0039580

okno do dvora_003.qxp 10.12.18 15:27 Strรกnka 1

P A U L I I N A

S U S I

OKNO DO DVORA

Přeložila Linda Dejdarová

TAKAIKKUNA Copyright © Pauliina Susi & Tammi Publishers, 2015 Original edition published by Tammi Publishers, 2015 Czech edition published by agreement with Pauliina Susi and Elina Ahlback Literary Agency, Helsinki, Finland This work has been published with the financial assistance of FILI – Finnish Literary Exchange

Translation © Linda Dejdarová, 2019 ISBN 978-80-7617-175-6

Okno do dvora_ok.indd 4

10/12/18 11:30

„Svlíkni si svetr.“ Ženě se oči nejdřív zakulatí a pak se hned stáhnou do štěrbin, bílá přeskočí z očí mezi rty.

Směje se?

Ano, směje. Teď už se chichotá nahlas, stejně jako on vzrušená hrou, jejich společnou, malou noční hrou. Chce to samé, jde do toho s ním na plný plyn, proto ho taky kontaktovala, na takových jako ona to člověk vidí. „Ty chce já dá… svetr off?“ „Jo, přesně, svlíkni ho. Ukaž, chci vidět prsa.“ Zatímco ji přemlouvá, nedbale si spustí ruku do klína, mimo zorné pole objektivu kamery.

Když se nic neděje, už si stihne pomyslet, copak mu nerozumí, hergot, že by neměla dostatečnou slovní zásobu ve finštině, anebo si začala hrát na nedosažitelnou, ale pak se věci znovu rozhýbou.

Bělostné zuby se jí zalesknou a její smích ho pošimrá kdesi hluboko, když si s hihňáním začne vyhrnovat svetřík. „Jo,“ řekne on, „přesně takhle…“ Ani na okamžik z ní nespustí oči, zatímco si volnou rukou vyprázdní do úst drink, který kostky ledu nestihly ochladit.

Už mu stojí, až to bolí.

Kvalita obrazu není nic moc. Lem nudného, mdle šedého svetříku nejdřív odhaluje zoufale málo, jenom pruh tmavého břicha. Pak se ve světle cosi zableskne. Šperk. Piercing v pupíku. Ústa mu v okamžiku zalijí sliny. Nechala si propíchnout kůži.

V nějaké africké díře si tu svou krásnou mladou kůži nechala probodnout, aby se on, jenom on tady a teď, mohl dívat a vychutnávat 5

Okno do dvora_ok.indd 5

10/12/18 11:30

si ten pohled. Ty se mnou chce povídat? Já tahle noc moc sama. Tak osamocená. Daleko od domova. Chudinka, nikoho vedle sebe nemá, stejně jako on, oba potřebují útěchu, to je ale náhoda. A taky mají trošku v hlavě, nebo aspoň on, proč si to nepřiznat, ale ještě se mu vůbec nechce spát, naopak. Je rozdychtěný.

Upřímně řečeno, strašně se mu chce šukat. Žádost o přátelství přišla sama od sebe, nečekaně. Myriam Navoko, třiadvacetiletá výměnná studentka ze Zambie. Chtěla si s ním procvičovat své znalosti finštiny, náhodou si na Facebooku všimla, že je online, podle fotky vůbec nevypadala špatně… Gentleman přece musí slečně studentce pomoct, pomyslel si, když schvaloval její žádost.

Okamžitě dostal pozvání k videohovoru.

Ze začátku samozřejmě postupoval opatrně, neodpovídal na zvědavé otázky namířené na něj. Místo toho se začal sám vyptávat na její studia, kamarády, vzdálenou domovinu. A ona se svou primitivní, legračně kostrbatou finštinou vyloženě rozpovídala, občas přimíchala slovíčka v angličtině a něčem exotičtějším, afrikánštině, nebo čím to tam u nich vlastně mluví. Prý sem přijela studovat finštinu. Jak se ti ve Finsku líbí, zeptal se, jak se sluší ptát cizinců, není tu krásně?

Je krásně. Já sem tak šťastná.

Spodní ret se jí třásl. Bylo vidět, že je všechno, jenom ne šťastná.

Copak tě trápí, maličká Myriam?

Ty hodný, když ptá. Ten podzim. Tmavý, studivý. Lidi taky studivý.

Chudák holka doopravdy potřebuje utěšit.

Už není zima, jemu rozhodně ne. Ruce na monitoru vyhrnuly svetr přes kritický bod, a teď! Zpod svetříku se vyloupne podprsenka. Bílá, lesklá, panensky hladká a neposkvrněná, a co je hlavní, la-hůd-ko-vě vyboulená. Tady jsou, pro potěšení jeho očím, prsa, pevné a kulaté kozy mladé holky, přetékají přes bílé košíčky, tmavé jako obří švestky, v nadživotní velikosti zaplňují celý monitor. Ach, je v tom s ním naplno, nabízí mu to nejlepší, aby ho potěšila… jenom a pouze jeho, existuje jenom pro něj a pro jeho ruku, která tiskne kamaráda o patro níž. Pot mu z čela stéká do očí, musí si ho volnou rukou setřít, zatímco druhá ruka… zatímco… „Ukaž frndu, ty negerská kurvo.“ Slova vyjdou ven jako zastřené zachraptění.

6

Okno do dvora_ok.indd 6

10/12/18 11:30

Stane se něco nečekaného. Prsa, která před okamžikem zaplňovala monitor počítače, zmizí. Okraj svetříku na ně spadl jako opona.

Místo nich se objeví ženin obličej, málem se přitiskne ke kameře.

Nos naroste do obřích rozměrů, kolem nosních dírek se rozšiřuje.

Pleť, která zdálky působila tak dokonale, viditelně hyzdí několik vad.

Uhry. I na černé kůži se dělají uhry.

Pohyb ruky pozvolna ustane, tak dobře nalezený rytmus. „Co prosím?“ zeptá se žena. „Ukaž frndu, negerská kurvo.“ I on sám slyší dětinský, téměř plačtivý vzdor ve svém hlase. Ať tě ani nenapadne brát mi, cos už slíbila. Žena nic neřekne. Jenom se dívá, spatra, podél svého nosu. On má ruku i rozepnuté kalhoty bezpečně schované pod stolem, mimo záběr kamery. Přesto uvolní sevření.

Odkašle si. „Kolik?“ Žena má neproniknutelný výraz. O čem uvažuje, počítá kalkulačka v její hlavě eura? V takových jako ona se člověk nevyzná. Nebo že by opravdu nerozuměla, je to možné? „How much?“ zkouší to anglicky. „Řekni si. Peněz mám dost.

Jsem bohatý. Prachatý. Rich. Spoustu peněz.“

7

Okno do dvora_ok.indd 7

10/12/18 11:30

Okno do dvora_ok.indd 8

10/12/18 11:30

JEDNA

Okno do dvora_ok.indd 9

10/12/18 11:30

Okno do dvora_ok.indd 10

10/12/18 11:30

„Hello, what have we here?“* Má ho každý z nás, i ten s nejtvrdším krunýřem. Citlivé místo. ­Bolístku. Milované dítě mívá mnoho jmen. Trauma. Slabina. Achil­ lova pata.

Rána na duši, kam by si člověk nejmíň přál, aby mu někdo sypal sůl.

Víš, o čem mluvím. O tom, co si každý chrání před tvrdými pěstmi ostatních za každou cenu. Nebo se o to aspoň snaží.

Pokud ho to ovšem napadne. Ne každého to totiž napadne. Idioti.

Naivní hlupáci. Večer zamknou dveře a plní důvěry a spokojení sami se sebou ulehnou ke spánku. Přes den otevřou dveře své nory dokořán hned, jakmile na ně někdo, kdokoliv, zaklepe.

Ti nejsou žádnou výzvou. Ani profesionálně, ani duševně. Poskytují mi obživu, ale abych řekl pravdu, nudí mě. Je jich příliš. Je jich většina. Je jich 87,9 procent z Finů a 91,2 procent ze všech lidí na světě. Z těch, kdo mají přístup na internet.

Zarážející čísla, že? A taky přesvědčivá? Vymyslel jsem si je.

Jedna věc je jistá. Ty do té skupiny patříš.

* Lando Calrissian se poprvé setká s princeznou Leiou ve filmu Impérium vrací úder.

11

Okno do dvora_ok.indd 11

10/12/18 11:30

Okno do dvora_ok.indd 12

10/12/18 11:30

1.

Slabý signál pozná okamžitě. Ačkoliv o slabém už nemá cenu mluvit v momentě, kdy kecálistický index spustí alarm. Debata se rozjela naplno hned na několika seriózních diskusních fórech, do jejichž pole pro komentáře on podstrčil svůj osobní algoritmus sledování výskytu určitých klíčových slov. Teď už se probouzí i známý hobit.

Mrkni na tohle, posílá mu Frodo odkaz.

Bilbo děkuje, potvrzuje přijetí.

Je jasné, že se klube cosi výjimečného.

On poslední dobou sleduje programové vysílání v reálném čase málokdy, ale diskuzní pořad Hvězdárna zná i on. Půlhodinová debata na aktuální témata v nejlepší vysílací čas v pátek večer sklízí úspěchy.

Sanni Tähtimö uvádí téma příštího týdne.

Idea pořadu ve vší své jednoduchosti funguje. Ve studiu se střetnou Tähtimö a její host, každý týden jiný. Půl hodiny diskuze, minus reklamní přestávky. Za kulisy postačí dvě co možná nejformálnější šedá křesílka a konferenční stolek z průsvitného tvrzeného plastu, za nímž jsou postavy vidět úplně celé.

Nic není možné ukrýt. Nic se nedá utajit. Transparentnost je obchodní značka pořadu.

Vysílání už se blíží ke konci. „Paragraf sedm pořádkového zákona. ‚Nabídka placených sexuál­ ních služeb na veřejném místě stejně jako jejich nákup se zakazuje.’

Chcete podporovat nelegální činnost. Proč?“ Tähtimö umí mistrně provokovat, což je jedním z tajemství úspěchu pořadu. Spojuje pohotový feminismus s pravicovým liberalismem. Pokud jejímu hostu před závěrečnými titulky neuklouzne 13

Okno do dvora_ok.indd 13

10/12/18 11:30

něco škodlivého jemu či jeho agendě, jsou zklamaní jak diváci, tak pisatelé bulvárních článků. Pokud se sekce komentářů na internetové stránce programu v pátek během několika hodin nezaplní zuřivým pokřikováním pro a proti, znamená to, že moderátorka Sanni Tähtimö selhala. A ona neselhává. To je taky součástí její obchodní značky, stejně silně jako obrovská odbarvená kštice, kaž­ dý týden jinak barevná krajková podprsenka vykukující z velkého výstřihu a panenkovsky nalíčená ústa, která střílí otázky jako ze samopalu. „Naši klienti neoperují na ulici, ale převážně na internetu, a na ten se proto soustředíme i my. Na našich internetových stránkách nabízíme služby a pomoc anonymně, nezávisle na času a místě, právě tam, kde se nachází klient.“ Tenhle týden zvládá pozvaná osobnost palbu otázek výjimečně dobře. Dotyčná kost má štíhlé nohy schované v sexy hnědých kozačkách a celkově působí od rány. Věk kolem pětatřiceti, vlasy rovné, světlé, splývající na ramena, řeč těla strohá, ne-li přímo ne­ existující, snad z trémy nebo nedostatečných zkušeností s veřejným vystupováním, možná z obojího. Sedí na krajíčku křesílka prkenně, záda má rovná jako pravítko, zpod krátké sukně jí vykukují kolena přitisknutá k sobě.

Při odpovídání na palbu ovládá nervy. „Ráda bych taky upozornila, že nelegální činnost rozhodně nepodporujeme. Důkladně dbáme na to, aby naše činnost byla po všech stránkách v souladu se zákony.“ „Jistě,“ pronese Tähtimö významně. „Prakticky první, co ministr spravedlnosti Tarmo Häkkilä udělal, bylo, že ustanovil společnou pracovní skupinu ministerstev spravedlnosti a sociálních věcí, aby ten soulad se zákony a zároveň smysluplnost vaší činnosti prověřila.

Zatím není jednoznačné, jestli budete moct činnost zahájit. Máte kvůli tomu obavy?“ „Nemám. Jsem přesvědčená, že analýza dospěje ke kladnému výsledku, a nadále plně věřím, že odstartujeme činnost podle původního harmonogramu. Odpověď máme přislíbenou hned po víkendu, nejpozději v úterý.“ Klání je radost sledovat. Sanni Tähtimö dostala k ohlodání tvrdou kost.

I ona si výzvu očividně užívá.

14

Okno do dvora_ok.indd 14

10/12/18 11:30

„Pojďme se ještě zastavit u těch zákonů. Náš trestní zákoník jednoznačně zakazuje kupovat sexuální služby nejen od nezletilých, ale taky od obětí kuplířství a obchodu s bílým masem. Jak si můžete být jistá, že svojí činností nebudete podporovat taky ty muže, ty vaše klienty, jak říkáte, kteří se dopouští těchto trestných činů?“ „Tím si pochopitelně být jistá nemůžu. Jenže i oni jsou, totiž můžou být našimi klienty a my nemáme důvod je odhánět.“ „Hodláte se jich na tyhle věci ptát? Od koho a v jaké situaci si ony služby kupují?“ „Ano. Předpokládáme, že část z nich odpoví, část ne.“ „Budete informace předávat policii?“ „Nebudeme. Váže nás slib absolutní mlčenlivosti. Jedině tak můžeme dosáhnout důvěry mezi námi a klienty. A důvěru potřebujeme, abychom mohli vybudovat vztah, v němž bude klient cítit, že se mu dostává skutečné pomoci s jeho problémem. Je třeba mít na paměti, že závislost na sexu a nutkavá konzumace sexuálních služeb je závislost stejně škodlivá jako například alkoholismus nebo gamblerství.

Naším cílem je, aby klienti s touhle škodlivou činností přestali nebo ji omezili, anebo přinejmenším abychom klienty přiměli zamyslet se nad tím, jaké jsou příčiny jejich jednání a jaké faktory je ovlivňují, a taky následné dopady, jak pro ně samotné, tak pro jejich nejbližší okolí, i pro sexuálního pracovníka.“ Tähtimö se jí upřeně zahledí do očí. „Sexuální pracovník. Zajímavě volená slova. Je podle vás prostituce povolání?“ „Tenhle termín je neutrální a běžně používaný, přestože je samozřejmě problematický. My v ProMenu vycházíme z toho, že nikoho nesoudíme. Chceme pochopitelně povzbudit ty, kdo se k tomu… povolání dostali nedobrovolně nebo potřebují jinou pomoc a podporu, aby využili služby jim určené. Asistenční stanice Pro odvádí v téhle oblasti skvělou práci. Naším úkolem zase je poskytovat pomoc a podporu lidem, kteří jsou vlastně na druhé straně rovnice, ale přesto možná úplně stejně potřebují pomoct se svým…“ „Ale prosím vás,“ přeruší ji Tähtimö. „Jistě nejsem jediná, kdo se domnívá, že tohle pochopení, tohle přehnané opečovávání, už zachází moc daleko. Na to máme plýtvat penězi z daní? To jako vážně?“ Tähtimö pohoršeně našpulí rty a načepýří hruď ke své oběti.

15

Okno do dvora_ok.indd 15

10/12/18 11:30

S návštěvnicí to ani nehne. „I kdybych sama měla pocit, že podobná činnost a pomoc je zbytečná nebo že naši klienti jsou vyloženě nežádoucí, humánní přístup má v dnešním světě čím dál tvrdších hodnot své místo.

A obzvlášť bych chtěla upozornit na to, že osmdesát sedm celých dvě procenta našich výdajů, mimochodem velmi skromných v tomto roce, kdy zahájíme činnost, jsou hrazena penězi určenými přímo projektu ProMen z dotací EU na projekty podporující sociální a společenskou zapojitelnost a součinnost mezinárodních zdravotnických inovací.“ Výborně! Nenechá se rozhodit a žvatlostroj šlape hladce.

Kdo je ta ledově klidná ženská? Za dobu, co tenhle díl sleduje, se její jméno na obrazovce neobjevilo ani jednou.

Sanni Tähtimö pokračuje v palbě. „Řeknu vám na rovinu, co mě osobně zrovna z humánního hlediska dvakrát nedojímá. Když jdu večer po ulici, vedle mě zastaví auto a neznámý muž, váš klient, na mě pokřikuje, za kolik půjdu.

Máte z toho radost?“ „Jistěže ne. Nemám radost.“ „Taky nechci, aby se s ním na ulici nebo na internetových stránkách pro mládež potkala moje dcera nebo syn. Vy ano?“ „Jistěže nechci.“ Teď přijde drsný úder. To je vidět. Tähtimö s promyšleným gestem nahlédne do svých poznámek, pak se nakloní ke své návštěvě a usměje se. „Leio Laine, paní výkonná ředitelko projektu ProMen. Nemáte náhodou taky děti?“ Slyšel správně? Slyšel. Potvrzuje to řádek s textem, který se konečně objevil na spodním okraji obrazovky: Leia Laine.

Princezna Leia. Tahle.

Hergot, jeho stálý terč.

Ruka zaloví v zásobišti energetického nápoje pod kontrolním panelem. Rychle čerstvý kofein do krevního oběhu, taky taurin, výtažek z guarany, vitaminy niacin, B5, B6 a B12, k tomu glukózový sirup a všechna náležitá éčka.

Plechovka zasyčí, ústa se naplní, oči neopustí obrazovku.

Leia Laine. Jeho oblíbenkyně.

Stálý objekt. Jednička na žebříčku.

16

Okno do dvora_ok.indd 16

10/12/18 11:30

Energetický elixír se valí dolů hrdlem, ale tohle se polyká těžko: myslel si, že Leiu Laine zná skrz naskrz. Za ta léta, s každým případem, co se jejich dlouhý a plodný vztah prohluboval – určitě už to tak může říct –, si o ní v duchu na základě toho všeho, co o ní ví, co si myslel, že o ní ví, vytvořil jasný obraz.

Půvabně okouzlující křestní jméno, kterým se podle rejstříku občanů ve Finsku honosí devadesát žen, se ve spojení se sedmým nejobvyklejším příjmením nemůže člověku nevtisknout do paměti.

Zvlášť když se ta kombinace jmen opakuje v každém případu.

Moment, zpátečku. V jednom případu ze tří. V těch, v nichž on je guru.

Leia nezklame, nikdy. Zalovíš jednou, podruhé, a pak už sebou rybička Leia mrská v podběráku uprostřed dalšího, proměnlivého obsahu. Ať člověk nastraží jakoukoliv návnadu, Leia se ochotně chytí.

Pudu sebezáchovy ta ženská nemá, ani co by se za nehet vešlo.

Teď když ji poprvé vidí naživo, jako by mu nečekaně podtrhla koberec pod nohama.

Zaprvé: ty kozačky.

Zadruhé: ty řeči.

ProMen, zachránce kurevníků? Někdo si teď asi pěkně koleduje…

Na druhou stranu – ten chybějící pud sebezáchovy.

Sanni Tähtimö na obrazovce začíná gestikulovat způsobem, z nějž je jasné, že se pořad blíží ke konci. Nakloní se ke své návštěvnici, potřese jí rukou, pak obrátí tvář ke kameře. Našpulené rty doplněné pohybem ruky odešlou vzdušný polibek. „Uvidíme se příští týden, zlatíčka! Nezapomeňte nám nechat komentáře na našich stránkách.“ Leia Laine sedí na krajíčku křesílka, jako by polkla pravítko, a civí si na kolena pevně přitisknutá k sobě, která jí vykukují zpod lemu sukně. Smiluje se nad ní až internetová adresa tahtimo.fi, která vyskočí na obrazovce, a pak se rozjedou titulky se jmény tvůrců pořadu.

On se chopí myši a zastaví přehrávání. Opře se ve své ředitelské židli, natáhne si nohy.

Tekutina mu šumí v ústech, jak si ji prohání mezi zuby. To se na­učil na ochutnávce vína, kterou někdy na začátku tisíciletí jeho 17

Okno do dvora_ok.indd 17

10/12/18 11:30

bývalý zaměstnavatel uspořádal pro celé IT oddělení. Tenkrát. V minulém životě.

Co kdyby se s ní přímo spojil? Čistě pro zpestření svého večerního programu. Mohl by si ji trochu oťukat.

18

Okno do dvora_ok.indd 18

10/12/18 11:30

2. „Díky. Byla jste dobrá oponentka.“ Stisk má Sanni Tähtimö pevný. Její úsměv působí upřímně. „Škoda, že se nám nepodařilo nalákat sem i čerstvého ministra spravedlnosti Tarma Häkkilu. Prý měl něco urgentního.“ „To je opravdu škoda,“ odpoví Leia upjatě.

Moderátorka má před kamerou samozřejmě svou roli. V jejích otázkách určitě nebylo nic osobního. Přesto se Leia k ženě, která ji před chvílí trýznila, nedokáže chovat přirozeně.

Hrdlo má suché jako troud. Konečně se může chopit skleničky, která na ni čeká na stole, ale na niž během přenosu dokázala jenom otisknout své prsty a rtěnku. Když se okrajem břinkla do předních zubů, radši ji hned postavila zpátky na stůl.

V žáru lamp ve studiu jí vyrazil pot. Bála se, že jí mejkap steče do očí. Pálící a mrkající oči by jejím slovům vzaly údernost, její agendě přesvědčivost.

Samozřejmě nestekl, mejkap. Maskérka svou práci odvedla dobře, profesionálka.

I já jsem to zvládla dobře, myslí si Leia. Hlavu jsem zachovala chladnou, řekla jsem všechno, co jsem chtěla.

A nic navíc.

Když se postaví, kolena se jí maličko podlomí.

Asistent režie, jen o trochu starší než Viivi, přijde Leii odepnout maličký mikrofon, který měla nenápadně přicvaknutý na límci halenky.

Drátek z mikrofonu vede vskrytu pod halenkou na záda a k okraji sukně, kde je připevněná krabička. Leia už předem ztuhne, protáhnout drátek na své místo byla před přenosem pořádná procedura, která si žádala asistentovy hbité prsty na její pokožce, odstranění 19

Okno do dvora_ok.indd 19

10/12/18 11:30

drátku nicméně proběhne hladce. Muž ho vyškubne spodem a v mžiku stočí do klubíčka.

Pak Leii podá její kabelku, ona mu poděkuje. Otevře na kabelce zip, vyloví telefon, zapne ho. „Jé, ten je pěkný,“ Sanni Tähtimö žďuchne prstem do jejího nového, leskle stříbrného Samsungu. Nepřirozeně cvrliká hlasem, jakým se mluví na miminka a zvířata. „Je nový?“ „Ano. Teprve se s ním učím,“ odpoví Leia vyhýbavě. Není jí příjemné, když u ní někdo stojí tak blízko a bez dovolení jí hmatá na telefon.

Co to? Už do telefonu naťukala PIN, ale přístroj teď žádá bezpečnostní kód. Bezpečnostní kód? Logika Samsungu je docela jiná než na její staré Nokii, ta po ní žádné bezpečnostní kódy nechtěla. Byl to ten, který měla hned změnit, čtyři nuly…?

Samsung zabliká. Leia si ulehčeně oddychne a zvedne zrak. „Dcera je na výletě. Musím být k zastižení, kdyby něco.“ „Aha, kam jela?“ „Jsou se třídou z gymnázia na trajektu, plavba prváků do Stockholmu.“ Sanni Tähtimö se ušklíbne, chce něco říct, ale nakonec neřekne.

Leia si odkašle. „Ehm. Nevíte, jak jezdí autobusy? Můžu se podívat na internet i sama…“ „Jémine, my jsme tu tak zastrčení, sem v tuhle hodinu už nic nejezdí. Vemte si taxík, pošlete mi pak poštou účtenku. Vrátný vám ho zavolá. A nezapomeňte se zajít podívat na internet na divácké reakce.“ „Snad nějaké budou.“ „To rozhodně budou.“ Tähtimö ji zlehka drkne pěstí do ramene, nečekaně. „No tak, ženská, trochu úsměvu! Diskuze byla úspěch. Vy jste byla úspěch. Po tomhle večeru budou o ProMenu vědět v každém koutě Finska. Připravte se na to, že vám telefon začne vyzvánět a jen tak nepřestane.“ Ze Samsungu se ozve duté zaklepání na znamení došlé zprávy a Sanni Tähtimö se zasměje. „Co jsem říkala?“ I Leia se už usmívá. Úsměv jí ztuhne, když si přečte zprávu.

Kurvo 20

Okno do dvora_ok.indd 20

10/12/18 11:30

U odesilatele stojí pouhé číslo. Nevypadá povědomě.

Jak milé, pomyslí si Leia. Konstruktivní divácká reakce. Děkuju pěkně.

Když displej telefonu obrátí k Sanni, devadesátiprocentní účast jejího výrazu nedokáže docela skrýt desetiprocentní triumfálnost. „Nejste první, to mi věřte.“ Nabídnou jí kávu. Odmítne. Někdo navrhne, že ji ze studia doprovodí k východu. Ona odpoví, že cestu ven najde sama, díky.

U věšáku se chvilku bezúspěšně snaží navléknout do kabátu, než si uvědomí, že nacpala pravou ruku do levého rukávu.

Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Kolem nikdo není.

Leia si připadá tak nějak mimo.

Obtloustlý muž ve špatně padnoucí uniformě v kukani vrátného vedle vchodových dveří na ni s kyselým výrazem koulí očima, jako by nechápal, co po něm chce. Courají se tu všichni možní hosté a otravují ho svými dotěrnými žádostmi. Když Leia začne opakovat svou prosbu o objednání taxíku, muž si odfrkne. „Dvě minuty.“ „Co prosím?“ „Taxík přijede za dvě minuty.“ „Děkuju.“ Proč na ni tak zírá? „Já vás viděl. Byla jste před chvílí tamhle.“ Leia pohlédne směrem, kam muž ukazuje. Osm velkých televizních obrazovek pokrývajících celou stěnu chrlí stejné blikající reklamy, které zrovna stanice vysílá. „Moc pěkně se na to dívalo.“ Muž najednou mluví medovým hlasem. Mezi jeho rty se objeví špička jazyka, masitá a vlhká, pomalu přejede od jednoho koutku k druhému jako obří slizký hlemýžď.

21

Okno do dvora_ok.indd 21

10/12/18 11:30

Pauliina Susi OKNO DO DVORA Z finského originálu Takaikkuna, vydaného nakladatelstvím Tammi v Helsinkách roku 2015, přeložila Linda Dejdarová Obálku navrhla Gabriela Janovská Redigoval Vladimír Piskoř Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 432 Vydala Euromedia Group, a. s. – Kalibr, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 331. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Okno do dvora_ok.indd 432

10/12/18 11:31