Issuu

Milenka.indd 2

3.10.2018 15:50:12

Beatii, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samovi, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře. Mým milovaným a úžasným dětem. Kéž je vaše volba vždy správná, a když se ukáže, že nebyla, kéž v sobě najdete dostatečnou moudrost a sílu ji změnit. Kéž žijete šťastně a v bezpečí, obklopeni lidmi, kteří vás milují a hezky se k vám chovají. Kéž je vaše cesta snadná a vaše požehnání bohaté. A prosím, vždycky mějte na paměti a nikdy nezapomeňte, jak moc vás miluju. Máma/DS

Milenka.indd 3

3.10.2018 15:50:12

1 Když za teplého červnového dne zakotvila stopa-

desátimetrová motorová jachta u pobřeží Antibes ve Středozemním moři nedaleko slavného Hôtel Du Cap, padal soumrak. Bylo dobře vidět, jak pětasedmdesát plavčíků drhne všechny paluby a smývá z povrchů lodi slanou vodu, jako to tihle nejníže postavení, tvrdě pracující členové posádky dělali každý večer. A nejméně celý tucet stříkal loď hadicemi. Náhodní pozorovatelé si mohli snadno domyslet, jak je jachta obrovská, protože plavčíci z dálky vypadali jako loutky z dětského divadélka. Bylo vidět, že na ní jasně svítí světla, a každý, kdo znal tuto část pobřeží, věděl, co je to za loď a komu patří, přestože poblíž kotvilo několik téměř stejně velkých. Mamutí superjachty byly příliš velké, než aby mohly zajet do doku v přístavu. To šlo jen v tak velkých přístavech, kde mohly kotvit velké okružní lodě. Neexistoval žádný malý člun, který by dokázal zavést k molu tak gigantickou loď – bez ohledu na to, jak početnou má posádku nebo jak s ní námořníci dokážou manévrovat. Její majitel, Vladimir Stanislas, měl po světě rozeseto několik jachet srovnatelné velikosti a taky devadesátimetrovou plachetnici, kterou koupil od jednoho Američana a kterou používal jen zřídka. Princess Marina, pojmenovaná po matce, která zemřela, když mu bylo čtrnáct, byla však jachtou, kterou měl nejraději. Byl to exkluzivní plující ostrov okázalosti a luxusu, jehož vybudování ho stálo celé jmění. Mimo jiné mu patřila jedna z nejslavnějších vil na pobřeží v St. Jean Cap-Ferrat. Koupil ji od 5

Milenka.indd 5

3.10.2018 15:50:12

slavné filmové hvězdy, ale nikdy se na pevnině necítil dost v bezpečí. Loupeže a útoky na věhlasné vily byly na jihu Francie poměrně časté. V pobřežních vodách na jachtě zalidněné posádkou, která ho ochraňovala a byla povětšinou vycvičená jako ochranka nejvyšší úrovně s ohledem na protiteroristická opatření, s celým arzenálem střelných zbraní na lodi a speciálním raketovým systémem, se cítil bezpečně, a navíc mohl kdykoliv velice rychle změnit lokalitu. Vladimir Stanislas byl považovaný za jednoho z nejbohatších mužů v Rusku i na celém světě, s monopolem na ruský ocelářský průmysl, který mu už téměř před dvaceti lety přiznala vláda díky pozoruhodným kontaktům, které si budoval s klíčovými osobami již od svého dospívání. V kritickém období změnilo velké množství peněz svého majitele, a vzešlo z toho časem ještě víc, než si kdo mohl představit, že by vůbec bylo možné. Navíc teď významně investoval do ropy a dalších průmyslových odvětví po celém světě. Bylo těžké si představit peníze, které Vladimir vydělal a jimiž disponoval. Bylo mu devětačtyřicet a odhadovalo se, že jeho majetek má cenu 40 nebo 50 miliard v kontraktech a investicích, o nichž se vědělo. Byl důvěrným přítelem vysoce postavených vládních představitelů včetně ruského prezidenta a znal se i s hlavami jiných států. A úchvatná jachta, která se za soumraku třpytila jako klenot, byla jen malým symbolem jeho kontaktů a dokonalých podnikatelských schopností, které mu skvěle vynášely. Vladimira se všichni báli a současně ho obdivovali. To, co se mu podařilo dokázat za devatenáct let jako stěžejnímu hráči na poli ruského průmyslu, mu vysloužilo obdiv a závist byznysmenů po celém světě. 6

Milenka.indd 6

3.10.2018 15:50:12

A ti, kteří ho znali a uzavírali s ním obchody, si byli dobře vědomi, že v tom je ještě něco víc. Měl pověst člověka, který je nemilosrdný a nepřátelům nikdy neodpouští. Měl ale taky vlídnější stránku. Byla to jeho vášeň pro umění, láska ke všemu krásnému a znalost literatury, kterou si osvojil ne zas tak dávno. Dával přednost společnosti lidí sobě podobných; jeho přátelé byli Rusové a všichni důležití průmyslníci jako on. I ženy v jeho životě byly bez výjimky Rusky. Přestože měl překrásný dům v Londýně, vilu na jihu Francie a úchvatný byt v Moskvě, vždycky se spolčoval se svými krajany. Byl mužem, který vždycky dostal, co chtěl, a měl pod kontrolou lví podíl na novodobém bohatství Ruska. Navzdory jeho důležitosti a vlivu ho však bylo snadné v davu přehlédnout. Líbilo se mu být nenápadný a zůstával rád nepovšimnut. Skromně oblečený se pohyboval nepozorovaně, jak chtěl. A jen když jste se mu pak podívali do očí, zjistili jste, kdo to je a jaký je to člověk. Muž neomezené moci. Byl bystrým pozorovatelem všeho kolem sebe. Jeho vystouplá čelist a sebevědomé držení těla dávaly jasně najevo, že by netoleroval, kdyby mu kdokoliv cokoliv odmítl. Když se však usmál, mohl se člověk domnívat, že kdesi v hloubi jeho nitra se skrývá dobře utajovaná a zřídka přiznávaná vřelost. Měl vysoké lícní kosti a mongolský vzhled svých předků, kteří výslednému vzhledu dodávali na exotičnosti. Ženy přitahoval už jako chlapec, ale nikdy nedopustil, aby byl zranitelný. Nevytvářel si žádné klíčové vazby k nikomu. Už dlouho měl svůj svět pod kontrolou. A nehodlal z toho slevit. Byl světlovlasý, drsný a mužný, s ledově modrýma očima a ostře řezanou tváří. Nebyl krásný v klasic7

Milenka.indd 7

3.10.2018 15:50:12

kém smyslu slova, spíš zajímavý. V rozporu se svým vzhledem působil ve vzácných, uvolněných a ovšem nestřežených okamžicích až mile a vyzařoval sentimentálnost pro mnoho Rusů tak typickou. Ve Vladimirově životě nebylo nic náhodné nebo neplánované. Všechno bylo pečlivě promyšlené, každý detail byl součástí velkého celku. Během nárůstu své moci měl několik milenek. Na rozdíl od podobných mocných mužů však s nimi nechtěl mít děti a jasně to svým společnicím dal najevo vždy hned na samém začátku. Netoleroval žádné závazky, které by ho svazovaly, ani nic, co by způsobilo jeho zranitelnost. Neměl rodinu a udržoval jen pár blízkých vztahů. Jeho známí měli povětšinou alespoň jedno dítě s každou ženou, s níž měli poměr, obvykle na naléhání té ženy. Ty ženy si tím chtěly do budoucna pojistit finanční situaci. Vladimir ale neměl ani náhodou v úmyslu podlehnout takovému tlaku. Děti nebyly zkrátka součástí jeho plánu. Už dávno se tak rozhodl a nelitoval toho. Ke svým ženám byl velmi štědrý, když s nimi byl, ale nesliboval jim nikdy nic do budoucna a ony by si ani netroufly na něj naléhat, že děti chtějí, ani se ho v tom směru snažit manipulovat. Vladimir byl jako stočený had připravený uštknout, vždy ostražitý a potenciálně nelítostný, kdyby mu někdo zkřížil cestu. Uměl být něžný, ale člověk z něj současně cítil vrozenou nemilosrdnost. Pokud by mu někdo ublížil nebo ho vyprovokoval, uměl být velmi nebezpečný. Jen málo lidí tohle chtělo zkoušet – a zatím žádná žena z těch, které figurovaly v jeho životě. Nataša, jeho současná společnice, věděla, že nemít děti je podmínkou, kterou si Vladimir klade u každé milenky, s níž by měl žít. Dal jasně najevo, že nebude nikdy ani svatba a práv8

Milenka.indd 8

3.10.2018 15:50:12

ní náležitosti, které se k tomu pojí. A když se na tom jednou dohodli, víckrát se o tom nemluvilo. Bylo dané, že ani nikdy mluvit nebude. Okamžitě se vždy zbavil žen, které se ho pokusily přesvědčovat, aby změnil názor, nebo se ho snažily obelstít. Rozloučil se s nimi sice pěknou sumičkou, ale nebylo to nic proti tomu, co by jinak získaly ze vztahu. Vladimir ze sebe nenechal nikým dělat blázna a nikdy nepřistupoval na žádný kompromis, pokud se mu to ovšem v byznysu nehodilo. Poslouchal ve všem svoji hlavu, nikdy srdce. Tam, kam se vypracoval, se nedostal díky tomu, že by byl přehnaně důvěřivý, naivní, bláhový nebo slabý vůči ženám. Nevěřil nikomu. Už v mládí se naučil věřit jen sám sobě. V dospělosti se mu hodila ponaučení, která dostal již jako chlapec. Jakmile se dostal na vrchol, získal Vladimir moc a kosmickou rychlostí nashromáždil obrovský majetek. Pohyboval se kdesi ve stratosféře s téměř neomezeným bohatstvím, o němž se normální lidi mohli jenom dohadovat. S potěšením si užíval plodů svého úsilí. Rád vlastnil nejrůznější hračky, kterými se sám rozmazloval, jako domy, lodě, úžasná sportovní auta, letadlo a dva vrtulníky, které byly neustále v provozu. Rád cestoval po celém světě a rozšiřoval svou sbírku uměleckých předmětů, která byla jeho vášní. Obklopovat se krásou pro něj bylo velice důležité. Rád vlastnil ve všem to skutečně nejlepší. Neměl moc času na nevýnosné lenošení, ale neváhal si ho užívat, když mohl. Byznys byl však v jeho mysli vždy na prvním místě, stále měl v hlavě obchod, který uzavře jako ten další, ale občas si i našel čas trochu si pohrát. Měl málo přátel. Jen několik důležitých mužů, s nimiž podnikal, nebo politiků, kteří mu prakticky 9

Milenka.indd 9

3.10.2018 15:50:12

patřili. Nikdy se nebál riskovat a netoleroval nudu. Jeho mozek pracoval rychlostí světla. Se svou současnou ženou byl sedm let. A kromě občasných příležitostí, kterých využíval zřídka, jí byl věrný. To bylo u muže jeho typu skutečně nezvyklé. Vladimir však neměl čas na nějaké flirtování a ani ho to nezajímalo. Byl se svou společnicí spokojený a jejich vztah mu vyhovoval. Nataša Leonovová byla nepochybně nejkrásnější ženou, jakou kdy poznal. Poprvé ji uviděl na ulici v Moskvě, uprostřed typické ruské zimy, zmrzlou, ale mladou a hrdou. Zalíbila se mu od první chvíle, kdy se s ní setkal. Tehdy odmítala jeho pokusy jí pomoct, líp ji poznat. Po roce neutuchajících návrhů mu podlehla a od devatenácti byla jeho milenkou. Teď jí bylo dvacet šest. Nataša vystupovala jako hostitelka, když bylo třeba. Chovala se tak, jak si přál, a nikdy se příliš neprosazovala. Skvěle ho doplňovala a nesmírně si ho vážila. Víc od ní nechtěl, přestože to byla bystrá dívka. Všechno, co po ní žádal, byla její přítomnost, krása a skutečnost, že mu byla k dispozici kdykoliv a za jakýmkoliv účelem, aniž by jí musel něco vysvětlovat. A věděla dobře, že se nemá ptát na informace, které jí neřekne sám. Čekala na něj tam, kde ji chtěl mít – v jakémkoliv městě, v jakékoli z jejich domácností nebo na lodi – a on ji za její přítomnost i věrnost štědře odměňoval. Nikdy ho nepodvedla. Byla by dávno pryč, kdyby to udělala. Bylo to uspořádání, které oběma vyhovovalo. Však tu taky po sedmi letech ještě byla. Bylo to mnohem déle, než oba čekali nebo měli v plánu. Stala se součástí skvěle vyladěného stroje, díky němuž fungoval jeho život, a proto pro něj byla důležitá. Oba znali 10

Milenka.indd 10

3.10.2018 15:50:12

roli, kterou hrají v životě toho druhého, a víc nežádali. Rovnováha, která se mezi nimi vytvořila, fungovala celá léta dokonale. Nataša se s grácií tanečnice pohybovala po velkolepé kajutě jachty, která jim byla domovem několik měsíců v roce. Ráda s ním pobývala na lodi a ráda měla taky svobodu, kterou jim jachta umožňovala. Mohli změnit místo prakticky okamžitě – jet, kam chtěli, dělat, co se jim zamanulo. A když byl zaneprázdněný nebo létal do jiných měst na schůzky, dělala si, co si sama rozhodla. Někdy chodila na břeh vyřídit nějaké pochůzky nebo nákupy, jindy zůstávala na lodi. Nataša dokonale chápala rámec svého života s ním. Naučila se, co od ní očekával, a plnila to perfektně. A on za to miloval její dokonalou krásu a rád se s ní chlubil. Když si vyšli, byla vždy vystavená na odiv jako jeho ferrari nebo vzácný šperk. Na rozdíl od jiných žen ve stejné pozici nebyly s Natašou nikdy potíže, nebyla nijak náročná ani nevrlá. Pro ostatní muže byla předmětem závisti. Instinktivně věděla, kdy být zticha a kdy mluvit, kdy si udržovat odstup a kdy se přiblížit. Dokázala skvěle číst jeho nálady, byla velice flexibilní a přímo ji bavilo se jim přizpůsobovat. Nic na něm nenárokovala. Díky tomu jí dával hodně a nešetřil na ní. A přestože oceňovala a užívala si všechno, čím ji zahrnoval, byla by spokojená, i kdyby toho nebylo tolik. To bylo u žen v její pozici neslýchané. Nataša sama si nic neplánovala a věděla, že se nemá ptát na muže, kteří je navštěvovali, ani na transakce, které Vladimir prováděl. Cenil si její diskrétnosti, jejích vybraných způsobů, její společnosti a jejího úchvatného 11

Milenka.indd 11

3.10.2018 15:50:12

vzhledu. Byla jeho milenkou a nikdy jí nic víc neslíbil. Občas se k ní choval jako k uměleckému dílu z nějakého muzea, s nímž se chtěl pochlubit. To, co z ní vyzařovalo, potvrzovalo ostatním mužům jeho pozici. Byla ztělesněním jeho dobrého vkusu. Věděla dobře, jaký Vladimir je. Když chtěl, stal se z něj laskavý, štědrý muž, a jindy zas byl velmi nebezpečný. A viděla ho bleskem přepnout z jedné podoby do druhé. Byla by ráda věřila, že je dobrý člověk pod fasádou tvrdého chlapa, jíž byl proslulý, ale nikdy si netroufla to otestovat. Byla spokojená se svou pozicí v jeho životě i s tím, čím byl, a obdivovala ho za všechno, čeho dosáhl. Vladimir ji zachránil ze zoufalé chudoby na ulici v Moskvě, když jí bylo devatenáct. Nikdy nezapomněla na tvrdý život, který vedla předtím. Nikdy si nenechala ničím narušit plnění povinností, které vůči němu měla, ani se nikdy nestalo, že by nebrala na vědomí, za co je mu vděčná. Nikdy se nechtěla vrátit zpátky do života v chudobě, který vedla předtím, a nehodlala riskovat, že by mohla přijít o současný život, který jí dopřává. Pod jeho ochranou byla v bezpečí a nenechala si to ničím zkazit. Stále si uvědomovala, kým a čím mu je. O víc nežádala a ani víc nepotřebovala. V životě, který sdíleli, k ní byl výjimečný a Nataša mu byla vděčná za vše, co pro ni udělal. Vzhledem ke stylu jejich společného života žila v izolaci od ostatních žen a přátel. V jejím světě bylo místo jen pro Vladimira. To od ní taky očekával. Dodržovala veškerá jeho pravidla, aniž by toho litovala nebo si stěžovala, na rozdíl od jiných žen v její situaci, které se z ní snažily vytěžit maximum. Nataša ne. Byla inteligentní, věděla, kde je její místo a jaké jsou její limity. Byla dokonale spokojená a užívala si jejich společný 12

Milenka.indd 12

3.10.2018 15:50:13

život. A nikdy nedychtila, že by pro něho chtěla být něčím víc. Jako jeho milenka měla všechno, o čem se jí kdy snilo, a ještě mnohem víc. Nechybělo jí, že nemá děti ani přátele. A ani se netoužila stát jeho manželkou. Nepotřebovala nic víc, než co spolu sdíleli. Nataša se právě oblékala, když zaslechla, že se blíží vrtulník. Právě se vysprchovala a vklouzla do bílé saténové kombinézy, která k jejímu tělu nádherně přiléhala. Jako malá holčička snila, že bude baletkou. To pro ni ale nepřipadlo ani vzdáleně v úvahu. Rychle si vykartáčovala dlouhé, světlé, vlnité vlasy, jen zlehka se nalíčila, připnula si briliantové náušnice, které jí daroval Vladimir, a obula si stříbrné sandály na vysokých podpatcích. Vyznačovala se přirozenou krásou, nebylo na ní nic umělého. Nepotřebovala svůj půvab ničím zvýrazňovat nebo vylepšovat. To na ní Vladimir zbožňoval. Připomínala mu některá jeho oblíbená plátna italských mistrů. Celé dlouhé hodiny se dokázal dívat na její ladnou postavu, dokonalé rysy, hedvábné světlé vlasy a velké modré oči barvy letního nebe. Dopřával si potěšení z pohledu na ni, stejně jako když si s ní povídal. Cenil si její inteligence. Vladimir nesnášel vulgární ženy, ženy chamtivé a hloupé, a Nataša k takovým nepatřila. Měla v sobě přirozenou noblesu a tichou důstojnost. Vyběhla po schodech k jednomu ze dvou heliportů na horní palubě a postavila se mezi početnou posádku a muže z ochranky, kteří už na něj čekali. Dorazila přesně ve chvíli, kdy vrtulník přistál. Vítr jí čechral vlasy a usmívala se, jak se ho snažila zahlédnout okénkem vrtulníku. A za okamžik pilot vypnul motor, dveře se otevřely, Vladimir vyšel ven a pokynul hlavou kapitánovi, zatímco jeden z jeho osobních strážců mu vzal 13

Milenka.indd 13

3.10.2018 15:50:13

kufřík. Vladimir se podíval na Natašu a usmál se. Po schůzkách v Londýně byla přesně tou bytostí, ke které se chtěl vrátit. Byl pryč dva dny a byl rád, že je zase zpátky na lodi, kde může relaxovat, přestože i tady měl pracovnu, kde se mohl věnovat byznysu, a monitory, díky nimž mohl komunikovat se svými kancelářemi v Londýně a v Moskvě. Někdy trávili na lodi celé měsíce a Vladimir jezdil na mítinky, jen když potřeboval. Jednání, z něhož se právě vrátil, dopadlo dobře. Měl radost. Kráčeli po schodech dolů do prostorného příjemného baru na spodní palubě a Vladimir ji držel kolem ramen. Dole jim stevardka každému podala ze stříbrného podnosu sklenku šampaňského, Vladimir se na okamžik zadíval na vodu a pak se pohledem vrátil k Nataše. Neptala se ho na mítinky. Pokud šlo o jeho práci, věděla jen to, co slyšela, viděla nebo se dohadovala, a nechávala si to pro sebe. Její diskrétnost pro něj byla stejně důležitá jako její krása. A teď byl potěšený, že ji po dvou dnech opět vidí. Když se posadili, ani jeden si nevšímal bodyguardů, kteří od nich stáli v diskrétní vzdálenosti. Byli pro oba součástí scenérie. „Tak co jsi dneska dělala?“ zeptal se jí vlídným tónem. V duchu obdivoval, jak dokonale jí padne bílý overal, jako by to byla druhá kůže. Nikdy se nechovala provokativně, tedy kromě ložnice. Byla tak nepopiratelně sexy, že se za ní muži otáčeli a záviděli mu ji. To ho těšilo. Stejně jako loď byla vyjádřením jeho obrovského bohatství, byla Natašina ohromující krása symbolem jeho mužnosti a přitažlivosti. A užíval si oboje. „Trochu jsem si zaplavala, nechala jsem si udělat manikúru a nakoupila v Cannes pár věcí,“ řekla uvolněně. Byl to pro ni typický den, když nebyl Vladimir 14

Milenka.indd 14

3.10.2018 15:50:13

na lodi. Když byl, zůstávala mu k dispozici. Nebyl rád, když zmizela, když měl chvíli volno. A rád s ní plaval, rád s ní seděl u jídla a povídal si s ní, když na to měl chuť. Nataša sama do značné míry studovala, četla si knihy o umění a články na internetu a udržovala si přehled o novinkách v uměleckém světě. Ráda by chodila na kurzy třeba do Tate Modern, když byli v Londýně nebo v Paříži, kde taky trávili hodně času, ale nikde nebyli dost dlouho na to, aby se mohla do kurzů přihlásit. A Vladimir ji chtěl mít stále u sebe. Ale i navzdory nedostatku klasického školního vzdělání za poslední roky získala velice slušný přehled na poli umění. Vladimir s ní rád probíral nákup nových uměleckých předmětů a obrazů, které se chystal získat. O umělcích, o nichž se zmínil, si toho pak vždycky spoustu nastudovala, ráda si o nich vyhledávala neobvyklá fakta. Ta Vladimira taky fascinovala a velmi zajímala. Na večírcích, které pořádali, se zapojovala do konverzace s odborníky na umění a Vladimir byl pyšný na její rozsáhlé znalosti. Vzhledem k tomu, že neměla žádné kamarádky, byla zvyklá chodit nakupovat sama. Vladimir jí nechal koupit všechno, co chtěla, a rád jí dával různé dárky, především šperky, které pro ni rád sám vybíral, a taky velké množství kabelek z krokodýlí kůže značky Hermès, ve všech barvách, jaké si dokážete představit, povětšinou takzvané birkinky s diamantovou sponou, které stály celé jmění. Neupíral jí nic a nesmírně rád jí vybíral modely na módních přehlídkách haute couture. Odtud byl taky bílý overal Dior, který měla na sobě. Rád ji rozmazloval ve věcech, které si sám nedopřával. Byla pro něj reklamou. On byl na rozdíl od ní oblečen vždyc15

Milenka.indd 15

3.10.2018 15:50:13

ky jednoduše a konzervativně a z Londýna se vrátil v džínech, dobře střiženém blejzru, modré košili a hnědých semiškách od Hermèse. I přes velký věkový rozdíl tvořili hezký pár. Občas, když měl veselou náladu, poukazoval Vladimir na to, že je dost starý, aby mohl být jejím otcem, když mezi nimi bylo třiadvacet let. Vladimir na to ale nevypadal. A přestože Nataša neměla žádný vlastní život, nepřipadala si nijak osamělá. Za to, že si ji zabíral jen pro sebe, ji Vladimir bohatě odměňoval, a ona si nikdy nestěžovala. Byla mu za všechno vděčná a on se nikdy nenabažil obdivování jejích půvabů. Za sedm let nepotkal žádnou ženu, kterou by chtěl víc než ji nebo která by mu víc vyhovovala. A podváděl ji pouze tehdy, když muži, se kterými uzavřel kontrakt, objednali někde v jiném městě po důležitém jednání na oslavu pro každého štětku a nechtěl dělat dojem, že není vstřícný nebo přátelský. Většinou už měli všichni muži hodně upito a on se vždycky brzy vytratil. Šampaňské dopili, když se začaly na nebi objevovat hvězdy, a Vladimir řekl, že se chce do jejich apartmá zajít osprchovat a vzít si na sebe k večeři něco pohodlnějšího, i když u Nataši se rád díval na takové oblečení, jaké měla právě na sobě. Stále ještě ho vzrušovalo, jak je krásná. Nataša ho do apartmá následovala, lehla si na jejich postel, Vladimir se svlékl a šel do své šatny s koupelnou obloženou černým mramorem. Její šatna a koupelna, obložená mramorem růžovým, byla navržená speciálně pro ni. Když vešli do místností, které na lodi obývali, otočil Vladimir vypínačem, který na chodbě rozsvítil světlo, jímž dával najevo, že si nepřejí být rušeni. Nataša na něj v ložnici čekala. Šla k hi-fi soupravě, pustila hudbu 16

Milenka.indd 16

3.10.2018 15:50:13

a pak se překvapeně otočila, když viděla, že stojí za ní, nahý a svěží ze sprchy, s mokrými vlasy, a usmívá se na ni. „Moc se mi po tobě v Londýně stýskalo, Tašo. Nerad cestuji bez tebe.“ Věděla, že je to pravda, ale nepožádal ji, aby jela s ním. To znamenalo, že věděl, že bude velmi zaneprázdněný a mítinky se protáhnou až pozdě do noci. Neměla tušení, s kým se setkal nebo proč tam jel, a neptala se. „Taky se mi po tobě stýskalo,“ zašeptala něžně. Byla bosa. Položila se na postel v bílém saténovém overalu a rozhodila vlasy na polštáři. Vladimir se posadil na postel vedle ní, stáhl jí tenoučká ramínka overalu z ramen a pak overal pomalu sloupl z celého těla, až zůstala jen v saténových tangách, vyrobených speciálně jako součást overalu. Mumlal jí něžná slůvka, zatímco ústy laskal její krk. Jeho tělo bylo tak silné, když se na ni pomalu položil. Stáhl jí tanga a odhodil je stranou. Celý den čekal na to, až se k ní vrátí, a našel nesmírnou úlevu v tak známé souhře jejich těl. Jí připomínal vždycky lva, když ji miloval a pak ze sebe vydal vítězný, osvobozující řev, když dospěl k vyvrcholení. A když pak bylo po všem, spokojeně mu spočinula v náručí, vzdechla a usmála se na něj. Nikdy se nestalo, že by jeden druhého zklamali. Nacházeli v současném pohnutém světě klid a mír ve vzájemném objetí. Spolu se osprchovali, a když se spolu o hodinu později vydali nahoru do jídelny pod širým nebem, vzala si Nataša na sebe bílý hedvábný kaftan. Oba vypadali nesmírně uvolněně, když se posadili k večeři. Bylo už po desáté večer, ale rádi večeřeli pozdě, až ustaly obchodní telefonáty a jeho sekretářky v Londýně 17

Milenka.indd 17

3.10.2018 15:50:13

a Moskvě šly domů a přestaly posílat e-maily. Pak už byl večer jenom jejich, pokud neměli návštěvu, a to se téměř vždy stávalo z pracovních důvodů. Jednalo se tedy o muže, s nimiž podnikal nebo od nich něco chtěl. „Co kdybychom si zítra večer zašli na večeři do St. Paul de Vence?“ zeptal se jí Stanislas a zapálil si kubánský doutník. Nataša s rozkoší vdechla typickou vůni, kterou i ona milovala. „Do La Colombe d’Or?“ zeptala se ho. Byli tam mnohokrát kvůli naprosto lahodným pokrmům a vyhlášené restauraci plné uměleckých děl, jako byl Picasso, Léger, Calder a všichni ostatní, kteří tu někdy večeřeli a zaplatili svůj účet restauraci svými obrazy, které věnovali v začátcích podniku jejich majitelce. Byla to pastva pro oči, jíst obklopen pozoruhodnými díly umělců, kteří se zde scházeli dávno předtím, než se stali slavnými. „Chtěl bych zkusit ten podnik, o kterém stále slýcháme,“ prohlásil Vladimir a uvolněně si vychutnával doutník. Dívali se na vodu a společně si užívali noc pod hvězdnou oblohou. „Da Lorenzo.“ Bylo to oblíbené místo milovníků umění, zasvěcené výtvarným dílům Lorenza Lucy. Byly tu vystaveny pouze jeho obrazy. Restauraci založila jeho vdova, téměř jako svatyni jemu věnovanou, tam, kde dřív spolu žili. Nad restaurací byly k dispozici pokoje pro sběratele umění, obchodníky a kurátory muzeí. Říkalo se, že se tam člověk zcela pohrouží do díla slavného umělce, a Vladimir chtěl podnik navštívit už léta, ale bylo velice těžké si tam rezervovat místo. Nakonec kvůli tomu vždycky skončili v La Colombe d’Or, kde to bylo taky velmi příjemné. „Jeden obchodník s uměleckými předměty mi v Londýně doporučil, že bychom měli zavolat přímo 18

Milenka.indd 18

3.10.2018 15:50:13

Madame Luca a odvolat se na něj. Sekretářka to zkusila a zafungovalo to. Máme rezervaci na zítra. Už se nemůžu dočkat, až to konečně uvidím.“ Vypadal spokojeně. Majitelé byli pověstní svou nezávislostí, pokud šlo o rezervace. „Já taky. Jeho dílo se mi moc líbí.“ Jeho obrazy byly trochu ve stylu Picassových, ale současně se vyznačovaly vlastním, ojedinělým stylem. „Na trhu je jen velmi málo jeho obrazů. Když zemřel, odkázal jí většinu svých prací a ona je neprodává. Jen občas prodá něco na aukci, ale říkali mi, že v tomto ohledu je velmi tvrdohlavá. Nebyl tak plodný jako Picasso, takže je jeho obrazů mezi lidmi obecně daleko méně. Za života nebyl nijak úspěšný. Úspěchu se dočkal vlastně až nedlouho před smrtí. Ceny těch věcí jsou teď závratné. A jak ona odmítá jeho obrazy prodávat, vyšplhaly se neuvěřitelně vysoko. Dosahují skoro stejných cen jako Picassovy. Poslední, který se prodal před několika lety v aukční síni Christie’s, se vydražil za neuvěřitelnou cenu.“ „Takže nebudeme při večeři nakupovat umění,“ popíchla ho Nataša žertem a on se rozesmál. Nebo možná naopak budou. Vladimir byl zcela nevypočitatelný, pokud šlo o to, kdy a kde nějaké umělecké dílo koupit. Když se mu něčeho zachtělo, byl ve svém snažení naprosto neúnavný. „Je to prý jako návštěva muzea. A jeho nejlepší díla má jeho žena u něj v ateliéru. Vůbec by mi nevadilo si ho jednou projít. Možná na ni zítra dokážeme udělat dojem,“ usmál se na ni Vladimir. Oba se těšili na vzrušující zážitek následujícího dne. Po večeři ještě chvilku poseděli a povídali si. Bodyguardi si od nich stále udržovali jistý odstup a ste19

Milenka.indd 19

3.10.2018 15:50:13

vardi a stevardky je obsluhovali. Nataša si vychutnávala poslední sklenku šampaňského, spolu se dívali na hvězdy a užívali si dokonalého komfortu lodi. Moře bylo klidné a noc tichá. Bylo už hodně po půlnoci, když se konečně odebrali dolů a Vladimir ji ještě na okamžik opustil, aby v pracovně vyřídil několik e-mailů. Dbal velice pečlivě na to, aby byl v byznysu stále v obraze. Neexistovala hodina, kdy by ignoroval své podnikatelské záměry. Byla to vždycky jeho priorita číslo jedna. Jakýsi tichý děs ho neustále hnal kupředu. Nataša ho znala sama taky velmi dobře. Byla to nejsilnější vazba, která je spojovala, a přitom o ní nikdy nemluvili. Jejich začátky v Rusku se od sebe příliš nelišily. Oba vyšli z nejžalostnější chudoby, která jeho dovedla k ohromujícímu úspěchu, a Natašu jako velice mladou dívku vehnala přímo z moskevské ulice do jeho náruče. Vladimir se narodil do nepředstavitelné bídy. Otce viděl na vlastní oči zemřít na alkoholismus, když mu byly tři, a matku na tuberkulózu a podvýživu, když mu bylo čtrnáct. Sestra mu v sedmi zemřela na zápal plic. Neměli pro nikoho z nich peníze na lékařskou péči. Po matčině smrti se ocitl na ulici, kde přežil jenom díky své inteligenci, a přísahal si, že až vyroste, nebude nikdy chudý, ať ho to bude stát cokoliv. V patnácti se stal pašerákem a kurýrem nejpochybnějších existencí v Moskvě, byl něco jako jejich maskot. V sedmnácti a osmnácti byl již důvěryhodným poslíčkem, který pro ně vykonal několik velmi pochybných úkolů, ale zhostil se jich statečně a efektivně. Byl nebojácný a bystrý a jeden z jeho zaměstnavatelů, který v něm rozpoznal velký potenciál, se stal jeho mentorem. Vladimir si bral k srdci všechno, co ho dotyčný muž učil, a přidával k tomu vlastní inteligenci a znalosti. A když dovršil 20

Milenka.indd 20

3.10.2018 15:50:13

jednadvacet let, měl vyděláno víc peněz, než mohl kdy doufat. V nitru ho ale dál palčivě poháněla žhavá bílá koule a nabádala, aby šel kupředu a vydělal ještě mnohem víc. Když mu bylo pětadvacet let, byl podle všech norem nesmírně bohatým mužem a využíval každé příležitosti, kterou mu nová svoboda nabízela. Ve třiceti už měl na kontě několik milionů a plně využíval všechny své kontakty. O devatenáct let později ho už nic nemohlo zastavit a udělal by všechno, co by musel, postavil by se proti komukoliv, jen aby se už nikdy znovu nepropadl do chudoby. Řada lidí ho považovala za tvrdého a nemilosrdného, ale on dobře věděl, co obnáší přežít v tak složitém světě. Nataša cítila z návratu do chudoby stejnou hrůzu. Byla dcera neznámého otce a prostitutky, která ji zanechala ve státním sirotčinci, když jí byly dva roky, nikdo ji neadoptoval a v sirotčinci zůstala až do šestnácti. Pak následovaly tři roky práce v různých továrnách a bydlení v nevytopených ubytovnách, zcela bez vyhlídek na další budoucnost. Návrhy mužů, kteří jí chtěli platit za sex, odmítala. Nechtěla skončit jako matka, o níž se ze záznamů dozvěděla, že zemřela jako alkoholička krátce poté, co Natašu opustila. Vladimir poprvé Natašu uviděl, když jí bylo osmnáct. Prodírala se tenkrát závějemi pouze v lehkém kabátě. Okamžitě ho ohromila její krása. Mrzlo, byl sníh, a on jí nabídl, že ji sveze svým autem. Zaskočilo ho, že odmítla. Jezdil za ní celé měsíce do státní ubytovny, posílal jí dárky v podobě teplého oblečení a jídla, ale ona všechno odmítala. Když ji nakonec téměř po roce znovu viděl, měla vysokou horečku a bylo jí zle. 21

Milenka.indd 21

3.10.2018 15:50:13

Nakonec souhlasila, že s ním pojede k němu domů. Tam se o ni sám staral. Téměř zemřela na zápal plic. Něco mu na ní připomínalo jeho matku. Zachránil ji a vysvobodil z továrny i otřesného života, přestože zprvu váhala. Nikdy spolu ani o jednom z těch příběhů nemluvili, ale ji nejvíc děsilo, že by jednou zase mohla skončit jako chudá, neměla by nic a nikoho a nakonec by v chudobě zemřela. Ani na okamžik nezapomínala, že Vladimir je jejím zachráncem. Stále se jí zdávaly zlé sny o sirotčinci, o továrně, o ubytovnách, o ženách, které ve svém bývalém životě viděla zemřít. Nikdy se k tomu nikomu nepřiznala, ale radši by zemřela vlastní rukou, než aby se vrátila zpátky. V mnoha ohledech se k sobě skvěle hodili. Pocházeli z podobného prostředí. Úspěchu dosáhli každý jinak, ale navzájem se hluboce respektovali, a přestože by to ani jeden nepřiznali, taky se velmi potřebovali. Minulost nikdy nebyla dost daleko ani od jednoho. Bída, v níž Vladimir vyrůstal, byla jeho noční můra a pronásledovala ho celý život. Teď té hrůze z mládí utekl. Ale nikdy se nepřestal ohlížet přes rameno, aby se ujistil, že se tam nevznáší její přízrak. Nezáleželo na tom, kolik vydělal milionů. Nikdy mu to nebylo dost a byl ochoten udělat cokoliv, co bylo třeba, aby nedovolil démonu chudoby ho opět zachvátit. U Nataši to bylo jednodušší. Byla to příznivá shoda náhod a vše proběhlo klidněji, ale během sedmi let ani na chvíli nezapomněla, z čeho vzešla, jak strašné to bylo ani kdo ji zachránil. A nezáleželo na tom, jak daleko se pustili nebo jak bezpečné to místo bylo. Oba dobře věděli, že jejich staré děsy budou vždycky jejich součástí. Duchové, kteří je pronásledovali, byli stále ještě příliš živí. 22

Milenka.indd 22

3.10.2018 15:50:13

Ten večer Nataša usnula, když na něj čekala. To se jí stávalo často. Když vlezl do postele, vzbudil ji a znovu pomiloval. Byl zachráncem, který ji vysvobodil z jejího osobního pekla. Byl sice možná nebezpečný pro ostatní, ale věděla, že ona je s ním v bezpečí.

Milenka.indd 23

3.10.2018 15:50:13