0039377

Moje matka Marlene Dietrichova_001 az 003_Sestava 1 1/26/18 7:51 AM Strรกnka 3

M A R I A R I VA

MOJE MATKA

MARLENE DIETRICHOVร

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 2

* SCHÖNEBERG

1 9 0 1 – † PA ¤ Í Î 1 9 9 2

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 4

Podûkování za fotografie: Lucien Angier Archiv Dietrichové Archiv Dietrichové/The Kobal Collecton Express Newspapers of London/Editorial Enterprises, New York Milton Greene The Kobal Collection Alexander Liberman âasopis Life Arnold Newman Paris-Match Photo Giocomelli, Benátky Photo Star, Cannes Photo Wrhard, Salzburg UPI/Bettman Archive U.S. Army U.S. Army Signal Corps Ginette Vachon

Maria Riva MARLENE DIETRICH: THE LIFE Copyright © 2017 by Maria Riva All rights reserved Translation © 2000, 2018 by Zuzana Mayerová ISBN 978-80-249-3525-6

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 5

V‰em, ktefií mi pomáhali ovûfiit, doplnit, ujasnit a zpfiesnit vzpomínky, patfií má nejhlub‰í vdûãnost.

V‰em, ktefií se mnou navzdory tomu vydrÏeli a nepfiestali mû mít rádi, patfií má nehynoucí láska.

Tuto knihu vûnuji v‰em ãlenÛm rodiny Riva, velk˘m i mal˘m i tûm, ktefií se teprve narodí...

A Tami

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 7

Schöneberg

Musel b˘t opravdov˘ krasavec! Rovn˘ jako svíce, v temnû modré dokonale padnoucí jezdecké uniformû, jeÏ dávala vyniknout jeho ‰ermífisk˘m svalÛm a elegantní tváfii s v˘razn˘mi lícními kostmi, v níÏ na sebe upozorÀovaly prÛzraãnû modré oãi za klenut˘mi víãky. V˘raz „postelové oãi“ je‰tû tehdy nebyl vynalezen, ale k Louisi Ottovi Dietrichovi by se hodil dokonale. Jeho zjev pfiesnû odpovídal jeho zaloÏení; prusk˘ dÛstojník, zrozen˘ pro svou tfiídu a postavení. KdyÏ odloÏil ‰piãatou helmu, v jeho plavû ry‰av˘ch vlasech – u jeho dcery bude pozdûji cel˘ svût tuto barvu popisovat jako „tizianovou“ – se odráÏely odlesky odpoledního slunce, dopadajícího do otcovy knihovny okny s viktoriánsk˘mi krajkov˘mi záclonami. Jako znám˘ prostopá‰ník byl Louis Dietrich na v˘tky a v˘ãitky svého léta nespokojeného otce zvykl˘. „Naposledy tû varuji, jestli nepfiestane‰ s tûmi dûvkami, po‰lu tû za mofie a tam tû Indiáni pfiipraví o skalp!“ Louis poslouchal tyto hrozby tak ãasto, Ïe jenom mlãky stál v pozoru pfied otcov˘m stolem a ãekal, aÏ kázání skonãí. Obehrané divadlo nebral ani jeden z muÏÛ váÏnû. Louis jako pouh˘ druhorozen˘ syn starého ‰lechtického rodu vûdûl, Ïe nemá co získat, ale ani co ztratit. Pfiedurãená kariéra vojáka mu zaruãovala elegantní uniformu a poskytovala stál˘ zdroj kamarádÛ pro pijácké a hráãské kratochvíle. Milenky patfiily k jeho Ïivotu stejnû neoddûlitelnû jako bl˘skav˘ soubojov˘ kord k jeho ‰tíhlému boku. Vzhledem k nedávn˘m úspûchÛm ve v‰ech vojensk˘ch dovednostech, kter˘ch u svého pluku dosáhl, cítil jistotu, Ïe na nûj jeho „Vaterland“ mÛÏe b˘t oprávnûnû hrd˘; splnil povinnost a teì si zaslouÏí oblíbenou odmûnu. Louis nemûl nic rad‰i neÏ hru s láskou: lov, pronásledování, polapení obûti a její podlehnutí. Jako modrook˘ sokol se stfiemhlav vrhal shÛry a dívky omdlévaly nedoãkavostí. „Sakra, Louisi! Nemበmi co fiíct?“ Klidnû, jako by odfiíkával katechismus, syn opût otci slíbil, Ïe své divoké zpÛsoby zkrotí, aby uchránil vzne‰ené jméno DietrichÛ pfied sebemen‰ím náznakem skandálu, a Ïe se bude usilovnû snaÏit vystupovat jako vzorn˘ syn, na kterého by mohla b˘t celá rodina oprávnûnû hrdá. Louis umûl okouzlit i skfiivany v korunách lip. Pravideln˘ mûsíãní rituál „mluvení Louisovi do du‰e“ vÏdy konãil formálním stiskem ruky, uctiv˘m synovsk˘m sklapnutím podpatkÛ a dvorn˘m pfiípitkem císafii vynikajícím ‰ampaÀsk˘m z otcova vyhlá‰eného sklepa. Nenapraviteln˘ Louis mohl dát spolehlivû ob‰ÈastÀovat nûmecká dûvãata.

7

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 8

MARIA RIVA

KdyÏ v‰ak pfienesl svou bohulibou ãinnost pod vzne‰enou stfiechu starobylého domova a svedl jednu ze sluÏebn˘ch, vzala záleÏitost do ruky pohor‰ená matka – Ïádné dlouho diskuse a uÏ vÛbec ne Ïádné ‰ampaÀské! „Louis se bude Ïenit!“ oznámila v‰em.

Byla svolána rodinná rada. Se‰li se bratfii, sestry, str˘cové, tety i bratranci, cel˘ úctyhodn˘ klan. Pfiijeli v pfiepychov˘ch bryãkách i na bujn˘ch koních, nûktefií v byteln˘ch daimlerech, jimiÏ dûsili u‰lechtilá spfieÏení. Za neúnavného potfiásání hlavami v kloboucích, popotahování knírÛ a cinkání mí‰eÀského porcelánu a bavorského skla byla projednána vhodnost a dostupnost berlínsk˘ch panen, jako by ‰lo o plán vojenského taÏení. Cílem bylo najít pro Louise vhodnou nevûstu, která by ho „pfiivedla k rozumu“. Plán brzy ztroskotal. Zdálo se, Ïe povûst „Zlatého sokola“ vynechala jen pranepatrn˘ poãet dobr˘ch rodin. Hrdé pruské matky ve svorném ‰iku rozhodnû odmítly vydat své nevinné dcery v‰anc byÈ jen úvahám o moÏném sÀatku s takov˘m „nestydat˘m záletníkem“. Zatímco rodina pátrala, Louis s nezmen‰en˘m gustem vûnoval svou pfiízeÀ koÀÛm a milenkám.

Okruh dostupn˘ch nevûst se zuÏoval. AÏ zbyla jedna tichá, docela hezká dcera zámoÏného zlatníka. Její otec vyrábûl krásné hodinky, dokonale fiemeslnû zpracované, skuteãné umûlecké skvosty. Nevûsta dostane slu‰né vûno a rodina bude poctûna sÀatkem do vy‰‰ích kruhÛ.

Wilhelmina Elisabeth Josephine Felsingová byla hodná dívka. Poslouchala matku, váÏila si otce a od Ïivota neÏádala víc, neÏ aby smûla fiádnû vykonávat v‰echny své povinnosti. Nebyla Ïádná krasavice, ale navenek pÛsobila schopnû a dÛvûryhodnû. V tmavû hnûd˘ch oãích jí obãas zableskla ‰elmovská jiskfiiãka, ale takovou opováÏlivou otevfienost si dovolila jen velice zfiídka.

Neznamenalo to, Ïe by byla bez citu. V pozdûj‰ích letech dokonce zjistila, Ïe je schopna boufiliv˘ch vá‰ní, ale i tehdy volila v krizov˘ch okamÏicích na prvním místû povinnost. Jako Nûmce jí to vyhovovalo. Jako Ïenû viktoriánské doby jí bylo jasné, jaká ji ãeká budoucnost, a i to jí vyhovovalo. Byla si vûdoma svého místa v berlínské spoleãnosti, které jí jako dcefii úspû‰ného obchodníka náleÏelo. Josefína, jak jí doma fiíkali, byla dobfie vychovaná.

Znala povinnosti dobré manÏelky: dohlíÏet na sluÏebnictvo, kontrolovat skládání loÏního prádla, ãistûní stfiíbra, klepání kobercÛ a vymûÀování závûsÛ, osobnû prohlíÏet zásoby ve spiÏírnû, sestavovat s kuchafikou kaÏdodenní jídelníãek, vy‰ívat manÏelovi na ko‰ile a prádlo monogramy, rodit mu dûdice.

Bylo jí jedenadvacet let, kdyÏ se Louis Dietrich, smífien˘ se sv˘m osudem, dostavil k jejím rodiãÛm, aby poÏádal o ruku jejich dcery. Za neodmyslitelné matãiny pfiítomnosti sledovala jeho pfiíchod. Jeho muÏná krása ji tak ohromila, Ïe místo aby pfii poklonce sklopila oãi, nepfiestala se mu uÏasl˘mi zraky vpíjet do tváfie. „Fräulein Felsing,“ ‰pitla ti‰e a pozvedla svou chladnou ruku k jeho rtÛm.

A v tom okamÏiku se pro tuto rozumnou, nezajímavou dívku zastavil ãas.

Miluje ho! Byla to vá‰eÀ nemûnná a nezpochybnitelná, nepochopitelná a neopûtovaná, které zÛstala vûrná pfies zradu, útrapy války a nakonec i smrt aÏ do konce sv˘ch dnÛ.

8

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 9

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

Nevûsta byla v bílém, pfies krajkové ‰aty mûla pfiehozenou bílou ka‰mírovou plá‰tûnku na ochranu pfied zimou. Závoj jí pfiidrÏoval tradiãní myrtov˘ vûneãek, neporu‰en˘ na znamení nevûstina panenství: Josefína byla pravá viktoriánská nevûsta v novém edwardiánském stylu. Louis, kter˘ nedávno vymûnil svou vojenskou eleganci za neménû oslnivou uniformu dÛstojníka elitní císafiské policie, se vedle ní tyãil v temnû ‰vestkovû modré se zlat˘mi stfiapci. Pfiísahali si vûrnost pfied anglikánsk˘m knûzem. Bylo to v prosinci roku 1898; nevûstû bylo jedenadvacet let, Ïenichovi tfiicet.

Usadili se v novém domû v Schönebergu, elegantním mûsteãku nedaleko Berlína, kam byl Louis pfiidûlen. Schöneberg nedûlal svému jménu ostudu.

Bylo to skuteãnû pÛvabné mûsto plné vysok˘ch topolÛ, rozkvetl˘ch zahrad, útuln˘ch námûstí, v˘stavn˘ch domÛ. Ladnû zvlnûné lucerny byly nedávno pfiipojeny na elektrické osvûtlení; tmavû zelené vozy tramvají s mal˘mi odkryt˘mi plo‰inkami uÏ po kolejích netahala koÀská spfieÏení – jejich dlouhé elektrické kladky odváÏnû podávaly ruku novému století. Josefína vedla malou domácnost s dokonalostí daleko pfiesahující její vûk. V‰echno se lesklo, tfipytilo a fungovalo bez jediné chybiãky. Louis byl oddanou mladou manÏelkou, touÏící se mu ve v‰em zavdûãit, okouzlen. ManÏelství se koneckoncÛ mÛÏe ukázat jako docela pfiíjemná zmûna.

KdyÏ mu porodní asistentka oznámila narození dcery, pfiijal Louis zprávu pokrãením dokonale stfiiÏen˘ch ramen a pfiikázal, aby mu osedlali konû.

Splnil svou povinnost. Jeho otec bude zklamán, Ïe nemá syna, ale protoÏe stejnû Ïádn˘ z Louisov˘ch potomkÛ, chlapec nebo dûvãe, nemûl nárok na dûdictví, vlastnû na tom nezáleÏelo. Cítil, Ïe potfiebuje zmûnu. Poslední milenka ho zaãala unavovat, a kdyÏ teì bude Josefína kojit, rozhodl se spojovací dvefie mezi jejich loÏnicemi zamknout; rodiãky ho znervózÀovaly a milování s kojící matkou mu pfiipadalo nechutné.

Josefína pojmenovala své první dítû Elisabeth. Holãiãka jako buchtiãka, hnûdé oãi, tichá, nenároãná, touÏící vÏdy vyhovût, pokud moÏno co nejnápadnûji. Hluboko v nitru volala: „Milujte mû!“, ale nikdo ji nikdy nesly‰el.

Sv˘m narozením uvrhla matku do samoty, a to jí nikdy nebylo odpu‰tûno ani vysvûtleno.

Josefína si hledûla domácích povinností jako fiádná hospodynû a matka a Ïila pro vzácn˘ zvuk klíãe otáãejícího se v zámku, kter˘ ukonãil dlouhé noci touÏebného ãekání.

Tfii t˘dny po pûtadvacát˘ch narozeninách, ráno 27. prosince 1901, pfiivedla za velk˘ch bolestí na svût druhou dceru. Nadpozemské zjevení s dokonale utváfienou hlaviãkou porostlou hebk˘m chm˘fiím barvy letního západu slunce. PokoÏka odráÏela lesk orientálních perel, za klenut˘mi víãky jiskfiila nebeská modfi – zmen‰en˘ Zlat˘ sokol. Josefína shlíÏela na dokonalé dítû u sv˘ch Àader a vá‰eÀ, kterou cítila k muÏi, jenÏ je stvofiil, se pfienesla na nû.

Cítila, jak se v ní probouzí neobyãejná síla. S touto novou láskou, jeÏ byla 9

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 10

MARIA RIVA

odrazem té staré, ji v‰ak naplnil i nov˘, nevysvûtliteln˘ strach: MÛÏe dítû zdûdit po otci i jeho záliby a sklony? Bude jeho dcera jako on schopná zraÀovat ty, ktefií ji milují? Josefína pfiísahala, Ïe ji ochrání, bude-li tfieba, i pfied ní samotnou. Svou druhou dceru pojmenovala Maria Magdalena. Byla to prosba k Bohu o pomoc a ochranu, nebo jasnozfiivost?

V devûtadvaceti byla Josefína stará. Zklamání a neuspokojení vykonalo své dílo jako rez. Mráz spálil kvûty jejího dívãího rozpuku a z mladé Ïeny se stala chladná stafiena, rozhodná, nedotknutelná, panovaãná, oddaná sv˘m zásadám. V tmavé sukni, pfiísném, uzavfieném ÏivÛtku a pevn˘ch stfievících by ji neznám˘ náv‰tûvník pokládal za upjatou hospodyni, nikoli mladou paní schöneberského domu. Josefína vedla domácnost a vychovávala dcery Ïeleznou rukou. Bály se jí. Strach z rodiãÛ je v‰ak v kaÏdé správné pruské rodinû nûãím tak naprosto pfiirozen˘m, Ïe ho obû malé dívenky braly jako zcela normální a jen kvetly.

Elisabeth, zvaná Liesel, byla chytré dûcko. Pfiipomínala malého hnûdého vrabãáka, kter˘ sbírá drobty lásky, kdekoli se mu naskytne pfiíleÏitost. Její vá‰ní byly knihy; v necel˘ch pûti letech se sama nauãila ãíst, a kdykoli ji mlad‰í sestra nepotfiebovala, utíkala do podkroví ke sv˘m drahocenn˘m knihám. Svou krásnou sestfiiãku milovala. Liesel patfiila k tûm vzácn˘m lidem, ktefií nejsou schopni závisti. Maria Magdalena byla v˘jimeãná – to poznal kaÏd˘ na první pohled a nikdo tuto zjevnou pravdu nezpochybÀoval. Lena, jak se jí fiíkalo, to vûdûla také. Cítila, Ïe je jiná neÏ v‰ichni kolem. Byla pfiesvûdãená, Ïe v‰echny hezké a pfiíjemné vûci na svûtû byly vytvofieny v˘hradnû pro její potû‰ení. Nechávala si toto pfiesvûdãení pro sebe, protoÏe tu‰ila, Ïe matka by její pocit v˘luãnosti neschvalovala. Její sestra v‰ak ano. Lena blahosklonnû dovolovala Liesel, aby jí podávala ze zemû panenky, aby jí stlala postel a byla její vdûãnou komornou. KoneckoncÛ, jestli jí Liesel tak ráda posluhuje, je od ní vlastnû velice laskavé, Ïe své star‰í sestfie to potû‰ení dopfieje. Jen kdyby pro ni nevymyslela tu nesnesitelnou pfiezdívku! Lena nesná‰ela, kdyÏ jí fiíkala „Koãiãko“. Na témûfi ãtyfiletou Dietrichovou se to nehodilo.

Kromû toho Liesel pfiece ví, jak nenávidí zvífiata. Mutti nedovolila v domû Ïádné ãtyfinohé miláãky. AspoÀ jednou Lena s matãin˘m zákazem vfiela souhlasila. Milovala otce. Otec nikdy nic nepfiikazoval, to nechával na matce. âas od ãasu najal sleãnu z dobré rodiny, která dcery uãila cizím jazykÛm.

VÏdy peãlivû dbal, aby kromû dokonal˘ch znalostí francouz‰tiny a angliãtiny vynikala sleãna i krásou. Liesel dávala pfiednost angliãtinû. Lena se zhlédla ve francouz‰tinû, protoÏe francouzsky znûlo v‰echno tak romanticky.

Louis byl tak málo doma, Ïe pro své dcery zÛstal navÏdy záfiiv˘m vzorem muÏské autority jejich dûtství. Brzy ho válka zcela vymaÏe z jejich ÏivotÛ.

Prozatím panoval v Evropû mír. Byl to ãas hojnosti; viktoriánská doba skonãila a z Británie vstoupila na kontinent elegance edwardiánské Anglie.

Berlín se stal nejvût‰ím prÛmyslov˘m stfiediskem Evropy, oceÀovan˘m dra10

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 11

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

hokamem v císafiovû korunû. Byl uznávan˘m sokem PafiíÏe vãetnû krásn˘ch dam, obleãen˘ch podle poslední módy. Îeny rodu DietrichÛ léta bedlivû sledovaly, jak si Louisova manÏelka vede, a nakonec si ji upfiímnû oblíbily. Na dÛkaz své pfiíznû a ocenûní chodily k mladé matronû ãasto na odpolední ãaj a pfiiná‰ely do jejího v‰edního Ïivota aspoÀ nûco z jiskfiivého velkomûstského ruchu. To ubohé dítû se nikdy nikam nedostane! Po pravdû fie‰eno vlastnû ani dost dobfie nemÛÏe, bez doprovodu manÏela. Nad kávou se ‰lehaãkou a mísami vanilkov˘ch rohlíãkÛ ji zásobovaly klípky a historkami, zatímco Josefína zdvofiile naslouchala a pilnû jim dolévala ‰álky.

NeÏ se spoleãnost roze‰la, byly z dûtského pokoje pfiivolány dcery, aby se poklonily, pfiednesly Goethovu báseÀ a nechaly se spokojen˘mi tetiãkami pohladit po hladce sãesan˘ch vláscích. Dobfie vychované dívenky drÏely s tichou odevzdaností.

Ov‰em kdyÏ pfii‰la Tante Valli, to bylo nûco jiného!

Tante Valli byla krasavice. Víla Lorelei! Bohatû provdána si mohla dovolit pûstovat svÛj vytfiíben˘ smysl pro pfiepych. Pln˘mi hrstmi rozhazovala peníze svého oddaného manÏela. Ve stájích mûla ty nejlep‰í jezdecké konû, jací se kdy narodili z anglické krve. V jezdeckém úboru z nejjemnûj‰ího sukna a sametu ve své oblíbené havraní ãerni, s leskl˘m cylindrem na hlavû, z nûho spl˘val na tváfi slu‰iv˘ závojíãek, pfiedstavovala dokonal˘ obraz úspû‰né a svÛdné aristokratky. Suverénnû vládla sv˘m nesãetn˘m sídlÛm a proslula skvostn˘mi hostinami s povûstn˘mi urostl˘mi slouÏícími, které si osobnû vybírala tak, aby vyhovovali jejím soukrom˘m nárokÛm na jednotnou v˘‰ku postavy a pohlednou tváfi.

KdyÏ pfii‰la na náv‰tûvu Tante Valli s náruãemi exotického ovoce a bonbonÛ z PafiíÏe, dokonce i Josefínin pfiísn˘ obliãej rozjasnil úsmûv. Cel˘ dÛm jako by se probudil z pochmurného spánku. Tante Valli záfiila. Obû dívky ji zboÏÀovaly. Mohly na ní oãi nechat. Rukávníãek z pravé severoamerické vydry, vypasovan˘ kabátek lemovan˘ stejnou vzácnou koÏe‰inou, klobouãek s ozdobami ze sametov˘ch stuh a ptaãích per. Zjevení v lesní zeleni.

A zatímco Liesel se zatajen˘m dechem naslouchala tetiããinû líãení posledních v˘prav do vzdálen˘ch konãin, Lena si zálibnû prohlíÏela její ruãnû ‰ité botky – tmavû zelené s perliãkami, drobné stehy na tmavû zelen˘ch perliãkov˘ch rukaviãkách a pfiekrásnou bruselskou krajku na límeãku. Rozhodla se, Ïe se také jednou bude oblékat jako vzne‰ená dáma a vystaví svûtu na odiv svou krásu – pfiesnû jako Tante Valli.

Na jafie roku 1906, kdyÏ bylo Lenû necel˘ch pût let, nechali si Dietrichovi u císafiského dvorního fotografa zhotovit rodinn˘ portrét. Fotografii naaranÏovala Tante Valli; rozhodla, co budou mít na sobû, dobírala si Louise pro jeho nabubfiel˘ v˘raz a rozpl˘vala se nad‰ením nad efektními slamáãky, které vybrala pro holãiãky.

BlíÏil se ãas, kdy budou dívky muset zaãít chodit do ‰koly. Josefínina v˘chova k tomu, aby z jejích dcer byly dobré nûmecké manÏelky, se mûla skloubit s oficiálním vzdûláváním.

11

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 12

MARIA RIVA

„NemÛÏete vûdût, jestli sluÏebnictvo vykonalo nûjakou práci ‰patnû, pokud se ji samy nenauãíte dûlat správnû,“ znûlo jedno z jejích ãasto opakovan˘ch ponauãení. A tak se dívky uãily spravovat, drhnout, le‰tit, kartáãovat, prát a cídit, zatímco zástupy krásn˘ch sleãen je vyuãovaly francouz‰tinû, angliãtinû, hfie na klavír, na housle a spoleãenskému chování. Ve vûku, kdy mûly nastoupit do ‰koly, mohly by obû snadno pfieskoãit první dvû tfiídy, ale to samozfiejmû nepfiicházelo v úvahu. Pofiádek je nutno dodrÏovat.

A tak se jednoho chladného tmavého rána vypravily dvû copaté holãiãky v ãern˘ch vlnûn˘ch punãochách do ‰koly. Na zádech nesly tûÏké koÏené bra‰ny s uãebnicemi – povinn˘ postroj v‰ech evropsk˘ch ‰kolákÛ. V jitfiním ‰eru se pfied nimi hrozivû tyãila temná silueta Dívãí ‰koly Augusty Viktorie.

Liesel pfiidrÏela sestfiiãce tûÏká Ïelezná vrata. Pak ji vzala za ruku v pletené rukavici a vedla ji vstfiíc kaÏdodenním povinnostem.

Liesel byla ve ‰kole ‰Èastná. Dychtila po jakémkoli vzdûlání. Její sestra tak spokojená nebyla, ale protoÏe byla vedena ke stejné poslu‰nosti, ani jí nedûlalo potíÏe pfiizpÛsobit se pfiísnému ‰kolnímu fiádu. Obû dívky nosily domÛ samé jedniãky, jak se od nich oãekávalo. Po pfiíchodu ze ‰koly si nejdfiív ze v‰eho zuly boty a peãlivû je srovnaly do skfiíÀky v pfiedsíni. KdyÏ si za‰nûrovaly domácí stfievíce, umyly si ruce a pfievlékly se ze ‰kolních uniforem do domácích zástûrek. Pak se nejménû dvû hodiny vûnovaly domácím pracím a po nich je ãekala francouzská konverzace a kompozice s placenou uãitelkou. Pak hodina cviãení na klavír a na housle, po níÏ následovala vydatná veãefie, snûdená za absolutního ticha, protoÏe mluvení se pokládalo za ‰kodlivé pro náleÏité zaÏívání. Po jídle ukonãila den anglická konverzace a kompozice s jinou soukromou uãitelkou. A teprve kdyÏ jim matka pfieãesala a pfiepletla na noc copy, smûla si dûvãata pÛl hodiny dûlat, co chtûla. Liesel si obvykle ãetla a její sestra si Ïehlila dlouhé saténové stuhy, kter˘mi si chtûla ozdobit mandolínu. Kdoví kde na‰la ãas, aby se nauãila hrát na tento italsk˘ nástroj. Pfiipadalo jí to romantické. Objevila v jedné knize obrázek potulného cikánského chlapce a chtûla jako on drnkat na mandolínu s pestrou vleãkou stuh vlajících ve vûtru.

V roce 1912 vûnovala Tante Valli k VelikonocÛm Lenû tajn˘ dárek: mal˘ deníãek z ãerveného safiánu se zlat˘m tiskem. Elegantní svazek mladé sleãnû okamÏitû uãaroval. „Pi‰ si do nûj v‰echno, co cítí‰,“ po‰eptala jí teta. „UÏ jsi dost velká na to, abys do nûj mûla co psát. Pamatuj si, Ïe je vÏdycky dobré mít nûjakého tajného pfiítele, kterému se mÛÏe‰ se v‰ím svûfiit.“ V následujících letech si Lena vylévala srdce na stránkách mnoha rÛznobarevn˘ch svazkÛ, ale tenhle první, kter˘ si pojmenovala „âerven˘ deník“, byl jejím nejmilej‰ím. Nûkdy do nûj psala berlínsk˘m slangem, kter˘ se ve své drzé pouliãní jízlivosti tolik li‰il od aristokratické „vysoké nûmãiny“, jakou se mluvilo doma, Ïe se ãlovûk musí divit, kde ho mohla pochytit. PfiestoÏe 12

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 13

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

byla schopna snadno sklouznout do romantismu, cel˘ Ïivot dovedla svou berlín‰tinu z ulice kdykoli vzkfiísit k Ïivotu. Tak se v Lenin˘ch necel˘ch jedenácti letech zrodil zvyk, kter˘ jí vydrÏel aÏ do konce Ïivota.

Zkáza Titaniku toho roku v dubnu ji zanechala chladnou, takÏe necítila potfiebu tuto katastrofu zaznamenat. O dva mûsíce pozdûji se v‰ak o letních prázdninách stalo nûco, co koneãnû pokládala za natolik v˘znamné, aby si zapsala: 8. ãervna 1912 Mil˘ ãerven˘ deníãku. Vãera to bylo bájeãné! Jeli jsme s H. Schultzem na v˘let do Saatwinkenu. Sedûla jsem mu na klínû. Neumí‰ si pfiedstavit, mil˘ deníãku, jak to bylo nádherné! Tisíc pusinek, tvá Leni Jedním z oblíben˘ch míst, kde se scházela berlínská mládeÏ, bylo velké kluzi‰tû. Py‰nilo se blikajícím osvûtlením a dechov˘m orchestrem, kter˘ vyhrával Straussovy valãíky a nejnovûj‰í sentimentální ‰lágry o lásce, smrti, touze a Ïalu, které mûla Lena nejradûji.

26. února 1913 Na kluzi‰ti to bylo bájeãné. Jednou jsem upadla a hned se ke mnû sebûhly spousty chlapcÛ, aby mi pomohli vstát. Prozatím musím konãit, mil˘ ãerven˘ deníãku. Tisíc pusinek, tvá Leni 17. ledna 1914 Na kluzi‰ti hrají pofiád dokola jednu píseÀ V‰ichni muÏi jsou lotfii. Je to urãitû pravda, s v˘jimkou urãit˘ch zvlá‰tních jedincÛ, jako je Losch, tatínek a str˘ãek Willi a moÏná i jistá osoba – s iniciálami S. F.? Nechci sem psát celé jméno. Nûkdo by mohl ‰pehovat. Musím konãit. Pfiijde uãitelka na housle.

Adieu, mÛj ãerven˘ deníãku, tvá Leni Navzdory Leninu vzornému chování ve ‰kole i doma pozorovala Josefína na mlad‰í dcefii známky vnitfiní vzpoury, které ji znepokojovaly. Bylo tfieba mít se na pozoru. Liesel dostala za úkol nespustit mlad‰í sestru z oãí a v‰ude ji doprovázet; ihned mûla hlásit jakékoli nepfiístojné chování, pokud by k nûmu do‰lo. Nesamostatná a vÏdy poslu‰ná Liesel se nezmohla na odpor.

A aãkoliv nenávidûla bruslení – tolik ji po nûm bolely kotníky – trmácela se Lenû a její nejnovûj‰í vyhlédnuté obûti v patách jako obûtav˘ hlídací psík.

Místo aby trávila ãas u sv˘ch milovan˘ch knih, plahoãila se po berlínsk˘ch promenádách a ostfiíÏím zrakem dohlíÏela na Lenino podveãerní „korzování“. Vûrná psí du‰e Liesel ani na chvíli svou Koãiãku neopustila.

13

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 14

MARIA RIVA

30. ledna 1914 Dnes jsem dostala ve ‰kole ãern˘ puntík, protoÏe mû nûkdo polechtal a já jsem vyprskla. Mutti mi pochopitelnû drÏela kázání o „pfiátelích“. Já za to nemÛÏu, Ïe nemám kamarádky. Dnes jsem to zkusila s Anne Marií Richterovou ze slohové tfiídy, ale kdyÏ ona je tak hloupá, a to uÏ jí bylo tfiináct! S k˘m mám ve ‰kole kamarádit? Sedím jen s Îidovkami, takÏe to není jednoduché. Mutti fiíká, Ïe si mám poÏádat o samostatnou lavici...

Mám teì ãtyfii ãerné puntíky a ãtyfii napomenutí, jedno za nepozornost, jedno za spoleãenské zpÛsoby, jedno za nepofiádek a ãtyfii napomenutí za chování! Matiãko skákavá! UÏ musím do postele, bolí mû zub. Adieu.

Leni uvaÏovala o tom, Ïe si zmûní jméno. KdyÏ se uãitelka nedívala, zkou‰ela si na zadních stránkách se‰itu rÛzné moÏnosti. Marie Magdalene, to vypadalo hezky, dvû „e“ na konci místo „a“. Tatínek je Louis jako francouzsk˘ král, takÏe i ona by mohla mít francouzské jméno. JenÏe Marie je tradiãní jméno pro sluÏku, proto snad má na konci to „a“? Peãliv˘m nûmeck˘m krasopisem napsala do se‰itu celé své jméno. Jak dlouho to trvá! Zkusila je zkrátit: Marialena, Marlena – to zní hezky. Teì by mohlo vypadat dobfie i to koncové „e“, které se jí tak líbilo: Marlene. Zkusila to znovu. MARLENE. A je‰tû jednou: Marlene – Marlene Dietrich – ano! To vypadá dobfie. To se jí opravdu líbí! Zkusila je napsat je‰tû nûkolikrát a pak zavfiela bledûmodr˘ ‰kolní se‰it, sama se sebou nav˘sost spokojená. Ve sv˘ch tfiinácti letech si dala jméno Marlene.

Od Uralu aÏ po svûÏe zelené irské pastviny v‰ichni vnímali zvlá‰tní kouzlo léta roku 1914. Celé rodiny jezdily na prázdniny k mofii a do horsk˘ch letovisek. Spokojení majitelé nesãetn˘ch berlínsk˘ch pouliãních kaváren se vyhfiívali na sluníãku, zatímco jejich hosté snad je‰tû ve vût‰ích návalech neÏ jindy poklidnû popíjeli vychlazené r˘nské víno a limonádu z orosen˘ch sklenic. V parcích s rozkvetl˘mi akáty skákaly dûtiãky v bíl˘ch námofinick˘ch obleãcích pfies ‰vihadla a ve vûtru jim vlály dlouhé tmavomodré stuhy ze slamáãkÛ. V proslulé berlínské zoologické zahradû vozily anglické chÛvy okrajeãkovaná miminka v koãárcích na vysok˘ch kolech. Dámy v kvûtovaném mu‰elínu se sluneãníky nad hlavou venãily pudlíky. Mladíci vozili pÛvabné sleãny na lodiãkách na studené Sprévû a vûfiili, Ïe je ãeká skvûlá budoucnost a spokojen˘ Ïivot aÏ do smrti.

Ve mûstû Sarajevu na hranicích Srbska a Rakouska-Uherska pomohl rakousk˘ korunní princ Franti‰ek Ferdinand na státní náv‰tûvû své manÏelce Îofii nastoupit do otevfieného auta, usedl po jejím boku a dal pokyn k zahájení prÛvodu. Spustila hudba. Císafisk˘ vÛz pomalu projíÏdûl vyzdobenou ulicí. Na prÛzraãnû modré obloze krouÏilo hejno bíl˘ch holubic, jako závan snûhov˘ch vloãek.

Náhle temn˘ stín! Mlad˘ muÏ vyskoãil na stupátko projíÏdûjícího auta a dvakrát vystfielil.

Do dûjin se zapí‰e, Ïe pfiesnû v jedenáct patnáct, krásného letního dne 14

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 15

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

28. ãervna 1914, budou tímto ojedinûl˘m politick˘m atentátem celé generace mlad˘ch muÏÛ odsouzeny k smrti.

Zatímco si národy Evropy uÏívaly letních prázdnin, rozhodly za nû vlády o jejich osudu. Zaãala první svûtová válka.

15. srpna 1914 Je válka! HrÛza. Otec odjel 6. srpna na západní frontu. Mutti celé dny pláãe. V Harzburgu bylo hezky. Uãitel tance byl moc mil˘!

Tvá Leni Nikdo nevûfiil, Ïe se válka protáhne pfies léto. V berlínsk˘ch kavárnách a restauracích se o ní mluvilo jako o „na‰í válãiãce“. V záfií tato lehkomyslnost vyprchala.

26. záfií 1914 Válka! Otec byl ranûn. ·rapnel ho zasáhl do pravé ruky. Pfievezli ho do Braunschweigu. Jeli jsme ho s Mutti nav‰tívit do vojenské nemocnice.

Bydleli jsme v penzionu Müller-Bartenstein v Jeruzalémské ulici ãíslo 2.

Moc hezké! Sto osmdesát marek za tfii noci. Spousta penûz. Otec byl moc mil˘. Po ãtyfiech t˘dnech si v sobotu vyjel autem, jako princ. Str˘ãek Otto a George dostali Îelezn˘ kfiíÏ.

9. prosince 1914 Nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláãi: cel˘ otcÛv batalion má v‰i!

Místo vyuãování teì celé dny ve ‰kole pleteme nátepníãky. Nechci chodit na vy‰‰í ‰kolu. Velká dûvãata mi nahánûjí hrÛzu. Ach, mil˘ ãerven˘ deníãku, tolik se mi st˘ská po tatínkovi!

Tvá Leni První krutou váleãnou zimu kopali vojáci zákopy podél západní i v˘chodní fronty. V nûmãinû i francouz‰tinû je v˘raz pro zákop odvozen od slovesa „kopat hrob“ – velmi pfiíhodné oznaãení pro to, co mûlo následovat.

3. února 1915 Liesel je aÏ po u‰i „zamilovaná“ do Hanni. Existují zvífiata, kter˘m se fiíká opice – moje sestra je jednou z nich. Ach! Mám na ni takov˘ vztek!

Zamilovaná... zasnoubená... vdaná... Jsem také zamilovaná? R. je mÛj miláãek!

Leni 29. dubna 1915 Odjeli pro str˘ãka Ottu. Brzy pojedeme na prázdniny do Dessau – koneãnû! Mohla bych tam zÛstat navÏdycky. Myslím, Ïe str˘ãek Otto moÏná nepadl. Tfieba to není jisté. Proã by musel zemfiít?

15

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 16

MARIA RIVA

Teì nepfiicházely dámy do Schönebergu spoleãensky konverzovat – pfiicházely plakat. VÏdycky klidná, rozumná a spolehlivá Josefína vûdûla, co fiíci, jakou jim poskytnout útûchu, i kdyÏ se Ïádná nezdála moÏná. Sedûly tam jako ztichlé vrány. Stále víc a víc pfiijímala Josefína roli matky rodu. V‰ichni vûfiili, Ïe je z nich nejsilnûj‰í. A snad mûli pravdu. Její dcery z úkrytu pod schody sledovaly, jak matka rozná‰í podnosy vrchovatû naloÏené chleby s pa‰tikou a koufiícími ‰álky kávy. Josefína utû‰ovala ne‰Èastnice jídlem; zastávala názor, Ïe pro boj proti Ïalu je nezbytn˘m pfiedpokladem tûlesná zdatnost.

A opravdu, náv‰tûvnice od ní vÏdy odcházely o nûco spokojenûj‰í. Liesel se pfii pohledu na Ïalem sehnuté ãerné postavy neubránila slzám. Lena, která si odjakÏiva holou pravdu rad‰i zastírala, hledûla i nadále na Ïivot ze své vlastní perspektivy. KdyÏ pfiijela na náv‰tûvu ãerstvû ovdovûlá Tante Valli, byla Lena na vrcholu blaha.

6. února 1916 Tante Valli je tak neskonale milá! Vãera mûla na sobû ãerné ‰aty s bíl˘m límeãkem a manÏetami. Vypadala opravdu boÏsky. Chic. Na nohou mûla koÏené stfievíãky. Veãer jsem ji hodnû líbala, ale stále mi nûco chybûlo její jedin˘ polibek mi nestaãí. Jsem tak ‰Èastná, kdyÏ mû políbí – jako s Grete v Dessau, ale tohle je moje teta! Liesel ji také líbá. KdyÏ jsem jí vãera hrála Beethovena, rozplakala se. Mûla jsem chuÈ zahodit housle, rozbûhnout se k ní a slíbat jí slzy z tváfií.

10. února 1916 Tante Valli odjela. Je mi hroznû. Darovala mi stfiíbrn˘ náramek, ale mám zakázáno nosit ho do ‰koly. Podafiilo se mi získat pár nedopalkÛ jejích cigaret, které koufiila u tety Eimini, mají hedvábné konce. KdyÏ odjela, posadila jsem se u její postele a plakala, aÏ mû bolelo srdce.

15. ãervna 1916 Otec jede na v˘chodní frontu. Mutti se s ním chtûla setkat ve Westfalii, ale jeho vlak uÏ odjel a Mutti se marnû snaÏila jet za ním. Minula ho o pût minut. Je hroznû smutná. Vãera, kdyÏ tu nebyla, jsme ‰ly na taneãní revui. Mohly jsme se potrhat smíchy. Otec nám poslal nûjaké fotografie.

Na jedné z nich je s ohromnû krásn˘m leteck˘m dÛstojníkem, kter˘ se jmenuje Lackner. Hrajeme si teì s Liesel na „o‰etfiovatelky“. Já pochopitelnû o‰etfiuji Lacknera. Mám ãern˘ ‰átek, takÏe vypadám jako skuteãná o‰etfiovatelka, a moc mi to slu‰í. Mimochodem, uÏ tolik neblázním kvÛli Tante Valli. Teì vlastnû neblázním kvÛli nikomu! Za pár t˘dnÛ pojedeme do Harzburgu – tam pravdûpodobnû zase kvÛli nûkomu bláznit budu.

Zprávu o Louisovû smrti pfiinesla Josefínû bledá, Ïalem zdrcená Tante Valli. Sevfiela ‰okovanou Ïenu do náruãe a ‰eptala jí známá slova útûchy a soustrasti; pak nebohou vdovu, onûmûlou ledov˘m bolem, odvedla do loÏnice a uloÏila do postele pod velkou prachovou pefiinu. Dobfie vûdûla, 16

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 17

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

jak jí bude, aÏ její du‰i sevfie chladn˘ krun˘fi smutku. Pak ãekala v tichém domû na pfiíchod dcer.

Té noci Liesel plakala, dokud vyãerpáním neusnula s otcovou fotografií v ruce. Lena sdûlení odmítla uvûfiit. Tante Valli nemá právo vym˘‰let si takové ohavné lÏi o tak váÏné vûci. Vysekla tetiãce pukrle a odkráãela do svého pokoje. Lena neplakala. Dcery stateãn˘ch vojákÛ nepláãou.

Josefína truchlila za zamãen˘mi dvefimi své loÏnice sama. KdyÏ koneãnû vy‰la ven, vdovsk˘ ‰at ji halil jako netop˘fií kfiídla. Vpletla dcerám do copÛ obvyklé ãerné stuhy, na‰ila jim na ‰kolní uniformy smuteãní pásky, zahalila vstupní dvefie schöneberského domu ãern˘m flórem. Îivot ve váleãném Nûmecku pokraãoval ve svém tanci smrti. ãerven 1916 V‰ichni jsou mrtví. Dnes má otec pohfieb. Ráno jsme ne‰ly do ‰koly, ale na vojensk˘ hfibitov za tatínkem. Právû mu kopali hrob. Je tady teì hrozná nuda – jedin˘ zajímav˘ chlapec na korze je Schmidt.

Leni

Osamûlá Josefína s dvûma dospívajícími dcerami byla zoufalá. Vûdûla, Ïe s vdovskou penzí nevystaãí. Dûvãata brzy vyrostou z bot – co pak? Kde seÏene ve válce kÛÏi? A i kdyÏ obûtuje Louisovy jezdecké holínky, kde vezme peníze na ‰evce? Zaãínala b˘t dokonce nouze i o potraviny. Pfiídûlová kníÏka se stala tím nejvzácnûj‰ím majetkem. Josefína trávila celé dny ve frontách v nadûji, Ïe aÏ na ni pfiijde fiada, bude mít obchodník je‰tû co prodávat.

KdyÏ se v obklíãeném mûstû zaãala ‰ífiit chfiipka, pochopila Josefína, Ïe je naãase opustit s dcerami Berlín. Louãení s domovem v Schönebergu bylo jako nová, definitivní ztráta Louise. Josefína, která si tak zfiídka dovolila slzy, hofice oplakávala své nenaplnûné dívãí sny; nakonec se v‰ak k minulosti obrátila zády a vykroãila do neznáma. Musela splnit svou povinnost.

ZaloÏila skromnou domácnost v pronajatém bytû v Dessau, mûstû vzdáleném pûta‰edesát kilometrÛ jihozápadnû od Berlína.

Dessau, 9. listopadu 1916 Dostala jsem se na korzo v 6.15, Fritz tam pr˘ byl v ‰est. A takové ‰tûstí mám vÏdycky. âekala jsem, jestli se neobjeví, ale samozfiejmû nepfii‰el.

Kdyby se ukázal, bylo by to skvûlé – protoÏe Mutti byla pryã ve mûstû.

Vidûla jsem ho pozdûji, kdyÏ jsem ‰la na housle. VÏdycky tam chodím o nûco dfiív, neÏ on skonãí... Tady v Dessau má kaÏdá dívka svého obdivovatele, jinak by tu byla hrozná nuda.

Dessau, 6. prosince 1916 Dnes mi na korze skupina chlapcÛ sebrala ãapku a v‰elijak mû obtûÏovala. Tohle dûlají vÏdycky, kdyÏ se tu objeví nûkdo nov˘. Zítra musím 17

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 18

MARIA RIVA

zÛstat doma, protoÏe mám zakázáno korzovat tfii dny za sebou. Dokonce musím chodit spát ve tfii ãtvrtû na devût! V patnácti?! Moje jediná zábava, jestli se to tak dá nazvat, je procházet se s pfiítelkyní pÛl hodiny naveãer, po v‰ech úkolech. A teì nesmím ani tohle! Dobrá, mnû je to jedno. Stejnû tam pÛjdu!

10. prosince 1916 Dnes se na mû tak mile usmál. Byl ranûn a chodí v civilu. Jmenuje se F. Schuricke a pokaÏdé se na mû tak smûle dívá. Ráno ho vídám v trolejbusu a veãer na korze. Tohle mi tedy nikdo nezakáÏe! (Mimochodem, s Tante Valli uÏ to skonãilo.)

Dessau, 13. ledna 1917 MoÏná trochu pfieháním, ale nemÛÏu si pomoct, miluji ho! Cel˘m sv˘m srdcem. A nejkrásnûj‰í na tom je, Ïe se mu líbím! Nepodívá se snad pokaÏdé k mému oknu, kdyÏ jde okolo, jestli tam nestojím a nevyhlíÏím ho? Je to hloupé, ale zároveÀ krásné vûdût, pro koho vym˘‰lím nov˘ úães, pro koho se oblékám, i kdyÏ si toho sotva v‰imne. VÏdyÈ je to moje první láska! AÏ dosud jsem nevûdûla, co to znamená nûkoho milovat.

16. ledna 1917 Je po v‰em. VÛbec nic to pro nûj neznamenalo. A já jsem se mu vydala a ukázala mu, jak velice ho miluji. Nikdy uÏ se nikomu tak nevydám jako jemu, nûkomu, kdo o mû nestojí, koho jenom zajímá, co si o nûm myslí nûjaká „‰kolaãka“. To je pod mou úroveÀ! NavÏdycky si budu pamatovat ten pocit, ale s F. S. je konec!

Mûsíce krut˘ch bojÛ vyvrcholily bitvou u Verdunu. Padlo v ní 542 000 FrancouzÛ, Nûmecko ztratilo 434 000 muÏÛ.

4. února 1917 Hroznû jsem se pohádala s Mutti. ¤ekla mi, Îe kdyÏ pofiád „blázním“ za tûmi kluky, musím b˘t posedlá po muÏích. Za prvé za Ïádn˘mi kluky „neblázním“ a za druhé jsou to jenom moji dobfií pfiátelé. Nemusím se pfiece hned do kaÏdého zamilovat, a i kdyby, neznamená to je‰tû, Ïe jsem „posedlá po muÏích“! Nûktefií lidé vidí ve v‰em to nejhor‰í. ¤ekla mi: „Jestli bude‰ pofiád myslet jenom na muÏské, po‰lu tû do internátu.“ Pche! Taková pitomost! Pofiád se jí nûco nelíbí, ale já si nemÛÏu pomoct: „Îivot je hroznû nudn˘!“ Jsem snad „posedlá po muÏích“, kdyÏ na kluzi‰ti promluvím s chlapcem? Ne! Ne! To uÏ je opravdu trochu pfiíli‰!

Krutá realita „tufiínové zimy“ zasáhla i Dessau. PleÈ Ïen, dûtí i starcÛ se pomalu zaãínala zbarvovat do ÏlutooranÏového odstínu. PostiÏeni byli v‰ichni kromû Leny. Její pokoÏka si uchovala svou porcelánovou svûÏest. Pozdûji ãasto vzpomínala na dny svého mládí: „Za války jsme nejedli nic neÏ tufiíny, 18

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 19

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

pofiád dokola. Za nûjak˘ ãas byli v‰ichni Ïlutí – jenom já ne. Mnû pleÈ nezeÏloutla. Divné, Ïe? Tenkrát mi bylo teprve ‰est let.“ Ve skuteãnosti jí bylo ‰estnáct. Marlene umûla rozhazovat roky jako konfety.

KdyÏ té zimy nabídl Eduard von Losch mladé vdovû Dietrichové sÀatek, vdûãnû a ochotnû pfiijala. Eduard byl LouisÛv nejlep‰í pfiítel. Josefína ho znala a váÏila si ho od okamÏiku, kdy ho manÏel pfiivedl domÛ, aby mu pfiedstavil svou nevûstu. Pozdûji byl jedin˘m z jeho pfiátel, u kterého cítila, Ïe neschvaluje Louisovo nezodpovûdné poãínání. Eduard byl dobrák a netouÏil po niãem víc, neÏ aby mohl o rodinu svého pfiítele peãovat a chránit ji v tûchto tûÏk˘ch dobách. Neãekal, Ïe ho bude Josefína milovat. Staãilo mu, Ïe mohl on milovat ji.

Nevûsta byla v ãerném. Obfiad byl prost˘, jak se slu‰elo na nevûstino nedávné ovdovûní a váleãn˘ ãas. Dcery nebyly pfiítomny. Aãkoliv Liesel nepfiestala truchlit po otci, nevlastního otce pfiijala s upfiímnou náklonností.

Lena matãino manÏelství zcela ignorovala a chovala se, jako by se vÛbec nic nezmûnilo. Matka se sice teì moÏná jmenuje von Loschová, ale ona bude navÏdy – Dietrichová. Pozdûji se jí skuteãn˘ otec a von Losch ve vzpomínkách prolnou a ze dvou muÏÛ se nakonec stane jeden.

Eduard pfiestûhoval novou rodinu do rozko‰ného domu v jedné z nejluxusnûj‰ích berlínsk˘ch ãtvrtí. Od této chvíle byly kaÏd˘ den malé Vánoce.

Válka jako by na ãas zmizela nûkam velmi daleko. K snídani b˘valo skuteãné mléko, nûkdy i cel˘ kus s˘ra. Zázraãnû se objevovaly malé hnûdé balíãky vzácné zrnkové kávy. Dvû, nûkdy dokonce tfii kostky cukru a chleba, poctiv˘ chleba z mouky! Radost z Josefínina úsmûvu byla pro Eduarda tak neodolatelná, Ïe neúnavnû shánûl po mûstû vzácné lahÛdky, ‰Èasten, Ïe si astronomické ceny na ãerném trhu mÛÏe dovolit. Záfiil ‰tûstím. Brzy bude muset svou Ïenu opustit. Má tak málo ãasu, aby ji zahrnul láskou.

Nûmecké ponorky pátraly v Severním mofii po nepfiátelsk˘ch a neutrálních plavidlech. Woodrow Wilson, kter˘ tak dlouho odkládal rozhodnutí, koneãnû vyhlásil, Ïe Spojené státy vstupují do války s Nûmeckem. Vzápûtí se zaãali ve Francii ‰ikovat ameriãtí pû‰áci, aby za doprovodu rytmick˘ch melodií Irvinga Berlina a George M. Cohana vykroãili spasit svût. Proã, na tom tolik nezáleÏelo. Bude to skvûlé dobrodruÏství!

Na zvlnûn˘ch stráních Château-Thierry po nich zÛstalo nekoneãné mofie mal˘ch bíl˘ch kfiíÏÛ.

13. dubna 1917 Bojím se, Ïe válka nikdy neskonãí. Teì uÏ i Amerika! Myslím, Ïe sem zaãnu zase psát, aÏ se bude dít nûco zajímavého. âekám na novou lásku.

18. ãervna 1917 Myslím, Ïe jsem trochu zamilovaná do Margarety Rosendorfové z Lieseliny tfiídy – jinak je moje srdce pusté. Je o tolik hezãí, kdyÏ ãlovûk nûkoho má – hned si pfiipadá mnohem krásnûj‰í. Byli jsme na v˘letû ve 19

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 20

MARIA RIVA

Faulbaummernu. Pofiád tam za mnou chodil nûjak˘ star‰í pán. Vidûla jsem film s Henny Portenovou. Miluji ji.

Nastal den, kdy se musel Eduard vrátit ke svému pû‰ímu pluku. Sevfiel Josefínu do náruãe. Byl ‰Èasten, jak se promûnila. V nov˘ch svûtle Ïlut˘ch letních ‰atech vypadala tak pÛvabnû. Îlutá jí slu‰ela. Nechtûl na ni vzpomínat v ãerném. Zafiídil v‰echny nezbytné náleÏitosti. Kdyby padl, bude o ni postaráno, nebude se muset nikoho dopro‰ovat. Políbil ji. Pfiitiskla se k nûmu... Neodcházej – neopou‰tûj mû – prosím – volalo její srdce. Vûdûla, Ïe své pfiání nesmí vyslovit nahlas, Ïe ho nesmí trápit. „Já se vrátím! Ano! Jistû! Do Vánoc. Do té doby je po válce. Teì musím jít – pi‰ mi! KaÏd˘ den! Miluji tû!“ Stála tam sama, dlouho potom, co vlak odjel. Pak se otoãila a ‰la domÛ.

Bad Liebenstein, 7. ãervence 1917 Jsme v Liebensteinu. Tolik jsem se sem tû‰ila, ale nic se tu nedûje. Dopoledne chodíme k pramenÛm a zbytek dne je tu nuda k ukousání. V‰ude okolo tady Ïije spousta chudákÛ. Nikdo se sem nejezdí pobavit. Na kaÏdém kroku potkáváme dûti, kter˘m buì vÛbec nejsou vidût oãi, nebo mají víãka sam˘ puch˘fi a bolák. V lázních si ãlovûk uÏije legrace, jen co je pravda!

Henny Portenová mi poslala pohlednici podepsanou velk˘m hranat˘m písmem.

Pod Ïhav˘m letním sluncem hnijí mrtvoly. MuÏi se pro hustou palbu z tûÏk˘ch dûl nemohou dostat ze zákopÛ, aby je odtáhli z bitevního pole. Na mase koÀsk˘ch zdechlin i lidsk˘ch tûl si pochutnávají krysy.

17. ãervence 1917 Hrabûnko Gersdorfová, va‰e rÛÏové noÏky, mé srdce hofií jen pro Vás!

Umírám pro ni láskou, je krásná jako andûl, je mÛj andûl! Chtûla bych ji drÏet za ruku a vá‰nivû ji líbat, dokud bych nevydechla du‰i. Ona neví, jak veliká je moje láska. Myslí si, Ïe ji mám jen hodnû ráda, jako Liesel.

Tentokrát je to ale opravdová vá‰eÀ, ryzí, hluboká láska. Má nejdraωí hrabûnka. Je tak krásná!

Aãkoliv mûla Josefína pronajaté pokoje aÏ do konce ãervence, zniãehonic zmûnila plány a vrátila se s dcerami do Berlína. Pfiíbuzenstvo se divilo, co ji pfiimûlo k tak náhlému rozhodnutí, ale bylo pochopitelnû pfiíli‰ dobfie vychované, aby se ptalo.

Berlín, 14. srpna 1917 Louãení bylo krátké a bolestné. Kromû ãtyfilístku mi darovala ametyst zasazen˘ ve stfiíbfie. Napsala jsem pro ni báseÀ. Nevím, co si o ní myslela. Pfiipsala jsem, Ïe ji miluji, a podepsala se „Marlene“. Kdyby nebyla 20

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 21

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

vdaná, udûlala bych v‰echno pro to, abych získala její srdce pro sebe dfiív neÏ ten její hrabû Gersdorf. I teì bych chtûla b˘t na jeho místû. TouÏím po ní. Mám její podobenku v medailonku. Nûkdy ji miluji jako dítû, ale zároveÀ hluboce a opravdovû, jako dospûlá Ïena. Myslím, Ïe takovou lásku bych mohla cítit k nûjakému muÏi. Jaká ‰koda, Ïe mû nechápe, Ïe jsem pro ni jen pomíjivá kratochvíle. I já své vzplanutí oznaãuji za kratochvíli, ale ve skuteãnosti to není tak prosté. Jaká situace! Kratochvíle brzy pomine a lze na ni snadno zapomenout, ale na lásku ne.

Tentokrát pfii‰el Josefínû oznámit smrt manÏela plukovní posel. Ve ãtyfiiceti se stala vdovou podruhé.

S náboÏnou opatrností uloÏila svûtle Ïluté ‰aty do krabice s hedvábn˘m papírem, poloÏila ji na postel a vy‰la z loÏnice. Tváfi jí halil ãern˘ závoj.

Z kruhu u pasu vyvlékla klíã a zamkla dvefie. Nikdy víckrát do té místnosti nevstoupila a uÏ nikdy si neoblékla Ïluté ‰aty. Liesel se v slzách modlila, aby Eduardova du‰e vstoupila na nebesa. Lenin deník o jeho smrti mlãí.

17. záfií 1917 Mé srdce patfií Henny Portenové. Vãera jsme ‰li na její film Okouzlená du‰e. Neumím ani vypsat, jaká to byla nádhera, díky ní, pfiirozenû. Svléká si plá‰È a chce se jít koupat – nahá. Jsou jí vidût jen ramena, ale po stranách i nûco víc. Je nádherná.

Pr‰elo, jako by nemûlo nikdy pfiestat. Zákopy i krátery po granátech zaplavovala voda. Bitevní pole se promûnila v mofie bláta. Vyãerpaní muÏi klesali pod tíhou v˘stroje do lepkavého bahna, které je pohlcovalo dfiív, neÏ jim mohl nûkdo pfiispûchat na pomoc.

19. fiíjna 1917 Nesla jsem jí domÛ kvûtiny, ale pfiestûhovala se. Domovníkova Ïena mi prozradila její novou adresu, protoÏe jí pfii‰lo líto, jak tam tak stojím s kyticí, ale bylo uÏ pozdû a já jsem najednou zjistila, Ïe se mi ty kvûtiny nelíbí. Mám hodnû práce s uãením role do ‰kolního pfiedstavení Guvernantky od Kohnera. Hraji Franti‰ku. Jsem rozhodnutá stát se hereãkou.

Ve Vincennes byla francouzskou popravãí ãetou zastfielena nûmecká ‰pionka Mata Hari. O tfiináct let pozdûji zahraje Lena pfiekrásn˘m zpÛsobem tento dramatick˘ okamÏik ve filmu. Tûlo tajuplné krasavice, které si v roce 1917 nikdo nevyÏádal, skonãilo na pitevním stole lékafiské fakulty, tento konec v‰ak ve filmu X 27 nebyl.

27. fiíjna 1917 V nedûli máme první kost˘mové zkou‰ky. Mám trému. V muÏské roli mám na sobû své ãerné sportovní kalhoty, matãinu jezdeckou kazajku a bílou krajkovou blÛzu. Doufám, Ïe mi Mutti pro roli Franti‰ky pÛjãí 21

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 22

MARIA RIVA

svou rÛÏovou veãerní toaletu, protoÏe má tak perfektní stfiih a dokonale mi sedí a já potfiebuji dlouhé ‰aty.

22. listopadu 1917 V nedûli byla v Mozartovû divadle velká slavnost, na které se promítaly dva filmy Henny Portenové. Poãkala jsem na ni a dala jí ãtyfii temnû rudé karafiáty, které mû stály ãtyfii marky. Vypadala absolutnû boÏsky a podala mi ruku tím nejrozko‰nûj‰ím zpÛsobem na svûtû. Nûkdy mû moje touha po ní tak pfiemÛÏe, Ïe musím utíkat do obchodu a koupit si jednu z jejích pohlednic, jen abych se mohla dívat na její pfiekrásnou tváfi.

Té zimy klesla teplota na minus dvaadvacet stupÀÛ. V dûlnick˘ch ãtvrtích Berlína fiádil tyfus. Tûla zemfiel˘ch, ponechaná na zápraÏích domÛ, kde je ráno sbíraly pohfiební vozy taÏené koÀmi, pfiimrzala ke schodÛm 14. ledna 1918 Miluji tû! Jak krásnû se to fiíká, jak krásnû se to poslouchá! Dvû prostá slÛvka, ale je v nich obsaÏeno v‰echno ‰tûstí i utrpení svûta.

11. ãervna 1918 Byla jsem na oslavû narozenin Hilde Sperlingové. Pfii první sklenici punãe jedna její pfiítelkynû fiekla: „Pfiípitek tûm, které milujeme,“ a v‰ichni pozvedli ãí‰i a vûdûli, komu pfiipíjejí. Jenom já ne. Já nevím, koho miluji. Vãera mi bylo smutno a byla jsem tak hloupá, Ïe jsem se svûfiila matce. Skoro v niãem mû nechápe. Dokonce posílá Liesel, aby mû doprovázela na tramvaj! Takové jednání pak ãlovûka nutí, aby se schválnû choval nepfiístojnû. JenÏe já uÏ ji nezmûním a ona mne také ne.

Lenin deník z této doby zaznamenává, Ïe je nemocná. Zpoãátku to vypadalo na lehk˘ pfiípad revmatické horeãky, ale mnohem pravdûpodobnûji, s ohledem na její pfiemr‰tûnû romantickou povahu, ‰lo o mírnou depresi zpÛsobenou sexuální frustrací. Freudovy teorie byly dosud pfiíli‰ mladé, aby se donesly k postar‰ímu praktickému lékafii v malomûstském lázeÀském sídle v Bavorsku, a tak hodn˘ pan doktor stanovil diagnózu pfiipomínající Elisabeth Barrett Browningovou.

Srdeãní láznû Altheide, 7. ãervence 1918 LeÏím v posteli a je mi smutno. Doktor fiíká, Ïe mám ochabl˘ srdeãní sval. Nesmím chodit déle neÏ 60 minut dennû a to je‰tû pomalu. Ráno dostávám speciální sirné koupele. Pak aÏ do obûda leÏím, stejnû jako dvû hodiny odpoledne. Mezitím smím chodit k pramenÛm. Tohle jsou moje skvûlé prázdniny, na které jsem se tolik tû‰ila! Nesmím tanãit. Zaãala jsem zpívat bavorské a rakouské písniãky, abych si posílila slab˘ a neznûl˘ hlas. Hodnû hraji na mandolínu a celé dny sním. Mutti fiíká: „MÛÏe‰ snít, ale nesmí‰ mít hlavu prázdnou!“ 22

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 23

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

Tváfií v tváfi hrozící zdrcující poráÏce se celé Nûmecko zmítalo ve smrteln˘ch kfieãích. Zaãátkem listopadu zachvátilo zemi v‰eobecné povstání. Ve v‰ech vût‰ích mûstech propukaly nepokoje. Vojáci hromadnû utíkali z fronty.

Víc uÏ nedokázali vydrÏet.

Berlín, 9. listopadu 1918 Proã musím Ïít v téhle hrozné dobû? Tolik jsem touÏila po zlatém mládí a takhle to dopadlo! Je mi líto císafie a v‰ech ostatních. Dnes veãer se mají dít hrozné vûci. Dav pronásleduje lidi v autech. Odpoledne k nám mûly pfiijít nûjaké dámy na ãaj, ale vÛbec se nedostaly k na‰emu domu. Pfii‰la jen hrabûnka Gersdorfová. Na Kurfürstendammské tfiídû strhali ozbrojení vojáci jejímu manÏelovi epolety a v‰ude jsou rudé vlajky. Co vlastnû lidi chtûjí? Mají v‰echno, co chtûli, nebo ne? Ach, kdybych tak byla aspoÀ tro‰ku ‰Èastná, dovedla bych to v‰echno lépe sná‰et.

Snad brzy zase nastane ãas, kdy budu moci znovu psát o ‰tûstí – jen o ‰tûstí.

11. listopadu bylo vyhlá‰eno pfiímûfií. Svûtová válka oficiálnû skonãila.

Cena byla ukrutná. Vítûzné mocnosti povolaly do zbranû 42 milionÛ muÏÛ, celkov˘ poãet padl˘ch, ranûn˘ch a pohfie‰ovan˘ch dosáhl 22 milionÛ. PoraÏení ztratili z 23 milionÛ na boji‰tích cel˘ch 15. Samotné Nûmecko obûtovalo 7 milionÛ sv˘ch mlad˘ch vojákÛ. Ztráty na civilním obyvatelstvu, zpÛsobené nemocemi a hladem, nebyly nikdy vyãísleny.

2. kvûtna 1919 Jsem zamilovaná. Tu‰ila jsem to uÏ pár dní, ale pofiád nevím, jestli jsem opravdu ‰Èastná. V tomhle jsem prostû hrozná. Pofiád myslím na to, co by se mohlo stát, a neumím si vychutnat tûch pár krásn˘ch okamÏikÛ, protoÏe si stále v duchu fiíkám: Proã si zaãínat s láskou – stejnû zase pomine a moje srdce bude je‰tû smutnûj‰í.

Josefína v obavách pfied pováleãn˘m bûsnûním, které zachvátilo Berlín, pronajala mal˘ domek na venkovû pro pfiípad, Ïe by bylo opût nutné opustit s dcerami mûsto.

16. ãervna 1919 Tak to vypadá, Ïe opût sevfiu ‰tûstí do náruãe jako znovunalezené dûcko! Koneãnû opût miluji, ale tentokrát je to jiné – moje dûtská láska – tím je fieãeno v‰e. O niãem nepfiem˘‰lím, jak mívám ve zvyku, kdyÏ jsem zamilovaná – a jsem tak ‰Èastná, tak klidná.

Jsem si jistá, Ïe po mnû nebude chtít nic víc, a tak se nemusím bát.

Jsme jako dûti – ‰Èastní, kdyÏ jeden druhého vidíme, kdyÏ jsme spolu.

Dívám se mu do oãí a jemu to staãí. Koneãnû zase miluji. To jsem potfiebovala. Po nûm pravdûpodobnû pfiijde nûkdo jin˘.

23

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 24

MARIA RIVA

17. záfií 1919 Springeberg nám dokonale vyhovuje. Jezdíme tam v nedûli a v pondûlí se vracíme. Zbytek t˘dne mluvíme o tom, jaké to je „tam venku“. Mám spoustu nápadníkÛ, protoÏe jsem zatím nová a zajímavá. V‰ichni za mnou blázní. Erich Schupp, kter˘ mû miloval, kdyÏ jsem byla malá, a Paul Botchen, kter˘ je star‰í a muÏnûj‰í. Jsem na Ericha hodná, spí‰ ze soucitu, a nemohu se mezi nimi rozhodnout. Tolik se o sobotách a nedûlích líbám, Ïe mi to staãí na cel˘ t˘den. Mûla bych se stydût. V‰ichni, kdo mû znají, mi potvrdí, kdyÏ se jich ptám, Ïe podle nich jsem dobrá na líbání a la‰kování, ale oÏenit se se mnou? BoÏe chraÀ! MÛÏu si za to sama, Ïe kaÏdému dovolím, aby mû líbal. Tím si, pochopitelnû, úctu nezískám.

Ale co mám dûlat? Není moje vina, Ïe moje romantická povaha nezná míru. Kdoví, jak vlastnû skonãím. Doufám, Ïe se najde nûkdo, kdo by byl ochoten si mû co nejdfiív vzít.

Josefína pochopila, Ïe ãekala pfiíli‰ dlouho. Koneãnû splnila svou hrozbu a poslala dceru do internátní ‰koly. Uãinila v‰ak tu chybu, Ïe vybrala ‰kolu v romantickém V˘maru, rodi‰ti jednoho z Lenin˘ch idolÛ, básníka Goetha.

Zpoãátku se zdálo, Ïe vyhnanství bude mít k˘Ïen˘ úãinek.

V˘mar, 7. fiíjna 1920 Jak dlouho jsem nepsala! UÏ ‰est mûsícÛ jsem pryã z domova.

Jsem teì ve V˘maru v internátû pro dívky z „lep‰ích rodin“ a hroznû se mi st˘ská. Liesel tu není a v‰ichni, které jsem milovala, na mû zapomnûli. Je mi do pláãe. Jediné, co mû tu trochu baví, jsou hodiny houslí s profesorem Reitzem. Ale jak mi to má staãit, kdyÏ jsem byla zvyklá, Ïe mû pofiád nûkdo miluje – a teì nic?

Netrvalo dlouho a Lenin uãitel hudby zcela propadl jejímu kouzlu. Nutkání dot˘kat se pÛvabné Ïaãky bylo tak silné, Ïe chudák profesor musel bûhem soukrom˘ch hodin strkat ruce do kapes fraku.

Pfii jedné z pravideln˘ch mûsíãních náv‰tûv vytu‰ila Josefína v chování dcefiina profesora hudby cosi podezfielého a navrhla, aby Lena pfiestoupila do jiné tfiídy. Pohor‰ená fieditelka ústavu v‰ak usoudila, Ïe postaãí, kdyÏ poblouznûnému uãiteli domluví.

V˘mar, 21. fiíjna 1920 Právû jsem pfii‰la z hodiny houslí. Mám dojem, Ïe profesor Reitz se mnou není tak docela spokojen. V niãem?! Zpoãátku, kdyÏ jsem hrála samé známé skladby, byl nad‰en˘, a dokonce to napsal matce. Mutti tvrdí, Ïe uÏ mû nic nového nenauãí a Ïe bych mûla pfiestoupit k profesoru Fleischovi. VÛbec nic nechápe.

Kdoví proã se ten rok o Vánocích doma Lena do nikoho nezamilovala.

Po návratu do V˘maru ji kromû posledního semestru internátní ‰koly ãekal i oddan˘ profesor.

24

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 25

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

Proã jsou uãitelé hudby takovou klasickou postavou sentimentálních románkÛ? Sotva to bude jen spoleãnû provozovanou krásnou hudbou, Ïe v tûchto pfiípadech dochází k onûm nevyhnuteln˘m scénám svedení. SblíÏení s úctyhodn˘m star‰ím muÏem v neru‰eném soukromí uãebny, jejíÏ dvefie mohou b˘t pevnû uzamãeny, jistû hraje dost podstatnou roli. A tak zákonitû pfii‰el okamÏik, kdy pÛvabná Ïaãka odloÏila housle a nabídla své panenství na oltáfi Händelovy sonáty. Skuteãnost, Ïe tuto pamûtihodnou událost nezaznamenala do svého deníku, nebyla dÛsledkem obav z odhalení – Lena byla hluboce zklamaná. „Hekal, funûl, sípal. Dokonce si ani nesundal kalhoty. LeÏela jsem tam na staré pohovce, ãerven˘ ply‰ vespod mû dfiel, sukni jsem mûla pfiehrnutou pfies hlavu. Bylo to velice nepohodlné,“ líãila po více neÏ ãtyfiiceti letech svou první sexuální zku‰enost vlastní dcefii. A ke v‰emu nakonec hudební akademie nepfiijala sleãnu Dietrichovou za svou Ïaãku.

Rozãarovaná Lena se vrátila do Berlína, kde ji ãekala nuda a prudce rostoucí pováleãná inflace. Liesel získala univerzitní diplom a poru‰ila tradici své spoleãenské tfiídy: na‰la si zamûstnání. Její slu‰n˘ uãitelsk˘ plat byl darem z nebes. Navzdory matãinu pfiání vyuÏila Lena sestfiina rozhodnutí a pfiihlásila se ke zkou‰kám na slavnou hereckou akademii Maxe Reinhardta.

Usoudila, Ïe nemÛÏe-li b˘t slavnou houslistkou, stane se „slavnou hereãkou“.

Ke zkou‰kám si pfiipravila dramatickou scénu z Goethova Fausta – Markétãinu modlitbu. Popis zkou‰ky se stal jedním z Marlenin˘ch nejoblíbenûj‰ích ãísel: po pfiednesení dlouhého monologu pr˘ mûla kolena tak ãervená a oteklá, Ïe se sotva postavila na nohy. Vzápûtí k ní rozlehlou temnotou hledi‰tû Nûmeckého divadla dolehl muÏsk˘ hlas, kter˘ údajnû pravil: „Sleãno Dietrichová, vyhrÀte si sukni. Chceme vidût va‰e nohy.“ Taková neomalenost mladou adeptku hluboce ranila. Rozumûlo se samo sebou, Ïe hlas patfiil samotnému „Velkému Mistrovi“. Ve skuteãnosti se slavn˘ Reinhardt konkursÛ budoucích studentÛ nezúãastÀoval. Podle tradice sice byla Marlene Dietrichová jeho slavnou Ïaãkou, ale nebyla to pravda. Pravda je, Ïe se jí podafiilo hrát v fiadû mal˘ch rolí v mnoh˘ch divadlech a spoleãnostech, které Reinhardt vlastnil, zejména pak v berlínském Nûmeckém divadle. To jí umoÏnilo spojovat své jméno s Mistrem a svûtov˘ tisk její vûdomou stylizaci do studentky Reinhardtovy akademie ochotnû pfiijal.

Ani profesor Reinhardt pozdûji nepokládal za nutné uvést vûci na pravou míru, protoÏe tou dobou byla jeho samozvaná Ïaãka mnohem slavnûj‰í neÏ on sám nebo jeho berlínská ‰kola. Díky jeho mlãení se Lenina historka stala souãástí její legendy.

Pracovala tvrdû, hlásila se o kaÏdou roli a hrála cokoli; nikdy si nestûÏovala na únavu – hrála napfiíklad komornou v prvním aktu jedné hry, pak pfiebûhla na druh˘ konec mûsta a objevila se jako jedna z „dam“ na koktejlovém veãírku ve druhém dûjství dal‰í hry. Díky hodinám baletu a tance Isadory Duncanové, na které chodila v dûtství, byla schopná vystoupit ve sboru ve tfietím dûjství hudební revue v ‰antánu za rohem. Neobyãejná disciplína, hluboce zakofienûná v˘chovou, jí vynesla práci, o kterou by ve své mladické 25

MarlenKor2

1/29/18 2:52 PM

Stránka 26

MARIA RIVA

nezku‰enosti mohla snadno pfiijít. Netrvalo dlouho a okouzlení fieditelé divadel uvádûli jméno „Marlene Dietrich“ na samém zaãátku seznamu hercÛ.

V té dobû také zaãala rozvíjet svÛj úÏasn˘ talent pro volbu vhodného kost˘mu. JestliÏe Marlene Dietrichová usoudila, Ïe veãerní toaleta jedné z elegantních dam na veãírku jí prostû bájeãnû slu‰í, umûla si to zafiídit, aby místo v divadelním fundusu nakonec ‰aty skonãily na ramínku v její skfiíni.

I v tomhle samozfiejmém pfiivlastÀování si vûcí pfiedbûhla svou dobu. Hollywoodská kleptomanie, kdy si herci odná‰ejí z natáãení v‰echno, co není pfiibité, se projevila teprve o mnoho let pozdûji. Marlene sbírala v‰echno. Mûla rukavice pro kaÏdou roli: pro „ubohou Ïebraãku na rohu ulice“ skvûl˘ pár samá díra; pro dûvku ãervené síÈované k lokti, jen nepatrnû natrÏené; bílé kozinkové pro urozené ‰lechtiãny; ãerné koÏené pro mû‰Èanky. Skladovala ‰átky a koÏe‰inová boa v‰ech barev, druhÛ a délek. Tucty kabelek, nezbytn˘ch rekvizit pro okamÏité odli‰ení charakteru a postavení jejich majitelky.

A klobouky? BoÏe, to byly klobouky!

26

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 427

Rejstfiík

A slunce vychází (kniha) 31 Acostová, Mercedes de 87 nn, 96, 111, 133, 175, 280 Aherne, Brian 87, 93 nn, 105, 108 n, 115 n, 133 n, 148 n, 175, 193, 243, 250, 270 úmrtí 420 Akademie Maxe Reinhardta 25, 277, 288 Allanová, Elizabeth 199 Allein in Einer Grossen Stadt (skladba) 120 Andûl (film) 238, 247 Ardenová, Elizabeth 243, 335 Arlen, Harold 337, 343, 347, 351 n, Assez (skladba) 123 Astaire, Fred 232 Bacharach, Burt 362, 368, 381, 411, 418 Bakey, Michael de 389, 391 nn Bankheadová, Tallulah 78, 82, 302 Banton, Travis 51, 67 nn, 84, 92 nn, 146, 154, 177 nn, 196 nn, 204, 209, 212, 237 nn Barrymore, John 238 Barthelmess, Richard 189, 196 n, 282 Beatles 374 Becky 32, 39 nn, 59 nn Bergmanová, Ingrid 292, 358, 420 Bergnerová, Elizabeth 72, 155, 243 Boleslawski 218 n Boomerang Baby (skladba) 342 Borzage, Frank 206 n, 210 Boyer, Charles 213, 218, 280, 407 Bradley, Omar 301 Brecht, Bertolt 34, 120 Broadway (hra) 39 Brynner, Yul 330 nn, 348 nn, 366 n, 375, 395 n Burton, Richard 371, 378, 395 Cabot, Bruce 278 Cesta kolem svûta za 80 dní (film) 330 Clair, René 278, 280

Cocteau, Jean 120, 128, 132, 176, 374 Cohen, Alexander 382, 385 n Cohen, Emanuel 129 Colette 231, 234, 236 Colman, Ronald 193, 200 nn, 292 Cooper, Gary 47, 55, 58, 141, 161 nn, 173 nn, 203, 207 úmrtí 370 Coward, Nöel 128, 242, 325, 343, 346, 362, 372 n, 376 úrmtí 386 Crawfordová, Joan 239 Cream in My Coffee (skladba) 36 Crosby, Bing 55, 116, 170, 336 âarodûj ze zemû Oz (film) 273 Darnellová, Linda 367, 377 Davisová, Bette 239, 288 Dáma je ochotná (film) 281 n Destry se vrací (film) 269 n; premiéra 273 Dietrich, Louis Otto (otec Marlene D.) 7 úmrtí 16 válka 15 Dietrichová, Elisabeth (sestra Marlene D.) 9–25, 31 n, 51, 83, 128, 134 nn, 161, 206, 245 n, 291, 310 n, 372 úmrtí 377 Donat, Robert 222, 224 Dotek zla (film) 362 Douglas, Melvyn 238 Duncanová, Isadora 25 Dunneová, Irene 237 ëábel a Ïena viz Îena a tatrman Edington, Harry 90 nn, 108, 203, 207, 238, 248 Ejzen‰tejn, Sergej Michajloviã 143 Fayeová, Alice 288 Feldman, Charles 266, 281, 326 Felsingová, Wilhelmina Elisabeth Josephine (matka Marlene D.) 8–32, 82 n, 128 n, 134 nn, 245 n, 291, 302 n úmrtí 246

427

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 428

MARIA RIVA

Ferrer, Mel 335 Fitzgerald, Scott 176, 231, 258 Fleming, Alexander 128, 327 n, 349, 421 Fonda, Henry 288 Fontaineová, Joan 270 Forst, Willi 34, 46, 60, 141 Frasso, Dorothy di 193, 203 n, 234, 250 Freeman, Stan 387 n Freud, Sigmund 22, 273, 300, 422 Funny Girl (film) 178 Gabin, Jean 93 n, 132, 278 nn, 289 nn, 297 n, 304 nn, 320, 323, 331, 337, 377, 382, 417, 421 úmrtí 404 Gable, Clark 140, 179, 198 nn, 283, 295 úmrtí 367 Garbo, Greta 31, 45, 57 n, 65, 71, 87 nn, 239, 273, 284 nn, 420 Garfield, John 288 Garlandová, Judy 215 Gaulle, Charles de 128, 278, 382, 410 Gavin, James M. 300, 305 nn, 322, 377, 411 Gersdorfová, hrabûnka 20–23 Gilbert, John 193, 200 nn, úmrtí 207 nn Go Away from My Window (skladba) 342 Goddardová, Paulette 337, 381 Goebbels, Josef 31, 194, 262 Grableová, Betty 288 n Grant, Cary 78, 237 n Graves, Robert 237 Green, Milton 336, 386 Greene, Graham 234 Guilleroff, Sidney 251, 299 n, 352, 356 Hari, Mata 21 Harlowová, Jean 179, 242 Hayesová, Helen 173 Hayworthová, Rita 288, 291 Hearst, William Randolph 178 n, 422 Heidede viz Sieberová, Maria Hemingway, Ernest 31, 122, 128, 173 nn, 245, 265, 306, 325, 337 úmrtí 370 Hepburnová, Katharine 239 Heston, Charlton 335 Hitchcock, Alfred 326 nn, 330 Hitler, Adolf 31, 119, 146, 161, 232, 243 nn úmrtí 302 Hopkinsová, Miriam 212 Hopperová, Hedda 286 Horneyová, Karen 300

Howard, Leslie 235 Huttonová, Barbara 251 Chamberlain, Neville 259, 261, 266 Chanelová, Coco 122, 233 Chaplin, Charlie 31, 201, 204 Chevalier, Maurice 64, 66, 72, 78 nn, 84, 96, 104 nn, 175, 279, 325 I’ve Grown Accustomed to Her Face (skladba) 342 Jannings, Emil 28, 35 n, 40 nn, 244, 420 Jaray, Hans 139 nn, 175, 184, 241, 244 Jih proti Severu (film) 220, 270 Jih proti Severu (kniha) 232, 241, 246 Johnny, Laziest Gal in Town (skladba) 342 Kater viz Sieberová, Maria Kavárna Istanbul (rozhlas) 336 Kdo se bojí Virginie Woolfové? (film) 378 Kennedy Sr., Joseph P. 258, 266 n úmrtí 381 Kennedy, Jack 263 n Kennedyová, Rose 258 Kismet (film) 98, 292 nn Knize, krejãovství 137, 140, 151, 344, 380, 404, 410 Korda, Alexandr 149, 155, 211, 220, 228, 237, 292 Král a já (hra) 332 Kráska z New Orleansu (film) 278 Krásn˘ gigolo, uboh˘ gigolo (film) 405 Kupec Benátsk˘ (kniha) 206 La vie en rose (skladba) 374 Lakeová, Veronica 288 Lamarrová, Heddy 288 Lang, Fritz 193, 280, 330 Lastfogel, Abe 292, 296 Laughton, Charles 237, 364 Leisen, Mitchell 281, 317 nn, 329 Lidská síla (film) 279 Liesel viz Dietrichová, Elisabeth Lili Marleen (skladba) 342 Lombardová, Carolle 195 nn, 237 úmrtí 283 Losch, Eduard von 13, 19; úmrtí 21 Louis, Jean 341, 353, 410 Lubitsch, Ernest 31, 163, 175 nn, 193 n, 199, 204 nn, 234 nn, 278 Lupino, Ida 283 MacMurray, Fred 281 Mamoulian, Rouben 89 nn, 98 nn, 175 Manleyová, Nellie 55, 63, 74 n, 98 nn, 112, 151, 157, 182, 208, 214, 217, 221 nn, 238 nn, 267, 277, 315

428

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 429

MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ

Mann, Heinrich 35 Maroko (film) 50, 53 nn, 69, 103 Marshall, George 267, 270, 272 Marshall, Herbert 78, 238, 282 Martin Roumagnac (film) 315 Mata Hari (film) 57 Matulová, Tamara 33 nn, 51, 59 n, 71, 87, 95 n, 103 nn, 117 nn, 134, 137 nn, 172 nn, 181 nn, 197 n, 211 n, 221 nn, 234 n, 241 nn, 251, 256 nn, 266 nn, 302, 314, 317, 321, 325, 329, 331, 367, 404 úmrtí 376 n McCarthy, Charlie 283 McCleery, Albert 322 n Mein Blondes Baby (skladba) 120 Mein Kampf (kniha) 31, 115, 119, 224 Menjou, Adolphe 56, 420 Merkelová, Una 272 Metropolis (film) 193 Mûsíc pro smolafie (hra) 322 Milland, Ray 317 nn, 415 Mille, Cecil de 129 n Modr˘ andûl (film) 37 nn, 53, 57, 128, 220 premiéra 46 Mooreová, Colleen 152 Mrtvá a Ïivá (kniha) 250 Murrow, Edward R. 128, 337, 349 nn, 362, 375 Na krásném modrém Dunaji (skladba) 140 Na západní frontû klid (film) 51 Na západní frontû klid (kniha) 118, 254 Neurotická osobnost na‰í doby (kniha) 300 Ninoãka (film) 273 Norimbersk˘ proces (film) 369 n Oberonová, Merle 237 Obratník Raka (kniha) 370 Okouzlená du‰e (film) 21 One for My Baby (skladba) 342 Orry-Kelly 237 Othello (hra) 243 Papi viz Sieber, Rudolf Passos, John Dos 180 Pasternak, Josef 266 nn, 274, 285 Patton, George S. 128, 298 nn Perry, Fred 87, 96, 105, 232 Piaf, Edith 314 n, 325, 337, 374, PíseÀ písní (film) 87 nn kost˘my 92 Plavovlasá Venu‰e (film) 64, 78, 85 premiéra 86 Plavovlasé dítû viz Mein Blondes Baby

Po nebi cesta nevede (film) 329 Poku‰ení (film) 205 nn, 220, 341 Ponderlová, Dot 74 nn, 98 nn, 157 nn, 183, 410 Portenová, Henny 20–22 úmrtí 367 Porter, Cole 237, 251 Powell, William 242 Power, Tyrone 288, 336, 365 Princezna pfiichází (film) 237 Profesor Nefiád (kniha) 35 Pfiíbûh z Monte Carla (film) 353, 360 n Pfiístav lásky (film) 282 Raft, George 238, 286, 353 Rachmaninov, Itrubi 191 Ranã zlosynÛ (film) 330, 335 Rapsodie v modrém (skladba) 200 Rathbone, Basil 198, 213 Redford, Robert 402 Reitz, profesor 24 Remarque, Erich Maria 51, 118, 132, 254 nn, 266 nn, 275, 337, 340 seznámení 254 úmrtí 381 n Renoir, Jean 280 Resi 42, 48 nn, 60 nn, 112 n Righter, Carroll 281, 313, 333, 352, 358 Richee, Eugene 109 Riva, David (vnuk Marlene D.) 363, 370, 372 Riva, John Michael (vnuk Marlene D.) 325, 328, 347, 363, 377, 380, 397 n, 404 Riva, Maria viz Sieberová, Maria Riva, Paul (vnuk Marlene D.) 363, 393 Riva, Peter (vnuk Marlene D.) 363, 377, 409 Riva, William 322 nn, 331 n, 339, 348 n, 357 n, 362 n, 372 n, 377 n, 395, 419 Rogersová, Ginger 232, 288 Romeo a Julie (film) 235 Rudá carevna (film) 30, 129 nn, 153 nn, 341 Rytífi beze zbranû (film) 224, 247 ¤ekni, kde ty kytky jsou (skladba) 342 Sbohem, armádo (kniha) 173 See What the Boys in the Back Room Will Have (skladba) 342 Selznick, David 211 n, 218 nn, 234 Shaw, George Bernard 244 Shearerová, Norma 235, 251 Sheridanová, Ann 288 Schell, Maximilian 412 n

429

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 430

MARIA RIVA

Schiaparelliová, Elsa 233 Schildkraut, Joseph 213 Sica, Vittorio De 353, 355 n Sieber, Anton (tchán Marlene D.) 144 n, 242 n, 309 n Sieber, Rudolf (manÏel Marlene D.) 47 nn, 71 nn, 87, 95 n, 118 nn, 176 n, 181 nn, 197, 211, 221 nn, 238 nn, 258 nn, 271, 302, 314, 320, 325 nn, 331, 348 n, 354 n, 367, 380, 386, 397 nn sÀatek 28 úmrtí 403 n Sieberová, Maria (dcera Marlene D.) Brillantmont 226 nn, 233 nn, 246 nn, 262 kariéra 280, 286, 302, 322 nn, 329 n, 335 narození 31 sÀatek 289 n, 323 zasnoubení 286–288, 322 rozvod 317 Rudá carevna 157–160 tûhotenství 324 n, 328, 362, 369 válka 303 nn vyhroÏování 80–82 znásilnûní 276 Sieberová, Róza (tchynû Marlene D.) 144 n, 242 n, 309 n Simpsonová, Wallis 224, 242 Sinatra, Frank 93, 337, 350 nn Smith, C. Aubrey 204 Smutek slu‰í Elektfie (hra) 280 Stafiec a mofie (kniha) 337 Steinová, Gertruda 231 n Sternberg, Josef von 102 nn, 138 nn, 180 nn, 192 nn, 252 nn, 266 Maroko 53 nn Modr˘ Andûl 37 nn Rudá carevna 129 nn, 153 seznámení 35 n ·anghajsk˘ expres 70 nn ukonãení spolupráce 195 úmrtí 381 Îena a tatrman 188 nn Stevenson, Adlai 128, 337, 349 Stewart, Jimmy 266 nn, 272, 328 Stinchfield, Frank E. 394 n, 401 n Stormy Weather (skladba) 343 Svûdûk pro obÏalobu (film) 363 n Swansonová, Glorie 258 ·anghajsk˘ expres (film) 64 nn, 103, 188 premiéra 78

·panûlské Capriccio viz Îena a tatrman Tami, viz Matulová, Tamara Tante Valli 11 nn, 134, 325 Tata Losch viz Felsingová, Wilhelmina Elisabeth Josephine Tauber, Richard 55, 67, 89, 248 úmrtí 328 Taylorová, Elizabeth 353, 357, 371, 378, 383 Templeová, Shirley 215 n Thimigová, Helena 277 Thomas, Danny 296 n, 340 Todd, Michael 349, 353 úmrtí 367 Todd, Richard 328 Tréma (film) 327 Trh marnosti (film) 212 Tfii kamarádi (kniha) 264 Turnerová, Lana 277, 288 Velezová, Lupe 55 Velká iluze (film) 278, 280 Vítûzn˘ oblouk (kniha) 257 Vrah mezi námi (film) 193 Wanger, Walter 49 Wayne, John 274, 282 n, 301 Webb, Clifton 204, 237 Weill, Kurt 34 Welles, Orson 128, 261, 282, 288, 291, 341, 362, 382 Wenn Man auseinander geht (skladba) 36 Westová, Mae 78, 85, 209, 237 Westová, Vera 267 When the World Was Young (skladba) 342 Whoopee (skladba) 342 Wilder, Billy 318, 324, 350 n, 363 Wilding, Michael 327 nn, 334, 337, 353, 357 n, 371, 415 Willing, Neville 343 nn Wongová, Anna May 75, 238 Wymanov˘, Jane 328 X 27 (film) 21, 57, 69, 420 Zahrada Alláhova (film) 195, 211 nn, 341 Zahraniãní aféra (film) 98, 324 n Zlaté náu‰nice (film) 98, 317 nn Zlaté opojení (film) 31 Zneuctûná viz X 27 Ztracen˘ ráj (kniha) 259 Zvoník od Matky BoÏí (film) 130 Îebrácká opera (opera) 34 Îena a loutka viz Îena a tatrman Îena a tatrman (film) 177 nn, 191 nn

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 431

Obsah

Schöneberg

7

Berlín

27

Hollywood – zaãátek

53

PafiíÏ – VídeÀ

117

Hollywood – magická léta

151

Lond˘n a dál

221

Postrach pro kasu

236

Válka

270

Mezi vojáky

296

Showtime

317

Svût

368

PafiíÏ

407

Rejstfiík

427

MarlenKor2

1/29/18 2:53 PM

Stránka 432

Maria Riva MOJE MATKA MARLENE DIETRICHOVÁ Z anglického originálu Marlene Dietrich, vydaného nakladatelstvím Alfred A. Knopf, Inc., v New Yorku v roce 1992, pfieloÏila Zuzana Mayerová Redigovala Irena Grusová Odborná spolupráce Milo‰ Fikejz Jazyková revize Dita Murinová Obálku navrhla SoÀa ·edivá Odpovûdná redaktorka Leona Macháãková Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 432 + 96 stran obrazové pfiílohy Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9570. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz