E NC Y K LOPEDIE
MAGICKÝCH MÍST
Vnitřní - finální podoba.indd 1
16.08.2018 11:33:52
V
ážení a milí čtenáři, lákají vás dobrodružné cesty do tajuplných končin naší vlasti, v nichž ožívají mýty a zjevují se nadpřirozené bytosti? Chcete na vlastní kůži pocítit sílu a magičnost posvátných míst, která uctívali už naši dávní předkové? Máte rádi tajemstvím opředené příběhy a dodnes neodhalené a provokující záhady? Přitahují vás místa, o nichž se říká, že z nich vyzařuje pozitivní či negativní energie nebo nás neviditelným poutem spojují s jinými dimenzemi či zvláštním, trochu mrazivým světem stínů? Vydejte se tedy spolu s autory této publikace na toulky po místech možná zdánlivě známých a všedních, avšak skrývajících záhady a neobyčejné události, z nichž se vám bude tajit dech. Navštívíte nejen romantické hrady a zámky či vznosné chrámy, kláštery a kostely, ale i bezedná jezera, hluboké lesy, podivuhodné jeskyně, oblá návrší, hory i bizarní skály čnící k nebi na věčnou připomínku „čertovského“ díla. Na této mystické pouti
S
lovo a autorech: Autoři této publikace, spisovatelka Soňa Thomová a uznávaný fotograf Zdeněk Thoma, mají za sebou společnou práci na mnoha výpravných knihách zabývajících se nejen kulturou a památkami Asie, ale také pamětihodnostmi a historií České republiky, kterou pokládají za jednu z nejkrásnějších a nejmagičtějších zemí světa. Hold jejím nesporným půvabům vzdali v publikacích Česko (Slovart, 2002, angl. 2002, 2006, 2011, něm. 2003, 2008, franc. 2003, 2008), Hrady a zámky Čech a Moravy (Reader´s Digest, 2007), Praha (Knižní klub, 2008, něm., angl. 2008), 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy (Dobrovský-Beta, 2009), Praha v zrcadle staletí (Knižní klub, 2010), Historická města Čech a Moravy (Reader´s Digest, 2011), Magická místa Čech, Moravy a Slezska (Reader´s Digest, 2013), Praha (Slovart, 2014, angl. 2014 a 2017, rusky 2014). Knihy 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy a Historická města Čech a Moravy získaly v roce 2011 a 2013 prémii a zvláštní
vás čeká nejedno překvapení: poodhalíte tajemství starobylých podzemních chodeb, seznámíte se s mnoha těžko vysvětlitelnými jevy, nahlédnete pod temnou roušku dávných historických okamžiků i do kuriózních alchymistických dílen, zavítáte do dějišť pohanských a křesťanských kultů i na území, kde se to kdysi hemžilo ďábly a čarodějnicemi… Česká republika je na tajemstvím a pověstmi opředená místa velice bohatá. Vzhledem k rozsahu publikace je však nebylo dost dobře možné obsáhnout či alespoň stručně popsat všechna. Při výběru medailonů autoři dbali na to, aby jednotlivá magická místa představili v co nejpestřejší škále záhadných úkazů a jevů. Může se stát, že některé z vašich oblíbených míst v knize nenajdete, zato v ní ale objevíte mnoho dalších nápadů na nevšední výlety za hranice běžných dnů. Naším přáním je, aby se kniha stala příjemným a inspirativním společníkem doma i na cestách nejen vám, ale i celé vaší rodině a přátelům.
cenu Miroslava Ivanova. Uznání se dostalo i několika společným publikacím, tentokrát z oblasti Asie. Obrazová kniha Nepál – království pod Himálajem (Dita, 1996) obdržela titul Nejkrásnější kniha roku 1996, Příběh čaje (Argo, 2002, 2009, 2015) v roce 2004 získal čestné uznání Miroslava Ivanova. Cenu Miroslava Ivanova v kategorii literatury faktu v roce 2006 dostal i fotografický cestopis Pod hradbou Himálaje aneb Hledání Šangri-la (Mladá fronta, 2005). Na mnoha těchto i dalších knihách, fotografických výstavách a kalendářích spolupracovali se svými dětmi, grafičkou Kamilou Thomovou a fotografem a cestovatelem Michalem Thomou. V roce 2017 japonský císař udělil Zdeňku Thomovi za jeho zásluhy v propagaci japonské kultury prestižní Řád vycházejícího slunce se stříbrnými a zlatými paprsky. www.thoma.cz
5
Vnitřní - finální podoba.indd 5
16.08.2018 11:33:56
Andělská Hora Místo, kde si lidé mohou dobít „baterky“
A
čkoli jsou hradní ruiny působivě korunující výrazný čedičový kopec nedaleko Karlových Varů opravdu malebné, nejsou hlavním lákadlem, pro které sem lidé houfně míří. Vnímaví a citliví jedinci tvrdí, že Andělská Hora je místem vesměs pozitivním, cítí zde jemné brnění spojené s přílivy životní energie, doslova si prý „dobíjejí baterky“. Energetická měření provedená v poslední době německými odborníky jim dávají za pravdu. Stanislav Burachovič, historik a znalec Karlovarského kraje, své dojmy shrnul do dvou vět: Tento kopec mě vždy lákal a je mi na něm opravdu dobře. Nejraději bych tam proležel celé dny. Tragický příběh o zrazené lásce Mystickou atmosféru Andělské Hory dotváří barokní kostel Nejsvětější Trojice, založený na počátku 18. století ve tvaru trojúhelníku, jednoho z nejposvátnějších a nejstarších symbolů lidstva, i památná lípa, u níž bývala studánka s léčivou vodou. Pověsti však vršek zabydlely i temnějšími silami: škodolibými čerty, potměšilými skřítky i zlovolnými vílami. A hluboko pod skalami je prý pohřben Arnus, král početného trpasličího národa, jenž ve zdejším kraji kdysi přebýval… Nejslavnější zdejší pověst posouvá dobu založení hradu do časů artušovských legend, do dob, kdy v bájném Albionu vládl král Tristan, jenž zachránil malého chlapce ze spárů medvěda. Dal mu jméno Ursinus (Medvěd) a vychovával ho jako svého syna spolu s krásnou dcerou Alvinou. Mladí lidé se do sebe bezhlavě zamilovali, otec však jejich lásce nepřál. Sužováni touhou uprchli s princezninými klenoty do Evropy, kde si na vršku poblíž řeky Ohře postavili pevný hrad opatřený tajnou chodbou. Jejich soužití se však stalo peklem. Ze ctižádostivého Ursina, jehož ambice stát se králem zůstaly nenaplněny, se vyklubal neurvalec. Vztek si vybíjel na nebohé Alvině, která přes veškeré trápení obětavě pomáhala všem nebohým a trpícím. Pro její krásu a soucitné srdce ji místní lidé nazývali Andělem a hradu, kde žila, začali říkat Andělská Hora. Když se Tristan po letech dozvěděl o nelehkém osudu své dcery, přitáhl s rytířskou družinou k hradu a po mnoha peripetiích se
mu podařilo Alvinu vysvobodit. Ursinus zahynul, nikoli však v boji, ale doplatil na svou úskočnou povahu. S pokorou oslovil usouženou ženu s tím, že lituje zlých činů, a nabídl Alvině přípitek, do její číše však namíchal jed. V té chvíli se rozrazila vrata a na nádvoří vtrhli Tristanovi rytíři. Ve zmatku došlo k záměně pohárů a Ursinus víno s jedem vypil sám. Alvina se s otcem udobřila a spolu s dětmi se vrátila do rodné Anglie… Tolik prastará pověst. Zbývá se jen dohadovat, kde má své kořeny. Vždyť Alvina opravdu může být zkomolením Albiny, tedy ženy pocházející z Albionu, jak zní historický název Anglie. Nicméně existují ještě fantasknější výklady. Mluví se v nich o významné keltské rodině, která tu v dávné minulosti sídlila a před vpádem Germánů uprchla do Anglie. Po celá staletí si udržovala vzpomínky na kraj kolem Ohře, jenž jí byl kdysi
Při výstupu na Andělskou Horu se doporučuje při chůzi se v pravidelných časových intervalech hluboce nadechnout, vydechnout a zadržet dech. Nejen že tím prý načerpáte pozitivní energii, ale ještě si výrazně posilníte ochrannou auru.
6
Vnitřní - finální podoba.indd 6
16.08.2018 11:33:57
domovem. A v bouřlivých časech raného středověku si prý jeden z jejích potomků na místě, o němž slýchával, postavil hrad. Od romantiků po Baladu pro banditu Malebné, zdaleka viditelné ruiny vzbuzovaly pozornost a do svých tenat už přilákaly nespočet romanticky naladěných výletníků. Patří k nim i Johann Wolfgang von Goethe, jenž tu v roce 1786 oslavil s přáteli své třicáté sedmé narozeniny, či Friedrich Schiller, který sem z Karlových Varů jednou doputoval na oslíku. V knize nazvané Zříceniny neboli brožury k dějinám rozvalin rytířských hradů: spolu s jejich bájemi, legendami a pohádkami, vydané ve Vídni v roce 1834, je Andělská Hora v duchu módního romantismu popisována téměř hororově: Je hrozné středověké šero na zámku plném vlhkých hal, člověk
vidí na nádvoří ducha jako truchlící postavu, jako světlo z mlhy z tmavého lesa vysoko čnící… Dlužno říct, že za deštivého či mlhavého dne temná osudovost a zádumčivost tomuto místu skutečně nechybí. Snad i proto zde v roce 1978 natočil Vladimír Sís dnes už kultovní muzikál Balada pro banditu.
Gotický hrad byl založen na sklonku 14. století rodem Hrabišiců. Po nich ho vlastnil Oldřich Zajíc z Házmburka, následně král a za husitských bouří hejtman Jakoubek z Vřesovic. Následně tu vládli Šlikové, pak znovu Házmburkové a od roku 1466 páni z Plavna. Ti hrad pozdně goticky přestavěli a v podhradí založili stejnojmenné městečko. V předbělohorské době panství drželi Colonnové z Felsu. Na hradě nežili, avšak Linhart Colonna s rodinou využíval jeho zdravé povětří při morových epidemiích v letech 1605 a 1607. V té době se zde nacházela alchymistická laboratoř, v níž bádal Jakob Tentzel, autor slavného díla De metallis diversi tractatus. Po vítězství Habsburků na Bílé hoře panství získali Černínové. V roce 1635 Andělskou Horu obsadili a vydrancovali Švédové. Dílo zkázy bylo dokonáno v roce 1718, kdy sídlo při požáru téměř lehlo popelem. Následně šlo z ruky do ruky. V druhé polovině 19. století zříceninu opět získali Černínové a drželi ji až do roku 1945. V současnosti je v majetku obce Andělská Hora.
7
Vnitřní - finální podoba.indd 7
16.08.2018 11:33:59
Bacín Kde nenasytní duchové stínů přijímali krvavé oběti
N
evysoký, do široka rozkročený kopec poblíž obce Vinařice působivě dotváří čarovnou krajinu Českého krasu. Nachází se v tzv. berounském magickém okruhu, v krajině, kde lidé sídlili už odedávna a na kopcích, v jeskyních a puklinách měli svatyně. Odvážnější znalci soudí, že v přírodním amfiteátru pod vrcholem Bacínu se odehrávaly obětní rituály už před sto tisíci lety. Archeologické nálezy první doloženou lidskou oběť kladou do desátého tisíciletí př. n. l. Lehce tísnivá atmosféra, jež z dějiště krutých obřadů sálá, přispěla k tomu, že lidoví vypravěči zdejší zkazky oživili čaroději, bezhlavými draky a démony, včetně bytostí s chorobně vyhlížejícím tělem, mrkvovitou hlavou a vypouklýma očima. Linie dlouhá deset tisíc let Na sklonku osmdesátých let 20. století se jeskyňáři rozhodli prozkoumat, zda se pod výraznou puklinou ve skalním amfiteátru nerozkládají podzemní prostory. Začali štěrbinu čistit a mezi keramickými střepy narazili na fragmenty zvířecích a lidských kostí. Dál už v odkryvných pracích pokračoval archeolog Václav Matoušek, specialista na jeskynní svatyně. Společně s týmem odborníků systematicky prozkoumali puklinu až do hloubky 320 centimetrů. Jejich objevy se i ve světovém měřítku daly nazvat unikátními. Pozůstatky zvířecích a lidských kostí, úlomků keramiky, kamenných artefaktů a zbytků ohořelého dřeva pocházely z pozdního paleolitu, eneolitu, ze starší doby bronzové a starší doby železné. To znamená, že postupně čas od času během několika tisíciletí byly na dno pukliny uloženy ostatky skotu, prasat, zajíců, ovcí, jelenů, srnce, psa, a několika kurovitých ptáků. K nejzajímavějším nálezům patří úlomky kostí čtyř lidských obětí. Jako první tu mezi lety 9150 až 8600 př. n. l. násilně skončil život urostlý dvaceti- až třicetiletý muž. Těžko říct, zda otrok, zajatec či vůdce kmene. Trvalo dlouhých pět tisíc let, než byly v puklině pohřbeny dvě děti: dvouleté batole a zhruba dvanáctiletý chlapec. Další mladík, jemuž nebylo dopřáno dospět v muže, tu spal věčný sen od 7. nebo 6. století př. n. l., tedy od starší doby železné. Můžeme se jen dohadovat, jakým způsobem lidé a zvířata zemřeli či jak bylo s jejich těly před tím, než skončila v puklině, nakládáno. Nicméně z obdobných nálezů v posvátné lokalitě Jungfernhöhle v Alpách nebo v soustavě jeskyň ve vápencovém masivu Kyffhäuser v Durynsku si můžeme poskládat děsivý
obraz. Lidé žijící v okolí kopce se dostali do neřešitelné situace, hrozily jim nájezdy válečníků, nemoci či neúroda. Rozhodnutí bylo nasnadě, nejprve je nutné si naklonit hladové duchy sídlící v nitru země. Vybranou oběť, ať už se jednalo o muže, či malé děcko, ve slavnostním průvodu přivedli pod vrchol, kde ji za souhlasného přihlížení příslušníků kmene usmrtili, nejspíše ranou do hlavy. Mrtvé tělo kněží rozsekali na menší kusy, vložili je do širokých mís a přikryli poklicemi. Krev zachytili do džbánů a pohárů. Nakonec se nejvyšší kněz spustil na dno štěrbiny, kde na nádoby s pozůstatky lidských těl nakupil usmrcená zvířata a jiné obětiny. Následně se lidé rozešli s nadějí, že nenasytní bohové stínů krvavou oběť přijali a nebezpečí je zažehnáno. Možná však, že v popisu děje nebylo vyřčeno vše, protože při těchto obřadech též docházelo k rituálnímu kanibalismu.
8
Vnitřní - finální podoba.indd 8
16.08.2018 11:34:01
Blízká setkání třetího druhu Výstup k vrcholu Bacínu není náročný. V každém případě je však bohatý na nevšední až mystické zážitky. Nejprve potěšíte mysl výhledy do zvlněné krajiny Českého krasu, pak už vás obklopí duby, habry a buky a lehce melancholická atmosféra zdejšího lesa. Kmeny srůstají do dvojic či trojic, některé stromy se k sobě přibližují, jiné se odklánějí, jako by strnuly uprostřed rytmického tance divoženek. Naskýtá se otázka, jaká mimořádná energie přicházející z podzemí či vesmíru je k tomu přinutila? Nebo k tomu stačil jen nedostatek světla či místa? Pod vrcholem kopce se před skalním útvarem přírodou vytvarovaným do podkovy nachází plošinka, kde se po dlouhá tisíciletí krvavé oběti odehrávaly. Kousek od ní se rozlévá umělé jezírko, jež patřívalo k nedílným součástem pohanských svatyň. Nelze
však s určitostí říct, zda se tu nacházelo už před tisíciletími, či bylo vyhloubeno později, například jako zdroj vody pro zvěř. Pověsti o tvorech z jiných světů spolu s tvrzením psychotroniků, že vrchol kopce znásobuje duševní energii, přiměly skupinku nadšenců v čele s kontroverzním vědcem docentem Ivem Chudáčkem k experimentu, jehož cílem bylo kontaktovat „bratry z kosmu“. Na sklonku devadesátých let 20. století se jim za pomoci speciálních přístrojů a kolektivní meditace podařilo mimozemšťany přivolat a navázat s nimi telepatické spojení. Dvoumetroví modroocí a plavovlasí obři jim sdělili, že pocházejí ze Země, přesněji z dávné Atlantidy. Jedna z účastnic nevydržela psychický nápor, začala křičet a téměř omdlela. Vůkol se rozlila vůně fialek, zvedl se vítr a vesmírné bytosti zmizely do neznáma…
Pohanské obřady se na Bacínu odehrávaly až do raného středověku, svědčí o tom nalezené zbytky nádob ozdobených vlnovkami a také fakt, že ještě v 11. století zakazovala česká knížata vykonávat lidem obřady v pradávných přírodních svatyních. Je s podivem, že na tomto magickém místě nikdy nevyrostla křesťanská kaple, aby zahladila stopy po uctívání podzemních božstev…
Nenápadná skalní puklina, do níž byla ukládána těla rituálně obětovaných lidí a zvířat...
9
Vnitřní - finální podoba.indd 9
16.08.2018 11:34:03
Bečov nad Teplou Skrýš pro relikviář sv. Maura
R
omantické šlechtické sídlo zdobí ostroh v kouzelném údolí říčky Teplé, uprostřed chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Budovy rozložené na skalnaté šíji dynamicky stoupají od města přes barokní zámek až ke starobylému hradu umístěnému ve vrcholových partiích ostrohu. O mnohých našich hradech a zámcích se říká, že je v nich ukryt poklad. V Bečově se poklad skutečně našel, navíc nedozírné ceny. Románský relikviář sv. Maura, objevený v roce 1985 pod podlahou zdejší kaple, je pokládán za druhý nejcennější poklad českého státu. Svým významem se řadí hned za korunovační klenoty. Malby plné mystiky a náznaků V roce 1400 nechali tehdejší majitelé hradu, páni z Rýzmburka, interiér zdejší kaple vyzdobit malbami tajemného mysticko-astrologického obsahu. Uvidíte na nich Slunce, Měsíc a hvězdy v různých konstelacích, výjevy z Apokalypsy i scény ze života Panny Marie a Ježíše Krista. Unikátní malby, jejichž autor bohužel není znám, vrcholí obrazem Posledního soudu. Kristovi, trůnícímu na duze, z úst trčí dva meče. Nad hlavou mu poletují andělé s polnicemi, u okrajů duhy klečí Panna Maria a svatý Josef, po pravé straně vstupuje ozubeným průchodem do pekel zasmušilý zástup zatracenců, zatímco nalevo před nebeskou branou vítá svatý Petr hodné a zbožné ovečky, jimž přísluší nekonečná blaženost. Za pozornost stojí i vyobrazení perského krále Šápúra, který proslul jako pronásledovatel křesťanů. Traduje se, že mu malíř vtiskl podobu krále Václava IV., jenž se u Rýzmburků netěšil velké oblibě. Jeden z nich, Boreš VII., dokonce spolu s dalšími pány na Karlštejně zavraždil Václavovy přátele a poradce z řad nižší šlechty.
V roce 1407 se Rýzmburkové dostali do finančních potíží a bečovské panství prodali. Nového rozkvětu Bečov dosáhl až v letech 1495 až 1547, kdy ho koupili Pluhové z Rabštejna, kteří hrad přestavěli v duchu pozdní gotiky a rané renesance. Rekonstrukcí prošla i západní obytná věž. K jejím zajímavostem patří úzké a podlouhlé otvory na vnější zdi, přímo nad příkrým srázem. V každém patře uvidíte jeden. Na nich byl na krakorcích – konzolách – do volného prostoru vysunut krytý záchod. Výkaly padaly podél stěny hradu rovnou do skalní průrvy. Z pochopitelných důvodů nejsou otvory pro záchody v jednotlivých patrech rozmístěny symetricky pod sebou, ale tak, aby nic nebránilo volnému pádu. Tomuto typu středověkého záchodu se francouzsky říkávalo prevét. Vznešeně znějící slůvko rychle zlidovělo a vepsalo se do obecného povědomí jako šťavnatá nadávka. Možná i vy jste už o někom řekli, že je to „pěknej“ prevít.
rozběhlo horečné kriminalistické pátrání, které nakonec skončilo úspěchem. Pod podlahou bečovské hradní kaple byl mezi lahvemi vína a koňaku objeven relikviář sv. Maura. Oslnivé dílo pozdně románského zlatnictví, v němž jsou v kožených váčcích uloženy údajné ostatky sv. Jana Křtitele a sv. Maura, bylo zhotoveno v první čtvrtině 13. století na objednávku belgické rodiny Rumigny pro benediktinské opatství ve Florennes. Nádherný relikviář spolu s opatstvím přežil mnohé zlé časy. Nakonec se ocitl mezi starým nábytkem v sakristii kostela sv. Gengulfa, kde
Příběh téměř k neuvěření Prodejte mi to, o čem ani nevíte, že to vlastníte… Zní to jako věta z pohádky, ale s tímto podivným přáním se v roce 1984 obrátil na český stát americký občan Danny Douglas. Za tajemný poklad, který prý má rozměry konferenčního stolku, je dutý a zakopaný 100 kilometrů od Norimberku, chtěl zaplatit dvě stě padesát tisíc dolarů. Na základě poskytnutých indicií se Na snímku nahoře vidíte malebné seskupení hradních a zámeckých budov. Vlevo dole se nachází celkový pohled na relikviář sv. Maura, napravo si můžete prohlédnout jeho detail.
10
Vnitřní - finální podoba.indd 10
16.08.2018 11:34:04
ho v roce 1838 objevil a od správy místního záduší odkoupil Alfred de Beaufort-Spontin. Po důkladné opravě ho v roce 1889 rodina převezla do svého sídla v Bečově nad Teplou. Jak a proč se vzácná památka ocitla pod podlahou kaple, je nasnadě. Schoval ji tam před svým kvapným odchodem z Čech vévoda Jindřich de Beaufort-Spontin, kterému byl pro jeho
očividné sympatie k nacistům po druhé světové válce zabaven veškerý majetek. Určitě předpokládal, že se mu rodinný poklad v budoucnosti podaří vyzvednout a odvézt. Avšak osud Beaufortům nepřál a vlhkem poničený relikviář po čtyřiceti letech našli čeští kriminalisté. Nezbytné restaurátorské práce provedlo na šedesát českých i zahraničních odborníků a stály více než dvacet milionů korun. Dlouhé roky mravenčí práce se vyplatily. Od roku 2002 se o tom můžete přesvědčit v trezorovém sále pod zámeckou kaplí. Zážitek to bude nad očekávání mystický. V temné místnosti, jež je ozvučena velebnou chrámovou hudbou, zlatě září působivě nasvícený „nebeský“ domeček, bohatě zdobený jemnými filigrány, antickými gemami, vzácnými kameny… Na jedné z čelních stran uvidíte pozlacenou stříbrnou plastiku sv. Maura, z druhé vám bude žehnat Ježíš Kristus. Z bočních stěn na svět shlíží dvanáct apoštolů. A na střeše schránky se odvíjejí reliéfní scény ze života sv. Maura a sv. Jana Křtitele.
V 19. století, v době přestavby Bečova, se dělníkům zjevila postava ve splývavém plášti a starobylém klobouku. Zamířila do místnosti, kde se architekt Zítek a vévoda Beaufort skláněli nad plány. Tam vydala tak strašlivý skřek, že vévoda omdlel. Když se probral, nařídil práce ukončit. Duch Kašpara Pluha z Rabštejna přišel zachránit své milované sídlo.
11
Vnitřní - finální podoba.indd 11
16.08.2018 11:34:07
Benátky nad Jizerou Zámek s hvězdným nebem nad hlavou
K
dysi zde měli hradiště Keltové, později je vystřídali Germáni, v 10. století sem přišli Slované. Ve 14. století na místě prostoupeném nespočtem lidských osudů vyrostl cisterciácký klášter, který byl zhruba o sto let později, za husitských válek, smeten z povrchu zemského. Na jeho troskách začal v roce 1520 pan Fridrich z Donína stavět renesanční zámek, jenž byl během 17. století barokně přestavěn. Jedno z nejzajímavějších období však zámek zažil, v letech 1599 až 1600, kdy ho jeho tehdejší vlastník císař Rudolf II. nabídl k pobytu slavnému dánskému astronomovi a alchymistovi Tychovi Brahemu. Místo unikátních objevů Tycho Brahe, původním dánským jménem Tyge Ottesen Brahe, po svém příjezdu do Prahy v roce 1599 přijal císařovou nabídku a ubytoval se i s rodinou v nedalekých Benátkách nad Jizerou. Přihlédl nejen ke kráse areálu, ale i k příznivé poloze pro pozorování hvězd. Kromě observatoře si zde nechal zařídit alchymistickou dílnu, v níž vzápětí císaři z vděčnosti vyrobil elixír proti moru. Z dopisů, které si s císařem vyměňoval, je zřejmé, že se pro něho snažil vyrobit i jakousi perlovou tinkturu. Alchymií se však Tycho Brahe zabýval jen na okraj, aby vyhověl donátorům. Cílem jeho soustavného bádání bylo postavení hvězd. V evropském měřítku je dodnes považovaný za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy před vynálezem dalekohledu. Sympatizoval s tehdy revolučním heliocentrismem, avšak vytvořil vlastní systém, v němž planety sice obíhají kolem Slunce, ale Slunce i se stálicemi obíhá kolem středu vesmíru, za nějž považoval Zemi. Na jeho pozvání přijel v roce 1600 do Benátek k vědeckým konzultacím proslulý hvězdář Johannes Kepler, zakladatel moderní astrofyziky, který na základě svých, a hlavně Brahových pozorování (především pohybu Marsu) objevil tři zákony o pohybu planet, které zásadně ovlivnily dosavadní pohled na fungování vesmíru. Těchto zákonů anglický fyzik, matematik, astronom, alchymista a teolog Isaac Newton později použil k výkladu gravitace. Dá se tedy říci, že Benátkám nad Jizerou vděčíme za vědecký pokrok ovlivňující celý svět.
Doufám, že jsem nežil nadarmo! Podle záznamu Johannese Keplera, který mimo jiné svého staršího kolegu nazval fénixem astronomie, prý Tycho Brahe na smrtelné posteli v horečkách několikrát latinsky zvolal:
Z portrétu Tycha Braha byste nepoznali, že v časech bujného mládí přišel v souboji o celý nos i s chrupavkou. Na zející otvor si lepil protézy. Jedna z nich prý byla z ryzího zlata.
12
Vnitřní - finální podoba.indd 12
16.08.2018 11:34:09
Tradovaná historka, že Tycho Brahe večeřel u císaře a vzhledem k dvorské etiketě se nechtěl vzdálit od stolu, aby si ulevil, a močový měchýř mu praskl, se jeví jako smyšlenka. Slavný astronom byl proslulý tím, že nebral ohled na mocné a nechoval se k nim uctivě, navíc tehdejší společenská pravidla v tomto ohledu projevovala značnou benevolenci. Také dohady o tom, že byl otráven, se nemají o co opřít. Zkoumání jeho ostatků v roce 2010 nic takového nepotvrdilo, přestože v jeho vousech se už dříve našlo množství rtuti. Američtí autoři dokonce v knize Nebeská intrika viní Johannese Keplera z toho, že se svého kolegu pokusil dvakrát otrávit chloridem rtuťnatým. Chtěl se prý co nejdříve zmocnit Tychových záznamů o pozorování pohybu vesmírných těles.
„Doufám, že jsem nežil nadarmo!“ Určitě ne. Patřil k výjimečně schopným mužům, kteří dosáhli ohromujících úspěchů a už za života se dočkali uznání. Narodil se v roce 1546 ve vysoce postavené šlechtické rodině v sídle Knudstrup v jižním Švédsku.
Dostalo se mu vynikajícího vzdělání na evropských univerzitách. V roce 1562 se v pouhých 16 letech rozhodl, že jeho osudem se stane astronomie. O deset let později, když na nebi zazářila supernova v souhvězdí Cassiopea, Tycho Brahe v díle De nova stella vysvětlil, že se nejedná o kometu ani o meteor, za což sklidil obdiv odborníků i panovníků. Dánský král Frederik II. mu daroval ostrov Hven, kde astronom, jehož hvězda vyletěla k výšinám, vybudoval dvě centra – Uranienborg a Stjärneborg – s observatořemi a laboratořemi, vybavená originálními přístroji, na jejichž konstrukci se podílel. V roce 1597 jeho královský příznivec zemřel. O dva roky později se Tycho Brahe přemístil do Čech. Na zámku v Benátkách se ubytoval ve 2. patře západního křídla, a přestože zde pobyl jen krátce, stačil provést řadu astronomických pozorování. Mimo jiné určil přesnou zeměpisnou polohu zámku na 14° 51‘30‘‘ východní délky a 50° 18‘ 30‘‘ severní šířky. V prostorách zasvěcených slavnému astronomovi je dodnes v podlaze k vidění tzv. benátecký poledník. Kvůli neshodám s císařským hejtmanem Kašparem z Milštejna a vzhledem k přání císaře, aby mu pravidelně sestavoval horoskopy, se v červnu 1600 Tycho Brahe přestěhoval do domu poblíž Pražského hradu. Ale jeho čas se nachýlil. 13. října 1601 po slavnostní večeři u pana Petra z Rožmberka ulehl a o deset dní později v horečkách a bolestech zemřel. S nejvyšší pravděpodobností na problémy s ucpaným močovým měchýřem.
V interiérech zámku se můžete seznámit s kopiemi přístrojů na pozorování hvězd, které navrhl Tycho Brahe.
13
Vnitřní - finální podoba.indd 13
16.08.2018 11:34:10
Bezděz Kamenný hrad pro Krále železného a zlatého
M
ohutný královský hrad stál na vysoké znělcové homoli zvané Velký Bezděz už v druhé polovině 13. století. Vzhledem ke strategické poloze na okraji severního pomezního hvozdu je od dob svého založení považován za jeden ze symbolů české státnosti. Podle senzibilů a milovníků záhad znělcový kopec vyzařuje značnou energii. Z tohoto důvodu tu prý v dávné minulosti – na místě kaple – stávala pohanská svatyně, jež síly ukryté pod povrchem udržovala v patřičných mezích… Běs, Děs i jiné historky a události Kronikář Václav Hájek z Libočan, proslulý svou bájivostí, na Velký i Malý Bezděz umístil hradiště slovanského kmene Pšovanů, kteří prý vyššímu kopci říkali Bes (Běs) a nižšímu Des (Děs). Odtud byl k názvu Bezděz už jen krůček. Jména kopců naznačují, že jde o místa neblahá, kam je nutné přinášet oběti k usmíření zlých duchů. Není divu, že ve zdejších pověstech se to hemží čerty. Jednou se prý čert vsadil s Pannou Marií, kdo do ranního kuropění postaví vyšší kopec. Pekelník, přestože podváděl, prohrál. Podruhé se ještědský ďábel vsadil s potulným jezdcem, že bude stavět zeď tak rychle, aby ho jezdec do svítání nedohonil. U Bezdězu už byl čert tak unavený, že ho chlapík na koni hravě předjel. Pozůstatky zdi tu stojí dodnes. Přestože se jí říká Čertova, nemá její vznik s pekelníky nic společného, ale je výsledkem vulkanických procesů. Za stavebníka hradu je označován Přemysl Otakar II., přezdívaný Král železný a zlatý. Muž, jehož zásluhou patřili Přemyslovci k nejmocnějším rodům v Evropě. Poohlížel se i po titulu římského krále. Nenašel se však nikdo, kdo by chtěl do jeho rukou vložit ještě větší moc. Zvolen byl nevýznamný švábský hrabě Rudolf Habsburský. Napětí, které mezi oběma vládci vzniklo, vyústilo v roce 1278 v bitvu, jež se odehrála u vesnice Dürnkrut na Moravském poli. Přemysl byl zabit a jeho vojsko utrpělo porážku. Pro české země a pro Přemyslovce prohra znamenala katastrofu, Habsburkům otevřela dveře mezi nejvýznamnější panovnické rody.
Po Přemyslově smrti se správy Čech ujal králův synovec Ota Braniborský. Svěřenou zemi bezostyšně plenil, vypukla bída, epidemie a hladomor. V lednu 1279 nechal Kunhutu, vdovu po Přemyslovi, spolu se sedmiletým synem Václavem odvézt
Čertova věž má zdi silné až 3 a půl metru a průměr téměř 9 metrů. Jak nasvědčuje název, mívali tu své rejdiště čerti. Líbilo se jim rušit vřeštěním a křikem bohoslužby, proměňovat se v různá zvířata, především pak v černé kohouty a kozly, a k smrti děsit hradní posádku…
14
Vnitřní - finální podoba.indd 14
16.08.2018 11:34:12
V roce 1785 císař Josef II. zrušil kláštery, které se nezabývaly samaritánskou činností. Zdejší benediktiny zřejmě za samaritány nepokládal. V 19. století začal chátrající hrad přitahovat romantiky, hledající nevšední zážitky spojené s rytířskými časy. K nejznámějším patřil básník Karel Hynek Mácha. Kromě prózy nazvané Večer na Bezdězu ho zdejší kraj inspiroval k napsání velkolepé epické básně Máj. Tajemné zříceniny okouzlily i Elišku Krásnohorskou, jejíž libreto ke Smetanově komické opeře Tajemství čerpá z místních pověstí o pokladech.
nachází na pokraji smrti. Fyzické strádání v dětském věku potvrdila i expertiza Václavovy lebky. Václav II. během své vlády čas od času na Bezděz zajížděl, ale v roce 1300 ho dal do zástavy Hynku Berkovi z Dubé. Karel IV. hrad od pánů z Dubé vykoupil a ve svém zákoníku Maiestas Carolina ho zařadil mezi sídla, která by neměla být nikdy prodána ani zastavena. Po jeho smrti však šel hrad z ruky do ruky.
do internace na Bezděz. Královně se podařilo uprchnout, kralevic zůstal na Bezdězu až do září, kdy ho Ota odvezl do Žitavy a následně do Špandavy. Když čeští a moravští páni mladičkého krále po čtyřech letech ze zajetí vykoupili, měli pocit, že se
Zázraky Černé Madony a zastavení v hradní kapli Ve dvacátých letech 17. století se Bezděz dostal do majetku Albrechta z Valdštejna, jenž na něj pozval montserratské benediktiny. Slíbeného kláštera se nedočkali, slavný vojevůdce byl v roce 1634 v Chebu zavražděn, ale v historii hradu zanechali významnou duchovní stopu. Dali obnovit kapli a v roce 1666 na oltáři vystavili kopii sošky Panny Marie s černou pletí, jejíž originál se nachází ve španělském Montserratu. O dvacet let později nechala Anna z Valdštejna na strmé cestě k hradu vybudovat patnáct kapliček křížové cesty. Zbožní věřící se jen hrnuli. V letech 1714 až 1726 přišlo poprosit montserratskou Madonu o přízeň více než čtvrt milionu poutníků! V roce 1740 to bylo čtyřicet tisíc lidí. Zvláště se osvědčilo k černé Madoně nosit nemluvňátka k požehnání. Živým prý zajistila štěstí, neduživým zdraví a zemřelým nebeskou blaženost. Po skončení druhé světové války se Bezděz dostal do vlastnictví státu, v roce 1978 prohlášen národní kulturní památkou. K nejcennějším budovám patří raně gotická kaple, jež byla původně zasvěcena ochránci rytířů a bojovníku s Antikristem archandělu Michaelovi, o čtyři století později ji benediktini zasvětili Panně Marii. Přitahuje pozornost nejen obdivovatelů památek, ale i milovníků záhad a senzibilů, kteří pod podlahou kaple pociťují proudy zemských energií. Nejsilnější jsou prý v místech, kde z podlahy kaple vyčnívá přírodní skalisko, jež by mohlo být oltářem dávné pohanské svatyně… Sluneční paprsky dodávají interiéru kaple mystickou atmosféru, jež nutí návštěvníka k tomu, aby se na chvíli zastavil a zklidnil tělo i mysl.
15
Vnitřní - finální podoba.indd 15
16.08.2018 11:34:13