Issuu

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 2

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 3

TAJEMSTVÍ ŽIVÝCH CAROL WYEROVÁ

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 5

PROLOG Ať se Alice snažila sebevíc, nedokázala ze sebe setřást zlověstnou předtuchu, která ji pronásledovala celý večer. Zase se to stane – i když on tu není. Prostě to věděla. Úzkost ji přiměla sevřít Pana Ušáka tak křečovitě, až zamručel. Animovaný pták v televizi se bleskurychle vznesl právě v momentě, kdy na něj měl dopadnout kojot v nadzvukových létajících bruslích. Dneska se tomu Alice nesmála. Do místnosti vběhla maminka. V dlouhých šatech vypadala jako princezna. „Uvidíme se ráno, zlatíčko. Hezky se vyspinkej.“ Sklonila se, aby dcerku něžně políbila na tvář, a odhrnula jí vlasy z obličeje. Když se přitom zadívala do těch velkých světlemodrých očí, lemovaných neskutečně dlouhými řasami, zalila ji vlna lásky. Pohladila Alici po čele a zašeptala: „Dobrou, dobrou noc, miláčku.“ Pak se odtáhla. Nechala za sebou povědomou vůni citronu, bergamotu a pomeranče, která holčičku normálně uklidňovala. Dnes večer ne. Nechtěla zůstat v třípodlažním domě s šestnáctiletou gotičkou s tak výraznými očními linkami, že vypadala jako zombie. Alice se schoulila hlouběji do křesla, s paží kolem plyšového králíčka Pana Ušáka. Tiše zakňourala: „Musíš dneska pryč?“ Matčina nálada se okamžitě změnila. „Samozřejmě že musím. Paula navrhli na cenu za nejlepšího herce, to přece víš.“ Zesílila hlas jako vždycky, když dávala najevo nespokojenost. To byla celá maminka – v jednu chvíli šťastná a láskyplná, v další chladná a náladová. „Mluvily jsme o tom, když jsi byla ve vaně. Vím, že co jsme se sem přestěhovaly, všechno je jinak, ale zvykneš si na to. Budeš si na to muset zvyknout.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 6

Carol Wyerová

Jsou to teprve tři týdny. Ještě to chvíli potrvá, než ti to tady nebude připadat divné. Ale teď přestaň zlobit a trochu se snaž. Tady prostě budeme bydlet, ať se ti to líbí, nebo ne. A Natasha možná vypadá trochu zvláštně, ale má tě ráda. Jen neumí dávat najevo city. Paul říkal, že tě má moc ráda. Až si ho vezmu, bude to tvoje velká sestřička.“ Alice nesnášela pomyšlení, že by měl někdo nahradit tatínka, ale chápala, že se to stejně stane. Když kvůli tomu vzdorovala a brečela, maminka na ni jen křičela a vyčítala jí, že se chová jako rozmazlený spratek. Brzo bude svatba. „Láska na první pohled,“ tvrdila matka. Alice v duchu zuřila. Jak mohla na tátu tak rychle zapomenout? Maminka potkala Paula a šíleně se do něj zamilovala ani ne rok po tom, co tatínek umřel. A Paul byl do maminky očividně taky blázen. Zahrnoval ji drahými dárky včetně toho krásného křišťálového náhrdelníku, který teď měla maminka na sobě. Chodili spolu jen tři měsíce, když jí navrhl, aby se nastěhovaly na Statek – do velkého domu, kde bydlel se svými dospívajícími dětmi Natashou a Lucasem. „Nechci pryč!“ rozbrečela se Alice, když jí maminka oznámila, že se budou stěhovat. „Tady je doma. Tady jsme bydleli s tatínkem.“ Maminka ji uchopila za zápěstí a zadívala se jí do očí. „Vím, že je to pro tebe těžké, ale pro mě to je taky hrozné. Moc jsem tatínka milovala. A moc se mi po něm stýská. Ale už nedokážu žít sama a nedokážu nás sama obě uživit. Paul je dobrý člověk. Je laskavý a postará se o nás. Je bohatý. Má krásný dům u jezera a u lesa, s ohradou, kde chová poníky. No tak. Která holčička by nechtěla mít velký vlastní pokoj a jezdit na ponících?“ Alici bylo vlastně jedno, kde budou bydlet, hlavně když bude s maminkou. Jenže od té doby, co maminka poznala Paula, už se o dceru tak nezajímala. Když Paul přišel na návštěvu, posílala ji pryč z místnosti. Místo vyprávění, co spolu budou podnikat, mluvila o tom, co bude podnikat ona s Paulem. Alice cítila, že maminku den za dnem ztrácí. Nejvíc ze všeho by chtěla, aby to bylo zase jako dřív – ona, maminka a tatínek pohromadě. Jenže to se nestane, i když se tolik modlila za zázrak. Jeden menší zázrak se jí už podařil, když na ni Pan Ušák promlu-

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 7

Tajemství živých

vil. Začal s tím, když se u nich objevil Paul. Panu Ušákovi se taky nelíbil. Když Alice Pana Ušáka uslyšela poprvé, došlo jí, že tatínek vymyslel způsob, jak se vrátit a být s ní. Kéž by taky dokázal vymyslet, jak být i s maminkou. Bez něj nestál život za nic, máma pořád brečela, doma byla čím dál větší špína a nepořádek, protože maminka jen apaticky bloumala po bytě. Alice věděla, že maminka má Paula ráda. Až moc. Měl milý úsměv a byl hodně vysoký. Mluvil s Alicí, jako by už byla velká. Vysvětlil jí, že se nikdy nebude snažit nahradit jejího tátu, ale bude se o ni vždycky starat. A kdyby něco potřebovala, má mu prostě říct. Pan Ušák mu nevěřil. A ona taky ne. Zadívala se do matčina obličeje, rozzářeného pomyšlením, že se zúčastní té velké ﬁlmové akce, a přitáhla si Pana Ušáka blíž. Přilnul k jejímu drobnému tělíčku, jako by jí objetí oplácel. Toho králíčka jí dal táta a ona ho zbožňovala. A od toho malého zázraku ho pochopitelně všude nosila s sebou. Pan Ušák byl její kamarád, důvěrník a její útěcha, když byla rozčilená nebo měla starosti. Pořád s ním mluvila a poslouchala, jak z něj vychází hlas jejího mrtvého tatínka. Teď zrovna mlčel, díval se do dálky a vypadal, že Alicin hovor s matkou neposlouchá. Matka se vydala pro večerní kabelku s dlouhým zlatým řetízkem, kterou měla položenou na žulovém pultu v kuchyni. Pak se ohlédla ke křeslu. „Budeš tady s Natashou hodná, ano? Je v předním pokoji a kouká se na ﬁlm, kdybys něco potřebovala.“ Přikývla. „A Lucas?“ pípla. „Lucas je ve vesnici, spí u jednoho kamaráda, Dana. Ty bys chtěla, aby tu byl taky Lucas?“ Alice zavrtěla hlavou. To byla poslední věc, kterou by si přála. Ne po tom, co se stalo naposledy. „Nechoď ještě, mami!“ vykřikla a do hlásku jí pronikla panika. Matka u dveří z kuchyně zaváhala. „Nebuď hlupáček. Už jsi velká holka. Musíš si zvykat na to, že čas od času někam jdu. Až se ráno vzbudíš, budu tady. A teď už dost těch nesmyslů. Až se dokoukáš na grotesky, běž si lehnout. A nezlob Natashu. Ukaž jí, jak umíš být hodná, ano?“

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 8

Carol Wyerová

Alice chtěla vykřiknout znova, ale to už matka vyklouzla ze dveří. Holčička zůstala schoulená ve velkém křesle a zírala na obrazovku. Slyšela vzdálené hlasy. Paul říkal Natashe, aby mu zavolala, kdyby něco potřebovala. Natasha zamumlala nějakou odpověď. Těžké domovní dveře se hlučně zabouchly a ona zůstala v křesle jen s vítězoslavným pípáním pštrosa Uličníka, který už zase utekl kojotu Vildovi. Kéž by uměla taky takhle utíkat. Kdyby to dokázala, Lucas by ji nikdy nechytil. Rychle myšlenky na Lucase zahnala. Dneska v noci tady není. Takže si s tím nemusí dělat starosti. Salonek byl nejpřívětivější pokoj v domě. Říkali tak prodloužené části kuchyně vybavené pružnými světlezelenými dvojkřesly, která ladila s malbou, a velkou televizní obrazovkou dominující jedné ze stěn. Alice radši zůstávala tady než v impozantním obývacím pokoji, kde stály proti sobě dvě velké pohovky u velikého krbu a na římse porcelánové sošky bledých žen zírajících do prázdna. Neměla ráda ani viktoriánskou zimní zahradu s tmavou dřevěnou podlahou, s prosklenými stěnami, kvůli nimž si tam připadala jako rybička v akváriu. Nezajímal ji hudební pokoj, i když si tam někdy zkusila vyťukat pár tónů na pianu. Maminka byla obvykle v kuchyni a Alice se snažila držet co nejvíc u ní, i když jen seděla bez povšimnutí u televize, zatímco spolu matka a Paul popíjeli víno. Natashe bylo šestnáct a většinu času trávila trucováním ve svém pokoji, měla temně obkroužené oči plné vzdoru a pubertálního vzteku. Lucas do salonku taky skoro nechodil, dával přednost vlastnímu pokoji, kde si nahlas pouštěl rock, takže jeho rytmy lomcovaly celým domem. Obě Paulovy děti trávily většinu roku v internátní škole, ale teď byly zrovna doma na prázdninách. Alice věděla moc dobře, jak „ráda“ ji má Natasha. Dívka se skoro nikdy neusmívala a vypadala, jako by vůbec nevnímala, co se kolem ní děje. Ignorovala i Alici a její matku, jen občas na ně upřela jaksi toužebný pohled jako štěně, které by se rádo spřátelilo, ale neví, jak to dát najevo. Jenže než na to někdo stačil zareagovat, pohled byl pryč a Natasha se zase uchýlila pod masku bezvýraznosti. Zřejmě se moc netěšila na to, že získá natrvalo mladší sestřičku.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 9

Tajemství živých

A pak tu byl Lucas. Alici zamrazilo. Nejdřív jí připadal milý. Na patnáct let drobný hoch s pokožkou zjizvenou akné, oči temné jako uhlíky a rty nemilosrdně zkřivené, když někoho pozoroval. Poprvé si ji – s hlavou trochu na stranu – důkladně prohlédl a prohlásil, že bude báječné mít mladší sestřičku. Takže si Alice myslela, že se mu zamlouvá. Ale to bylo předtím. Před tím strašným večerem, kdy jí udělal ty věci. Groteska skončila a holčička vypnula televizi. Litinová kamna Aga v kuchyni hořela a v místnosti bylo teplo a útulno. Tenhle dům byl tak jiný než domov, kde bydlely s maminkou, než se seznámila s Paulem. Ten byl sice mnohem menší, ale Alice měla stejně starý byt s mnohem ošuntělejším nábytkem radši a stýskalo se jí po něm. Bydleli tam celá rodina před tím neštěstím. Alice sevřela králíčka a vydala se do svého pokoje v nejvyšším poschodí, který byl daleko od ostatních ložnic. Byla ráda, že je daleko. Tam nahoře se mohla ukrýt před životem v nižších patrech a povídat si s Panem Ušákem. Pokoj jí zařídili v růžových odstínech a s princeznovskými motivy. Na malou holčičku tam měla překvapivě uklizeno, Alice totiž milovala řád a všechny její panenky, plyšáky a další hračky byly vyrovnané na polici u stěny vedle dveří do její koupelny. U protější zdi stály vysoké skříně a jinak už byla místnost prázdná, až na postel, toaletní stolek ozdobený keramickými zvířátky a noční stolek. Teď Alice posbírala z postele pastelky a omalovánky, které tam předtím nechala, a pastelky srovnala podle velikosti na noční stolek. Stáhla z lůžka přehoz, zastrčila pod pokrývku Pana Ušáka, zula si pantoﬂe a vklouzla k němu. Lampičku na nočním stolku nechala svítit a zadívala se na stíny na stěně. Tma byla vždycky její kamarád. Před tím večerem se na ni těšila, na to, jak se přitulí v posteli k plyšovému králíčkovi a nechá se uspat jeho tichým hlasem. Od toho večera ale byla vystrašená, nechávala lampičku ve tvaru sovy rozsvícenou a často zalezla celá pod růžovou pokrývku s květovaným vzorem. Dneska se to ale nestane. Lucas je pryč. A ona je v bezpečí. Objala Pana Ušáka, aby mu popřála dobrou noc, a on jí zašeptal, že podle něj to mamince dneska moc slušelo a že ona, Alice, bude mít jednou stejné

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 10

Carol Wyerová

šaty, až půjde na ples, a bude taky vypadat jako princezna. Objala ho ještě jednou. Věděla, že Pan Ušák by byl taky radši, kdyby maminka zůstala doma. Když se jejího tělíčka začal zmocňovat spánek, probralo ji zavrzání schodů. Pan Ušák jako by se zděšeně vymrštil. Strčila ho do nohou postele, aby ho ukryla. Do uší se jí hrnula krev a hučela tam, a ten hukot zastřel všechny ostatní zvuky. Myšlenky jí pádily o překot. Někdo jde k jejímu pokoji. Pátý schod pod vrcholkem schodiště vždycky zavrzal, když si na něj někdo stoupl. To ji probudilo. Zmocnilo se jí náhlé nutkání jít na záchod. Přece se nepočurá do postele. Už je velká holka. Za tři měsíce jí bude devět. Snažila se ovládnout svůj měchýř, když uslyšela, jak se dveře pokoje otvírají. A hlas zašeptal: „Jdu si hrát. Připravená?“ Roztřásla se. Takže se to stane zase. Popolezla v posteli níž, aby se schovala, a pak přidušeně vypískla hrůzou – ucítila, jak se pokrývka vznesla pryč. Zavřela pevně oči a stočila se do pevného klubíčka. Na ramena jí dopadly studené ruce. Schoulila se ještě víc. „No tak, sestřičko. Je čas na naši tajnou hru. Vzbuď se. Ty víš, že se ti to bude líbit.“ Stejné studené ruce jí vyhrnuly noční košili vysoko nad boky. Na zadečku ji zastudil chladný vzduch. Do očí jí vhrkly slzy a pokusila se vykroutit. Ucítila silné plesknutí do půlek. „Pššt! Stejně tě nikdo neuslyší.“ Chytil ji za nohy a škubal a tahal, až zůstala ležet na zádech a dívala se do jeho prázdných očí. „To je lepší. Nejvyšší čas přestat zlobit,“ pronesl Lucas. Pohladil ji prstem po tváři. Z jeho dechu cítila alkohol. Někdy ho tak cítila z maminky. Ta po něm většinou byla mnohem láskyplnější. Když po večeru stráveném popíjením vína přišla dát dceři nahoru dobrou noc, vždycky ji zlíbala do vlasů. Tohle bylo něco jiného. Lucasův dech páchl kysele a Alice se od něj odvrátila. Bylo mu to jedno. Naklonil se k ní blíž a s trochu rozostřeným pohledem zamumlal: „Jsi tak hezoučká. Jsi perfektní. Líbí se mi mít takovou hezkou sestřičku.“

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 11

Tajemství živých

Snažila se zadržet dech, když mluvil. Srdce jí naráželo do žeber. Cítila, jak se na ni tlačí, a věděla, co přijde dál. Bude to jako minule, když šla maminka s Paulem na večeři. Tenkrát byl Lucas nucen toho nechat předčasně, protože se nečekaně vrátili. Než od ní ale odešel, pohrozil jí, aby se o tom večeru nikomu nezmínila. Alice si vzpomínky na tu hrůzu zablokovala a doufala, že už se to nikdy nestane. Jenže když cítila horkost jeho těla přes tenkou noční košili, věděla, že takové štěstí mít nebude. „Víš, co máš dělat, ne? Nebo tomu tvýmu králíkovi utrhnu hlavu a vyrvu z něj vycpávku a ty se na to budeš muset koukat. Přece bys nechtěla přijít o svýho králíčka, že ne?“ A po obličeji se mu rozlil zlověstný úšklebek. Tímhle jí hrozil i posledně, když sem za ní přišel. Že jestli si s ním nebude hrát, roztrhá Pana Ušáka na kusy. Nemohla o toho králíčka přijít. Nic víc jí po tatínkovi nezbylo. Potlačila slzy. Lucas z ní nespouštěl oči, když sjel rukou k pásku tepláků. „Připravená, sestřičko?“ Jediným pohybem si shrnul tepláky i boxerky, obnažil před ní svůj úd a zase si na ni vylezl. „No tak. Dotýkej se ho.“ Popadl ji za zápěstí a přiblížil jí ruku ke svému rozkroku. „Chyť ho,“ sykl. Roztáhla prsty a sevřela v nich úd. Lucas zasténal. „Tak, dobrý. Tři ho, jak jsem ti to ukázal posledně.“ Poslechla. „Ne. Takhle ne,“ ozval se najednou, když jeho erekce začala uvadat. „Děláš to špatně!“ Chytil ji kolem pasu, překulil se na záda, vysadil si ji do klína a přidržel ji tam. Když ucítil její nahotu na své, na rtech se mu objevil úsměv nad novým nápadem. „Neboj se, nebude to bolet. Bude to zvláštní pouto mezi námi. Tajemství bratra a sestry,“ zašeptal. Jeho prst si našel cestu do ní, ponořil se hlouběji, zkoumal a prohmatával. Alice byla tak vyděšená, že se nedokázala ani pohnout a dovolila mu strčit do ní další prst, roztáhnout ji ještě trochu. Do očí se jí

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 12

Carol Wyerová

začaly tlačit slzy. Chtěla, aby s tím Lucas přestal, ale ten byl ztracený ve vlastním světě, v šepotu nesouvislých slov. Svíjela se a kroutila, ale byl na ni příliš silný. Ubližoval jí. Chtěla vřískat, ať toho nechá, když uslyšela taťky hlas. Moc se na Lucase zlobil. Tohle jí Lucas nemá dělat. Pan Ušák se posunul výš, byl teď vedle její nohy. Vážně se na ni díval. Potřeboval jí říct něco naléhavého o nočním stolku. Poslouchala. Slzy jí přestaly téct, zoufalství nahradilo něco jiného – síla tak mocná, že ji nedokázala ovládnout. Nedovolí, aby jí to Lucas udělal. Ten měl teď zavřené oči a vyluzoval hrdelní zvuky rozkoše. Alice čekala na správnou chvíli, a když Pan Ušák vykřikl: „Teď!“, sáhla na noční stolek. Přerušila tak spojení s Lucasem a rozptýlila ho. Zvedl víčka a zavřískl překvapením, když dívenka zvedla ruku s ostře ořezanou červenou pastelkou a tvrdě mu ji zabodla do levého oka.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 13

KAPITOLA PRVNÍ Robyn Carterová seděla ve svém pět let starém stříbrném polu, pozorovala a čekala, až se dveře domu otevřou. Nemohla si krátit čas čtením nebo luštěním křížovky, protože musela být připravená k akci. Videokameru měla položenou na sedadle spolujezdce vedle odhozeného obalu od oříškové tyčinky. Její kořist – Terence Smith – byl uvnitř domu číslo 52 na Rosewood Avenue a ona ho potřebovala dopadnout co nejdřív. Terence požádal o proplacení pojistky kvůli bolestem zad, která si údajně poranil, když v hostinci zvedal sudy. Pojišťovací společnosti se něco v jeho verzi nezdálo, a najala si detektivní ﬁrmu R&J, aby prověřila její pravdivost. Robyn seděla v autě od sedmi ráno a zírala na dveře. Většina její práce sestávala z čekání u domů a kanceláří – někdy to bývalo neskutečně nudné, Robyn to ale nevadilo. Čas stál na její straně, stejně jako trpělivost. Tyhle schopnosti si vypilovala v policejních službách. Podívala se na hodinky – dárek k šestnáctým narozeninám od rodičů, kteří si tehdy zoufali nad dceřinou nedochvilností. Byly jednoduché, s bílým ciferníkem a jemnými zlatými ručičkami, a ukazovaly přesně. Ještě nikdy ji nezklamaly. Díky nim Robyn věděla na minutu přesně, kdy její rodiče srazil opilý řidič dodávky, když spolu byli venčit retrívra Rufuse. Věděla, v kolik hodin jí doktor Mahmoud oznámil, že čeká dítě. Věděla, kdy se vřítila do hotelového pokoje v Marrákeši, aby o těhotenství pověděla svému snoubenci Daviesovi, který pracoval pro vojenskou zpravodajskou službu. Ten se ještě nevrátil ze schůzky s informátorem, který mu měl povědět o úkrytech několika militantních

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 14

Carol Wyerová

teroristických buněk. Robyn netrpělivě čekala a představovala si, jak se její partner zatváří, až si tu novinu vyslechne. Věděla, kolik bylo hodin, když zazvonil telefon a tlumený hlas jí oznámil, že Daviese zabili v léčce nastražené za městem. Věděla, v kolik potratila ten nepatrný život v sobě. To všechno už jí připadalo neskutečně dávno. Od té doby se hodně změnila. Nepřítomně zamnula kožený řemínek hodinek a zkontrolovala čas. Muž vyšel z domu přesně v devět třicet. Robyn parkovala o třicet metrů dál na silnici. Její společník Ross seděl v autě na opačné straně od domu, aby jeden z nich kořist natočil, ať Smith z příjezdové cesty zamíří doleva nebo doprava. Robyn popadla ze sedadla spolujezdce kameru a zapnula nahrávání. Terence Smith byl podsaditý plešatý padesátník. Se sebejistým pohupováním boků zamířil ke dvířkům řidiče svého Fordu Mondeo. Těsně u auta mu s klapnutím spadly na zem klíčky a on se pro ně hbitě sehnul. Pak otevřel dvířka a nastoupil. „Mám tě,“ zamumlala Robyn spokojeně, protože ve Smithových pohybech nebylo ani stopy po bolestech zad, které by ho omezovaly. Sledovala toho chlapa už celý týden a natočila ho, jak jde do samoobsluhy, odkud se vynořil se dvěma velkými nacpanými taškami, jež bez námahy hodil do kufru auta. Robyn odložila kameru. Teď se na Terence musí pověsit. Předpokládala, že pojede do Zablácené kachny, mizerné špeluňky v blízké vesnici, kde dělal na částečný úvazek barmana. Třeba ho dokonce přistihne při tom, jak půjde vyměnit sud. Barmanovo auto brzy minulo její a ona nastartovala polo, připravená ho z bezpečné vzdálenosti sledovat. Na rozdíl od sledování nevěrných manželů mohlo sbírání důkazů o pojišťovacích podvodech trvat týdny, ne-li měsíce, během nichž se na podezřelé pověsili hodinu po hodině. Robyn přijímala úmornost takové práce a soustředila se pouze na výsledky. Byla cílevědomá žena. Chytí toho chlapa bez ohledu na to, jak dlouho jí bude trvat shromáždění důkazů. Předjela Toyotu Prius, která se plazila šnečím tempem, a zařadila se za Ford Mondeo. Nedělalo jí starosti, že by si jí Smith mohl všimnout. Vypilovala si umění být chameleonem. Ani ona, ani její nenápadné auto

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 15

Tajemství živých

nevzbuzovaly ničím pozornost. Na palubní desce se jí rozsvítila kontrolka příchozího telefonátu. „Ahoj, Rossi.“ Hlas zdrsnělý desetiletími kouření. „Vypadá to, žes zase vyhrála. Jedu zpátky do kanclu a nechám to na tobě.“ „Jasně. Uvidíme se pak.“ „To těžko. Večer jdu sledovat Roberta Brannigana. Volala jeho žena, tvrdil jí, že jde s kamarády, ale ona má podezření, že jde za novou milenkou. Vykládala něco, že si koupil nový džíny a vodu po holení. Dřív to taky takhle začínalo, takže má silný podezření.“ „Tak zlom vaz. Tyhle kšefty já nemusím.“ Nenáviděla chvíle, kdy musela klientům potvrdit, že se nemýlili, a poslat jim e-mailem snímky jejich milovaných v kompromitujících situacích. A celou dobu přitom vědět, že to klienta srazí na kolena. „Kšeft jako kšeft. Časem si zvykneš. Ale při pohledu na Roberta Brannigana by mě dost překvapilo, kdyby měl fakt milenku. Je to jeden z nejošklivějších lidí na týhle planetě. Kdo by s ním chtěl píchat?“ „Ženy přitahuje moc, tak možná proto. Jen si vem všechny ty ošklivý popový hvězdy a politiky, co mají okouzlující přítelkyně. A Brannigan je člen městský rady. Třeba někoho tak rajcuje chlap, co dělá naprosto zásadní rozhodnutí o silničních retardérech a rozmístění kontejnerů na recyklovatelný odpad, že se nemůže dočkat, až s ním vleze do postele.“ Ross se zachechtal, ještě než domluvila, a zabručel na souhlas. „To je možný. Nebo ho svedla nějaká stařenka, aby jí dal kartičku pro tělesně postižený a ona mohla parkovat blíž k obchodům.“ Při té představě se zase zasmál. „Tak si to povíme zejtra. Užij si to v hospodě i s narážením.“ Ukončil hovor a Robyn zavrtěla hlavou nad jeho dvojsmyslnou poznámkou. Rosse na dlouhé hovory nikdy neužilo. Byl to její bratranec, starší o deset let, už se blížil k padesátce. Dokázal vypadat přátelsky, s huňatým obočím nad zelenýma očima, které se mu při pobavení zvedalo, ale jinak na něm nebylo nic nápadného. Jeho tmavé vlasy s prv-

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 16

Carol Wyerová

ními šedinami si žily vlastním životem, trčely mu do všech stran bez ohledu na to, jak často si je česal, takže vypadal neupraveně a roztěkaně. Což byl klamný dojem, pod nímž skrýval bystrý mozek a pronikavý pohled. Robyn si bratrance vážila. Pomohl jí, když se před rokem vrátila z Maroka do Británie. Kdy byla jen stín sebe samé. Osud ji připravil o partnera i o nenarozené dítě tak rychle, že to otřáslo jejím rozumem i duší. Potřebovala čas, aby se vzpamatovala. Vzala si neplacenou dovolenou u policie, opustila práci, kterou do té doby milovala. Ross a jeho žena Jeanette se o ni tenkrát starali, vtáhli ji zpátky do života, a praktický Ross navrhl, aby nastoupila k němu do detektivní agentury, než bude zase schopná návratu do policejního sboru. Přesně tohle záchranné lano potřebovala. A tak začala pracovat s Rossem. Případy byly různé, ale ne moc náročné. Pracovní doba téměř nepřetržitá, což jí umožňovalo nemít žádný společenský život a většinu času ani nemusela s nikým mluvit. Stručně řečeno, pro ni perfektní zaměstnání. Podívala se do zpětného zrcátka. Prius jí zmizel z dohledu, bezpochyby někde v proudu aut za ní. Už se blížili k Zablácené kachně, takže sundala nohu z plynu a počkala, až Terence Smith vyhodí směrovku a zabočí na parkoviště. Potom projela kolem odbočky a zastavila o něco dál na silnici. Zkontrolovala mobil, nastavila ho do nahrávacího módu, počkala pět minut, vzala zápisník a pero a zamířila do hostince. Terence se tam za barem bavil s dívkou, která byla silně zmalovaná a o jejíž sukni by Robynina matka prohlásila, že si „asi omylem vzala jen pásek“. Robyniny myšlenky na okamžik zalétly k rodičům a k maminčinu nakažlivému smíchu. Oba měli rádi život, jejich dům byl vždycky plný žertů. Prožila šťastné dětství, ale tím se teď nemůže rozptylovat. Pohodila hlavou, aby ty vzpomínky zaplašila, a vklouzla za bar. Terence po ní loupl letmým pohledem. „Co si dáte, zlato?“ „Pomerančový džus,“ objednala si. Přikývl a odvrátil se. Stěží ji zaregistroval, už se zase bavil se svou mladou kolegyní o zákazníkovi, který po ní vystartoval.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 17

Tajemství živých

„Zmetek jeden. Vsadím se, že bude ženatej,“ komentoval její vyprávění, zatímco naléval džus do sklenice. Postavil ji pak na podložku před Robyn. „Dvě libry padesát. Díky.“ Posbíral mince, které k němu přistrčila, a zadíval se na dva nové příchozí, kteří ho halasně pozdravili. „Jak je, Smithy? Můžem s tebou počítat v neděli na zápas, co?“ „Jo, se ví,“ odvětil barman. „To bude záhul. Ty chlapi ze Sandtownu jsou zatracený zmrdi. Řek bych, že nás pěkně zvalchujou. Žádný přátelský čutání, ty nám chtěj nakopat prdele, dejte na mě. Ale trénuju, nebojte.“ Usmál se a napnul bicepsy. „Dneska sem zved třicet kilo. Já z toho jejich záložníka udělám dva malý do školky, jen to frkne. Esli si zase něco zkusí, přerazím mu frňák. Minule naschvál složil Gazzu. Nejvyšší čas mu to voplatit.“ Robyn si už nikdo nevšímal. Její telefon ležel na baru. Napsala si do bloku pár poznámek o „prezentaci“ a „hledání nových úhlů pohledu“. Kdyby se na ni někdo díval, vypadala by, jako by se chystala na schůzku. Měřila jen metr padesát pět a měla boty s rovnou podrážkou, džíny a šedivé triko s kapucí, v nichž nepřitahovala žádnou pozornost. Vlasy myší barvy jí padaly do obličeje bez mejkapu, velké brýle s hnědými obroučkami skrývaly tmavě modré pátravé oči. Když Robyn chtěla, byla téměř neviditelná. Tuhle schopnost si léta pěstovala a vyplatilo se jí to. Ani lidé, kteří se s ní setkali, ji pak nedokázali popsat. Byla „průměrná“, a pokud šlo o ni, pro práci soukromé vyšetřovatelky, stejně jako předtím pro práci inspektorky Policie Staﬀordshire, to byla ideální výbava. Muži pokračovali v hovoru o fotbale a v urážení soupeřů, zatímco Terence zašel dozadu. Robyn měla spolu s fotograﬁemi a nahrávkami z minula už dost materiálu, aby její důkazy proti němu byly neprůstřelné. Víkendový zápas bude posledním hřebíčkem do rakve jeho podvodu. Až ho vyfotí na hřišti, předá všechny materiály pojišťovně a ta s ním zahájí nezbytné řízení. Robyn dopila džus a vyšla z baru, aniž by si jí někdo všiml. V polu si poslechla nahrávku. Smithův hlas zněl jasně. Tohle bude užitečný důkaz. Podívala se do zpětného zrcátka a nevesele se na sebe usmála. Ta obyčejná žena s výrazným římským nosem a bledou pletí,

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 18

Carol Wyerová

která na ni zírala zpátky, mohla být třicátnice stejně jako padesátnice. Během chvilky sundala brýle, shodila myší paruku a uvolnila si dlouhé kaštanové vlasy sepnuté do copu. Zařadila zpátečku a rozjela se pryč. Žaludek jí hlasitě zakručel s připomínkou, že celý den nic nejedla. Robyn na jeho protesty dala jen málokdy. Jídlo ani pití jí nic neříkaly. Teď potřebovala hlavně pořádnou dávku endorﬁnů. * * * Posilovna byla téměř prázdná, až na pár skalních svalovců, kteří tu bývali i v tuhle denní dobu. Robyn napadlo, jestli tihle fanatici vůbec někdy chodí domů. Ať sem přišla v šest ráno nebo v devět večer, vždycky tu zvedali závaží nebo běhali na pásu tři stejní lidé – hlavy sklopené, ponoření do hudby, kterou si sluchátky pumpovali do uší. Robyn taky potřebovala svou dávku, ale pořád ještě se dokázala od cvičení odpoutat a normálně pracovat. Tihle tři vypadali, že kdyby jim někdo řekl, že už nemůžou posilovat, zhroutí se v slzách. Robyn si položila ručník před běžecký pás a provedla pár protahovacích cviků, aby se rozehřála. Vysedávala v polu až moc dlouho – v krku jí křupalo, když ho opatrně natahovala na jednu i na druhou stranu. Pak vylezla na pás a začala mírným tempem. Při rychlém nástupu nikdy nevydržela dlouho. Tak jako všechno v jejím životě, i trénink byl rozplánovaný, pozvolný a rovnoměrný. Až její tělo bude připravené, zrychlí. Zapadla do tempa rytmické chůze a nevšímala si svého odrazu v zrcadle, na němž její ohon vlasů poskakoval sem tam. Zrcadla byla užitečná, aby si člověk při posilování překontroloval rozložení váhy, ale při běhu se na sebe dívala nerada. Místo toho lenivě klouzala pohledem po ostatních cvičencích. Čtyřicátnice v rohu ležící na velkém modrém stabilizačním míči zdvihala horní polovinu těla při břišním posilování. Tricia byla rozvedená a zuřivě odhodlaná upoutat tolik mužské pozornosti, kolik bude moci. Na liposukci a zvětšení prsů použila značnou část z rozvodového vyrovnání a uplynulý rok chodila do posilovny den co den. Ráda nosila ta nejkratší tílečka a nejtěsnější šortky z lycry. Tricia Robyn pouze mlčky pokývla, bavila se jenom s mužskými návštěvníky.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 19

Tajemství živých

Robyn na pásu zrychlila. Na rozdíl od ostatních nepoužívala při cvičení sluchátka. Měla radši, když byly její smysly v pozoru. Tricia dokončila posilování břišních svalů a chvíli se obdivovala v zrcadle, pak zamířila k východu, kde se dala do řeči s jedním z trenérů – Deanem. Ten předcvičoval na lekcích kick-boxu a high-impact aerobiku. Robyn měla radši hodiny spinningu, kde si na stacionárním kole potrénovala svou výdrž. Takové cvičení nepodporovalo povídání nebo jiné družné chování. Rozhodně ne při tom stylu, jímž se tomu věnovala Robyn, která šlapala do pedálů nejvyšší rychlostí, poháněná rytmem hudby a instruktorem vykřikovanými pokyny. Když trénovala na některý z mnoha závodů v triatlonu, kterých se účastnila, kombinovala spinning se zvedáním závaží a během – navíc ještě najezdila desítky kilometrů na kole, italském modelu s karbonovým rámem. Teď tolik trénovat nepotřebovala, takže si dovolila trochu zvolnit. Robyn si svého těla vážila. Dostalo ji už z mnoha prekérních situací a oplátkou za to se o ně starala. Měla postavu aktivní atletky, svalnatou, pevnou, připravenou na všechno. Slabý vnitřní hlas se jí zeptal, jestli se vážně chtěla stát tímhle, jen robotem, který cvičí, doplňuje palivo a pracuje, pořád dokola. Rychle ten hlas umlčela a začala zdolávat pás rychlejším tempem. Přemítala, jestli má dostatek důkazů, aby usvědčila Terence Smitha z podvodu. Pokud ano, bude potřebovat nový případ, něco jiného, co by ji odvedlo od hlasů v hlavě, od bolesti, která hrozila, že ji pohltí. Poslouchala uklidňující svist cvičebního stroje, když se rozběhla. Do těla se jí začaly vyplavovat endorﬁny a pocit spokojenosti, což bylo návykové. Chvíle úzkosti minuly. Zase dokázala hlasy umlčet, zamknout bolest do klece. Ale jestli mříže někdy prasknou, pak jí pomozte všichni svatí.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 20

KAPITOLA DRUHÁ Abigail Thorneová otřela dceři obličej vlhkým hadříkem a obdivovala své dílo. Jablečné pyré, předtím rozmazané po tvářičkách s důlky, bylo pryč. Izzy se na maminku zazubila holými dásněmi, z nichž trčely dva spodní řezáky, které ji v uplynulých týdnech tak potrápily. „Tak je to lepší, opičko,“ usmála se a zalechtala Izzy na prstících u nohou. „Už žádnou snídani ani svačinku, milá slečno, dokud všem nepředvedeš, jak ti sluší ty nový šatičky.“ Kolem pasu ji objaly dvě paže a Abigail ucítila teplo dechu, než jí manžel Jackson přitiskl rty na šíji. Pár vteřin jí tělo rozechvělo mrazivé vzrušení. Pokusila se udržet si ho, ale zmizelo tak rychle, jako se objevilo. „Jak se má dneska můj malý andílek?“ „Skvěle. Ten druhý zub už ji zřejmě netrápí a snědla celou snídani.“ Zdráhavě se od muže odtáhla, aby odnesla hadřík do dřezu. Izzy vykřikla nadšením z toho, že vidí tatínka, a zvedla ruce. „Ahoj, čuňátko,“ pozdravil ji a holčička zabublala radostí. „Chceš udělat éro?“ Další zabublání a Izzy se pokusila vyprostit z vysoké jídelní židličky. „Jejda, počkej na tátu.“ Uvolnil jí popruhy a zvedl si ji do náruče. Izzy vykulila oči nadšením, když si ji zvedl nad hlavu a zatočil s ní. Celou dobu přitom vrčel, jak napodoboval motor letadla. „Netoč s ní tolik,“ varovala ho Abigail. „Teprve před chvilkou dojedla.“ „To zvládne. Je po tatínkovi. Silná jako tur,“ namítl, zhoupl se s Izzy výš a zase níž, až z dětských rtů vyrazil hurónský smích. Abigail se jejich vyvádění usmála a na chvíli zapomněla, že se cítí tak bídně. Jackson

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 21

Tajemství živých

konečně přestal a podržel si dcerku na délku paže od sebe. „Tak dost, Čunďo. Nerad bych, abys na mě vyblinkala pyré.“ Posadil dítě do dětské ohrádky v rohu kuchyně. Holčička se spokojeně překulila na bok, natáhla se po látkovém pejskovi a strčila si ho do pusy, zatímco sledovala rodiče velkýma modrýma očima. „A jak se má můj velký anděl?“ zeptal se Jackson, když se vydal ke kávovaru a postavil šálek pod trysku. „Dobře.“ „Určitě? V posledních týdnech jsi nějak tichá.“ Snažil se mluvit lehkým tónem. „Já vím, že jsem byl pořád v práci. To ti asi taky moc nedodalo, viď.“ „O to nejde,“ namítla. Její problémy neměly s Jacksonem nic společného. „Jsem jen trochu bez nálady. Izzy v noci pořád fňuká kvůli zubům, a jsem nevyspalá. A když se vzbudí, je jí pořád plno. Jako by si vůbec nepotřebovala zdřímnout. Na rozdíl od maminky. Prostě jsem bez energie, to je všechno.“ Věděla, co je v podtextu jeho obav. Včera za ní přišel do postele připravený se milovat, ale ona předstírala spánek. Zkusil obvyklou taktiku, jenže Abigail dál nehnutě ležela, až to vzdal a odkulil se na svou půlku postele. Ležela nehybně, dokud neuslyšela jeho pravidelné oddychování. Teprve potom se odvážila přetočit na záda. Pak zírala do prázdna a už po tolikáté uvažovala o tom, co má dělat se svou ochablou sexuální touhou. Jackson měl být touhle dobou už v práci. Připadalo jí divné mít ho doma. Zavedli si už jistou rutinu a její narušení Abigail zneklidňovalo. Jackson obvykle odcházel brzo, ale – i když šel až na pozdější let – vždycky to byla ona, kdo z nich vstával dřív, zaopatřil Izzy a zajistil Jacksonovi ještě pár vzácných chvil spánku, než se musel osprchovat a vyrazit na letiště, aby vyplnil letový plán a ověřil povětrnostní podmínky. Abigail v poslední době soustředila svou pozornost na Izzy. Každý den byl pečlivě naplánovaný podle potřeb a požadavků holčičky. Když šly ven, vyžadovalo to zajistit dostatečnou zásobu plínek, náhradního

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 22

Carol Wyerová

oblečení, lahviček a dalších věcí, které si rodiče pořizují zároveň s miminkem. Pokud byly doma, dny při domácích pracích, nákupech a péči o miminko utíkaly překvapivě rychle. Abigail svou roli matky milovala. Líbilo se jí být těhotná, přečetla si vždycky všechno o každém stadiu, do něhož děťátko v ní dorostlo. V těhotenství rozkvetla, užívala si oblé křivky, plnost ňader – byla celá nedočkavá a zamilovaná do dítěte, které mělo teprve přijít. Mateřství pro ni bylo přirozené a nechtěla svoje milované dítě spustit ani na chvíli z očí. Chtěla mu věnovat veškerou svou pozornost. To byla část problému: Abigail se tak soustředila na to, být skvělou matkou, že se vzdala toho být manželkou. A pak tu byla Jacksonova práce. Pracoval v nepravidelných směnách jako soukromý pilot byznysmenů ve vysokých pozicích, ve ﬁrmě BizzyAir Business Aviation, kterou s jediným malým letadlem založil jen dva roky předtím, než poznal Abigail. Teď už měl dvě letadla – tryskáč Gulfstream 550, který mohl pobrat až šestnáct cestujících a letět dvanáct hodin bez tankování, takže byl oblíbený na transatlantické lety, a Citation Jet III, kam se vešlo maximálně sedm cestujících a uletěl pět hodin bez nutnosti natankovat. Tím se létalo hlavně do kontinentální Evropy. Jackson zaměstnával několik pilotů, ale pořád létal i sám. Nebylo výjimkou, že mu najednou zavolali uprostřed noci, aby letěl do Amsterdamu nebo do jižního Španělska, kde měli jeho klienti nějakou obchodní schůzku, a pak je zase odvezl zpátky, aby stihli večeři s rodinou. Nebo snídani. Nepředvídatelná pracovní doba znamenala, že neměli skoro žádný rodinný život, ale Abigail to nevadilo. Když byl manžel pryč, mohla si aspoň užívat každou chvilku se svou růžolící dcerou. „Tak co budeme dneska dělat?“ zeptal se Jackson a vzal si z kávovaru plný hrníček. „Nechtěla bys jít s Izzy do minizoo?“ Abigail bodly výčitky svědomí, když odpovídala: „Jdeme dneska se Zoe a Claire na kafe. Už jsme se neviděly věčnost, co Izzy tak trápily ty zuby. A holky mají pořád tolik práce. Nevěděla jsem, že budeš mít dneska volno,“ dodala, když zahlédla záblesk zklamání v jeho obličeji. Jackson zvedl šálek ke rtům.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 23

Tajemství živých

„A kdybys to zrušila?“ navrhl. „Zavolala jim, že jsem doma?“ Usmál se na ni tím sexy úsměvem, z něhož se jí vždycky zatočila hlava touhou. Dnes se tenhle účinek nedostavil. Zavrtěla hlavou. „Promiň, na to už je pozdě. Zoe si na to kvůli mně vzala den volna. Když teď pracuje v Londýně, je mnohem těžší se domluvit.“ Věděla, že to je chabá výmluva. Jackson se nadechl k odpovědi, ale Izzy si právě v tu chvíli mocně říhla a ublinkla trochu snídaně. Abigail si povzdychla a zamířila k ohrádce, aby zvedla dceru s bradičkou pokrytou žlutozeleným slizem. Jackson omluvně nazdvihl obočí. „Tak možná není silná jako tur po tatínkovi. Promiň, zlato.“ Natáhl ruku, a když Abigail procházela kolem něj, položil jí dlaň na paži a zadíval se jí do očí. Zastavila se. „To nic.“ „Nic?“ Význam jeho otázky byl jasný. „Jistě, nic se neděje. A teď už bych měla umýt naši šmudlinku.“ Zvedla z ohrádky dítě i s látkovým psem, jehož svíralo v pěstičce. Izzy ji sledovala udivenýma modrýma očima a zabroukala – vřelým bublavým zvukem, který přiměl Abigail k úsměvu. „Já ji umyju,“ nabídl se Jackson. „Je to moje vina.“ Abigail zavrtěla hlavou. „To je v pořádku, já to udělám.“ Nechala ho stát u kuchyňské linky. Tvářil se trochu nešťastně a Abigail se na chvíli zarazila, chtěla mu říct něco, čím by to napravila, ale nemohla. Tajila toho před ním tolik a nemohla mu přiznat, proč je tak úzkostlivá a tak roztržitá. Ten dopis, který se před týdnem objevil ve schránce, ji úplně rozhodil. Někdo věděl o její minulosti, a to ji rozrušilo. Zatím se vymlouvala na Izzyiny zuby, aby svoje chování vysvětlila. Pravý důvod nemohla povědět nikomu, ani Jacksonovi ne. A teď tu ještě ke všemu byla ta provokativní esemeska v mobilu, pevně zastrčeném v zadní kapse jejích džín. Esemeska, která hrozila všechno změnit. Když umývala svíjející se miminko, přemítala nad svým životem s Jacksonem. Nikdy jí nedal důvod, aby o něm pochybovala. Život byl skoro dokonalý. Měla všechno, v co kdy mohla doufat – laskavého hezkého manžela, který ji i maličkou Izzy miloval. To věděla jistě – nikdo

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 24

Carol Wyerová

by nedokázal předstírat ten výraz, s jakým pozoroval miminko spící s pěstičkou v puse, nebo způsob, jakým objímal Abigail v posteli, s paží ochranitelsky položenou kolem jejích ramen, držel si ji na hrudi, kde slyšela, jak mu buší srdce, pravidelně, rytmicky, silně. Třeba byla ta esemeska jen nějaký hloupý vtip nebo zpráva odeslaná omylem jiné osobě. Musí se ovládnout. Od doby, kdy porodila Izzy, se v jejím životě pár věcí změnilo. Zaprvé tu byly ty nekonečné noci, kdy Izzy brečela, brečela a brečela. Nic z toho, co Abigail nebo Jackson vyzkoušeli, ji nedokázalo utišit. Abigail si vzala na starost zůstávat s ní vzhůru, broukat jí, houpat ji, zpívat jí, nosit ji sem a tam po dětském pokoji, až znala každý čtvereční centimetr místnosti. A jak byla vyčerpaná nedostatkem spánku, přestávala si věřit. I když jí Jackson nikdy nedal záminku myslet si, že už ho nepřitahuje, začala být přesvědčená, že už není atraktivní. Uvědomovala si, že má vytahané břicho a prověšená prsa, v nichž stejně nebylo dost mléka pro Izzy, a teď byla prázdná a zbytečná. Tam dole byla bolavá a odřená z toho, jak se snažila vytlačit ven Izzyinu hlavičku, i když stehy se jí už dávno rozpustily. Potřebovala si vzpomenout, kým byla, než jí do života přišla Izzy. Potřebovala se vrátit sama k sobě. Jackson se zamiloval do vzrušující ženy plné energie, která ráda chodila mezi lidi, ráda se smála. On už se taky tolik nesmál. Kdy přišla o schopnost ho rozesmát? Zadívala se do zrcadla na svoje oči s temnými kruhy a všimla si, že jsou jí vidět odrostlé kořínky vlasů. Potřebuje obarvit. Už dávno se měla objednat ke kadeřnici. Nějak jí to nepřipadalo důležité, vždycky tu byla Izzy, se kterou si chtěla radši hrát nebo pro ni něco dělala. Pro Abigail už žádný čas nezbýval. Stala se z ní neupravená cuchta ve vytahaných teplákách. Jestli si nedá pozor, Jackson se takové nudné ženské nabaží a poohlédne se jinde. Izzy se na ni ale pořád dívala modrýma očima plnýma úžasu. Abigail se zachvělo srdce stejně, jako když ty oči poprvé spatřila na Jacksonovi, a tělo jí naplnilo náhlé horko. Láska byla tak silná, ochranitelská emoce. V tu chvíli se rozhodla. Ta varovná esemeska byla právě ten budíček, který potřebovala.

tajemství živých_sazba 2.qxp_Sestava 1 18.01.19 11:18 Stránka 25

Tajemství živých

Zamířila do ložnice a položila už čistou Izzy na koberec. Miminko ji pozorovalo s pěstičkou v puse. Abigail prohrabala svou skříň, natáhla si úzké černé kalhoty a k nim elegantní tričko Armani, které podtrhovalo její postavu. V tomhle se Jacksonovi vždycky líbila. Nanesla maskaru na řasy, štětcem si rozprášila po lícních kostech bronzer a natřela si rty tmavě rudou rtěnkou, která ladila s kaštanovým melírem vlasů. Izzy souhlasně zabroukala. Vytáhla telefon a naposledy si přečetla zprávu: NEJSI SAMA, KDO MÁ TAJEMSTVÍ. ZEPTEJ SE JACKSONA NA TO JEHO. To přece musí být vtip? Přišlo to z neznámého čísla. Prsty jí zůstaly viset nad displejem. Měla by odpovědět, ale nechtěla si začít dopisovat s cizincem. Dneska všude číhá tolik podvodníků! Nakonec napsala: OTRAVUJTE SI NĚKOHO JINÉHO. Poslala zprávu a všechno vymazala, ta provokativní věta zmizela jednou provždy. Zvedla Izzy, která jí v náručí začala rozjařeně nadskakovat, že jdou dolů za otcem. „Tak pojď, zlobilko, půjdeme ukázat taťkovi, jak nám to oběma sluší.“