Issuu

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 1

Lea Smrčková, Martin Smrček

PSI příruční atlas

KNIŽNÍ KLUB

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 2

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 3

Úvod Tak vy jste se rozhodli pořídit si psa? Nebo o takové možnosti zatím jen v koutku duše uvažujete? Či alespoň sníte, že třeba jednou, v daleké budoucnosti… A nejspíš by to měl být pes čistokrevný, tedy představitel nějakého konkrétního plemene? Neříkejte, že ne, jinak by se vám tento atlas psích plemen nejspíš vůbec nedostal do ruky. Ale jak si vybrat? Vždyť psích plemen existuje ke čtyřem stovkám, a to ještě mluvíme jen o těch oﬁciálně uznaných. Že už máte nějakou předběžnou představu? Že se vám líbí svalnatý šedý krasavec výmarský ohař, kterého si pořídili vaši známí, nebo ti malí roztomilí raslíci, tedy Russell teriéři, kteří vám každý den dovádějí na trávníku pod okny? O to bedlivěji byste si měli prostudovat knížku, kterou právě držíte v ruce. Ne pouze prolistovat a pokochat se obrázky, ale opravdu důkladně pročíst! Důvodů je více, především se ale díky tomu můžete vyvarovat mnoha nepříjemností v budoucnosti. Lidé se při výběru psa stále nejvíce řídí tím, co se jim líbí, případně co je zrovna v módě. Ale zbarvení, srst, ba ani velikost nejsou těmi klíčovými faktory, které rozhodnou o tom, zda vaše soužití se čtyřnohým přítelem bude opravdu šťastné. Nejdůležitější ze všeho je CHOVÁNÍ, které lze sice zčásti ovlivnit výchovou psa a životními podmínkami, ale do značné míry je vrozené, protože bylo u jednotlivých plemen cíleným chovatelským výběrem upevňováno často po dlouhá staletí. Psi byli v minulosti až na výjimky považováni za užitková zvířata, byli chováni proto, aby plnili nějakou jasně danou pracovní úlohu. Vzhled byl důležitý jen do té míry, nakolik umožňoval optimální pracovní využití v daných podmínkách. Psi v horách měli srst hustou a dlouhou, aby je chránila před chladem a nepřízní počasí, psi v polopouštích a stepích byli krátkosrstí. Psi střežící stáda před vlky a medvědy museli být velcí a mohutní, psi pronásledující „škodnou“ v norách malí a krátkonozí. Jinak to bylo víceméně každému jedno. i osobnost dnešních psů, kteří se třeba už po několik generací nevěnují svému původnímu pracovnímu poslání, stále do značné míry utváří jejich dědičná výbava. Od teriérů se očekávalo, že budou dávit myši a potkany na potkání, že bez váhání a bez ohledu na následky vklouznou za liškou do hluboké nory. Honácký pes musel být schopen tvrdě se prosadit vůči nebezpečným kopytům a ostrým rohům. Pastevecký pes, ponechaný v noci o samotě se stádem, nemohl přemýšlet, zda se k němu ve tmě plíží přítel či nepřítel – musel okamžitě a rázně zasáhnout, protože každé zaváhání by se jemu i svěřeným ovečkám mohlo stát osudným. Smečka honičů měla za úkol za hlasitého štěkotu sledovat zvěř, aby ji lovci mohli následovat, a nenechat se od toho odradit nikým a ničím. Časy se ovšem změnily – jen málokterý pes má dnes to štěstí, že se může věnovat práci, pro kterou by stvořen. Už nepotřebujeme agresivní hlídače, náruživé lovce ani ostré daviče. Ne, my chceme pejsky milé, přátelské, poslušné, ovladatelné, sociálně snášenlivé. Sice nám lichotí, když náš čtyřnohý průvodce na veřej-

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 4

nosti budí respekt, ale nesmí na nikoho útočit, hlídat sice trochu může, proč ne, ale rozhodně by neměl celý den pobíhat u plotu a vyštěkávat každého kolemjdoucího. A tak dále… Jenomže to bohužel není tak jednoduché. Naši psi jsou stále do značné míry tím, k čemu byli kdysi stvořeni. Jejich původní vlastnosti lze sice zčásti ovlivnit výchovou, dostat pod kontrolu, přesměrovat, ale – ať se nám to líbí, nebo ne – nikdy úplně vygumovat. Z toho musíme vycházet, tomu bychom měli podřídit svůj výběr, a když už se rozhodneme pořídit si plemeno, které bylo v minulosti používáno k nějaké z dnešního úhlu pohledu „problémové“ činnosti, počítat s tím a snažit se uspokojovat jeho základní potřeby, aniž by to zásadním způsobem narušovalo naše soužití. Chování, které se z našeho hlediska může jevit jako silně problémové, bývá totiž z hlediska psa samotného většinou úplně normální – jen my si s ním neumíme poradit. Třeba když honí slepice od sousedů, doráží na pošťáka nebo se ožene po příliš dotěrném dítěti na návštěvě. Kdo tohle nepochopí, nebo není ochoten přijmout, zákonitě se dočká hořkého zklamání. V lepším případě se se psem celoživotně potýká a vnímá jeho chování jako nevhodné či nepohodlné, v horším ho vůbec nezvládne, zvíře se vymkne zpod kontroly a rodina se s ním posléze „musí“ rozloučit, protože utíká, štěká, kouše, pere se či všechno ničí. Požadavky, které jsou dnes na psy kladeny, jsou enormní. Už nežijí jako ještě v nedávné minulosti někde stranou, v boudě, v kotci nebo na zahradě, ale uprostřed rodiny. Bydlí v našem bytě, jezdí v našem autě, jezdí s námi na naše dovolené, případně spí v naší posteli. Zkrátka žádáme od nich, aby se kompletně přizpůsobili našemu způsobu života. Přitom v jádru to jsou stále lovci, obránci, hlídači střežící si své teritorium. Naštěstí jsou to zároveň snad nejpřizpůsobivější tvorové na světě, takže když se lidé při jejich výběru a výchově chovají jen trochu rozumně a projeví základní pochopení pro jejich potřeby a dědičné vlohy, zvládnou to. Bohužel ne vždy jsou alespoň tyto minimální podmínky splněny a psi se stávají nevinnými oběťmi naší neznalosti a egoismu. Proto je tak důležité, aby si každý, kdo přemýšlí o pořízení psa nějakého plemene, zjistil, k jakému účelu bylo v minulosti používáno a co konkrétně to znamená pro praxi. Čímž se obloukem dostáváme zpátky k tomu, proč byste si měli tuto příručku prostudovat opravdu pozorně. Snažili jsme se v ní důsledně vycházet z původního poslání jednotlivých plemen, z jejich chování a charakterových vlastností, a nezamlčovat možné problémy, které s tím vším mohou být spojené. Psa si samozřejmě můžete vychovat částečně k obrazu svému, dobře ho socializovat a vycvičit, nicméně na světě se ještě nenašel psí trenér, který by dokázal každého loveckého psa zcela zbavit zájmu o zvěř a pasteveckého přimět, aby s vrtícím ocasem přátelsky vítal všechny příchozí. A proč taky? Psích plemen je tolik a jsou natolik různorodá, že vybrat si může opravdu každý. Právě takového psa, který se k němu a jeho životním podmínkám bude nejlépe hodit. Jistěže je teoreticky možné pořídit si do města aljašského malamuta nebo jiné severské plemeno, ale pochází z dalekého severu a byl zvyklý žít ve dne v noci

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 5

venku, takže mu bude v domácím prostředí horko a jeho vytí a štěkot dost možná budou rušit sousedy. Dnes módní ohaři jsou bezesporu nádherní a také milí psi, ale opravdu jim dokážete poskytnout tolik pohybu, kolik coby tělem i duší lovci potřebují? Neméně oblíbení Jack Russellové jsou malí a roztomilí, ale rozhodně ne nenároční: jsou to teriéři, takže se rádi perou a v jejich malé postavě se skrývá nekonečná porce energie. Border kolie jsou jistě právem považovány za jedny z nejchytřejších psů – ale zamysleli jste se někdy nad tím, že zvýšená inteligence může být v běžném životě spíše na překážku? Opravdu máte tolik invence, entuziasmu a času, abyste je dokázali zaměstnat? Všechna tato plemena jsou sama o sobě skvělá – ale rozhodně ne pro každého, komu učarují, třeba jen proto, že jsou dnes „in“. Na druhé straně existuje spousta plemen, která jsou možná méně vznešená, elegantní či geniální, zato je s nimi nesrovnatelně snazší pořízení, protože jsou už velmi dlouho chována jen nebo především jako společníci člověka. Na mysli máme dejme tomu mnohdy vysmívaného pudla v obrovské škále barev i velikostí, opomíjeného špice, tradičního nenáročného a neagresivního hlídače českých chalup, či třeba skromného českého strakatého psa. Každý si samozřejmě může vybrat podle svého gusta, ale aby se dokázal rozhodnout opravdu zodpovědně, měl by si obstarat dostatek informací a s chladnou hlavou je vyhodnotit. A také se umět bez sebeobelhávání podívat sám na sebe. Kolik mám volného času? Jak dlouhou mám pracovní dobu? Jsem ochoten kvůli svému psu omezit společenský život? Kde bydlím? Jak jsem na tom s ﬁnancemi? Mám malé děti nebo je v dohledné době plánuji? Jak jsem na tom se zdravím a fyzickou kondicí? Kolik mi je let? Všichni psi jsou skvělí a v očích svých příznivců krásní, ale ne každý je vhodný pro každého. Něco jako „univerzální pes“ neexistuje, nejen každé plemeno, i každý jedinec je jiný. A právě to je na tom tak krásné!

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 6

Psi od A do Z Vysvětlivky Nároky na pohyb malé Nároky na pohyb střední Rozpětí hmotnosti, které plemeno obvykle dosahuje

Nároky na pohyb velké

Název plemene

Český strakatý pes

Podrobné informace o jednotlivých plemenech

Povahové vlastnosti a speciﬁka daného plemene

cca 15 kg

Země původu: ČR. Zařazení: neuznané plemeno. Velikost: výška psa 45–53 cm, feny 43–51 cm. Zbarvení: vždy trikolorní, černo-žluto-bílé nebo hnědo-žluto-bílé; bílé plochy musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Zvláštní nároky: velmi sociální, vyhovuje mu držení ve smečce. Srst: dvě variety – krátká a dlouhá. Péče o srst: u krátkosrstého minimální, dlouhosrstého je třeba cca jednou týdně důkladně pročesat. Pro koho se hodí: pro zájemce o „obyčejného“, všestranného rodinného psa, na venkov i do města, dobrý hlídač, využitelný ke psím sportům. Pro koho se nehodí: pro snoby, pro lidi hledající jen „gaučáka“, k vrcholovým sportovním výkonům. Početnost: nepříliš početný, v poslední době však zájem o něj stoupá. Charakter: Prvotním důvodem šlechtění tohoto plemene v 50. letech 20. století bylo vytvoření ideálního psa k pokusům probíhajícím v rámci ČSAV: k farmakologickým výzkumům, ke studiu epilepsie a k transplantacím tkání. Měli to být psi klidní, mírní, snášenliví, dobře se rozmnožující a nenároční na péči. A také jednotní. Na samém začátku chovu stáli Riga, křížená vlkošedá fenka německého ovčáka, a Míša, tříbarevný strakatý voříšek. Svou roli při šlechtění sehrála i některá regulérní plemena – německý krátkosrstý ohař, později malý münsterlandský ohař. Podle svého tvůrce známého kynologa Františka Horáka dostali jméno Horákův laboratorní pes. Když od počátku 80. let pokusy na psech skončily, bylo plemeno předáno do rukou soukromých chovatelů a zaregistrováno pod novým jménem český strakatý pes. Není to nic víc a nic méně než obyčejný venkovský pes, který se netají tím, že má blízko k tradičnímu českému voříškovi. Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes, který vyniká skromností, odolností a přizpůsobivostí, takže může žít prakticky kdekoli. Je to energický hlídač, ale vzhledem ke své mírné povaze se neprojevuje agresivně. Má rád pohyb, ale vydrží i v bytě. U tohoto plemene se může jako dědičné zatížení objevit epilepsie, k jejímuž zkoumání bylo kdysi vyšlechtěno.

Non FCI

Zařazení

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 7

Afghánský chrt

23–28 kg

Země původu: Afghánistán. Zařazení: chrti (FCi skupina X, sekce dlouhosrstí chrti). Velikost: kohoutková výška psa 68–74 cm, feny 63–69 cm. Zbarvení: jakékoli. Zvláštní nároky: pouštění na volno může být problematické (pronásleduje pohybující se předměty). Srst: dlouhá a velmi jemná srst, od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená; výrazná kštice. Péče o srst: náročná; srst se snadno cuchá, česání zabere i několik hodin týdně, nutno koupat. Pro koho se hodí: pro milovníky chrtů a krásy, kteří jsou ochotni leccos obětovat. Pro koho se nehodí: pro rodiny hledající standardního rodinného psa. Početnost: momentálně málo běžné plemeno (do 50 zapsaných štěňat ročně).

Charakter: Afghánský chrt patří k nejoriginálnějším plemenům. Když je v pohybu, jako by plul nad zemí v záplavě vlající srsti. V soutěžích o nejkrásnějšího psa si pravidelně odváží vítězné vavříny, zato v žebříčku pracovní inteligence a poslušnosti obvykle z posuzovaných plemen zaujímá poslední místo. Neznamená to, že by byl hloupý, je však mimořádně nezávislý a odolává běžnému výcviku. Ze své vlasti, kde se při lovu vzdaloval od lovců na velké vzdálenosti a musel samostatně vyřešit každou situaci, je zvyklý spoléhat se především sám na sebe. Však také jeho typický pohled směřuje do dálky, jako by se díval „skrz vás“. Pokud ho ale majitel respektuje, je ochoten s ním spolupracovat a vytvoří si k němu hluboký vztah. Doma bývá velmi klidný – to se však změní, objeví-li se před ním pohybující se možná kořist. Tehdy bývá neodvolatelný a mizí v dáli, takže jeho pán musí být stále ve střehu, aby hrozící nebezpečí zaregistroval dříve než pes, nebo ho raději nesmí pouštět z vodítka. Dostatek pohybu mu pak musí zajistit jinak – nejlépe na chrtí dostihové dráze. Afghánský chrt tam nebude patřit k nejrychlejším, zato na něj bude nejhezčí pohled.

Chrti

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 8

Akita inu

25–45 kg

Země původu: Japonsko. Zařazení: špicové a primitivní plemena (FCi skupina V, sekce asijští špicové a příbuzná plemena). Velikost: ideální kohoutková výška psa 61 cm. Zbarvení: červenobéžové, sezamové (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhané a bílé; všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“, tedy bělavou srst po stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin. Zvláštní nároky: náročnější na výchovu, tvrdohlavá, častější sklon k dominanci (rvačky s jinými psy), méně vhodná do bytu; klíčová je včasná socializace. Srst: hrubá, rovná, podsada jemná a hustá. Péče o srst: nepříliš náročná, srst má samočisticí schopnost, mimo dobu línání postačí občas pročesat, línání však bývá – zvláště u psů žijících v bytech – velmi silné a žádá si intenzivní vyčesávání i velkou dávku tolerance. Pro koho se hodí: pro zkušenější, fyzicky zdatné kynology s pochopením pro svéráznost plemene. Pro koho se nehodí: pro začátečníky, pro seniory, pro klasické výcvikáře, do velkoměsta. Početnost: méně běžná, ne však vysloveně vzácná.

Charakter: Říká se, že pes je věrný přítel člověka, a akita je vůbec ten nejvěrnější, jak dokládá příběh „věrného psa Hačikó“. Svému pánovi chodil denně naproti na tokijské nádraží, a to i poté, co jeho majitel v práci dostal infarkt a domů se už nikdy nevrátil. Hačikó ještě dalších deset let chodil na nádraží a svého pána vyhlížel. Stal se tak legendou a po smrti mu v Tokiu na nádraží postavili sochu. Jeho příběh byl několikrát zﬁlmován a zjednal plemeni světovou proslulost. A protože akity jsou navíc i psi líbiví, vznešení a orientálně tajemní, zájem o ně vzrůstal a časem se rozšířil po celém světě. Jenomže krása ani věrnost nejsou u psa všechno a s akitami to v běžném životě není úplně snadné. Mají svou hlavu, cítí se trochu jako páni tvorstva a od cizích psů si nenechají nic líbit. Mají za sebou minulost bojových a loveckých psů (využívali se i k lovu medvědů) a ta se každou chvíli projeví.

Špicové

atlas psů final.qxp_Sestava 1 23.10.18 13:35 Stránka 9

Aljašský malamut

♂ 38 kg ♀ 34 kg

Země původu: USA. Zařazení: špicové a primitivní plemena (FCi skupina V, podskupina i – severští saňoví psi). Velikost: ideální kohoutková výška psa 63,5 cm, výška feny 58,5 cm. Zbarvení: nejběžnější je šedé (od světle šedé přes střední odstíny šedé až po černou), dál sobolí a odstíny sobolí až po červenou; na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji vždy bílý; jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Zvláštní nároky: má rád chlad, vyhovuje mu celoroční pobyt venku, možné problémy s utíkáním a vytím. Srst: silná, ani dlouhá, ani měkká. Péče o srst: během roku nepříliš náročná (neupravuje se, samočisticí schopnost), velmi silně však líná – v tu dobu vyžaduje intenzivní vyčesávání. Pro koho se hodí: pro přírodní typy a romantiky žijící mimo město, pro zájemce o saňový sport, canicross a další psí sporty v přírodě. Pro koho se nehodí: pro městské typy, do bytu jako rodinný pes. Početnost: známý, ale nepříliš běžný. Charakter: Nápadná maska v obličeji, huňatá srst, na první pohled dobromyslný medvídek, do kterého je těžké se nezamilovat. Ale i když skutečně bývá tak vyrovnaný a přátelský, jak vypadá, i dobře vychází s lidmi a dětmi zvlášť, což jsou vlastnosti, které ho předurčují pro roli rodinného psa, snadné to s ním vždy není. Je velmi silný a nezávislý a od ostatních psů si nenechá nic líbit. Ačkoli se v rámci smečky zvířata většinou dokážou srovnat, s cizími psy může docházet ke konﬂiktům. Mívá silně vyvinutý lovecký pud, což se doma může projevovat tím, že bude pronásledovat domácí mazlíčky nebo třeba drůbež, venku pak neúnavně sledovat zvěř, která mu zkříží cestu. Jak se na správného seveřana sluší, miluje zimu a vadí mu horko, takže přetopené panelákové byty nejsou nic pro něj. Pro držení ve městech se hodí jen omezeně. Nejlépe mu je v přírodě, na horách, ve sněhu. Ocení dogtrekking (dálkové pochody se psem), canicross (běh se psem) a především závody psích spřežení, pro které byl malamut stvořen. Ale pozor: jako na hlídače na něj není radno spoléhat. Na to příliš miluje lidi – včetně těch cizích.

Špicové