0039490

Musela_jsem_001_003_2_Sestava 1 10/9/17 11:38 AM Stránka 3

A nita M o orja ni

Musela jsem zemřít Má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 5

Dannymu, mé opravdové lásce: VÏdycky jsem vûdûla, Ïe na‰e láska sahá aÏ za ãas a prostor.

Neb˘t tebe, nebyla bych dnes zde, v tomto fyzickém Ïivotû.

Mé drahé matce a mému úÏasnému bratru Anúpovi: Dûkuji, Ïe jste mû podporovali cel˘ Ïivot a zvlá‰È bûhem mé nemoci, Ïe jste se o mû starali, kdyÏ jsem vás potfiebovala nejvíc.

KéÏ by kaÏd˘ mûl rodinu, která by se o nûj starala tak, jako jste vy peãovali o mne.

Památce mého drahého otce, jehoÏ nejvût‰ím snem bylo vidût mou svatbu, ale opustil tento svût pfied m˘m velk˘m dnem: Dûkuji, Ïe jsi mi dal pfiíleÏitost zaÏít tvou nekoneãnou pfiítomnost a bezpodmíneãnou lásku na onom svûtû a ujistil mû, Ïe jsi tady, tam a v‰ude.

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 7

Pfiedmluva Hluboce mû dojímá obsah této knihy a je‰tû více mû dojímá osobní vztah s Anitou Moorjani, která se v mém Ïivotû objevila souhrou boÏsky zinscenovan˘ch náhod. Po více neÏ ãtyfiech letech pfiivedla pokraãující rakovina Anitu na práh smrti a za nûj – aÏ do samého domu smrti; daleko za bránu a vstupní halu, abych tak fiekl. Anita v‰e podrobnû popisuje v této knize. Doporuãuji vám, abyste ji ãetli velmi pozornû a s myslí otevfienou moÏnosti, Ïe budete muset znovu provûfiit mnohá svá peãlivû stfieÏená pfiesvûdãení, zvlá‰tû ta, která se t˘kají svûta leÏícího za tímto svûtem – toho, jemuÏ se ãasto fiíká onen svût.

Anita leÏela v hlubokém kómatu, obklopená sv˘mi milovan˘mi a lékafisk˘m t˘mem, kter˘ oãekával, Ïe ta mladá Ïena kaÏd˘m okamÏikem vydechne naposledy. Dostala v‰ak pfiíleÏitost vrátit se do svého rakovinou zbûdovaného tûla a navzdory v‰em oãekáváním zaÏít neuvûfiitelné uzdravení – díky bezpodmíneãné lásce. A to není v‰echno. Bylo jí umoÏnûno vrátit se z komnaty smrti a podat nám v‰em zprávu nejen o tom, jak Ïivot na druhé stranû tohoto hmotného svûta vypadá, ale navíc – coÏ je je‰tû dÛleÏitûj‰í – nám i sdûlit, jak˘ je to pocit.

Je to pfiíbûh lásky – veliké, bezpodmíneãné lásky, kter˘ vám pfiipomene, kdo opravdu jste, proã jste tady a jak mÛÏete pfiekonat v‰echen strach a odmítání sebe sama, které urãují vበÏivot.

Anita mluví o rakovinû s neobvyklou upfiímností. Vysvûtluje, proã si myslí, Ïe musela v Ïivotû projít touto zrádnou a nebezpeãnou 7

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 8

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

cestou, jak˘ byl podle ní dÛvod jejího uzdravení a proã se vrátila.

Její Ïivotní poslání se bezpochyby velice silnû odráÏí i ve skuteãnosti, Ïe se právû chystáte ãíst zprávu o jejích záÏitcích… a Ïe právû já mám pomoci ‰ífiit toto zásadní poselství do svûta.

Poznání, ke kterému Anita dospûla bûhem ãtyfiiadvacetihodinového kómatu, kdy pro‰la branou onoho svûta, se pozoruhodnû shoduje s tím, co ke mnû pfiicházelo ve chvílích inspirace, kdyÏ jsem psal nebo pfiedná‰el. Je jasné, Ïe k tomu, aby se tato Ïena, která Ïije na opaãném konci svûta a ve zcela odli‰ném kulturním prostfiedí neÏ já, ocitla v centru mé pozornosti a v mém Ïivotû, mohlo dojít jen fiízením BoÏím.

Poprvé jsem se o Anitû dozvûdûl, kdyÏ jsem obdrÏel kopii jejího rozhovoru o záÏitku blízké smrti (NDE – Near Death Experience) od jedné Ïeny z New Yorku jménem Mira Kellyová. Mira se pozdûji stala mou pfiítelkyní a provedla mû regresí minul˘mi Ïivoty (popsal jsem to v knize Wishes Fulfilled, ãesky: Splnûná pfiání, Keltner Publishing s.r.o., Praha 2012). JiÏ po prvním pfieãtení Anitiny zprávy jsem pocítil neodolatelné nutkání uãinit v‰e, co je v m˘ch omezen˘ch silách, aby se její závaÏné poselství dostalo do svûta. Zavolal jsem Reidu Tracymu, fiediteli nakladatelství Hay House, a naléhal jsem na nûj, aby vyhledal Anitu Moorjani a poÏádal ji o sepsání knihy, ve které by podrobnû popsala své zku‰enosti. Dodal jsem, Ïe bych byl potû‰en, ba dokonce poctûn, kdybych ke knize mohl napsat pfiedmluvu. Díky následné sérii úÏasn˘ch synchronicit, tedy ãasovû soubûÏn˘ch náhod – vãetnû toho, Ïe Anita zatelefonovala z Hongkongu do mého pravidelného rozhlasového pofiadu na hayhouseradio.com a poskytla mi rozhovor, kter˘ mohl sly‰et cel˘ svût – jsme se spojili na profesionální i osobní úrovni.

Anita mluvila o tom, Ïe jsme ãistá láska. Îe nejsme jen spojení se v‰emi ostatními a s Bohem, ale na hlub‰í úrovni v‰ichni jsme BÛh. Dovolili jsme strachÛm a egu, aby vypudily Boha z na‰ich ÏivotÛ, coÏ hodnû souvisí nejen s nemocemi na‰ich tûl, ale i s ne8

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 9

Pfiedmluva

mocemi na‰eho svûta. Hovofiila o tom, Ïe bychom se mûli nauãit cenit si své velkoleposti a Ïít svÛj Ïivot jako bytosti svûtla a lásky, a také o tom, Ïe toto nastavení mysli pÛsobí samo o sobû léãivû.

Anita popisovala, jak skuteãnû zaÏila absenci ãasu a prostoru a poprvé pocítila zázrak vûdomí, Ïe jednota není jen intelektuální pojem, ale Ïe se opravdu v‰echno dûje najednou. Vzpomínala, jak se koupala ve svûtle ãisté, blaÏené lásky a cítila, Ïe tento pocit má neomezen˘ léãiv˘ potenciál. Pfiímo zakusila prav˘ v˘znam JeÏí‰ov˘ch slov, Ïe s Bohem je v‰e moÏné – a Ïe v‰e znamená opravdu v‰e, bez v˘jimky, vãetnû vyléãení minulosti. Anita osobnû objevila to, o ãem tak rozsáhle pí‰i ve své knize Splnûná pfiání: Ïe v pfiítomnosti „realizovaného Boha“ zákony hmotného svûta (a to se t˘ká i svûta zdraví) neplatí.

Musel jsem se s tou Ïenou setkat. Hned od zaãátku, od na‰eho prvního telefonního rozhovoru, jsem pfiímo cítil Anitinu duchovní podstatu a její poselství nadûje. Vyzval jsem ji nejen k napsání této knihy, ale i k tomu, aby se mnou vystoupila v mém rozhlasovém pofiadu a vyprávûla svÛj pfiíbûh lásky, nadûje a uzdravení celému svûtu.

Anitin rozhovor o NDE jsem poslal své pûtadevadesátileté matce, která Ïije v domû s peãovatelskou sluÏbou. Maminka vídá smrt pomûrnû ãasto, protoÏe mnoho jejích nov˘ch pfiátel v pokroãilém vûku prostû zemfie ve spánku a navÏdy zmizí z jejího Ïivota. Mnohokrát jsem s ní rozmlouval o jejím pohledu na to veliké tajemství, kterému fiíkáme smrt a které je údûlem v‰ech Ïijících bytostí. V‰e, co se materializuje, se také dematerializuje. Rozumem to chápeme, ale co nás ãeká, zÛstává i nadále velk˘m tajemstvím.

KdyÏ si maminka pfieãetla Anitinu zprávu, fiekla mi, Ïe ji zalila vlna klidu, která smyla v‰echen strach, úzkost a stres z toho, co ji v tom velkém neznámu ãeká. V‰ichni, kdo ãetli o Anitin˘ch záÏitcích blízké smrti, vãetnû m˘ch dûtí, cítili, Ïe získali novou chuÈ do Ïivota, a slavnostnû mi slibovali, Ïe budou vÏdy pfiedev‰ím milovat sami sebe, opatrovat svou velkolepost a Ïe ze svého Ïivota 9

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 10

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

vyhostí v‰echny my‰lenky, které by jim potenciálnû mohly zpÛsobovat onemocnûní. Zatímco já jsem o tûchto vûcech psal, Anita je proÏila.

Anita dokázala uzdravit své tûlo a pfii mnoha pfiíleÏitostech mi opakovala, Ïe se vrátila proto, aby pfiedávala toto prosté, ale velice mocné pouãení, které nás nejen dokáÏe vyléãit, ale mÛÏe také zmûnit nበsvût. A vím, Ïe proto mû BÛh svedl s Anitou dohromady. VÏdycky jsem cítil, Ïe mou dharmou je ukazovat lidem jejich vlastní boÏskou podstatu, uãit je, Ïe Boha mají v sobû. My nejsme tûmito tûly, nejsme ani sv˘mi úspûchy, ani sv˘m majetkem – tvofiíme jednotu se Zdrojem v‰eho bytí, coÏ je BÛh. Zatímco jsem o tom v‰em psal do Splnûn˘ch pfiání, vstoupila mi do Ïivota Anita, jako by pfiipojovala vykfiiãník za to, co ke mnû pfiicházelo shora pfii automatickém psaní. Ona to Ïila a mluvila o tom tak krásnû – a vy máte teì to ‰tûstí, Ïe si mÛÏete ãíst o tom, co se Anita nauãila v onom ‰íleném období pokroãilé rakoviny a pfii klidném návratu prostfiednictvím pfiímé zku‰enosti boÏského uzdravení, a mÛÏete to v‰echno uplatnit ve svém Ïivotû.

Jsem poctûn, Ïe mohu sehrát svou nepatrnou roli pfii ‰ífiení poselství nadûje, lásky a úplného uzdravení. KéÏ byste pouÏili Anitina slova jako nástroj k vym˘cení v‰ech nemocí ze svého tûla, ze sv˘ch vztahÛ, ze své vlasti a celého svûta. Elizabeth Barrett Browningová to popsala poeticky: „Zemû pfietéká nebesy a kaÏd˘ kefi plane Bohem.“ Vskutku, uzdravení a nebe na zemi tu pro vás jsou; pfiistupujte k nim s láskou.

UÏijte si Anitinu úÏasnou, bájeãnou knihu. Já ji miluji – knihu i Anitu.

Dr. Wayne W. Dyer Maui, Havaj

10

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 11

Úvod Chci se podûlit o svÛj pfiíbûh pfiedev‰ím proto, aby ostatní nemuseli procházet tím, ãím jsem si pro‰la já.

Nemám ve zvyku vyslovenû lidi uãit nebo je pouãovat, jak mají Ïít. Stejnû tak nerada nûkomu radím, jaké by mûl udûlat v Ïivotû zmûny, a to ani tehdy, kdyÏ se mû pfiímo zeptá. Radûji se snaÏím jít pfiíkladem a vytváfiet pro ostatní bezpeãné prostfiedí, kde se sami mohou dostat do kontaktu se svou vlastní pravdou.

Myslím na to ãasto od událostí zimy a jara roku 2006, kdy jsem mûla záÏitek blízké smrti (NDE – Near Death Experience) a uzdravila se z rakoviny, kterou jsem trpûla pfiedchozí ãtyfii roky.

V prÛbûhu NDE jsem vidûla a vnímala urãité aspekty svého budoucího Ïivota a pochopila jsem, Ïe jedním z dÛvodÛ, proã jsem se rozhodla vrátit se do pozemského Ïivota, byla skuteãnost, Ïe se mé zku‰enosti a poselství dotknou ostatních lidí.

V onom stavu jsem nûjak˘m zpÛsobem pochopila, Ïe mám inspirovat tisíce, moÏná desetitisíce lidí. Nebylo mi jasné, jak to mám udûlat – prostû jsem vûdûla, Ïe nûjak pomohu mnoha lidem.

Mûla jsem zfieteln˘ dojem, Ïe pro to, aby se to stalo, není tfieba nic dûlat; musím pouze b˘t sama sebou, uÏívat si Ïivota a dovolit sama sobû b˘t nástrojem ãehosi mnohem vût‰ího.

Pfiesnû to se dûje. Zaãaly se objevovat dotazy z oblasti medicíny a vûdy a kontaktují mû lidé, ktefií hledají odpovûdi na otázky o podstatû na‰eho svûta a ktefií se snaÏí porozumût sv˘m vlastním zku‰enostem. A tak o sv˘ch zku‰enostech mluvím a pí‰u. Proto 11

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 12

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

vznikla tato kniha (detailnûji je to popsané ve 14. kapitole). Otevfienû vysvûtluji, co jsem se v dÛsledku onemocnûní rakovinou a záÏitku blízké smrti nauãila. Ráda se dûlím o své zku‰enosti a o své pochopení Ïivota, které z toho vze‰lo, zvlá‰tû kdyÏ cítím, Ïe to ostatním mÛÏe pomoci.

MÛj pfiíbûh zaãíná popisem dûtství. VyrÛstala jsem na kfiiÏovatce mnoha kultur a mnoha odli‰n˘ch, ãasto protichÛdn˘ch pfiesvûdãení. Vysvûtluji, jak mû to utváfielo a jak to ve mnû vyvolávalo rÛzné strachy, které se nakonec projevily nemocí. Vezmu vás s sebou na svou cestu do dospûlosti a sestoupíte se mnou do vûzení rakoviny.

V druhé ãásti knihy popisuji samotn˘ záÏitek blízké smrti – co jsem vnímala a jak jsem to tenkrát chápala – a co se dûlo potom.

Uzdravení z rakoviny a práce na nalezení nového místa ve svûtû byla a stále je pfiekvapivá, nároãná a vzru‰ující cesta.

Ve tfietí ãásti vysvûtluji, jak já sama dnes pohlíÏím na uzdravení, na dne‰ní svût, na to, jak mÛÏeme Ïít jako odraz toho, k˘m opravdu jsme, kdyÏ dovolíme své velkoleposti zazáfiit. Na závûr jsem zafiadila otázky a odpovûdi, kde se vûnuji problémÛm a obavám, které sl˘chám nejãastûji.

NeÏ se v‰ak s vámi podûlím o to, co jsem se na své cestû nauãila, pfiála bych si, aby bylo jasné, Ïe si nedûlám nárok na univerzální nebo vûdeckou pravdu a nechci b˘t pro nikoho duchovním guruem. Nechci ani zakládat dal‰í náboÏenství ãi systém pfiesvûdãení. M˘m jedin˘m cílem je pomáhat, nikoli pfiesvûdãovat.

Pfiedev‰ím bych chtûla zdÛraznit, Ïe nemusíte proÏít NDE, abyste se uzdravili. M˘m zámûrem je podûlit se s vámi o v‰echny emocionální a psychologické spou‰tûãe, které podle mého názoru pfiispûly u mne k onemocnûní rakovinou, protoÏe doufám, Ïe kdyÏ tyto faktory rozpoznáte, mÛÏete zmírnit nebo snad i vylouãit moÏnost, Ïe vÛbec onemocníte. ZároveÀ si pfieji, abyste vûdûli – pokud snad vy sami máte rakovinu nebo jí trpí nûkdo, koho znáte –, Ïe k vyléãení vede mnoho cest. Myslím, Ïe byste se mûli vydat tou, která vás láká a která vám samotn˘m pfiipadá správná.

12

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 13

Úvod

JestliÏe hledáte podrobné pokyny nebo soubor zásad, kter˘mi byste se mûli fiídit, potom pro vás nejsem tou správnou osobou, protoÏe sama nevûfiím na Ïádnou „univerzální veliãinu“. Jenom by vás to omezilo v tom, kdo jste. Dokonce i kdyÏ mluvím o lásce k sobû samé, nechci pfiitahovat pozornost ke své osobû, ale pfiála bych si, abyste tento pocit zakusili vy pfiímo v sobû. O své zku‰enosti a vhledy se dûlím s jedin˘m zámûrem: zaÏehnout jiskru velkoleposti, kterou jiÏ v sobû máte. M˘m pfiáním je probudit onoho spícího gurua, kterého máte ve svém nitru a kter˘ vás vede k nalezení va‰eho vlastního místa ve stfiedu vesmíru.

Doufám, Ïe najdete radost v kaÏdém dni svého Ïivota a budete milovat Ïivot tak, jak ho v tûchto dnech miluji já.

13

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 15

â Á S T P RV N Í

HLEDÁNÍ SPRÁVNÉ CESTY

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 17

PROLOG

Den, kdy jsem „zemfiela“ PaneboÏe, cítím se neuvûfiitelnû! Jsem tak volná a lehká! Jak to, Ïe uÏ necítím v tûle Ïádnou bolest? Kam se v‰echna podûla? Proã to vypadá, jako by se moje okolí ode mû vzdalovalo? Ale já se nebojím! Jak to, Ïe se nebojím? Kam zmizel v‰echen mÛj strach? VÏdyÈ já uÏ ten strach nemÛÏu ani najít!

To jsou nûkteré z my‰lenek, které mû napadaly, kdyÏ se mnou spûchali do nemocnice. Svût kolem mû zaãal vypadat snovû a já cítila, jak mû opou‰tí vûdomí a já sklouzávám hloubûji a hloubûji do kómatu. Orgány mi zaãaly vypovídat sluÏbu, podlehla jsem rakovinû, která mi poslední ãtyfii roky pusto‰ila – poÏírala – tûlo.

Bylo druhého února 2006. To datum se mi navÏdy vrylo do pamûti jako den, kdy jsem „zemfiela“.

Aãkoli jsem byla v bezvûdomí, zfietelnû jsem si uvûdomovala v‰echno, co se kolem mû dûje, vãetnû pocitu naléhavosti a obrovského rozãilení pfiíbuzn˘ch, ktefií mû rychle odváÏeli do nemocnice. KdyÏ jsme dorazili a lékafika na onkologii mû uvidûla, ve tváfii se jí objevilo zdû‰ení. „Srdce va‰í Ïeny sice pofiád je‰tû bije,“ fiekla mému manÏelovi Dannymu, „ale ona uÏ tu ve skuteãnosti není. UÏ ji nemÛÏeme zachránit. Je pozdû.“ O kom to ta doktorka mluví? divila jsem se. Nikdy v Ïivotû jsem se necítila líp! A proã máma a Danny vypadají tak vydû‰enû? Mami, prosím tû, neplaã. Co se stalo? Pláãe‰ kvÛli mnû? Neplaã! Já jsem v pofiádku, opravdu, maminko, je mi dobfie!

17

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 18

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

Myslela jsem, Ïe to fiíkám nahlas, ale nic ze mû nevycházelo.

Nemûla jsem Ïádn˘ hlas.

Chtûla jsem mámu obejmout, utû‰it ji a ujistit ji, Ïe jsem v pofiádku, a nemohla jsem pochopit, proã mi to nejde. Proã mé fyzické tûlo nespolupracuje? Proã tady jen leÏím, bezvládnû a bez Ïivota, kdyÏ jediné, co chci, je obejmout maminku a milovaného muÏe a ubezpeãit je, Ïe je mi dobfie a uÏ mû nic nebolí?

Podívej, Danny, mÛÏu se pohybovat bez vozíku. To je úÏasn˘ pocit! A uÏ nejsem pfiipojená na kyslíkovou bombu. D˘chání uÏ není tak stra‰nû namáhavé a léze na kÛÏi mi zmizely! UÏ nemokvají a nebolí. Po ãtyfiech letech agonie jsem koneãnû uzdravená! „Prosím, musí pfiece existovat je‰tû nûco, co mÛÏete udûlat,“ naléhali Danny a moje maminka úpûnlivû. „Je to jen otázka hodin,“ odporovala lékafika. „Proã ji k nám vበlékafi neposlal dfiív? Orgány uÏ jí selhávají, proto upadla do kómatu. NevydrÏí do rána. Îádáte po nás nemoÏné. AÈ bychom jí teì dali cokoli, v‰echno by bylo pro její tûlo toxické a smrtelné, protoÏe jí nefungují orgány.“ „To je sice moÏné,“ trval na svém Danny, „ale já to nevzdám!“ LeÏela jsem tam, manÏel svíral mou bezvládnou ruku a já jsem v jeho hlase cítila smûs sklíãenosti a bezmoci. Víc neÏ co jiného jsem mu chtûla ulevit v jeho utrpení. Chtûla jsem, aby vûdûl, jak bájeãnû se cítím, ale nebyla jsem schopna mu to sdûlit.

Neposlouchej tu doktorku, Danny, prosím, neposlouchej ji! Proã to fiíká? Já jsem pofiád tady a je mi dobfie. Líp neÏ dobfie, vlastnû se cítím skvûle!

Nechápala jsem, proã to tak je, ale zaÏívala jsem v‰echno, ãím v‰ichni ostatní procházeli – ãlenové rodiny i lékafii. Cítila jsem jejich strach, úzkost, bezmoc a zoufalství. Jako by jejich pocity byly mé. Jako bych se stala jimi.

Cítím tvou bolest, miláãku – cítím v‰echny tvé emoce. Prosím, neplaã pro mû a fiekni mámû, aÈ pro mû taky nepláãe. Prosím, fiekni jí to!

18

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 19

Den, kdy jsem „zemfiela“

Zaãala jsem se emocionálnû napojovat na to drama kolem, jenÏe zároveÀ jsem cítila, Ïe mû nûco táhne pryã, jako kdyby tu byl je‰tû nûjak˘ vût‰í obraz, v˘znamnûj‰í plán, kter˘ se zaãal vyjevovat. Cítila jsem, jak se od oné scény odpoutávám, a pomalu jsem si uvûdomovala, Ïe v‰echno je dokonalé a vyvíjí se to podle plánu, kter˘m je daleko vût‰í tapiserie Ïivota, v níÏ se v‰echna vlákna navzájem prolínají.

A tehdy jsem si zaãala uvûdomovat, Ïe opravdu umírám.

Ach… Já umírám! Takové to tedy je? Pfiedstavovala jsem si to úplnû jinak. Cítím se nádhernû v klidu a míru… a cítím se koneãnû zdravá!

A potom jsem pochopila, Ïe i kdyÏ mé fyzické tûlo pfiestává Ïít, v té mnohem vût‰í tapiserii Ïivota je i nadále v‰echno dokonalé, protoÏe nikdy doopravdy nezemfieme.

Pofiád jsem si zcela jasnû uvûdomovala kaÏd˘ detail, kter˘ se pfiede mnou odvíjel, kdyÏ lékafii odváÏeli mé témûfi jiÏ neÏivé tûlo na jednotku intenzivní péãe. HemÏili se v‰ude kolem mû, v rozãilení mû napojovali na pfiístroje a strkali do mû nejrÛznûj‰í jehly a hadiãky.

Necítila jsem k tomu ochablému tûlu na nemocniãním lÛÏku nic. Jako kdyby nebylo moje. Vypadalo pfiíli‰ malé a bezv˘znamné na to, aby se k nûmu mohlo vázat v‰e, co jsem proÏívala. Já jsem se cítila svobodnû, uvolnûnû a velkolepû! V‰echna bolest, v‰echen smutek a Ïal, v‰echno bylo pryã. VÛbec nic mû netíÏilo a já jsem si nevzpomínala, Ïe bych se takhle uÏ nûkdy pfiedtím cítila.

Potom jsem mûla pocit, Ïe jsem zahrnována nûãím, co mohu popsat jedinû jako ãistou, bezpodmíneãnou lásku, ale dokonce ani slovo láska není dost v˘stiÏné. Byla to jakási hluboká péãe a starostlivost, nic podobného jsem nikdy pfiedtím nezaÏila. Pfiesahovalo to ve‰keré fyzické podoby lásky, které si dovedeme pfiedstavit, a bylo to bezpodmíneãné – bylo to moje, bez ohledu na to, co jsem kdy v Ïivotû udûlala. Abych si to zaslouÏila, nemusela 19

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 20

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

jsem nic dûlat ani se chovat nûjak˘m urãit˘m zpÛsobem. Tahle láska tu byla pro mû, bez ohledu na cokoli.

Cítila jsem se, jako bych se v té energii celá koupala, jako bych se jí celá obnovovala, a díky tomu jsem mûla dojem, Ïe tam patfiím, jako bych koneãnû po v‰ech letech námahy, bolesti, úzkosti a strachu dorazila k cíli.

Jako bych koneãnû do‰la domÛ.

20

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 21

1. KAPITO L A

VyrÛstám a jsem jiná Indie je bájeãná zemû, ale nebylo m˘m osudem tam Ïít. Moji rodiãe jsou sice etniãtí Indové, pocházejí z Haidarábádu v pákistánské provincii Sindh, ale já jsem se narodila v pfiekrásném Singapuru.

Dûdeãek z otcovy strany obchodoval s textilem, vlastnil rodinn˘ obchod na Srí Lance. DováÏel evropsk˘, indick˘ i ãínsk˘ textil a vyváÏel ho do celého svûta. KvÛli na‰í firmû musel otec cestovat po svûtû, aÏ se nakonec v dobû, kdy mi byly dva roky, usadil v Hongkongu, tehdej‰í britské kolonii.

MÛj pÛvod tedy zapfiíãinil, Ïe jsem byla obklopená tfiemi rÛzn˘mi kulturami zároveÀ. Hongkong je ru‰ná metropole kypící Ïivotem a ob˘vaná pfiedev‰ím âíÀany, takÏe jsem se s místními nauãila mluvit kantonskou ãín‰tinou. Rodiãe posílali mû i mého bratra Anúpa do britsk˘ch ‰kol, kde se vyuãovalo v angliãtinû a na‰imi spoluÏáky byli vût‰inou brit‰tí vystûhovalci. No a doma, v rodinû, jsme mluvili na‰ím pÛvodním jazykem, sindh‰tinou, a Ïili jsme hinduistick˘m zpÛsobem Ïivota.

Otec byl vysok˘, hezk˘ muÏ, tû‰ící se úctû celé rodiny. Vûdûla jsem, Ïe nás miluje, ale mûl pfiísné zpÛsoby a vÏdycky od nás oãekával, Ïe se budeme fiídit jeho pravidly. Bála jsem se ho a jako malá jsem si dávala pozor, abych ho nikdy nerozzlobila. Maminka byla naopak k mému bratrovi i ke mnû vÏdycky velice laskavá a já jsem se nikdy nebála podûlit se s ní o své pocity.

Anúpa jsem zboÏÀovala a byli jsme si cel˘ Ïivot velice blízcí, i kdyÏ je o pût let star‰í neÏ já. V dûtství je to v˘razn˘ rozdíl, a tak 21

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 22

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

jsme si spolu jen málokdy hráli, ale také jsme se nikdy nehádali. Já jsem k nûmu vzhlíÏela a on mû ochraÀoval. Cítila jsem se v bezpeãí, kdyÏ byl poblíÏ, a vûdûla jsem, Ïe s ním mÛÏu mluvit o ãemkoli.

Jako muÏsk˘ vzor pro mû byl v Ïivotû vÏdycky dÛleÏitûj‰í neÏ otec.

Rodiãe byli tradiãní hinduisté a Ïili v domluveném manÏelství.

Doufali, Ïe Anúpovi a mnû jednoho dne, aÏ budeme dost stafií, také najdou vhodné protûj‰ky. Od Ïeny se tradiãnû vyÏaduje, aby byla podfiízená manÏelovi a v‰em muÏÛm v domû.

Nerovnost pohlaví je v mém kulturním prostfiedí bûÏná. Jako malá jsem tyto hodnoty nezpochybÀovala, brala jsem jako hotovou vûc, Ïe takhle to prostû má b˘t. První nepfiíjemnou zku‰enost t˘kající se této nerovnosti jsem zaÏila ve vûku kfiehk˘ch ‰esti let, kdyÏ jsem vyslechla rozhovor matky s jinou Ïenou. „Byla jsi zklamaná, Ïe se ti jako druhé dítû narodilo dûvãe?“ ptala se ta paní na‰ím indick˘m dialektem.

Pocítila jsem, Ïe ve mnû vzrÛstá napûtí a úzkost, jaká bude odpovûì. „Ne, jistûÏe ne. Já svou dcerku miluju,“ odpovûdûla k mé velké úlevû maminka. „Ale s dûvãaty je problém, zvlá‰È kdyÏ vyrostou,“ pokraãovala paní. „Musí‰ b˘t opatrná, abys ji nerozmazlila, jinak pro ni neseÏene‰ dobrého manÏela. A velikost vûna, které je potfieba, abys dceru provdala, kaÏd˘m rokem roste!“ „Do budoucnosti nevidíme. KaÏdé dítû, aÈ je to dûvãe ãi chlapec, si s sebou pfiiná‰í svÛj osud,“ odpovûdûla má matka moudfie, jak si vzpomínám. „Já jsem ‰Èastná, Ïe mám dva syny!“ fiekla ta paní py‰nû. A dokonce i má dûtská mysl vyrozumûla, Ïe se ta Ïena cítila úspû‰ná, kdyÏ uãinila toto prohlá‰ení.

Jakmile jsem se pozdûji ocitla s maminkou o samotû, zeptala jsem se jí: „Mami, je pravda, Ïe s dûvãaty jsou problémy?“ „Ale miláãku, jistûÏe ne. Pojì sem, bétá,“ odpovûdûla. (Bétá je v na‰em dialektu láskypln˘ v˘raz pro „mé dítû“.)

22

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 23

VyrÛstám a jsem jiná

Pfiitáhla si mû a objala mû a já se pamatuji, Ïe jsem si v tu chvíli fiíkala, Ïe nechci, aby se mnou nûkdy mûli rodiãe problém jen proto, Ïe jsem holka. Nechci, aby nûkdy litovali, Ïe jsem se nenarodila jako kluk.

Na‰ím prvním domovem v Hongkongu byl byt v devítipatrovém domû na Happy Valley s v˘hledem na dostihové závodi‰tû. Hodiny a hodiny jsem pozorovala z okna Ïokeje v barevn˘ch oblecích, jak pfiipravují konû na víkendové závody.

Po hlavní ulici pfied na‰ím domem vedly koleje, a jak jsem sedávala v sedmém patfie u okna, dunûní projíÏdûjících tramvají mû vytrhávalo ze snûní.

Ráno jsem obvykle vyklouzla z postele a hned ucítila známou v˘raznou vÛni vonn˘ch tyãinek ze santalového dfieva a rÛÏí. Tu vÛni jsem odjakÏiva milovala, vyvolává ve mnû pocit klidu a pohody.

Maminka, obleãená do nûkterého z pestrobarevn˘ch tradiãních indick˘ch odûvÛ salvár kamíz, vyroben˘ch buì z jemného indického hedvábí nebo z francouzského ‰ifonu, v tu dobu vût‰inou právû vstupovala do na‰í rodinné svatynû.

Otec i matka kaÏdé ráno meditovali, modlili se a zpívali mantry pfied sv˘mi boÏstvy Kr‰nou, Lak‰mí, ·ivou, Hanumánem a Gané‰ou, aby si pozvedli vûdomí a získali vnitfiní sílu do nadcházejícího dne. ¤ídili se svat˘mi spisy obsaÏen˘mi v hindsk˘ch védách a uãením svého gurua Nánaka a jeho svaté knihy Gurugranth Sáhib. âasto jsem sedávala pfied svatyní, pozornû sledovala rodiãe, jak zapalují vonné tyãinky, krouÏí jimi ve vzduchu kolem so‰ek a obrázkÛ rÛzn˘ch bohÛ a bohyÀ a prozpûvují svou púdÏu (hinduistickou modlitbu), a napodobovala jsem je.

Potom jsem sledovala na‰i ãínskou chÛvu A-Feng, jak se vûnuje domácím pracím a kantonskou ãín‰tinou mi nûco vypráví. Byla drobná, oblékala se do tradiãního ãernobílého ãínského odûvu ‰an-fu, a jak cupitala po domû, provádûla úsporné rychlé pohyby.

23

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 24

MUSELA JSEM ZEM¤ÍT

Hodnû jsem k ní lnula. Byla u nás od m˘ch dvou let a pfiedstavovala pro mû odjakÏiva souãást na‰í rodiny.

V typick˘ pracovní den jsem pak spatfiila rodiãe aÏ vpodveãer.

A-Feng mû vyzvedla ze ‰koly, doma mi dala obûd a potom jsme spolu ãasto za‰ly na trh nakoupit ãerstvé potraviny a dal‰í zboÏí do domácnosti. Jezdívaly jsme tramvají a já jsem si v˘lety s ní moc uÏívala.

Tramvaj stavûla pfiímo pfied na‰ím domem, tam jsme do ní vÏdycky naskoãily. Bylo to pro mû veliké dobrodruÏství. Koukala jsem z okna a tramvaj zatím zvolna projíÏdûla úzk˘mi uliãkami Hongkongu, pln˘mi lidí. Minuli jsme Happy Valley, Causeway Bay a Wan-ãchaj, potom mû A-Feng pevnû chytila za ruãku a vystoupily jsme u trÏi‰tû. Nad‰enû jsem se nofiila do v‰ech tûch vÛní, barev a zvukÛ kolem. Rodiãe mû do tak vzru‰ujících míst nikdy nevzali. Jezdili v˘hradnû auty a nakupovali jen v obchodních domech, coÏ mi ve srovnání s tím kaleidoskopem barev a vjemÛ pfiipadalo nudné.

Na trhu se prodávalo v‰echno od ãerstvého zboÏí a domácích potfieb aÏ po rÛzné tretky a cetky. Prodavaãi vychvalovali své zboÏí a rozmístûní stánkÛ nemûlo Ïádn˘ fiád. Mezi zeleninou se nacházely obchÛdky s botami, kvûtinami, nádobím, levn˘mi plastov˘mi hraãkami, krásnû barevn˘m ovocem, moderní biÏuterií, balonky, ãerstv˘mi rybami, masem, ponoÏkami a punãocháãi; byly tam také stánky s barevn˘mi ubrousky a ruãníky, ubrusy a podobn˘mi vûcmi. Vût‰ina stánkafiÛ mûla zboÏí vyloÏené aÏ na ulici. VydrÏela bych se na to dívat celé hodiny. „A-Feng, A-Feng! Podívej se na tohle! Co to ten pán dûlá s tím hadem?“ kfiiãela jsem vzru‰enû. „To je prodavaã hadÛ. On hada sváÏe a ta rodina si ho vezme domÛ na polívku,“ odpovûdûla mi chÛva.

S oãima vykulen˘ma údivem jsem sledovala, jak se had ve snaze uniknout na svobodu kroutí v obratn˘ch rukách prodavaãe – 24

MoorjaniKor2

9/12/13 11:51 AM

Stránka 25

VyrÛstám a jsem jiná

ale marnû. Bylo mi líto toho nebohého stvofiení, které odbornû svázali prouÏky bambusu a uvûznili v drátûné kleci.

Pfiesto jsem s A-Feng na trh chodila moc ráda. Ty malé v˘lety pro mû vÏdycky pfiedstavovaly spí‰ velké dobrodruÏné v˘pravy.

A-Feng s námi Ïila jiÏ dlouhá léta, a pfiesto vÏdycky sklopila oãi a odvrátila zrak, kdyÏ matka nebo otec vstoupili do místnosti. ProtoÏe jsem jako dítû byla zvídavá, zahrnovala jsem ji otázkami t˘kajícími se v‰eho moÏného, vãetnû jejího chování. V duchu jsem se pofiád snaÏila usmífiit kulturní rozdíly mezi A-Feng a m˘mi rodiãi. „Proã tohle dûlá‰?“ chtûlo vûdût mé ‰estileté já. „Proã dûlám co?“ zeptala se A-Feng. „Proã sklopí‰ oãi, kdyÏ se k tobû pfiiblíÏí moji rodiãe?“ ujasnila jsem svou otázku. „Prokazuju jim tím úctu,“ vysvûtlila mi. „Jak to? Proã?“ „Tvoji rodiãe mû zamûstnávají. Chci jim ukázat, Ïe je respektuju a Ïe si uvûdomuju, Ïe jsou mí nadfiízení.“ „Oni jsou tví nadfiízení?“ Tato nová informace mû udivila. „Ano, protoÏe mi dávají práci.“ „Jsem já tvoje nadfiízená?“ zeptala jsem se.

A-Feng se dobrosrdeãnû zasmála, protoÏe na mé neustálé dotazy uÏ byla zvyklá. „Ne, ty mi nedávበpráci. Já jsem tady proto, abych se o tebe starala.“ „Aha,“ pfiik˘vla jsem a ode‰la si hrát s novou panenkou.

Ráda jsem si také hrála s dcerou A-Feng, s A-Mójí. KdyÏ mi bylo asi pût let, zaãala k nám A-Mójí chodit na víkendy, aby byla se svou matkou. Byla jen o rok star‰í neÏ já, a protoÏe jsem mluvila plynnû kantonsky, skamarádily jsme se. Mûla jsem ji opravdu ráda. Hrály jsme si s m˘mi hraãkami nebo jsme spolu chodily do blízkého parku. Moji rodiãe byli rádi, Ïe si mám doma o víkendech s k˘m hrát.

25