0039537

001-003 Falesny snatek_Sestava 1 2/5/18 1:45 PM Stránka 3

M A G D A L E N A M I N T O V Á

FA L E · N ¯ S ≈ AT E K

KNIŽNÍ KLUB

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 4

Falešný sňatek Copyright © Magdalena Mintová, 2018 ISBN 978-80-242-6078-5

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 5

Věnováno mým rodičům, kteří ve mě věřili, podporovali mě celý můj život a po nichž jsem zdědila smysl pro humor, protože ten byl u nás doma vždycky důležitý.

Mám Vás moc ráda.

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 7

Květen

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 8

pátek, 2. květen po enormním množství meduňkového čaje

Na žádný obchod se sedativy pro domácí použití jsem bohužel nenarazila. Mám podezření, že takový obchod nakonec ani neexistuje, takže jsem se prostě musela spokojit s tím nejlevnějším meduňkovým čajem, který jsem našla.

Ale určitě mi to pomohlo. Nebo jsem si to jen vsugerovala.

Každopádně ruce se mi už neklepou a můžu se zase dotknout stroje, aniž bych se musela obávat infarktu.

Takže do toho půjdu po hlavě… Včera večer jsem dojela ke kavárně, kde Natálie pracuje. Už čekala na ulici. Měla na sobě dlouhé černé sametové šaty, které jí lichotivě obepínaly postavu. Sahaly až na zem, takže nebyly vidět vysoké boty, které pod nimi podle všeho měla. Nevypadala tak mrňavě jako obvykle.

Když šla k mému autu, vypadalo to, jako by se vznášela.

Sice jen do chvíle, než zakopla a málem si celé šaty roztrhala, ale i tak. Tahle holka v sobě prostě něco má.

Vlasy si zřejmě po dlouhé době učesala, působily hladce a upraveně. A ta její barevná boule tomu všemu dodávala opravdu drsný nádech. „Jsme jako den a noc!“ vykřikla, když se usadila. „Co sis udělala s vlasy? Ty sis je nějak přibarvila? Jsou světlejší než obvykle!“ „No dovol!“ Skoro jsem se urazila. Vlasy si zásadně nebarvím. „Nic jsem si s nimi nedělala. Přirozenost nade vše,“ upřesnila jsem. „Každopádně vypadáš fakt strašně,“ řekla tak, že to neznělo jako urážka. „No to ty taky!“ Vyjely jsme a Natálie navigovala. „Zatoč doprava… tamhle doleva… ne tady, až tamhle!“ Zatočila jsem špatně a musela se složitě otáčet. Natálie je mizerný navigátor.

8

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 9

„Hele, a nebylo by prostě lepší, kdybych zadala adresu do GPSky?“ zeptala jsem se rozumně. „A to si jako myslíš, že si tu adresu pamatuju?“ uchechtla se a pak mizerně navigovala dál. „Vždyť v téhle čtvrti bydlím!“ řekla jsem nakvašeně, když jsme se ocitly ve mně známých končinách. To byla vážně zbytečná cesta. Eva by se zbláznila, kdyby viděla, jak jsem vyplýtvala půl nádrže. „Nekecej! To jsem netušila…“ prohodila Natálie. Jak jsme projížděly jednotlivými bloky, minuly jsme i budovu, ve které mám byt. „Počkej, počkej…“ zadrmolila. „Dům 313 – to je on!“ ukázala na můj dům.

Byla jsem zmatená. „Tady bydlím,“ řekla jsem. „A nekoná se ta party nakonec u tebe?“ ověřovala si jen tak do větru Natálie. Podívala jsem se na ni a najednou mi to došlo. To dunění…

Ještě to ale nebylo jisté, takže jsem neházela flintu do žita.

Z celého domu jsem znala pouze Tonyho a Ladu s Honzou, takže to může být ještě někdo jiný, kdo tu párty pořádá… „Zajedu s tím rovnou do garáže,“ oznámila jsem Natálii a jela jsem zaparkovat. „No to je fajnovka!“ řekla Natálie, když se za námi garáž automaticky zavírala. „Hele, jak se jmenuje ten tvůj kámoš?“ zeptala jsem se nakonec, protože jsem si říkala, že „nechat se překvapit“ by asi bylo trochu od věci. „Tony,“ řekla Natálie a všechny moje naděje byly zmařeny. „Aha. A jak ho znáš?“ vyzvídala jsem dál. „Ale… Pěstuje travku, tak ho znám… Nevadí ti to, doufám?“ zeptala se. „Ne, proti marihuaně nic nemám,“ řekla jsem popravdě a v duchu přemýšlela, jestli radši nemám Natálii říct, že se 9

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 10

mi zčistajasna udělalo špatně a radši dnes zůstanu doma.

Nebyla by to ani tak velká lež – nemůžu přece přijít na party k chlápkovi, který mi je krajně nesympatický a ke kterému jsem se v minulosti nechovala zrovna sousedsky. No co, na hrubý pytel hrubá záplata! Snad nevadí, že jsem ho před několika dny málem přejela.

Cestou výtahem – do dvanáctky – jsem měla poslední možnost rychle zmáčknout jiný knoflík. Chtěla jsem si to promyslet, jenže se mi z toho divného tlaku ve výtahové kabině dělalo opravdu špatně a v hlavě jsem měla černo.

Už když jsme projížděly mým patrem, mohly jsme slyšet dunění, které tu bylo takřka mým denním chlebem. „To bude pecka!“ zářila Natálie, když jsme vycházely z výtahu.

Stoupla jsem si konečně na pevnou zem a zamyslela se.

Co můžu dělat? Vždyť jsem si se svým outfitem a make-upem dala takovou práci, navíc jsem si to všechno ospravedlnila jako menší rozlučku se svobodou. Měla jsem z toho opravdu nepříjemný pocit (teď mi je jasné, že to byla INTUICE!), ale Natálie byla tak nadšená, že jsem potlačila jakékoli námitky, které mi můj vnitřní hlas podsouval, a následovala ji ke dveřím. Okamžitě jsem cítila kouř z marihuany, ale kupodivu mě napadlo, že bych si dala taky. Dunivá hudba mě v takovém rozhodnutí jen podporovala. Pak už jsem si byla jistá – dneska si to tady užiju!

Vešly jsme dovnitř, ve dveřích byl strčený kolík, aby se nemohly zavřít a aby hosté mohli libovolně přicházet a odcházet. Už teď jich tam bylo požehnaně. V takovém davu přece Tonyho ani nemusím potkat, uklidňovala jsem se. „Pojď, najdeme Tonyho a pozdravíme se s ním,“ hulákala na mě Natálie, zatímco jsme se prodíraly mezi lidmi, jako by mi snad četla myšlenky. „Ne!“ hulákala jsem zpátky. „Nemáme se rádi, nechci, aby mě tu viděl!“ 10

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 11

„Tak teda ne! Půjdeme si aspoň sehnat travku a něco k pití!“ řvala. Hned potom jí někdo přehodil ruku kolem ramen a řekl: „Vy hledáte travku?“ Vedle Natálie stál vysoký hubený kluk s delšími vlasy a zubil se na nás. „Jé, nazdar, Dejve!“ vykřikla a skočila mu kolem krku.

Něco mu říkala, ale nerozuměla jsem. Pak jsem jen viděla, jak Dejv loví v kapse mikiny a vytahuje několik ubalených jointů. Dva podal Natálii. „Tohle je Dejv!“ otočila se ke mně Natálie. „Dejve, tohle je Ema.“ Chtěla jsem si s ním potřást rukou, nejspíš jsem už z těch zvyků Svíčkových trochu pomatená. Dejv si mě k sobě za tu ruku přitáhnul a sevřel mě v objetí. Při té příležitosti mi sáhnul na zadek. Tady bylo potřesení rukou opravdu málo, napadlo mě, když mě konečně pustil. „Bavte se!“ zavolal a zapálil Natálii jointa. „Třeba se ještě uvidíme,“ podíval se na mě. „Třeba ne,“ řekla jsem s širokým úsměvem tak, že mě nemohl slyšet. „Hroznej úchyl!“ křičela mi Natálie do ucha, když mi zapalovala jointa tím svým. Pokračovaly jsme dál, až jsme se dostaly do kuchyně. Světla byla všude ztlumená a odněkud dokonce blikaly barevné reflektory, takže to vypadalo jako v nějakém klubu.

Na lince v kuchyni byla snad stovka flašek alkoholu a kousek vedle mísa, ve které by se dalo umíchat těsto na obří dort. „No tak tohle je vodvaz!“ křičela Natálie a ukazovala na tu mísu. Podívala jsem se pořádně a zjistila jsem, že je asi do čtvrtiny plná jakési zelené drti. Vonělo to tak aromaticky, že jsem se nemusela ptát. Potáhla jsem ze svého jointa a rozkašlala se. Tohle jsem naposledy zkoušela před rokem, ale opravdu jen tak okrajově. „Nalejeme si něco?“ zeptala se Natálie a ukázala na tu ku11

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 12

pu flašek. Neměla jsem námitek, a tak jsme se za chvíli proplétaly davem s napůl vykouřenými jointy a kelímky s vodkou a džusem. Došly jsme do obýváku. Křesla byla pryč a z volného místa na koberci se stal taneční parket. Barevná světla zhasla a místo toho blikal pouze stroboskop, a to tak rychle, až jsem se bála, že tam z toho někdo co nevidět dostane epileptický záchvat. Stály jsme u kraje a pozorovaly, jak se všichni ti lidé svíjejí na nějaký rockový song. S těmi světly byly jejich pohyby trhané, jako by snad už epileptický záchvat dávno prožívali. Vypadalo to dost šíleně. Dost psychedelicky. Okna se skoro roztřásla, když začal hrát Supermassive Black Hole od Muse a Natálie mi vytrhla z ruky poloplný kelímek, společně se svým ho položila na zem ke zdi a táhla mě doprostřed té masy lidí. Když viděla, že stále držím vyhaslého jointa, zařvala na mě: „Zahoď to na zem!“ a ukázala na koberec. Měla jsem nutkání začít se smát, protože na koberci už se válelo značné množství vajglů. Alkohol (ale hlavně tráva) už začínal působit. Během chvíle jsme se svíjely v křečích úplně stejně jako všichni kolem.

Chvíli tam hrálo nějaké strašné techno a songy, které jsem v životě neslyšela, tak jsem šla dopít své pití a dojela jsem rovnou i Natáliin kelímek. Vyrazila jsem do kuchyně nalít nové a ve dveřích jsem se střetla s Tonym. Málem jsem se na svých podpatcích zabila, protože do mě vrazil, ale byla jsem si jistá, že nestihl zahlédnout můj obličej.

Namixovala jsem si vodku a džus a vrátila se do obýváku.

V křesle, které bylo odsunuté až u zdi, seděl Tony a jeho obličej byl ozářený světlem z notebooku. Podle všeho zrovna měnil hudbu. Techno vystřídalo cosi pomalejší. Světla přestala blikat a místo toho se zase rozzářily barevné reflektory u stropu. Tony se zvedl, odložil notebook a mně nezbylo než vmíchat se mezi tancující a sladit se s jejich pohyby, aby mě nepostřehl. Vlnili jsme se tam jako jedno podivné psychedelické moře. Najednou jsem uviděla Natálii. Točil se kolem 12

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 13

ní „hroznej úchyl“ Dejv. Zhluboka jsem si lokla svého pití.

Když mě Natálie uviděla, rozzářila se, udělala několik kroků ke mně a vytrhla mi kelímek, jedním lokem ho dopila a odhodila kamsi do davu. Chvíli jsme tancovaly spolu a dostávaly jsme se pomalu do takového toho líného stavu opilosti a zhulenosti. Připomnělo mi to staré časy a skoro se mi zdálo, že se mi po tom stýská. Kdyby mě v tu chvíli viděl Albert!

Nechci na to ani myslet…

Pak začala hrát má oblíbená písnička, True Romance od Citizens. Kdosi ke mně přistoupil zezadu a vzal mě za boky.

Měla jsem už lehce zamlženo a myslela jsem si, že to je Natálie. Chtěla jsem se k ní otočit a vysvětlit jí, že navzdory mnoha podezřením, která proti mně byla namířena, jsem hetero, ale pak jsem si všimla, že Natálie se svíjí se zavřenýma očima přede mnou. Onen někdo za mnou mi právě přejel prstem podél páteře. Naskočila mi husí kůže, ale pak jsem se trochu probrala, když jsem si představila, že to může být klidně nějaký pupkatý plešoun s plnovousem, a otočila jsem se tak rychle, jak mi to moje podpatky dovolily.

Nebyl to pupkatý plešoun s plnovousem, byl to někdo mnohem horší. Byl to Tony.

Zaostřil na mě. „Emo?“ Byla jsem v šoku a neschopná slova. To bylo tedy trapné. „Co tady děláš?“ zeptal se, ale stále mě držel za zadek. Cítila jsem se jako přistižená při něčem špatném a zazmatkovala jsem. Chtěla jsem rychle odkvačit, ale podpatek se mi zachytil do koberce, já se zamotala a v příští vteřině bych se už válela po koberci, kdyby mě Tony nezachytil a nepomohl mi najít rovnováhu. „Nemusíš chodit pryč,“ zubil se. Nejspíš už byl taky pořádně zhulený. „Fajn, tak ne,“ pokrčila jsem rameny, ale když mě chtěl zase vzít za boky, abychom spolu tancovali, zarazila jsem ho: „Tak to teda ne!“ chtěla jsem říct jasně, ale ve skutečnosti jsem to spíš zadrmolila.

13

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 14

„Proč ne?“ smál se. „To mě tak nesnášíš?“ „Přesně tak!“ souhlasila jsem. „Navíc tady někde máš tu svoji Lanu, ne?“ Zvláštní, že svého snoubence jsem v tu chvíli vůbec nebrala v potaz. „Ne,“ řekl, jako by se nechumelilo. „Budu se stěhovat, takže odjela.“ „Zpátky do Chrochtalova?“ zeptala jsem se blbě, ale Tony se tomu jen usmál a pak, protože začal hrát nějaký ploužák, mi dal ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Už jsem nic neříkala, aspoň ne nahlas. V hlavě mi ale hučelo – už poněkolikáté jsem se ptala sama sebe, co to tady dělám. Měla jsem ho přejet na placku! To by mě nemohl tak nestoudně osahávat. Měl ruce na mých holých zádech, a než jsem se nadála, držel mě za boky tak, že jeho palce jsem měla na holém břiše, a já jsem nějak nemohla najít sílu se mu vzepřít.

Celou dobu jsem ale měla neovladatelnou touhu se smát a najednou to jaksi vybublalo na povrch a já jsem se začala chechtat na celé kolo.

Trochu se odtáhl a podíval se mi do obličeje, ruce měl pořád částečně pod mými šaty. „Ty se směješ?“ zeptal se s přimhouřenýma očima, ale usmíval se. Chtěla jsem něco říct – nemám tušení, co to mohlo být –, ale vyšel ze mě jen další chechot. Než jsem se ale nadála, Tony tomu udělal přítrž. Doslova mi ucpal pusu, a to svou vlastní pusou. Jo. A já se nebránila. Zdálo se mi totiž, jako by ten polibek byl pevný, což bylo neobvyklé a, já chtěla situaci řádně zanalyzovat. Jo, kdyby něco, Albertovi prostě řeknu, že situace vyžadovala důkladnou analýzu, on to určitě pochopí, běželo mi mou omámenou myslí. Bylo mi tak příjemně! Ale jsem si jistá, že za ten pocit mohla pouze marihuana v kombinaci s alkoholem, protože v reálu jsme oba museli mít v pusách jak v kuřáckém salonku… A kdoví, třeba byl ten pocit pevnosti taky jen blud.

Kolem nás duněla hudba, a než jsem se nadála, Tony mě 14

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 15

někam táhl. Zabouchly se za námi dveře a já jsem si uvědomila, že jsme ve stejné ložnici, jako mám já sama, jen o patro výš. Tahle skutečnost mě natolik zaujala, že se mlha obestírající mé smysly trochu rozestoupila a já začala před Tonyho polibky couvat. V cestě mi ale stála postel, na které jsem se vzápětí rozplácla a sekla jsem se u toho do hřbetu ruky o ostrou hranu. Tony si to ale zřejmě vyložil jako pobídku a přistál na mně.

Chystal se pokračovat tam, kde jsme skončili, ale mě ta ruka tak hrozně zabolela, že jsem bolestně zaskučela a Tony se zarazil. Zvedla jsem ruku k očím a v tu ránu jsem měla pocit, jako by mi někdo právě vrazil facku – diamant na mém zásnubním prstenu se blyštěl jako snad nikdy a já byla v mžiku střízlivá. Vyprostila jsem se zpod Tonyho a s námahou se zvedla do sedu. „Jsem zasnoubená,“ zahučela jsem.

Tony se vedle mě také vztyčil do sedu. „Ehm, však já to vím… A vůbec se tomu nedivím…“ zavrněl a zase se ke mně začal přibližovat.

Vyskočila jsem. „To znamenalo ne!“ řekla jsem už zvýšeným hlasem. „Kromě toho, mám rozseknutou ruku,“ dodala jsem, kdyby to náhodou nestačilo, a zamávala mu jí před očima. Na hřbetu se mi už vytvořila tenká červená čárka a krev se zrovna začínala drát ven, to asi z toho, jak ve mně zrovna vřela. To je ale sprosťák!

Ruka bolela víc a víc, začal se mi trochu zvedat žaludek, i když to rozhodně nebylo pouze z bolesti. Podívala jsem se na ranku zblízka; byla dost hluboká a krev mi už čúrkem tekla po ruce. Vylítla jsem z ložnice a najednou jsem nevěděla, kam mám jít: za Natálií, abych jí řekla, že odcházím, nebo rovnou do svého bytu, o patro níž? Nebo snad zmizet do koupelny?

Za mnou se objevil Tony. „Mám ti to nějak ošetřit?“ „To je dobrý,“ vyštěkla jsem. Nemohla jsem ho najednou 15

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 16

ani vidět. „Řekni Natálii, že jsem šla domů… A že to je o patro níž, tak ať pak přijde,“ mumlala jsem, aniž bych na něho pohlédla byť jen koutkem oka, a pak už jsem si to hasila ke dveřím. Nenásledoval mě – což tedy mohl, třeba aby se omluvil! –, a tak jsem vyhrabala z hromady ošacení na věšáku svou kabelku a zmizela na chodbě. Sundala jsem si lodičky a seběhla schody.

Doma jsem si z ruky smyla krev, lípla na to náplast a svalila se na gauč, kde jsem pomalu střízlivěla. Asi jsem musela na chvíli usnout, protože když mě vzbudilo zvonění zvonku, hodiny ukazovaly tři ráno.

Byla to Natálie. Když se vkolíbala do mého bytu, bylo zřejmé, že je nadraná jako jitrnice. Já sama jsem se taky necítila úplně fit. Jak jsem tak stála v chodbě, všimla jsem si svého odrazu v zrcadle. Neslíbatelnou rtěnku jsem měla uprostřed úplně slíbanou, takže jsem vypadala, jako bych tam měla jen konturu. Hlavou mi projela bláznivá myšlenka, že bych měla jít produkt okamžitě reklamovat. „Dobrý den, právě jsem se zkoušela líbat s touhle neslíbatelnou rtěnkou a podívejte se, jak to dopadlo!“ řekla bych v drogérce. To mi ale připomnělo, co jsem provedla. „Udělala jsem hroznou blbost!“ zaskučela jsem směrem k Natálii. Ta byla úplně mimo. „Tony mi říkal, že seš nějaká vytočená, tak jsem si řekla, že to dneska zabalím dřív,“ oznámila pyšně a ukázala na hodiny. Tedy spíš se pokusila, ale ukázala o metr vedle. „Tak co se stalo?“ Svalila jsem se znovu na gauč, ona padla do křesla a já jí vše povyprávěla. Hned se mi trochu ulevilo, obzvlášť kvůli jejímu komentáři. „No a co jako? Vždyť pusa není nevěra,“ zhodnotila to suše. Moc jsem o tom nevěděla, takže jsem jí to nemohla odsouhlasit ani vyvrátit, ale je pravda, že ve filmech často vyvádějí kvůli nevěrám jiného typu.

16

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 17

Nastalo ticho a mně se myšlenky rozběhly do všech směrů, až jsem si vzpomněla na telefonát s Evou. Máme se přece konečně sejít, ale já musím ještě zajít za tím blbcem Jirkou. Úplně jsem na to zapomněla… a to jsem myslela, že mě doprovodí Albert. Šťouchla jsem do Natálie, která klimbala zhroucená v křesle, a zeptala jsem se, jestli mě tam dnes po poradě doprovodí. S nadlidskou rychlostí se vymrštila z křesla. „No jasně, s radostí! Na co ještě čekáš, dem hned teď! Ať si to hezky vyžere!“ „Vždyť jsou čtyři ráno,“ řekla jsem rozumně a ani jsem se nehnula. „No právě!“ vykřikla. „Pojď hned, dokud ještě bude spát.“ Zatvářila jsem se pochybovačně. „Pozdějc s tebou nepůjdu,“ vyhrožovala, a to se mnou hnulo. Narovnala jsem se a podívala se na ni. Pokračovala: „Nic proti, ale ty se neumíš v životě vůbec ohánět.“ Chtěla jsem jí připomenout, že jsem si nabrnkla milionáře, ale ona mluvila rychle, pravděpodobně se mezi větami ani nenadechovala. „Kdybych já byla zasnoubená a takhle po mně někdo vyjel,“ ukázala prstem nade mě, „normálně bych mu ji ubalila a vůbec bych se s ním nesrala. Takže teď využij nahromaděnej vztek a jdeme za tím sráčem, ať ten posranej fén navalí zpátky!“ Byl to proslov hodný diktátora. Vyburcovala mě! Neměla jsem se nechat, fakt ne. Měla jsem si zachovat chladnou hlavu. Jenže ona nakonec dodala něco, čím mě úplně dodělala. „Žiješ jen jednou, tak se podle toho chovej!“ V tu ránu jsem byla na nohou a běžela jsem do pokoje pro nějaké tenisky. S převlékáním jsem se nezdržovala a raději zajistila jeden pár pohodlných bot i pro Natálii. Zjistila jsem, že má sice o tři čísla menší nohu, ale nic si z toho nedělala a byla ráda, že se může zbavit těch příšerně vysokých bot. Na šatech si udělala uzel, aby o ně nezakopávala, a vy17

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 18

razily jsme. Už jsem ani neřešila, jestli mi v žilách náhodou nekoluje i něco jiného než krev, protože mi tam koloval hlavně vztek, a běžela jsem rovnou ke garáži. Cestou jsem pustila v přehrávači tvrdý rock a neustále jsme se s Natálií vášnivě utvrzovaly v tom, jak se bude „ten hajzl usírat strachy“, až se tam objevíme.

Se zaskřípěním jsem zaparkovala brouka před bytovkou, kde teď bydlel s tou svou novou holkou, a vyskočila jsem z auta.

Před dveřmi bytovky jsem se zarazila. Na obzoru začínalo pomalu svítat a dveře byly zamčené. „Co teď?“ obrátila jsem se na Natálii. „Teď koukej,“ řekla. Postupně zmáčkla všechny zvonky a čekala. Konečně se ozvalo zapraskání, jak někdo zvedl telefon. „Kdo je to?“ „Pošta, potřebuji podpis na převzetí balíčku, otevřete prosím,“ pronesla tak úředním hlasem, že kdybych jí takhle slyšela ve sluchátku já – budoucí autorka kriminálního románu –, pustila bych ji taky. „Jo, jo, dobře,“ ozvalo se rozespale ze zvonku a dveře zabzučely. „Vidíš?“ usmála se. „To jsem viděla v jednom filmu,“ řekla pyšně.

Vlezly jsme do výtahu a já jsem zmáčkla pětku. Na svou fobii z jízdy výtahem jsem si ani nevzpomněla.

Vylezly jsme z výtahu a já ukázala na dveře napravo. Natálie se k nim okamžitě rozběhla a začala do nich bušit. Na chvíli jsem se zarazila a úplně jsem se lekla, ale pak jsem šla za ní a začala jsem zběsile mačkat zvonek.

Dveře se otevřely a stála v nich Jirkova nová přítelkyně v rudé saténové košilce s černou krajkou. „Na tebe nejsem zvědavá, ty rajdo!“ vypálila Natálie svým nakřáplým hlasem, který po propařené noci zněl ještě mnohem děsivěji. „Kde je ten hajzl?“ 18

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 19

„Kde je Jirka?“ řekla jsem já a připadalo mi, že to znělo příliš krotce. Když na nás zmateně a rozespale koukala, radši jsem si přisadila. „Kde je ten sráč?“ Najednou se objevil za ní a koukal na nás v naprostém šoku. Naproti se akorát otevřely dveře a ze škvíry vykoukla šedivá hlava nějaké postarší paní. Na tu jsem si vzpomínala z Eviných vyprávění – byla to hrozná drbna a vůbec, paneláková sousedka snů. „Co se to tady…?“ začala ječivým hlasem, ale Natálie se po ní otočila a zařvala na ni: „Zalez, bábo!“ A babka skutečně okamžitě zabouchla dveře a zmizela, dala se však tušit kdesi za kukátkem. „Co tady děláš?“ zeptal se mě Jirka a na čele mu naběhla žíla: zuřil. „Přišla jsem si pro Evin fén,“ řekla jsem pevně, i když se mi právě začala třást kolena. Na takovéhle konfliktní situace přece jen nejsem zvyklá. Ta žíla mě hrozně děsila. „Jo. Kde máš ten posranej fén?“ přizvukovala Natálie. „Jaký fén?“ zeptala se rajda. Když ji Natálie dost nevybíravě odpálkovala, Jirka ji radši poslal do bytu s tím, že tohle by „neměla vidět“. „Jen ať to vidí, jen ať vidí, s jakým sráčem spí!“ volala Natálie a já jsem se v tu chvíli přestala cítit odvážně a nabitá adrenalinem. Ve skutečnosti jsem začala mít strach. „Kdo kurva seš?“ zařval Jirka najednou na Natálii. „Tvoje zkáza!“ zařvala ona na něj. Začínala jsem se opravdu bát. Tohle už bylo tedy opravdu trochu přehnané.

Musela jsem se do toho vložit. „Jirko, prosím tě, máš ještě ten Evin fén?“ řekla jsem konverzačním tónem, jako bychom tu na něj právě pět minut neřvaly jak psychopati.

Zmateně se díval ze mě na Natálii. „Ne,“ řekl nakonec. „No to si snad děláš prdel!“ zařvala Natálie. „Jak to, že ho nemáš?“ zeptala jsem se já. „Prostě jsem ho vyhodil, no,“ zahučel.

19

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 20

„Jo tak tys ho prostě vyhodil?“ vyšilovala Natálie. „Aha,“ řekla jsem já. „A proč?“ Jirka se na nás asi pět vteřin díval, ale pak beze slova zabouchnul dveře. Natálie se na ně vrhla a bušila. „Hele, já myslím, že to stačilo,“ odtušila jsem a držela dveře od výtahu. Natálie se po mně nasupeně podívala a pak do toho výtahu napochodovala. „Tys to vzdala!“ obvinila mě cestou. „Ne, ale co jsem měla dělat – donutit ho, ať koupí nový fén?“ „Přesně tak!“ zvolala, jako by snad jiné řešení ani neexistovalo. Najednou jsem se cítila hrozně vyčerpaně. „No jo, na tohle já prostě nemám žaludek,“ přiznala jsem.

Vylezly jsme z domu a mně okamžitě došlo, že babka se za kukátkem moc nezdržela, protože měla plné ruce práce s vytáčením městské policie. Z policejního vozu zrovna vystupovali policisté, a když nás zmerčili, zarazili se. Asi váhali, co udělat.

Natálie podle všeho taky váhala. Nejdřív jen potichu zamumlala: „Zasraná bába.“ Potom zničehonic zařvala: „Zdrhej!“ a rozběhla se pryč. Nestačila jsem se nad tím rozumně zamyslet a raději jsem ji rovnou následovala. Hnaly jsme se ulicí, ale scéna jako vystřižená z akčního filmu neměla dlouhého trvání, jelikož policisté, kteří si pro nás přijeli, nebyli žádní pupkáči, co by se cpali koblihami, nýbrž nějací mlaďoši, kteří pravděpodobně zrovna nastoupili do služby.

Chytli nás během minuty, když Natálie v příliš velkých teniskách zakopla o trs trávy a já jsem jí pomáhala vstát.

Najednou nás drželi v sevření, a než jsme si stihly uvědomit, co se děje, seděly jsme v policejním autě s želízky na rukou. Předtím nám oběma daly dýchnout a test bohužel vyšel pozitivně v obou případech, i když musím podotknout, že u Natálie o dost pozitivněji.

20

falešný snatek.qxp_Sestava 1 05.02.18 20:37 Stránka 224

Magdalena Mintová

Falešný sňatek

Obálku podle návrhu Kateřiny Bažantové zhotovila Jana Štastná Redigovala Lucie Krátká Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 224 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9646. publikaci.

Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk CPI Moravia, s. r. o.

Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.