0039532

MUFFIN A ČAJ Theo Addair

Muffin a caj - Theo Addair.indd 3

24.1.2018 7:57:03

MUFFIN A ČAJ Copyright © Theo Addair, 2018 Cover illustration © Daria Golab, 2018

ISBN 978-80-7459-975-1

Muffin a caj - Theo Addair.indd 4

24.1.2018 7:57:03

1. KAPITOLA

Daniel

Daniel Morgenstern vytáhl z kapsy saka koženou peněženku a zaplatil za taxi bez mrknutí oka, přestože cena za jízdu z nějakých čtyřicet kilometrů vzdálené Prahy nebyla zrovna nízká. Jedna z výhod bohatých rodičů, ušklíbl se v duchu. Jaká ironie. Dal by hodně za to, aby mohl přijet prostě vlakem do Obrtína spolu s ostatními. To bylo ovšem nemyslitelné.

Narovnal ramena, uhladil si rukou čerstvě zastřižené světlé vlasy a s pocitem nevyhnutelnosti se chopil držadla svého kufru. „Domov, sladký domov.“ Ačkoli přiléhavěji by snad znělo z bláta do louže.

Prošel bránou s nablýskaným nápisem GYMNÁZIUM CESTA VZHŮRU – OBRTÍN a zamířil k důvěrně známé budově s bledě žlutou fasádou. Afrikány na záhonech lemujících chodníčky bzučely včelami a z rohu budovy plaveckého bazénu se ještě pořád odlupovala omítka. Na zídku před vchodem se vyhoupla strakatá kočka a olízla si tlapku.

Jednoho by ta malebnost zmátla, pomyslel si Daniel trpce a neubránil se srovnání se stejným okamžikem před třemi lety. S jakým nadšením, s jakou dychtivostí tehdy kráčel toutéž cestou. Jak těžce musel nutit své 5

Muffin a caj - Theo Addair.indd 5

24.1.2018 7:57:03

nohy, aby se pohybovaly s veškerou důstojností, jaké byly ve své třináctileté nedočkavosti schopny. Kolik lákavých představ a snů se mu začínalo odvíjet před očima… Nyní mu to přišlo jako výsměch.

Se zaskřípěním otevřel těžké vstupní dveře a nadechl se. Ve vzduchu se vznášely pozůstatky chemického zápachu Sava smíchané s vůní dřeva, nabílených zdí, křídového prachu, čaje, ohmataných knih…

Vůně, jak Daniel dobře věděl, jsou tím nejsilnějším spouštěčem vzpomínek. I když se na návrat připravoval, minulost na něho opět zaútočila s nečekanou silou.

Zastavil se a stiskl rukojeť kufru tak pevně, až mu klouby na prstech zbělely. Poslední rok, připomněl si. Vydržel horší věci, nevzdá se tak blízko cíle.

Teprve po pár vteřinách, kdy si byl skoro jist, že se neotočí na patě a neodkráčí stejnou cestou, jakou přišel, si dovolil trochu se uvolnit a pokračovat v chůzi.

Klapot jeho polobotek se odrážel od vysmýčených stěn. Na studijním oddělení přirozeně nikdo nebyl, ale to ani nečekal.

S pocitem lehké nevolnosti minul nástěnku, na níž zatím téměř nic neviselo. Snad kromě léty už poněkud vybledlého upozornění na přísný zákaz mobilních telefonů s informací o umístění veřejných telefonních automatů. V dnešní době se takové pravidlo zdálo směšné, ale patřilo zkrátka k jedné z místních zvláštností.

Zřizovatel gymnázia byl kromě podnikatelských úspěchů a pohádkového jmění proslulý vášnivým obdivem ke všemu britskému. Této své lásce dal průchod v nejrůznějších drobnostech od školních uniforem přes rozšířenou výuku angličtiny až po sportovní stipendium.

Jednou z těch podivnějších byl právě zákaz elektronické 6

Muffin a caj - Theo Addair.indd 6

24.1.2018 7:57:03

komunikace a sociálních sítí jako čehosi frivolního, co se neslučuje s vážnou studijní atmosférou. Nepochybně to také mělo souvislost s tradicemi, jež se na obrtínském gymnáziu téměř posvátně vzývaly, o to horlivěji, oč kratší historii měla škola skutečně za sebou. Na internát se podle školního řádu nesměly brát mobilní telefony, notebooky, tablety ani jiná podobná zařízení a studenti byli odkázáni na školní počítače v knihovně a na telefonní automaty v přízemí internátní budovy.

I přesto se každý rok v září s neúnavnou pravidelností několik zabavených telefonů urodilo. Daniel neměl nejmenší potřebu zákaz porušovat. Proč také? S kým také?

Došel až na konec chodby, navyklým pohybem si urovnal kravatu a zaklepal na dveře nadepsané Martina Lukešová – studijní a ubytovací referentka. „Už jdu,“ ozval se unavený ženský hlas. „Jestli jedete s prádlem, tak – ach, to jste vy.“ „Omlouvám se, slečno Lukešová. Dohodl jsem se v červnu s panem ředitelem, že přijedu zase o den dříve a…“ „Ale ano, já vím, jen mi to při tom všem zařizování vypadlo. Když minutku počkáte, přinesu vám klíč.“ Ani ne za slibovanou minutu zaznělo po dlažbě staccato podpatků. „Tak, tady to je… Žádal jste o samostatný pokoj, je to tak?“ Napjatě přikývl. Očekával, že jeho žádosti bude vyhověno, tak jako loni i předloni, ale nemohl si být jist.

Slečna Lukešová však jen přikývla a podala mu klíč. „Výborně. Čtyři sta třináct. Obávám se, že tam ještě nejsou ručníky, ale snad tu jednu noc nějak přežijete.

7

Muffin a caj - Theo Addair.indd 7

24.1.2018 7:57:03

Zítra už bude všechno v pořádku… doufám,“ procedila poslední slovo nasupeně. Ale jelikož přitom vyhlédla z okna na příjezdovou cestu, Daniel předpokládal, že není terčem její nelibosti. „To nebude žádný problém. Jen ještě jedna věc – byla byste tak laskavá a poslala za mě e-mail rodičům, až budete mít čas? Nemám ještě přístup do sítě a…“ „Ale jistě, jistě. Tady mi napište adresu a text, vyřídím to za chvíli s ostatními e-maily.“ Daniel si vzal nabídnutou tužku, napsal matčinu adresu a pod ni jediný řádek. Bez oslovení a bez emocí.

Neměl pocit, že by se od něho cokoli z toho čekalo.

Dorazil jsem v pořádku. Pokud se stane něco významného, napíšu. Daniel Pochyboval, že by se jeho matce zdály významnými tytéž věci jako jemu. Nejbližší další zpráva se bude týkat pololetního vysvědčení.

Podal papír a tužku referentce. „Moc děkuji, nebudu zdržovat. Je mi jasné, že toho máte v tyhle dny dost.“ Slečna Lukešová se na něho vděčně usmála a namísto přísné výkonnosti, podtržené pevným drdolem a brýlemi se silnými obroučkami, vypadala na chvíli jako úplně obyčejně uondaná ženská od vedle. „Člověk dělá, co musí,“ pokrčila rameny. „Rozvrh a ostatní pokyny dostanete zítra. Kdybyste něco potřeboval, budu buď tady, nebo na studijním.“ Daniel kývl a vydal se po schodech nahoru.

Ložnice byla jako každá jiná – bílé stěny, uniformní béžové závěsy na vysokém okně se širokým parapetem, 8

Muffin a caj - Theo Addair.indd 8

24.1.2018 7:57:03

podlaha z naleštěných parket. Zařízení tvořil jednoduchý nábytek ze světlého dřeva, vše ve dvojím provedení pro dvojici obyvatel. Postele s velkými úložnými zásuvkami, bílé lampičky na nočních stolcích, poškrábané pracovní stoly s tvrdými nepohodlnými židlemi a skříně, jejichž posuvné dveře byly osazeny zrcadlem – nejspíše aby se žádný ze studentů nemohl vymlouvat, že si nevšiml nepořádně uvázané kravaty. Daniel složil svůj kufr k jedné ze skříní a zaposlouchal se do ticha.

Už zítra tohle místo ožije další stovkou studentů.

Někteří z nich přijedou prvně, plni očekávání. Přál jim, aby se jim splnila. On sám už od vyhlášeného obrtínského gymnázia neočekával nic jiného než dobrou startovní pozici pro studium na vysoké škole.

To bylo dlouho jeho jedinou motivací. Oproti loňskému roku se však přidal ještě jeden důvod vrátit se na místo zamořené špatnými vzpomínkami a nočními můrami. Bláhový, pošetilý. Objektivně zcela nedůležitý.

Daniela iracionální chování druhých mírně rozčilovalo, ale u sebe sama ho přímo přivádělo k šílenství.

Jestli si na něčem zakládal, jestli existoval rys jeho osobnosti, na který byl hrdý, byla to jeho inteligence, jeho schopnost uvažovat.

A přesto tenhle důvod zjevně nemínil jen tak opustit jeho mysl. Důvod to byl drobný, s medově zlatou kůží, neslušně dlouhými tmavými vlasy a živýma očima v barvě silné kávy.

9

Muffin a caj - Theo Addair.indd 9

24.1.2018 7:57:03

2. KAPITOLA

Kit

Kit zvládl krátký telefonát domů hned jako první věc po příjezdu, dokonce ještě předtím, než si došel na záchod, i když při loučení s mámou už netrpělivě přešlapoval. Ale chtěl jí stihnout zavolat, než se osamělí vyjukaní prváci rozkoukají, seskupí a zašmodrchají se v neprostupný chumel kolem prehistorických telefonních automatů. Kdo ví, jak dlouho by pak musel čekat, a máma by si dělala starosti, jestli třeba cestou vlakem nezabloudil nebo něco podobně pravděpodobného.

Teď už stál vedle dveří studijního oddělení, trochu stranou, aby nepřekážel frontě vinoucí se po chodbě až za roh. Štěbetání čekajících studentů se slévalo do jediného nesrozumitelného šumu a Kit skoro čekal, kdy začne rozhlas chraplavě hlásit příjezdy a odjezdy rychlíků. V ruce držel klíč od pokoje, kartu na obědy a několik papírů – rozvrh, plánek areálu, který neznámo proč rozdávali studentům všech ročníků, jako by se snad jednotlivé budovy během prázdnin mohly záhadně přestěhovat, přihlašovací údaje do školní počítačové sítě a rozpis ubytování.

Na posledně jmenovanou písemnost momentálně upíral pohled. Matěj Gregor, Cristian Arroyo, stálo černé 10

Muffin a caj - Theo Addair.indd 10

24.1.2018 7:57:03

na bílém u čísla pokoje, a Kit nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Další rok s Matějem na jednom pokoji. „Kite! Hej, tady!“ Rychle vyhladil obličej do bezstarostného výrazu, jak se na poslední den prázdnin slušelo a patřilo, a blýskl zuby v úsměvu, i s tím jedním křivým vpředu. „Maty! Jak se vede?“ Přinutil se nezírat na Matějovy pihy, kterých bylo snad ještě víc než dřív, na jeho světlé vlasy se sluncem vybělenými konečky, na to, jak mhouřil oči. „Kromě toho, že jsme zpátky v tomhle primitivním a zaostalým doupěti bez Facebooku a jedlýho jídla?

Skvěle, fakt skvěle. Už máš rozpis?“ Kit přikývl, zvedl ruku s papíry a dal si pozor, aby do jeho hlasu pronikla ta správná míra radosti, jaká se dá očekávat u kamarádů. „Jsme zase spolu.“ „No proto. Nevzal bys mi věci, kámo? Tady to vypadá na dlouho.“ „Jasně, beze všeho. Uvidíme se nahoře.“ „Bezva, dík!“ Matěj blýskl úsměvem a šel se zařadit na konec fronty, kde se hned dal do řeči s přáteli z fotbalového týmu.

Kit od něj opožděně odtrhl pohled, nacpal kartu, klíč i papíry do zadní kapsy džín, popadl oba kufry a odhodlaně je začal vléct do druhého patra.

V pokoji nejdřív otevřel okno, aby vyvětral zatuchlý vzduch a slabý zápach čisticích prostředků a pustil dovnitř něco letního tepla, a hned se pustil do vybalování.

Přitom si jako vždycky napůl nevědomky pobrukoval melodie beze slov. Byl už skoro hotov, když se dveře otevřely.

11

Muffin a caj - Theo Addair.indd 11

24.1.2018 7:57:03

„Pff, a už to zase začíná,“ vzdychl Matěj dramaticky, upustil nafasované propriety na svůj stůl a protáhl se s rukama spojenýma nad hlavou. „Vsadím se, že Koubová dá hned první tejden test.“ Kit pověsil do skříně poslední košili. „Vsázet se nebudu, ale pro jistotu jsem se na to trochu podíval.“ Matěj na něj překvapeně pohlédl, přešel k němu a s hranou lítostí ho poplácal po rameni. „Tak to beru svoje stížnosti zpátky. Upřímnou soustrast. Dopadnem oba stejně špatně, ale já si aspoň nekazil prázdniny. Proč jsi vlastně dělal takovou kravinu?“ „Představ si, že někteří z nás jsou tu kvůli tomu, aby se něco naučili.“ Matěj se rozesmál a Kitovi se ulevilo, že jejich špičkování zůstalo pořád stejné. Ono se to nakonec nějak poddá. „No jo, to jste vy stýpkaři,“ ušklíbl se Matěj, s heknutím hodil svůj kufr na postel a otevřel ho, čímž odkryl pohled na neuspořádanou změť uvnitř. „Všecko přeháníte.“ „No jo, to jste vy sportovci,“ odpálil Kit bez zaváhání, „myslíte si, že za vyhrané zápasy vám prominou písemky a zkoušení.“ Matěj se zazubil a vytáhl z kufru první triko, co bylo po ruce. Podíval se na něj, jako by ho viděl prvně, pokrčil rameny a upustil ho na postel. Pak si přetáhl košili přes hlavu a odhodil ji navrch kufru. „Náhodou to funguje! Tohleto sportovní stýpko je dar z nebes. Kámo, kdybys věděl, co všechno nám projde. Měl by ses taky přihlásit do týmu, ztratil bych za tebe u Marka slovo, kdybys chtěl.“ 12

Muffin a caj - Theo Addair.indd 12

24.1.2018 7:57:03

„Uhm, no…“ zamumlal Kit nezávazně, protože většina souvislých myšlenek se mu právě vykouřila z hlavy, a pokud se některé z těch zbylých aspoň vzdáleně držely tématu, kapitán týmu v nich rozhodně nefiguroval. „Hm?“ Matěj se na něj otočil, v jedné ruce bleděmodré triko, v druhé žluté. Kit překvapeně zamrkal, s jistým úsilím přesměroval pohled od oděvu prostých míst naopak na zmíněné oděvy a bez rozmýšlení ukázal na ten modrý. „Rozhodně tohle.“ „Další výhoda mít na pokoji uměleckej typ. Měl jsem tě poslat o prázdninách nakupovat s mojí máti. Cos vlastně dělal o prázdninách, byli jste někde?“ „Ale, tak různě… s mámou jsme byli na Mácháči… v srpnu jsem měl brigádu na poště – jako řeknu ti, že dělat tam u nás na horách pošťáka na kole je lepší než posilovna.“ „Zas seš na vzduchu. Já dělal u táty v kanclu. Práce málo, ale děsná nuda. Ale s našima jsem byl na Mallorce.“ „Na Majorce,“ opravil mu Kit bezmyšlenkovitě výslovnost. „Ale no jo porád. Hele, nejspíš si vybalím až večer, teď bych šel obhlídnout terén. Co ty?“ Kit střelil pohledem ke svému prázdnému kufru. „Já… já to spíš asi dodělám, když už jsem v tom.

Omrkni to i za mě.“ „Drž mi místo v jídelně,“ kývl Matěj a vyšel na chodbu.

Kit se posadil na postel a složil si hlavu do dlaní.

Tak tohle bude ještě jízda. * * * 13

Muffin a caj - Theo Addair.indd 13

24.1.2018 7:57:04

Prvních pár školních dní zabralo jako vždy přivykání rannímu vstávání a pravidelnému režimu, seznamování se s učebnicemi, na které celé prázdniny sedal prach, adaptace na pochybné pohodlí školní uniformy, sdílení letních zážitků a samozřejmě nekonečné stížnosti na stejně nekonečné fronty u počítačů v knihovně.

Opravdová práce ještě nezačala, navzdory Matějovým pochmurným věštbám.

Sobotní odpoledne našlo Kita na jeho posteli, se skicákem před sebou. Měkká tužka šustila po drobounkých nerovnostech čtvrtky a pomalu za sebou zanechávala kresbu dvou těl propletených v objetí. Bez obličejů, pochopitelně.

Klika cvakla a Kit bleskovým pohybem překryl skicák učebnicí matematiky, kterou měl alibisticky položenou hned vedle. „Šprtáš se v sobotu?“ zavrtěl Matěj hlavou, přešel ke skříni a vytáhl ručník. Nečekal na odpověď a rovnou pokračoval: „Hele… měl bych takovou prosbu.“ „Jasně, o co jde?“ „Víš, je mi to trochu trapný, ale… Říkal jsem si, jestli bys nechtěl dneska zajít do knihovny, nebo – nebo třeba, já nevím, jít si zaplavat?“ „Do knihovny nebo zaplavat? To je docela rozptyl. To jako nevíš, co chceš dělat?“ „No, já vím, co chci dělat.“ „A co teda? Tak si řekni, mně je to jedno,“ pokrčil Kit rameny, ale začínal mít nejasný pocit, že mu něco podstatného uniká.

Matěj se nuceně zasmál. „Já už mám právě na večer jinej program.“ „Máš program? Tak proč se mě ptáš, jestli bych…“ 14

Muffin a caj - Theo Addair.indd 14

24.1.2018 7:57:04

Kitova slova postupně umlkla do ztracena, když mu konečně došel smysl Matějových otázek. Návštěva. No ovšem. A to už si málem myslel, že… ale nesmysl. Teď byl rád za svůj temnější tón pleti, protože být bledý jako Matěj, červenal by se určitě až za ušima. Sklopil oči k zemi a začal se nemotorně zvedat. „Uhm. Aha… no jasně. Já vlastně, vlastně jsem chtěl stejně… do knihovny. Přesně. Potřebuju tam tak jako tak, takže, uhm, žádný problém.“ „Určitě?“ „Rozhodně.“ „Gracias, manito,“ zazpíval Matěj, ale tentokrát jeho komický přízvuk Kita nerozesmál. „Mhmm,“ vypravil ze sebe s rukou na klice, protože nevěřil svému hlasu, že by ho při rozvitější odpovědi nezradil. Bez dalšího slova vyšel na chodbu a rovnou zamířil ke schodišti.

Nevěděl, kam jinam honem jít, a tak vyrazil opravdu do knihovny. Vypadala prázdná. Před koncem semestru v ní bude jistě rušno i o víkendech, ale prozatím se našlo jen málo zoufalců, kteří by sobotní večery trávili učením.

Bez přecházejících a šuškajících studentů se knihovna zdála gigantická. Nekonečné police zaplněné různobarevnými hřbety knih se tyčily ke stropu a tvořily fresky na stěnách chrámu vědění. K tomu ladilo i hutné ticho a přítmí, z něhož jako ostrůvky vystupovaly stolky osvětlené jednotlivými lampičkami. Kit bez velkého rozhlížení došel k nejbližšímu z nich a svezl se na židli.

Co na tom záleží, ozval se posměšný hlásek v jeho hlavě. Stejně ho nikdy nebudeš mít.

15

Muffin a caj - Theo Addair.indd 15

24.1.2018 7:57:04

To Kit dobře věděl, ale jedna věc byla to teoreticky vědět a úplně jiná věc byla mít důkaz téměř před očima. Ještě chvíli seděl s hlavou v dlaních a bloudil myšlenkami u všech možných i nemožných scénářů, které se právě mohly odehrávat na jejich pokoji. „Do háje s tím,“ zamumlal nakonec a vstal tak prudce, až židle skřípavě poposkočila a vysloužila mu tak káravý pohled knihovnice.

Kit provinile sklopil oči a potichoučku se vydal k regálu s knihami o chemii a biologii. Když už tu má trávit čas, tak ať je to aspoň k něčemu. Vytáhl si nenáviděnou organickou chemii pro druhý ročník a s povzdechem si to namířil zpět ke stolku.

16

Muffin a caj - Theo Addair.indd 16

24.1.2018 7:57:04

MUFFIN A ČAJ Theo Addair Obálku s použitím ilustrace Darii Golab upravil David Dvořák Odpovědná redaktorka Jana Balharová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s. v edici YOLI, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9607. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Muffin a caj - Theo Addair.indd 272

24.1.2018 7:57:12