Krátký román o lásce bor is d o č e k a l
3
Knižní klub
Vydání knihy podpořil Rodinný pivovar Bernard v Humpolci.
4
Copyright © Boris Dočekal, 2017 Nakladatelství Listen, 2017 All rights reserved © Boris Dočekal, 2017 Cover illustration © Luděk Bárta, 2017 Cover illustration © Luděk Bárta, 2017 ISBN 978-80-242-5966-6 ISBN: 978-80-86526-96-6
1. VELKÝ POKOJ byl zařízený spíš spartánsky. Prázdný psací stůl jen se starým nemoderním monitorem a černou klávesnicí, kovová židle, velká knihovna, postel a křeslo s konferenčním stolkem, to všechno z borovice, a mosazný starožitný popelník s ornamentální výzdobou. A nikde žádný zbytečný předmět. Prázdné bílé zdi zdobily jen dvě fantastkní grafiky od Adolfa Borna. Seděl v křesle s nohama na nízkém konferenčním stolku a zamyšleně se díval na lesklou pozvánku formátu A5. Byla na ní malá mapa, fotografie luxusní prosklené vily na břehu moře a stručný text. Zvu Tě na oslavu svých šedesátin do mé vily na ostrově Brač, kde se můžeš zdržet i celý týden. Pozvaní jsou i Zdeněk s Ivanou, Karel s Monikou, Tony, Tomáš a Lucie, která přijede s osmnáctiletou dcerou a trochu
5
6
osvěží setkání šedesátníků. Prostě celá naše parta z vejšky. Přijeď 5. září. Ubytování a jídlo je zajištěné. Zdraví Jonáš. Ps. Karty na poker jsou připravené. To místo z mapy dobře znal. Jezdíval tam skoro deset let se svou ženou do apartmánu v patře malého domku a užívali si mimosezónní samoty a ještě pořád dost teplého moře. Byly to krásné roky, které přetrhla její tragická nemoc, rakovina slinivky, na níž po několikaměsíčním trápení umřela. Od té doby v Chorvatsku nebyl a teď přemýšlel, jestli se tam, zrovna do míst, kam spolu jezdili, má vrátit. Jestli to nebude příliš bolestné, jestli má oživovat staré vzpomínky. Ale myšlenka, že by se všichni sešli po tolika letech, že by po dlouhé době zase viděl Lucii a Ninu, se mu docela zamlouvala. Některé ze školní party vídal jen tu a tam, Zdeňka s Ivanou neviděl už dva tři roky. A Tonyho přes rok, což ho mrzelo nejvíc. Měl rád toho nenápadného chlápka, který vypadal jako Ital a moc nemluvil, ale když něco řekl, bylo to k věci. A dalo se na něj spolehnout. Častěji se setkával s Karlem a Monikou, za kterými občas jezdil do Poličky. Nebo Karel přijel za ním na kole. Vídal i Lucii.
Vstal a šel se podívat do kuchyně na kalendář. Na první půlku září tam neměl žádný záznam. Vrátil se do křesla a zkusil si představit, jaké to může být. A jestli si po letech opravdu zahrají poker, který mu scházel. Za ty roky se mu nepodařilo dát dohromady solidní pokerovou partu, i když to několikrát zkoušel. Jenže hra o peníze, a někdy i relativně velké, není pro každého. Ale jedna věc ho zarazila, že Jonáš pozval i Tomáše. Náhodou se od Karla dozvěděl, že se hrozně pohádali kvůli nějaké obchodní záležitosti. Zase tak moc ho to nepřekvapilo, Tomáš byl vždycky bezohledný a vlastně do jejich party příliš nezapadal, i když ho vždycky bylo nejvíc slyšet. Nebo možná právě proto, jeho soudy bývaly trefné a neúprosné. A jeho hlavním zájmem byly ženy. Měl několik firem, hodně peněz a rád dával najevo, že se mu daří, že je takzvaně za vodou a až dokonce života, když bude chtít a firmy prodá, nemusí nic dělat. „Pojedu,“ řekl si polohlasně a znovu se zadíval na pozvánku. Koneckonců aspoň si splní přání, na které léta myslel. Vždycky toužil po tom strávit pár dní v Dubrovníku, ubytovat se v hotelu Hilton Imperial, kde jednou seděl
7
8
na kávě a moc se mu líbil vkusný interiér, tak nějak zapadal do obrazu města, které považoval za jedno z nejhezčích, a mrzelo ho, že v něm kdysi ještě se ženou strávili pouhý den, za který zvládli projít skoro všechny památky, ale v tom spěchu příliš neprožili zdejší atmosféru a nevychutnali si pozoruhodný genius loci. Sedl si k počítači a přes Booking.com si zamluvil dvoulůžkový pokoj na týden od 10. září. Možná přesvědčí Lucii, aby jela s ním. Měli spolu zvláštní vztah, pár let, ale už je to dávno, spolu dokonce bydleli a společně se starali o její dceru Ninu, jejíž otec byl neznámý. Ale pak se stalo něco, čemu nerozuměl, a jejich vzájemný vztah, upřímně řečeno hlavně z její strany, hodně ochladl. Od té doby ji občas pozval na kafe nebo na víno a opatrně sondoval, jestli by to nedali znovu dohromady. Lucie nebyla úplně nepřístupná, nikdy neřekla ne, ale obvykle to nějak zahrála do autu. Řekla, že zavolá, a nezavolala. Vždycky se musel ozvat on, a protože si připadal hloupě, intervaly mezi hovory a schůzkami se prodlužovaly a klesala i jeho chuť navázat přetrženou nit. Možná to byla už jen setrvačnost a fakt, že trvale nikoho neměl.
Teď ji neviděl nejmíň půl roku a docela se mu stýskalo. Po ní a možná ještě víc po Nině, se kterou byl při svých pravidelných výletech do Prahy párkrát ve filmovém klubu nebo v Dejvickém divadle. Nikdy přesně nechápal, proč zrovna o Lucii tak stál a do jisté míry ještě stojí. Nebylo na ní nic zvláštního, snad jen postava, kterou měla skoro stejnou jako za mlada, a příjemný úsměv a fakt, že ji skoro nic nevyvedlo z míry. Nikdy si nestěžovala. A nikdy neřekla, kdo je otcem jejího dítěte. Tvrdila, že to neví, že šlo o náhodný sex s neznámým člověkem, a na další otázky nereagovala. Jak tak seděl a kouřil, napadlo ho vytáhnout staré album s fotografiemi. Jako absolvent historie a archivnictví na filozofické fakultě měl fotky dokonale uspořádané. A když se ještě psali dopisy a ne jen maily, měl v archivu i je. Listoval albem a vybavoval si společně zážitky, což obvykle nedělal, snažil se žít přítomností. Ale občas se ke vzpomínkám vracel. Jako třeba k vinobraní u Zdeňkových rodičů, kde přes den sbírali hrozny a živili se čtvrtkami kačen a kuřat, výborným domácím uzeným a pak dlouho do noci hráli poker, zatímco holky probíraly
9
nějaká ženská témata a přišly se podívat, jen když v banku bylo na svou dobu a jejich příjmy opravdu hodně peněz. Nebo Silvestr u Karla a Moniky, kdy o půlnoci vyhazovali z oken na zahradu sklenice a talíře, aby se po Novém roce všichni složili na nové nádobí. Najednou se začal do Chorvatska těšit. „Bude to dobrý,“ řekl nahlas a zaťukal na dřevěnou desku konferenčního stolu. Pak vstal a šel se na sebe podívat do zrcadla. „Na padesát sedm docela dobrý,“ pokračoval v samomluvě. A skutečně, nebýt hustých a hlubokých vějířků vrásek kolem očí, nikdo by mu nehádal víc než pětačtyřicet. Měl hubenou postavu a trochu úzká ramena, výraznou pleš a bystré oči, které jen málokdy něco přehlédly.
10
Obálku navrhl a graficky upravil Luděk Bárta
Veroce spolupráci s Nakladatelstvím Listen V 2017 vydalo vydala Euromedia Group, a. publikaci s. – Knižní klub, jako svou sedmdesátou čtvrtou Nádražní 30, Listen, 150 00 Praha 5 Nakladatelství v roce 2017 9457. publikaci Hellerova 10, jako 586 01svou Jihlava Obálku navrhl Tel: 777 620 143 a graficky upravil Luděk Bárta Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica e-mail: listen.docekal@seznam.cz Počet stran 176
Vydání 1. vydáníprvní
176
Naše knihy na trh dodává Euromedia – Knihy Nakladatelství Listen distribuují: Nádražní knižní distribuce, 30, a150 00 Praha 5 Euromedia Group, Beta Dobrovský Kosmas Zelená linka: 800 103 203 na www.firma.kosmas.cz Více o produkci nakladatelství Tel.: 296 536 111 (heslo test, nakladatel – Listen) Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
ISBN: 978-80-86526-96-6
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.