0039589

Dabel lasky_001 az 003.qxp_Sestava 1 28.08.18 13:13 Stránka 3

Eduard Martin

ˇ´ ´ Dabel lasky

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Copyright © Eduard Martin, 2018 ISBN 978-80-7549-831-1

Stránka 4

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 5

PROROK

I 1 Na svou úÏasnou schopnost jsem pfii‰el úplnû bezdûãnû.

Kdoví, snad po svûtû chodí víc lidí, ktefií v sobû mají zvlá‰tní schopnosti. Nikdy je neobjeví, nepouÏijí, neuplatní. A kdoví, tfieba to, Ïe proÏijí cel˘ Ïivot, aniÏ na svou zázraãnou moÏnost – to je pÛvabnûj‰í jméno pro abnormalitu – pfiijdou, je nejvût‰í Ïivotní úspûch, kter˘ jim byl dán.

KdyÏ vzpomínám na své dûtství, zdá se mi, Ïe se nûkolikrát u mû moje neuvûfiitelná schopnost projevila uÏ dfiíve. Ve ãtyfiech letech, jak se ãasto v rodinû vyprávûlo, jsem mûl dostat velkého ply‰ového medvûda. ProtoÏe tak velk˘ dárek se tûÏko ukryje, odnesli rodiãe medvûda na pÛdu, kde mûl zÛstat uschován aÏ do Vánoc. Den pfied ·tûdr˘m veãerem mû nalezli na pÛdû, jak si s medvûdem hraju. ProtoÏe jsem do té doby na pÛdû nikdy nebyl, pfiekvapilo rodiãe, jak jsem svÛj dárek mohl najít. Je‰tû nûkolik podobn˘ch historek bych mohl z rodinné mytologie vynést, ale myslím si, Ïe se dají vysvûtlit i zcela pfiirozenû, a opomenu je.

5

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 6

První skuteãn˘ dotyk se svou zázraãností – budu ji tak naz˘vat, i kdyÏ vím, Ïe je to slovo pfiíli‰ silné – jsem zaÏil na gymnáziu.

Pomáhal jsem v kabinetû profesorce biologie. Profesorka byla pfiísná hubená Ïena, uÏ v penzi. Pfiesluhovala. Nejlépe ji snad vystihnu, kdyÏ uvedu pfiezdívku, kterou jí dali studenti: stará krajta. Profesorka byla dlouhá, stále jaksi neklidná. Její úzká silueta opravdu upomínala na hadí plazení.

Co jsem ji pamatoval, byla nervózní a popudlivá. Ale ten den se v obojím pfiekonávala. UÏ to mi pfiipadalo zlovûstné, Ïe za pomocníka do kabinetu si vybrala zrovna mû, známého po celém gymnáziu svou ne‰ikovností.

Snad tu‰ila, Ïe cosi pokazím, a proto si mû vybrala – aby si na mnû mohla vylít zlost. MoÏná ji zaujala moje uÏ tehdy rozloÏitá postava. Právû jsme v jejích hodinách probírali opice. „Doneste ‰impanze do tfiídy,“ fiekla a zavlnila se.

Jindy bylo no‰ení ‰impanzÛ velkou zábavou, kterou jsme si dopfiáli, kdykoli zÛstaly omylem odemãené dvefie kabinetu.

Se ‰impanzem se dala provádût spousta ÏertÛ, stra‰it jím dûvãata, oslovovat ho jako inspektora a tak dál a dál.

Ale teì jsem bral vycpané zvífie do rukou opatrnû a ustra‰enû. Profesorka se na mû dívala s nevraÏivostí. Urãitû mû vyvolá, fiíkal jsem si a tfiásl se pfii té pfiedstavû – minulé odpoledne jsem projezdil na kánoi a obratle i kopyta, v‰echno, co jsem mohl oãekávat pfii velké zkou‰ce, jsem nechal plavat.

Vzal jsem ‰impanze do náruãe a vykroãil ke dvefiím. Jak jsem dával pozor, abych roz‰klebenou tváfií opiãáka nezachytil o rám dvefií, nev‰iml jsem si schÛdku na chodbu. SloÏitû jsem klesal s opicí v náruãí, snaÏil jsem se zachytit kliky a skfiínû, ale pád jsem jen zpomalil.

6

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 7

Instinktivnû jsem se zachytil aspoÀ ubohého ‰impanze, stiskl ho a zfiítil se s ním v náruãí na zem. ¤editel ‰koly, ironick˘ zrzav˘ inÏen˘r, kter˘ zrovna spûchal do sborovny, se zastavil, kdyÏ jsem pfied ním vypadl ze dvefií a vá‰nivû svíral opici v náruãí. „KaÏd˘ máme jin˘ vkus,“ pronesl sarkasticky, „ale kdyÏ uÏ musíte objímat tuto opici, uchylte se s ní alespoÀ do soukromí.“ V‰e by vypadalo jako mil˘ vtip, na kter˘ po desetiletích vzpomínají starci na maturitních srazech jako na roztomilou bujnost, ale profesorka biologie vybûhla ven a zaãala mi sv˘m syãiv˘m hlasem dokazovat, Ïe jsem ten nejvût‰í ne‰ika a chuligán ze ‰koly, z celé ‰koly. LeÏel jsem na zemi a stále k sobû tiskl prastarého opiãáka.

V tu chvíli jsem se zatváfiil tak zufiivû, Ïe na chvíli v syãivém kmitání ustala. „NemÛÏu za to,“ fiekl jsem v˘znamnû, „Ïe od vás vãera ode‰el manÏel. Nemusíte si na mnû vylévat svou ‰patnou náladu.“ Nevûdûl jsem, jak to vím. Po hodinû se mû ptala, jak jsem se to dozvûdûl. Pr˘ o tom nikdo nemÛÏe nic vûdût. Krãil jsem rameny a sám se divil, co mi to vyklouzlo ze rtÛ.

Od toho dne jsem na sobû pozoroval podivnou schopnost: vûdûl jsem, co mi nikdo nefiekl. I dfiív jsem mûl rÛzná tu‰ení a pfiedstavy, ale bral jsem je jen jako poezii. Napadlo mû tfieba, Ïe profesorka matematiky strávila se ‰kolníkem víkend na chatû. KdyÏ se to za t˘den ‰u‰kalo po ‰kole, pomyslel jsem si, Ïe jsem asi zahlédl, jak se pozorují.

Od svého ne‰Èastného pádu s opiãákem jsem si zaãal v‰ímat své schopnosti víc a obãas jsem si ji i pûstoval. Od té doby ve mnû také podivuhodná zázraãná síla prudce vzrÛstala.

7

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 8

Za mûsíc od pfiíhody s opiãákem mi staãilo b˘t na dva metry blízko nûkterému ãlovûku a vûdûl jsem o nûm tolik vûcí jako beletrista o postavû, o níÏ právû dopsal román. Chtûlo to jen soustfiedûní a zvlá‰tní v˘hodné rozpoloÏení.

Na v‰echny lidi se moje schopnost zatím nevztáhla. Nûkteré dny jsem ji také nemohl uplatnit vÛbec. Nejlep‰í bylo, kdyÏ jsem byl pfiejeden˘; tehdy jsem mohl lidskou pamûÈ – a byla to opravdu pamûÈ – nasávat a ãíst nejzdafiileji. Neãetl jsem my‰lenky – to ne. Bylo mi, jako bych vstoupil do osobní dokumentace, do soukromé kartotéky, která je v mysli kaÏdého ãlovûka, a mohl se v ní probírat, jak jsem chtûl. Není to pfiesné – já jsem se nepotfieboval orientovat. Já jsem vûdûl. Jako by do mé pamûti vstoupila pamûÈ toho, koho jsem pozoroval: vûdûl jsem o nûm to, co o sobû vûdûl on.

Do maturity jsem se svou schopností nemûl potíÏe. Snad to bylo i tím, Ïe se u mû objevovala krátce, tak hodinu ãi dvû hodiny dennû. A ne kaÏd˘ den. Jen mû bavila – pfiedstavte si, zajít si v létû v sedmnácti na plovárnu s desítkami mlad˘ch dívek a procházet se. Bavil jsem se jako nikdy, pozoroval jsem ty krásné, nevinné tváfie, a pfiitom jsem vûdûl o v‰em, co se skr˘valo za nevinnou oponou. Zajímavé bylo, Ïe jakmile jsem se od ãlovûka, na kterého jsem byl zamûfien˘, vzdálil víc neÏ dva metry, pfiestal jsem nejen vûdût, co vûdûl on, ale ani jsem si nepamatoval, co jsem se v jeho blízkosti dozvûdûl. Jako by kaÏd˘ ãlovûk byl vysílaãem a já jen pfiijímaãem podivného epického záfiení.

Pofiídil jsem si mal˘ not˘sek a zapisoval si nûkteré scény ze ÏivotÛ lidí, s nimiÏ jsem vstoupil do styku. Zapisoval jsem bez jakéhokoli úmyslu. Jako sbûratel pamûtí, sbûratel pfiíbûhÛ. Jako sbûratel písní sbírá nápûvy.

8

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 9

Mezi pfiáteli se mi zaãalo fiíkat básník.

Proã ne, fiíkal jsem si, tuhle schopnost mohu bájeãnû pouÏít, mohu b˘t nejslavnûj‰ím autorem v‰ech dob. Kdoví, zda Shakespeare, Molière, Goethe a jiní tuto schopnost nemûli také. MoÏná o ní pouze nikomu nefiekli, jako jsem o ní nikomu nefiekl já. Je to zvlá‰tní – ale pfiijímal jsem svou zázraãnou schopnost s ostychem, studem a nesvûfioval jsem se s ní, zÛstávala m˘m nejtajnûj‰ím tajemstvím.

A pak tu byla je‰tû jedna zvlá‰tnost – na nûkoho neplatila nikdy. Na rodiãe, pfiíbuzné a na nûkteré lidi, které jsem v na‰em mûstû znal. Tím jsem si hlavu nelámal. Na‰e mûsteãko mi poskytovalo tolik látky k experimentÛm, Ïe jsem si nemohl stûÏovat.

Po maturitû, pfied vstupem na vysokou ‰kolu, se moje schopnost zv˘‰ila – mohl jsem ji vyuÏívat ‰est hodin dennû.

Zmocnil se mû jak˘si hlad po cizích Ïivotech, vá‰nivá touha vstupovat lidem do pamûti, do svûdomí.

Bylo v tom cosi zvráceného, nedostatek pokory, drzost a nevím co je‰tû, ale rozhodnû cosi svatokrádeÏného. Bylo jen spravedlivé, Ïe se mi pak v‰e vymstilo.

KdyÏ si pfiedstavíte na‰e ospalé mûsteãko, jen zámek, biograf, taneãní kurzy a nudu, snad pochopíte, Ïe moje vciÈování znamenalo nejvût‰í zábavu, jakou jsem si mohl dopfiát…

Otec, inÏen˘r, trávil celé t˘dny na sluÏebních cestách, matka pracovala jako úãetní a po veãerech schÛzovala v desítce funkcí, v˘borÛ, spolkÛ. Sourozence jsem nemûl. Pfiátele také ne.

Sedal jsem nejradûji v mûstské knihovnû a pfiedstíral, Ïe hledím do svazku knih. A zatím jsem si „listoval“ v ãlovûku, u kterého jsem sedûl. Bylo to skvostné. Dozvídal jsem se 9

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 10

o Ïivotû tolik, kolik se nemohl dozvûdût ani ten, kdo by pfieãetl dvacet tisíc knih.

Nûktefií lidé – a to mû zvlá‰È pfiekvapilo – mûli vzpomínek velmi málo. Jako by zapomínali – myslel jsem si ve sv˘ch osmnácti letech – i to, co ãlovûk nikdy zapomenout nemÛÏe. Stafií lidé si pamatovali hlavnû dûtství; vzpomínky star˘ch lidí mû – paradoxnû – zajímaly nejménû.

2 KdyÏ jsem nastoupil na studia v Praze, zjistil jsem, Ïe moje schopnost vciÈovat se vzrostla na deset hodin dennû a Ïe lidí, na nûÏ se nevztahuje, ubylo. První semestr jsem vystudoval v˘teãnû, bez problémÛ, a stal jsem se jedním z nejpopulárnûj‰ích lidí na fakultû.

Pfiispûla k tomu moje schopnost – vûdûl jsem o lidech, s nimiÏ jsem se st˘kal, v‰echno a mohl jsem podle toho jednat. Vûdûl jsem i to, co si myslí o mnû, a nedûlalo mi pak velkou potíÏ je v jejich názorech na mû utvrdit, nebo naopak rozkolísat.

Velkomûsto mi pfiineslo hodnû pfiíleÏitostí k nov˘m pokusÛm. Sedûl jsem na laviãkách na nábfieÏí, na Staromûstském námûstí, na Îofínû – a kradl lidem pamûÈ. Tehdy mi poprvé moje schopnost zaãala dûlat potíÏe. Dozvídal jsem se nûkdy tolik nechutností, Ïe jsem nemohl veãer ani usnout. Do té doby, neÏ jsem se stal lovcem svûdomí, jsem míval spánek i chuÈ v naprostém pofiádku.

Ale hlad po cizích Ïivotech byl u mû neukojiteln˘. V prvním semestru jsem sv˘mi poznatky popsal deset velk˘ch se‰itÛ.

10

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 11

Za nocí, kdyÏ jsem nemohl spát, jsem se procházel Star˘m Mûstem a pfiipojoval se k pÛlnoãním chodcÛm jako stín. Stín, jenÏ loví v jejich osudech.

Byl jsem zvlá‰tní druh upíra – upír, kter˘ se nemÛÏe nabaÏit sv˘ch blízk˘ch. Musí je znovu a znovu pfiipravovat o to nejtajnûj‰í, o to, co se zdráhají pfiiznávat sami sobû…

3 Na jednu dívku moje schopnost neplatila vÛbec. Shodou okolností jsem se právû do ní zamiloval. Snad jsem ji miloval proto, Ïe jsem o ní nic nevûdûl – bylo to zvlá‰tní a pfiitahovalo mû to k ní. V‰ímal jsem si, Ïe jakmile o nûkterém ãlovûku hodnû vím, mÛj vztah k nûmu se vykolejí. Nemohl jsem ho mít rád ani nerad – pociÈoval jsem k nûmu jen zvlá‰tní zklamanou shovívavost a smutnou lhostejnost.

S tou dívkou, o níÏ jsem nic nevûdûl, jsem strávil krásn˘ mûsíc pfied Vánocemi. Byla urostlá, dlouhovlasá, dlouhonohá… PÛsobilo mi radost vstupovat do pamûtí lidí, které jsme míjeli na petfiínsk˘ch svazích, a ãíst v nich zklamání, závist, stesk. ·estnáctého prosince, to datum si pamatuji pfiesnû, jsem se s onou dívkou se‰el u Mánesova pomníku na nábfieÏí. Byl zimní, záfiící den, pfiicházela po mostû z Malé Strany a usmívala se na mû.

BûÏel jsem jí naproti a sklonil se k ní, abych ji políbil. V tu chvíli jsem v‰ak pocítil bolest, jako bych hlavou prolomil tenkou dfievûnou stûnu. A cítil jsem, Ïe vstupuji do pamûti své dívky. Nebo vzne‰enûji – do její mysli. Bylo to hrÛzné – to, co 11

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 12

jsem si dosud vymlouval jako její omyly, i znepokojení jejím chováním, které jsem konej‰il a pfiehlíÏel, v‰e nabylo pfiesné podoby. Políbil jsem ji. Ale mûl jsem chuÈ otfiít si rty.

Asi jsem vypadal hodnû zmatenû, protoÏe na mû vytfie‰tila oãi. „Co je?“ Otoãil jsem se a odcházel. Slzy mi stouply do oãí a nechtûl jsem, aby mû vidûla plakat.

Rozbûhla se za mnou. „Kdes byla dneska v noci?“ „Na koleji. Ví‰, Ïe se uãím –“ A tehdy jsem poprvé poru‰il svou zásadu, Ïe nikomu nefieknu nic z toho, co vím. ·li jsme pfies most na Malostranské námûstí a Nerudovkou na Strahov a já jsem jí vyprávûl. Kde byla vãera v noci, jaké pyÏamo mûla, vyprávûl jsem jí detaily, o kter˘ch bych nemohl vûdût, ani kdybych ji seberafinovanûji ‰pehoval. Zrudla a plakala a snaÏila se vysvûtlovat – nemûl jsem slitování – jako bych se zbavoval bolesti tím, Ïe ji nûkomu jinému pÛsobím, probral jsem mûsíc na‰í známosti. Pak minulá léta, pak dûtství. Sníh kfiupal pod nohama a mrazivé, lhostejné slunce chfiadlo ve snûhov˘ch oblacích. Povûdûl jsem jí vûci, které by se stydûla vyprávût, i kdyby byla sebevíc opilá, v‰echnu tu úzkost, ‰pínu, tmu, jakou si v sobû nese tolik lidí.

Na Pohofielci se rozbûhla k tramvaji. Já jsem v tu chvíli o ní zase nevûdûl nic a vidûl jen s lítostí to krásné vílí tûlo, jak se vzná‰í nad snûÏnou hladinou. A bylo mi v‰eho líto. JenÏe pak jsem si pfieãetl poznámky, které jsem si za chÛze ãrtal do zápisníãku, ukr˘vaného v kapse. Dobfie jsem vûdûl, Ïe v‰echno zapomínám, jakmile se svému preparátu vzdálím, a potají jsem si tedy mnohé zapisoval. âasem jsem se v tom velice 12

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 13

vycviãil. Tyhle zápisky jsem veãer obvykle pfiepisoval do velk˘ch se‰itÛ.

Zase jsem Ïasl pfii ãetbû tûch smutn˘ch nechutností, jak se mohla v tak krásném tûle a nevinné tváfii usadit taková nefiest, taková bezcitnost. ·el jsem zpátky po Karlovû mostû. A tenkrát jsem poprvé bezmeznû trpûl svou schopností. ProtoÏe jsem tu dívku stále miloval.

4 Od ‰estnáctého prosince jsem mohl své vciÈování pouÏívat na kohokoliv. A stále – ne uÏ jen deset hodin dennû. Kdykoliv jsem se pfiiblíÏil k tomu, koho jsem si vyhlédl, a pfiiloÏil své neviditelné ucho k tepu jeho svûdomí, jako lékafi pfiikládá stetoskop k tûlu. Pfied Vánocemi jsem si nemohl vybírat, koho chci odposlouchat, jako jsem mohl dfiív. Byl jsem zcela v zajetí své nové citlivosti – kdyÏ jsem se pfiiblíÏil k libovolnému ãlovûku, musel jsem do jeho svûdomí vstoupit. AÈ jsem chtûl, anebo nechtûl. Bylo pro mû utrpením jen se projít po ulici a na deseti metrech vstoupit do tuctu svûdomí. Stát ve frontû a odposlouchávat sny a zku‰enosti lidí, ktefií mi byli zcela lhostejní.

KdyÏ jsem nakupoval a prodavaãka mi podávala balíãek pfies pult, vûdûl jsem v tom okamÏiku, Ïe si chce koupit nové ‰aty, Ïe se jí udûlalo oko na punão‰e, Ïe je na veãer pozvaná k jednomu fotografovi, mimochodem mému známému, aby mu stála modelem k aktÛm, a Ïe se stydí.

Bylo to nesnesitelné. Dejte mi pokoj, ‰eptal jsem si a prchal z pfieplnûné tramvaje. Já se vás neprosím o va‰e kuchynû, chaty, 13

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 14

postele – co je mi po vás? Ale staãilo pfiiblíÏit se na dva metry k novému chodci a uÏ jsem zase trpûl jeho trápením.

Utíkal jsem do bûlohorské obory a tam jsem se procházel, i v mrazech se choulil na laviãce. Jen proto, aby se ke mnû nikdo nepfiiblíÏil.

Vyh˘bal jsem se lidem se psy, ktefií chodili po cestiãkách vy‰lapan˘ch ve snûhu. PsÛm jsem se vyh˘bat nemusel – tûm jsem Ïivoty nemohl ãíst, tfiebaÏe jsem si kolikrát fiíkal, Ïe by byly zábavnûj‰í neÏ Ïivoty jejich pánÛ. Snad psi nemají pamûÈ.

Nûkdy mi pfiipadali moudfiej‰í neÏ lidé, ktefií je doprovázeli.

Nezajímáte mû, nezajímáte, ‰eptal jsem si, ale blíÏil se nov˘ pes se sv˘m pánem. A já jsem se pfiedem dûsil, Ïe zase budu zavleãen do cizího svûdomí.

5 Na Vánoce jsem odjíÏdûl domÛ v prázdném kupé. Byl jsem ‰Èastn˘, Ïe koneãnû opustím velkomûsto, které mi má schopnost – zaãal jsem ji naz˘vat nemocí – zmûnila v peklo.

Chce to jen ãas, namlouval jsem si, pfiejde mû to jako horeãka pfii zápalu plic, ka‰el pfii r˘mû, vyráÏka po jahodách.

Musí jít jen o v˘jimeãn˘ fyziologick˘ pfiípad. Není pfiece moÏné, abych se toho nezbavil.

Proutkafi, kter˘ nám hledal místo pro studnu pomocí sepnut˘ch rukou nebo proutku, fiíkal, Ïe citlivost na vodu, jakou má on, má fiada lidí, ktefií to nikdy nezjistí. Mám jen zvlá‰tní schopnost odkr˘vat u lidí pomocí neviditelného proutku jejich srdce. Pfiíbûhy. Svûdomí. Ale moje trápení musí pfiece odejít, jako pfii‰lo.

14

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 207

OBSAH

Prorok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Podivuhodn˘ pfiípad paní Sabiny Astelové . . . . . . . 55 Návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Stoupání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Jsme z látky, z které jsou sny... aneb Touha . . . . . 119 ëábel lásky Asmodeus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

DabelLaskyKor2

8/24/18 11:08 AM

Stránka 208

Eduard Martin ëÁBEL LÁSKY Obálku navrhla SoÀa ·edivá.

Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 208 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pragma, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9960. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk EUROPRINT, a. s., Praha Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz