0039571

01+03 Udelam ti ze zivota peklo.qxp_Sestava 1 11.01.19 10:10 Strรกnka 3

ELLEN BERGOVร

Ellen Berg ICH SCHENK DIR DIE HÖHLE AUF ERDEN Copyright © 2017 by Aufbau Verlag GmbH & Co. KG, Berlin (Published with Aufbau Taschenbuch; „Aufbau Taschenbuch“ is a trademark of Aufbau Verlag GmbH & Co. KG) Alle Rechte vorbehalten Translation © 2019 by Hana Krejčí ISBN 978-80-249-3740-3

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 4

8.1.19 10:54

Dřív kouřily tajně děti, dnes matky, napadlo Carinu, když típla zbytek cigarety, zabalila ho do papírového kapesníčku a spláchla. Hned potom otevřela okno. Ách, čerstvý vzduch.

Svět se s ní točil, v uších jí hučelo a v žaludku škrundalo, jako kdyby spolkla připínáčky. Kouřit přestala před několika roky, krabička cigaret pro případ nejvyšší nouze patřila jejímu manželovi, který ji schraňoval v lékárničce hned vedle kapek do nosu a aspirinu. Vlastně paradox. Kouření se přece nedá označit za léčebný postup, to ví každé malé dítě. Jenže existují chvíle, kdy život není procházka růžovou zahradou, nýbrž čelní náraz bez airbagu. A to pak na špetce nikotinu nesejde. „Není to, na co to vypadá. Něco takového se mně přece nemůže stát. Něco takového se Jonasovi a mně přece nemůže stát.

Nikdy.“ Carina mumlala stejné věty stále dokola jako smyčka přetížené infolinky a mátožně se vlekla do ložnice. Ve zpocené dlani mačkala kousek papíru. Zdánlivě zcela neškodný lístek měl ničivou sílu trhaviny. Prsty se jí třásly, když ho snad posté uhlazovala. Účet vystavený na jméno JUDr. Jonas Wedemeyer: Romantický hotel Rosenhein, ubytování pro dvě osoby včetně večeře při svíčkách, turecké lázně hammam, společné masáže a luxusní snídaně. A tří lahví sektu v novomanželském apartmá.

Tří.

V novomanželském apartmá. [ 5 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 5

8.1.19 10:54

To zpochybňovalo deset let jejich manželství. Láska je sen, prohlásil kdysi Jonas se smíchem, a manželství je budík. Rádoby vtipná hláška, nic víc. Nebo to myslel vážně? Ještě ráno jí ­poslal esemesku.

Všechno v pořádku, líbám, Jonas Tolik k vřelému objetí prostřednictvím moderní technologie. „Mami, mami, někdo zvoní!“ Do ložnice vpadla devítiletá Melina v rafinovaně roztrhaných džínách a růžovém tričku se třpytkami. Tatínkova princezna. „Mami,“ opakovala udýchaně. „Tys to neslyšela?“ „Melli, já... ne...“ Jako by se probírala ze ztřeštěného snu, zírala Carina na dcerku, která si ukazovala na uši. „Mami, ty seš úplně mimo! Poslouchej přece!“ Správně, dole řinčí zvonek. Hlasitě a naléhavě. Ne – pronikavě a nepříjemně. Krucinál, babinec!

Jednou za měsíc se Carininy kamarádky scházely, aby si ­vyměnily názory. Každopádně tak označovaly oficiální náplň pravidelných slezin. Neoficiálně končily večery lehce přiopilým filozofováním a vzájemným špičkováním, protože k nim neodmyslitelně patřila dobrá nálada a nějaká ta sklenička prosecca. Všem táhlo na čtyřicet a rozebíraly společná témata této životní fáze: Co s tím, když atraktivita ženy klesá, ale nároky muže stoupají? Mají si barvit hned první šedé vlasy? Jak si ­rozšířit obzor a zároveň zůstat stát nohama pevně na zemi?

Existuje nějaký život před smrtí?

Dnes byla hostitelkou Carina. Její kdysi bílé tričko vyprá­ vělo o pochoutkách, které odpoledne připravovala: tenoučké minipizzy s červenou cibulí, mozzarellou a rajčaty, kousky ­zeleniny se zeleným pestem, miniporcičky gazpacha v obdobně miniaturních skleničkách, salát z ovčího sýra, černých oliv, proužků paprik a čerstvých bylinek, dále jednohubky a jiné malé mňamky, jaké byly přijatelné pro přítelkyně neustále ­držící tu či onu dietu. Kromě toho zatopila v krbu, a ačkoliv byla teprve půlka listopadu, vyzdobila obývák k adventu jedlo[ 6 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 6

8.1.19 10:54

vými větvemi, světelnými řetězy a aranžemi, které vyrobila vlastnoručně, přestože na každém rohu byly k mání hotové vánoční dekorace. Do Štědrého dne zbývalo šest týdnů.

Ouha, naprosto nevhodné téma! Carina potlačila zavzly­ kání. Jak má pro všechno na světě slavit Vánoce s chlapem, který si užívá v romantickém hotelu bez ní, ale zaručeně ne sám?

Opřela se o pelest postele a ztěžka oddechovala. Jasně, musí se osprchovat a převlíct. Vyrobit z vrabčího hnízda nazrzlých vlasů něco jako účes. Pomocí tvářenky dodat zsinalému obličeji zdání života, nalíčit si řasy, přetáhnout rty. Přesněji řečeno měla to všechno udělat minimálně před hodinou a taky by to udělala, kdyby Jonasova sekretářka nepřivezla jeho kufr. Coby vzorná manželka ho Carina hned vybalila.

Vlastně nevybalila, protože po první zběžné kontrole obsahu prchla do koupelny.

Kdyby jen nebyla tak zatraceně svědomitá! To by kufr prostě a jednoduše šoupla někam do kouta a nechala ho tam plesnivět neotevřený. Lecčeho by zůstala ušetřená.

Napřed se podivila, k čemu Jonas na služebce potřebuje dvoje plavky a rovnou troje zbrusu nové boxerky s logem výrobce. Pak užasla nad neznámou vodou po holení. Ale teprve když objevila natrženou krabičku kondomů, extra jemných, a mikroskopická krajková, hříšně černá tanga, jako by do ní uhodil hrom. Ztuhla jako solný sloup. A účet ji dorazil.

Romantický hotel Rosenhain. V dáli slyšela neblahé dunění.

Je ti nevěrný. „Není to, na co to vypadá,“ začala znovu mumlat mantru Všechno-bude-v-pořádku. „Něco takového se přece mně nemůže stát. Něco takového se přece nám nemůže stát. Nikdy.“ S výrazem netrpělivé učitelky potřásla Melli medově zlatými kučerami a přistoupila těsně ke Carině. „Hej, mami, necucla sis už prosecca? A fuj! Smrdíš cigaretama!“ „Cože? Prosím?“ Změť veselých hlasů a smích v přízemí vrátily Carinu do skutečnosti. Ale co to je skutečnost? Pěkný rodinný dům v klidné postranní ulici plné zeleně, který považovala za ­nedobytnou pevnůstku v překotně se měnících časech? Její [ 7 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 7

8.1.19 10:54

rodina byla jako z obrázkové knížky – maminka, tatínek a dvě rozkošné děti. Její malý svět, v němž se všechno točilo kolem Jonase, Meliny a šestiletého Benjamina. Benny právě vpadl do ložnice, tváře pod blonďatými kudrnami mu hořely a námořnické tričko se při běhu vyhrnulo. Rodinný pes ­Bingo, zlatý retrívr, který mu byl patách, začal se vzrušeným štěkotem skákat na Carinu. „Otevřel jsem jim,“ hlásil Benny hrdě. „A do pokoje jsem donesl sklenice s jablečným džusem. Já to už totiž umím!“ Melli si založila ruce v bok a přezíravě si z výšky změřila mladšího brášku. „Jenom se nenaparuj, mrňousi. To přece umí každý mimino, že, mami?“ Carina ještě pořád stála zcela nehybně. Jako z velké dálky slyšela, že ji zdola někdo volá. Zatnout zuby, přikázala si, a ani muk. Třeba je to všechno pouhé nedorozumění. Ještě není nic ztraceno. Ještě se vyplatí zachovat fazónu. Spiklenecky při­ tiskla ukazováček ke rtům a pohlédla na děti. Na děti prohnaného děvkaře? „Dnes budete oba mými osobními asistenty,“ zašeptala. „Buďte tak hodní a nabídněte návštěvě zeleninu s pestem.

Za chviličku přijdu za vámi.“ „Ale říkalas, že se můžeme podívat na nějaký film,“ reptala Melli. „Slíbilas nám to.“ „Jenom pět minut,“ prosila Carina s posledním zbytečkem sebeovládání. „Dostanu pod stromeček fotbálek?“ zeptal se Benny, který už několik týdnů nemluvil o ničem jiném. „To musí rozhodnout Ježíšek.“ Carina mu odhrnula z čela pramen vlasů. „A teď prosím dolů, ano?“ Rozmrzele poslechli. Bingo je následoval, a když se všichni tři hnali po schodech do přízemí, přidal k dobru koncert radostného štěkotu.

Jonas. Jako v tranzu bloudila Carina pohledem po ložnici.

Světlemodré skříně v provensálském stylu si koupili hned po svatbě stejně jako vysoký měkký koberec, původně kré­ mově bílý, nyní o pár odstínů tmavší, a postel s vyřezávanými [ 8 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 8

8.1.19 10:54

sloupky. Místnost zařizovali společně. Hnízdečko, v němž chtěli navždy trávit své nejintimnější chvilky. Cha! S jakou ­láskou tehdy všechno vybírali, nábytek, modro-žluté závěsy, obrazy s půvabnými tančícími elfy, šibalskými andělíčky a záplavou květin.

V zrcadle na dveřích šatníku zahlédla přízrak. Bledou bytost s propadlými tvářemi, která vypadala, jako by se vzápětí měla rozplynout ve vzduchu. Nebo se jako velká louže roztéct na krémovém koberci. Protože teď se z ní šok a smutek nezadržitelně řinuly v podobě proudu slz, které kanuly na špinavé tričko. Plakala tichounce, nemohly ji slyšet ani děti, ani přítelkyně, a marně se ji snažil ukonejšit vnitřní hlas, který šeptal: Miluje tě a ty jeho. Uzavřeli jste svazek na celý život. Nic vás nemůže rozdělit.

Na modro-žlutě kostkovaném přehozu ležel otevřený kufr.

Netvor, který se na ni šklebil doširoka otevřenou tlamou. Znovu se jí do očí zabodl načatý balíček prezervativů. Antikoncepci s Jonasem nepoužívali. Proč taky? Třetí dítě by přivítali, místa bylo v prostorném domě víc než dost, a protože se Carina krátce před narozením Meliny vzdala práce asistentky v advokátní kanceláři, mohla by se plně věnovat péči o miminko. „Haló, haló! Proč se schováváš nahoře?“ dolehl k ní lehce drsný ženský hlas.

Otočila se. Stála před ní Madeleine, od puberty pro všechny Leni a její nejlepší přítelkyně. Na rozdíl od ní byla perfektně upravená. Přiléhavé pletené béžové šaty krásně ladily s čerstvě vyfénovanými světlými vlasy, nalíčená byla rafinovaně, ale ­decentně, kožené lodičky módní tělové barvy vypadaly, jako by nikde v celém vesmíru nebylo ani zrníčko prachu, ani kapka bláta. Carina sklopila provinile hlavu. „Omlouvám se, nejsem ještě hotová, protože...“ Leni ji vzala kolem ramen. „Zlato, tys brečela? Proboha, co se děje?“ Carina se jí zdráhavě vyvinula z objetí. Ne snad, že by Leni bezvýhradně nedůvěřovala. Znaly se od školy, vzájemně se svěřovaly se vším, od první nešťastné lásky po poslední opilost, jedna před druhou neměla žádné tajemství. Zůstaly si [ 9 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 9

8.1.19 10:54

blízké i přesto, že Leni neměla děti a pracovala jako realitní makléřka, zatímco Carina byla matkou a ženou v domácnosti na plný úvazek.

Neměla by se tedy přítelkyni svěřit? Nebo se má zachovat podle svého původního plánu, dělat jakoby nic a napřed si promluvit s Jonasem, než vyhlásí možná planý poplach? Příliš pozdě. Protože právě v tu chvíli objevila Leni na posteli ­otevřený kufr. Ostražitě, jako deratizátor na lovu švábů, na něj zaměřila pohled. „Odkdy používáte kondomy? A hele, tyhle kousky jsou fakt parádní.“ Konečky prstů vylovila z kufru jedny složené spodky, přimhouřila oči a polohlasem přečetla značku: „Cal-vin-Klein-Men? Kdo potřebuje něco takovýho? Když si chci číst, koupím si časopis.“ Nechala boxerky spadnout zpátky do kufru a pro změnu vytáhla krajková tanga a odborně černé nic ohodnotila. Odhadem tři gramy látky se vyrovnaly několika tunám, tak závažné bylo jejich zdrcující poselství. „Čtyřiatřicítka.“ Leni rychlým postranním pohledem změřila Carininy oblé boky. „Ty máš odhadem solidní čtyřiačtyřicítku, a pokud je mi známo, Jonas se zatím jako transvestita neprojevil.“ Pomalu, pomalounku, zvedla obočí. „Není to, na co to vypadá,“ odpověděla Carina na nevyslovenou otázku, která se mezi nimi vznášela jako bouřkové mračno. „Něco takového se mně přece nemůže stát. Něco takového se Jonasovi a mně přece nemůže stát. Nik...“ Poslední slabiku spolklo zavzlyknutí a Carina se znovu rozplakala. Celá se schoulila, kolena se pod ní podlomila a jako kámen dopadla na postel. Leni byla vmžiku vedle ní a hladila ji po rozcuchaných vlasech. „Nic si nenamlouvej, Carino. Jednoznačně to vypadá na mimomanželský podnikový výlet. Teď hlavně žádnou paniku, společně to zvládnem. Jsem přece tvoje přítelkyně, držíme při sobě za všech okolností. Hm. Čím chceš začít?“ Carina si jí položila hlavu na rameno. Pro slzy neviděla.

Pokoušela se dát dohromady aspoň dvě trochu jasné myšlenky, ale musela vyvinout takřka nadlidské úsilí. [ 10 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 10

8.1.19 10:54

„Napřed si promluvím s Jonasem. A potom... Co třeba ­zkusit manželskou poradnu?“ Leni zakoulela očima. „Obávám se, že manželská terapie kvůli nevěře je totéž jako stavební spoření pro důchodce: Prostě a jednoduše je na ni pozdě.“ Otřesená Carina do sebe vstřebávala kamarádčinu větu. Je to pravda? Skutečně je pozdě? Prosím, po deseti letech manželství klesala intenzita jiskření k nule. Rozhovory s Jonasem se točily kolem každodenních záležitostí, shánění řemeslníků, večerů s rodiči a osudové otázky, kdo odevzdá vratné láhve.

V žádném případě ne kolem rajcovního prádýlka nebo šampusu v novomanželském apartmá.

Právě to se Cariny dotklo nejbolestivěji. Kolikrát Jonase prosila, aby strávili víkend spolu, jenom oni dva, v nějakém romantickém hotelu. Nikdy na to nedošlo, protože Jonas pracoval u svého laptopu i o sobotách a nedělích, a navíc hotely považoval za mrhání penězi. Teď její nejtoužebnější sen uskutečnil – s nějakou čtyřiatřicítkou.

Přiloudal se k ní Bingo. Konejšivě vrtěl ocasem a položil paničce hlavu do klína, jako by tušil, že je smutná. Zamyšleně hladila jeho hebkou srst. Nemá Jonasovi zavolat? Okamžitě nápad zase zavrhla. Po telefonu se takové věci řešit nemají.

Chtěla vidět jeho obličej, až s ní bude mluvit. Jeho oči. Ty nemůžou lhát, i kdyby nasadil pokerový výraz. „Já opravdu nechci být vlezlá, ale přemýšlelas už o roz­ vodu?“ ozvala se do tísnivého ticha Leni.

Rozvod? Carina náhle spatřila všechno rozpůlené: roz­ říznutou postel a skříň, rozstřihnutý koberec – a co Bingo? ­Polovinu Binga? Zcela absurdní představa, ale že by měla ­ztratit věrného, přítulného psa, jí připadalo minimálně stejně bolestné jako probouzet se ráno sama. Nemluvě o problému, jak všechnu tu hrůzu vysvětlit dětem. Zavřela oči. Milosrdný bože, nedopusť, aby to byla pravda. „Haló, zlato, žiješ ještě?“ zeptala se tiše Leni.

Carina si odkašlala. „Dýchám. Jestli se to dá nazvat životem, nevím.“ Dunivé kroky na schodech do prvního patra ohlásily další [ 11 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 11

8.1.19 10:54

návštěvu. Bingo vyštěkl a vzápětí se zpoza rohu vynořila Wanda, plnoštíhlá žena vyznávající styl hippie. Dnes na sobě měla rozevlátou řízu v odvážné kombinaci růžové a ostře ze­ lené, doplněnou nespočetnými dřevěnými korálky. Zkrátka vypadala přesně jako osoba, která při cestě do Indie nalezla Buddhu a nyní se živí tím, že v eko obchůdku prodává voňavé tyčinky a bio krémy vlastní výroby. Carina se s ní seznámila na józe a měla ráda její poněkud drsné, ale osvěživě upřímné způsoby. Wanda nedbala na konvence, ať už v chování, nebo oblékání. Rázně si posunula sponu ve tvaru motýlka, která jí visela ve vlasech obarvených hennou narudo. „Co se tady děje? Něco jako krizový štáb? Uteklo mlíko?

Nebo si někdo zlomil nehet?“ Leni zuřivě zamávala pravou rukou a levou objala Carinu kolem ramen, jako by ji chtěla chránit. „Jonas si našel jinou.“ „Cóó?“ Wanda energicky připochodovala k posteli a po­ sadila se vedle Cariny. „To teda nechápu! Musela zapracovat mizerná karma!“ I ona si prohlédla obsah kufru, bez zábran z něho vytáhla vodu po holení, odšroubovala uzávěr a přičichla si. „Brr, kdo používá něco takovýho, ten už nepotřebuje kondomy. Já bych vyhodila z postele každýho mužskýho, z kterýho bych tenhle šmejd ucítila. Smrdí jak zapařená plína nasáklá testosteronem a zaručeně je samá chemie.“ S odporem postavila flakon na noční stolek. „Já pořád říkám, že dobří manželé jsou jako velikonoční zajíčci: sexy, rozkošní a chytří. Ale kdo by věřil na velikonoční zajíčky?“ Trapná situace. Nesnesitelně trapná. Carina by se nejradši teleportovala na Mars. Na druhé straně – neměla by být šťastná, že nemusí otřes zvládat sama? Raději nemyslet, co by udělala, kdyby nadále balancovala sama na okraji propasti, která se před ní otevřela. Ale je to vůbec propast? Neexistuje pro všechny ty věci v kufru jiné, naprosto rozumné nebo směšné vysvětlení? „Možná je to jenom nedorozumění,“ nadhodila nesměle. „Nebo hloupý vtip.“ [ 12 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 12

8.1.19 10:54

„Kdepak, brát tohle za vtip by byla naprostá pitomost,“ v­ ybuchla Wanda, uchopila černá krajková tanga a vztekle je roztáhla do plné šířky, jako by tím chtěla protestovat proti ­samotné existenci tak malého prádla. „Jestli chceš znát můj názor, tak ti Jonas zahejbá. Pěkně mu nalepit známku na prdel a alou z domu!“ „Wando!“ okřikla ji Leni. „Nemohla by ses aspoň jednou vyjadřovat kultivovaně?“ „Wandina volba slov pro mě představuje ten nejmenší problém,“ zamumlala Carina pohřebním hlasem.

Na chvíli zavládlo ticho. „Víš co, zapomeň na něho,“ prohlásila Wanda a mrštila kalhotkami do vzduchu tak prudce, že zůstaly viset na čtyř­ ramenném lustru z krémového porcelánu. „Tvůj milovaný ­Jonas není první manžílek v nejlepších letech, který obšťast­ ňuje jinou. Pro chlapy v jeho věku je to bohužel typický. Od čtyřicítky vyváděj všichni. Koupěj si poršáka a hned je tatík zase frajer. Nebo se musej jako Jonas natřásat v cizí posteli a rozšiřovat svý teritorium, aby se znova cítili neodolatelný.“ Leni, která za sebou právě měla nepříjemné rozvodové ­řízení, mávla odmítavě rukou. „Mluvíš snad o obávané krizi středního věku? Tu muži nemají. Ti pořád trčej v pubertě. Zhruba do sedmdesátky.“ Wanda se zahihňala. „Já si stejně myslím, že manžel by měl umřít ve čtyřiceti, aby ženská měla ještě něco ze života.“ Následovala další pauza. Všechny tři znovu zíraly do ­kufru, fascinované jeho zrádným obsahem. Je to příšerně očividné, přemítala Carina. Vlastně až příliš očividné. Jestli někdo postupuje systematicky a promyšleně, pak je to Jonas.

A jestli má nějaký muž buňky na to, aby tajil svou nevěru, pak zaručeně JUDr. Jonas Wedemeyer, specialista na hospodářské právo. „Kdo vlastně ten kufr přinesl?“ zeptala se Leni. „Cože? Jo tak, paní Röwerová, Jonasova sekretářka,“ odpověděla Carina roztržitě. „Aha!“ Wanda si vyměnila s Leni významný pohled. „Odtud fouká vítr. Jak vypadá?“ [ 13 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 13

8.1.19 10:54

Carina se trochu řezavě zasmála. „Na pětapadesát fantasticky, pokud někdo letí na tlusťošky s vlasy na ježka a svěšenými koutky.“ „No, dovol,“ vykřikla Wanda, „snad nechceš diskriminovat kypré ženy?“ To sedělo. Carina, která málem odnepaměti bojovala s patnácti kilogramy navíc, nevěděla co říct. Zamyšleně hleděla na lustr, na kterém se houpalo černé krajkové nic. Sama od jisté doby nosila stahovací body tělové barvy. Najednou se za ně styděla. Jak ji vlastně vidí Jonas? Bere ji vůbec ještě jako ženu? Nebo je pro něho asexuální mamina? Hodná, milá, praktická? Četnost jejich erotických aktivit se pohybovala kolem jedné za měsíc. Podle lichotivého odhadu. A přitom si opravdu nedopřávali žádné delikatesy, nýbrž jenom solidní manželskou stravu.

Leni vstala a s rukama zkříženýma na hrudi, přecházela sem tam mezi postelí a skříní, až se náhle zastavila. „Něco ti přece ta sekretářka musela říct.“ „Upřímně řečeno, já ji vůbec neviděla.“ Carina si nervózně prsty prohrábla rozcuchané vlasy. „Pasírovala jsem gazpacho a v kuchyni byl hrozný kravál, protože můj turbimixér řve víc než startující tryskáč. A najednou tam Melli přitáhla Jonasův kufr.“ „Co říkala?“ „Něco jako: Mami, mami, nějaká paní přinesla tatínkův kufr. A když jsem se zeptala, jaká paní, odpověděla, že Jona­ sova sekretářka. Dost jsem se tomu všemu divila, protože Jonas se měl ze služebky vrátit až zítra. Jinak bych u nás babinec ­vůbec nepořádala – víte přece, že pro něho je to pravý horor.“ „Pro všechny chlapy jsou silný, sebevědomý ženský pravý horor,“ upřesnila Wanda. „Jedině že by si čistili auru. Meditací se lidi můžou oprostit od genderových klišé.“ Leni nesouhlasně potřásla hlavou. „Při vší úctě, Wando, dokážeš si představit Jonase v lotosovým sedu se zvonečkama v rukách?“ Mezitím docházelo v Carinině předrážděném mozku k myšlenkovému pochodu, jaký tam měl proběhnout dávno. [ 14 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 14

8.1.19 10:54

Předání kufru byl kiks. Paní Röwerovou znala. Jonasova sekretářka byla nanejvýš svědomitá a zcela oddaná svému šéfovi.

Bezvýhradně loajální. Zaručeně to přepískla, protože byla hrdá na to, že vždycky myslí o krapet rychleji než on. Proto ten pitomý kufr dopravila bez dlouhého vyptávání Jonasovi až domů. No jo, i konstruktivní uvažování spolehlivé sekretářky může být pro šéfa osudným. „Co mám teď dělat?“ zašeptala.

Leni si odhrnula z čela pramen vlasů. „Napřed se vydýchej, zlato. Máš nás. Hlavně si nepřipouštěj žádnou vinu, ty za nic nemůžeš. Seš skvělá ženská. Promluv si s ním. Pořádně si ho podej. Jasně a srozumitelně mu vysvětli, že je tě škoda na tak ubohou hru.“ „Eddy pořád říká, že život je ubohá hra, jenom grafika je super,“ ozvala se Wanda.

Navzdory své skleslosti se Carina musela zasmát. Eddyho, majitele eko obchodu, kde pracovala Wanda, měla moc ráda.

Charismatického počítačového cvoka, který se vlastně jmenoval Eduardo a do šedivého světa špaldy a prosa vnášel nádech italského životního stylu. Jeho manželka Luisa nedávno po­ rodila holčičku – vítaná záminka pro změnu tématu. Diskuze s kamarádkami byla nad Carininy síly. Přestože rozum zaznamenal největší krizi jejího života, srdce tvrdošíjně lpělo na muži, který jí říkal Hvězdičko a kterého stále miluje, jak si sklíčeně přiznala.

Přinutila se usmát. „Mimochodem, Luisa se dnes zastaví s malou. Určitě je roztomilá.“ „Uhýbáš,“ poznamenala Leni věcně. „Nech ji, všechno ostatní proberem u sklenky prosecca.“ Wanda si s uspokojením prohlížela fleky na Carinině tričku. „A jak je vidět, k jídlu toho taky bude víc než dost.“ „Jak teď můžeš myslet na jídlo?“ rozhořčila se Leni. „Mně každopádně přešla chuť. Neměly bysme sešlost raději odpísknout, zlato? Mohla bych tady zůstat jako psychická podpora.

Třeba celou noc, jestli chceš.“ Carina se s tichým zasténáním zvedla. Před očima se jí točily kruhy, šíji měla ztuhlou jako při zablokování krční páteře. [ 15 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 15

8.1.19 10:54

Ale věrná svému heslu „ženská vydrží víc než člověk“ se rozhodla, že vydrží i tento večer. Děj se co děj. „Ne, díky, jste hodné. Na chvilku vletím do koupelny a hned jsem u vás.“ „Moje statečná Carina,“ pochválila ji Leni. „I kdyby se všichni nevěrní chlapi na světě přetrhli, my holky budeme ­držet spolu.“ „A jestli mužíček dorazí, něco zažije,“ dodala Wanda.

Právě toho se Carina obávala nejvíc.

[ 16 ]

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 16

8.1.19 10:54

Ellen Bergová UDĚLÁM TI ZE ŽIVOTA PEKLO Z německého originálu Ich schenk dir die Hölle auf Erden, vydaného nakladatelstvím Aufbau Verlag GmbH & Co. KG v Berlíně v roce 2017, přeložila Hana Krejčí Obálku navrhla Jana Šťastná Redigovala Radmila Šaldová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 312. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

05_Berg_UDELAM TI ZE ZIVOTA PEKLO.indd 288

8.1.19 10:54