0039569

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 3

Detektivní hry 2

KNIÎNÍ KLUB

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 4

PfieloÏily Helena ·ilhánková, Jana Ohnesorg a Hana Petráková

Black Coffee Copyright © 1930 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

AGATHA CHRISTIE, POIROT and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2018. Translation entitled âERNÁ KÁVA © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

And Than There Were None Copyright © 1943 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

AGATHA CHRISTIE and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2018. Translation entitled A PAK UÎ TAM NEZBYL ANI JEDEN © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

The Hollow Copyright © 1951 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

AGATHA CHRISTIE and the Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2018. Translation entitled POSLEDNÍ VÍKEND © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved.

ISBN 978-80-242-6038-9

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

âerná káva

Stránka 5

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 6

OSOBY TREDWELL LUCIA AMORYOVÁ SLEâNA CAROLINE AMORYOVÁ RICHARD AMORY BARBARA AMORYOVÁ EDWARD RAYNOR DOKTOR CARELLI SIR CLAUD AMORY HERCULE POIROT KAPITÁN ARTHUR HASTINGS DOKTOR GRAHAM INSPEKTOR JAPP JOHNSON

SYNOPSE Hra se odehrává v knihovnû v Abbot’s Cleve, sídle sira Clauda Amoryho, které stojí pfiibliÏnû pûtadvacet mil od Lond˘na.

JEDNÁNÍ PRVNÍ: pÛl deváté veãer JEDNÁNÍ DRUHÉ: ráno následujícího dne JEDNÁNÍ T¤ETÍ: o patnáct minut pozdûji

6

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 7

JEDNÁNÍ PRVNÍ

(Knihovna v Abott’s Cleve, domû sira Clauda Amoryho, vzdáleném pfiibliÏnû pûtadvacet mil od Lond˘na. PÛl deváté veãer.

Z knihovny vedou dvefie do chodby, do jídelny a do pracovny sira Clauda. Je zde také francouzské okno do zahrady. Vedle krbu je tlaãítkov˘ zvonek. Na krbové fiímse stojí starodávné hodiny, nûkolik dekorativních pfiedmûtÛ a váza s papírov˘mi svitky na rozdûlání ohnû. Nábytek tvofií stolek s telefonem, vysoká knihovna, na které je poloÏená plechová krabice, stolek s gramofonem a deskami, pohovka a kávov˘ stolek. Místnosti dominuje velk˘ stÛl, u kterého stojí kfieslo a dvû Ïidle. Na stole je mnoho knih a kvûtina v mosazném kvûtináãi. Nábytek je staromódní, ale nelze ho zafiadit do konkrétního období.

V knihovnû je tma, nikdo zde není. Po chvíli se otevfiou dvefie do jídelny a vejde Tredwell. Mluví sám k sobû) TREDWELL: Ano, sire Claude. Dobfie, sire Claude.

(Dokud za sebou nezavfie dvefie, je sly‰et tlumen˘ hovor.

Rozsvítí, dojde ke stolku a zvedne sluchátko telefonu) Tady Market Cleve ãtyfii – tfii… ãtyfii – tfii… ano. To je Jacksonova autodílna? … Volám z Abbot’s Cleve, z domu sira Clauda Amoryho. MÛÏete prosím poslat taxi k vlaku, kter˘ pfiijíÏdí v osm padesát z Lond˘na? Dorazí jím dva pánové, ãekáme je na Abbot’s Cleve… Ano, pfiesnû tak.

V osm padesát. Dva muÏi… Prosím?…

(PoloÏí sluchátko. Z jídelny vejde Lucia, v pozadí jsou sly‰et nezfietelné hlasy. Lucia je nádherná, asi pûtadvacetiletá

7

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 8

Ïena, poloviãní Italka, ale s v˘bornou angliãtinou. V ruce má kabelku. Tredwell odejde. Z jídelny je sly‰et volání tety Caroline) TETA CAROLINE (za scénou): Lucio… Lucio… kdepak tû mám?

(Teta Caroline vstoupí a zavfie za sebou dvefie. Je to postar‰í dáma ze staré ‰koly, trochu pfiíli‰ starostlivá, ale laskavá) Tady, má milá, tady se posaì.

(Vede Luciu k pohovce a usazuje ji) LUCIA: UÏ je mi lépe. Nic to není, jen se mi najednou udûlalo mdlo. Pfiipadá mi to komické. Nikdy jsem na nic takového netrpûla. Prosím, vraÈte se k nim, teto Caroline. Bude mi tu takhle dobfie.

TETA CAROLINE: Moje milá, nevypadala jsi dobfie cel˘ veãer.

LUCIA: Cel˘ veãer?

TETA CAROLINE: Právû Ïe cel˘ veãer. MoÏná ses trochu nachladila, drahá. Léto tady v Anglii dokáÏe b˘t pûknû zrádné. U nás slunce nehfieje tak jako v Itálii. VÏdycky si fiíkám, Ïe to musí b˘t nádhera.

LUCIA: Itálie…

TETA CAROLINE: Já vím, mé dítû. Musí se ti po tvé zemi moc st˘skat.

LUCIA (prudce): Nikdy se mi nest˘ská!

TETA CAROLINE: Ne? LUCIA: Ne, nikdy! Nikdy! Nenávidím Itálii. VÏdycky jsem ji nenávidûla. V Anglii se cítím jako v ráji, v‰ichni jste tak laskaví.

TETA CAROLINE: To je od tebe moc hezké, Ïe to fiíká‰, holãiãko. Je pravda, Ïe se v‰ichni snaÏíme, abys tu byla ‰Èastná a cítila se jako doma, ale bylo by naprosto pfiirozené, kdybys obãas po Itálii zatouÏila. Navíc, kdyÏ nemበmatku…

(Lucia zavfie oãi) LUCIA: Prosím… prosím… nemluvte o mé matce.

TETA CAROLINE: Ne, samozfiejmû Ïe nebudu. Nechtûla jsem tû zarmoutit. Nemám ti pfiinést trochu ãichací soli?

8

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 9

LUCIA: Ne, dûkuji vám.

TETA CAROLINE: Mám nádhernou rÛÏovou, moc pfiíjemnou ãichací sÛl. Voní opravdu v˘raznû, mám ji v takové rozko‰né lahviãce. Chlorid amonn˘. Nebo je to kyselina solná? Nikdy si to nepamatuji. Ale urãitû to není to, co se s tím ãistí vana.

(Lucia se lehce pousmûje, ale neodpoví) Opravdu myslím, Ïe jsi musela náhle nastydnout. Dnes ráno jsi byla zdravá jako rybiãka. Nerozru‰ilo tû setkání s tím tv˘m italsk˘m znám˘m, s doktorem Carellim?

(Z jídelny vejde Richard. Za scénou jsou sly‰et hlasy. Richard je prototypem pohledného Angliãana) Objevil se tak náhle a neãekanû, Ïe? Musel to pro tebe b˘t velk˘ ‰ok.

(Lucia se opfie a zavfie oãi) Pro pána, moje milá, nedûlá se ti zase ‰patnû?

(Richard zavfie dvefie a obrátí se na tetu Caroline) RICHARD: VraÈ se a dojez si veãefii, teto Caroline. O Luciu se postarám.

TETA CAROLINE (nerozhodnû): MoÏná bych opravdu mûla jít. Claud nesná‰í jakékoli naru‰ování pofiádku. Obzvlá‰tû kdyÏ je v domû host. Ale… (K Lucii) … zrovna jsem fiíkala, viì, jak je divné, Ïe se tady doktor Carelli takhle objeví, i kdyÏ vÛbec nemûl ponûtí, Ïe Ïije‰ v téhle ãásti svûta. Musela jsi b˘t stra‰nû pfiekvapená, drahá. Nemám pravdu?

LUCIA: To jsem byla.

TETA CAROLINE (s úsmûvem): Svût je opravdu neskuteãnû mal˘! TvÛj pfiítel je velmi pohledn˘ muÏ, Lucio.

LUCIA: Myslíte?

TETA CAROLINE: Vypadá samozfiejmû jako cizinec, ale krásu mu nikdo upfiít nemÛÏe. A anglicky mluví v˘bornû.

LUCIA: To ano.

TETA CAROLINE: Opravdu jsi vÛbec netu‰ila, Ïe se pohybuje tady v na‰ich konãinách?

9

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 10

LUCIA: Ani v nejmen‰ím.

RICHARD: Urãitû to pro tebe bylo pfiíjemné pfiekvapení.

(Lucia k nûmu rychle vzhlédne) TETA CAROLINE (radostnû): To bych fiekla. Znala jsi ho v Itálii dobfie, moje milá? Patfiil k tv˘m dobr˘m pfiátelÛm?

LUCIA (hofice): Nikdy m˘m pfiítelem nebyl.

TETA CAROLINE: Aha, tak tedy jen znám˘. Nûkdy mám pocit, Ïe cizinci jsou trochu vtíraví. To ale v Ïádném pfiípadû samozfiejmû neplatí o tobû. Ty jsi z poloviny Angliãanka.

(Podívá se na Richarda) Teì uÏ je z ní vlastnû úplná Angliãanka, viì, Richarde?

(Richard neodpoví, ale otevfie dvefie do jídelny. Je sly‰et hlasy) Dobrá… jestli jste si jisti, Ïe tady nejsem nic platná…

RICHARD: Pfiesnû tak.

(Teta Caroline odejde. Richard s úlevn˘m povzdechem dvefie zavfie) UÏ jsem si myslel, Ïe nikdy neodejde. Samé tlachy, tlachy, tlachy.

LUCIA: Ale ona je milá, Richarde.

RICHARD: To ano.

(Zavládne napjaté ticho) Urãitû nechce‰, abych ti nûco donesl?

LUCIA: Ne, opravdu ne, dûkuji, Richarde. VraÈ se zpátky do jídelny.

RICHARD: Ne, zÛstanu tu s tebou.

LUCIA: Radûji bych byla sama.

(Oba se odmlãí) RICHARD: Ty pol‰táfie mበtakhle pohodlné?

(Pfiejde za pohovku) Nechce‰ je‰tû jeden pod hlavu?

LUCIA: Sedí se mi dobfie. âerstv˘ vzduch by ale byl pfiíjemn˘.

Nemohl bys otevfiít okno?

(Richard dojde k francouzskému oknu a marnû zápolí se západkou)

10

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 11

RICHARD: Ksakru! Staroch ho zamkl na ten svÛj speciální vynález. Bez klíãe ho neotevfiu.

LUCIA: Co se dá dûlat, to nevadí.

RICHARD: Star˘ pán je opravdu v˘born˘. Pofiád by jen nûco vynalézal.

LUCIA: To je pravda. Musel za svoje vynálezy dostat spoustu penûz.

RICHARD (smutnû): Hromady. Ale jemu nejde o peníze. Tihle vûdci jsou v‰ichni stejní. Neustále se snaÏí objevit nûco naprosto neuÏiteãného, co nikoho na svûtû kromû nich nemÛÏe absolutnû zajímat. Ostfielování atomu, jen si to vezmi!

LUCIA: NemÛÏe‰ popfiít, Ïe tvÛj otec je v˘znamn˘ muÏ.

RICHARD: Pfiipou‰tím, Ïe patfií k pfiedním vûdcÛm souãasnosti. (podráÏdûnû) Neuznává ale jin˘ pohled neÏ svÛj vlastní.

Ke mnû se vÏdycky choval pfií‰ernû.

LUCIA: DrÏí tû tady jako nûjakého vûznû. (rozzlobenû) Proã tû vlastnû donutil, abys ode‰el z armády a Ïil tu s ním?

RICHARD: Podle mû doufal, Ïe mu pomÛÏu s prací. Mûlo mu ale b˘t jasné, Ïe v tomhle ohledu mu vÛbec k niãemu nebudu. Nemám na to mozek. Lucio, vÏdyÈ já jsem z toho nûkdy tak stra‰nû zoufal˘. On se tu válí v penûzích a v‰echno do poslední pence strká do tûch zatracen˘ch pokusÛ.

LUCIA (hofice): Peníze! V‰echno nakonec stejnû skonãí u nich.

RICHARD: Pfiipadám si tu jako moucha chycená do pavuãiny.

Bezmocn˘.

LUCIA: Ale Richarde, to já taky.

(Odmlãí se) A chtûla bych odtud pryã. Chtûla bych pryã.

(Náhle se zvedne a jde k nûmu) (zoufale) Richarde, proboha tû prosím, vezmi mû odtud pryã, neÏ bude pfiíli‰ pozdû!

RICHARD: Ale kam pryã?

LUCIA: Kamkoli… kamkoli na svûtû! Hlavnû pryã z tohohle domu. Mám strach, Richarde, fiíkám ti, mám strach. Jsou tady stíny…

11

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 12

(Dívá se ke dvefiím do jídelny) … v‰ude samé stíny.

RICHARD: Jak bychom mohli odejít bez penûz? (hofice) MuÏ není Ïenû témûfi k niãemu, kdyÏ nemá peníze, Ïe, Lucio?

Nebo se m˘lím?

LUCIA: Proã to fiíká‰? Co tím myslí‰?

(Richard ji dál beze slov pozoruje) Co se to s tebou dnes veãer dûje, Richarde? Jsi nûjak˘ jin˘…

RICHARD: Já jsem jin˘?

LUCIA: Ano, co se dûje?

RICHARD: Ale nic. O nic nejde.

(Lucia mu poloÏí dlaÀ na tváfi) LUCIA: Richarde, miláãku…

(Odvrátí se od ní) Richarde…

RICHARD: Mበmû za úplného blázna? Myslí‰ si, Ïe jsem nevidûl, jak ti tvÛj star˘ pfiítel vsunul dnes veãer do dlanû papírek se vzkazem?

LUCIA: A ty sis myslel…

(Prudce ji pfieru‰í) RICHARD: Proã jsi ode‰la od veãefie? Na omdlení ti nebylo, to byla jenom v˘mluva. Chtûla jsi b˘t sama, aby sis mohla ten drahocenn˘ lístek pfieãíst. Nemohla ses doãkat.

Netrpûlivostí jsi úplnû ‰ílela, protoÏe ses nás nedokázala zbavit, nejdfiív tety Caroline, potom mû.

LUCIA: Richarde, ty jsi ze‰ílel. To je pfiece absurdní, pfiece si nemyslí‰, Ïe já bych stála o Carelliho. Miláãku… miláãku… miluji jen tebe, nikoho jiného neÏ tebe.

RICHARD: Co je na tom papírku?

LUCIA: Nic… vÛbec nic.

RICHARD: Tak mi ho tedy ukaÏ.

LUCIA: To… to nejde. Zniãila jsem ho.

RICHARD: Ne, nezniãila. UkaÏ mi ho.

LUCIA: Richarde, nemÛÏe‰ mi prostû vûfiit?

12

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 13

RICHARD: Mohl bych si ho vzít násilím. Myslím to váÏnû…

(Udûlá krok smûrem k ní, ale zarazí se) Ne, nûkteré vûci prostû ãlovûk udûlat nemÛÏe. Ale buì si jistá, Ïe s Carellim si to vyfiídím.

(Má se k odchodu, ale Lucia ho chytne za paÏi) LUCIA (vydû‰enû): Ne, Richarde, to nesmí‰, to nesmí‰. Nedûlej to, na kolenou tû prosím, nedûlej to.

RICHARD: Mበo svého milence strach?

LUCIA (ostfie): Není to mÛj milenec.

RICHARD: MoÏná, Ïe není… je‰tû není. MoÏná, Ïe…

(Je sly‰et hlasy. Hovor je ãím dál srozumitelnûj‰í. Z jídelny vejde teta Caroline a Barbara. Barbara je dvacetiletá mladá dáma s extrémnû moderními názory. V ruce drÏí kabelku) BARBARA: Tak co, Lucio, uÏ je ti dobfie?

(Lucia se pfiinutí k úsmûvu) LUCIA: Ano, dûkuji, má milá.

BARBARA: Nedozvûdûl se právû Richard sladké tajemství?

(Rozpustile do ní ‰Èouchne) TETA CAROLINE: Barbaro!

BARBARA: I takové vûci se stávají, ne?

TETA CAROLINE: Nechápu, kam to s mlad˘mi dívkami dneska spûje. V‰echno vûdí. O v‰em mluví.

(Richard odejde do jídelny. Zavfie dvefie a hlasy utichnou) BARBARA: Myslím, Ïe viktoriáni byli opravdu v˘borní. Jen si to pfiedstav, fiíkat dûtem, Ïe miminka se rodí pod angre‰tov˘m kefiem! To je podle mû moc roztomilé.

(Teta Caroline ji umlãí nesouhlasn˘m pohledem a obrátí se na Luciu) TETA CAROLINE: Ubohé dítû, dûlám si o tebe velké starosti.

(Lucia se náhle rozpláãe) LUCIA: Vy jste na mne v‰ichni tak hodní… tak hodní a laskaví. Dokud jsem nepfii‰la sem, nikdo se ke mnû nikdy hezky nechoval. Je mi tu tak dobfie.

TETA CAROLINE: No tak, no, moje milá. Dobfie ti rozumím. Îít cel˘ Ïivot v cizinû, to je pro mladou dívku naprosto nevhodné…

13

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 14

(Teta Caroline ji vede k pohovce, obû se posadí) I kdyÏ samozfiejmû ta krásná italská jezera jsou podle mû zkraje jara úchvatná. Tak uÏ neplaã, moje milá.

BARBARA: Myslím, Ïe se potfiebuje nûãeho pofiádného napít.

Tohle je stra‰ná domácnost, sto let za opicemi. âlovûk tu jakÏiv nezavadí o koktejl. Podle mého by takové Satanovy licousy Luciu postavily na nohy, neÏ bys fiekl ‰vec.

(Teta Caroline se na ni zdû‰enû podívá) TETA CAROLINE: âemu se, prosím tebe, fiíká Satanovy licousy, Barbaro?

BARBARA: Dበstejn˘ díl brandy a mátového likéru a nesmí‰ zapomenout pfiisypat ãervenou papriku.

TETA CAROLINE: Já tyhle alkoholické Ïivotabudiãe neschvaluji. MÛj milovan˘ otec vÏdycky fiíkal…

BARBARA: Nevím, co fiíkal, ale kaÏd˘ v rodinû ví, Ïe drah˘ prastr˘ãek Algernon dokázal vypít tfii lahve jako nic.

TETA CAROLINE: MuÏi jsou jiní.

BARBARA: Jen jim to v té dobû procházelo.

(Z kabelky vytáhne zrcátko a rtûnku) Tak jakpak vypadáme? Proboha!

TETA CAROLINE: Barbarko, opravdu si nepfieji, aby sis tolik malovala rty. Ta barva je pfiíli‰ v˘razná.

BARBARA: Za sedm ‰ilinkÛ a ‰est pencí.

TETA CAROLINE: Prosím?

BARBARA: Neslíbatelná!

TETA CAROLINE: Já samozfiejmû vím, Ïe kdyÏ fouká siln˘ vítr a hrozí, Ïe ãlovûku rozpraskají rty, je dobré trochu si je namazat. Napfiíklad lanolinem.

BARBARA: Milá teto Caroline, vûfi mi, dívce se nemÛÏe stát, Ïe by mûla rtûnky pfiíli‰. Nikdy neví, o kolik jí pfiijde cestou domÛ v taxíku.

TETA CAROLINE (nechápavû): Cestou domÛ… v taxíku? Tomu nerozumím.

BARBARA: Lucia rozumí, viì, Lucio?

LUCIA: Moc se omlouvám, neposlouchala jsem. Co jsi fiíkala?

14

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 15

TETA CAROLINE: Dûlám si o tebe skuteãnû starosti, má drahá.

Nûco ti musíme dát. Nejlep‰í by pochopitelnû byla ãichací sÛl. JenomÏe ta nemotorná Ellen mi zrovna dneska ráno rozbila lahviãku, kde jsem ji mûla.

BARBARA: Já vím co! Zásoby z nemocnice.

TETA CAROLINE: Zásoby z nemocnice?

BARBARA: Pfiece ty Edniny vûci.

TETA CAROLINE: Îe mû to nenapadlo hned.

(K Lucii) ·koda, Ïe ses nesetkala s Ednou, mojí star‰í netefií. Odjela s manÏelem do Indie… muselo to b˘t tak tfii mûsíce pfied tím, neÏ jsi sem s Richardem pfii‰la. Je moc ‰ikovná.

BARBARA: Neuvûfiitelnû ‰ikovná. Nedávno se jí narodila dvojãata. A protoÏe v Indii angre‰t neroste, musela je podle mû najít pod dvojit˘m mangovníkem.

TETA CAROLINE (s úsmûvem): PfiestaÀ, Barbaro. Jak jsem fiíkala, drahá, Edna se bûhem války zauãovala v lékárnû. Za války jsme tady u nás pfiedûlali radnici na nemocnici a ona tam pracovala.

BARBARA: Spoustu vûcí z lékárny jsme nastrkali do krabice.

Chtûli jsme je pozdûji roztfiídit a rozeslat do nemocnic, ale v‰ichni jsme na to zapomnûli. Uklidili jsme je do podkroví a znovu vytáhli na svûtlo, aÏ kdyÏ se Edna balila na cestu do Indie. Jsou tamhle nahofie na knihovnû, nikdo se tím je‰tû neprobral.

(Vezme si od stolu Ïidli a pfiistaví ji ke knihovnû. Vyleze na ni, sundá ãernou plechovou krabici a poloÏí ji na stÛl) LUCIA: Prosím, nedûlej si se mnou starosti, drahá.

BARBARA: AlespoÀ se na ty vûci podíváme, kdyÏ uÏ je máme dole.

(Otevfie krabici a pfii fieãi vyndává nejrÛznûj‰í tubiãky) Skuteãnû pestrá smûsice. Jód, balzám na rány, tinktura, ricinov˘ olej. (u‰klíbne se) Áááá, tohle jsou opravdové zajímavosti.

(Vyndá tubiãku z hnûdého skla)

15

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 16

Atropin, morfium, strychnin. Dej si pozor, teto Caroline.

Jestli mû rozzufií‰, otrávím ti kávu strychninem a zemfie‰.

(Z jídelny vejde Tredwell a pfiidrÏí otevfiené dvefie. Vstoupí Raynor, osmadvacetilet˘, vcelku nezajímav˘ muÏ. Dojde k Barbafie a pohledem zkoumá krabici) BARBARA: Dobr˘ den, pane Raynore.

(Zaãne rovnat tubiãky zpátky do krabice. Z jídelny vejde Carelli. Má velmi tmavé vlasy, mal˘ knírek a na sobû perfektnû padnoucí veãerní oblek. Chová se vybranû a mluví bezchybnou angliãtinou jen s lehk˘m pfiízvukem. Hned za ním vejde sir Claud Amory, hladce oholen˘ ‰edesátník asketického vzhledu. U dvefií se zastaví a obrátí se na Tredwella) SIR CLAUD: Jsou vám mé pokyny jasné?

TREDWELL: Naprosto, sire Claude.

(Tredwell odejde. Sir Claud se obrátí na Carelliho) SIR CLAUD: Doufám, Ïe mû omluvíte, doktore Carelli, kdyÏ hned teì odejdu do své pracovny. âeká tam na mû nûkolik dÛleÏit˘ch dopisÛ, které musím odeslat je‰tû dnes veãer.

Raynore!

(Raynor a sir Claud odejdou do pracovny. Barbafie vypadne jedna tubiãka z ruky. Carelli pfiiskoãí a zvedne ji) CARELLI: Ale, ale, copak to je?

(Dívá se na ‰títky na ostatních) Morfium! Strychnin! Kdepak jste k nim, mladá dámo, pfii‰la?

BARBARA: PozÛstatky z války.

TETA CAROLINE (vydû‰enû): Nejsou to ale opravdové jedy, pane doktore, Ïe ne? Nemohly by nikomu ublíÏit, viìte?

CARELLI (vûcnû): ¤ekl bych, Ïe s touhle tro‰kou, co tady máte, byste klidnû zabili i dvanáct urostl˘ch chlapÛ.

TETA CAROLINE: Dobr˘ boÏe!

(Carelli jednu tubiãku vezme a pomalu ãte) CARELLI: Tfieba tady. Strychnin hydrochlorid, jedna ‰estnáctina gránu. Pouh˘ch sedm nebo osm tabletek zpÛsobí velmi o‰klivou smrt. Bolestivou.

16

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 17

(Vezme dal‰í) Síran atropinu. Otravu atropinem jde nûkdy jen tûÏko rozeznat od otravy ptomainy. Také velmi bolestivé.

(Obû tubiãky vrátí a sáhne po tfietí) (rozváÏnû) A tady máme skopolamin hydrobromid, jednu setinu gránu. Nijak nebezpeãnû to nezní, Ïe? Ale uji‰Èuji vás, Ïe by staãilo spolykat polovinu bíl˘ch tabletek v téhle tubiãce a… Ïádnou bolest byste necítili, pfii‰el by jen okamÏit˘, bezesn˘ spánek, ze kterého byste se uÏ neprobudili.

(PfiidrÏí tubiãku Lucii pfied oãima. Ta se na ni dívá fascinovanû) LUCIA (hypnotizovanû): OkamÏit˘, bezesn˘ spánek…

(Natáhne se po tubiãce. Vejde Richard a Carelli tubiãku vrátí do plechové krabice. Vstoupí Tredwell s tácem, na kterém nese kávov˘ servis, a poloÏí ho na kávov˘ stolek. Lucia se vzchopí a jde nalévat kávu. Barbara dva plné ‰álky vezme a jeden podá Richardovi. Tredwell odejde) TETA CAROLINE: Z va‰ich fieãí mi bûhá mráz po zádech, doktore. Asi toho jako Ital budete o jedech vûdût hodnû, Ïe?

CARELLI: Milá dámo, vy se urãitû chystáte zmínit rod BorgiÛ!

(Podá jí ‰álek kávy a jeden si vezme sám) TETA CAROLINE: Lukrécie Borgia, ta nestvÛra! V dûtství se mi o ní zdávaly hrÛzné sny – byla vysoká, velmi bledá a vlasy mûla ãerné jako uhel, zrovna jako tady na‰e milá Lucia.

(Carelli se lehce ukloní smûrem k Lucii) CARELLI: Lukrécie Borgia.

(Chvíli nikdo nic nefiíká. Carelli upíjí kávu. Richard si vezme ze stolku ãasopis a listuje jím) BARBARA: Co takhle trochu hudby?

(Pfiejde ke gramofonu) Co bychom tak vybrali? (zpívá) „Jéminkote – krindapána – co to mበna sobû?“ TETA CAROLINE (vstane): Barbaro, miláãku, tuhle nemravnou písniãku ne.

(Dojde ke gramofonu a zaãne procházet desky)

17

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 18

Neposlechneme si tu pfiekrásnou nahrávku s Melbou?

Nebo Händelovo Largo?

(Carelli se k nim pfiidá. Lucia pomalu pfiejde ke stolku a vyndá z krabice tubiãku skopolaminu. Rychle se rozhlédne po ostatních, ujistí se, Ïe se na ni nikdo nedívá, otevfie ji a témûfi v‰echny tablety si nasype do dlanû. V tu chvíli se otevfiou dvefie do pracovny. Stojí v nich Raynor a bez jejího vûdomí ji pozoruje. Lucia vrátí tubiãku do krabice) SIR CLAUD (za scénou): Kávu, prosím.

RAYNOR: Ano, sire Claude. Hned vám ji pfiinesu.

(KdyÏ Raynor promluví, Lucia se otoãí, ale nedojde jí, Ïe ji sledoval) SIR CLAUD (za scénou): A ten dopis Marshallovi?

RAYNOR: Ten ode‰el v odpolední po‰tû, pane.

SIR CLAUD (za scénou): Raynore!

RAYNOR: Omlouvám se, pane.

(Raynor se vrátí do pracovny. Lucia vhodí tablety, které drÏí v ruce, do jednoho ‰álku na stolku. Gramofon zaãne hrát. Richard odloÏí ãasopis, dopije kávu, poloÏí ‰álek na stÛl s knihami a pfiistoupí k Lucii) RICHARD (naléhavû): Lucio, beru tû za slovo. Odejdeme spolu.

LUCIA (‰eptem): Myslí‰ to váÏnû, Richarde? Ale miláãku, co peníze?

RICHARD (zachmufienû): VÏdycky existují zpÛsoby, jak získat peníze.

LUCIA (vydû‰enû): Co tím myslí‰?

RICHARD: To, Ïe kdyÏ muÏi na Ïenû záleÏí tak, jako mnû záleÏí na tobû, udûlá… cokoli!

(Ze studovny vejde Raynor) LUCIA (ublíÏenû): TakÏe ty mi pofiád nevûfií‰?

(Richard neodpoví. Pfiesune se ke krbu. Raynor dojde ke kávovému stolku a vezme jeden ‰álek s kávou) BARBARA (otoãí se): Nezatanãíte si, pane Raynore?

RAYNOR: Malé strpení, jen donesu kávu siru Claudovi.

(Raynor se otoãí a zamífií do pracovny. Lucia ho zarazí)

18

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 19

LUCIA: Pane Raynore, to není káva sira Clauda. Vzal jste ‰patn˘ ‰álek.

RAYNOR: Omlouvám se.

(Lucia vezme z kávového stolku jin˘ hrneãek a podá ho Raynorovi) LUCIA: Tenhle je pro sira Clauda.

(Vymûní si ‰álky. Lucia se pro sebe záhadnû usmûje a druh˘ ‰álek postaví zpátky na stolek. Raynor mífií s kávou do pracovny. Barbara ho zastaví) BARBARA: Prosím, pojìte si se mnou zatancovat, pane Raynore. Doktor Carelli se nemÛÏe doãkat, aÏ si zatanãí s Luciou.

(Richard se obrátí na Raynora) RICHARD: Dejte mi tu kávu, odnesu ji otci sám.

(Vezme ‰álek, na moment se zastaví zády k obecenstvu a odejde do pracovny. Raynor zaãne tanãit s Barbarou, Carelli zamífií k Lucii) CARELLI: Od sleãny Amoryové to bylo nesmírnû laskavé, Ïe mû dnes pozvala na veãefii.

LUCIA: Je moc milá.

CARELLI: A dÛm je skuteãnû pÛvabn˘.

(Z pracovny se vrátí Richard) Nûkdy mû po nûm musí‰ provést, takové vûci mû opravdu zajímají.

LUCIA: Sleãna Amoryová ti o nûm fiekne mnohem víc neÏ já.

(Richard dojde ke kávovému stolku a urovná krabici s léky.

Carelli pfiistoupí k Lucii blíÏe, mluví k ní ti‰e a naléhavû) CARELLI: Udûlala jsi, o co jsem tû Ïádal?

LUCIA: NemÛÏe‰ mít slitování?

CARELLI: Udûlala jsi, co jsem ti fiekl?

LUCIA: Já… já…

(Prudce se od nûj odvrátí a jde ke dvefiím do chodby. Nedafií se jí je otevfiít) NemÛÏu otevfiít dvefie.

BARBARA: Co se stalo?

LUCIA: S tûmi dvefimi nûco je.

19

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 20

(Barbara a Raynor pfiestanou tanãit a zamífií k ní. Richard vypne gramofon a jde jim pomoci. Otevfiou se dvefie do pracovny a vejde sir Claud se ‰álkem kávy v ruce. Zastaví se a pozoruje je) RAYNOR: To je divné. Vypadá to, Ïe se nûjak zasekly.

SIR CLAUD: Ne, nezasekly. Jsou zamãené – zvenku.

(V‰ichni se k nûmu otoãí. Teta Caroline chce nûco fiíci, ale sir Claud ji zarazí) Na mÛj pfiíkaz.

(Vezme si z cukfienky kostku cukru a vhodí ji do ‰álku) Chci vám v‰em nûco fiíct. Richarde, byl bys tak hodn˘ a zazvonil na zvonek?

(Richard to udûlá) Navrhuji, abychom se posadili.

(Carelli pfiejde ke stolu a sedne si. Raynor si vezme Ïidli od stolu s knihami a posadí se vedle nûj. Richard se postaví ke krbu a teta Caroline a Barbara se usadí na pohovku. Lucia sedí u stolu s knihami vedle sira Clauda, kter˘ se jako poslední posadí do kfiesla. Otevfiou se dvefie do jídelny a vejde Tredwell) TREDWELL: Zvonil jste, sire Claude?

SIR CLAUD: Ano. Zavolal jste na to ãíslo, které jsem vám dal?

TREDWELL: Ano, sire.

SIR CLAUD: A dostal jste uspokojivou odpovûì?

TREDWELL: Zcela uspokojivou, sire.

SIR CLAUD: Poslal jste na nádraÏí auto?

TREDWELL: S rollsem je‰tû nejsou zpátky, sire. Zafiídil jsem, aby u vlaku ãekal taxík.

SIR CLAUD: V˘bornû. Teì mÛÏete zamknout.

TREDWELL: Ano, sire.

(Tredwell se vrátí do jídelny a zavfie za sebou dvefie. Pauza.

Je sly‰et, jak otáãí klíãem v zámku) TETA CAROLINE: Claude…

SIR CLAUD: Dal jsem k tomu pfiíkaz!

RICHARD: MÛÏeme vûdût, co to má v‰echno znamenat?

20

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 21

SIR CLAUD: Hned vám to vysvûtlím. Zaãal bych tím, co uÏ jste pochopili, totiÏ Ïe tyto dvoje dvefie jsou zamãené zvenku.

Z mé pracovny se nedá dostat jinak neÏ pfies tuhle místnost. Okna jsou zamãená na speciální západku, mÛj vlastní vynález. Jsme tady jako v pastiãce na krysy.

(Vstane a podívá se na hodinky) Je za deset minut devût. Pár minut po deváté dorazí krysafi.

RICHARD: Krysafi?

SIR CLAUD: Detektiv.

(Napije se kávy. Lucia slabû vyjekne. Ostatní také zareagují.

Richard upfienû pozoruje Luciu) SIR CLAUD: Zdá se, Ïe to na vás zapÛsobilo pfiesnû tak, jak jsem chtûl.

(Dopije kávu a s ú‰klebkem postaví ‰álek na stÛl s knihami) Ta káva je pfií‰ernû hofiká.

RICHARD: Jak˘ detektiv?

SIR CLAUD: Jmenuje se Hercule Poirot. Je to Belgiãan.

RICHARD: Ale proã? Proã jsi pro nûj poslal?

SIR CLAUD: Správná otázka, dostáváme se k jádru vûci. Nûjakou dobu, jak témûfi v‰ichni víte, uÏ se zab˘vám atomov˘m v˘zkumem. (ke Carellimu) Vynalezl jsem novou v˘bu‰ninu. Její úãinky jsou tak obrovské, Ïe v‰e, co jsme v tomhle smûru dosud vyzkou‰eli, nám v porovnání s ní bude pfiipadat jako dûtská hra. To skoro v‰echno také uÏ víte…

(Carelli prudce vyskoãí) CARELLI: Já jsem to nevûdûl. Velmi by mû to zajímalo.

SIR CLAUD (chladnû): Skuteãnû, doktore Carelli?

(Carelli se posadí) Jak jsem uÏ fiíkal, amorit – tak jsem v˘bu‰ninu nazval – má takovou sílu, Ïe zatímco dosud jsme zabíjeli po tisících, nyní mÛÏeme zabíjet po stovkách tisícÛ!

LUCIA: To je stra‰né!

SIR CLAUD: Pravda není nikdy stra‰ná, pouze zajímavá.

21

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 22

RICHARD: Ale… proã tohle v‰echno?

SIR CLAUD (rozváÏnû): ProtoÏe mi vzoreãek, kter˘ jsem si napsal na list vytrÏen˘ z obyãejného poznámkového bloku a uloÏil do podlouhlé obálky, tamhle odtud ze sejfu…

(UkáÏe smûrem k pracovnû) … dnes chvíli pfied veãefií nûkdo, kdo teì sedí v téhle místnosti, ukradl.

(Ostatní se jeden pfies druhého rozãilují a protestují) SIR CLAUD (hlasitû): Jak je pro mû typické, urãit˘mi fakty jsem si naprosto jist. Pfiesnû dvacet minut po sedmé jsem vzoreãek vloÏil do sejfu. Hned po mém odchodu z pracovny do ní ve‰el Raynor.

RAYNOR: Sire Claude!

(Sir Claud ho zarazí zdviÏenou rukou) SIR CLAUD: Pracoval tam je‰tû ve chvíli, kdy ohlásili pfiíchod doktora Carelliho. Raynor se s ním pozdravil, zanechal ho v pracovnû samotného a ‰el oznámit Lucii, Ïe…

CARELLI: Musím protestovat… Já jsem…

(Sir Claud opût zdvihne ruku) SIR CLAUD: Raynor v‰ak nedo‰el dál neÏ ke dvefiím do téhle místnosti, kde narazila na moji sestru Caroline a Barbaru.

V‰ichni tu zÛstali a pfii‰el za nimi i doktor Carelli. Caroline a Barbara jsou z pfiítomn˘ch jediné, kdo do pracovny nevkroãil.

BARBARA: Tvé informace o tom, kde jsme se pohybovali, nejsou bohuÏel pfiesné, str˘ãku Claude. Mû ze seznamu podezfiel˘ch vylouãit nemÛÏe‰. Teta Caroline mû poslala do pracovny pro pletací jehlici, kterou si nûkde odloÏila.

(Sir Claud její poznámku ignoruje a posadí se do kfiesla) SIR CLAUD: Pak dolÛ se‰el Richard. RozváÏnû vstoupil do pracovny a nûkolik minut tam o samotû pobyl.

RICHARD: Pane boÏe! Otãe, pfiece mû nebude‰ podezírat…

(Sir Claud se na Richarda pfiísnû zadívá) SIR CLAUD: Ten kus papíru mûl obrovskou cenu.

RICHARD: Aha, naráÏí‰ na to, Ïe mám dluhy?

22

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 23

SIR CLAUD: Abych se vrátil k vûci. Richard se vrátil do knihovny právû ve chvíli, kdy vcházela Lucia. KdyÏ o nûkolik minut pozdûji ohlásili veãefii, Lucia uÏ s námi ale nebyla.

Pfiistihl jsem ji v pracovnû, stála u sejfu.

RICHARD: Otãe!

SIR CLAUD (hlasitû): Stála u sejfu. Vypadala znaãnû rozru‰enû, fiekla mi, Ïe se jí pfiedtím udûlalo nevolno. Navrhl jsem, Ïe by jí prospûla sklenka vína, ale ubezpeãila mû, Ïe uÏ je jí dobfie, a ode‰la za ostatními. Já sám jsem za ní ale hned do jídelny nezamífiil, dostal jsem zvlá‰tní nutkání nahlédnout do sejfu. Obálka se vzoreãkem v nûm nebyla!

(Pauza. Na v‰echny oãividnû doléhá nesmírná závaÏnost celé vûci) SIR CLAUD: Doufám, Ïe je vám v‰em situace jasná. Ten, kdo vzoreãek odcizil, ho musí mít je‰tû u sebe. Postaral jsem se, aby nikdo nemohl z téhle místnosti odejít.

CARELLI: Navrhujete tedy, aby nás v‰echny prohledali?

SIR CLAUD: Ne, tak mÛj návrh nezní.

(Pohlédne na hodinky) Je za dvû minuty devût. Hercule Poirot uÏ dorazil do Market Cleve. Tredwell dostal pokyn, aby pfiesnû v devût vypínaãem z chodby zhasl svûtlo. Budeme tu úplnû potmû. AÏ se opût rozsvítí, celá záleÏitost uÏ nebude v m˘ch rukou, pfiípad pfievezme Hercule Poirot. Pokud v‰ak nûkdo pod rou‰kou tmy poloÏí vzoreãek sem…

(Udefií dlaní o stÛl) … sdûlím panu Poirotovi, Ïe jsem se dopustil chyby a Ïe jeho sluÏby nepotfiebuji.

RICHARD (dopálenû): To je nehorázn˘ návrh.

(RozhlíÏí se po ostatních) Nechme se v‰ichni prohledat. Já osobnû proti tomu nic nemám.

RAYNOR: Já také ne.

CARELLI: Ani já.

TETA CAROLINE: Pokud to jinak nejde, co nám zb˘vá.

23

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 24

LUCIA: Ne, ne, Richarde, otcÛv plán je lep‰í.

SIR CLAUD: Tak jak tedy, Richarde?

RICHARD (rezignovanû): Souhlasím.

(Ostatní také dají gestem najevo souhlas. Sir Claud se v kfiesle unavenû opfie, mluví pomalu a s obtíÏemi) SIR CLAUD: Pofiád mám na jazyku chuÈ té kávy.

(Hodiny na krbové fiímse zaãnou odbíjet devátou. S posledním úderem zhasne svûtlo. Ozve se nûkolik vzdechÛ a Ïensk˘ch v˘kfiikÛ) TETA CAROLINE: Mnû se to nelíbí!

BARBARA: Buì prosím zticha, teto Caroline, snaÏím se poslouchat.

(Chvíli je úplné ticho, pak je sly‰et, jak nûkdo ztûÏka d˘chá a ‰ustí, zazní kovové cvaknutí, zvuk trhaného papíru a padající Ïidle. Lucia najednou vykfiikne) LUCIA: Sire Claude! Sire Claude! Já uÏ to nevydrÏím! Potfiebuji svûtlo!

(Ozve se hlasité zaklepání na dvefie do chodby. Lucia znovu vykfiikne. Svûtlo se rozsvítí. Richard stojí u dvefií do jídelny.

Raynor je na nohou, jeho Ïidle je pfievrácená. Lucia na své Ïidli zpola leÏí, jako by mûla kaÏdou chvíli omdlít. Sir Claud zÛstává sedût v kfiesle, oãi má zavfiené. Na stole s knihami leÏí podlouhlá obálka) RAYNOR: Podívejte! Ten vzoreãek!

LUCIA: Díky bohu! Díky bohu!

(Znovu nûkdo zaklepe na dvefie. V‰ichni se na nû upfienû dívají. Pomalu se otevfiou a v nich se objeví Hercule Poirot.

Vstoupí do místnosti a ukloní se) POIROT: Hercule Poirot, k va‰im sluÏbám.

(Za ním vejde kapitán Hastings) RICHARD: Monsieur Poirote.

(Podají si ruce) POIROT: Sir Claud? Ale ne, vy jste pfiíli‰ mlad˘. Budete asi jeho syn, Ïe? Tohle je mÛj kolega, kapitán Hastings, (Richard podá ruku Hastingsovi)

24

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 25

HASTINGS: To je ale nádhern˘ pokoj.

RICHARD: Je mi líto, monsieur Poirote, ale mám pocit, Ïe jsme vás povolali zbyteãnû. UÏ va‰e sluÏby nepotfiebujeme.

POIROT: Opravdu?

RICHARD: Opravdu, omlouvám se. Byla to nehoráznost tahat vás sem k nám. Samozfiejmû, vበhonoráfi… chci fiíct, Ïe o nûj nepfiijdete.

POIROT: Tomu dobfie rozumím, ale v tuhle chvíli mû peníze nezajímají.

RICHARD: A co vás tedy…?

POIROT: Co mû zajímá? Jen taková drobnost. Zavolal mû sem vበotec. Proã mû tedy nepo‰le pryã on?

RICHARD: Ale ano, samozfiejmû. Omlouvám se.

(Obrátí se na sira Clauda) Otãe, fiekl bys prosím monsieur Poirotovi, Ïe jeho sluÏby jiÏ nepotfiebujeme?

(Sir Claud neodpoví) Otãe!

(Pfiiskoãí k siru Claudovi, nakloní se nad nûj a prudce se otoãí) Doktora!

(Teta Caroline vstane a dojde k siru Claudovi. Hned po ní to udûlá Carelli a zaãne muÏe prohlíÏet. Poirot se mu snaÏí nahmatat pulz, pak ustoupí a pozoruje mrtvého muÏe. Mluví ti‰e, jako by to fiíkal jen sám sobû) POIROT: A-ano… obávám se. Velmi se obávám, Ïe…

BARBARA: âeho se obáváte?

POIROT: Îe pro mû sir Claud poslal pfiíli‰ pozdû, mademoiselle.

(Raynor se podívá na Carelliho, potom se obrátí na Barbaru) RAYNOR: Opravdu je to doktor?

BARBARA: Je, ale je to jen Ital.

POIROT (s úsmûvem): A já jsem zase detektiv… ale jen Belgiãan.

(Carelli se napfiímí a obrátí se do místnosti)

25

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 26

CARELLI: Je mrtv˘.

(Teta Caroline zavrávorá, Barbara k ní pfiiskoãí) RICHARD: Proboha! Co se stalo? Selhalo mu srdce?

CARELLI (nejistû): Asi… asi ano.

(Lucia se zvedne, rychle pfiejde k Poirotovi a odtáhne ho stranou od ostatních) LUCIA: Monsieur Poirote.

POIROT: Ano, madam?

LUCIA: Vy tady rozhodnû musíte zÛstat. Nesmíte dovolit, aby vás poslali pryã!

(Barbara si dojde ke stolu s knihami pro Ïidli a vrátí se k tetû Caroline, která sedí a pláãe. Richard jde k nim) POIROT: Vy si tedy pfiejete, abych tu zÛstal, madam?

LUCIA: Ano, ano. Nûco tady nesedí. On mûl srdce v pofiádku.

Vûfite mi, naprosto v pofiádku.

CARELLI: Navrhuji, pane Amory, abyste poslal pro lékafie va‰eho otce.

RICHARD: Dobfie.

(Dojde ke stolu a zvedne sluchátko) Tady Market Cleve pût.

(Pauza) RAYNOR: Nemûli bychom objednat auto pro monsieur Poirota?

(Poirot se zpola otoãí) LUCIA: Monsieur Poirot zÛstává – na moji Ïádost.

(Richard se prudce otoãí) RICHARD (vydû‰enû): Prosím?

LUCIA: Ano, ano, Richarde, musí tu zÛstat.

RICHARD: Ale… (Jeho pozornost si vyÏádá hlas v telefonu) Prosím?… To je doktor Graham? Tady Richard Amory.

Otec prodûlal infarkt. MÛÏete hned pfiijet?… Obávám se, Ïe uÏ nemÛÏete udûlat nic… BohuÏel ano. Dûkuji.

(PoloÏí telefon. Poirot pfiejde k zesnulému. Richard se podívá na sira Clauda, potom dojde k Lucii a mluví s ní tich˘m a rozru‰en˘m hlasem)

26

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 27

RICHARD: Mበrozum, Lucio? Co jsi to udûlala?

LUCIA (pfiekvapenû): Jak to myslí‰?

RICHARD: Nesly‰elas, co otec fiíkal? (v˘znamnû) „Ta káva je pfií‰ernû hofiká.“ LUCIA (pomalu): „Ta káva je pfií‰ernû hofiká.“ (Náhle jí to dojde a zdûsí se) BoÏe!

RICHARD: UÏ chápe‰?

LUCIA: Pro boha Ïivého!

(Richard se obrátí k Poirotovi) RICHARD: Monsieur Poirote…

POIROT: Ano? RICHARD: Monsieur Poirote, obávám se, Ïe mi není pfiíli‰ jasné, co po vás moje Ïena chtûla, abyste vy‰etfiil.

POIROT (laskavû): ¤eknûme, Ïe krádeÏ dokumentu? Tamhleta mladá dáma mi prozradila, Ïe právû proto mû sem zavolali.

(Richard vrhne vyãítav˘ pohled na Barbaru) RICHARD: Ten dokument, o kter˘ ‰lo, tak ten… byl vrácen.

POIROT: Skuteãnû?

(Podívá se na obálku na stole s knihami) RICHARD: Co se vám na tom nezdá?

POIROT: Jen mû tak nûco napadlo. Tuhle mi nûkdo vyprávûl neskuteãnû zábavnou historku. Historku o prázdné láhvi.

Nic v ní nebylo.

(Vezme obálku do ruky) ¤íkal jsem si…

(Richard od Porota obálku pfievezme) RICHARD: Je prázdná!

(Zmaãká ji, mrskne ji na stÛl a zadívá se na Luciu) V tom pfiípadû je tfieba nás v‰echny prohledat, je tfieba…

(Váhá. Poirot obálku zvedne a uhladí ji) POIROT: Dejte na moji radu, dokud nedorazí lékafi, nic nepodnikejte.

(Podívá se na dvefie do pracovny) A tamhlety dvefie, ty vedou kam?

27

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 28

RICHARD: Do pracovny.

(Poirot dvefie otevfie, strãí hlavu dovnitfi, zase ji stáhne a pfiik˘vne, jako by ho pohled uspokojil) POIROT: Dobrá, dobrá. Eh bien, monsieur. Myslím, Ïe není nutné, aby kdokoli z vás zÛstával v tomhle pokoji.

(V místnosti to za‰umí úlevou. Poirot mluví ke v‰em, ale upfienû se dívá na Carelliho) Jen je doufám jasné, Ïe nikdo nesmí opustit dÛm.

(V‰ichni chápavû pfiik˘vnou) RICHARD: Postarám se o to.

(Barbara a Raynor odejdou do chodby, hned po nich Carelli. Teta Caroline vstane a pomalu dojde k siru Claudovi) TETA CAROLINE: Neboh˘ drahou‰ek Claud… Chudinka Claud…

POIROT: Musíte b˘t stateãná, mademoiselle. Vím, utrpûla jste obrovsk˘ ‰ok.

TETA CAROLINE: Jsem tak ráda, Ïe jsem pfiikázala, aby se dnes veãer podával smaÏen˘ mofisk˘ jazyk. Bylo to jedno z jeho oblíben˘ch jídel.

(Utfie si oãi) POIROT (váÏn˘m tónem): Ano, ano, chápu, Ïe v tom spatfiujete útûchu.

(Dovede tetu Caroline ke dvefiím do chodby. Teta Caroline odejde, po ní Richard a vzápûtí i Lucia, která nechá dvefie otevfiené. V místnosti zÛstane jen Poirot s Hastingsem) HASTINGS (nedoãkavû): Tak co si o tom myslíte?

POIROT: Zavfiete dvefie, Hastingsi.

(Hastings to udûlá. Poirot rozváÏnû zavrtí hlavou a rozhlédne se po místnosti. Hastings ho bez dechu pozoruje.

Poirot se náhle sehne, aby si prohlédl pfievrácenou Ïidli, a sebere nûjak˘ klíãek) HASTINGS: Co jste to na‰el?

POIROT: Klíã. Zdá se, Ïe by to mohl b˘t klíã od sejfu. V‰iml jsem si, Ïe v pracovnû je sejf. Byl byste té dobroty, Hastingsi, vyzkou‰el ho a fiekl mi, zda do nûj pasuje?

28

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 29

(Hastings si klíã od Poirota vezme a odejde do pracovny.

Poirot pfiistoupí k mrtvému muÏi. Sáhne do kapsy jeho kalhot, vyndá odtud fietízek se svazkem klíãÛ a peãlivû si je prohlíÏí. Vrátí se Hastings) HASTINGS: Ano, je to on. Myslíte, Ïe siru Claudovi upadl, nebo Ïe…

(Zarazí se, protoÏe si v‰imne, Ïe Poirot zamy‰lenû kroutí hlavou) POIROT: Ne, ne, mon ami, dejte mi ten klíã.

(Vezme klíã od Hastingse a porovnává ho s jedním z klíãÛ ve svazku) POIROT: Je to duplikát. Pravda, ne dvakrát dokonal˘, ale svému úãelu jistû poslouÏí.

(Vrátí svazek do kapsy siru Claudovi) HASTINGS (rozru‰enû): To tedy znamená…

(Poirot ho varovn˘m gestem zarazí. Je sly‰et otáãení klíãe v zámku dvefií do jídelny. Pomalu se otevfiou a vejde Tredwell) TREDWELL: PromiÀte, pane. Pán mi pfiikázal, aby byly dvefie do knihovny aÏ do va‰eho pfiíjezdu zamãené. Pán…

(Spatfií v kfiesle nehybné tûlo a zarazí se) POIROT: Je mrtv˘.

(Tredwell chvíli nic nefiíká) TREDWELL: Byla to… vraÏda, pane?

POIROT: Jak vás to napadlo?

TREDWELL (ti‰e): Dnes veãer se dûly divné vûci, pane.

POIROT: Ale? (Poirot a Hastings si vymûní pohledy) Povídejte.

TREDWELL: VÛbec nevím, kde zaãít. ¤ekl… fiekl bych, Ïe poprvé jsem si uvûdomil, Ïe se nûco dûje, kdyÏ pfii‰el na ãaj ten italsk˘ gentleman.

POIROT: Italsk˘ gentleman?

TREDWELL: Doktor Carelli, pane.

POIROT: On nebyl na ãaj oãekáván?

29

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 30

TREDWELL: Nebyl, pane, ale sleãna Amoryová pochopila, Ïe je pfiítelem Richardovy Ïeny, a pozvala ho, aÈ zÛstane na veãefii. Ale kdybyste chtûl znát mÛj názor, pane…

(Zarazí se) POIROT: Ano? TREDWELL: MÛÏete mi vûfiit, pane, Ïe rozhodnû nemám ve zvyku pomlouvat ãleny rodiny. Ale teì, kdyÏ vidím, Ïe pán je mrtev…

POIROT: Ano, ano, chápu. Musel jste mít svého pána velmi rád.

(Tredwell pfiik˘vne) Poslal pro mû, protoÏe mûl nûco na srdci. Musíte mi povûdût v‰echno, co víte.

TREDWELL: Tedy, Richardova manÏelka podle mne nechtûla, aby s námi ten italsk˘ gentleman zÛstal na veãefii. Sledoval jsem, jak se zatváfiila, kdyÏ ho sleãna Amoryová pozvala.

POIROT: A jak˘ je vበnázor na doktora Carelliho?

TREDWELL: Doktor Carelli, pane, nepatfií mezi nás.

(Poirot se podívá na Hastingse, Tredwellovû poznámce vÛbec nerozumí. Hastings se odvrátí, aby zakryl úsmûv.

Tredwell zÛstává váÏn˘) POIROT: Mûl jste pocit, Ïe na tom, jak doktor Carelli pfii‰el do domu, je nûco divného?

TREDWELL: Pfiesnû tak, pane. Nûjak to nepÛsobilo pfiirozenû.

A potíÏe zaãaly aÏ po jeho pfiíchodu, pán mi fiekl, abych pro vás poslal, a pfiikázal mi zamknout dvefie. Také Richardova Ïena nebyla cel˘ veãer ve své kÛÏi. Musela odejít od veãefie. Pana Richarda to velmi znepokojilo.

POIROT: Musela odejít od veãefie? ·la sem?

TREDWELL: Ano, pane.

(Poirot se rozhlíÏí po místnosti. Zrak mu padne na kabelku, kterou Lucia nechala poloÏenou na pohovce) POIROT: Zajímavé.

(Dojde k pohovce a kabelku zvedne) Vidím, Ïe si tu nûkterá z dam nechala kabelku.

TREDWELL: Ta patfií manÏelce pana Richarda, pane.

30

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 31

HASTINGS: V‰iml jsem si, jak si ji tu pfied odchodem odloÏila.

POIROT: Tûsnû pfied odchodem? Zvlá‰tní.

(PoloÏí kabelku zpátky na pohovku) TREDWELL: Co se t˘ãe zamãen˘ch dvefií, pane, pán mi fiekl…

POIROT (skoãí mu do fieãi): Ano, ano, o tom mi musíte v‰echno povûdût. Pojìme tamhle.

(UkáÏe na dvefie do jídelny) HASTINGS (dÛleÏitû): Dobfie. Já zÛstanu tady.

POIROT: Ne, ne, pojìte s námi.

HASTINGS: Ale nemyslíte, Ïe by bylo lep‰í…

POIROT (váÏnû): Potfiebuji va‰i spolupráci, pfiíteli.

(Vezme Hastingse za paÏi. Tredwell, Poirot a Hastings odejdou do jídelny a zavfiou dvefie. Nûkolik vtefiin poté nûkdo opatrnû otevfie dvefie do chodby a dovnitfi se vplíÏí Lucia.

Rychle se rozhlédne, dojde ke stolu s knihami a vezme z nûj ‰álek sira Clauda. Stojí s hrnkem v ruce, jako by se nemohla rozhodnout, co dál. Dvefie do jídelny se ti‰e otevfiou a vejde Poirot) POIROT: PromiÀte, madam.

(Lucia sebou prudce trhne. Poirot jí vezme ‰álek z ruky, jako by ‰lo o bûÏné zdvofiilostní gesto) LUCIA: Já… já… vrátila jsem se pro kabelku.

POIROT: Aha. (PoloÏí ‰álek na stÛl s knihami) Kde jen jsem tu dámskou kabelku vidûl? Nebylo to tamhle?

(Vezme kabelku z pohovky a podá ji Lucii) LUCIA: Mockrát vám dûkuji.

POIROT: Nemáte zaã, madam.

(Lucia se nervóznû usmûje a odejde do chodby. Poirot je‰tû chvíli stojí bez pohnutí, pak vezme ‰álek a pfiiãichne k nûmu.

Vyndá z kapsy zkumavku a pfielije do ní trochu lógru. Peãlivû ji utûsní, vrátí ji do kapsy a zaãne pfiepoãítávat ‰álky) POIROT: Jeden, dva, tfii, ãtyfii, pût, ‰est.

(Dojde ke dvefiím do jídelny, otevfie je, s hlasit˘m bouchnutím znovu zavfie a dobûhne k francouzskému oknu, kde se

31

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:25 PM

Stránka 32

schová za záclonu. Za pár sekund se dvefie do chodby znovu otevfiou. Vrátí se Lucia. Tentokrát je velmi obezfietná, upfienû pozoruje dvefie do jídelny. Rychle sáhne po tomtéÏ ‰álku a i se zbyl˘m lógrem ho vtlaãí do kvûtináãe na stole.

Na jeho pÛvodní místo pfiistrãí jin˘ hrneãek a zamífií ke dvefiím do chodby. KdyÏ k nim dojde, vejde Richard s doktorem Grahamem) RICHARD (lekne se): Lucio?

LUCIA: Byla… byla jsem si tu pro kabelku.

(Lucia kolem nich probûhne a vyjde ze dvefií. Richard se za ní dívá. V tu chvíli Poirot nepozorovanû vyklouzne zpoza záclony. Richard se otoãí a spatfií ho) RICHARD: Á, monsieur Poirot. Pane Poirote, tohle je doktor Graham.

(Podají si ruce. Richard a doktor Graham pfiejdou k siru Claudovi a skloní se nad tûlem. Poirotovi pfiestanou vûnovat pozornost, ten znovu s úsmûvem pfiepoãítá ‰álky) POIROT: Jedna, dva, tfii, ãtyfii, pût.

(Vyndá z kapsy zkumavku a pomalu zavrtí hlavou)

32

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:26 PM

Stránka 287

Obsah

âerná káva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 A pak uÏ tam nezbyl ani jeden . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Poslední víkend . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

DetektivHryIIKor2

5/14/18 4:26 PM

Stránka 288

Detektivní hry 2 Z anglick˘ch originálÛ Black Coffee, And Then There Were None a The Hollow vydan˘ch agenturou Agatha Christie Ltd v Lond˘nû 2015 pfieloÏily Helena ·ilhánková, Jana Ohnesorg a Hana Petráková Obálku navrhla Katefiina Stárková Redigovali Michal Hrnãífi, Katefiina Skokanová Kyselá a Jakub Sedláãek Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9768. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání âerná káva první, A pak uÏ tam nezbyl ani jeden v tomto pfiekladu první, Poslední víkend první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz www.agatha.cz