Issuu

LŽI O BOHU, KTERÝM VĚŘÍME Wm. Paul Young

Lži o Bohu, kterým věříme Wm. Paul Young

Scottu Closnerovi, mému nejlepšímu příteli. Jako první člověk v životě jsi mi řekl, že se na mě nevykašleš, i když jsem všechno zkomplikoval. Díky. Mému bratru Timovi. Tvůj život je plný otázek – většinou nevyslovených. Týkají se však důležitých věcí. Ty jsi důležitý. Mám tě rád.

Předmluva

Většina křesťanů má hlubokou touhu držet se věrně Bible a stejně to cítí většina biblických odborníků. Co věrnost znamená a jak ji dosáhnout, je však už jiná otázka. Před pár měsíci jsem četl knihu s názvem Four Views of Hell (Čtyři pohledy na peklo). Čtyři odborníci, odhodlaní věrně se držet Písma svatého, nabídli čtyři naprosto odlišné a rozhodně protichůdné pohledy na biblickou nauku o pekle. Všichni byli přesvědčeni, že předkládají pravé biblické učení. O poctivosti všech čtyř autorů vůbec nepochybuji. Rozdílné interpretace však upozorňují na skutečnost, že jde ještě o něco jiného než o „čtení Bible“. Nejhlubší, a přitom nejpřehlíženější otázkou však často je, jak ji číst. Co znamená číst správně Bibli? Podle čeho se máme rozhodovat? Někteří moji přátelé se takovým otázkám smějí. „Máš to tam černé na bílém, Baxtere. Každý upřímný člověk pochopí, co se tam píše.“ A přesto platí, že všichni vnášíme do čtení Písma své 9

PŘEDMLUVA

rodinné předsudky, svou osobní historii a svoje myšlenkové návyky. Stejně jako neslyšíme vlastní přízvuk, nedaří se nám snadno postřehnout vlastní předpoklady. Předpoklady, které utvářejí to, co vidíme a jak to vidíme. A neméně to platí o tom, co „vidíme“ černé na bílém v biblickém učení. Je důležité klást si otázky, jak vlastně Bibli čteme. Nová kniha N. T. Wrighta The Day the Revolution Began (Den, kdy vypukla revoluce) mluví právě o tom. Autor pečlivě předestírá, co podle jeho názoru představuje širší biblický obraz, jemuž mnozí říkají metanarativ biblického vyprávění a který nás vede při interpretaci podrobností. Velký obraz vede Wrighta k tomu, aby vážně zpochybňoval nauky, které jsme v protestantismu tak dlouho považovali za jasné a „černobílé“. Bez ohledu na to, zda s Wrightem souhlasíme, nás jeho kniha přivede do bodu, kdy (ať se nám to líbí, nebo ne) uslyšíme vlastní přízvuk a přinejmenším si všimneme svých předsudků – předsudků, které hluboce ovlivňují to, co považujeme za „jasné“. Můj milý přítel Pavel se odvážil překročit pomyslné hranice svých skvělých, podnětných beletristických příběhů a předkládá nám přímočařejší výpověď o tom, čemu věří – Lži o Bohu, kterým jsme uvěřili. Je to výborná kniha, ale stejně jako knihy Four Views of Hell a The Day the Revolution Began má i ona velmi přesný rámec předpokladů. Na základě čeho Paul rozhoduje, co je lež a co pravda? Ujišťuji vás, že přijdou chvíle, kdy někteří zalomí rukama a řeknou si: „Ten bratr se asi zbláznil.“ Rozcházíme-li se 10

PŘEDMLUVA

v chápání širšího biblického příběhu, lišíme se i v názorech na podrobnosti a „vidíme“ věci jinak. Z čeho tedy Paul Young vychází? Co tvoří jádro jeho víry? Jak chápe širší biblický příběh, který tak závažně utváří jeho názor a určuje, co považuje za pravdu, a co tudíž za lži, jež je nutno zpochybnit? Pokud to se mnou pár odstavců vydržíte, pozvu vás za oponu a vynasnažím se vám Paulovy názory co nejsrozumitelněji a nejsvědomitěji vysvětlit. Paul a já jsme totiž bratři, kteří spolu jdou po cestě, a to, čemu věříme, prostupuje naše názory na celou řadu biblických a lidských otázek. Shodujeme se v tom, že Nový zákon vybuchuje radostným přesvědčením, že Ježíš Kristus je Pán Bůh osobně. Položil život za odpuštění hříchů a proto, aby porazil síly smrti, které lidstvo zotročovaly, a jako vtělený život vstal vítězně z mrtvých. Evangelia a listy, které tvoří Nový zákon, představují snahu pochopit a vyjádřit význam Ježíšovy přítomnosti a smrti. Apoštolové, zejména Jan a Pavel, si uvědomovali ohromující důsledky samotné Ježíšovy identity Božího Syna, který se vtělil do člověka, byl ukřižován, vzkříšen a vystoupil do nebe. Apoštol Pavel představuje Ježíše jako toho, který byl s Otcem před stvořením, v kom a skrze koho je lidstvo stvořeno a dostalo dar milosti (2. list Timoteovi 1,9), a jako toho, v kom a skrze koho si nás Otec vyvolil a před založením světa předem určil k adopci (Efeským 1,4–5). Apoštol Pavel vidí v Ježíši toho, v kom, skrze koho, kým a pro koho byly stvořeny všechny věci na nebi a na zemi, kdo exis11

PŘEDMLUVA

toval před všemi věcmi a v kom všechno spočívá a trvá (Koloským 1,16–17). Oba s Paulem Youngem nad takovými myšlenkami žasneme a považujeme je za hodny té nejvážnější reﬂexe. Pro apoštola Pavla je Ježíš tím, kdo byl u Otce před veškerým stvořením, a považuje jej za těžiště božského plánu pro celý vesmír. Dokonce prohlašuje, že Ježíšův vtělený život, smrt, vzkříšení a vystoupení do nebe představují souhrn všech věcí na nebi i na zemi (Efeským 1,10). Téměř pro každého ve starověkém i současném světě to znamená skutečně radikální myšlenky. Významný apoštol Jan souhlasí s neuvěřitelnou vizí apoštola Pavla a považuje Ježíše za věčné Boží Slovo, které před stvořením hledělo Otci do tváře, a za toho, v kom byly stvořeny všechny věci. Jan jednoznačně konstatuje: „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (Jan 1,1–3). Přemýšlejte o tom. Z pohledu apoštolů Jana a Pavla, a řekl bych i ostatních, nenajdeme nikdy nikde nic, co nevzniklo v Ježíši Kristu a skrze něho a co by neustále, vteřinu po vteřině, neudržoval. Právě tyto základní prvky víry o Ježíši rozvíjely myšlení apoštolů, formovaly a nově utvářely jejich představu o Bohu, lidstvu a stvoření, přičemž ve středu všeho stál ukřižovaný a vzkříšený Ježíš. Sám Ježíš prohlásil: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). To k pochopení základních Youngových východisek stačí. Dovolte mi však ještě přidat trochu historie. Jak se 12

PŘEDMLUVA

zpráva o tomto Ježíši – ukřižovaném a vzkříšeném Synu a Stvořiteli – šířila Středozemím a dalšími oblastmi, narážela na stávající kultury a světonázory, zakořeněné předsudky a myšlenkové návyky. Totožnost Ježíše Krista jako Božího Syna, pomazaného v Duchu svatém, ukřižovaného a vzkříšeného, prostě nedávala lidem smysl a důsledky jeho existence otřásly statem quo na každém místě. Poselství o Ježíši obracelo svět vzhůru nohama a divoce rozvířilo obecné lidské myšlení. Propukaly plamenné diskuse, a dokonce války. Mnoho věřících bylo zaživa upáleno a zemřelo na kříži jako mučedníci. Kdo Ježíš doopravdy je? Co jeho existence znamená? Objevila se celá řada odpovědí. Jak by apoštolský pohled na Ježíše mohl neznepokojit celou říši, ať vnější, systémovou (náboženskou a politickou), nebo vnitřní, osobní? Pokušení ochočit si tohoto Ježíše apoštolů bylo stále přítomné a praktické. Roku 325 byli biskupové z celého světa svoláni do Niceje (v dnešním Turecku), aby učinili konečné prohlášení o Ježíši. Okázalý a oblíbený presbyter jménem Arius předložil názor, že Ježíš není Bůh, tedy skutečný Bůh, ale první a nejvyšší z celého Božího stvoření, a skrze něj bylo později všechno stvořeno. Biskup Alexandr a další oponovali, že apoštolové učili, že Ježíš je Bůh Boha vtěleného. Rozprava byla nakonec „vyřešena“ a koncil se shodl na tom, že Ježíš je „stejné podstaty s Otcem“ (homoousios tó Patri), a představil tudíž Ježíše jako plně božského, vtěleného, věčného Syna Otce a Stvořitele všech věcí v nebi a na zemi. A právě toto tajemství – toto 13

PŘEDMLUVA

kulturně nemožné prohlášení, že Ježíš je vtělením samotné Boží podstaty (potvrzené jak na konstantinopolském, tak chalcedonském koncilu) – bylo předáváno jako základní pravda všech pravd křesťanské víry. Toto vyznání má ohromující důsledky. Je-li Ježíš tím, kdo je s Bohem, a zároveň tím, kdo je s námi, pak samotná jeho identita bytosti plně božské a plně lidské vypovídá mnohé o vztahu mezi Bohem a lidmi a o všem ostatním ve vesmíru. Představuje toto spojení Božího a lidského jen Ježíšův plán B, improvizovaný oddechový čas, narychlo vymyšlený a zrealizovaný po „překvapivém“ Adamově debaklu, nebo máme před sebou plán A, původní a jediný Boží plán? Nakolik vážně máme brát absolutní jednotu mezi Ježíšem a jeho Otcem a jeho naprostou jednotu s námi jako zlomenými hříšníky? Nestojíme tu v samotném Ježíši před největší zprávou ve vesmíru? Existuje něco, čeho se spojení mezi božským životem Boha a lidským životem Ježíše netýká? Je špatné (z pohledu apoštolů a rané církve) začít domýšlet důsledky samotné Ježíšovy existence? Není spojení Ježíše s Otcem právě tím světlem, jež nás utváří? Není světlem života? Nebo je to prostě jedno z mnoha dalších schůdných uspořádání, pokud jde o přemýšlení o Boží podstatě, o tom, co znamená být člověkem, proč Ježíš zemřel na kříži, o tom, co nazýváme sociální spravedlností, a o naší „globální vesnici“? Atanáš, který doprovázel biskupa Alexandra na nicejský koncil, a později další, jako Řehoř Naziánský a Hilarius z Poitiers, zasvětili život obraně koncilního vyznání 14

PŘEDMLUVA

Ježíšovy identity. Z mého pohledu je pochopení důsledků Ježíšovy totožnosti věčného Syna Božího spojeného s lidstvem v jeho hříchu úkolem skutečně křesťanské teologie. Zde nacházíme zmíněný metanarativ, větší příběh z věčnosti, který utváří a přetváří naše vidění Boha, lidstva a stvoření. Co si máme například počít s faktem, že tento Ježíš – věčný Syn Otce, pomazaný v Duchu svatém, vtělený Stvořitel a udržovatel všech věcí – byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, třetího dne znovu vstal z mrtvých, načež vystoupil v Duchu k Otci? Máme si myslet, že se nás, našich nepřátel, lidstva obecně i samotného stvoření taková božsko-lidská událost nedotýká? Apoštol Pavel prohlašuje, že když Ježíš zemřel, s námi i se stvořením se něco stalo. Když tento Ježíš zemřel, zemřeli jsme i my a zemřelo celé stvoření (2. list Korintským 5,14). A apoštol Pavel vnímá, že s Ježíšovým povstáním k životu jsme všichni (kdo jsme byli mrtvi ve svých hříších) vstali spolu s ním a vystoupili v něm na místo po Otcově pravici ve společenství Ducha svatého (Efeským 2,4–6). Takové myšlenky pro Pavla nepředstavují poznámky pod čarou k jeho závažnějšímu učení. Tvoří základ jeho myšlení a myšlení apoštolů. Z takového ohromujícího vidění Ježíše nemohou nevyplynout důsledky pro vesmír a pro lidstvo, a neméně pro to, jak chápeme Boha. A opět, je Ježíšův život, jeho smrt a vzkříšení pouhým záložním plánem? Není Ježíš jako Otcův Syn, Pomazaný, Stvořitel a udržovatel všech věcí, a tedy nás všech v něm – světlem, jež osvěcuje temnotu naší mysli, a pravdou, která vymezuje lži? 15

PŘEDMLUVA

Po letech zápasů s učením apoštolů a spisy raných církevních vůdců vám mohu nabídnout svoji tezi. Není dokonalá, ale je upřímná a myslím, že vám pomůže pochopit, z čeho Paul Young vychází. Tady je: Vyslovovat jméno Ježíše Krista spolu s apoštoly a ranými církevními vůdci znamená říkat „Otcův věčný Syn“ a také „Duch svatý, pomazaný“ a zároveň „Stvořitel a udržovatel všech věcí – vtělený, ukřižovaný, vzkříšený, který vystoupil k Otci.“ Proto vzývat Ježíšovo jméno znamená, že trojjediný Bůh, lidstvo a veškeré stvoření nejsou odděleni, ale jsou spolu ve vztahu. Ježíš sám je vztahem. On představuje spojení mezi trojjediným Bohem a lidstvem. V něm se nebe a země, život požehnané Trojice a porušený lidský život spojují. Ježíš je naše nové stvoření, naše přijetí za syny, náš podíl na božském životě, nový smluvní vztah mezi Bohem a lidstvem, království trojjediného Boha na zemi. Z mé teze pochopíte, proč oba s Paulem považujeme známou myšlenku o tom, že lidstvo je odděleno od Boha, za principiální lež, která popírá samotnou Ježíšovu totožnost. Oba cítíme silnou potřebu všemi možnými způsoby promýšlet důsledky Ježíšovy identity a předávat tyto myšlenky dál. „Lži“, jež tato kniha nastínila, vnímáme jako lži objektivem Ježíšovy identity a toho, co na nás z této identity vyzařuje o Bohu, o nás samých, o stvoření, našem určení a budoucnosti. Při čtení této podnětné 16

PŘEDMLUVA

a osvobozující knihy chápu, jak Paul vidí Ježíše, a slyším ho říkat: „A proto by Bůh tohle neřekl a takto nejednal. Proto je to lež nebo špatná interpretace.“ Možná nebudete s Paulovými závěry souhlasit, a ani já si nejsem jist, že souhlasím se vším, co říká, ale vím, oč mu jde. Stojí v hlavním proudu historického křesťanského vyznání Ježíšovy totožnosti a snaží se pochopit každodenní důsledky existence samotného Ježíše jako Otcova věčného Syna v jeho vtělené jednotě s lidstvem a jeho temnotou. A přidržuje naše evangelické nohy u křesťanského ohně apoštolské vize. Není právě tohle jádro toho, co znamená být věrný Ježíši Kristu? Jsem hrdý na to, že mu v tom úsilí stojím po boku. Mohli bychom o tom samozřejmě říci mnohem více a právě to Paul v knize dělá. Všímejte si při čtení jeho myšlenkových postupů. Při identiﬁkaci lži se ptejte, která skutečnost o Kristu ho přivedla k domněnce, že jde o lež. Sledujte, jak přemýšlí a co vyvozuje z toho, čemu věří o Kristu. Kdo ví – třeba ho nachytáte při kristologickém omylu. Vím jedno. Budete-li ochotni si Paula nestranně vyslechnout, začnete v srdci pociťovat rostoucí svobodu a radost. Není snadné prožít šok, ale právě tak nás podle slov apoštolů pravda osvobozuje. C. Baxter Kruger, Ph.D., autor knih The Shack Revisited a Patmos

Úvod

U zrodu této knihy stála řada tweetů, které jsem psal pod názvem „Slova, která od Boha nikdy neuslyšíte“. Mám seznam asi 125 těchto drobných výroků, jako například: O tvých chybách si vedu záznamy. Jsi mé nechtěné dítě. Nech si svoje nejdražší lži. To jsi Ježíše přecenil. Potřebuji tě. Jistě chápete princip. Hledíme-li na negativní prostor (co by Bůh neřekl), vidíme ten pozitivní z jiné perspektivy. Takový pokus bývá často drsný, protože může zpochybnit naše paradigmata a předpoklady, ale už to by bylo samo o sobě významnou odměnou. Je to potenciálně poučné a užitečné cvičení. Zkoumáme-li něco, co by Bůh neřekl, lépe se nám daří studovat myšlenky, o nichž jsme před19

ÚVOD

pokládali, že jsou správné, a často odhalíme lži, které si o Bohu namlouváme. Jedna z postav v mém románu Eva pronese v první kapitole větu, která pro čtenáře nabývá stále většího významu: Dobře si rozmyslete, na co se zeptáte. Jedna dobrá otázka má cenu tisíce odpovědí. Svět, v němž jsem vyrostl, nepřikládal otázkám přílišnou důležitost. V nejlepším případě svědčily o ignoranci a v nejhorším představovaly domnělý důkaz vzpoury. Každý, kdo nesouhlasil s naší teologií, vědou či snad názorem, byl nepřítel nebo se stal cílem kritiky. Důležitá byla jistota. Jak stárnu, doufám, že s milostí se začínám v životě více otvírat „tisíci odpovědí“, než abych se snažil mít pravdu. Trvalo mi dlouho, než jsem se stal dobrým posluchačem, takovým, který neposlouchá jen proto, aby obhajoval a prohlašoval, ale aby v rozhovoru dovolil zpochybnit, či dokonce změnit osvojený náhled na věci. Když jsem byl mladší, vystupoval jsem jako jedinec inteligentní a racionální. Tato poloha mi umožňovala ponechávat si myšlenky pro sebe a vyhýbat se složitostem skutečného života a opravdovým vztahům. Používal jsem tuto polohu jako obranný mechanismus a bezpečnostní stěnu a udržoval si od lidí odstup. Měl jsem za to, že se mi je podařilo oklamat. Ukázalo se ale, že jsem chytrý a kreativní, což posílilo moji nadřazenost a izolaci a vedlo k tomu, že jsem druhým svými slovy ubližoval. Snad byste si mě tehdy pro mou přesvědčivou argumentaci vážili, ale rádi byste mě neměli. 20

ÚVOD

Naštěstí jsem se hodně změnil. Niterný dům mé duše byl z velké části pečlivě rozmontován a mé porouchané srdce prodělalo náročnou přestavbu. Stejně jako je tomu u dalších lidí, i v mém srdci a mysli ještě zbývá spousta „dodělávek“ a řada dalších vyvstává. Byl jsem vychován podle západní evangelikální protestantské tradice. Nic takového jako ryzí dědictví neexistuje. Krásné a budující věci se proplétají s prvky ošklivými a škodlivými. Do srdce se vkrádají polopravdy, dokonce lži. Jako plíseň, která zasáhla umělecké dílo, se i tato vtíravá temnota musí pozorně odstranit, aby nepoškodila to, co je původní a tvůrčí. Tato kniha nepředkládá jistotu. Žádná revize „lží“ neústí v nějaký konečný nebo absolutní názor na dané téma. Úvahy spíše představují náznak hlubších rozhovorů. Každá kapitola se zabývá jedním výrokem, jemuž jsem kdysi věřil a od něhož jsem se někam posunul. S některými se možná ztotožníte, s jinými ne. Můžete s mými závěry souhlasit nebo nesouhlasit. Některé myšlenky jsou možná hluboce znepokojivé, jiné vám snad budou připadat naivní a nedomyšlené. V tom spočívá zázrak a jedinečnost našich cest a krása dialogu a vztahu. Pokud bych si měl vybrat jednu biblickou postavu, s níž se nejvíc ztotožňuji, byl by to muž od narození slepý. Moje cesta spočívá v tom, že se učím vidět, někdy poprvé, jindy jasněji. I když jsem toho nemálo prostudoval, nedosáhl jsem hloubky příznačné pro řadu teologů, kteří se věnují konkrétním textům a myšlenkám. Jsem 21

ÚVOD

za jejich práci vděčný a považuji za dar, že mohu jejich myšlenkám naslouchat a číst je. To, co se právě chystáte číst, vám mnoho prozradí o mně jako o člověku. Nebylo snadné si svoji teologii nově uspořádat, ale ovlivnilo mě to k lepšímu. V důsledku takových vnitřních posunů jsem lepší manžel, otec, syn, přítel a člověk. Pokud toho má slova mnoho neobjasňují, doufám, že mluví můj život. Jsou chvíle, kdy jediné vyznání, které mohu učinit, vyjadřují slova mé oblíbené postavy: „Byl jsem slepý a nyní vidím.“ Chci vás poprosit, abyste slova této knihy považovali zároveň za přítele i protihráče. Přítele proto, že nechci, aby pro vás po přečtení ztratilo cenu něco, co je vám dnes drahé. Protihráče proto, že všichni potřebujeme, aby nám někdo kladl otázky ohledně našich domněnek a myšlenkových schémat. Musíme si nechat své vady vyšetřit, abychom očima viděli a ušima slyšeli. Ve spisech teologů, ﬁlozofů, psychologů a vědců jsem potkal přátele i nepřátele a jsem lepší díky tomu, že jsem naslouchal a umožnil, aby jejich postřehy obdělaly půdu mého srdce a mysli, vytrhaly plevel, zasely semena, zalévaly je, a některé dokonce připravily ke sklizni. Není to vždy „zábava“, ale za tu námahu to stojí. Jsme v tom koneckonců spolu. Vaše zdraví je mé zdraví. Vaše ztráta moje ztráta. Často se raději rozhodneme věřit lži, než bychom si nechali pravdou narušit bezpečí v podobě předsudků a pevností, jimiž se chráníme. Dialog nemá upevňovat dominanci a jistotu, ale respekt na 22

ÚVOD

základě vztahu. Všichni potřebujeme vidět věci nově. Já určitě. Kniha sestává z řady esejů zkoumajících navzájem provázané pojmy, které pokládám za lži – lži, jimž jsem kdysi věřil a které mnohé z nás dále ovlivňují. Můj přítel teolog dr. C. Baxter Kruger, autor knih Návrat do chatrče, Patmos, Across All Worlds, Jesus and the Undoing of Adam, The Great Dance a dalších, napsal předmluvu, která shrnuje základy toho, co považuji za pravdu. Baxter tak celou knihu krásně sjednocuje. Některým čtenářům budou myšlenky v knize připadat nové a zvláštní, takže se místy budou cítit nesví. Klid. Duch svatý je váš pravý učitel. Bůh, kterému můžete důvěřovat a který vás důkladně zná, vás spolehlivě přivede do pravdy, kterou je Ježíš. A opět, nepředkládám následující strany jako úplné nebo ﬁnální odpovědi. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, čemu nerozumím. Nabízím tyto eseje jako nápady a otázky k úvaze, s nadějí, že se dotknou našeho vnitřního zraku a my jasněji uvidíme Boží dobrotu, neúnavnou lásku a také to, kým v tom všezahrnujícím objetí jsme.

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1. „Bůh nás miluje, ale nemá nás rád.“. . . . . . . . . . 25 2. „Bůh je dobrý. Já ne.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3. „Bůh všechno řídí.“. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4. „Bůh se nepodvoluje.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 5. „Bůh je křesťan.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 6. „Bůh si mě chce použít.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 7. „Bůh je spíš on než ona.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 8. „Bůh chce být prioritou.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 9. „Bůh je kouzelník.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 10. „Bůh je suchar.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 11. „Bůh žehná mé politice.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 12. „Bůh stvořil (mé) náboženství.“ . . . . . . . . . . . . . 89 13. „Musíš být spasen.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 14. „Boha nezajímá, co mě baví.“ . . . . . . . . . . . . . . . 101 15. „Peklo znamená odloučení od Boha.“ . . . . . . . . 107

16. „Bůh není dobrý.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 17. „Kříž vymyslel Bůh.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 18. „Byla to jen náhoda.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 19. „Bůh vyžaduje dětskou oběť.“ . . . . . . . . . . . . . . 133 20. „Bůh je božský Santa Claus.“ . . . . . . . . . . . . . . . 139 21. „Smrt je silnější než Bůh.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 22. „Bůh se mnou není v mém utrpení.“ . . . . . . . . . 151 23. „Boha nikdy nenajdete v přihrádce.“ . . . . . . . . 157 24. „Ne každý je Božím dítětem.“ . . . . . . . . . . . . . . . 163 25. „Bůh se ve mně zklamal.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 26. „Bůh mě miluje pro můj potenciál.“. . . . . . . . . . 175 27. „Hřích nás odděluje od Boha.“ . . . . . . . . . . . . . . 181 28. „Bůh je jeden a je sám.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Katéna: Drama Božího vykoupení . . . . . . . . . . . . . . . 195 Závěrečné slovo Dietricha Bonhoeffera . . . . . . . . . . . 201 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

WM. Paul Young Lži o Bohu, kterým věříme Z anglického originálu Lies we Believe about God, vydaného nakladatelstvím Atria Books v New Yorku (USA) roku 2017, přeložila Zuzana Kempná. Odpovědný redaktor Jan Grabec Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 208 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici PRAGMA, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9818. publikaci. Sazba Ivan Brůha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz