nimi se courá skupinka stážistů. „V Docku se máme sejít s Patrickem.“ „S Patrickem? S kterým Patrickem? Bryarsem?“ „Ne, Saundersem. Eddie s ním právě dokončil případ a mají co oslavovat. Tu zpronevěru. Konečně to uzavřeli.“ „Dobře. Jenom si to odnesu. Sejdeme se tam,“ prohlásím, sevřu rukojeť tašky a odkráčím se skloněnou hlavou. Ctím, jak mi hoří krk, a já nechci, aby někdo viděl červené fleky. Sotva za mnou zapadnou dveře kanceláře, jdu zkontrolovat, jak vypadám. Chce to trochu rtěnky a přepudrovat uzardělé tváře. Ruce se mi třesou, takže oční linky použít nemůžu. Tak si aspoň učešu vlasy a navoním se. Přece se kolem mě nemusí vznášet pach zadržovacích cel. Spisy odložím dozadu na stůl a srovnám zarámovanou fotografii, do níž jsem strčila. Páteční drink. Ale dám si jenom jeden. Dnešní večer proběhne podle plánu. Naše parta zaplní půlku suterénního baru, zatuchlého místa, kam často chodí právníci specializující se na trestní právo 10

Krvavy pomeranc.indd 10

24/01/19 19:29

Krvavý pomeranč

a jejich koncipienti. Když kráčím po schodech, Robert na mě zamává skleničkou, a já si k němu přisednu. „Víno?“ „Určitě. Ale jenom dvě deci. Dneska chci být včas doma.“ Nikdo nic nenamítá. Patrick mě ani nepozdravil. Sedí na druhé straně stolu zabraný do hovoru s Alexií, jednou ze stážistek. V ruce drží sklenici červeného vína. Uhlazený, pohledný. Přinutím se odvrátit. „Sluší ti to, Alison. Bylas u kadeřníka?“ ptá se Sankar, je v povznesené náladě. „Nemyslíte, že jí to sekne? Roberte? Patricku?“ A pak s větším důrazem: „Patricku?“ Patrick ani nevzhlédne. Robert se vytrhne z rozhovoru s jednou z mladších koncipientek, kývne a připije mi ze svého půllitru. „Hodně štěstí s tou vraždou! I s vedením případu. Než se naděješ, bude z tebe elitní právnička. Neříkal jsem ti to, když sis loni tak skvěle vedla u odvolacího soudu?“ „Nenechávej se unést,“ krotím ho. „Ale díky. Zdá se, že máš dobrou náladu.“ Mluvím vesele a je mi dočista ukradené, jestli si Patrick mého příchodu všiml nebo ne. „Je pátek a já odjíždím na týden do Suffolku. Měla by sis taky někdy vzít dovolenou.“ Usměju se a přikývnu. Já vím, že bych měla. Třeba strávit týden na pobřeží. Na okamžik si představím, jak dovádím ve vlnách jako lidé na fotografiích v cestovním katalogu. Později bych si na pláži dala rybu s hranolky, pořádně nabalená a chráněná před říjnovým chladem vanoucím ze Severního moře, než zažehnu oheň v krbu svého dokonale vybaveného domu. Vzápětí si vzpomenu na složky naskládané na mém pracovním stole. Teď ne. Robert mi přilije víno a já je vypiju. Kolem mě proudí čilá konverzace. Robert pokřikuje na Sankara, Patricka a zpátky 11

Krvavy pomeranc.indd 11

24/01/19 19:29

Harriet Tyce

na mě. Vzduchem poletují trapné fóry a smích. Další víno. Další sklenice. Přicházejí další advokáti. Podávají si krabičku cigaret. Kouříme venku. Ne, ne, dovol mi, abych ti je koupila. Pořád kradu ty tvoje. Hledám drobné a klopýtám po schodech k baru. Kdepak, Marlbora Lights nemají, jenom camelky. Ale není to fuk? Jasně, dám si ještě víno. Další sklenička a po ní ještě jedna. Mezi tím pár panáků něčeho tmavého a ulepeného. Místnost se kolem mě točí stále rychleji a rychleji. Hovor, oplzlé vtipy a smích. „Myslel jsem, že musíš být brzy doma.“ Soustřeď se. Patrick. Stojí přímo přede mnou. Z některých úhlů mi připomíná stříbrnovlasou verzi Cliva Owena. Hledám onu podobnost a nakláním hlavu nejprve na jednu a potom na druhou stranu. „Prokristapána, ty jsi namazaná.“ Natáhnu se po jeho ruce, ale prudce ucukne. Rozhlíží se kolem sebe. Posadím se na židli a shrnu si vlasy z obličeje. Všichni už odešli. Jak je možné, že jsem si toho nevšimla? „Kde jsou všichni?“ „V klubu Swish. Půjdeš taky?“ „Myslela jsem, že jsi tady s Alexií.“ „Takže sis mě všimla, když jsi přišla. Říkal jsem si…“ „To ty jsi mě ignoroval! Neřekl jsi mi ani ahoj,“ vyčítám mu, marně se snažím své dotčení skrýt. „Hele, nemusíš se rozčilovat. Jenom jsem jí udělil pár rad ohledně kariéry.“ „To si umím představit,“ odseknu. Pozdě, žárlivost ze mě prýští ven. Proč mi tohle vždycky dělá? Společně kráčíme do klubu. Párkrát se ho pokusím vzít za ruku, ale on se odtáhne, a dřív než dorazíme ke vchodu, strčí 12

Krvavy pomeranc.indd 12

24/01/19 19:29

Krvavý pomeranč

mě do tmavého kouta mezi dvěma kancelářskými budovami. Pro větší důraz mě chytí za bradu. „Nesahej na mě, až budeme uvnitř!“ „Nikdy se tě nedotýkám.“ „Nelži, Alison! Když jsme tu byli naposledy, pokoušela ses mě osahávat. Byla ji strašně čitelná. Jenom se tě pokouším chránit.“ „Spíš chráníš sebe. Nechceš, aby tě se mnou někdo viděl. Jsem moc stará…“ Hlas se mi vytratí. „Jestli chceš vést takovéhle řeči, asi bys rovnou měla jít domů. Je to tvoje pověst, co se pokouším chránit. Jsou tu všichni tvoji kolegové.“ „Především chceš vypadnout s Alexií! Potřebuješ mě mít z cesty!“ Do očí mi vhrknou slzy. Moje důstojnost je dávno v háji. „Přestaň mi dělat scény!“ zašeptá mi zlostně do ucha. „Jestli mě znemožníš, už nikdy na tebe nepromluvím. Teď ode mě jdi dál!“ Odstrčí mě a zmizí za rohem. Klopýtám za ním na vysokých podpatcích. Přidržím se zdi, abych neupadla. Místo hladkého cementu a cihel ale ucítím v dlani něco lepkavého. Protože jsem už chytila balanc, přičichnu k ní a zvedne se mi žaludek. Do prdele! Nějaký vtipálek pomazal celou zeď hovnem! Z odporného smradu vystřízlivím dřív než z ostrých slov, která na mě vychrlil Patrick. Měla bych to vzít jako znamení k odchodu? Ne, sakra! Přece nenechám Patricka samotného v nočním podniku se všemi těmi dychtivými mladými ženami, které se snaží udělat co nejlepší dojem na jednoho z nejvlivnějších právníků. Otřu si ruku o čistou část stěny a s nově nabytým sebevědomím zamířím do klubu. Usměju se na dveřníka. 13

Krvavy pomeranc.indd 13

24/01/19 19:29

Harriet Tyce

Když si ruce pořádně vydrhnu, nebudou mi smrdět. Nikdo nic nepozná. Tequilu? Ano, tequilu. Další panák. A do třetice! Hudba duní. Tančím napřed s Robertem a Sankarem a potom s koncipienty. Ukážu stážistkám, jak se to dělá. Usmívám se. Beru chlapy za ruku a otáčím se sem a tam. Tančím sama, rukama mávám nad hlavou. Zase je mi dvacet a na všechno kašlu. Další sklenička. Gin s tonikem. Z toho kraválu se mi točí hlava. Vlasy mi padají do obličeje. Někde je tu Patrick, ale mně je to ukradené. Nehledám ho. Určitě tančí ploužák s Alexií, na tváři úsměv, který měl patřit mně. Tuhle hru umím hrát taky. Vydám se k baru a kroutím se v bocích. Vypadám skvěle. Potřesu dokonale sestříhanými tmavými vlasy. Na to, že je mi skoro čtyřicet, jsem v nebývalé formě. Hravě trumfnu leckterou dvacítku. Dokonce i Alexii. Zejména Alexii. Patrick ještě uvidí. Bude strašně litovat, bude litovat toho, že se mnou ztratil šanci kvůli takové… Ozve se nová písnička, tentokrát tvrdšího ražení. Protáhnou se kolem mě dva muži mířící na parket. Kývám se do rytmu a potom sebou plácnu, neschopná pád zastavit. Z kapsy mi vypadne mobil a s rachotem přistane na podlaze. Vrazím do ženy, která drží sklenku červeného vína. Víno vyšplouchne na její žluté šaty a na moje boty. Žena se na mě zhnuseně podívá a odvrátí se. Klečím v louži rozlitého pití, vlhnou mi kolena a pokouším se vzpamatovat, než se zvednu. „Vstaň!“ Vzhlédnu a pak zrak zase sklopím. „Nech mě být.“ „Nemůžu, když jsi v tomhle stavu. Jdeme.“ 14

Krvavy pomeranc.indd 14

24/01/19 19:29

Krvavý pomeranč

Patrick. Chce se mi brečet. „Přestaň se mi smát!“ „Já se ti nesměju. Jenom si přeju, aby ses zvedla a šla domů. Na jednu noc to stačí.“ „Proč mi pomáháš?“ „Někdo to udělat musí. Tvoji kolegové dřepí u stolu a lijí do sebe prosecco. Ani si nevšimnou, že odcházíme.“ „Ty půjdeš se mnou?“ „Pokud odtud rychle zmizíš.“ Natáhne ruku a zvedne mě. „Teď běž ven. Sejdeme se tam.“ „Můj telefon…,“ říkám a rozhlížím se po podlaze. „Co je s ním?“ „Upustila jsem ho.“ Objevím ho pod stolem u parketu. Displej je prasklý a ulepený od piva. Otřu jej o sukni a ploužím se z klubu. Kráčíme k advokátní kanceláři a Patrick se mě ani nedotkne. Nemluvíme. Neprobíráme to. Odemknu a na třetí pokus se mi podaří zadat bezpečnostní kód. Následuje mě do mojí pracovny. Aniž by mě políbil, strhá ze mě oblečení a přitiskne mě ke stolu obličejem dolů. Napřímím se a ohlédnu se po něm. „Tohle bychom neměli.“ „To říkáš vždycky.“ „Myslím to vážně.“ „Tohle taky tvrdíš pokaždé.“ Rozesměje se, přitáhne si mě blíž a políbí mě. Odvrátím se, ale on zvedne ruku a otočí můj obličej zpátky k sobě. Zpočátku jsou moje ústa k němu lhostejná, ale za okamžik mě přemůže jeho vůně, jeho chuť. Tvrději. Rychleji. Bere si mě zezadu a já hlavou narážím do pořadačů ležících na mém stole. Na okamžik se zarazí a odsune se. 15

Krvavy pomeranc.indd 15

24/01/19 19:29

Harriet Tyce

„Neřekla jsem…,“ spustím, ale on se mi vysměje. „Pšššt!“ napomene mě. Jednou rukou mě popadne za vlasy a druhou mě tlačí na tvrdou desku. Moje slova se promění ve vzlyk a zasténání. Znovu a znovu mě naráží na stůl. Šanony spadnou na podlahu a strhnou s sebou zarámovanou fotografii. Sklo se roztříští. Tohle už je příliš, ale nedokážu ho zastavit. Nechci ho zastavit, ale udělám to. Ne, kdepak. Kdepak. Nepřestávej, nepřestávej, přestaň, to bolí! Nepřestávej! Nepřestane, dokud nezasténá, což znamená, že je hotov. Napřímí se a otře se. „Musíme s tím přestat, Patricku,“ prohlásím. Zvednu se ze stolu a natáhnu si kalhotky a punčocháče. Sukni shrnu zpátky ke kolenům. On si zastrčí košili do kalhot a zapne si je. Já se potýkám s halenkou. „Utrhl jsi mi knoflík,“ vyčtu mu. Třesou se mi prsty. „Určitě si ho dokážeš přišít zpátky.“ „Právě teď nemám čím.“ „Nikdo si toho nevšimne. Nikdo tu není. Všichni už spí. Jsou skoro tři hodiny ráno.“ Zkoumám podlahu, až ho najdu. Vklouznu nohama do střevíců a klopýtám ke stolu. Místnost se točí, zase mám v hlavě mlhu. „Myslím to vážně. Tohle musí přestat,“ opakuju a bojuju s pláčem. „Jak už jsem povídal, to říkáš pořád,“ trvá na svém. Ani se na mě nepodívá a oblékne si sako. „Já končím. Už takhle dál nemůžu.“ Teď už regulérně brečím. Přistoupí ke mně a sevře můj obličej v dlaních. „Alison, jsi opilá. Jsi unavená. Nechceš s tím přestat. Ani já ne.“ 16

Krvavy pomeranc.indd 16

24/01/19 19:29

Krvavý pomeranč

„Tentokrát to myslím vážně,“ prohlásím. Ucouvnu před ním a snažím se vypadat odhodlaně. „Uvidíme,“ usoudí, nakloní se ke mně a políbí mě na čelo. „Už musím jít. Příští týden si promluvíme.“ Odejde dřív, než stačím něco říct. Schoulím se do křesla v rohu. Kéž bych tak nechlastala! Rukávem saka si stírám slzy z obličeje a nudle z nosu tak dlouho, dokud mi neklesne hlava a já neusnu.

Krvavy pomeranc.indd 17

24/01/19 19:29

Harriet Tyce KRVAVÝ POMERANČ Z anglického originálu Blood Orange, vydaného nakladatelstvím Headline Publishing Group v Londýně roku 2019, přeložila Jana Vlčková Obálku podle originální předlohy upravila Lucie Vávrová Redigovala Markéta Hofmeisterová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 406. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Krvavy pomeranc.indd 320

24/01/19 19:29