Issuu

JESSICA FELLOWESOVÁ

MLADÍ,

NEKLIDNÍ

A MRTVÍ

Mladi, neklidni a mrtvi_001-003.indd 3

19.08.19 11:27

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 4

přeložila Jana Kunová

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 7

KApITOLA 1

1925 životě každého dítěte nastane okamžik, který s konečnou platností stvrdí jeho vstup mezi dospělé. pro pamelu mitfordovou, rozmrzele se třesoucí na schodech před vchodem úzkého domu v mayfairu, však ta chvíle ještě nepřišla. večer byl lezavě chladný, ale ona se chvěla nervozitou. vedle ní stála Louisa Cannonová a byla si až příliš dobře vědoma, že světlovlasá pamela bude pro smečku lvů uvnitř snadná kořist. „Běž Koko říct, ať si pro mě přijde,“ žadonila pam, zády ke dveřím. „Nechci jít dovnitř s tebou. vypadám pak jako malá holka.“ „musí to tak být. Slíbila jsem vaší matce, že vám budu dělat garde. A tady stejně nikdo neví, že jsem vaše služebná,“ odvětila Louisa nikoli poprvé. Cesta z oxfordshirského panství Asthall do Londýna byla dlouhá, přestože ji vlakem absolvovala již mnohokrát a taxi našly téměř ihned, jakmile vystoupily na paddingtonském nádraží. „prosím. Dojdi pro Koko.“ Koko byla Nancy, nejstarší ze sourozenců mitfordových, šestice sester a jediného bratra. Louisa pro rodinu pracovala už pět let a mohla by jejich přezdívky odříkat jako francouzská slovíčka u zkoušky. Zdráhavě zazvonila a dveře jim znepokojivě rychle otevřela dívka, která jako by byla skoro Loui-

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 8

siným zrcadlovým odrazem: podobná výška, stejné světle hnědé vlasy, které však měla schované pod čepečkem, a také šaty, jež vypadaly kvalitně, ale dosti obnošeně, protože je patrně zdědila po své paní tak jako Louisa ty své po Nancy. Její vymydlený obličej působil unaveně, jen pihy na nosíku mu dodávaly na živosti. všimla si pamely, která k ní stála zády, a obě služebné si pohledem daly na srozuměnou, že jsou na stejné lodi. „Dobrý večer,“ pozdravila Louisa. „Je tu prosím slečna Nancy mitfordová?“ Služebná jako by se měla každou chvíli dát do smíchu. „měla bych se asi zeptat, kdo se ptá,“ opáčila. Louisa ze způsobu řeči poznala, že pochází z jižní části Londýna. „Její sestra pamela,“ vysvětlila Louisa. „Jenomže se mnou dovnitř jít nechce a já ji nemám nechávat samotnou. můžu jít dál a promluvit si se slečnou Nancy?“ Služebná přikývla a podržela jí dveře. „pojďte za mnou.“ O kousek dál ukázala na jedny dveře a sama zmizela v jiných. Louise připadalo divné, že ji formálně neuvedla, ale důvod záhy pochopila. ve spoře osvětleném salonu stála čelem k praskajícímu ohni dvě velká, ošumělá křesla. Z nich se k sobě natahovaly dvě dlouhé štíhlé paže. první ženská, zakrytá až nad loket černou hedvábnou rukavičkou, druhá mužská, se zápěstím obepnutým tuhou bílou manžetou a rukávem smokingu, s masivním zlatým pečetním prstenem na jinak holé ruce. Ti dva si laškovně proplétali prsty, jako by hráli loutkové divadlo; mužská ruka chňapala a útočila, ženská jemně pošťuchovala a uhýbala, jen aby se vzápětí zas nechala snadno polapit. Louisa to sledovala o chloupek déle, než by se slušelo, když vtom zpoza opěradla ušáku vykoukla hlava příslušející k oné paži v rukavičce. Údiv nad Nancyiným krátkým sestřihem už Louisu před nějakou dobou přešel a teď ho spíše obdivovala. Tvář neměla Nancy konvenčně hezkou, měla však jisté kouzlo, „poupátkové rtíky“, jak by je popsali filmoví recenzenti, nalíčené rudou rtěnkou, drzý nosík a velké kulaté 8

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 9

oči, nyní přivřené a upřené na pomocnici její někdejší chůvy. Louisa v nich rozpoznala typickou směsici náklonnosti a nevrlosti. „Odpusťte, slečno Nancy,“ řekla Louisa. „přišla jsem vám říct, že už je tu slečna pamela.“ Nato vykoukl zpoza křesla i muž. Obličej měl samý ostrý úhel, vlasy sčesané tak dohladka, že to vypadalo, jako by měl hlavu pokrytou vyklepaným plátem zlata. Sebastian Atlas. Několikrát s Nancy přijel na panství Asthall – bez ohledu na to, že lord Redesdale při pohledu na něj vždy celý zbrunátněl, k dceřinu velkému potěšení a nevoli jeho ženy lady Redesdaleové, jež ji však vyjadřovala méně výraznými prostředky. Kde lord Redesdale okázale dštil oheň a síru, tam lady Redesdaleová pálila ledovým hněvem. „No tak proč nejde dovnitř?“ protáhl Sebastian líně, odstrčil Nancyiny prsty a ponořil se zpět do hlubin křesla. Druhou ruku natáhl po sklenici whisky. Nancy s teatrálním povzdechem vstala. Načechrala si šaty z mačkaného hedvábí, v lemu zatížené stovkami korálků v černobílém klikatém vzoru. Byly to její nejmódnější, vlastně asi jediné módní šaty a nosila je tak často, až z toho chůva Blor byla celá špatná. „Omlouvám se, slečno Nancy.“ Louisa se rychle rozhodla, že zdvořilé oslovení nevynechá, přestože to tak ještě donedávna dělávaly. „Ale slečna pamela nechce jít dovnitř se mnou. připadá si dětinsky, když ji doprovází služebná.“ Nancy se náhle zatvářila skoro jako dřív a letmo se na Louisu usmála. „To je ale husa,“ prohlásila. „Gardedámy už jdou zase do módy, jenomže o tom ona nemá pojem.“ právě Nancy navrhla rodičům, aby za ní pamela přijela do Londýna, doprovodila ji na pár večírků a seznámila se aspoň zběžně s nějakými lidmi, které potom budou moci za měsíc pozvat na ples k oslavě paminých narozenin. „Jinak,“ vysvětlila Nancy, „to pozvání vyzní tak, že se mají vláčet na venkov na večírek někoho úplně cizího, protože 9

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 10

jsme úplní zoufalci. Dneska už to chodí jinak, taťuldo. máme rok 1925.“ „Nechápu, co s tím má společného letopočet,“ ohradil se stroze její otec. „právě že všechno. musíš patřit ke správné partě. Nemůžeš se ukázat na kdejaké utahané oslavě.“ Což nebyla tak docela pravda, jak Nancy později ve vší důvěrnosti sdělila Louise. „parta“ se ve skutečnosti nade všechno ráda ukazovala na kdejaké utahané oslavě, co se právě namanula, jakmile skýtala naději na přemíru vína a pořádně odvázaný tanec. Dobře věděli, že jsou duší a srdcem každé společenské události a svou pulzující září zastiňují všechny ostatní. Louise bylo jasné, že narozeniny bude sice slavit pamela, ale Nancy si hodlá její večírek zcela přivlastnit. Konkrétně tento večer byla na pořadu dne večeře v domě lady Curtisové, matky Adriana a Charlotte. Nancy se s Adrianem seznámila Sebastianovým prostřednictvím v létě na Oxfordu během každoroční veslařské regaty, kdy jedině měly do jídelních prostor uvnitř žlutých kamenných univerzitních zdí přístup hosté ženského pohlaví. pouhých pár týdnů předtím se Nancy začala učit hrát na ukulele, a jak řekla Louise, tamní muže tím uhranula jako nějaký fakír v marrakéši. Když vyzvedly pamelu u vchodu, vešly všechny tři společně do haly. Služebná sice zmizela, ale dolů doléhala jazzová melodie z gramofonové desky. „musíš jít s námi?“ zeptala se šeptem pamela Louisy, když s nejstarší sestrou v čele opatrně stoupaly po úzkém schodišti. „vždyť tu přece jsem s Nancy.“ „Slíbila jsem to milostpaní,“ připomněla jí Louisa. Bylo jí její svěřenkyně poněkud líto. předtím ji slyšela, jak tiše pláče v koupelně, než konečně vyšla ven v ruce s knoflíčkem, který se jí utrhl ze zapínání sukně. Beze slova ho Louise podala a ta si stejně mlčky došla pro jehlu a nit a před očima mírně popotahující dívky ho přišila. Cestou do schodů se Louisa připravovala na to, co ji čeká. 10

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 11

Letmo zahlédnout Nancyiny přátele v Asthallu nebylo totéž jako spatřit je v jejich přirozeném prostředí, kde se mohli plně oddávat zvykům „nových časů“. Když vstoupily do místnosti, připadala si, jako by se ocitla ve společenské rubrice časopisu Tatler, pouze v barevném provedení. Chvilku trvalo, než její zrak přivykl nejasným siluetám mladých mužů a žen namačkaných příliš blízko u sebe, jejichž rysy zjemňovala a současně zdůrazňovala mihotavá zář ohně v krbu a lampy od Tiffanyho, které byly rozestavené všude možně. vnímala především detaily: šmouhu od rudé rtěnky na prázdné sklenici, cigarety v dlouhých špičkách hrozící podpálit vlasy kolemstojících, čelenky umně ozdobené splývavými pery či odvážné fialové ponožky, které vykoukly zpod nohavic, když jeden mladík zkřížil nohy. Dav spolkl pamelu jedním rázem jako velryba Jonáše, a tak si Louisa našla u zdi židli, odkud mohla dohlížet na svou svěřenkyni i pozorovat Nancyiny přátele. U velkého krbu postával Adrian a špičkami prstů se opíral o římsu, aby nepřepadl. právě nastavil sklenici a povzneseně ignoroval mladého muže, který mu do ní doléval whisky. Louisa ho poznala podle fotografií v novinách, obvykle doprovázených pohoršeným titulkem o nějaké další nepravosti „rozverné mládeže“, a také podle Nancyina popisu. Zaskočil ji jeho zvučný hluboký hlas; jako by se nehodil k jeho tělu, štíhlému jako užovka. Tmavé, vlnité vlasy nedokázal úplně zkrotit ani nános pomády a světle modré oči měl sice skelné, ale na Nancyinu klíční kost dokázaly zaostřit výborně, když se k němu blížila. měl rozvázaného motýlka a vpředu na košili mokrou skvrnu od nedbalého zacházení se sklenicí. Louisa věděla, že Adrian platí za výbornou partii – pokud přijde na pamelin večírek, bude navigační hvězdou, která tam dovede všechny ostatní. „Kohos mi to přivedla, zlatíčko?“ nadhodil Adrian k Nancy, díval se však přitom na mladší sestru. „vypadá jako jehňátko, které vedou na porážku, chuděrka.“ Se smíchem do sebe obrátil obsah sklenice. 11

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 12

„To je pamela,“ odpověděla Nancy. „pořád je jí teprve sedmnáct, takže je opravdu hotové jehňátko. Buď na ni hodný, ano?“ pohledem mu však říkala pravý opak, což Louisa dobře poznala. pamela natáhla ruku a co nejdospělejším tónem řekla: „Jak se vám daří, pane Curtisi?“ Ale jen ho tím ohromně rozesmála. „Tak staromódní,“ řekl a podání ruky odmávl. „Takhle my spolu nemluvíme, má drahá. Já jsem Adrian a budeme si tykat. Co ti můžeme nabídnout k pití?“ Otočil se a chtěl poklepat na rameno muži s lahví whisky, ale vyrušil ho táhlý vzdech ženy sedící poblíž v křesle. Její lokny byly o něco neposlušnější, jelikož si je nechala narůst do větší délky a volně vlát, ale přestože měla oči hnědé, nikoli modré, měly v sobě její rty cosi stejně trucovitého jako Adrianovy. Také byla štíhlá a její lícní kosti svědčily o staletích výběrové plemenitby. „Bratra si vůbec nevšímej,“ řekla. „Je otrava a hrozitánský nezdvořák. mimochodem, já jsem Charlotte.“ „pamela.“ Nic víc k tomu nedodala a zůstala mlčky stát. Až na několik měsíců ve Francii strávila pamela celý život v dětském křídle, ve společnosti bratra a sester či chůvy a Louisy. Zde se ocitla na neprozkoumané půdě. „pojď se posadit,“ vyzvala ji Charlotte, sama se zvedla z křesla, vzala z podnosu dvě sklenky a jednu pamele podala. Ta ji od ní s díky přijala a lokla si, ale okamžitě se rozkašlala, a když si otřela ústa hřbetem ruky, ulpěla jí na ní skvrna od rtěnky, kterou si troufale namalovala rty v taxíku. „Krindypindy!“ vyhrkla a Charlotte se uchichtla. „Jsi rozkošná,“ prohlásila. „pojď, mám kapesník, hned tě dáme do pořádku. No uznej sama, že je to celkem švanda.“ pamela s ulehčením přikývla a taky se zahihňala. Charlotte stále ještě utírala pam bradu, když vtom se zarazila a zůstala koukat na Nancy. Louisa viděla, že natahuje hodiny, které stály na krbové římse. „Zastavily se?“ zeptala se Charlotte. 12

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:47 Stránka 13

Nancy ustala ve své činnosti a významně na ni mrkla. „Čas na večírek,“ řekla. „vždycky přeřídím hodiny o půl hodiny dozadu, abychom si to mohli prodloužit.“ „Zábavné,“ odtušila Charlotte a dál se věnovala svému úkolu. Louisa od nich odvrátila pohled a s potěšením zaznamenala, že k ní přichází Clara Fischerová. Clara, jíž mitfordovi přezdívali „Američanka“, měla v necelých jednadvaceti věkem blíž k Nancy, ale k pamele se chovala laskavěji. v Asthallu si spolu nějakou dobu hrály se psy, diskutovaly o četných a rozmanitých psích vlastnostech a o tom, jak by si přály, aby zvířata uměla mluvit, a co by v takovém případě asi říkala. Clara byla jednoznačně a příjemně hezká, blond vlasy nakulmované do dokonalých vln, rty růžové a plné. Nosila zásadně lehoučké, jemné látky světlých barev a díky tomu budila dojem, že byste ji mohli rozmotat jako přadeno šifonové stuhy. Došla až k pamele. „Zdravíčko… nevěděla jsem, že dnes přijdeš.“ „málem taky ne,“ odvětila pam. „Taťulda z toho moc nadšený nebyl.“ „To si dovedu představit.“ Clara se šelmovsky ušklíbla. „Ani se mu nedivím. Taková banda zhýralců.“ pamela se rozhlédla. „mně až tak hrozní nepřipadají.“ „Nenech se zmást. počkej, udělej mi místo.“ „Claro,“ ozvala se Charlotte nepříliš vřelým tónem. „Nevidělas někde Teda? pořád mizí, aby mohl telefonovat té svojí nemožné Dolly, že?“ „Ano. Stojí hned tamhle.“ Clara pohlédla ke krbu a povytáhla dokonale upravené obočí. „To bych ráda věděla, co si to tam ti tři šuškají.“ vedle Nancy postával Adrian a další muž, menší a snědší, s podlouhlou bradou a očima tak zapadlýma, že nebyly skoro vidět. Clara s Charlotte mu říkaly Ted, ale Louisa ho z novin znala jako lorda de Clifforda. Celá trojice působila dojmem, že se sotva drží na nohou, a všichni propadali zá13

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 14

chvatům smíchu, než stačil aktuální mluvčí vůbec doříct větu. Nancy zřejmě vycítila, že se na ni dívají, protože se otočila a zamávala na ně. „pojďte rychle sem,“ zavolala. „plánujeme tady úplně báječnou věc.“ Charlotte k nim zamířila, třebaže její volný krok nesvědčil o valném nadšení. Clara se vydala za ní, ale pak se obrátila a žďuchla do pamely. „Tím myslí i tebe.“ „pojďte k nám, milánkové,“ zavelel Adrian hlasitě. Na tento rozkaz se odkudsi vynořil i Sebastian, přitočil se k Charlotte a natáhl krk, co to dalo. vypadal znuděně, Louisa však věděla, že to je u Nancy a jejích přátel jakási základní předepsaná póza. Když se shlukli u krbu do kroužku, vstala, aby také slyšela. Adrianův hlas neztrácel nic na síle, ale začal zpomalovat a protahovat slova, jako když pustíte gramofonovou desku špatnou rychlostí. „Ted dostal naprosto kolosální nápad. Uspořádáme hon za pokladem!“ „Cože, teď?“ Charlottina ústa nabrala ještě trucovitější sklon. „Nevím, proč musíte vyvádět jako ti pitomci –“ „Ne, teď ne,“ přerušil ji Adrian. „Taková věc se musí naplánovat. příští měsíc na pamelině plese.“ Širokánsky se zazubil a rukama opsal rozmáchlý oblouk jako principál cirkusu, jenž právě oznámil, že po létajících artistech přijde na řadu tygří drezura. pamela zbledla. „Ale já myslím, že taťulda ne–“ „Ále, sklapni, Ženská.“ Louisa sebou trhla, když Nancy použila nejošklivější přezdívku, kterou si pamelu už několik let dobírala pro její předčasně vyvinuté tvary. „Ten o tom nemusí nic vědět. provedeme to, až staroušci zalehnou. pak budeme mít pro sebe celý dům i vesnici, když budeme chtít.“ „Bude to lepší, když se na nás nebude moct pověsit žádný trapný pisálek,“ konstatoval Sebastian a zachytil přitom Tedův pohled. Noviny měly pokaždé žně, když nějakého mladého šlechtice načapaly, jak vyvádí vylomeniny při některém z londýnských honů za pokladem. Ne že by to zároveň ne14

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 15

milovaly: Louisa si vzpomínala, že sám lord Rothermere prý nechal otisknout hádanku v Evening Standard. Clara zatleskala. „myslíte přímo na anglickém venkově? páni, tam bude tma jako v pytli, úplná hrůza! To je naprosto dokonalé.“ „Ano,“ přisvědčil Adrian, „a Nancy říkala, že za zahradní zdí je hřbitov.“ polohlasně se uchechtl a trochu zavrávoral vzad, než opět našel ztracenou rovnováhu. Nancy se tomu zasmála. „A žádné závodění v autech. Celé to odchodíme pěšky. Každý napíše jednu hádanku a řešení musí být nějaká obyčejná věc. pojďme do toho všichni a můžeme se rozdělit do dvojic.“ Chytrý způsob, jak přilákat ještě víc hostů, napadlo Louisu. „Kdo asi vyhraje?“ zamyslela se Clara. „přece ten, kdo zůstane naživu,“ odvětil Adrian. A takto si Adrian Curtis, dvaadvacetiletý mladý muž, s třítýdenním předstihem naplánoval vlastní smrt.

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 16

KApITOLA 2

uy Sullivan stál za recepčním pultem od osmé ranní a zatím se mu zde naskytly k vyřešení přesně tři případy. Jedna stará dáma přišla poděkovat milému mladému seržantovi, který včera pomohl jejímu mourečkovi slézt ze střechy, jednoho muže předvedli pro výtržnost v opilosti a teď vyspával v cele, a na Zlatém náměstí se na chodníku k údivu všech našel zlatý prsten. Guy svědomitě zapsal vzkaz, zaznamenal výpověď a zaprotokoloval nález, vše nechal podepsat, založil a teď stál za pultem a snažil se nehrbit a popáté nezívnout. Bylo půl jedenácté dopoledne, do oběda zbývaly přinejmenším dvě hodiny a dalších sedm, než bude moct jít domů. Nechtěl být za svou práci nevděčný. Netoužil snad stát se seržantem u Londýnské metropolitní policie? Stále s pýchou leštil odznak na přilbě a boty se mu leskly jako dvě zrcadla, ale někdy vůbec nevěděl, k čemu je tu dobrý ani jak by si mohl polepšit. Byl policistou – skutečným, nejen příslušníkem železniční policie jako dříve – už třetím rokem a rád by věděl, kdy bude moct začít usilovat o hodnost detektiva. Diskuze, kterou se na toto téma pokusil zapříst se svým nadřízeným, inspektorem Cornishem, skončila v prachu ještě dřív, než vůbec začala. Cornish mladému seržantovi s gustem připomněl, že je členem nejlepšího policejního sboru

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 17

na světě, a stojí-li o povýšení, musí jim k němu dát dobrý důvod a ukázat, že si ho zaslouží, ne jen stát s rukama v kapsách a čekat, až mu zásluhy přilítnou samy. Jenomže Guy netušil, jak by mohl vyvinout nějakou iniciativu, když ho už sedm měsíců drží uvázaného na služebně. policisté, kteří sem nosili „případy“, nestáli o to, aby se jim do práce pletl někdo jako on, a když někdo přišel sám, musel ho předat jinému seržantovi, jelikož svou pozici nesměl opustit. Guy si přihladil vlasy a už posté toho dopoledne si vyčistil brýle. Rád by věděl, jestli právě jeho špatný zrak – kvůli němuž nemohl ani za války narukovat – neodrazuje nadřízeného od toho, aby mu přidělil nějaký významný případ. Kolegové si ho kvůli tomu, že nedokáže rozeznat ani známou tvář, trochu dobírali – zvlášť potom, co jednou nepozdravil jejich vrchního inspektora, když ráno přišel na stanici předním vchodem a v civilních šatech. Guy se bránil, že za to nemohla jeho krátkozrakost, ale jednoduše nebyl zvyklý vídat ho v jiném oděvu než v uniformě, ale tím jen přilil olej do ohně. Jak by tedy Guy rozpoznal známého zločince, kdyby byl zrovna v přestrojení? smáli se. Cornish ten halas zaslechl, zeptal se, co se děje, a od toho dne už se Guy do terénu nepodíval. Tak mu to tedy aspoň připadalo. právě se rozmýšlel, jestli má seřadit podle abecedy poštu k odeslání nebo zalít pokojovou květinu u vstupních dveří, když vtom jeho pozornost upoutala mladá žena v uniformě, která zrovna přicházela k recepčnímu pultu. Byl to poměrně neobvyklý zjev. proslýchalo se, že v celém sboru je policistek pouze padesát. před pár lety jim bylo přiznáno právo provést zatčení, což mezi muži vzbudilo značný rozruch. přesto byly ženy dál vysílány k lehkým případům, navracely ztracené děti nebo zatoulané kočky. Guy s žádnou snad ještě nikdy nemluvil. Téhle už si jednou dvakrát povšiml, rozhodně mu neuniklo, jak hezký má úsměv, ale dnes budila pozornost ponejvíce tím, že vedla za ucho kroutícího se kluka. Napochodovala s ním ke Guyově pultu a celá udýchaná se u něj zastavila. vypadala zavile, odhodlaně a zároveň spokojeně. 17

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 18

„Načapala jsem ho, jak krade jablka z trakaře na tržišti St James’s,“ ohlásila tónem, který měl Guyovi zjevně naznačit, že na příjem policejní služebny na vine Street přivádí otrlé zločince každou chvíli. Rozhodl se, že na její hru přistoupí. „A já se vsadím, že to není prvně, co?“ policistka se na něj vděčně usmála. „Ne. To jistě není.“ Dýchala už pomaleji, ale provinilcovo ucho nepouštěla. Chlapec – vypadal tak na čtrnáct let – byl na svůj věk malý a sporý, ale snadno by se jí mohl vytrhnout. Nejspíš se docela těšil, že si v cele odpočine a dostane polévku a kus chleba. „Asi bychom si měli zapsat jeho údaje a pak si promluvit s vrchním, co dál.“ „Jistě, konstáblyně,“ řekl Guy a ona se opět potěšeně usmála. Uvědomil si, že se mu to docela líbí. Hrdě napřímil vytáhlou postavu, jako kocour, který se předvádí. Naposledy na něj takto zapůsobila Louisa Cannonová, a když na to pomyslel, zavrtěl hlavou. Zpátky do práce. Zapsal si chlapcovo jméno a adresu, nejspíš falešné, a přivolal jiného konstábla, aby ho odvedl do cely. Jakmile uniformovaný strážník dorazil, poslal policistku pryč a Guy viděl, jak zklamaně se zatvářila. „vedla jste si dobře,“ prohodil k ní. „Takhle před obědem už máte na kontě zatčení.“ „No, dejme tomu,“ řekla posmutněle. Guy si prohlédl úhlednou postavičku, oblečenou v dokonale vyžehlené uniformě, a štíhlé nohy neladící s pevnými černými šněrovacími botami. Rozhlédla se, jestli někdo neposlouchá. „Jenomže když já…“ „Copak?“ „Nikdy se nedostanu k ničemu pořádnému. víte, k opravdické policejní práci. myslela jsem, že mě třeba nechají, abych ho odvedla do cely, ale stejně ho asi odpoledne propustí, viďte?“ Guy pokrčil rameny, ale pak se rozhodl, že by ji neměl jen tak blahosklonně odbýt planými řečmi. „Ano,“ připustil. 18

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 19

„Zřejmě propustí. Na obvinění toho na něj nemáme dost. Stejně jste ale udělala správnou věc. příště si to určitě dvakrát rozmyslí.“ „Snad ano. Děkuju.“ Narovnala se, jako by se chystala k odchodu, ale pak se ke Guyovi znovu otočila. „Jak se vlastně jmenujete?“ „Seržant Sullivan,“ odpověděl a tišeji dodal: „můžete mi ale říkat Guyi.“ „Dobře,“ řekla. „pak mi ale musíte říkat mary. Jsem konstáblyně moonová.“ „mary moonová?“ „Ani to nezkoušejte. Slyšela jsem už všechny vtípky, co vás napadnou, i pár takových, co by vás nenapadly.“ Oba se tomu zasmáli, ale v tu chvíli k pultu přistoupil jiný seržant, tentokrát z Guyovy strany. „Jestli vy dva nemáte nic lepšího na práci než se tady hihňat, běžte radši do zasedačky. Cornish svolal všechny, kdo dneska nejsou venku na obchůzce.“ Odpochodoval a odchytil někoho dalšího. mary se rozzářila ještě víc a hned vyrazila, ale vzápětí se zastavila a ohlédla se. „vy nepůjdete?“ „Nemůžu,“ vysvětlil Guy. „Nesmím odsud odejít.“ „Ani na pět minut?“ Guy zavrtěl hlavou. připadal si hloupě. mary se vrátila. „víte co? Běžte tam vy a já zůstanu tady za pultem. Určitě to tady tu chvilku zvládnu.“ „Ale co…“ „Stejně mě nic pořádného dělat nenechají. Běžte a pak mi o tom povězte.“ Guy se snažil ještě chvilku otálet, aby viděla, že nemusí, jestli nechce, ale marně. po takovéhle šanci zoufale toužil. v zasedací místnosti byla hlava na hlavě a vepředu stál inspektor Cornish. Už mluvil k dychtivým policistům. Guy vklouzl dovnitř a stoupl si ke zdi, uši našpicované, aby mu neuniklo ani slovíčko. Cornish měl pověst hrubiána, ale měl výsledky, a tak mu neotesané vystupování promíjeli a mno19

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 20

hým připadalo, že v téhle práci je zcela namístě. „Když na to nemáš žaludek, proč ses vůbec dal ke sboru?“ – to byla písnička, kterou Guy už několikrát slyšel, byť naštěstí nikdy nebyla určená jemu. Cornish měl lépe střižený oblek, než by člověk u inspektora čekal, a vědělo se o něm, že jezdí v krásném novém chrysleru, což bylo při jeho platu také poněkud překvapivé. Šuškalo se o podmazávání a uplácení, ale nic se nikdy neprokázalo, a když se podobné zkazky vyprávěly, Guy si často všiml typického bezstarostného pokrčení rameny, které jako by říkalo: „proč ne?“ vždycky mu to připadalo skličující. Za ty tři roky u londýnské policie však nenarazil na příliš dokladů o lidské dobrotě. „vy si všichni pod pojmem vánoce představujete tlusťocha, co k vám přileze komínem a naplní vám punčochy,“ hulákal Cornish, „nebo pořádného nadívaného krocana pro malého Tima,“ zachechtal se vlastnímu žertíku. „Ale ta sběř venku nedává dárečky, ta jen bere. A na první okýnko v adventním kalendáři s tím čekat nebude.“ Několik policistů se zdvořile zasmálo, jako by chtěli povzbudit baviče při jeho prvním vystoupení. „Takže, máme důvod se domnívat, že slečna Alice Diamondová vytáhla v plné síle a nasadila svých čtyřicet loupežnic na Oxford Street, Regent Street a Bond Street. v minulých pár letech jsme jí dali pořádně zabrat, a tak se radši přesunula na venkov a do menších měst. Na vánoce se ale zřejmě vrátila a tentokrát musíme rozhodit sítě opravdu široko, jestli ji chceme dostat. proto chci, aby co nejvíc z vás vyrazilo do terénu a abyste mi na konci každé směny podávali hlášení. Jasné?“ Zašklebil se na shromážděné. „Dobrá. Seřaďte se a tady seržant Cluttock vám přidělí rajon. pracovat musíte ve dvojicích a v civilu.“ Sjel vzpřímené muže posledním potměšilým pohledem a odešel. Guy se bezradně rozhlédl po místnosti. všichni si honem hledali partnera do dvojice, někdy své pevné spojenectví potvrdili jen mrknutím či pokývnutím. Guyovi se zastesklo po někdejším druhovi Harrym, který zůstal u policejního sboru železniční společnosti London, Brighton and South Coast 20

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 21

Railway i poté, co Guy odešel k metropolitní, ale před několika měsíci tam skončil, aby se mohl živit jako hudebník v nových jazzových nočních klubech, které rostly po městě jako houby po dešti. Ne že by tu na stanici Guy neměl přátele, nebo alespoň dobré známé, ale tady nešlo o to najít někoho, s kým můžete příjemně poklábosit v kantýně nad masem s bramborovou kaší. potřeboval někoho, kdo mu pomůže přinést Cornishovi kořist, kterou si získá jeho pozornost, partnera, který mu dopomůže k uznání, chvále a povýšení. Sedm měsíců na recepci nevyneslo Guyovi právě pověst skvělého slídiče a stopaře. Dočista strnule sledoval, jak se místnost pomalu, dvojice po dvojici vyprazdňuje, jako při triumfálním nalodění zvířat na Noemovu archu. Když odešli poslední dva, kteří mu trochu připomínali smějící se hyeny, seržant Cluttock si začal rovnat papíry a chystat se k odchodu. Guy přistoupil k jeho stolu a promluvil, i když měl v ústech tak sucho, že z nich vyšlo jakési zakrákorání. „promiňte, pane.“ Cluttock k němu vzhlédl a knír se mu zaleskl. „Co je?“ „mohl byste mě prosím taky někam přidělit?“ Cluttock se teatrálně rozhlédl po všech čtyřech koutech místnosti. „Nikoho tu s vámi nevidím. Slyšel jste šéfa. pracovat musíte ve dvojicích.“ „Ano, pane. Já partnera mám, ona jen…“ Zarazil se a na pouhý zlomek vteřiny zaváhal. „On je zrovna venku kvůli jinému úkolu. Brzo se ale vrátí a pak hned můžeme vyrazit, kam nás pošlete.“ „Jméno?“ „moje, pane?“ „Ne, kluka, co leští boty anglickému králi. Ano, vaše jméno.“ „Seržant Sullivan, pane. A se mnou půjde konstábl moon.“ Cluttock se zadíval do svého seznamu. „můžete si vzít Great marlborough Street. Tam jsou menší obchody, pravděpodobně se na ně nezaměří, ale nikdy nevíte. Hlášení podáte přesně v šest. pochopitelně si všímejte všeho podezře21

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 22

lého, promluvte si s prodavačkami a tak dále. však vy víte, co dělat.“ povytáhl na Guye obočí. „víte, co dělat, ne?“ „Ach ano, pane. moc vám děkuju.“ Guy se usmíval, jako by právě otevřel vánoční punčochu a zjistil, že místo čokoládových dukátů jsou v ní pravé zlaté. pak se zarazil a došlo mu, že Cluttock na něj zírá. „pořád tu ještě stojím, viďte, pane?“ „Už to tak vypadá, seržante Sullivane.“ „Hned mizím, pane.“ Guy vyběhl z místnosti zpátky k recepci. Když jí Guy řekl tu novinu, mary začala hopsat radostí. „Řekl jste mu moje jméno?“ zeptala se potřetí. „A on neřekl, že nesmím?“ Guy ji opět ujistil: „Ano, řekl. A neměl nic proti. Je tu ale jiný problém.“ „Jaký?“ „mám být tady na recepci.“ „Hmm… tak co kdybyste ohlásil tomu, kdo rozepisuje služby, že vás přidělili ke zvláštnímu úkolu? Budou si muset najít někoho jiného.“ Udělala oči a prosebně sepnula ruce. „Zkuste to, prosím. Je to moje jediná šance, jak se ukázat. Já tam musím.“ Kdyby nic jiného, Guy věděl, jak se cítí. přikývl a rychle vyrazil, než ztratí kuráž. K jeho příjemnému překvapení nadřízený svolil a ani se příliš nevyptával. Zřejmě už se mu doneslo, že k nalezení Alice Diamondové a čtyřiceti loupežnic je potřeba každá ruka. Guy i mary se v rekordním čase doběhli domů převléknout z uniformy do civilních šatů a zamířili na Great marlborough Street pátrat po nejpověstnější ženě britského zločineckého světa a jejím gangu.

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 23

KApITOLA 3

o večírku se Nancy, pamela a Louisa vrátily do bytu Iris mitfordové na Elvaston place. pozdní příchod se projevil v tom, že si ráno dlouho přispaly a na Irisiny zvědavé otázky u pozdního oběda odpovídaly značně zpomaleně. Louisa pomohla sestrám sbalit zavazadla a pak je doprovodila na paddingtonské nádraží, kde chytily vlak, který je měl dovézt domů včas k večeři. Od té chvíle měla Louisa volno a mohla tak stihnout domluvenou schůzku se služebnou ze včerejška, Dulcie Longovou. Louisa si už před časem dopředu vymínila, že se smí večer zdržet v Londýně. Řekla lady Redesdaleové, že by se ráda sešla s jednou sestřenicí, ačkoli ve skutečnosti skoro žádné příbuzné neměla. Otec jí zemřel už před několika lety, matka se odstěhovala z Londýna do Suffolku a strýček Stephen vstoupil do armády a od té doby už o něm neslyšela – a ještěže tak. Byla jedináček, a jakmile vyšla ve čtrnácti ze školy, pracovala. Když našla zaměstnání u mitfordových, daleko od chudinské čtvrti, kde vyrůstala, v podstatě se všemi ztratila kontakt. Její nejstarší kamarádka Jennie se teď díky své křehké kráse pohybovala v jiných kruzích, i když Louisa věděla, že ji vždy ráda vidí. Ale příležitost spojit výlet do Londýna s volnou nedělí, kterou měla jednou do měsíce, byla příliš lákavá, než aby si ji nechala ujít. Ze všeho nejvíc toužila zno-

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 24

vu se nadechnout městského vzduchu. po týdnech rozbahněného venkova jí každý chodník připadal jako hotový lék. Kyselá směs mlhy a sazí možná urážela bukolické sklony takového lorda Redesdalea, avšak pro Louisu představovala stejnou nostalgickou potěchu jako kus maminčina pivního dortu. v jednu chvíli ji napadlo, že by se mohla sejít s Guyem Sullivanem, ale napevno si nic nedohodli. Když se pak u Curtisových Nancy a pamela spořádaně usadily k večeři, zapovídala se se služebnou, která jim otevřela. Snad ji upoutala dívčina londýnská mluva a vzbudila v ní pocit sesterství. Anebo to snad bylo marnivé zalíbení v někom, kdo je jako váš vlastní zrcadlový odraz. Louisin instinkt se příliš nezmýlil: Dulcie stejně jako ona byla služebnou a zároveň gardedámou slečny Charlotte. Když obě mladé ženy pomáhaly kuchařce s večeří, vyměňovaly si klípky a všelijaké historky o požadavcích a výstřednostech svých rodin. Svěřily si i to, že mají podobnou minulost, o níž jejich zaměstnavatelé nevědí a neměli by pro ni pochopení. Louisa si tu připadala víc jako doma než při svých každoročních týdenních návštěvách v maminčině chalupě v Hadleigh. mezi řečí se domluvily, že se následujícího večera v šest sejdou u lvů na Trafalgarském náměstí. místo setkání vybrala Dulcie a Louisa už se málem ozvala, jestli by to nemohlo být jinde, ale pak si řekla, že nesmí být taková pápěrka. Nerada vzpomínala na to, jak se tam naposled ocitla s Nancy potom, co utekly z plesu v hotelu Savoy v obavách, že jeden z přítomných pánů prozradil Louisu jejímu strýčkovi Stephenovi. Tehdy se s Nancy pohádaly, když se jí Louisa snažila vysvětlit, že se na ples nemůže vrátit, ale pak potkaly muže, který si říkal Roland Lucknor. Tak pro všechny tři započalo dlouhé, rušné období, v němž figuroval i Guy a vražda ošetřovatelky Florence Nightingaleové Shoreové. v následujících letech Louisu její práce sice bavila, ale stýskalo se jí po kamarádství s Nancy a žárlila na její bezstarostný vstup mezi dospělé. Nancy už dokonce ani nespala 24

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 25

v dětském křídle, přestěhovala se do hlavní části domu a víkendy trávila s přáteli v Oxfordu a v Londýně, odkud se vracela s plnou náručí historek o všelijakých vylomeninách a večírcích. Ani s Guyem se Louisa příliš často nevídala, i když si často psali; jeho zábavné dopisy, v nichž vyprávěl o nejrůznějších bláznivých, zlých a nebezpečných individuích, s nimiž se teď díky svému působení u metropolitní policie setkával, jí přinášely radost. mezi řádky vyrozuměla, že tato setkání nejsou tak blízká, jako by dotyčné sám zatýkal, ale on se ve svém líčení nikdy nelitoval a to jí přišlo chvályhodné. Třebas nijak zvlášť vzrušující. Nějakých deset minut po šesté Louisa pořád ještě stála u kamenných lvů ve svých nejlepších šatech – tmavomodrých, které si přešila po Nancy. Kolem ní spěchali za zábavou módně oblečení muži a ženy a Louisa už se začínala ošívat a říkat si, jestli to byl nakonec dobrý nápad. pak se zpoza rohu vynořila Dulcie a zamávala na ni. „promiň, jdu trochu pozdě,“ vyhrkla s úsměvem, když k ní přispěchala. „Madame Charlotte nemohla najít svoji granátovou brož, a protože chtěla právě tu a žádnou jinou, musela jsem jí pomoct ji hledat…“ Odmlčela se, vědoucně na Louisu pohlédla a obě se zachichotaly. panečku, jak bylo příjemné takhle si moct poklábosit! „pojedeme odtud autobusem 36,“ pokračovala Dulcie. „Ten nás doveze až k mojí starý hospodě. Tam si pohovíme, můžeme si dát něco k pití a pěkně se poveselit a nikdo se do nás nebude navážet. Ne jako tady – samí bařtipáni, co se holce chtějí za půlpenci juknout pod sukni, no nemám pravdu? Baže mám. Tak poběž.“ Rázným krokem se vydala na cestu. Louisa se nadechla a šla za ní.

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 26

KApITOLA 4

a hodinu už seděly u Slona a hradu v Southwarku, na rohu rušné křižovatky. Tato část Londýna se sice nacházela hned na druhém břehu řeky Temže, ale vypadalo to tu jako v jiné zemi. Bylo tu méně pouličních lamp a ještě nevyměnili plynové za elektrické. všechno působilo drsnějším, temnějším, pomalejším dojmem. místo automobilů byste tu našli spíše koňské potahy, po chodnících pobíhaly malé děti, vrážely vám do nohou – nebo se prosmýkly rovnou mezi – a za jejich nezřetelnými siluetami se neslo hněvivé pokřikování. Ženy měly naspěch, a pokud zrovna čekaly na autobus, bez ustání mezi sebou repetily nářečím, v němž se samohlásky měnily jako na houpačce. muži rázovali dlouhými, cílevědomými kroky, s hlavou skloněnou a cigaretou v koutku úst. Ulicemi hrkotaly autobusy s pasažéry namačkanými v jednom chumlu jako žížaly v plechovce a na rohových madlech se vždycky zuby nehty drželo nejméně pět usmolených uličníků. v hospodě vládl ruch o nic menší než venku na ulici, ale byla jasně osvětlená. mosaz se leskla a dřevěný výčepní pult byl naleštěný, až zářil. Koberec s bohatým vzorem nepochybně skrýval množství hříchů minulosti, ale při zběžném pohledu se hostinec pyšnil pečlivou údržbou a zákazníci sem chodili v oblečení, které by Louisina matka nazvala „neděl-

mladí.qxp_Sestava 1 16.08.19 19:48 Stránka 27

ní“. Sem tam tu sedělo i několik mužů, spíše starších, mlčky si hleděli svého piva nebo hráli karty. většinu hostů však tvořily ženy a Louisa fascinovaně pozorovala, že si samy objednávají pití, někdy i několik najednou, a všimla si dokonce, jak posílají jednomu muži korbel piva a on jim za něj děkuje pozvednutím sklenice a pokývnutím vousaté brady. K tomu to byly mladé ženy, přibližně Louisina věku. Bylo znát, že z mayfairu nejsou – na to nebyly oblečené ani dost módně, ani dost nákladně –, ale z toho, jak se nesly, vyzařovala sebedůvěra, jaká by slušela i manželce milionáře. Nebyly ušlápnuté, naopak měly hlavní slovo. Louisa nechápala, jak je to možné, protože jistě vedly stejný život plný úmorné dřiny jako ženy, mezi nimiž vyrůstala. Náhle se otevřely jedny ze dveří hostince a vstoupila žena. Na prahu se zastavila, jako by čekala, než se hospoda utiší. Setrvala tam ještě chvilinku poté, co se hluk zase zvedl, byť tišeji než předtím. Dulcie rýpla Louisu loktem do žeber. „To je Alice Diamondová,“ šeptla uctivě. „Doufala jsem, že se tu dneska ukáže, ale u ní nikdy nevíš.“ Alice Diamondová byla vysoká jako muž, na sobě měla silný brokátový plášť a na každém prstu se jí blyštěl velký prsten s náležitým kamenem. vlasy měla krátké, nakadeřené, stejného odstínu jako mahagonový výčepní pult, ale její tvář byla poněkud bezbarvá, rysy měla vpadlé jako mince zatlačené do těsta, na bradě dolíček a pod levým okem stříbřitou čáru jizvy. pár kroků za ní se držela kohorta tří žen, vyvolené dvorní dámy této panovnice. „Kdo je to?“ optala se Louisa šeptem. „Královna,“ odpověděla Dulcie. Když se teď hladina hluku zase zvedla na předchozí úroveň, odvážila se promluvit hlasitěji. „To ona tady má všecko na povel.“ Louisa vykuleně sledovala, jak Alice usedá k rohovému stolu, který zůstal volný, přestože zbytek hospody byl už plný. Teď Louisa věděla proč: bylo to Alicino území. Dvě z těch žen se posadily k ní, zatímco třetí šla k baru a vytasila se s librovou bankovkou. Z těch dvou byla jedna tělnatá, nehezká 27